YARGESA 100MG Tvrdá tobolka
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - YARGESA 100MG
Přípravek Yargesa je indikován k perorální léčbě dospělých pacientů s lehkou až středně těžkou formou Gaucherovy choroby typu 1.
Přípravek Yargesa může být použit pouze k terapii pacientů, pro které není vhodná enzymatická
substituční terapie (viz bod 4.4 a 5.1).
Přípravek Yargesa je indikován k léčbě progredujících neurologických projevů u dospělých a pediatrických
pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C (viz body 4.4 a 5.1).
Terapie musí být vedena lékařem, který má zkušenosti s léčbou Gaucherovy choroby, respektive
Niemannovy-Pickovy choroby typu C.
Dávkování
Dávkování u Gaucherovy choroby typu 1
Dospělí
Doporučená úvodní dávka při léčbě dospělých pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 je 100 mg
třikrát denně.
Kvůli průjmům může být u některých pacientů nutné dočasné snížení dávky na 100 mg jednou nebo dvakrát
denně.
Pediatrická populace
Účinnost miglustatu u dětí a dospívajících ve věku 0-17 let s Gaucherovou chorobou typu 1 nebyla
stanovena. Nejsou k dispozici žádné údaje.
Dávkování u Niemannovy-Pickovy choroby typu C
Dospělí
Doporučená dávka při léčbě dospělých pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C je 200 mg
třikrát denně.
Pediatrická populace
Doporučená dávka při léčbě dospívajících pacientů (ve věku 12 let a starších) s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C je 200 mg třikrát denně.
Dávkování u pacientů mladších 12 let se má upravit vzhledem k povrchu těla následujícím způsobem:
| Plocha povrchutěla(m2) | Doporučená dávka |
| > 1,25 | 200 mg třikrát denně |
| > 0,88 – 1,25 | 200 mg dvakrát denně |
| > 0,73 – 0,88 | 100 mg třikrát denně |
| > 0,47 – 0,73 | 100 mg dvakrát denně |
| ≤ 0,47 | 100 mg jednou denně |
U některých pacientů je nutné dočasné snížení dávky vzhledem k průjmu.
Prospěch léčby miglustatem pro pacienta je třeba pravidelně vyhodnocovat (viz bod 4.4).
S použitím miglustatu u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C mladších 4 let jsou pouze
omezené zkušenosti
Zvláštní populace Starší pacienti
Neexistuje žádná zkušenost s použitím miglustatu u pacientů starších 70 let.
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetické údaje naznačují zvýšenou systémovou expozici miglustatu u pacientů s poruchou funkce ledvin. U pacientů s upravenou clearance kreatininu 50–70 mL/min/1,73 m2 musí být podávání zahájeno dávkou 100 mg dvakrát denně u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 a dávkou 200 mg dvakrát denně (upravenou vzhledem k tělesnému povrchu v případě pacientů mladších 12 let) u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C.
U pacientů s upravenou clearance kreatininu 30–50 mL/min/1,73 m2 musí být podávání zahájeno dávkou 100 mg jednou denně u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 a dávkou 100 mg dvakrát denně (upravenou vzhledem k tělesnému povrchu v případě pacientů mladších 12 let) u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C.
Použití u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 mL/min/1,73 m2) se
nedoporučuje (viz bod 4.4 a 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater nebyl miglustat hodnocen.
Způsob podání
Perrální podání
Přípravek Yargesa lze užívat s jídlem i bez jídla.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Třes
Přibližně 37 % pacientů v klinických studiích s Gaucherovou chorobou typu 1 a 58 % pacientů
v klinické studii s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C udávalo třes během léčby. Tento třes byl u Gaucherovy choroby typu 1popsán jako přehnaný fyziologický třes rukou. Třes obvykle začal během prvního měsíce léčby a v mnoha případech ustoupil po 1 až 3 měsících pokračování léčby.
Snížení dávky může třes zlepšit obvykle během několika dní, ale někdy může být nezbytné přerušení léčby.
