NEXPOVIO 20MG Potahovaná tableta

Přípravek NEXPOVIO je indikován:

• v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem k léčbě dospělých pacientů s mnohočetným myelomem, kteří dostali alespoň jednu předchozí terapii,

• v kombinaci s dexamethasonem k léčbě mnohočetného myelomu u dospělých pacientů, kteří dostali alespoň čtyři předchozí terapie, jejichž onemocnění je refrakterní vůči nejméně dvěma inhibitorům proteazomu, dvěma imunomodulačním agens a monoklonální protilátce proti CD38 a u nichž byla prokázána progrese onemocnění při poslední terapii.

Léčba musí být zahájena a monitorována pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou mnohočetného myelomu.

Dávkování

Selinexor v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem (SVd)
Doporučené dávky selinexoru, bortezomibu a dexamethasonu na základě 35denního cyklu jsou následující:

• Selinexor v dávce 100 mg užívané perorálně jednou týdně 1. den každého týdne. Dávka selinexoru nemá překročit 70 mg/m² na dávku.

• Bortezomib v dávce 1,3 mg/m² podávané subkutánně jednou týdně 1. den každého týdne po dobu 4 týdnů, po nichž následuje odstup 1 týden.

• Dexamethason v dávce 20 mg užívané perorálně dvakrát týdně 1. a 2. den každého týdne.

V léčbě selinexorem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem se má pokračovat do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity.

Selinexor v kombinaci s dexamethasonem (Sd)
Doporučené zahajovací dávky selinexoru a dexamethasonu jsou následující:

• Selinexor: 80 mg užívaných perorálně 1. a 3. den každého týdne.

• Dexamethason: 20 mg užívaných perorálně 1. a 3. den každého týdne léčby selinexorem.

V léčbě selinexorem v kombinaci s dexamethasonem se má pokračovat do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity.

Informace týkající se dávkování léčivých přípravků podávaných s přípravkem NEXPOVIO naleznete v Souhrnu údajů o přípravku (SmPC) pro tyto léčivé přípravky.

Opožděná či zmeškaná dávka léku
Jestliže dojde k vynechání nebo opoždění dávky nebo bude pacient po dávce selinexoru zvracet, pacient nemá dávku opakovat. Pacienti mají užít další dávku v další obvyklý den podle plánu.

Úpravy dávek
Doporučené úpravy dávek přípravku NEXPOVIO v důsledku nežádoucích účinků jsou uvedeny v tabulce 1 a tabulce 2.
Informace týkající se úpravy dávek léčivých přípravků podávaných s přípravkem NEXPOVIO naleznete v příslušných SmPC.

Tabulka 1: Předem specifikované kroky úpravy dávek v důsledku nežádoucích účinků

*Pokud příznaky neodezní, má se léčba ukončit.

Tabulka 2: Doporučené postupy pro úpravu dávek v důsledku nežádoucích účinků

^a. Obecná terminologická kritéria pro nežádoucí účinky podle Národního onkologického institutu (National Cancer Institute Common Terminology Criteria for Adverse Events, NCI CTCAE), verze 4.03.

Zvláštní populace

Starší populace
U pacientů ve věku nad 65 let není nutná žádná úprava dávky selinexoru (viz body 4.8, 5.1 a 5.2).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky selinexoru (viz bod 5.2). Nejsou dostupné žádné údaje na podporu doporučení ohledně dávky u pacientů s konečným stadiem renálního onemocnění nebo hemodialýzou.

Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater (buď celkový bilirubin (total bilirubin, TB) ≤ 1 × horní hranice normálních hodnot (upper limit of normal, ULN) a aspartátaminotransferáza (AST) > 1 × ULN, nebo TB > 1 až 1,5 × ULN a jakákoli hladina AST) nebo středně těžkou poruchou funkce jater (TB > 1,5 až 3 × ULN a jakákoli hladina AST) není nutná žádná úprava dávky selinexoru. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (TB > 3 × ULN a jakákoliv hodnota AST) snižte zahajovací dávku selinexoru tak, jak je uvedeno v tabulce 3 (viz bod 5.2). Následující dávky lze zvýšit nebo snížit na základě individuální bezpečnosti a snášenlivosti.

