MEROPENEM OLIKLA 1000MG Prášek pro injekční/infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - MEROPENEM OLIKLA 1000MG
Meropenem Olikla je u dospělých, dospívajících a dětí ve věku od 3 měsíců indikován k léčbě následujících infekcí (viz body 4.4 a 5.1):
-
závažná pneumonie, včetně nozokomiální a ventilátorové pneumonie;
-
bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy;
-
komplikované infekce močových cest;
-
komplikované nitrobřišní infekce;
-
intrapartální a postpartální infekce;
-
komplikované infekce kůže a měkkých tkání;
-
akutní bakteriální meningitida.
Meropenem Olikla lze použít ke komplexní léčbě pacientů s febrilní neutropenií při podezření na
bakteriální infekci.
Léčba pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti s infekcemi uvedenými výše nebo existuje
podezření na takovou souvislost.
Je nutné brát v úvahu oficiální doporučení o vhodném použití antibakteriálních látek.
Dávkování
Tabulky uvedené níže poskytují obecná doporučení pro dávkování.
Podávaná dávka meropenemu a délka léčby závisejí na typu infekce, včetně závažnosti infekce, a
na klinické odpovědi.
Při léčbě některých typů infekcí, např. infekcí vyvolaných méně citlivými bakteriálními kmeny (např. Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp.) nebo velmi závažných infekcí, může být zvláště vhodná dávka až 2 000 mg třikrát denně u dospělých a dospívajících a dávka až 40 mg/kg třikrát denně u dětí.
Při stanovování dávek k léčbě pacientů s poruchou funkce ledvin je nutná pečlivá rozvaha (viz
níže).
Dospělí a dospívající
| Infekce | Dávka podaná každých 8 hodin |
| Závažná pneumonie včetně nozokomiální aventilátorové pneumonie | 500 mg nebo 1 000 mg |
| Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy | 2 000 mg |
| Komplikované infekce močových cest | 500 mg nebo 1 000 mg |
| Komplikované nitrobřišní infekce | 500 mg nebo 1 000 mg |
| Intrapartální a postpartální infekce | 500 mg nebo 1 000 mg |
| Komplikované infekce kůže a měkkých tkání | 500 mg nebo 1 000 mg |
| Akutní bakteriální meningitida | 2 000 mg |
| Komplexní léčba pacientů s febrilní neutropenií | 1 000 mg |
Meropenem se obvykle podává intravenózní infuzí po dobu asi 15 až 30 minut (viz body 6.2, 6.3 a 6.6).
Dávky meropenemu do 1 000 mg lze alternativně podávat intravenózní bolusovou injekcí po dobu asi 5 minut. Existují pouze omezené bezpečnostní informace podporující podání dávky 2 000 mg jako bolusové intravenózní injekce u dospělých.
Porucha funkce ledvin
U dospělých a dospívajících s clearance kreatininu nižší než 51 ml/min má být dávka upravena podle
níže uvedených pokynů. O úpravě jednotkové dávky 2 000 mg existují pouze omezené údaje.
| Clearance kreatininu (ml/min) | Dávka (na základě jednotkové dávky500 mg nebo 1 000 mg nebo 2 000mg, viz tabulka výše) | Frekvence |
| 26–50 | jedna jednotková dávka | každých 12 hodin |
| 10–25 | polovina jednotkové dávky | každých 12 hodin |
| < 10 | polovina jednotkové dávky | každých 24 hodin |
Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hemofiltrací. Požadovaná dávka má být podána po ukončení hemodialyzačního cyklu.
Není k dispozici doporučené dávkování pro pacienty léčené peritoneální dialýzou.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz bod 4.4).
Dávkování u starších pacientů
U starších pacientů s normální funkcí ledvin nebo s clearance kreatininu vyšší než 50 ml/min není nutná úprava dávkování.
Pediatrická populace
Novorozenci a kojenci ve věku do 3 měsíců
U novorozenců a kojenců ve věku do 3 měsíců nebyla stanovena bezpečnost a účinnost meropenemu a nebyl určen optimální dávkovací režim. Omezené farmakokinetické údaje však naznačují, že by vhodným dávkovacím režimem mohlo být 20 mg/kg každých 8 hodin (viz bod 5.2).