Poruchy gastrointestinálního traktu
Gastrointestinální příhody, zejména průjem, byly pozorovány u více než 80 % pacientů, ať už na začátku léčby nebo občas v průběhu léčby (viz bod 4.8). Mechanismem je nejpravděpodobněji inhibice střevních disacharidáz, jako je sacharáza-isomaltáza, v gastrointestinálním traktu, což vede ke snížené absorpci disacharidů z potravy. V klinické praxi bylo pozorováno, že miglustatem navozené gastrointestinální příhody reagují na individualizovanou úpravu diety (například na snížení příjmu sacharózy, laktózy a jiných sacharidů), na užívání miglustatu mezi jídly a/nebo na přípravky k léčbě průjmu jako loperamid. U některých pacientů může být nutné dočasné snížení dávky. Pacienti s chronickým průjmem nebo jinými přetrvávajícími gastrointestinálními příhodami, které nereagují na tyto zásahy, mají být vyšetřeni podle klinické praxe. Miglustat nebyl hodnocen u pacientů s anamnézou významného gastrointestinálního onemocnění včetně zánětlivého onemocnění střev.
U pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C léčených přípravkem Yargesa byly po uvedení přípravku na trh hlášeny případy Crohnovy choroby. Gastrointestinální poruchy jsou častými nežádoucími účinky přípravku Yargesa. Proto je třeba zvážit možnost Crohnovy choroby u pacientů s chronickým průjmem a/nebo bolestí břicha, kteří nereagují na zásahy, nebo v případě klinického zhoršení.
Vliv na spermatogenezi
Pacienti mužského pohlaví mají během léčby přípravkem Yargesa a po dobu 3 měsíců po jejím ukončení používat spolehlivé metody antikoncepce. Před pokusem o početí se má léčba přípravkem Yargesa ukončit a po dobu dalších 3 měsíců se má používat spolehlivá metoda antikoncepce (viz body 4.6 a 5.3). Studie u potkanů ukázaly, že miglustat nepříznivě ovlivňuje spermatogenezu, parametry spermatu a snižuje fertilitu (viz. body 4.6 a 5.3).
Zvláštní populace
Kvůli omezeným zkušenostem musí být miglustat opatrně používán u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater. Je úzký vztah mezi renální funkcí a clearance miglustatu, přičemž expozice miglustatu je nápadně zvýšena u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 5.2). V této době neexistují u těchto pacientů dostatečné klinické zkušenosti, aby mohlo být stanoveno jeho dávkování. Použití přípravku Yargesa u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 mL/min/1,73 m2) se nedoporučuje.
Gaucherova choroba typu 1
Ačkoliv u dosud neléčených pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 nebylo provedeno žádné přímé srovnání s enzymatickou substituční terapií (Enzyme Replacement Therapy, ERT), neexistuje důkaz o tom, že je miglustat v
účinnosti a bezpečnosti prospěšnější než ERT. ERT je standardem péče pro pacienty, kteří vyžadují terapii Gaucherovy choroby typu 1 (viz bod 5.1). Účinnost a bezpečnost miglustatu nebyla specificky hodnocena u pacientů s těžkou formou Gaucherovy choroby.
Vzhledem k vysoké prevalenci nedostatku vitaminu B12 u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 se doporučují pravidelné kontroly hladiny vitamínu B12.
U pacientů léčených miglustatem byly hlášeny případy periferní neuropatie s nebo bez souběžných stavů, jako jsou nedostatek vitaminu B12 a monoklonální gamapatie. Periferní neuropatie se zdá být častější u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 ve srovnání s celkovou populací. Všichni pacienti musí neurologické vyšetření podstoupit před zahájením léčby a dále opakovaně v průběhu léčby.
U pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 se doporučuje sledování počtu trombocytů.
U pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, kteří přešli z ERT na miglustat, bylo pozorováno lehké snížení počtu destiček bez spojitosti s krvácením.
Niemannova-Pickova choroba typu C
Přínos léčby miglustatem u neurologických projevů u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C se má pravidelně vyhodnocovat, například každých 6 měsíců; pokračování léčby se má přehodnotit po uplynutí alespoň jednoho roku léčby miglustat
U některých pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C léčených miglustat bylo pozorováno lehké snížení počtu trombocytů bez souvislosti s krvácením. Z pacientů zahrnutých do klinické studie mělo 40 až 50 % počty trombocytů pod spodní mezí normálu výchozích hodnot. U těchto pacientů se doporučuje sledování počtu trombocytů.