Tabulka 3: Doporučené zahajovací dávky u pacientů s těžkou poruchou funkce jater

NCI-ODWG = National Cancer Institute Organ Dysfunction Working Group
AST = aspartátaminotransferáza; ULN = horní hranice normálních hodnot
Doporučené dávkování platí pro zahajovací dávku. Následující dávky lze zvýšit nebo snížit na základě individuální bezpečnosti a snášenlivosti.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku NEXPOVIO u dětí ve věku do 18 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje (viz body 5.1 a 5.2).

Použití přípravku NEXPOVIO k léčbě mnohočetného myelomu u dětí ve věku do 18 let není relevantní.

Způsob podání
Přípravek NEXPOVIO je k perorálnímu podání.

Přípravek NEXPOVIO v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem (SVd) se má užívat perorálně jednou týdně 1. den každého týdne v přibližně stejnou dobu.

Přípravek NEXPOVIO v kombinaci s dexamethasonem (Sd) se má užívat 1. a 3. den každého týdne v přibližně stejnou dobu. Tableta se má spolknout vcelku a zapít vodou. Nemá se drtit, žvýkat, lámat ani dělit, aby se předešlo riziku podráždění kůže léčivou látkou. Lze ji užít s jídlem nebo bez jídla.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

U léčivých přípravků podávaných v kombinaci se selinexorem je nutné se před zahájením léčby seznámit se Souhrnem údajů o přípravku (SmPC) těchto léčivých přípravků, včetně zvláštních

upozornění a opatření pro použití a doporučených souběžných léčeb.

Doporučené souběžné léčby

Pacientům se má doporučit, aby po celou dobu léčby dodržovali adekvátní příjem tekutin a kalorií.

U pacientů s rizikem dehydratace se má zvážit intravenózní hydratace.

Před léčbou a během léčby přípravkem NEXPOVIO se má poskytnout souběžná profylaktická léčba antagonistou 5-HT3 a/nebo jinými přípravky proti nauzei (viz bod 4.8).

Hematologie

Na počátku léčby, během léčby, a pokud je to klinicky indikováno, se má u pacientů vyhodnotit kompletní krevní obraz. Monitorujte častěji během prvních dvou měsíců léčby.

Trombocytopenie

Trombocytopenické příhody (trombocytopenie a snížený počet trombocytů) byly často hlášeny u pacientů užívajících selinexor a mohou být závažné (3./4. stupně). Trombocytopenie 3. nebo

4. stupně může někdy vést ke klinicky závažnému krvácení a ve vzácných případech může vést až k potenciálně fatálnímu krvácení (viz bod 4.8).

Trombocytopenii lze upravit přerušením dávek, jejich úpravou, transfuzemi trombocytů a/nebo dalšími léčbami dle klinické indikace. U pacientů se mají monitorovat a bezodkladně vyhodnotit známky a příznaky krvácení. Doporučené postupy pro úpravu dávek viz tabulka 1 a tabulka 2

v bodě 4.2.

Neutropenie

V souvislosti se selinexorem byla hlášena neutropenie včetně závažné neutropenie (3./4. stupně).

V několika případech se u pacientů s neutropenií 3./4. stupně vyskytly souběžné infekce (viz bod 4.8).

U pacientů s neutropenií se mají monitorovat a bezodkladně vyhodnotit známky a příznaky infekce. Neutropenii lze upravit přerušením dávek, jejich úpravou a kolonie stimulujícími faktory dle doporučených lékařských postupů. Doporučené postupy pro úpravu dávek viz tabulka 1 a tabulka 2 v bodě 4.2.

Gastrointestinální toxicita

Nauzea, zvracení a průjem, které někdy mohou být závažné a vyžadovat použití antiemetik a léčivých přípravků proti průjmu (viz bod 4.8).

Před léčbou a během léčby selinexorem se má poskytnout souběžná profylaxe antagonisty 5-HT3 a/nebo jinými přípravky proti nauzei. Jako prevence dehydratace u rizikových pacientů se mají podávat tekutiny s elektrolyty.

Nauzea/zvracení lze upravit přerušením dávek, úpravou dávek a/nebo zahájením jiných antiemetických léčivých přípravků dle klinické indikace. Průjem lze upravit přerušením dávek, úpravou dávek a/nebo podáním léčivých přípravků proti průjmu. Doporučené postupy pro úpravu dávek viz tabulka 1 a tabulka 2 v bodě 4.2.

