ORIDIP 20MG Potahovaná tableta

Oridip je indikován k léčbě dospělých s mírně až středně závažnou esenciální hypertenzí.

Dávkování

Doporučená dávka je perorálně 10 mg jednou denně, nejméně 15 minut před jídlem. Dávka může být v závislosti na individuální odpovědi pacienta zvýšena na 20 mg.

Síla 10 mg není k dispozici od společnosti Orion Corporation, ale může být dostupná u jiných držitelů

rozhodnutí o registraci.

Úprava dávky musí být postupná, protože maximální antihypertenzní účinek může být někdy patrný až po 2 týdnech léčby.

U některých pacientů, kteří nejsou dostatečně kompenzováni jedním antihypertenzivem, může být výhodné přidání lerkanidipinu ke stávající léčbě beta-blokátorem (atenolol), diuretikem (hydrochlorothiazid) nebo inhibitorem angiotenzin konvertujícího enzymu (kaptopril nebo enalapril). Protože křivka závislosti účinku na dávce je při dávkách mezi 20 – 30 mg strmá a následuje plató, není pravděpodobné, že by se při vyšších dávkách účinnost přípravku zvyšovala; nežádoucí účinky by se však mohly zvýšit.

Starší pacienti:

I když farmakokinetické údaje a klinické zkušenosti ukazují, že u starších pacientů není třeba

upravovat denní dávky, při zahajování léčby starších pacientů je nutné postupovat velmi opatrně.

Pediatrická populace:

Účinnost a bezpečnost přípravku Oridip u dětí do 18 let nebyla ověřena. K dispozici nejsou žádné údaje.

Porucha funkce ledvin nebo jater:

Při zahajování léčby u pacientů s mírnou nebo středně závažnou dysfunkcí ledvin nebo jater je nutná zvýšená opatrnost. I když obvykle doporučované dávkovací schéma mohou tito pacienti dobře snášet, zvýšení dávky na 20 mg denně se musí provádět s opatrností. U pacientů s poruchou funkce jater může být antihypertenzní účinek zvýšený, proto je třeba zvážit úpravu dávkování.

Užívání lerkanidipinu je kontraindikováno u pacientů se závažnou poruchou funkce jater nebo ledvin

(glomerulární filtrace < 30 ml/min.), včetně pacientů podstupujících dialýzu (viz body 4.3 a 4.4).

Způsob podání Perorální podání.

Tablety musejí být zapity dostatečným množstvím tekutiny (např. sklenicí vody).

Pokyny v zacházení a užívání přípravku:

• Přípravek je nejlépe užívat ráno, nejméně 15 minut před snídaní.

• Tento přípravek nesmí být užíván spolu s grapefruitovou šťávou (viz body 4.3. a 4.5).

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na jiné dihydropyridiny či na kteroukoli pomocnou látku obsaženou v přípravku uvedenou v bodě 6.1

• obstrukce výtokové části levé komory

• neléčené městnavé srdeční selhání nebo nedávný infarkt myokardu (v období 1 měsíce)

• těžká porucha funkce jater

• nestabilní angina pectoris

• těžká porucha funkce jater (GFR < 30 ml/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu

• současné podávání:

  • se silnými inhibitory CYP3A4 (viz bod 4.5)

  • s cyklosporinem (viz bod 4.5)

  • s grapefruity nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.5).

Syndrom chorého sinu

Lercanidipin má být podáván s opatrností u pacientů se syndromem chorého sinu (bez kardiostimulátoru).

Dysfunkce levé komory

Ačkoliv kontrolované studie hemodynamiky nezjistily žádné poškození funkce komor, opatrně je třeba postupovat u pacientů s dysfunkcí levé komory.

Ischemická choroba srdeční

Předpokládá se, že některé krátkodobě působící dihydropyridiny by mohly zvyšovat kardiovaskulární riziko u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. I když lerkanidipin působí dlouhodobě, u těchto pacientů je třeba postupovat opatrně.

