HETLIOZ 20MG Tvrdá tobolka
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - HETLIOZ 20MG
Přípravek HETLIOZ je indikován k léčbě poruchy 24hodinového cyklu spánku a bdění (Non-24, volně běžící cyklus) u dospělých s úplnou ztrátou zraku.
Dávkování
Dávka a časové schéma
Doporučená dávka je 20 mg (1 tobolka) tasimelteonu denně užívaná hodinu před spaním, každou noc ve
stejnou dobu.
Přípravek HETLIOZ je určen k dlouhodobému užívání.
Starší lidé
U pacientů starších 65 let se nedoporučuje úprava dávky (viz bod 5.2).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin se nedoporučuje úprava dávky (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava dávky (viz bod 5.2). Tasimelteon nebyl zkoumán u pacientů s těžkou poruchou jater (třídy C dle Child-Pugha); při předepisování tasimelteonu pacientům s těžkou poruchou jater je proto nutná obezřetnost.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost tasimelteonu u dětí a dospívajících ve věku od 0 do 18 let nebyla stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Perorální podání. Tvrdé tobolky se mají polykat vcelku. Není vhodné je lámat, protože prášek má nepříjemnou chuť.
Tasimelteon se užívá nalačno. Pokud pacient sní nějaké tučné jídlo, doporučuje se počkat před užitím tasimelteonu alespoň 2 hodiny (viz bod 5.2).
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Po užití tasimelteonu mají pacienti omezit svou aktivitu pouze na přípravu ke spaní.
Při podávání tasimelteonu v kombinaci s fluvoxaminem nebo jinými silnými inhibitory CYP1A2 je třeba opatrnosti, zejména u těch, které také inhibují další enzymy zapojené do clearance tasimelteonu, kvůli potenciálně značnému nárůstu expozice tasimelteonu a vyššímu riziku výskytu nežádoucích účinků (viz bod 4.5).
Při podávání tasimelteonu v kombinaci s rifampicinem nebo jinými induktory CYP3A4 je třeba opatrnosti kvůli potenciálně značnému poklesu expozice tasimelteonu a snížené účinnosti (viz bod 4.5).
Pacienty je nutné poučit, aby léčbu tasimelteonem zahájili bez ohledu na cirkadiánní fázi. Po 3 měsících od zahájení léčby mají lékaři vyhodnotit reakci pacienta na tasimelteon prostřednictvím klinického rozhovoru zaměřeného na posouzení jejich celkového fungování s důrazem na obtíže s cyklem spánku a bdění.
Pomocné látky
Tvrdé tobolky přípravku HETLIOZ obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat. Tvrdé tobolky přípravku HETLIOZ obsahují také oranžovou žluť (E110), která může způsobit alergické reakce.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tvrdé tobolce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Možné účinky jiných léčivých přípravků na tasimelteon
CYP1A2 a CYP3A4 jsou enzymy, o kterých bylo zjištěno, že se podílejí na metabolismu tasimelteonu,
s malou úlohou pro CYP2C9/C19. Bylo prokázáno, že léčivé přípravky, které inhibují CYP1A2 a CYP3A4, ovlivňují in vivo metabolismus tasimelteonu.
Silné inhibitory CYP1A2 (např. fluvoxamin, ciprofloxacin a enoxacin)
Při podávání tasimelteonu v kombinaci s fluvoxaminem nebo jinými silnými inhibitory CYP1A2, například ciprofloxacinem a enoxacinem, je třeba opatrnosti kvůli potenciálně značnému nárůstu expozice tasimelteonu a vyššímu riziku nežádoucích účinků: při souběžném podávání s fluvoxaminem v dávce 50 mg (po 6 dnech na dávce 50 mg fluvoxaminu denně) se u tasimelteonu zvyšuje hodnota AUC0-inf 7krát a hodnota Cmax 2krát. Toto je považováno za ještě více důležité pro silné inhibitory CYP1A2, které současně inhibují další enzymy zapojené do clearance tasimelteonu (např. fluvoxamin a ciprofloxacin).