Děti ve věku od 3 měsíců do 11 let a do 50 kg tělesné hmotnosti
Doporučené dávkovací režimy jsou uvedeny v tabulce níže:
| Infekce | Dávka podaná každých 8 hodin |
| Závažná pneumonie včetně nozokomiální aventilátorové pneumonie | 10 nebo 20 mg/kg |
| Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy | 40 mg/kg |
| Komplikované infekce močových cest | 10 nebo 20 mg/kg |
| Komplikované nitrobřišní infekce | 10 nebo 20 mg/kg |
| Komplikované infekce kůže a měkkých tkání | 10 nebo 20 mg/kg |
| Akutní bakteriální meningitida | 40 mg/kg |
| Komplexní léčba pacientů s febrilní neutropenií | 20 mg/kg |
Děti a dospívající s tělesnou hmotností nad 50 kg
Stejná dávka jako u dospělých.
Nejsou žádné zkušenosti s podáváním meropenemu u dětí a dospívajících s poruchou funkce ledvin.
Způsob podání
Intravenózní podání
Meropenem se obvykle podává po rekonstituci/ředění intravenózní infuzí po dobu asi 15–30 minut (viz body 6.2, 6.3 a 6.6). Dávky meropenemu do 20 mg/kg lze alternativně podávat intravenózní bolusovou injekcí po dobu přibližně 5 minut. Existují pouze omezené bezpečnostní údaje podporující podání dávky 40 mg/kg u dětí jako bolusové intravenózní injekce.
Pokyny k rekonstituci/ředění léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v bodě 6.1.
Hypersenzitivita na jiné karbapenemy.
Závažná hypersenzitivita (např. anafylaktická reakce, závažné kožní reakce) na jiná beta-laktamová antibiotika (např. peniciliny nebo cefalosporiny).
Při výběru meropenemu k léčbě jednotlivých pacientů je třeba brát v úvahu vhodnost použití karbapenemu na základě takových faktorů, jako je závažnost infekce, prevalence rezistence na jiná vhodná antibakteriální léčiva a riziko selekce bakterií rezistentních na karbapenem.
Rezistence bakterií Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter spp.
Rezistence bakterií Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter spp. na penemy se v rámci Evropské unie liší. Předepisující lékař má mít na zřeteli místní prevalenci rezistence těchto bakterií na penemy.
Hypersenzitivní reakce
Podobně jako u všech beta-laktamových antibiotik byly hlášeny závažné a občas i fatální případy
hypersenzitivity (viz body 4.3 a 4.8).
Pacienti, kteří mají hypersenzitivní reakce na karbapenemy, peniciliny nebo jiná beta-laktamová antibiotika, mohou být hypersenzitivní také na meropenem. Před zahájením léčby meropenemem je nutné pečlivě pátrat po předchozích hypersenzitivních reakcích na beta-laktamová antibiotika.
Pokud se objeví závažná alergická reakce, je nutné přerušit podávání přípravku a zahájit odpovídající
opatření.
U pacientů dostávajících meropenem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR), jako jsou Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), erythema multiforme (EM) a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP), (viz bod 4.8). Pokud se objeví známky a příznaky nasvědčující takovýmto účinkům, podávání meropenemu je třeba ihned ukončit a zvážit jinou možnost léčby.
Kolitida vyvolaná antibiotiky
Antibiotiky vyvolaná kolitida a pseudomembranózní kolitida byly hlášeny téměř u všech antibakteriálních léčiv, včetně meropenemu, a mohou být mírnéá až život ohrožující. Na tuto diagnózu je proto třeba myslet u pacientů, u nichž se v průběhu podávání nebo po podání meropenemu vyskytne průjem (viz bod 4.8).
Je třeba uvažovat o přerušení léčby meropenemem a o zahájení specifické léčby infekce způsobené bakterií Clostridioides difficile. Nesmí být podávána léčiva, která inhibují střevní peristaltiku.
