BUVIDAL 128MG Injekční roztok s prodlouženým uvolňováním

Léčba závislosti na opioidech v rámci lékařské, sociální a psychologické péče. Léčba je určena pro použití u dospělých a dospívajících ve věku 16 nebo starších.

Podávání přípravku Buvidal je vyhrazeno zdravotnickým odborníkům. Léčba musí být zahájena lékařem se zkušenostmi v léčbě závislosti na opioidech a zůstat pod jeho dohledem. Při předepisování a výdeji buprenorfinu mají být použita vhodná opatření, např. následná kontrolní vyšetření s klinickým monitorováním podle pacientových potřeb. Domácí používání nebo podávání přípravku pacienty není povoleno.

Opatření před zahájením léčby

Pro zabránění vyvolání abstinenčních symptomů má být léčba přípravkem Buvidal zahájena, když jsou objektivní a jasné známky středně těžkého až těžkého abstinenčního syndromu zřejmé (viz

bod 4.4). Má být zvážen typ používaných opioidů (tj. dlouhodobě nebo krátkodobě působící opioid), doba od posledního užití opioidu a stupeň závislosti na opioidu.

• U pacientů závislých na heroinu nebo krátkodobě působících opioidech musí být úvodní dávka přípravku Buvidal podána alespoň 6 hodin po posledním použití opioidů.

• U pacientů užívajících methadon má být dávka methadonu snížena na maximálně 30 mg/den před zahájením léčby přípravkem Buvidal, který se nemá podat alespoň 24 hodin po posledním užití dávky methadonu. Buvidal může u pacientů závislých na methadonu spustit abstinenční syndrom.

  Dávkování

  Zahájení léčby u pacientů, kteří dosud nebyli buprenorfinem léčeni

  Pacienti, kteří dosud nebyli vystaveni buprenorfinu, mají dostávat sublingvální buprenorfin v dávce 4 mg a mají být sledováni hodinu před prvním podáním týdenní dávky přípravku Buvidal, aby byla potvrzena tolerance buprenorfinu.

  Doporučená zahajovací dávka přípravku Buvidal je 16 mg s jednou nebo dvěma dalšími dávkami 8 mg s odstupem nejméně 1 dne na cílovou dávku 24 mg nebo 32 mg během prvního týdne léčby. Doporučená dávka pro druhý týden léčby je celková dávka podávaná během týdne od indukce.

  Léčba měsíční dávkou přípravku Buvidal může být zahájena po indukci léčby týdenní dávkou přípravku Buvidal v souladu s konverzí dávky uvedenou v tabulce 1 a poté, co se pacientův stav během léčby týdenními dávkami (po dobu čtyř týdnů nebo i více, je-li to účelné), stabilizuje.

  Převedení ze sublingválního podávání buprenorfinu na přípravek Buvidal

  Pacienti léčení sublingválním buprenorfinem mohou být převedeni přímo na týdenní nebo měsíční dávku přípravku Buvidal počínaje dnem po poslední denní dávce sublingválního buprenorfinu v souladu s doporučeními pro dávkování uvedenými v tabulce 1. Během období dávkování po převedení je doporučeno pečlivé sledování pacientů.

  Tabulka 1. Konvenční denní léčebné dávky sublingválního buprenorfinu a doporučené týdenní a měsíční dávky přípravku Buvidal
  Denní sublingvální dávka buprenorfinu	Týdenní dávka přípravku Buvidal	Měsíční dávka přípravku Buvidal
  2–6 mg	8 mg
  8–10 mg	16 mg	64 mg
  12–16 mg	24 mg	96 mg
  18–24 mg	32 mg	128 mg
  26–32 mg		160 mg

  Pacienti mohou být převedeni ze sublingválního buprenorfinu v dávce 26-32 mg přímo na měsíční dávku přípravku Buvidal 160 mg s pečlivým sledováním během období dávkování po převedení.

  Dávka buprenorfinu v mg se může lišit mezi sublingválními přípravky, což je třeba vzít v úvahu u jednotlivých přípravků. Farmakokinetické vlastnosti přípravku Buvidal jsou uvedeny v bodě 5.2.

