CASARO HCT 16MG/12,5MG Tableta

Přípravek Casaro HCT je indikován k:

• léčbě primární hypertenze u dospělých, jejichž krevní tlak není dostatečně kontrolován

  monoterapií kandesartan-cilexetilem nebo hydrochlorothiazidem.

Dávkování při hypertenzi

Doporučená dávka přípravku Casaro HCT je jedna tableta denně.

Doporučuje se titrace dávky jednotlivými složkami (kandesartan-cilexetilem a hydrochlorothiazidem).

Pokud je to klinicky vhodné, lze zvážit přímý přechod z monoterapie na přípravek Casaro HCT. Při

přechodu z monoterapie hydrochlorothiazidem se doporučuje titrace dávky kandesartan-cilexetilu. Přípravek Casaro HCT může být podáván pacientům, jejichž krevní tlak není dostatečně kontrolován monoterapií kandesartan-cilexetilem nebo hydrochlorothiazidem nebo přípravkem Casaro HCT

v nižších dávkách.

Většiny antihypertenzního účinku se obvykle dosáhne do 4 týdnů po zahájení léčby. Zvláštní populace

Starší osoby

U starších pacientů není nutná žádná úprava dávky.

Pacienti s deplecí intravaskulárního objemu

U pacientů s rizikem vzniku hypotenze, jako jsou pacienti s možnou deplecí intravaskulárního objemu, se doporučuje titrace dávky kandesartan-cilexetilu (u těchto pacientů lze zvážit počáteční dávku 4 mg kandesartan-cilexetilu).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30–

80 ml/min/1,73 m² tělesného povrchu (BSA, body surface area) se doporučuje titrace dávky.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min/1,73 m² BSA) je

přípravek Casaro HCT kontraindikován (viz bod 4.3).

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater se doporučuje titrovat dávku kandesartan-cilexetilu.

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater a/nebo cholestázou je přípravek Casaro HCT kontraindikován (viz bod 4.3).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Casaro HCT u dětí ve věku od narození do 18 let nebyla dosud

stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. Způsob podání

Perorální podání.

Casaro HCT lze užít nezávisle na jídle.

Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna jídlem.

Mezi hydrochlorothiazidem a jídlem není žádná klinicky významná interakce.

• Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na léčivé látky odvozené od sulfonamidů. Hydrochlorothiazid je léčivou látkou odvozenou od sulfonamidů.

• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).

• Těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min/1,73 m² BSA).

• Těžká porucha funkce jater a/nebo cholestáza.

• Refrakterní hypokalémie a hyperkalcémie.

• Dna.

• Souběžné užívání přípravku Casaro HCT s přípravky obsahujícími aliskiren je

  kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR

  <60 ml/min/1,73 m²) (viz body 4.5 a 5.1).

Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS)

Existují důkazy, že souběžné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalémie a snížené funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání). Duální blokáda RAAS prostřednictvím kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má se léčba uskutečnit pouze pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování renálních funkcí, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být užívány souběžně u pacientů

s diabetickou nefropatií.

Intestinální angioedém

U pacientů léčených antagonisty receptoru pro angiotenzin II byl hlášen intestinální angioedém [včetně kandesartanu] (viz bod 4.8). U těchto pacientů se vyskytla bolest břicha, nauzea, zvracení a průjem. Po vysazení antagonistů receptoru pro angiotenzin II příznaky odezněly. Je-li diagnostikován intestinální angioedém, léčba kandesartanem má být pozastavena a má být zahájeno odpovídající monitorování, dokud nedojde k úplnému odeznění příznaků.

Porucha funkce ledvin

Stejně jako u jiných přípravků inhibujících renin-angiotenzin-aldosteronový systém lze u citlivých

pacientů léčených přípravkem Casaro HCT očekávat změny funkce ledvin (viz bod 4.3).

Transplantace ledvin

Existují omezené klinické zkušenosti s podáváním přípravku Casaro HCT pacientům po transplantaci

ledvin.

Stenóza renální arterie

Léčivé přípravky ovlivňující renin-angiotenzin-aldosteronový systém, včetně inhibitorů receptorů pro angiotenzin II (AIIRAs), mohou zvyšovat hladinu močoviny v krvi a sérový kreatinin u pacientů

s oboustrannou stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie u solitární ledviny.

Deplece intravaskulárního objemu

U pacientů s deplecí intravaskulárního objemu a/nebo deplecí sodíku se může objevit symptomatická hypotenze, podobně jako u jiných léčiv ovlivňujících renin-angiotenzin-aldosteronový systém. Léčba přípravkem Casaro HCT se proto nedoporučuje, dokud se tento stav neupraví.