Křeče
V průběhu léčby karbapenemy, včetně meropenemu, byly občas hlášeny křeče (viz bod 4.8).
Léky způsobené poškození jater (DILI)
Vzhledem k riziku DILI (viz bod 4.8) je v průběhu léčby meropenemem nutné pečlivě monitorovat jaterní funkce. Pokud dojde k závažnému DILI, má se zvážit přerušení léčby podle klinického nálezu. Znovuzahájení léčby meropenemem je možné pouze v případě, že je posouzeno jako nezbytné.
Použití u pacientů s onemocněním jater: v průběhu léčby meropenemem u pacientů s již existující
poruchou jater je nutné monitorovat jaterní funkce. Není nutné upravovat dávkování (viz bod 4.2).
Sérokonverze přímého antiglobulinového testu (Coombsův test)
V průběhu léčby meropenemem se může vyvinout pozitivní přímý nebo nepřímý Coombsův test.
Souběžné podávání kyseliny valproové/natrium-valproátu /valpromidu
Souběžné podávání meropenemu a kyseliny valproové/natrium-valproátu/valpromidu se
nedoporučuje (viz bod 4.5). Meropenem Olikla obsahuje sodík.
Meropenem Olikla 500 mg: tento léčivý přípravek obsahuje 45 mg sodíku v dávce 500 mg, což odpovídá 2,25 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou, který dle WHO činí pro dospělého 2 g sodíku.
Meropenem Olikla 1 000 mg: tento léčivý přípravek obsahuje asi 90 mg sodíku v dávce 1 000 mg, což odpovídá 4,5 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou, který dle WHO činí pro dospělého 2 g sodíku.
Kromě studie s probenecidem nebyly provedeny žádné interakční studie.
Potenciální vliv meropenemu na vazbu jiných léčiv na bílkoviny nebo vliv na metabolismus nebyl
studován. Vazba na bílkoviny je ale tak nízká, že se neočekává interakce s jinými léčivy na
podkladě tohoto mechanismu.
Probenecid
Probenecid kompetuje s meropenemem v procesu aktivní tubulární sekrece, čímž inhibuje renální exkreci meropenemu, prodlužuje eliminační poločasa zvyšuje plazmatické koncentrace meropenemu. Při současném podání probenecidu a meropenemu je nutná opatrnost.
Kyselina valproová
Při současném podání s karbapenemy bylo hlášeno snížení sérových koncentrací kyseliny valproové mající za následek 60–100% snížení hladin kyseliny valproové v průběhu 2 dnů. Vzhledem k rychlému nástupu a rozsahu tohoto snížení se zdá být současné podávání kyseliny valproové/natrium- valproátu/valpromidu a karbapenemů obtížně zvládnutelné, a proto se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Perorální antikoagulancia
Souběžné podávání antibiotik a warfarinu může zvyšovat jeho antikoagulační účinek. Existuje mnoho hlášení o zvýšení antikoagulačního účinku perorálně podávaných antikoagulancií, včetně warfarinu, u pacientů, kteří byli současně léčeni antibakteriálními léčivy. Riziko se může měnit podle typu infekce, věku a celkového stavu pacienta, takže je těžké odhadnout podíl antibiotika na zvýšení hodnoty INR (mezinárodní normalizovaný poměr). Doporučuje se časté sledování hodnoty INR v průběhu současného podávání antibiotik a perorálních antikoagulancií a krátce po něm.
Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.
Těhotenství
Neexistují, resp. existují pouze omezené údaje o použití meropenemu u těhotných žen.
Studie na zvířatech nenaznačují žádný přímý nebo nepřímý škodlivý vliv s ohledem na reprodukční
toxicitu (viz bod 5.3).
Jako preventivní opatření je lépe se vyhnout podávání meropenemu v průběhu těhotenství. Kojení
Bylo hlášeno, že malá množství meropenemu se vylučují do lidského mateřského mléka. Meropenem
se nemá podávat kojícím ženám, pokud potenciální prospěch pro matku nepřeváží nad potenciálním
rizikem pro kojené dítě.