Silné inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol)
Expozice tasimelteonu se při souběžném podávání s ketokonazolem 400 mg (po 5 dnech podávání ketokonazolu 400 mg denně) zvýšila přibližně o 50 %. Klinický význam tohoto jediného faktoru je nejasný, avšak při vyšší expozici se doporučuje opatrnost a monitorování pacienta.
Silné induktory CYP3A4 (např. rifampicin)
Je třeba se vyvarovat použití tasimelteonu v kombinaci s rifampicinem nebo jinými induktory CYP3A4 kvůli potenciálně značnému poklesu expozice tasimelteonu a snížené účinnosti: při souběžném podávání s rifampicinem 600 mg (po 11 dnech podávání rifampicinu 600 mg denně) se expozice tasimelteonu snížila přibližně o 90 %.
Kouření (středně silný induktor CYP1A2)
Expozice tasimelteonu se u kuřáků oproti nekuřákům snižuje o přibližně 40 % (viz bod 5.2). Pacient má být
poučen, aby po dobu užívání tasimelteon přestal kouřit nebo kouření omezil.
Beta-blokátory
Účinnost tasimelteonu může být u pacientů při souběžném podávání s antagonisty beta-adrenergních receptorů snížena. Doporučuje se sledovat účinnost, pokud beta-blokátor u pacienta není účinný, a lékař by měl zvážit, zda by nebylo vhodné nahradit beta-blokátor jiným, nebeta-blokátorovým lékem nebo užívání přípravku Hetlioz ukončit.
Potenciální účinek alkoholu na tasimelteon
Ve studii s 28 zdravými dobrovolníky byla společně s dávkou 20 mg tasimelteonu podávána jednorázová dávka ethanolu (0,6 g/kg u žen a 0,7 g/kg u mužů). U některých parametrů psychomotorických testů (test intoxikace, opilosti, čilosti/ospalosti, test na stabilometrické plošině) se objevil trend k většímu účinku tasimelteonu s ethanolem oproti samotnému ethanolu, účinky nicméně nebyly považovány za významné.
Těhotenství
Údaje o podávání tasimelteonu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou dostupné. Ve studiích na zvířatech vedlo podávání tasimelteonu během březosti při dávkách vyšších, než jsou dávky klinicky používané, k vývojové toxicitě (embryofetální mortalitě, neurobehaviorálnímu poškození a zpomalenému růstu a vývoji potomstva). Z preventivních důvodů se doporučuje vyvarovat se použití tasimelteonu během těhotenství.
Kojení
Není známo, zda se tasimelteon nebo jeho metabolity vylučují do mateřského mléka. Riziko pro kojené dítě nelze vyloučit. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání tasimelteonu.
Fertilita
Neexistují údaje o vlivu tasimelteonu na fertilitu u člověka. Studie reprodukční a vývojové toxicity ukázaly, že u potkanů léčených vysokými dávkami tasimelteonu byl prodloužen estrogenní cyklus, bez účinku na výsledky páření či fertilitu samců a pouze s okrajovým účinkem na fertilitu samic.
Tasimelteon může způsobit somnolenci, a proto může mít vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Po užití tasimelteonu se má aktivita pacientů omezit na přípravu ke spánku a pacienti nemají obsluhovat stroje, jelikož tasimelteon může ovlivnit výkon při aktivitách vyžadujících plnou duševní čilost.
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky (>3 %) v klinických studiích byly bolest hlavy (10,4 %), somnolence (8,6 %), nauzea (4,0 %) a závrať (3,1 %). Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky měly většinou mírnou až střední závažnost a byly přechodného rázu.