Anestezie a chirurgické zákroky

U pacientů léčených antagonisty angiotenzinu II se může po dobu anestezie a chirurgického zákroku vyskytnout hypotenze na základě blokády renin-angiotenzinového systému. Ve velmi vzácných případech může jít o těžkou hypotenzi, která může vyžadovat podání intravenózních tekutin a/nebo vazopresorů.

Porucha funkce jater

Při používání thiazidů u pacientů s poruchou funkce jater nebo progresivním onemocněním jater je třeba opatrnosti, jelikož i malé změny rovnováhy tekutin a elektrolytů mohou vést k hepatálnímu kómatu. U pacientů s poruchou funkce jater nejsou s podáváním přípravku Casaro HCT žádné klinické zkušenosti.

Stenóza aortální a mitrální chlopně (obstrukční hypertrofická kardiomyopatie)

Podobně jako u jiných vasodilatancií, je u pacientů s hemodynamicky významnou stenózou aortální

nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií zapotřebí zvýšená opatrnost.

Primární hyperaldosteronismus

Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně nereagují na antihypertenziva, která působí prostřednictvím inhibice renin-angiotenzin-aldosteronového systému. Použití přípravku Casaro HCT se proto u této populace nedoporučuje.

Nerovnováha elektrolytů

Ve vhodných intervalech mají být sledovány hladiny elektrolytů v séru. Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, mohou způsobit nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů (hyperkalcémie, hypokalémie, hyponatrémie, hypomagnesémie a hypochloremická alkalóza).

Thiazidová diuretika mohou snižovat vylučování vápníku močí a mohou vyvolat přechodné a mírné zvýšení koncentrací vápníku v séru. Významná hyperkalcémie může být známkou skrytého hyperparatyroidismu. Před testováním paratyroidálních funkcí se thiazidy mají vysadit.

Hydrochlorothiazid, v závislosti na dávce, zvyšuje vylučování draslíku močí, což může vést

k hypokalémii. Zdá se, že v kombinaci s kandesartan-cilexetilem je tento účinek hydrochlorothiazidu méně výrazný. Riziko hypokalémie může být zvýšeno u pacientů s cirhózou jater, u pacientů se zvýšenou diurézou, u pacientů s nedostatečným perorálním příjmem elektrolytů a při souběžném užívání kortikosteroidů nebo adrenokortikotropního hormonu (ACTH).

Léčba kandesartan-cilexetilem může působit hyperkalémii, zvláště u pacientů se srdečním selháním a/nebo poruchou funkce ledvin. Souběžné použití přípravku Casaro HCT a inhibitorů ACE, aliskirenu, kalium šetřících diuretik, doplňků s obsahem draslíku nebo náhrad soli nebo dalších léčiv, které mohou zvyšovat hladiny draslíku v séru (např. sodná sůl heparinu, kotrimoxazol, označovaný též jako trimethoprim/sulfamethoxazol), mohou vést ke zvýšeným hladinám draslíku v séru. Monitorování hladin draslíku má být prováděno podle potřeby.

Bylo prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může způsobit hypomagnesémii. Metabolické a endokrinní účinky

Léčba thiazidovými diuretiky může narušit glukózovou toleranci. Může být potřebné upravit dávku antidiabetik včetně insulinu. Během léčby thiazidy se může projevit latentní diabetes mellitus.

S léčbou thiazidovými diuretiky je spojováno zvýšení hladiny cholesterolu a triglyceridů. Při dávkách obsažených v přípravku Casaro HCT byly pozorovány jen minimální účinky. Thiazidová diuretika zvyšují koncentraci kyseliny močové v séru, a tak mohou u citlivých jedinců vyvolat záchvat dny.

Fotosenzitivita

Během užívání thiazidových diuretik byly hlášeny případy fotosenzitivních reakcí (viz bod 4.8). Pokud se během léčby fotosenzitivní reakce vyskytnou, doporučuje se léčbu ukončit. Pokud je nezbytné opětovné podávání, doporučuje se chránit místa exponovaná slunci nebo umělému záření UVA.

Nemelanomové kožní nádory

Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko nemelanomových kožních nádorů (NMSC, non-melanoma skin cancer) [bazocelulární karcinomy (BCC, basal cell carcinoma) a skvamocelulární dlaždicobuněčné karcinomy (SCC, squamous cell carcinoma)]. Možnou příčinou vzniku NMSC by mohlo být fotosenzibilizační působení HCTZ. Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby pravidelně kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby okamžitě hlásili každou podezřelou kožní lézi. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření a v případě expozice adekvátní ochrana.