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Před řízením či obsluhováním strojů je však třeba mít na paměti, že u meropenemu byly hlášeny bolest hlavy, parestezie a křeče.
Souhrn bezpečnostního profilu
Z hodnocení u 4 872 pacientů s celkem 5 026 léčebnými kúrami meropenemem byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky souvisejícími s meropenemem průjem (2,3 %), vyrážka (1,4 %), nauzea/zvracení (1,4 %) a zánět v místě aplikace přípravku (1,1 %). Nejčastěji hlášenými laboratorně zjištěnými nežádoucími účinky souvisejícími s léčbou meropenemem byly trombocytóza (1,6 %) a zvýšení hodnot jaterních enzymů (1,5–4,3 %).
Tabulkový přehled rizika nežádoucích účinků
V tabulce uvedené níže jsou nežádoucí účinky seřazeny podle orgánových tříd a frekvence jejich
výskytu:
velmi časté (≥ 1/10);
časté (≥ 1/100 až < 1/10);
méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000);
není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
| Tabulka 1 | ||
| Třída orgánových systémů | Frekvence | Nežádoucí účinek |
| Infekce a infestace | méně časté | orální a vaginální kandidóza |
| Poruchy krve a lymfatického systému | časté | trombocytemie |
| méně časté | agranulocytóza, hemolytická anémie,trombocytopenie, neutropenie, leukopenie, eozinofilie | |
| Poruchy imunitního systému | méně časté | anafylaxe (viz body 4.3 a 4.4), angioedém |
| Poruchy metabolismu a výživy | méně časté | hypokalemie |
| Psychiatrické poruchy | vzácné | delirium |
| Poruchy nervového sytému | časté | bolest hlavy |
| méně časté | parestezie | |
| vzácné | křeče (viz bod 4.4) | |
| Gastrointestinální poruchy | časté | průjem, bolest břicha, zvracení, nauzea |
| méně časté | kolitida vyvolanáantibiotiky (viz bod 4.4) | |
| Poruchy jater a žlučovýchcest | časté | zvýšené hladiny aminotransferáz, alkalické fosfatázy a laktátdehydrogenázy v krvi |
| méně časté | zvýšená koncentrace bilirubinu v krvi, lékyzpůsobené poškození jater* | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | časté | vyrážka, svědění |
| méně časté | toxická epidermální nekrolýza, Stevensův- Johnsonův syndrom, erythema multiforme (viz bod 4.4), kopřivka | |
| není známo | lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (viz bod 4.4) | |
| Poruchy ledvin a močovýchcest | méně časté | zvýšená koncentrace kreatininu, zvýšenákoncentrace močoviny v krvi |
| Celkové poruchy a reakce v místěaplikace | časté | zánět, bolest |
| méně časté | tromboflebitida, bolest v místě aplikace | |
* DILI zahrnuje hepatitidu a selhání jater
Pediatrická populace
Meropenem Olikla je schválen pro použití u dětí ve věku od 3 měsíců. Neexistují důkazy o zvýšeném riziku jakéhokoli nežádoucího účinku u dětí na základě omezených dostupných údajů. Všechna obdržená hlášení byla konzistentní s příhodami pozorovanými u dospělých.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky
případně na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48
100 00 Praha 10
e-mail: farmakovigilance@sukl.gov. cz
Relativní předávkování je možné u pacientů s poruchou funkce ledvin, pokud není dávka upravena tak, jak je popsáno v bodě 4.2. Omezené zkušenosti z poregistračního období ukazují, že pokud se objeví nežádoucí účinky po předávkování, odpovídají profilu nežádoucích účinků popsanému v bodě 4.8, jsou obvykle mírné a ustupují při přerušení léčby nebo při snížení dávky. Je nutné uvažovat o symptomatické léčbě.
U lidí s normální funkcí ledvin dochází k rychlé eliminaci. Meropenem a jeho metabolit lze odstranit hemodialýzou.