Úbytek tělesné hmotnosti a anorexie

Selinexor může způsobit úbytek tělesné hmotnosti a anorexii. Na počátku léčby, během léčby, a pokud je to klinicky indikováno, se má u pacientů kontrolovat tělesná hmotnost, stav a objem výživy.

Monitorování se má provádět častěji během prvních dvou měsíců léčby. U pacientů, u nichž dojde

k novému výskytu nebo ke zhoršení snížené chuti k jídlu a snížení tělesné hmotnosti, může být nutná úprava dávky, přípravky stimulující chuť k jídlu a nutriční poradentství. Doporučené postupy pro úpravu dávek viz tabulka 1 a tabulka 2 v bodě 4.2.

Stav zmatenosti a závrať

Selinexor může způsobit stav zmatenosti a závrať. Pacienty je třeba poučit, aby se vyhýbali situacím, kdy může závrať nebo stav zmatenosti představovat problém, a aby bez odpovídajícího lékařského doporučení neužívali další léčivé přípravky, které mohou způsobit závrať nebo stav zmatenosti.

Pacientům se má doporučit, aby neřídili ani neobsluhovali těžké stroje, dokud příznaky neodezní (viz bod 4.7).

Hyponatremie

Selinexor může způsobit hyponatremii. Na počátku léčby, během léčby, a pokud je to klinicky indikováno, se mají u pacientů kontrolovat hladiny sodíku. Monitorování se má provádět častěji během prvních dvou měsíců léčby. Upravte hladiny sodíku v případě souběžné hyperglykemie (hladina glukózy v séru > 150 mg/dl) a vysokých hladin paraproteinu v séru. Hyponatremie se má léčit podle doporučených lékařských postupů (intravenózním roztokem chloridu sodného a/nebo solnými tabletami) včetně přehodnocení diety. U pacientů může být nutné přerušení a/nebo úprava dávek selinexoru. Doporučené postupy pro úpravu dávek viz tabulka 1 a tabulka 2 v bodě 4.2.

Katarakta

Selinexor může způsobit nový nástup nebo exacerbaci katarakty (viz bod 4.8). Lze provést oftalmologické vyšetření, pokud je to klinicky indikováno. Katarakta má být léčena dle doporučených lékařských postupů, včetně operace, pokud je to opodstatněné.

Syndrom nádorového rozpadu

U pacientů léčených selinexorem byl hlášen syndrom nádorového rozpadu (SNR). Pacienti s vysokým rizikem SNR mají být pečlivě monitorováni. Poskytněte bezodkladnou léčbu SNR v souladu

s doporučenými postupy zdravotnického zařízení.

Ženy ve fertilním věku / antikoncepce u mužů a žen

Ženám ve fertilním věku se má doporučit, aby se v průběhu léčby selinexorem a po dobu nejméně 1 týdne po poslední dávce selinexoru vyvarovaly otěhotnění nebo se zdržely pohlavního styku.

Ženám ve fertilním věku a mužům v reprodukčním věku se má doporučit, aby v průběhu léčby selinexorem a po dobu nejméně 1 týdne po poslední dávce selinexoru používali účinné antikoncepční metody nebo se zdrželi pohlavního styku, aby nedošlo k těhotenství (viz bod 4.6).

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné 20mg tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Při souběžném podávání s karbamazepinem (v dávce až 300 mg karbamazepinu dvakrát denně), silným induktorem CYP3A4 a induktorem UGT, nebyly pozorovány žádné klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice selinexoru.

Ve farmakokinetice selinexoru nebyly při současném podávání se silným inhibitorem CYP3A4 klarithromycinem (500 mg p.o. dvakrát denně po dobu 7 dní) pozorovány žádné klinicky významné rozdíly.

Ve farmakokinetice selinexoru nebyly při současném podávání s paracetamolem v denní dávce až 1 000 mg pozorovány žádné klinicky významné rozdíly.

Ženy ve fertilním věku / antikoncepce u mužů a žen

Ženám ve fertilním věku se má doporučit, aby se v průběhu léčby selinexorem a po dobu nejméně

1 týdne po poslední dávce selinexoru vyvarovaly otěhotnění nebo se zdržely pohlavního styku. U žen ve fertilním věku se před zahájením léčby selinexorem doporučuje těhotenský test.