Podezřelé kožní léze mají být okamžitě vyšetřeny, případně včetně histologického vyšetření odebraného vzorku tkáně. Použití HCTZ může být také nutné opětovně posoudit u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).

Choroidální efuze, akutní myopie a glaukom s uzavřeným úhlem

Hydrochlorothiazid, sulfonamid, může způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí k choroidální efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným úhlem. Příznaky zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolest očí a obvykle se objevují během hodin až týdnů po

zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé ztrátě zraku. Primární léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se nitrooční tlak nepodaří dostat pod kontrolu, je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou léčbu. Rizikové faktory pro rozvoj akutního glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze.

Akutní respirační toxicita

Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity, včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS, acute respiratory distress syndrome). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika minut až hodin po užití hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS má být přípravek Casaro HCT vysazen a má být podána vhodná léčba. Hydrochlorothiazid nemá být podáván pacientům, u kterých se již dříve po užití hydrohlorothiazidu vyskytl ARDS.

Obecné

U pacientů, jejichž vaskulární tonus a renální funkce závisejí především na aktivitě renin-angiotenzin-aldosteronového systému (např. pacienti s těžkým městnavým srdečním selháním nebo základním renálním onemocněním, včetně stenózy renální artérie), je léčba jinými léčivy, která ovlivňují tento systém, včetně antagonistů angiotenzinu II (AIIRAs), spojena s projevy akutní hypotenze, azotémie, oligurie nebo vzácně akutního renálního selhání. Podobně jako u jiných antihypertenziv může nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo ischemickou cerebrovaskulární chorobou vést k infarktu myokardu nebo k náhlé mozkové cévní příhodě.

U pacientů s alergií nebo bronchiálním astmatem v anamnéze i u pacientů bez této anamnézy se

mohou vyskytnout hypersenzitivní reakce na hydrochlorothiazid, jsou však pravděpodobnější

u pacientů s touto anamnézou.

Při užívání thiazidových diuretik byla pozorována exacerbace nebo aktivace systémového lupus

erythematodes.

Antihypertenzní účinek přípravku Casaro HCT může být zvýšen jinými antihypertenzivy. Těhotenství

Léčba antagonisty angiotenzinu II (AIIRAs) nemá být během těhotenství zahajována. Pokud není pokračování léčby AIIRAs považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství mají být převedeny na alternativní antihypertenzní léčbu, která má ověřený bezpečnostní profil pro použití

v těhotenství. Pokud je diagnostikováno těhotenství, léčba AIIRAs má být ukončena okamžitě a pokud je to vhodné, má být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Pomocné látky

Casaro HCT obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,

úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je

v podstatě „bez sodíku“.

Mezi sloučeniny, které byly zkoumány v klinických farmakokinetických studiích patří warfarin, digoxin, perorální antikonceptiva (tj. ethinylestradiol/levonorgestrel), glibenklamid a nifedipin. V těchto studiích nebyly zjištěny žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.

Lze předpokládat, že účinky hydrochlorothiazidu vedoucí k depleci draslíku mohou být potencovány

dalšími léčivými přípravky, které jsou spojovány se ztrátami draslíku a hypokalémií (např. další

kaliuretická diuretika, laxativa, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G, deriváty kyseliny salicylové, steroidy, ACTH).

Souběžné podávání přípravku Casaro HCT a kalium-šetřících diuretik, doplňků s obsahem draslíku nebo náhrad soli nebo dalších léčiv, které mohou zvyšovat hladiny draslíku v séru (např. sodná sůl heparinu, kotrimoxazol, označovaný též jako trimethoprim/sulfamethoxazol), mohou vést ke zvýšeným hladinám draslíku v séru. Monitorování hladin draslíku má být prováděno podle potřeby (viz bod 4.4).

Diuretiky navozená hypokalémie a hypomagnesémie predisponují k možným kardiotoxickým účinkům digitalisových glykosidů a antiarytmik. Pokud se přípravek Casaro HCT podává souběžně s těmito léčivými přípravky a nebo s následujícími léčivými přípravky, které mohou navodit torsade de pointes, doporučuje se pravidelné sledování draslíku v séru:

• Antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid)

• Antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid)

• Některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin, cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol)

• Ostatní (např. bepridil, cisaprid, difemanil, erythromycin i.v., halofantrin, ketanserin, mizolastin, pentamidin, sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.)

