CALCIUM BBP 10% Injekční roztok

• hypokalcemie různého původu (např. hypoparatyreóza, snížený příjem vápníku, deficit vitaminu D, malabsorpce, diuretická léčba, hypokalcemie novorozenců), a to především symptomatická hypokalcemie (např. tetanie, spazmofilie, bronchospazmus, laryngospazmus),

• prevence hypokalcemie jako součást infuzních roztoků,

• hyperkalemie a hypermagnezemie,

• otrava fluoridy, fluorem, kyselinou fluorovodíkovou, kyselinou šťavelovou a jejími solemi,

• snížená kontraktilita myokardu při předávkování blokátory vstupu vápníku nebo betablokátory a v průběhu kardiopulmonální resuscitace,

• pomocná léčba při akutních alergických stavech, svědících dermatózách, mokvajících a generalizovaných ekzémech.

  Přípravek je určen k léčbě dospělých i dětí. U dětí a dospívajících je použití omezeno pouze na akutní, krátkodobé podávání (viz bod 4.2, 4.3 a 4.4).

1. dávkování u dospělých

   Dávkování při prevenci a léčbě hypokalcemie je individuální podle potřeb pacienta. Při akutní symptomatické hypokalcemii se dospělým pacientům podává přísně intravenózně 10 až 20 ml v průběhu 10 až 15 minut, potom následuje udržovací infuze vápníku v dávce 1 až 2 mg/kg/h v roztoku 5% glukózy (30 až 50 ml přípravku Calcium BBP v 500 ml 5% roztoku glukózy). Trvání infuze závisí na dosažených hodnotách kalcemie. V dalších indikacích se zpravidla podává 10 až 20 ml intravenózně denně nebo každý druhý až třetí den.

   V průběhu 24 hodin by nemělo být podáno více než 100 ml přípravku. Vzhledem k obsahu hliníku

   v jedné ampuli, naměřeném na konci doby použitelnosti, a vzhledem k aktuálním vědeckým znalostem nelze vyloučit, že množství hliníku obsažené ve větším než doporučeném množství přípravku by se

   v budoucnu mohlo negativně podílet na celkové zátěži organismu hliníkem (z životního prostředí, vody a potravy) a jeho potenciální toxicitě (viz bod 4.4 a 5.1.).

   Způsob podání:

   Intramuskulární podávání se nedoporučuje z důvodu rizika vzniku tkáňových nekróz.

   Injekce se mají podávat zahřáté na tělesnou teplotu, velmi pomalu (3 - 10 minut), hlavně při aplikaci do žíly. Rychlost podávání nemá být vyšší než 5 ml za minutu (45 mg vápníku za minutu). Výjimkou je kardiální resuscitace, kdy se intravenózní bolus podává velmi rychle.

   Zvláštní skupiny pacientů

2. dávkování u dětí

   Dávky závisí na věku, druhu výživy a hodnotách kalcemie. Jednotlivá dávka pro novorozence a děti do 1 roku je 100 až 200 mg (1 až 2 ml) v alespoň 5 ml izotonického roztoku chloridu sodného nebo 5% roztoku glukózy, pro děti 1 až 6leté 200 až 500 mg (2 - 5 ml) a pro děti 6 až 15leté 500-1000 mg

   (5 - 10 ml).

   Opakovaná nebo prodloužená léčba dětí a dospívajících (do 18 let) je kontraindikována z důvodu rizika expozice hliníku (viz bod 4.3 a 4.4).

   Způsob podání:

   Injekční roztok se musí podat přísně intravenózně, protože po intramuskulárním podání mohou vzniknout tkáňové nekrózy.

3. renální insuficience

   Pacienti s renální dysfunkcí mají zvýšené riziko hyperkalcemie. Pro urgentní korekci hypokalcemie (krátkodobé podání) je třeba přípravek titrovat dle reakce pacienta, jelikož požadovaný účinek může být dosažen pomocí menšího množství kalcia. Je třeba pečlivě sledovat hladiny sérového kalcia (viz bod 4.4). U pacientů s těžkou renální insuficiencí a renálním selháním mají být dostupné vhodné metody očišťování krve (např. hemodialýza či peritoneální dialýza).

   Přípravek je kontraindikován pro opakovanou nebo prodlouženou léčbu u pacientů s renální insuficiencí z důvodu rizika akumulace hliníku a jeho toxicity (viz bod 4.3 a 4.4).