Ženám ve fertilním věku a mužům v reprodukčním věku se má doporučit, aby v průběhu léčby selinexorem a po dobu nejméně 1 týdne po poslední dávce selinexoru používali účinné antikoncepční metody nebo se zdrželi pohlavního styku, aby nedošlo k těhotenství.

Těhotenství

Údaje o podávání selinexoru těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly, že selinexor může způsobit poškození plodu (viz bod 5.3). Podávání selinexoru se v těhotenství a u žen v reprodukčním věku, které nepoužívají antikoncepci, nedoporučuje.

Jestliže pacientka otěhotní během léčby selinexorem, má se podávání selinexoru okamžitě ukončit a pacientka má být informována o potenciálním riziku pro plod.

Kojení

Není známo, zda se selinexor nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Riziko pro kojené děti nelze vyloučit. Kojení má být během léčby selinexorem a po dobu 1 týdne po poslední dávce přerušeno.

Fertilita

Podle zjištění u zvířat může selinexor poškodit fertilitu u žen a mužů (viz bod 5.3).

Selinexor může mít výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Selinexor může způsobit únavu, stav zmatenosti a závrať. Pacienty je třeba poučit, aby se vyhýbali situacím, kdy může závrať nebo stav zmatenosti představovat problém, a aby bez odpovídajícího lékařského doporučení neužívali další léčivé přípravky, které mohou způsobit závrať nebo stav zmatenosti. Pacientům se má doporučit, aby neřídili ani neobsluhovali stroje, pokud se u nich vyskytnou kterékoli z těchto příznaků.

Souhrn bezpečnostního profilu

Bezpečnost selinexoru v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem byla hodnocena

u 195 pacientů s mnohočetným myelomem. Nejčastějšími nežádoucími účinky (≥ 30 %) byly trombocytopenie (62 %), nauzea (50 %), únava (42 %), anémie (37 %), snížená chuť k jídlu (35 %), průjem (33 %) a periferní neuropatie (33 %).

Nejčastěji hlášenými závažnými nežádoucími účinky (≥ 3 %) byly pneumonie (14,9 %), katarakta (4,6 %), sepse (4,1 %), průjem (3,6 %), zvracení (3,6 %) a anémie (3,1 %).

Bezpečnost selinexoru v kombinaci s dexamethasonem byla hodnocena u 214 pacientů

s mnohočetným myelomem, včetně 83 pacientů s pětinásobně refrakterním onemocněním.

Nejčastějšími nežádoucími účinky (≥ 30 %) byly nauzea (75 %), trombocytopenie (75 %), únava

(66 %), anémie (60 %), snížená chuť k jídlu (56 %), úbytek tělesné hmotnosti (49 %), průjem (47 %), zvracení (43 %), hyponatremie (40 %), neutropenie (36 %) a leukopenie (30 %).

Nejčastěji hlášenými závažnými nežádoucími účinky (≥ 3 %) byly pneumonie (7,5 %), sepse (6,1 %), trombocytopenie (4,7 %), akutní poškození ledvin (3,7 %) a anémie (3,3 %).

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

Nežádoucí účinky hlášené v klinických hodnoceních se selinexorem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem (SVd) jsou shrnuty v tabulce 4.

Nežádoucí účinky hlášené v klinických hodnoceních se selinexorem v kombinaci s dexamethasonem (Sd) jsou shrnuty v tabulce 5.

Tyto nežádoucí účinky jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů (SOC) a podle frekvence.

Kategorie frekvence jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo

(z dostupných údajů nelze určit). Pod jednotlivými skupinami frekvencí jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Tabulka 4: Nežádoucí účinky léku (ADR) pozorované u pacientů s mnohočetným myelomem léčených selinexorem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem (SVd)

* Seskupení více než jednoho preferovaného termínu dle MedDRA včetně:

• pneumonie: pneumonie, plicní infekce, pneumokoková pneumonie, chřipková pneumonie, pneumonie způsobená virem parainfluenzy, bakteriální pneumonie a mykotická pneumonie,

• sepse: sepse, septický šok, stafylokoková sepse a urosepse,

• neutropenie: neutropenie a febrilní neutropenie,

• amnézie: amnézie a poruchy paměti,

• rozmazané vidění: rozmazané vidění, postižení zraku a snížená zraková ostrost,

• dyspnoe: dyspnoe a námahová dyspnoe,

• noční poty: noční poty a hyperhidróza.