Některé dihydropyridiny mohou ve vzácných případech vyvolat bolest na hrudi nebo anginu pectoris. Velmi vzácně se u pacientů, kteří již mají anginu pectoris, mohou tyto příhody objevovat častěji,

mohou trvat déle nebo mohou být závažnější. V ojedinělých případech se může objevit infarkt

myokardu (viz bod 4.8).

Použití při poruše funkce ledvin nebo jater

Zvláštní pozornost je třeba věnovat zahájení léčby u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin. I když obvyklá doporučená dávka 10 mg denně je snášena pacienty dobře, zvyšování na 20 mg denně vyžaduje opatrnost.

U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater může dojít k zesílení antihypertenzního účinku, a je proto třeba zvážit úpravu dávkování.

Používání lerkanidipinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebo poruchou funkce ledvin (GFR <30 mg/min), včetně pacientů podstupujících hemodialýzu (viz bod 4.2 a 4.3).

Peritoneální dialýza

Lerkanidipin je spojován s vývojem peritoneálního kalného výtoku u pacientů s peritoneální dialýzou. Zákal je způsoben zvýšenou koncentrací triglyceridů v peritoneálním výtoku. Zatímco mechanismus není znám, zákal má tendenci odeznít brzy po vysazení lerkanidipinu. Jedná se o důležitou asociaci, jak lze rozpoznat peritoneální kalný výtok, který může být mylně zaměňován za infekční peritonitidu s následnou zbytečnou hospitalizací a empirickým podáváním antibiotik.

Induktory CYP3A4

Induktory CYP3A4, jako např. antiepileptika (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin, mohou snižovat hladiny lerkanidipinu v plazmě, účinnost lerkanidipinu může proto být v takových případech nižší, než se předpokládá (viz bod 4.5).

Alkohol

Alkohol může zesilovat působení antihypertenziv s vasodilatačním účinkem, proto je nutné se

vyvarovat jeho konzumace (viz bod 4.5).

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné tabletě, to znamená, že je v

podstatě „bez sodíku“.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lerkanidipinu nebyla u dětí prokázána.

Kontraindikace souběžného použití

Inhibitory CYP3A4

O lerkanidipinu je známo, že se metabolizuje enzymatickým systémem CYP3A4, a proto při současném podávání inhibitorů CYP3A4 může docházet k interakci s metabolizmem a eliminací lerkanidipinu.

Studie interakcí se silným inhibitorem CYP3A4 ketokonazolem prokázala značný vzestup hladin ^{lerkanidipinu} v plazmě (15násobné zvýšení AUC a osminásobné zvýšení Cmax ^u eutomeru S-lerkanidipinu).

Je třeba se vyvarovat současného podávání lerkanidipinu s inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazolem,

itrakonazolem, ritonavirem, erythromycinem, troleandomycinem, klarithromycinem) (viz bod 4.3).

Cyklosporin

Po současném podání lerkanidipinu a cyklosporinu bylo pozorováno zvýšení hladin obou látek

v plazmě. Studie provedená u mladých zdravých dobrovolníků ukázala, že když byl cyklosporin podán

za 3 hodiny po užití lerkanidipinu, plazmatické hladiny lerkanidipinu se nezměnily, avšak AUC cyklosporinu se zvýšila o 27 %. Současné podání lerkanidipinu a cyklosporinu však způsobilo trojnásobné zvýšení plazmatických hladin lerkanidipinu a zvýšení AUC cyklosporinu o 21 %.

Cyklosporin a lerkanidipin nesmí být podávány současně (viz bod 4.3.). Grapefruit nebo grapefuitová šťáva

Lerkanidipin je podobně jako ostatní dihydropyridiny citlivý na inhibici metabolismu grapefruitem a grapefruitovou šťávou; důsledkem této inhibice je zvýšení jeho systémové dostupnosti a vyšší hypotenzní účinek. Lerkanidipin nesmí být užíván současně s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou (viz bod 4.3).