Při souběžném podávání inhibitorů ACE nebo hydrochlorothiazidu s lithiem byl pozorován reverzibilní vzestup koncentrací lithia v séru s projevy toxicity. Podobný účinek byl pozorován při souběžném podávání AIIRAs. Použití kandesartanu a hydrochlorothiazidu s lithiem se nedoporučuje. Pokud je podání této kombinace nezbytné, doporučuje se pečlivě monitorovat hladiny lithia v séru.

Při souběžném podávání AIIRAs spolu s nesteroidními protizánětlivými léčivy (NSAIDs, non-steroidal anti‑inflammatory drugs) (tj. selektivní inhibitory COX-2, kyselina acetylsalicylová (>3 g/den) a neselektivní NSAIDs) může dojít k oslabení antihypertenzního účinku.

Podobně jako u inhibitorů ACE, může souběžné užívání AIIRAs a NSAIDs vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního renálního selhání, a dále ke zvýšení hladin draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou renální funkcí. Tato kombinace se má podávat s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a je zapotřebí zvážit monitorování renálních funkcí ihned po zahájení souběžné léčby a potom

v pravidelných intervalech.

Diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinek hydrochlorothiazidu je prostřednictvím NSAIDs tlumen.

Vstřebávání hydrochlorothiazidu je sníženo kolestipolem nebo cholestyraminem. Hydrochlorothiazid může potencovat účinky nedepolarizujících periferních myorelaxancií (např.

tubokurarinu).

Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladiny kalcia v důsledku snížení jeho exkrece. V případě nutnosti předepsání doplňků kalcia nebo vitaminu D je třeba sledovat hladiny kalcia v séru a podle toho upravit dávkování.

Thiazidy mohou zvyšovat hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu.

Anticholinergika (např. atropin, biperiden) mohou zvyšovat biologickou dostupnost diuretik thiazidového typu snížením gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.

Thiazidy mohou zvyšovat riziko vzniku nežádoucích účinků způsobených amantadinem.

Thiazidy mohou snižovat renální exkreci cytotoxických léčivých přípravků (např. cyklofosfamidu,

methotrexátu) a zesilovat jejich myelosupresivní účinky.

Souběžné požití alkoholu, barbiturátů nebo anestetik může zhoršit posturální hypotenzi.

Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. Může být nutné upravit dávkování antidiabetik, včetně insulinu. Metformin se má užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy, která může být způsobená selháním renální funkce souvisejícím s hydrochlorothiazidem.

Hydrochlorothiazid může způsobit snížení arteriální odpovědi na presorické aminy (např. adrenalin), nikoli však natolik, aby se vyloučil presorický účinek.

Hydrochlorothiazid může zvýšit riziko akutní renální insuficience, obzvláště při vysokých dávkách

jodovaných kontrastních látek.

Souběžná léčba cyklosporinem může zvýšit riziko hyperurikémie a dnavých komplikací.

Souběžná léčba baklofenem, amifostinem, tricyklickými antidepresivy nebo neuroleptiky může vést ke zvýšení antihypertenzního účinku a může indukovat hypotenzi.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS) prostřednictvím kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalémie a snížená renální funkce (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Těhotenství

Antagonisté receptorů pro angiotenzin II (AIIRAs):

Používání AIIRAs se během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod 4.4). Použití AIIRAs

je během druhého a třetího trimestru těhotenství kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy ohledně rizika teratogenity po expozici inhibitorům ACE během prvního trimestru těhotenství nebyly jednoznačné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Ačkoli neexistují kontrolované epidemiologické údaje o riziku u AIIRAs, mohou u této skupiny léčivých látek existovat podobná rizika. Pokud není pokračování léčby prostřednictvím AIIRAs považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství mají být převedeny na alternativní antihypertenzní léčbu se zavedeným bezpečnostním profilem pro použití v těhotenství. Když je těhotenství diagnostikováno, léčba AIIRAs má být ihned ukončena, a je-li to vhodné, má být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že expozice léčbě AIIRAs ve druhém a třetím trimestru těhotenství vyvolává humánní fetotoxicitu (snížená renální funkce, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání, hypotenze, hyperkalémie) (viz bod 5.3).

Pokud dojde k expozici AIIRAs v době od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková

kontrola renální funkce a lebky.

Děti, jejichž matky užívaly AIIRAs, mají být pečlivě sledovány z hlediska hypotenze (viz body 4.3 a 4.4).