  Udržovací léčba a úpravy dávky

  Buvidal může být podáván týdně nebo měsíčně. Dávky mohou být zvýšeny nebo sníženy a pacienti mohou být převáděni mezi týdně a měsíčně podávanými přípravky podle individuálních potřeb pacienta a podle klinického posouzení ošetřujícího lékaře podle doporučení v tabulce 1. Po převedení může být nutné pacienty pečlivě sledovat. Vyhodnocení dlouhodobé léčby vychází ze 48týdenních dat.

  Dodatečné dávkování

  Maximální výše jedné dodatečné dávky přípravku Buvidal 8 mg může být podána při neplánované návštěvě mezi pravidelnými týdenními a měsíčními dávkami na základě individuálních aktuálních potřeb pacienta. Maximální týdenní dávka pro pacienty s týdenními dávkami přípravku Buvidal je 32 mg s případnou jednou další dávkou 8 mg. Maximální měsíční dávka pro pacienty s měsíčními dávkami přípravku Buvidal je 160 mg.

  Vynechané dávky

  Aby se zabránilo vynechání dávky, může být týdenní dávka podána až 2 dny před nebo po termínu podání týdenní dávky a měsíční dávka může být podána až 1 týden před nebo po termínu podání měsíční dávky.

  Pokud dojde k vynechání dávky, má být další dávka podána co možná nejdříve.

  Cíle léčby a ukončení léčby

  Před zahájením léčby léčivým přípravkem Buvidal by měly být společně s pacientem dohodnuty cíle léčby. Pokud je léčba přípravkem Buvidal ukončena, je třeba vzít v úvahu jeho charakteristiky týkající se prodlouženého uvolňování a může být vhodné dávku postupně snižovat, aby se předešlo příznakům z vysazení, které se u pacienta projeví (viz bod 4.4). Pokud je pacient převeden na léčbu sublingválním buprenorfinem, má to být provedeno jeden týden po poslední týdenní dávce nebo jeden měsíc po poslední měsíční dávce přípravku Buvidal podle doporučení v tabulce 1.

  Zvláštní populace

  Starší pacienti

  Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u starších pacientů ve věku > 65 let nebyly stanoveny. Není možné doporučit žádné dávkování.

  Obecně je doporučené dávkování pro starší pacienty s normální funkcí ledvin stejné jako pro mladší dospělé pacienty s normální funkcí ledvin. Avšak protože starší pacienti mohou mít sníženou funkci ledvin/jater, může být nutná úprava dávkování (viz níže).

  Porucha funkce jater

  Buprenorfin má být používán opatrně u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater (viz

  bod 5.2). Použití buprenorfinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

  Porucha funkce ledvin

  Úprava dávkování buprenorfinu není nutná u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při dávkování u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) je doporučena opatrnost (viz body 4.4 a 5.2).

  Pediatrická populace

  Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u dětí a dospívajících do 16 let nebyly stanoveny (viz bod 4.4). Nejsou dostupné žádné údaje.

  Způsob podání

  Buvidal je určený pouze k subkutánnímu podání. Má se podávat pomalu a kompletně do podkožní tkáně různých oblastí (hýždě, stehna, břicho nebo horní část paže) za předpokladu, že je dostatek podkožní tkáně. V každé oblasti může být více míst podání injekce. Místa podání injekce mají být měněna u týdenního i měsíčního podávání injekcí. Při podávání týdenních dávek má před opětovným podáním injekce do dříve použitého místa vpichu uplynout minimálně 8 týdnů. Nejsou dostupná žádná klinická data, která by podporovala opětovné podávání měsíční dávky do stejného místa. Je nepravděpodobné, že by to mohlo představovat riziko z hlediska bezpečnosti. Rozhodnutí podat dávku znovu do stejného místa se má řídit také klinickým úsudkem ošetřujícího lékaře. Podaná dávka má být ve formě jedné injekce a nemá být dělena. Dávka nesmí být podána intravaskulárně (intravenózně), intramuskulárně nebo intradermálně (do kůže) (viz bod 4.4). Instrukce k podání viz bod 6.6.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Závažná respirační insuficience

Těžká porucha funkce jater

Akutní alkoholismus nebo delirium tremens

Podávání

Je třeba opatrnost pro zabránění náhodné injekce přípravku Buvidal. Dávka nesmí být podána intravaskulárně (intravenózně), intramuskulárně nebo intradermálně.