Nežádoucí účinky vedoucí k ukončení léčby se objevily u 2,3 % pacientů léčených tasimelteonem. Nejčastější nežádoucí účinky vedoucí k ukončení léčby byly: somnolence (0,23 %), noční můry (0,23 %) a bolest hlavy (0,17 %).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky, které byly hlášeny u dospělých pacientů léčených tasimelteonem a pocházejí ze studií s 1 772 pacienty léčenými tasimelteonem. Následující termíny a frekvence jsou použity a prezentovány podle třídy orgánových systémů MedDRA: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.
Tabulka 1: Souhrn nežádoucích účinků léčivého přípravku| Třída orgánových systémů | Velmi časté | Časté | Méně časté |
| Psychiatrické poruchy | Porucha spánku,insomnie, abnormální sny | Noční můry | |
| Poruchy nervového systému | Bolest hlavy | Somnolence, závrať | Dysgeuzie |
| Poruchy ucha alabyrintu | Tinitus | ||
| Gastrointestinálníporuchy | Dyspepsie, nauzea, sucho v ústech | ||
| Poruchy ledvin amočových cest | Polakisurie | ||
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Únava | Zastřené myšlení | |
| Vyšetření | Zvýšená hladina alaninaminotransferázy | Zvýšená hladina aspartátaminotransferázy, zvýšená hladinagamaglutamyltransferázy |
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného
v Dodatku V.
Klinické zkušenosti s účinky tasimelteonu při předávkování jsou omezené.
Podobně jako při léčbě jakéhokoli předávkování mají být použita obecná symptomatická a podpůrná opatření spolu s okamžitým výplachem žaludku, je-li to vhodné. Podle potřeby mají být intravenózně podávány tekutiny. Má být monitorováno dýchání, puls, krevní tlak a další příslušné životní funkce a mají být použita obecná podpůrná opatření.
I když byla hemodialýza u pacientů s poruchou funkce ledvin při očišťování od tasimelteonu a většiny jeho hlavních metabolitů účinná, není známo, zda hemodialýza účinně snižuje expozici v případě předávkování.
Farmakologické vlastnosti - HETLIOZ 20MG
Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, agonisté melatoninových receptorů, ATC kód: N05CH03 Mechanismus účinku
Tasimelteon je cirkadiánní regulátor, který resetuje hlavní tělesné hodiny v suprachiasmatickém jádře (SCN). Tasimelteon působí jako duální agonista melatoninových receptorů (DMRA) se selektivní agonistickou aktivitou na receptorech MT1 a MT2. Předpokládá se, že tyto receptory se účastní kontroly cirkadiánních rytmů.
Hlavní tělesné hodiny regulují cirkadiánní rytmy hormonů včetně melatoninu a kortizolu a slaďují/synchronizují fyziologické procesy cyklu spánku a bdění a metabolické a kardiovaskulární homeostázy.
Farmakodynamické účinky
Tasimelteon funguje jako DMRA na receptorech MT1 a MT2. Tasimelteon vykazuje vyšší afinitu vůči receptoru MT2 než receptoru MT1. Nejčastěji se vyskytující metabolity tasimelteonu mají méně než desetinu vazebné kapacity výchozí molekuly vůči receptorům MT1 a MT2.
Tasimelteon a jeho nejčastější metabolity nemají znatelnou afinitu vůči více než 160 dalším farmakologicky významným receptorům. Mezi ně patří komplex GABA receptorů, vazebné místo pro sedativní hypnotika a receptory, které vážou neuropeptidy, cytokiny, serotonin, noradrenalin, acetylcholin a opiáty.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost tasimelteonu v léčbě poruchy 24hodinového cyklu spánku a bdění (Non-24) byla stanovena ve dvou randomizovaných, dvojitě maskovaných, placebem kontrolovaných, multicentrických studiích
s paralelními skupinami (studie SET a RESET) u pacientů s úplnou ztrátou zraku s poruchou Non-24.