Nedoporučuje se souběžné podávání s

Induktory CYP3A4

Současné podávání lerkanidipinu s léky indukujícími CYP3A4 jako jsou antikonvulziva (např. fenytoin, karbamazepin) a rifampicin je třeba provádět opatrně, protože by mohlo dojít k snížení antihypertenzního účinku. Monitorování hodnot krevního tlaku má být prováděno častěji než obvykle (viz bod 4.4).

Alkohol

Konzumaci alkoholu je třeba se vyhýbat, protože alkohol může zesílit účinek antihypertenziv působících vazodilataci (viz bod 4.4).

Bezpečnost ní opatření včetně úpravy dávky

Substráty CYP3A4

Opatrně je třeba postupovat také při podávání lerkanidipinu současně s dalšími substráty CYP3A4, například terfenadinem, astemizolem, antiarytmiky III. třídy jako je amiodaron, chinidinem, sotalolem.

Midazolam

Při současném podání lerkanidipinu v dávce 20 mg a midazolamu p.o. starším dobrovolníkům bylo zjištěno zvětšení vstřebávání lerkanidipinu (přibližně o 40 %), zatímco rychlost vstřebávání byla naopak snížena (tmax byl prodloužen z 1,75 na 3 hodiny). Koncentrace midazolamu nebyla ovlivněna.

Metoprolol

Při současném podávání lerkanidipinu s metoprololem, což je beta-blokátor vylučovaný zejména játry, nedošlo ke změně biologické dostupnosti metoprololu, zatímco biologická dostupnost lercanidipinu se snížila o 50 %. Tento efekt může být vyvolán snížením průtoku krve játry způsobeným beta-blokátory a může se vyskytnout i u ostatních léků této skupiny. Lercanidipin může být tedy bezpečně podáván s beta-blokátory, avšak v některých případech může být nutná úprava dávky.

Digoxin

Při podávání lerkanidipinu v dávce 20 mg pacientům léčeným současně dlouhodobě β- methyldigoxinem nebyly prokázány žádné známky farmakokinetické interakce. Avšak došlo k průměrnému zvýšení Cmax digoxinu o 33 %, zatímco AUC a renální clearance se významně nezměnily. Pacienti léčení současně digoxinem mají být pečlivě klinicky monitorováni s ohledem na známky digoxinové toxicity.

Současné užívání s jinými léky

Fluoxetin

Studie interakcí s fluoxetinem (inhibitor CYP2D6 a CYP3A4) provedená u dobrovolníků ve věku 65 ± 7 let (průměr ± SD) neprokázala klinicky významné změny ve farmakokinetice lerkanidipinu.

Cimetidin

Současné podávání cimetidinu v dávce 800 mg denně nezpůsobuje významné změny plazmatických hladin lerkanidipinu. Při podávání vyšších dávek je však nutná opatrnost, protože biologická dostupnost i hypotenzní účinek lerkanidipinu mohou být zvýšeny.

Simvastatin

Při opakovaném současném podávání 20 mg lerkanidipinu a 40 mg simvastatinu se AUC lerkanidipinu významně nezměnila, avšak AUC simvastatinu se zvýšila o 56 % a AUC jeho aktivního metabolitu, beta-hydroxykyseliny, se zvýšila o 28 %. Není pravděpodobné, že by tyto změny měly klinický význam. Interakce se nepředpokládají, pokud je lerkanidipin podáván ráno a simvastatin večer tak, jak je to u tohoto léčivého přípravku obvyklé.

Diuretika a ACE inhibitory

Lerkanidipin lze bezpečně podávat spolu s diuretiky a inhibitory ACE.

Ji né léky ovlivňují krevní tlak

Stejně jako u všech antihypertenzivních léků, lze pozorovat zvýšené hypotenzní účinky při podávání lerkanidipinu s jinými léky ovlivňujícími krevní tlak, jako jsou alfablokátory pro léčbu močových příznaků, tricyklická antidepresiva, neuroleptika. Na druhou stranu, při souběžném podávání s kortikosteroidy může být pozorováno snížení hypotenzního účinku.