Intravaskulární, například intravenózní, injekce by představovala riziko závažné újmy, protože přípravek Buvidal vytváří při kontaktu s tělesnými tekutinami pevnou hmotu, která by mohla potenciálně způsobit poranění krevní cévy, okluzi nebo tromboembolické příhody.

Při předepisování a výdeji buprenorfinu mají být použita odpovídající opatření pro minimalizaci rizika nesprávného použití a zneužití. Zdravotničtí pracovníci mají podávat přípravek Buvidal přímo pacientovi. Domácí podávání nebo podávání přípravku pacienty není povoleno. Jakékoli pokusy o odebrání depotu mají být v průběhu léčby monitorovány.

Vlastnosti související s prodlouženým uvolňováním

Během léčby, včetně zahájení a ukončení, mají být zváženy vlastnosti přípravku s prodlouženým uvolňováním (viz bod 4.2). Zvláště pacienti užívající souběžně léčivé přípravky a/nebo s komorbiditami mají být monitorováni s ohledem na známky a příznaky toxicity, předávkování nebo příznaky z vysazení způsobené zvýšenou nebo sníženou hladinou buprenorfinu (viz body 4.5 a 5.2).

Respirační deprese

Bylo hlášeno několik případů úmrtí v důsledku respirační deprese u pacientů léčených buprenorfinem, zejména při podání buprenorfinu v kombinaci s benzodiazepiny (viz bod 4.5) nebo pokud nebyl buprenorfin používán tak, jak je předepsáno. Úmrtí byla také hlášena v souvislosti se současným podáváním buprenorfinu a dalších tlumivých látek, jako jsou alkohol, gabapentinoidy (jako je pregabalin a gabapentin) (viz bod 4.5) nebo jiné opioidy.

Buprenorfin má být používán s opatrností u pacientů s astmatem nebo respirační insuficiencí (např. chronická obstrukční plicní nemoc, cor pulmonale, snížená respirační rezerva, hypoxie, hyperkapnie, již existující útlum dýchání nebo kyfoskolióza).

Buprenorfin může v případě náhodného nebo úmyslného požití způsobit závažnou, možná fatální, respirační depresi u dětí a osob bez závislosti na opioidech.

Tlumivý účinek na CNS

Buprenorfin může vyvolat ospalost, zvláště pokud je podáván v kombinaci s alkoholem nebo látkami tlumícími centrální nervový systém (jako jsou benzodiazepiny, trankvilizéry, sedativa, gabapentinoidy nebo hypnotika) (viz body 4.5 a 4.7).

Tolerance a porucha užívání opioidů (zneužívání a závislost)

Buprenofrin je částečný agonista mí-opiátového receptoru a chronické podávání vyvolává opioidní závislost.

Při opakovaném podávání opioidů, jako je buprenorfin, se může vyvinout tolerance, fyzická a psychická závislost a porucha užívání opioidů (opioid use disorder, OUD). Zneužití nebo úmyslné zneužití buprenorfinu může mít za následek předávkování a/nebo smrt. Riziko vzniku OUD je zvýšené u pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou (rodiče nebo sourozenci) poruch spojených s užíváním návykových látek (včetně poruch spojených s užíváním alkoholu), u současných uživatelů tabáku nebo

u pacientů s osobní anamnézou jiných duševních poruch (např. velké deprese, úzkosti a poruch osobnosti).

Před zahájením léčby buprenorfinem a v jejím průběhu by měly být s pacientem dohodnuty cíle léčby a plán ukončení léčby (viz bod 4.2).

Pacienti budou vyžadovat sledování, zda se u nich neprojeví známky chování, které by vedlo k vyhledávání léků (např. příliš časné žádosti o doplnění léků). To zahrnuje kontrolu souběžně užívaných opioidů a psychoaktivních léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD je třeba zvážit konzultaci se specialistou na závislosti.

Serotoninový syndrom

Souběžné podávání přípravku Buvidal a dalších serotonergních látek, např. inhibitorů MAO, selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklických antidepresiv, může vést k serotoninovému syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.5). Pokud je souběžná léčba dalšími serotonergními látkami klinicky opodstatněná, doporučuje se pacienta pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.

Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní nestabilitu, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby.

Hepatitida a poruchy jaterních funkcí

Před zahájením léčby se doporučuje provést jaterní testy a zdokumentovat stav s ohledem na virovou hepatitidu. U pacientů, kteří mají pozitivní výsledky na virovou hepatitidu, je při souběžném užívání některých léčivých přípravků (viz bod 4.5) a/nebo při stávající poruše funkce jater vyšší riziko poškození jater. Doporučuje se pravidelné sledování funkce jater.

U léčivých přípravků obsahujících buprenorfin byly hlášeny případy akutního poškození jater u pacientů závislých na opioidech jak v klinických studiích, tak v postmarketingových hlášeních o nežádoucích účincích. Spektrum abnormalit se pohybovalo od přechodných asymptomatických zvýšení jaterních transamináz až k případům hlášení cytolytické hepatitidy, selhání jater, nekrózy jater, hepatorenálního syndromu, hepatální encefalopatie a úmrtí. V mnoha případech může mít přítomnost enzymatických abormalit, genetického onemocnění, infekce virem hepatitidy B nebo C, zneužívání alkoholu, anorexie, souběžného užívání jiných potenciálně hepatotoxických léků a pokračování v injekční aplikaci léku kauzální nebo nápomocnou roli. Tyto výchozí faktory musí být zváženy před předepsáním a v průběhu léčby buprenorfinem. V případě podezření na případ jaterního poškození se vyžadují další biologická a etiologická vyhodnocení. Podle výsledků může být Buvidal vysazen. Může být nutné sledování po týdenní a měsíční léčebném období. Pokud se v léčbě pokračuje, je nutno pečlivě sledovat jaterní funkce.

Vznik abstinenčního syndromu

Při zahájení léčby buprenorfinem si musí být lékař vědom částečného agonistického profilu buprenorfinu. Přípravky obsahující buprenorfin vyvolaly abstinenční symptomy u pacientů závislých na opioidech, když byly podávány před vymizením agonistických účinků v důsledku nedávného použití nebo zneužití opioidu. Pro zabránění abstinenčního syndromu má být provedena indukce, když jsou známky a příznaky mírného až středně těžkého abstinenčního syndromu zřejmé (viz bod 4.2).

Ukončení léčby může vést k abstinenčnímu syndromu, jehož nástup může být zpožděný.

Porucha funkce jater

Buprenorfin je rozsáhle metabolizován v játrech. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater mají být sledovány známky a příznaky vyvolané vysazením opioidů, toxicitou nebo předávkováním způsobeným zvýšenými hladinami buprenorfinu. Buprenorfin musí být používán opatrně u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 5.2). Během léčby má být pravidelně sledována funkce jater. Použití buprenorfinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin dochází ke kumulaci metabolitů buprenorfinu. Při dávkování pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) je doporučena opatrnost (viz body 4.2 a 5.2).

Prodloužení QT intervalu

Při souběžném podávání přípravku Buvidal s jinými léčivými přípravky prodlužujícími QT interval a u pacientů se syndromem dlouhého QT intervalu v anamnéze nebo s jinými rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu je třeba dbát opatrnosti.

Léčba akutní bolesti

Při léčbě akutní bolesti během kontinuálního používání přípravku Buvidal může být nutné použít kombinaci opioidů s vysokou afinitou k mí-opioidnímu receptoru (např. fentanylu), neopioidních analgetik a lokální anestezie. Titrace perorálně nebo intravenózně podávaných krátkodobě působících opioidních analgetik (morfin, oxykodon nebo fentanyl s okamžitým uvolňováním) na požadovaný analgetický účinek u pacientů léčených přípravkem Buvidal může vyžadovat vyšší dávky. Během léčby mají být pacienti sledováni.

Použití u dětí a dospívajících

Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u dětí a dospívajících do 16 let nebyly stanoveny (viz bod 4.2). Vzhledem k nedostatku údajů u dospívajících (ve věku 16 nebo 17 let) mají být pacienti v této věkové skupině během léčby pečlivě sledováni.

Poruchy dýchání spojené se spánkem

Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání spojené se spánkem včetně centrální spánkové apnoe (CSA) a hypoxemie spojené se spánkem. Používání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce. Je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se projevuje CSA.