Ve studii SET bylo 84 pacientů s poruchou Non-24 (medián věku 54 let) randomizováno tak, aby dostávali
20 mg tasimelteonu nebo placebo hodinu před spaním, každou noc ve stejnou dobu po dobu až 6 měsíců.
Studie RESET byla randomizovaná studie s vysazením léčiva u 20 pacientů s poruchou Non-24 (medián věku 55 let), která byla navržena pro hodnocení účinnosti tasimelteonu po 12 týdnech. Pacienti byli léčeni po dobu přibližně 12 týdnů tasimelteonem v dávce 20 mg hodinu před odchodem na lůžko, každou noc ve stejnou dobu. Pacienti, u kterých vypočtený čas vrcholné hladiny melatoninu (melatoninová akrofáze) nastal každý den přibližně ve stejnou dobu (oproti očekávanému každodennímu zpoždění), byli během úvodní (run- in) fáze randomizováni tak, aby buď dostávali placebo, nebo aby pokračovali v léčbě tasimelteonem v dávce 20 mg po dobu 8 týdnů.
Studie SET a RESET hodnotily synchronizaci (entrainment) hlavních tělesných hodin podle měření hladin aMT6 a kortizolu. Obě studie prokázaly schopnost tasimelteonu synchronizovat hlavní tělesné hodiny
u pacientů s poruchou Non-24 a ve studii RESET bylo prokázáno, že pokračující denní podávání tasimelteonu je pro zachování synchronizace nezbytné.
Synchronizace vnitřních hodin v rámci poruchy spánku a bdění Non-24
Ve studii SET vedl tasimelteon k synchronizaci cirkadiánních rytmů po 1 měsíci na významně vyšší úrovni než placebo, měřeno dle hladin aMT6 a kortizolu (20 % oproti 2,6 %, respektive 17,5 % oproti 2,6 %).
Analýza synchronizace v 7. měsíci u podskupiny pacientů prokázala, že u 59 % pacientů léčených tasimelteonem došlo k synchronizaci kolem 7. měsíce, což naznačuje, že u některých pacientů může trvat týdny až měsíce, než dojde k odpovědi na léčbu. Ve studii RESET bylo prokázáno zachování synchronizace vnitřních hodin u léčby tasimelteonem v porovnání s vysazením placeba (aMT6: 90 % oproti 20 % a kortizol: 80 % oproti 20 %).
Klinická odpověď u poruchy spánku a bdění Non-24
Účinnost tasimelteonu v rámci léčby klinických symptomů, včetně cirkadiánního cyklu spánku a bdění a celkového klinického fungování u pacientů s poruchou Non-24 byla hodnocena ve studii SET a RESET ( tabulka 3). Ve studii SET byla k hodnocení klinické odpovědi použita složená škála 4 parametrů doby trvání a časování spánku v nočních a denních hodinách a celkového fungování. Aby byl pacient klasifikován jako klinicky reagující, byla nutná synchronizace plus skóre ≥ 3 na této škále, zvané škála N24CRS (Non-24 Clinical Response Scale). Složky škály lze nalézt v tabulce 2.
Tabulka 2: Škála klinických odpovědí u poruchy Non-24
| Vyšetření | Práh odpovědi |
| Noční spánek v rámci 25 % nejvíce symptomatických nocí | >45minutový nárůst průměrné doby trvání nočníhospánku |
| Denní spánek v rámci 25 % nejvíce symptomatických dní | >45minutový pokles průměrné doby trvání denníhospánku |
| Načasování spánku | >30minutový nárůst a standardní odchylka <2 hodiny v rámci dvojitě maskované fáze |
| CGI-C | <2,0 od průměru v den 112 a den 183 v porovnání s výchozím stavem |
Klinická odpověď na délku spánku a bdění a opatření ovlivňující jejich načasování
Studie SET a RESET hodnotily dobu trvání a načasování nočního spánku a zdřímnutí přes den pomocí deníků, které si pacienti vedli. V rámci studie SET si pacienti vedli záznamy průměrně 88 dní během screeningu a 133 dní během randomizace. V rámci studie RESET si pacienti vedli záznamy průměrně 57 dní během run-in fáze a 59 dní během fáze randomizovaného vyřazování.