Farmakologické vlastnosti - MEROPENEM OLIKLA 1000MG
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy ATC kód: J01DH02
Mechanismus účinku
Meropenem vykazuje svou baktericidní aktivitu tím, že inhibuje syntézu bakteriální buněčné stěny grampozitivních a gramnegativních bakterií vazbou na proteiny vázající penicilin (PBP).
Farmakokinetické/farmakodynamické (PK/PD) vztahy
Podobně jako u jiných beta-laktamových antibiotik bylo prokázáno, že čas, kdy je překročena MIC (minimální inhibiční koncentrace), (T > MIC), nejlépe koreluje s účinností. V předklinických modelech prokázal meropenem aktivitu, pokud plazmatické koncentrace překročily MIC infekčního mikroorganismu po dobu asi 40 % dávkovacího intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách.
Mechanismus rezistence
Bakteriální rezistence na meropenem může vzniknout následkem:
-
snížené permeability vnější membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené syntézy porinů);
-
snížené afinity k cílovým PBP;
-
zvýšené exprese komponent efluxních pump a
-
tvorby beta-laktamáz, které mohou hydrolyzovat karbapenemy.
V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí v důsledku bakterií rezistentních na meropenem.
Neexistuje zkřížená rezistence mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a tetracykliny, pokud jde o cílové mikroorganismy. Pokud však rezistence vznikla na podkladě neprostupnosti a/nebo efluxních pump, mohou bakterie vykazovat rezistenci na více než jednu třídu antibiotik.
Hraniční hodnoty testování citlivosti
European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST) stanovil pro testování citlivosti tato kritéria interpretace minimální inhibiční koncentrace (MIC) meropenemu: https://www.ema.europa.eu/documents/other/minimum-inhibitory-concentration-mic- breakpoints_en.xlsx
Prevalence získané rezistence u vybraných mikroorganismů se může lišit geograficky a v čase a je žádoucí získat místní informace, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je místní prevalence rezistence taková, že použití léčiva je, přinejmenším u některých typů infekcí, diskutabilní, je třeba si vyžádat expertní stanovisko.
Následující seznam patogenů je odvozen z klinických zkušeností a z léčebných doporučení.
Běžně citlivé druhy
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecalis$
Staphylococcus aureus (citlivé na meticilin)£
Staphylococcus spp. (citlivé na meticilin) včetně Staphylococcus epidermidis Streptococcus agalactiae (skupina B)
Skupina Streptococcus milleri (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius) Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes (skupina A)
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Citrobacter freundii Citrobacter koseri Enterobacter cloacae Escherichia coli Haemophilus influenzae Klebsiella aerogenes Klebsiella oxytoca Klebsiella pneumoniae Morganella morganii Neisseria meningitidis Proteus mirabilis Proteus vulgaris Serratia marcescens
Grampozitivní anaerobní mikroorganismy
Clostridium perfringens Peptoniphilus asaccharolyticus
Peptostreptococcus spp. (včetně P. micros, P. anaerobius, P. magnus)
Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Bacteroides caccae
skupina Bacteroides fragilis Prevotella bivia
Prevotella disiens
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecium$†
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Acinetobacter spp. Burkholderia cepacia Pseudomonas aeruginosa
Přirozeně rezistentní mikroorganismy Gramnegativní aerobní mikroorganismy Stenotrophomonas maltophilia Legionella spp.
Jiné mikroorganismy Chlamydophila pneumoniae Chlamydophila psittaci Coxiella burnetii Mycoplasma pneumoniae
$Druhy, které vykazují přirozenou intermediární citlivost.
£Všechny meticilin-rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem.
†Rozsah rezistence ≥ 50 % v jedné nebo více zemích EU.
Vozhřivka a melioidóza: Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u bakterií B. mallei a B. pseudomallei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující lékař má vzít v úvahu národní a/nebo mezinárodní doporučení ohledně léčby vozhřivky a melioidózy.