Skupinové účinky opioidů

Opioidy mohou vyvolat ortostatickou hypotenzi.

Opioidy mohou zvýšit tlak mozkomíšního moku, což může způsobit záchvaty křečí. Proto mají být opioidy používány s opatrností u pacientů s úrazem hlavy, intrakraniálními lézemi či za jiných okolností, kdy může dojít ke zvýšení tlaku mozkomíšního moku, nebo u pacientů se záchvaty křečí v anamnéze.

Opioidy mají být používány s opatrností u pacientů s hypotenzí, hypertrofií prostaty nebo stenózou uretry.

Opioidy indukovaná mióza, změny úrovně vědomí nebo změny vnímání bolesti jako příznaku onemocnění mohou interferovat se schopností pacienta vyhodnotit svůj stav nebo ztížit diagnózu či zastřít klinický průběh souběžného onemocnění.

Opioidy mají být používány s opatrností u pacientů s myxedémem, hypotyreózou nebo adrenokortikální insuficiencí (např. Addisonovou chorobou).

U opioidů bylo prokázáno, že zvyšují tlak ve žlučovodu a mají být používány s opatrností u pacientů s dysfunkcí žlučových cest.

Latex

Ve složení krytu jehly není zastoupena žádná přírodní guma ani latex. Nelze však vyloučit přítomnost nepatrných stop, a proto existuje riziko alergických reakcí u jedinců citlivých na latex, které nelze zcela vyloučit.

Nebyly provedeny žádné studie interakcí s přípravkem Buvidal. Buprenorfin má být používán s opatrností, je-li podáván společně s:

• naltrexonem a nalmefenem: Jsou to antagonisté opioidů, kteří mohou blokovat farmakologické účinky buprenorfinu. U pacientů se závislostí na opioidech, kteří jsou současně léčeni buprenorfinem, může léčba naltrexonem vyvolat náhlý nástup prodloužených a intenzivních opioidních abstinenčních příznaků. U pacientů, kteří dostávají současně léčbu naltrexonem, mohou být zamýšlené terapeutické účinky buprenorfinu zablokovány naltrexonem.

• alkoholickými nápoji nebo léčivými přípravky s obsahem alkoholu, protože alkohol zvyšuje sedativní účinek buprenorfinu (viz bod 4.7).

• benzodiazepiny: Tato kombinace může vést k úmrtí v důsledku respirační deprese centrálního původu. Proto musí být dávky pečlivě sledovány a tuto kombinaci je nutné vyloučit v případech rizika zneužití. Pacienti mají být varováni, že je extrémně nebezpečné užívat nepředepsané benzodiazepiny při užívání tohoto přípravku a mají být upozorněni, aby používali benzodiazepiny současně s tímto přípravkem pouze podle doporučení svého lékaře (viz

  bod 4.4.).

• gabapentinoidy:. Současné užívání přípravku Buvidal s gabapentinoidy (gabapentin a pregabalin) může vést k útlumu dýchání, hypotenzi, hluboké sedaci, kómatu nebo smrti. Proto musí být dávky pečlivě sledovány a tuto kombinaci je nutné vyloučit v případech rizika zneužití. Pacienti mají být upozorněni, aby užívali současně gabapentinoidy s tímto přípravkem pouze podle instrukcí svého lékaře (viz bod 4.4).

• serotonergními léčivými látkami, např. inhibitory MAO, selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu

  a norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklickými antidepresivy, protože dochází ke zvýšení rizika serotoninového syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).

• ostatními léky tlumícími centrální nervový systém: ostatní opioidní deriváty (např. methadon, analgetika a antitusika), některá antidepresiva, sedativní antagonisté H¹-receptorů, barbituráty, anxiolytika jiná než benzodiazepiny, antipsychotika, klonidin a příbuzné látky. Tyto kombinace zvyšují útlum centrálního nervového systému. Snížená pozornost může zvýšit riziko při řízení motorových vozidel a obsluze strojů (viz bod 4.7).