Jelikož symptomy přerušení spánku v nočních hodinách a denní ospalosti se u pacientů s poruchou Non-24 vyskytují cyklicky, přičemž závažnost se mění podle stavu sladění individuálního cirkadiánního rytmu pacienta s 24hodinovým dnem (nejméně závažné při plném sladění, nejzávažnější při posunu o 12 hodin), byly hodnocené parametry účinnosti pro celkovou dobu spánku v nočních hodinách a dobu trvání zdřímnutí přes den založeny na 25 % nocí s nejmenším množstvím spánku v nočních hodinách a 25 % dní s nejdelším
zdřímnutím během dne. Ve studii SET spali pacienti ve výchozím bodě ve skupině s tasimelteonem v rámci 25 % nejvíce symptomatických nocí, respektive dní v průměru 195 minut v nočních hodinách, respektive 137 minut jako zdřímnutí během dne. Bylo hodnoceno průměrné načasování spánku vzhledem
k individuálně požadovanému období konsolidovaného spánku po dobu minimálně jedné cirkadiánní periody. Léčba tasimelteonem vedla ve studiích SET i RESET k významnému zlepšení v porovnání s placebem u všech těchto hodnocených parametrů (viz tabulka 3).
Tabulka 3: Účinek léčby tasimelteonem 20 mg na klinickou odpověď u poruchy Non-24
| Tasimelteon 20 mg | Placebo | % rozdílu | p- hodnot a | |
| Studie SET | ||||
| Klinická odpověď (synchronizace +N24CRS ≥3)(1) | 9/38 (23,7) | 0/34 (0,0) | 23,7 | 0,0028 |
| N24CRS ≥3)(2) | 11/38 (28,9) | 1/34 (2,9) | 26,0 | 0,0031 |
| N24CRS ≥2(2) | 22/38 (57,9) | 7/34(20,6) | 37,3 | 0,0014 |
| Noční spánek v rámci 25 % nejvíce symptomatických nocí (minuty)(3) | 56,80 | 17,08 | 39,71 | 0,0055 |
| Denní spánek v rámci 25 % nejvíce symptomatických dní (minuty)(3),(4) | -46,48 | -17,87 | -28,61 | 0,0050 |
| Zlepšení o více než > 45 minut jak u spánku v nočních hodinách, tak u spánku přes den (%)(5) | 31,6 | 8,8 | 22,8 | 0,0177 |
| Načasování spánku (minuty) (1),(3) | 35,00 | 14,48 | 20,52 | 0,0123 |
| Studie RESET | ||||
| Noční spánek v rámci 25 % nejvíce symptomatických nocí (minuty)(3) | -6,74 | -73,74 | 67,00 | 0,0233 |
| Denní spánek v rámci 25 % nejvíce symptomatických dní (minuty)(3),(4) | -9,31 | 49,95 | -59,25 | 0,0266 |
| Načasování spánku (minuty)(1),(3) | 19,99 | -16,05 | 36,04 | 0,0108 |
(1) Vysoká čísla naznačují zlepšení
(2) Analýza senzitivity
(3) p-hodnota byla založena na modelu s analýzou kovariance, jednotky jsou průměrné LS minuty
(4) Nižší čísla naznačují zlepšení
(5) Analýza post-hoc
Odpověď u měřítek celkového klinického fungování
U pacientů léčených tasimelteonem docházelo k povšechnému zlepšení celkového klinického fungování (CGI-C = 2,6) oproti pacientům léčeným placebem, kteří zlepšení nevykazovali (CGI-C = 3,4), v porovnání se závažností poruchy Non-24 ve výchozím bodě (průměrný rozdíl LS = -0,8, p = 0,0093) (tabulka 4).