Zpomalení růstu u pediatrické populace
U některých pediatrických pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C byl v časné fázi léčby miglustatem hlášen zpomalený růst, kde počáteční snížený přírůstek tělesné hmotnosti může být doprovázen nebo následován sníženým přírůstkem tělesné výšky. V průběhu léčby miglustatem se má u pediatrických a dospívajících pacientů monitorovat růst; rovnováha mezi prospěchem a rizikem s ohledem na pokračování léčby se má hodnotit opakovaně a individuálně.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tobolce, to znamená, že je v podstatě
„bez sodíku“.
Omezené údaje naznačují, že současné podávání miglustatu a enzymatické substituce imiglucerázou u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 může mít za následek snížení expozice miglustatu (v malé studii paralelních skupin bylo pozorováno snížení přibližně o 22 % u Cmax a o 14 % u AUC ). Tato studie také naznačuje, že miglustat nemá žádný nebo pouze omezený vliv na farmakokinetiku imiglucerázy.
Těhotenství
Dostatečné údaje o podávání miglustatu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly maternální a embryofetální toxicitu, včetně sníženého embryofetálního přežití (viz bod 5.3). Možné riziko pro
člověka není známé. Miglustat prostupuje placentou a nemá být používán v těhotenství.
Kojení
Není známo, zda je miglustat vylučován do mateřského mléka. Přípravek Yargesa nemá být používán během kojení.
Fertilita
Studie na potkanech prokázaly, že miglustat negativně ovlivňuje parametry spermatu (motilita a morfologie), čímž snižuje fertilitu (viz body 4.4 a 5.3).
Antikoncepce u můžu a žen
Ženy ve fertilním věku musí používat účinnou antikoncepci. Pacienti mužského pohlaví mají během léčby přípravkem Yargesa a po dobu 3 měsíců po jejím ukončení používat spolehlivé metody antikoncepce (viz body 4.4 a 5.3).
Yargesa má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Jako častý nežádoucí účinek
byla hlášena závrať. Pacienti mající závrať nesmí řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky, které byly hlášeny v klinických studiích s miglustatem, byly průjem, flatulence, bolest břicha, pokles tělesné hmotnosti a třes (viz bod 4.4). Nejčastějším závažným nežádoucím účinkem hlášeným při léčbě miglustatem v klinických studiích byla periferní neuropatie (viz bod 4.4).
V 11 klinických studiích bylo přípravkem Yargesa v různých indikacích léčeno 247 pacientů dávkami 50–200 mg třikrát denně, v průměru po dobu 2,1 roku. Z těchto pacientů mělo 132 pacientů Gaucherovu chorobu typu 1 a 40 pacientů mělo Niemannovu-Pickovu chorobu typu C. Nežádoucí účinky byly obecně lehké až středně závažné a vyskytovaly se s podobnou frekvencí u všech indikací a testovaných dávek.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky z klinických studií a ze spontánních hlášení vyskytující se u >1 % pacientů jsou uvedeny v tabulce níže podle třídy orgánových systémů a četnosti (velmi časté: ≥ 1/10, časté: ≥ 1/100 až < 1/10, méně časté: ≥1/1 000 až <1/100, vzácné: ≥1/10 000 až < 1/1 000, velmi vzácné:
<1/10 000). V každé skupině četnosti se nežádoucí účinky uvádějí v pořadí klesající závažnosti.
| Poruchy krve a lymfatického systému | |
| Časté | trombocytopenie |
| Poruchy metabolizmu a výživy | |
| Velmi časté | pokles tělesné hmotnosti, pokles chuti k jídlu |
| Psychiatrické poruchy | |
| Časté | deprese, insomnie, pokles libida |
| Poruchy nervového systému | |
| Velmi časté | třes |
| Časté | periferní neuropatie, ataxie, amnézie, parestézie, hypestézie, bolest hlavy, závrať |
| Gastrointestinální poruchy | |
| Velmi časté | průjem, flatulence, bolest břicha, |
| Časté | nauzea, zvracení, břišní distenze/diskomfort, zácpa, dyspepsie |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | |
| Časté | svalové křeče, svalová slabost |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | |
| Časté | únava, astenie, zimnice a malátnost |
| Vyšetření | |
| Časté | abnormální výsledky kondukčních studií |
Popis vybraných nežádoucích účinků
Pokles tělesné hmotnosti byl hlášen u 55 % pacientů užívajících miglustat. Nejvyšší prevalence byla pozorována
mezi 6. a 12. měsícem.