• opioidními analgetiky: Dosažení adekvátní analgezie může být obtížné při podávání úplných opioidních agonistů u pacientů užívajících buprenorfin. Z tohoto důvodu také existuje riziko potenciálního předávkování úplným agonistou, a to zejména při pokusu o překonání částečného agonistického účinku buprenorfinu nebo pokud klesá hladina buprenorfinu v plazmě (viz

  bod 4.4)

• Buprenorfin je metabolizován na norbuprenorfin primárně enzymem CYP3A4.. Interakce se současně podávaným induktory nebo inhibitory byly stanoveny ve studiích pomocí transmukózně a transdermálně podávaného buprenorfinu. Enzymem UGT1A1 je buprenorfin metabolizován také na buprenorfin-3β-glukoronid.

  • Inhibitory CYP3A4 mohou inhibovat metabolismus buprenorfinu, což může vést ke zvýšeným hodnotám Cmax a AUC buprenorfinu a norbuprenorfinu. Přípravek Buvidal

    obchází účinek prvního průchodu a očekává se, že inhibitory CYP3A4 (např. inhibitory proteázy jako ritonavir, nelfinavir nebo indinavir nebo azolová antimykotika, jako je ketokonazol nebo itrakonazol nebo makrolidová antibiotika) budou mít menší účinky na metabolismus buprenorfinu při současném podávání s přípravkem Buvidal ve srovnání se současným podáváním se sublingválním buprenorfinem. Při převedení ze sublingválního buprenorfinu na přípravek Buvidal může být nutné sledovat pacienty pro zajištění dostatečných hladin buprenorfinu v plazmě.

  • Pacienti, kteří již jsou léčeni přípravkem Buvidal a kteří zahájili léčbu inhibitory CYP3A4, mají být léčeni týdenním přípravkem Buvidal a mají být sledováni s ohledem na známky a příznaky nadměrné léčby. Jestliže pacient, který je současně léčen přípravkem Buvidal a inhibitorem CYP3A4, naopak ukončí léčbu inhibitorem CYP3A4, má být sledován s ohledem na abstinenční příznaky (viz bod 4.4).

  • Induktory CYP3A4 mohou indukovat metabolismus buprenorfinu, což může vést

    k poklesu koncentrace buprenorfinu. Přípravek Buvidal obchází efekt prvního průchodu a očekává se, že induktory CYP3A4 (např. fenobarbital, karbamazepin, fenytoin nebo rifampicin) budou mít při současném podávání s přípravkem Buvidal menší vliv na metabolismus buprenorfinu ve srovnání se souběžným podáváním se sublingválním buprenorfinem. Při převedení ze sublingválního buprenorfinu na přípravek Buvidal může být nutné sledovat pacienty, aby se zajistila dostatečná hladina buprenorfinu v plazmě.

    Pacienti, kteří již jsou léčeni přípravkem Buvidal a kteří zahájili léčbu induktory CYP3A4, mají být léčeni jednou týdně podávaným přípravkem Buvidal a mají být sledováni s ohledem na známky a příznaky abstinenčního syndromu. Jestliže pacient, který je současně léčen přípravkem Buvidal a induktorem CYP3A4, naopak ukončí léčbu induktorem CYP3A4, má být sledován s ohledem příznaky nadměrné léčby.

  • Inhibitory enzymu UGT1A1 mohou mít vliv na systémovou expozici buprenorfinu.

• inhibitory monoaminooxidázy (MAOI): Možná exacerbace opioidních účinků na základě zkušeností s morfinem.

• současné podávání buprenorfinu s anticholinergiky nebo léky s anticholinergní aktivitou (např. tricyklická antidepresiva, antihistaminika, antipsychotika, svalová relaxancia, antiparkinsonika) může vést ke zvýšení anticholinergních nežádoucích účinků.

Těhotenství

Údaje o podávání buprenorfinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na zvířatech neprokazují reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Buprenorfin má být používán během těhotenství pouze, pokud potenciální přínos léčby převáží potenciální riziko pro plod.

Ke konci těhotenství může buprenorfin indukovat respirační depresi u novorozence i po krátké době podávání. Dlouhodobé podávání během posledních tří měsíců těhotenství může vyvolat abstinenční syndrom u novorozence (např. hypertonii, třes novorozence, agitovanost novorozence, myoklonus nebo křeče). Syndrom se objevuje obvykle se zpožděním několika hodin až několika dnů po porodu.