Tabulka 5: Nežádoucí účinky léku (ADR) pozorované u pacientů léčených selinexorem v kombinaci s dexamethasonem (Sd)

Popis vybraných nežádoucích účinků

Infekce

Infekce byla nejčastější nehematologickou toxicitou.

U pacientů, kteří dostávali SVd, byly infekce hlášeny u 70 % pacientů a u 28 % pacientů byla infekce

3. nebo 4. stupně. Závažné infekce byly hlášeny u 28 % pacientů a fatální infekce se vyskytly u 4 % léčených pacientů. Nejčastěji hlášenými infekcemi byly infekce horních cest dýchacích u 21 % pacientů a pneumonie u 15 % pacientů. Infekce vedla k ukončení podávání u 1 % pacientů, přerušení léčby u 48 % pacientů a snížení dávky u 10 % pacientů.

U pacientů, kteří dostávali Sd, byly infekce hlášeny u 53 % pacientů. Z toho bylo 22 % 3. nebo

4. stupně. Nejčastěji hlášenými infekcemi byly infekce horních cest dýchacích a pneumonie (u 15 %, resp. 13 % pacientů), přičemž 25 % hlášených infekcí bylo závažných a fatální infekce se vyskytly

u 3 % léčených pacientů. Infekce vedla k ukončení podávání u 7 % pacientů, přerušení léčby u 19 %

pacientů a snížení dávky u 1 % pacientů.

Trombocytopenie

U pacientů, kteří dostávali SVd, se trombocytopenie vyskytla u 62 % pacientů a u 41 % pacientů byla trombocytopenie 3. nebo 4. stupně. Trombocytopenie byla závažná u 2 % pacientů. Ze 41 % pacientů s trombocytopenií 3. nebo 4. stupně byly souběžné krvácivé příhody 3. nebo vyššího stupně (souběžnost definována jako ± 5 dní) hlášeny u 5 % pacientů. Fatální krvácení se vyskytla u 2 % pacientů s trombocytopenií. Trombocytopenie vedla k ukončení podávání u 2 % pacientů, přerušení léčby u 35 % pacientů a snížení dávky u 33 % pacientů.

U pacientů, kteří dostávali Sd, se trombocytopenie vyskytla u 75 % pacientů a 65 % těchto ADR bylo

3. nebo 4. stupně. Trombocytopenie byla závažná u 5 % pac

ientů. Z 65 % pacientů s trombocytopenií 3. nebo 4. stupně byly u 5 % pacientů hlášeny souběžné krvácivé příhody závažné / 3. nebo vyššího stupně (souběžnost definována jako ± 5 dní).

Trombocytopenie vedla k ukončení podávání u 3 % pacientů, přerušení léčby u 22 % pacientů a snížení dávky u 32 % pacientů.

Trombocytopenii lze upravit úpravou dávek (viz bod 4.2), podpůrnou péčí a transfuzemi trombocytů.

U pacientů se mají monitorovat a bezodkladně vyhodnotit známky a příznaky krvácení (viz bod 4.4).

Neutropenie

U pacientů, kteří dostávali SVd, se neutropenie vyskytla u 16 % pacientů a u 10 % pacientů byla neutropenie 3. nebo 4. stupně. Neutropenie byla závažná u 1 % pacientů. U žádného z pacientů nebylo ukončeno podávání v důsledku neutropenie. Neutropenie vedla k přerušení léčby u 9 % pacientů

a snížení dávky u 5 % pacientů.

Febrilní neutropenie, hlášená jako závažná, se vyskytla u jednoho pacienta (< 1 %), který dostal SVd, a byla 4. stupně. Febrilní neutropenie vedla k přerušení léčby a ke snížení dávky; v důsledku febrilní neutropenie nedošlo k žádnému ukončení podávání. Z 19 pacientů s neutropenií 3. nebo

vyššího stupně byly závažné souběžné infekce 3. nebo vyššího stupně (souběžnost definována jako

± 5 dní) hlášeny u 3 (16 %) pacientů. Souběžné infekce 3. nebo vyššího stupně zahrnovaly infekce dolních cest dýchacích, bronchitidu a infekci ucha (každou u 1 pacienta).