Miglustat byl hodnocen v indikacích, kde některé příhody udávané jako nežádoucí účinky, např. neurologické a neuropsychologické známky/příznaky, kognitivní dysfunkce a trombocytopenie, mohly být též následkem základního onemocnění.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Příznaky
Akutní příznaky předávkování nebyly zjištěny. Miglustat byl během klinického hodnocení u HIV pozitivních pacientů podáván v dávkách do 3 000 mg/den po dobu až šesti měsíců. Pozorované nežádoucí účinky zahrnovaly granulocytopenii, závratě a parestézie. U podobné skupiny pacientů, kteří dostávali 800 mg/den nebo vyšší dávku, byly pozorovány rovněž leukopenie a neutropenie.
Opatření
V případě předávkování se doporučuje obecná lékařská péče.
Farmakologické vlastnosti - YARGESA 100MG
Farmakoterapeutická skupina: Trávicí trakt a metabolizmus, jiná léčiva, trávicí trakt a metabolizmus, různá léčiva
ATC kód: A16AX06
Klinická účinnost a bezpečnost
Gaucherova choroba typu 1
Gaucherova choroba je vrozená metabolická porucha, způsobená selháním degradace glukosylceramidu, mající za následek lysozomální střádání glukosylceramidu a z toho plynoucí širokou patologií. Miglustat je inhibitorem glukosylceramidsyntázy, enzymu odpovědného za první krok v syntéze většiny glykolipidů. Glukosylceramidsyntáza je inhibována in vitro miglustatem s IC50 20-37 µM. Navíc bylo inhibiční působení nelysosomální glykosylceramidázy prokázáno experimentálně in vitro. Toto inhibiční působení na glukosylceramidsyntázu je základním principem léčby Gaucherovy choroby zaměřené na redukci substrátu.
Pivotní studie miglustatu byla provedena u pacientů, kteří nemohli nebo nechtěli být léčeni ERT. Důvody pro nepodstoupení ERT zahrnovaly zátěž nitrožilních infuzí a nesnadnost žilního přístupu. Do této dvanáctiměsíční nesrovnávací studie bylo zařazeno 28 pacientů s lehkou až středně těžkou formou Gaucherovy choroby typu 1, z nichž 22 pacientů studii dokončilo. Ve dvanáctém měsíci činilo průměrné zmenšení objemu jater 12,1 % a průměrné zmenšení objemu sleziny 19,0 %. Bylo zaznamenáno zvýšení koncentrace hemoglobinu v průměru o 0,26 g/dl a zvýšení počtu trombocytů v průměru o 8,29 x 109/l. Osmnáct pacientů potom pokračovalo v léčbě miglustatem podle dobrovolného, rozšířeného protokolu. Klinický přínos byl u třinácti pacientů hodnocen ve 24. A 36. měsíci. Po třech letech trvající léčby miglustatem bylo průměrné zmenšení objemu jater 17,5 % a sleziny 29,6 %. Průměrné zvýšení počtu trombocytů dosáhlo 22,2 x 109/l a průměrné zvýšení koncentrace hemoglobinu dosáhlo 0,95 g/dl.
Ve druhé otevřené kontrolované studii miglustatu bylo 36 pacientů, kteří byli minimálně 2 roky léčeni ERT, randomizováno do tří terapeutických skupin: pokračování s imiglucerázou, imigluceráza v kombinaci s miglustatem, anebo převedení na miglustat. Tato studie byla prováděna po dobu 6měsíčního randomizovaného porovnávání s následujícím 18měsíčním prodloužením, při kterém všichni pacienti dostávali miglustat jako monoterapii. Během prvních 6 měsíců byly objemy jater a sleziny a hladiny hemoglobinu u pacientů, kteří byli převedeni na miglustat, nezměněny. U některých pacientů došlo nicméně ke snížení počtu trombocytů a zvýšení aktivity chitotrioxidázy, což naznačuje, že monoterapie miglustatem nemusí udržet kontrolu nad aktivitou onemocnění u všech pacientů.
V rozšířeném období v terapii nadále pokračovalo 29 pacientů. Ve srovnání s hodnotami po 6 měsících zůstalo potlačení choroby po 18 a 24 měsících monoterapie miglustatem beze změny (u 20 resp. 6 pacientů). Po přechodu na monoterapii miglustatem nedošlo u žádného pacienta ke zhoršení Gaucherovy choroby typu 1.