Vzhledem k dlouhému poločasu buprenorfinu má být po dobu několika dnů po porodu zváženo monitorování novorozence, aby se zabránilo riziku respirační deprese nebo abstinenčního syndromu u novorozenců.

Kojení

Buprenorfin a jeho metabolity se vylučují do lidského mateřského mléka a přípravek Buvidal má být používán s opatrností během kojení.

Fertilita

Údaje o účincích buprenorfinu na lidskou fertilitu nejsou k dispozici nebo jsou omezené. Účinek buprenorfinu na fertilitu u zvířat nebyl pozorován (viz bod 5.3).

Buprenorfin má malý až střední vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, pokud je podáván pacientům závislým na opioidech. Buprenorfin může vyvolat ospalost, závrať nebo poruchu myšlení, zvláště při zahájení a úpravě léčby. Pokud je používán spolu s alkoholem nebo léky tlumícími centrální nervový systém, může dojít k zesílení účinku (viz body 4.4 a 4.5).

Pacient musí být upozorněn, že by během používání tohoto léku nemá řídit ani obsluhovat nebezpečné stroje, dokud nebude známo, jaký vliv na něj léčivý přípravek má. Ošetřující lékař pak má dát pacientovi individuální doporučení.

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky buprenorfinu jsou bolest hlavy, nauzea, hyperhidróza, insomnie, abstinenční syndrom a bolest.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Tabulka 2 uvádí nežádoucí účinky hlášené u buprenorfinu, včetně přípravku Buvidal. Jsou použity následující pojmy a frekvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) a frekvence není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Popis vybraných nežádoucích účinků

Reakce v místě injekce

Ve dvojitě zaslepené studii fáze 3 hodnotící účinnost byly nežádoucí účinky v místě podání injekce pozorovány u 36 (16,9 %) z 213 pacientů (5 % podaných injekcí) ve skupině léčené přípravkem Buvidal. Nejčastějšími nežádoucími účinky byly bolest v místě podání injekce (8,9 %), pruritus v místě podání injekce (6,1 %) a erytém v místě podání injekce (4,7 %). Reakce v místě podání injekce byly všechny mírné nebo středně závažné a většina z nich byla přechodných.

Během používání přípravku Buvidal po jeho uvedení na trh byly hlášeny nežádoucí účinky spojené s místem podání injekce: absces, ulcerace a nekróza.

Drogová závislost

Opakované užívání buprenorfinu může vést k drogové závislosti, a to i při terapeutických dávkách. Riziko drogové závislosti se může lišit v závislosti na individuálních rizikových faktorech pacienta, dávkování a délce léčby opioidy (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Symptomy

Hlavním symptomem vyžadujícím intervenci je v případě předávkování buprenorfinem respirační deprese, která je důsledkem útlumu centrálního nervového systému a která může vést k respirační zástavě a úmrtí. Předběžné příznaky předávkování mohou rovněž zahrnovat nadměrné pocení, somnolenci, amblyopii, miózu, hypotenzi, nauzeu, zvracení anebo poruchy řeči.

Léčba

Je třeba provést obecná podpůrná opatření, včetně pečlivého sledování respiračních a srdečních funkcí pacienta. Je třeba provést symptomatickou terapii respirační deprese s následnou standardní intenzivní péčí. Musí být zajištěna průchodnost dýchacích cest pacienta a asistovaná nebo kontrolovaná ventilace. Pacient má být přemístěn tam, kde je k dispozici kompletní vybavení pro resuscitaci.

Jestliže pacient zvrací, je nutné zabránit, aby neaspiroval zvratky. Doporučuje se použít antagonistu opioidů (např. naloxon), i když může mít jen mírný vliv na zvrácení respiračních symptomů buprenorfinu ve srovnání s jeho účinky na úplné agonisty opioidů.

Při stanovení doby léčby potřebné pro antagonizaci účinků předávkování je třeba vzít v úvahu dlouhé trvání účinku buprenorfinu a prodloužené uvolňování z přípravku Buvidal (viz bod 4.4). Naloxon lze odstranit rychleji než buprenorfin, čímž je umožněn návrat předchozích kontrolovaných příznaků předávkování buprenorfinem.