U pacientů, kteří dostávali Sd, se neutropenie vyskytla u 36 % pacientů a 25 % z těchto případů bylo

3. nebo 4. stupně. Neutropenie byla závažná u 1 % pacientů. U žádného z pacientů nebylo ukončeno podávání v důsledku neutropenie a neutropenie vedla k přerušení léčby u 2 % pacientů a snížení dávky u 6 % pacientů.

Febrilní neutropenie se vyskytla u 3 % pacientů, kteří dostávali Sd, a všechny případy byly 3. nebo

4. stupně. Febrilní neutropenie byla hlášena jako závažná u 2 % pacientů a vedla k ukončení podávání, přerušení léčby nebo snížení dávky u méně než 1 % pacientů (ve všech třech těchto kategoriích).

Z 53 pacientů s neutropenií 3. nebo vyššího stupně byly u 6 (11 %) pacientů hlášeny souběžné (souběžnost definována jako ± 5 dní) infekce závažné / 3. nebo vyššího stupně. Nejčastěji hlášené souběžné infekce 3. nebo vyššího stupně zahrnovaly infekci močových cest (3 pacienti) a sepsi

(2 pacienti).

Anémie

U pacientů, kteří dostávali SVd, se anémie vyskytla u 37 % pacientů a u 16 % pacientů byla anémie

3. stupně. Žádný pacient neměl anémii 4. nebo 5. stupně. Anémie byla závažná u 3 % pacientů. Anémie vedla k ukončení podávání u 1 % pacientů, přerušení léčby u 6 % pacientů a snížení dávky u 3 % pacientů.

U pacientů, kteří dostávali Sd, se anémie vyskytla u 61 % pacientů a 44 % z těchto případů bylo

3. nebo 4. stupně. Anémie byla závažná u 3 % pacientů. Anémie vedla k ukončení podávání u < 1 %

pacientů, přerušení léčby u 4 % pacientů a snížení dávky u 1 % pacientů.

Anémii lze upravit úpravou dávek (viz bod 4.2) a krevní transfuzí a/nebo podáním erytropoetinu dle doporučených lékařských postupů. Doporučené postupy pro úpravu dávek viz tabulka 2 v bodě 4.2.

Gastrointestinální toxicita

U pacientů, kteří dostávali SVd, se nauzea vyskytla u 50 % pacientů a u 8 % pacientů byla nauzea

3. nebo 4. stupně. Nauzea byla závažná u 2 % pacientů. Pokud byla podána léčba proti nauzei, zkrátil se medián doby trvání nauzey o 10 dní. Nauzea vedla k ukončení podávání u 3 % pacientů, přerušení léčby u 7 % pacientů a snížení dávky u 7 % pacientů.

Zvracení se vyskytlo u 21 % pacientů, kteří dostávali SVd, a u 4 % pacientů bylo zvracení 3. stupně.

Žádný pacient neměl zvracení 4. stupně. Zvracení bylo závažné u 4 % pacientů. Zvracení vedlo

k ukončení podávání u 2 % pacientů, přerušení léčby u 3 % pacientů a snížení dávky u 3 % pacientů.

Průjem se vyskytl u 33 % pacientů, kteří dostávali SVd, a u 7 % pacientů byl průjem 3. nebo 4. stupně. Průjem byl závažný u 4 % pacientů. Průjem vedl k ukončení podávání u 1 % pacientů, přerušení léčby u 8 % pacientů a snížení dávky u 2 % pacientů.

U pacientů, kteří dostávali Sd, se nauzea/zvracení vyskytly u 79 % pacientů, přičemž 10 % z těchto případů bylo 3. nebo 4. stupně a byly závažné u 3 % pacientů. Pokud byla podána léčba proti nauzei, zkrátil se medián doby trvání nauzey nebo zvracení o 3 dny. Nevolnost/nauzea vedly k ukončení podávání u 5 % pacientů, přerušení léčby u 8 % pacientů a snížení dávky u 5 % pacientů.