Ve dvou výše zmíněných studiích byla užita celková denní dávka 300 mg miglustatu podaná ve třech rozdělených dávkách. Další studie s monoterapií byla provedena u 18 s celkovou denní dávkou 150 mg a výsledky, ve srovnání s celkovou denní dávkou 300 mg, naznačují sníženou účinnost.
Otevřená, nekomparativní dvouletá studie zahrnula 42 pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, kteří byli léčeni nejméně 3 roky ERT a kteří splňovali kritéria stabilní nemoci po dobu nejméně 2 let.
Pacienti byli převedeni na monoterapii miglustatem v dávce 100 mg třikrát denně. Výchozí hodnoty objemu jater (primární proměnná měření účinnosti) se do konce léčby nezměnily. Šest pacientů léčbu miglustatem předčasně ukončilo kvůli potenciálnímu zhoršení choroby, jak bylo ve studii definováno. Třináct pacientů ukončilo léčbu kvůli nežádoucí příhodě. Mez začátkem a koncem studie se pozorovaly malé střední hodnoty snížení hemoglobinu [–0,95 g/dl (95% interval spolehlivosti: –1,38, –0,53)] a počtu trombocytů [-44,1 × 109/l (95% interval spolehlivosti: –57,6, –30,7)]. Dvacet čtyři měsíců léčby miglustatem dokončil 21 pacient. Z nich 18 bylo na začátku ve stanovených terapeutických cílech ohledně objemu jater a sleziny, hladin hemoglobinu a
počtu destiček, přičemž 16 pacientů za 24 měsíců zůstalo v mezích všech těchto terapeutických cílů. Kostní projevy Gaucherovy choroby typu 1 byly hodnoceny ve 3 otevřených klinických studiích u pacientů léčených miglustatem v dávce 100 mg 3x denně po dobu 2 let (n = 72). Ve společné
analýze se hodnoty Z-skóre denzity kostního minerálu v lumbální páteři a v krčku femuru zvýšily o více než 0,1 jednotky oproti výchozí hodnotě u 27 (57 %) respektive 28 (65 %) pacientů, u kterých se prováděla longitudinální měření kostní denzity. Během léčebného období se nevyskytly žádné případy bolesti kostí (kostní krize), avaskulární nekrózy nebo zlomeniny.
Niemannova-Pickova choroba typu C
Niemannova-Pickova choroba typu C je velice vzácnou, invariabilně progredující a na konec fatální neurodegenerativní poruchou charakterizovanou poruchou pohybu lipidů uvnitř buňky.
Neurologické projevy se uvažují jako sekundární kabnormální akumulaci glykosfingolipidů v neuronech a gliových buňkách.
Údaje potvrzující bezpečnost a účinnost miglustatu při Niemannově-Pickově chorobě typu C pocházejí z prospektivní otevřené klinické studie a retrospektivního rozboru. Tato klinická studie zahrnovala 29 dospělých a dospívajících pacientů v rámci 12měsíčního kontrolovaného období s následnou prodlouženou léčbou v průměru na celkovou dobu 3,9 let až 5,6 let. Navíc bylo zahrnuto 12 pediatrických pacientů do nekontrolované dílčí studie trvající v průměru celkem 3,1 let a až 4,4 let. Z těchto 41 pacientů zahrnutých do studie bylo 14 pacientů léčeno miglustatem po dobu delší než 3 roky. Analýza zahrnovala případy 66 pacientů léčených miglustatem mimo tuto klinickou studii s průměrnou dobou trvání 1,5 roku. Oba soubory dat zahrnovaly pediatrické, dospívající a dospělé pacienty v rozmezí věku 1 rok až 43 let. Obvyklá dávka miglustatu u dospělých pacientů byla 200 mg třikrát denně a u pediatrických pacientů byla upravována podle plochy tělesného povrchu.
Celkově tyto údaje ukazují, že léčba miglustatem může snižovat progresi klinicky relevantních neurologických
symptomů u pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C.
Přínos léčby miglustatem týkající se neurologických projevů u pacientů s Niemannovou- Pickovou chorobou typu C se má pravidelně hodnotit, například každých 6 měsíců; pokračování terapie se má přehodnotit po období léčby přípravkem Yargesa trvajícím alespoň 1 rok (viz bod 4.4).
Farmakokinetické parametry miglustatu byly stanoveny u zdravých osob, u malého počtu pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, Fabryho chorobou, u pacientů infikovaných virem HIV a u dospělých, dospívajících a dětí s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C nebo s Gaucherovou chorobou typu 3.