Průměrný plazmatický poločas u zdravých jedinců je přibližně 1 hodina, průměrný distribuční objem je přibližně 0,25 l/kg (11–27 l) a průměrná clearance je 287 ml/min při dávce 250 mg a klesá na 205 ml/min při dávce 2 000 g. Po podání dávek 500, 1 000 a 2 000 mg jako infuze po dobu 30 minut jsou
průměrné hodnoty Cmax asi 23, 49 a 115 μg/ml, odpovídající hodnoty AUC jsou 39,3, 62,3 a 153 μg.h/ml. Při infuzi po dobu 5 minut jsou hodnoty Cmax 52 a 112 μg/ml po podání dávek 500 mg, resp. 1 000 mg. Při podávání opakovaných dávek po 8 hodinách nedochází u jedinců s normální funkcí ledvin ke kumulaci meropenemu.
Studie se 12 pacienty, kterým byl po chirurgickém výkonu podáván meropenem v dávce 1 000 mg každých 8 hodin pro nitrobřišní infekce, ukázala, že hodnoty Cmax a poločasu jsou srovnatelné s hodnotami u normálních jedinců, distribuční objem se však zvětšil na 27 l.
Distribuce
Průměrná vazba meropenemu na plazmatické bílkoviny je asi 2 % a je nezávislá na koncentraci. Po rychlém podání (5 minut a méně) je farmakokinetika biexponenciální, ale mnohem méně vyznačená po 30minutovém podání. Meropenem dobře proniká do různých tělesných tekutin a tkání: plíce, bronchiální sekret, žluč, cerebrospinální tekutina, gynekologické tkáně, kůže, fascie, svaly a peritoneální exsudát.
Biotransformace
Meropenem je metabolizován hydrolýzou beta-laktamového kruhu za vzniku mikrobiologicky neaktivních metabolitů. V podmínkách in vitro je meropenem méně citlivý k hydrolýze lidskými dehydropeptidázami-I (DHP-I) ve srovnání s imipenemem a není nutné současně přidávat inhibitor DHP-I.
Eliminace
Meropenem je přednostně vylučován ledvinami v nezměněné formě, asi 70 % dávky (50–75 %) se vyloučí v nezměněné podobě v průběhu 12 hodin. Dalších 28 % se vyloučí ve formě mikrobiálně neaktivního metabolitu. Stolicí se vyloučí pouze asi 2 % dávky. Měřená renální clearance a vliv probenecidu ukazují, že meropenem je vylučován filtrací a tubulární sekrecí.
Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin vede ke zvýšení hodnot plazmatické AUC a k prodloužení poločasu meropenemu. U pacientů se středně těžkou poruchou se AUC zvyšuje 2,4× (CrCl 33–74 ml/min), 5× u těžké poruchy funkce ledvin (CrCL 4–23 ml/min) a 10× u hemodialyzovaných pacientů (CrCL < 2 ml/min) ve srovnání se zdravými jedinci (CrCL > 80 ml/min). Hodnota AUC mikrobiálně neaktivního metabolitu s otevřeným kruhem byla významně zvýšena u pacientů s poruchou funkce ledvin. U pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin se doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2).
Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hodnota clearance v průběhu hemodialýzy je asi 4× vyšší než u anurických pacientů.
Porucha funkce jater
Studie u pacientů s alkoholickou cirhózou neprokázala vliv onemocnění jater na farmakokinetiku meropenemu po opakovaném podání.
Dospělí pacienti
Farmakokinetické studie provedené u pacientů neprokázaly významné farmakokinetické rozdíly ve srovnání se zdravými jedinci s ekvivalentní funkcí ledvin. Populační model vytvořený na podkladě údajů od 79 pacientů s nitrobřišní infekcí nebo pneumonií prokázal závislost centrálního objemu na tělesné hmotnosti a clearance na clearance kreatininu a věku.
Pediatrická populace
Farmakokinetika u malých dětí a dětí s infekcí v dávkách 10, 20 a 40 mg/kg ukázala, že hodnoty Cmax se blíží hodnotám u dospělých po podání dávek 500, 1 000 resp. 2 000 mg. Srovnání prokázalo konzistentní farmakokinetiku mezi dávkami a poločasy obdobně jako u dospělých s výjimkou nejmenších dětí (< 6 měsíců, t1/2 1,6 h). Průměrné hodnoty clearance meropenemu byly 5,8 ml/min/kg (6–12 let), 6,2 ml/min/kg (2–5 let), 5,3 ml/min/kg (6–23 měsíců) a 4,3 ml/min/kg (2–5 měsíců).