4. jaterní insuficience

Jaterní funkce neovlivňují dostupnost ionizovaného kalcia po intravenózním podání kalcium- glukonátu. Úprava dávek u pacientů s jaterní insuficiencí není nezbytná.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Hyperkalcemie, hyperkalciurie (například při hyperparatyreóze, předávkování vitaminem D, tumorech způsobujících dekalcifikaci, například plazmocytom, kostní metastázy), náhlý vzestup hladiny vápníku při osteoporóze vyvolané imobilizací pacienta, galaktosemie.

Kardioglykosidy (s výjimkou těžké symptomatické hypokalcemie). Anafylaktická reakce s příznaky hrozícího šoku.

Koadministrace s ceftriaxonem:

• U předčasně narozených novorozenců až do korigovaného gestačního věku 41 týdnů (týdny gestace + týdny od narození),

• V termínu narozených novorozenců (až do stáří 28 dnů) z důvodu rizika precipitace ceftriaxonu s kalciem (viz body 4.4, 4.8 a 6.2).

Opakovaná nebo prodloužená léčba dětí a dospívajících (do 18 let) a pacientů s renální insuficiencí z důvodu rizika expozice hliníku (viz bod 4.4).

Použití přípravku jako součásti úplné parenterální výživy z důvodu rizika expozice hliníku (viz bod 4.4).

Při intravenózním podávání přípravku Calcium BBP je nutno sledovat koncentraci vápníku a dalších elektrolytů v séru a sledovat EKG. Po zvládnutí akutního stavu se co nejdříve přechází na perorální suplementaci vápníku.

S výjimkou aplikace při naléhavých případech se injekční roztok má podávat zahřátý na teplotu těla. Vzhledem k možnosti výskytu krystalů v injekčním roztoku, které mohou vzniknout až po určitém čase, je nutné věnovat zvýšenou pozornost vzhledu roztoku před jeho použitím. Před každým použitím je nutné vizuálně zkontrolovat, zda ampule neobsahuje krystaly nebo zákal. V takovém případě nelze injekční roztok aplikovat.

Pacienti užívající ceftriaxon

U předčasně a v termínu narozených novorozenců mladších než 1 měsíc byly hlášeny fatální reakce s vápenato-ceftriaxonovými sraženinami v plicích a ledvinách. Nejméně jednomu z těchto pacientů byl podáván ceftriaxon a kalcium v různou dobu a jinou infuzní linkou. V dostupných vědeckých údajích nejsou žádná hlášení o potvrzených precipitacích u jiných pacientů než novorozenců léčených ceftriaxonem a roztoky obsahujícími kalcium nebo jakýmikoli jinými přípravky obsahujícími kalcium. In vitro studie prokázaly, že u novorozenců je ve srovnání s jinými skupinami pacientů zvýšené riziko precipitace ceftriaxonu s kalciem.

U pacientů jakéhokoli věku nesmí být ceftriaxon mísen ani podáván souběžně s žádnými intravenózními roztoky obsahujícími vápník, a to ani tehdy, pokud jde o podání různými infuzními linkami nebo různými místy aplikace infuze (viz bod 6.2).

U pacientů starších 28 dní však ceftriaxon a roztoky obsahující vápník mohou být podány sekvenčně (jeden po druhém), jestliže jsou použity infuzní linky umístěné v odlišných místech aplikace nebo byly infuzní linky vyměněny nebo byly mezi infuzemi pečlivě vypláchnuty fyziologickým roztokem, aby nedošlo ke vzniku sraženin.

Sekvenční infuze ceftriaxonu a přípravků obsahujících vápník nesmí být použity u hypovolemických pacientů.

Oxid hlinitý

Působením kalcium-glukonátu může být ze skla ampulí vyluhován oxid hlinitý. Zvýšené hladiny hliníku mohou být spojeny s rizikem toxicity hliníku, jako jsou nežádoucí účinky na mineralizaci kostí a neurologický vývoj (mozek a nervový systém), zejména u vulnerabilních pacientů, jako jsou pacienti s renální insuficiencí a pediatričtí pacienti (do 18 let).

Opatření pro podávání

Opakovaná nebo prodloužená léčba pediatrických pacientů (do 18 let) a pacientů s renální insuficiencí je kontraindikována z důvodu rizika expozice hliníku (viz bod 4.3).

U dětí a dospívajících je podávání přípravku omezeno pouze na akutní podání.