Průjem se vyskytl u 47 % pacientů, kteří dostávali Sd, a 7 % případů bylo 3. nebo 4. stupně a průjem byl závažný u 2 % pacientů. Průjem vedl k ukončení podávání u 1 % pacientů, přerušení léčby u 2 % pacientů a snížení dávky u 1 % pacientů.

Hyponatremie

U pacientů, kteří dostávali SVd, se hyponatremie vyskytla u 8 % pacientů a u 5 % pacientů byla hyponatremie 3. nebo 4. stupně. Hyponatremie byla závažná u < 1 % pacientů. Většina případů hyponatremie nebyla spojena s žádnými příznaky. Nebyly hlášeny žádné souběžné záchvaty.

Hyponatremie nevedla k žádnému ukončení podávání a vedla k přerušení léčby u < 1 % pacientů a snížení dávky u 1 % pacientů.

U pacientů, kteří dostávali Sd, se hyponatremie vyskytla u 40 % pacientů a 24 % z těchto případů bylo

3. nebo 4. stupně. Hyponatremie byla závažná u 3 % pacientů. Většina případů hyponatremie nebyla spojena s žádnými příznaky. Nebyly hlášeny žádné souběžné záchvaty. Hyponatremie nevedla

k žádnému ukončení podávání a vedla k přerušení léčby u 6 % pacientů a snížení dávky u 1 %

pacientů.

Katarakta

U pacientů dostávajících SVd byla incidence nově vzniklé nebo zhoršující se katarakty vyžadující klinickou intervenci hlášena u 24 % pacientů. Medián doby do nově vzniklé katarakty byl 233 dní. Medián doby do zhoršení katarakty u pacientů s kataraktou na začátku terapie selinexorem byl

261 dní (SVd). Katarakta nevedla k žádnému ukončení léčby a vedla k přerušení léčby u 4 % pacientů a snížení dávky u 3 % pacientů. Katarakta má být léčena dle doporučených lékařských postupů, včetně operace, pokud je to opodstatněné (viz body 4.4 a 4.2).

Syndrom nádorového rozpadu

Syndrom nádorového rozpadu (SNR) se vyskytl u jednoho (< 1 %) pacienta (který dostával Sd), který byl posouzen jako 3. stupně a závažný. Pacienti s vysokým rizikem SNR mají být pečlivě monitorováni. Poskytněte bezodkladnou léčbu SNR v souladu s doporučenými postupy zdravotnického zařízení (viz bod 4.4).

Starší populace

Mezi pacienty s mnohočetným myelomem, kteří dostávali SVd, bylo 56 % ve věku 65 let a více

a 17 % bylo ve věku 75 let a více. Při porovnání pacientů ve věku 65 let a starších s mladšími pacienty měli starší pacienti vyšší incidenci ukončení podávání v důsledku nežádoucích účinků (28 % vs. 13 %) a vyšší incidenci závažných nežádoucích účinků (57 % vs. 51 %).

Mezi pacienty s mnohočetným myelomem, kteří dostávali Sd, bylo 47 % ve věku 65 let a více a 11 % bylo ve věku 75 let a více. Při porovnání pacientů ve věku 75 let a starších s mladšími pacienty měli starší pacienti vyšší incidenci ukončení podávání v důsledku nežádoucích účinků (52 % vs. 25 %), vyšší incidenci závažných nežádoucích účinků (74 % vs. 59 %) a vyšší incidenci fatálních nežádoucích účinků (22 % vs. 8 %).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Předávkování obecně byla spojena s nežádoucími účinky podobnými nežádoucím účinkům, které byly hlášeny u standardního dávkování, a obecně byla reverzibilní do 1 týdne.

Příznaky

Potenciální akutní příznaky zahrnují nauzeu, zvracení, průjem, dehydrataci a zmatenost. Potenciální známky zahrnují nízké hladiny sodíku, zvýšené jaterní enzymy a nízké počty krevních buněk. Pacienti mají být pečlivě monitorováni a má se jim poskytnout odpovídající podpůrná péče. V důsledku předávkování nebyly dosud hlášeny žádné fatální případy.

Léčba

V případě předávkování pacienta monitorujte z hlediska jakýchkoli nežádoucích účinků; případně má být okamžitě poskytnuta odpovídající symptomatická léčba.