Zdá se, že kinetika miglustatu je lineárně závislá na dávce a nezávislá na čase. Miglustat je u zdravých osob rychle absorbován. Maximálních plazmatických koncentrací je dosaženo přibližně za 2 hodiny po podání. Absolutní biologická dostupnost nebyla určena. Souběžné podání potravy snižuje rychlost absorpce (Cmax bylo sníženo o 36 % a tmax prodlouženo o 2 hodiny), ale nemá statisticky významný účinek na rozsah absorpce miglustatu (AUC sníženo o 14 %).
Zdánlivý distribuční objem miglustatu činí 83 l. Miglustat se neváže na plazmatické bílkoviny. Miglustat se eliminuje hlavně renální exkrecí a množství nezměněné léčivé látky vyloučené močí je 70 – 80 % podané dávky. Clearance po perorálním podání (Cl/F) činí 230 ± 39 ml/min. Průměrný biologický poločas je 6–7 hodin.
Po podání jednotlivé dávky 100 mg miglustatu značeného radionuklidem 14 C zdravým dobrovolníkům lze nalézt 83 % podaného radionuklidu v moči a 12 % ve stolici. V moči a stolici bylo zjištěno několik metabolitů. Nejčastějším metabolitem v moči byl glukuronid miglustatu, který představoval 5 % podané dávky. Terminální poločas radioaktivity v krevní plazmě byl 150 h, což ukazovalo na přítomnost jednoho či více metabolitů s velmi dlouhým poločasem. Metabolity, které k tomu přispívaly, nebyly identifikovány, avšak mohou se hromadit a dosahovat koncentrací převyšujících koncentrace miglustatu v ustáleném stavu.
Farmakokinetika miglustatu u dospělých pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 a pacientů s
Niemannovou-Pickovou chorobou typu C je podobná jako u zdravých osob.
Pediatrická populace
Farmakokinetické údaje byly získány od pediatrických pacientů s Gaucherovou chorobou typu 3 ve
věku 3 až 15 let a od pacientů s Niemannovou-Pickovou chorobou typu C ve věku 5 až 16 let. Dávkování u dětí 200 mg třikrát denně upravené vzhledem k ploše tělesnémho povrchu vedlo k hodnotám Cmax a AUCτ, které byly přibližně dvojnásobkem hodnot dosažených po dávkování 100 mg třikrát denně u pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1, což je v souladu s lineární farmakokinetikou miglustatu. V ustáleném stavu byla koncentrace miglustatu v mozkomíšním moku u 6 pacientů s Gaucherovou chorobou typu 3 31,4-67,2 % koncentrace v krevní plazmě.
Omezené údaje u pacientů s Fabryho chorobou a poruchou funkce ledvin ukázaly, že Cl/F se snižuje se sníženou funkcí ledvin. Ačkoliv počty jedinců s lehkou a středně těžkou poruchou funkce ledvin byly velmi malé, údaje svědčí pro snížení Cl/F přibližně o 40 % u lehké a o 60 % u středně těžké poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2). Údaje pro těžkou poruchu funkce ledvin jsou omezeny na dva pacienty s clearance kreatininu v rozmezí 18–29 ml/min a nemohou být extrapolovány na nižší hodnoty. Tyto údaje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin svědčí pro snížení Cl/F nejméně o 70 %.
Mimo rozmezí údajů, které jsou k dispozici, nebyly zaznamenány žádné významné vztahy nebo trendy mezi farmakokinetickými parametry miglustatu a demografickými proměnnými (věk, BMI, pohlaví nebo rasa).
K dispozici nejsou žádné farmakokinetické údaje u pacientů s poruchou funkce jater, u dětí nebo dospívajících s Gaucherovou chorobou typu 1 nebo u starších pacientů (> 70 let).
Farmaceutické údaje - YARGESA 100MG
Obsah tobolky
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) Povidon K 29/32 Magnesium-stearát
Tobolka
Želatina
Oxid titaničitý (E 171)
Potiskový inkoust
Šelak
Černý oxid železitý (E 172) Propylenglykol
Koncentrovaný roztok amoniaku
PVC a polychlorotrifluoroetylenový (PCTFE) perforovaný jednodávkový blistr potažený hliníkovou fólií, který obsahuje 21 tobolek.
Velikost balení: 84 x 1 tvrdá tobolka.