Vzhledem k obsahu hliníku v jedné ampuli, naměřeném na konci doby použitelnosti, a vzhledem k aktuálním vědeckým znalostem týkajícím se rizika toxicity hliníku, se v průběhu 24 hodin nedoporučuje podávat více než 100 ml přípravku.

Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné ampulce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Kalcium-glukonát může potencovat vznik srdečních arytmií při léčbě kardioglykosidy. Thiazidová diuretika snižují exkreci vápníku (potenciální riziko vzniku hyperkalcemie). Kalcium-glukonát může při současném podání s furosemidem vyvolat nefrokalcinózu u novorozenců.

Při současném podání s pentagastrinem při diagnostice karcinomu štítné žlázy vznikla fibrilace síní. Současné podání s verapamilem se doporučuje při léčbě supraventrikulární tachykardie. Antiarytmický účinek verapamilu není přitom ovlivněn a jeho negativně inotropní účinek je potlačený.

Nitrožilně podaný vápník může potencovat účinek intravenózně aplikovaného epinefrinu (adrenalinu). Účinek intravenózně podaného síranu hořečnatého může být potlačený následným podáním přípravku s obsahem vápníku.

Intravenózně podaný vápník může ovlivnit účinek myorelaxačních přípravků. Účinek nedepolarizujících neuromuskulárních blokátorů (mimo sukcinylcholinu) může být zvýšený nebo prodloužený.

Účinek d-tubokurarinu může být zvýšený nebo prodloužený.

Vápník prochází placentární bariérou a vylučuje se do lidského mateřského mléka, přičemž jeho absorpce je u kojenců limitována obsahem fosforu v mléce. Údaje o teratogenitě a embryotoxicitě nebyly v dostupné literatuře publikovány.

Calcium BBP nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až

<1/100); vzácné (≥1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Obzvlášť náchylní na nežádoucí účinky jsou novorozenci.

* V místě vpichu injekce mohou být projevem extravazálního přestupu injikované látky.

** Subkutánní, intramuskulární nebo extravaskulární podání může vést ke kalcifikaci tkání nebo nekrózám.

*** Precipitace ceftriaxonu se solemi kalcia.

Post mortem byly v plicích a ledvinách pozorovány sraženiny ceftriaxonu a solí kalcia. Vysoké riziko precipitace u novorozenců je z důvodu malého objemu krve u těchto pacientů a delšího poločasu ceftriaxonu ve srovnání s dospělými pacienty (viz 4.3, 4.4 a 4.5).

**** Možné nežádoucí účinky objevující se v důsledku expozice hliníku v případech prolongované léčby nebo opakovaného podávání v pediatrické populaci, u starších pacientů a u pacientů s renální insuficiencí (literární údaje).

V pediatrické populaci se toxicita hliníku manifestuje často ve formě osteopenie, fraktur a křivice a obvykle se objevuje po měsících až letech trvání terapie, ale u kojenců se může objevit i po kratší době. Zvýšené riziko toxicity hliníku je u novorozenců z důvodu anatomických, fyziologických a

s výživou spojených faktorů, jež se nevyskytují v jiných skupinách pacientů. Při pokročilé renální insuficienci má hliník tendenci k akumulaci v organismu (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Předávkování přípravkem vyvolá hyperkalcemii. Příznaky hyperkalcemie jsou: návaly horka, poruchy chuti, periferní vazodilatace, hypotenze nebo hypertenze, anorexie, nauzea, vomitus, bolest břicha, svalová slabost, psychické poruchy, polydipsie, polyurie. V těžkých případech srdeční arytmie, kóma a zástava srdce v systole.

Laboratorními příznaky jsou: kalcemie nad 2,6 mmol/l, v těžkých případech nad 3,5 mmol/l. Mimo zvýšených hodnot celkového vápníku jsou zvýšeny hodnoty ionizovaného vápníku a změny na EKG - zkrácení intervalu QTc a zkrácení segmentu ST.

Léčba: spočívá v podání saluretik (furosemid nebo kyselina etakrynová). Současně se může aplikovat kalium šetřící diuretikum. Thiazidová diuretika jsou kontraindikována. Objem cirkulující tekutiny a dostatečná hydratace se udržuje infuzí izotonického roztoku. Nutná je pravidelná kontrola sérových elektrolytů. Při velmi těžkém průběhu s kardiálními příznaky je možno použít hemodialýzu.