Účinnost tasimelteonu při zlepšování celkového klinického fungování byla hodnocena ve studii SET. Celkové vnímání klinické změny (CGI-C) je odraz celkového sociálního, pracovního a zdravotního fungování pacienta a hodnotí se na 7bodové škále, kdy uprostřed stojí kategorie beze změny (4), a výzkumní pracovníci toto skóre používají k hodnocení zlepšení symptomů celkového fungování pacientů oproti výchozímu bodu. Hodnotí se jako: 1 = velmi výrazné zlepšení; 2 = výrazné zlepšení; 3 = minimální zlepšení; 4 = beze změny; 5 = minimální zhoršení; 6 = výrazné zhoršení; 7 = velmi výrazné zhoršení.
Tabulka 4: Celkové klinické fungování u pacientů s poruchou Non-24
| Tasimelteon 20 mg | Placebo | hodnota p | |
| CGI-C (průměr LS) | 2,6 | 3,4 | 0,0093 |
Informace o bezpečnosti viz bod 4.8.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem HETLIOZ u jedné nebo více podskupin pediatrické populace, které trpí úplnou ztrátou zraku a poruchou Non-24. Informace o použití v pediatrii viz bod 4.2.
Farmakokinetika tasimelteonu je lineární u dávek v rozsahu od 3 do 300 mg (0,15 až 15násobku doporučené denní dávky). Farmakokinetika tasimelteonu a jeho metabolitů se nemění při podání opakované denní dávky.
Absorpce
Vrcholová koncentrace (Tmax) tasimelteonu se objevuje přibližně za 0,5 hodiny po perorálním podání nalačno. Průměrná absolutní perorální biologická dostupnost tasimelteonu je 38%.
Při podání s jídlem s vysokým obsahem tuku byla hodnota Cmax tasimelteonu o 44 % nižší než při podání nalačno a medián Tmax byl opožděn o přibližně 1,75 hodiny. Tasimelteon proto má být užíván nalačno; pokud pacienti požijí jídlo s vysokým obsahem tuku, doporučuje se vyčkat před užitím tasimelteonu minimálně 2 hodiny.
Distribuce
Zdánlivý perorální objem distribuce tasimelteonu v ustáleném stavu u mladých zdravých subjektů je přibližně 59 - 126 litrů. V terapeutických koncentracích je tasimelteon z přibližně 88,6–90,1 % vázán na proteiny.
Biotransformace
Tasimelteon se extenzivně metabolizuje. Metabolismus tasimelteonu představuje primárně oxidace na více místech a oxidativní dealkylace vedoucí k otevření dihydrofuranového kruhu, což je následováno další oxidací a tvorbou karboxylové kyseliny. CYP1A2 (35,4%) a CYP3A4 (24,3%) jsou enzymy, u kterých bylo zjištěno, že se podílejí na metabolismu tasimelteonu. CYP2C9 (18,8 %) a CYP2C19 (15,1 %) také přispívají k metabolismu tasimelteonu. Clearance tasimelteonu se nezdá být ovlivněná polymorfismem u těchto enzymů.
Hlavní metabolickou cestou fáze II je fenolická glukuronidace.
Významné metabolity měly 13krát nižší nebo ještě nižší aktivitu na melatoninových receptorech než
tasimelteon. Eliminace
Po perorálním podání radioaktivně značeného tasimelteonu bylo 80 % celkové radioaktivity vyloučeno v moči a přibližně 4 % ve stolici, což odpovídá výtěžnosti (recovery) 84 %. Méně než 1 % dávky bylo vyloučeno v moči ve formě výchozí sloučeniny.
Pozorovaný průměrný poločas eliminace tasimelteonu je 1,3 ± 0,4 hodiny. Průměrný konečný poločas eliminace ± standardní odchylka hlavních metabolitů se pohybují v rozmezí 1,3±0,5 až 3,7±2,2.