Hydrochlorothiazid:

O používání hydrochlorothiazidu během těhotenství, zvláště v prvním trimestru, jsou dostupné

omezené zkušenosti. Studie na zvířatech nejsou dostačující.

Hydrochlorothiazid prostupuje placentou. Na základě farmakologického mechanismu účinku hydrochlorothiazidu může jeho užívání v druhém a třetím trimestru těhotenství oslabit fetoplacentální perfuzi a může způsobit fetální a neonatální účinky, jako je ikterus, poruchy elektrolytové rovnováhy a trombocytopenie.

Hydrochlorothiazid nemá být užíván při těhotenském edému, těhotenské hypertenzi nebo preeklampsii, a to kvůli riziku snížení objemu plasmy a hypoperfuze placenty, bez přínosných účinků na průběh choroby.

Hydrochlorothiazid nemá být užíván při esenciální hypertenzi u těhotných žen s výjimkou vzácných

situací, kdy nelze použít jiný způsob léčby.

Kojení

Antagonisté receptorů pro angiotenzin II (AIIRAs):

Protože o používání kandesartanu během kojení nejsou k dispozici žádné informace, přípravek Casaro HCT se nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějším bezpečnostním profilem pro použití během kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.

Hydrochlorothiazid:

Hydrochlorothiazid se v malém množství vylučuje do lidského mateřského mléka. Thiazidy ve vysokých dávkách způsobující intenzivní diurézu mohou zastavit tvorbu mléka. Užívání přípravku Casaro HCT se během kojení nedoporučuje.

Žádné studie hodnotící vliv kandesartanu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení vozidel nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že během léčby přípravkem Casaro HCT se mohou příležitostně objevit závratě nebo únava.

Nežádoucí účinky pozorované v kontrolovaných klinických studiích s kandesartan-cilexetilem/ hydrochlorothiazidem byly mírné a přechodné. Nutnost přerušení léčby v důsledku výskytu nežádoucích příhod byla podobná ve skupině s kandesartan-cilexetilem/hydrochlorothiazidem (2,3–3,3 %) a ve skupině s placebem (2,7–4,3 %).

V klinických studiích s kandesartan-cilexetilem/hydrochlorothiazidem byly nežádoucí účinky omezeny jen na takové, které byly předtím hlášeny s kandesartan-cilexetilem a/nebo hydrochlorothiazidem.

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky kandesartan-cilexetilu z klinických studií a z hlášení po uvedení přípravku na trh. V souhrnné analýze údajů z klinických studií u hypertenzních pacientů byly nežádoucí účinky kandesartan-cilexetilu definovány na základě výskytu o nejméně 1 % vyšším než při podávání placeba.

Četnosti výskytu použité v tabulkách v sekci 4.8 jsou: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky monoterapie hydrochlorothiazidem obvykle v dávkách 25 mg

nebo vyšších.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Nemelanomový kožní nádor: Na základě dostupných údajů z epidemiologických studií byla pozorována kumulativní a na dávce závislá souvislost mezi HCTZ a NMSC (viz body 4.4 a 5.1).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Příznaky

Na základě farmakologických úvah je pravděpodobné, že hlavním projevem předávkování kandesartan-cilexetilem může být symptomatická hypotenze a závrať. V jednotlivých hlášených případech předávkování (až 672 mg kandesartan-cilexetilu) u dospělého pacienta došlo k plnému zotavení.

Hlavními projevy předávkování hydrochlorothiazidem jsou akutní ztráta tekutin a elektrolytů. Mohou být též pozorovány příznaky jako jsou závrať, hypotenze, žízeň, tachykardie, ventrikulární arytmie, sedace/porucha vědomí a svalové křeče.

Léčba

Nejsou k dispozici žádné specifické informace o léčbě předávkování přípravkem Casaro HCT. V případě předávkování se však navrhují následující opatření.

Pokud je to indikováno, má být zváženo vyvolání zvracení nebo výplach žaludku. V případě vzniku symptomatické hypotenze je třeba zahájit symptomatickou léčbu a monitorovat vitální funkce. Pacient má být položen do supinační polohy s dolními končetinami výše než trup. Pokud to není dostačující, má být zvětšen objem intravaskulární tekutiny podáním infúze fyziologického roztoku. Sérové elektrolyty a acidobazická rovnováha mají být monitorovány a v případě potřeby upraveny. Pokud ani výše popsaná opatření nejsou dostačující, je možné podat sympatomimetika.

Kandesartan nelze odstranit hemodialýzou. Není známo, do jaké míry lze hemodialýzou odstranit hydrochlorothiazid.