Těhotenství

Nejsou k dispozici žádné údaje používání lerkanidipinu u těhotných žen. Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní působení (viz bod 5.3), ale ukázalo se, že některé jiné látky ze skupiny dihydropyridinů působí u zvířat teratogenně. Lerkanidipin se nedoporučuje podávat v těhotenství nebo ženám v reprodukčním věku, pokud tyto ženy nepoužívají účinnou antikoncepci.

Koj ení

Není známo, zda se lerkanidipin / metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Nebezpečí pro novorozence / kojence nelze vyloučit. Lerkanidipin nemá být během kojení používán.

Fertilita

Nejsou známa žádná klinická data při léčbě lerkanidipinem. Reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermií, které mohou poškodit plodnost, byly hlášeny u některých pacientů léčených blokátory kanálů. V případech, kdy je opakované oplodnění in vitro neúspěšné a kde nelze nalézt jiné vysvětlení, má být zvážena možnost blokátorů kalciových kanálů jako příčina.

Lerkanidipin má minoritní vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Opatrnosti je však třeba, a to vzhledem k možnému výskytu malátnosti, astenie a únavy a ve vzácných případech také somnolence.

Shrnutí bezpečnostní ho profilu

Bezpečnost lerkanidipinu v dávce 10-20 mg jednou denně byla hodnocena ve dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studiích (u 1200 pacientů užívajících lerkanidipin a 603 pacientů léčených placebem) a v kontrolovaných a nekontrolovaných dlouhodobých klinických studiích na celkem 3676 hypertenzních pacientech léčených lerkanidipinem.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v klinických studiích a po uvedení na trh jsou: periferní edém, bolest hlavy, zrudnutí, tachykardie a palpitace.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

V níže uvedené tabulce jsou nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích a po celém světě po uvedení přípravku na trh, pro které existuje přiměřený kauzální vztah, uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence dle MedDRA: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).V rámci každé skupiny frekvencí jsou pozorované nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

1nežádoucí účinky ze spontánního hlášení po celém světě po uvedení přípravku na trh

Popis vybraných nežádoucích účinků

V placebem kontrolovaných klinických studiích byla incidence periferního edému 0,9 % s lerkanidipinem 10-20 mg a 0,83 % s placebem. Tato frekvence dosáhla 2 % celkové studované populace včetně dlouhodobých klinických studií.

Lerkanidipin zřejmě neovlivňuje negativně hladinu glukózy v krvi či lipidů v séru.

Některé dihydropyridiny mohou zřídka vést k prekordiální bolesti nebo angíně pectoris. Velmi vzácně mohou pacienti s preexistující anginou pectoris zaznamenat zvýšenou frekvenci, trvání nebo závažnost těchto onemocnění. Mohou být pozorovány izolované případy infarktu myokardu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

V rámci postmarketingového sledování lerkanidipinu byly hlášeny některé případy předávkování v rozmezí 30–40 mg až 800 mg včetně hlášení pokusu spáchat sebevraždu.

Pří znaky

Stejně jako u jiných dihydropyridinů má předávkování lerkanidipinem nadměrnou periferní vazodilataci s výraznou hypotenzí a reflexní tachykardií. Při velmi vysokých dávkách však může dojít ke ztrátě periferní selektivity, což způsobuje bradykardii a negativní inotropní účinek. Nejčastější nežádoucí účinky spojené s případy předávkování byly hypotenze, závratě, bolest hlavy a palpitace.

Léčba

Klinicky významná hypotenze vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu včetně častého sledování srdečních a respiračních funkcí, zvednutí končetin a pozornost věnovanou objemu cirkulující tekutiny a odtoku moči. Vzhledem k prodlouženému farmakologickému účinku lerkanidipinu je nezbytné, aby byl kardiovaskulární stav pacienta sledován nejméně po dobu 24 hodin. Vzhledem k tomu, že produkt má vysokou vazebnou kapacitu na bílkovinu, není pravděpodobně účinná dialýza. Pacienti, u kterých se předpokládá středně těžká až těžká intoxikace, mají být pozorně sledováni.