Asi 60 % dávky se v průběhu 12 hodin vyloučí do moči jako meropenem a dalších 12 % jako metabolit. Koncentrace meropenemu v mozkomíšním moku u dětí s meningitidou dosahují asi 20 % aktuální koncentrace v plazmě, i když existuje významná interindividuální variabilita.
Farmakokinetika meropenemu u novorozenců, u kterých byla nutná protiinfekční léčba, vykazuje vyšší clearance u novorozenců s vyšším časovým nebo gestačním věkem a celkový průměrný poločas 2,9 hodiny. Simulace Monte Carlo založená na populačním farmakokinetickém modelu ukázala, že při dávkování 20 mg/kg každých 8 hodin je dosaženo 60 % T > MIC pro P. aeruginosa u 95 % předčasně narozených novorozenců a u 91 % novorozenců narozených v termínu.
Starší pacienti
Farmakokinetické studie u zdravých starších lidí (65–80 let) ukázaly snížení plazmatické clearance, které korelovalo se snížením clearance kreatininu závislým na věku a s menším snížením extrarenální clearance. U starších pacientů není nutná úprava dávkování kromě případů středně těžké a těžké poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).
Farmaceutické údaje - MEROPENEM OLIKLA 1000MG
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
3 roky
Po rekonstituci/ředění:
Podání intravenózní bolusové injekce
Roztok k podání bolusovou injekcí se připraví rozpuštěním prášku ve vodě pro injekci na konečnou
koncentraci 50 mg/ml.
Chemická a fyzikální stabilita připraveného roztoku pro bolusovou injekci před použitím byla
prokázána po dobu 3 hodin při teplotě 25 °C nebo po dobu 12 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C.
Podání intravenózní infuze
Infuzní roztok se připraví rozpuštěním prášku buď v 0,9% infuzním roztoku chloridu sodného, nebo v 5% infuzním roztoku glukózy na konečnou koncentraci 1–20 mg/ml.
Chemická a fyzikální stabilita infuzního roztoku, připraveného za použití 0,9% roztoku chloridu sodného, byla před jeho použitím prokázána po dobu 5 hodin při teplotě 25 °C nebo po dobu 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C.
Chemická a fyzikální stabilita infuzního roztoku připraveného za použití 5% infuzního roztoku
glukózy byla prokázána po dobu 1 hodiny při teplotě 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Pokud není roztok použit okamžitě,
doba a podmínky uchovávání po otevření před použitím roztoku jsou v odpovědnosti uživatele. Rekonstituovaný roztok chraňte před mrazem.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání rekonstituovaného a naředěného léčivého přípravku viz bod 6.3.
Meropenem Olikla 500 mg: 20ml injekční lahvička z čirého skla třídy I se zátkou z šedé brombutylové pryže uzavřená hliníkovým uzávěrem s fialovým plastovým víčkem.
Meropenem Olikla 1 000 mg: 30ml injekční lahvička z čirého skla třídy I se zátkou z šedé
brombutylové pryže uzavřená hliníkovým uzávěrem s šedým plastovým víčkem.
Léčivý přípravek je dodáván v balení po 1 nebo 10 injekčních lahvičkách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Injekční roztok
Meropenem určený k podání bolusovou intravenózní injekcí má být rekonstituován za použití sterilní
vody pro injekci.
Infuzní roztok
Meropenem určený k podávání intravenózní infuzí lze přímo rekonstituovat 0,9% infuzním roztokem chloridu sodného nebo 5% infuzním roztokem glukózy.
Lahvička je pouze k jednorázovému použití.
Při přípravě roztoku a v průběhu podání je třeba dodržovat standardní aseptické techniky.
Před použitím je třeba roztok protřepat.
Všechen nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.