Opakované dávkování tasimelteonu jednou denně nevede ke změnám farmakokinetických parametrů nebo
významnému akumulaci tasimelteonu.
Zvláštní populace
Starší lidé
U starších subjektů se expozice tasimelteonu v porovnání s mladšími dospělými zvyšuje přibližně dvakrát. Vzhledem k celkové variabilitě tasimelteonu mezi subjekty nemá tento vzestup klinický význam a není doporučena úprava dávky.
Pohlaví
Průměrná celková expozice tasimelteonu je přibližně 1,6krát vyšší u žen než u subjektů mužského pohlaví. Vzhledem k celkové variabilitě tasimelteonu mezi subjekty nemá tento vzestup klinický význam a není doporučena úprava dávky.
Rasa
Rasa neovlivňuje zdánlivou clearance tasimelteonu.
Porucha funkce jater
Farmakokinetický profil tasimelteonu v dávce 20 mg byl porovnáván u 8 subjektů s lehkou poruchou funkce jater (skóre dle Child-Pugha ≥5 a ≤6 bodů), 8 subjektů se středně těžkou poruchou funkce jater (skóre dle Child-Pugha ≥7 a ≤ 9 bodů) a u kontrolní skupiny 13 zdravých osob. Expozice tasimelteonu byla u subjektů se středně těžkou poruchou funkce jater zvýšena méně než 2krát. U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater se nedoporučuje žádná úprava dávkování. Tasimelteon nebyl zkoumán u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (třídy C dle Child-Pugha); proto se při předepisování přípravku HETLIOZ u pacientů s těžkou poruchou funkce jater doporučuje opatrnost.
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetický profil tasimelteonu v dávce 20 mg byl porovnáván u 8 subjektů s těžkou poruchou funkce ledvin (odhadovaná rychlost glomerulární filtrace [eGFR] ≤ 29 ml/min/1,73 m2), 8 subjektů s terminálním stádiem onemocnění ledvin (ESDR) (GFR < 15 ml/min/1,73 m2) vyžadujících hemodialýzu a kontrolní skupiny 16 zdravých pacientů. Mezi CL/F tasimelteonu a renálními funkcemi, měřenými buď jako vypočtená clearance kreatitininu nebo eGFR, nebyl zjevný vztah. Subjekty s těžkou poruchou funkce ledvin měly o 30 % nižší CL/F clearance než v kontrolní skupině zdravých jedinců, nicméně pokud se vezme
v úvahu variabilita, rozdíl nebyl významný. U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava
dávkování.
Kuřáci (kouření je středně silný induktor CYP1A2)
Expozice tasimelteonu se u kuřáků oproti nekuřákům snižuje přibližně o 40 % (viz bod 4.5). Pacient má být poučen, aby po dobu užívání tasimelteon přestal kouřit nebo kouření omezil.
Farmaceutické údaje - HETLIOZ 20MG
Jádro tvrdé tobolky
Laktóza
Mikrokrystalická celulóza
Sodná sůl kroskarmelózy Koloidní bezvodý oxid křemičitý Magnesium-stearát
Obal tvrdé tobolky
Želatina
Oxid titaničitý Brilantní modř FCF Erythrosin
Oranžová žluť (E110) Bílý tiskařský inkoust
Šelak Propylenglykol Hydroxid sodný Povidon
Oxid titaničitý
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.
Uchovávejte v dobře uzavřeném původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí a světlem.
Lahvička z polyethylenu o vysoké hustotě (HDPE) obsahující 30 tvrdých tobolek s polypropylenovým dětským bezpečnostním uzávěrem obsahujícím těsnění z polypropylenové pryskyřice. Každá lahvička dále obsahuje nádobku s 1,5 g s vysoušedlem (silikagelem) chráněným polyesterovým obalem. Jedna HDPE lahvička v krabičce.
Velikost balení: 30 tvrdých tobolek.