PARACETAMOL LIVSANE 500MG Potahovaná tableta

Krátkodobá symptomatická léčba mírné až středně silné bolesti a/nebo horečky.

Paracetamol LIVSANE je určen pro dospělé, dospívající a děti s tělesnou hmotností od 22 kg (od 6 let).

Dávkování

Paracetamol se dávkuje v závislosti na tělesné hmotnosti a věku, obvykle 10 – 15 mg/kg tělesné hmotnosti jako jednotlivá dávka, až do maximální denní dávky 60 mg/kg tělesné hmotnosti.

Dospělí a dospívající s tělesnou hmotností od 60 kg (nad 15 let):

Užívají se 1–2 tablety (500–1 000 mg paracetamolu) dle potřeby, maximální dávka je 6 tablet (3000 mg) během 24 hodin. Současné užití dvou tablet se doporučuje pouze v případě, že nedojde k dostatečné úlevě po jedné tabletě nebo pokud je potřeba užít vyšší dávku z důvodu intenzivnější bolesti.

Pediatrická populace s tělesnou hmotností od 22 kg (nad 6 let) a dospívající s tělesnou hmotností do 60 kg (pod 15 let)

Doporučené použití:

• Paracetamol LIVSANE není určen pro děti s tělesnou hmotností nižší než 22 kg (pod 6 let). Pro děti s tělesnou hmotností nižší než 22 kg (pod 6 let) jsou k dispozici jiné lékové formy a síly, které mohou být vhodnější.

• Časový odstup mezi jednotlivými dávkami musí být minimálně 4 hodiny.

• Indikovaná dávka nemá být překročena vzhledem k riziku závažného poškození jater (viz body 4.4 a 4.9).

• Požití paracetamolu s jídlem a pitím neovlivňuje účinnost léčivého přípravku.

  Porucha funkce ledvin

  Při renální insuficienci (selhávání ledvin) je nutné snížit dávku a minimální dávkovací interval je 6 hodin, viz tabulka:

  Dospělý

  Rychlost glomerulárnífiltrace	Dávka
  10 – 50 ml/min	500 mg každých 6 hodin
  < 10 ml/min	500 mg každých 8 hodin

  Porucha funkce jater

• U pacientů s poruchou funkce jater nebo Gilbertovým syndromem musí být dávka snížena nebo musí být prodloužen interval mezi dávkami.

  Zvláštní skupiny pacientů

  Denní účinná dávka nemá překročit 60 mg/kg/den (až do maxima 2 g/den) v

  následujících situacích:

  • Dospělí s tělesnou hmotností do 50 kg

  • Mírná až středně závažná porucha funkce jater nebo Gilbertovův syndrom (familiární nehemolytická žloutenka)

  • Dehydratace

  • Chronická podvýživa

    Je nutné se vyhnout podávání vysokých dávek paracetamolu po dlouhou dobu,

    protože se zvyšuje riziko poškození jater. Léčba má být co nejkratší.

    Pokud bolest trvá déle než 5 dní, horečka déle než 3 dny nebo se bolest nebo horečka zhorší nebo se objeví jiné příznaky, je třeba zhodnotit klinický stav pacienta.

    Způsob podání Perorální podání.

    Tabletu je třeba spolknout a zapít dostatečným množstvím tekutiny nebo ji v případě potřeby

    nechat rozpustit v dostatečném množství vody a před pitím roztok dobře promíchat.

Hypersenzitivita na paracetamol nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Dlouhodobé nebo časté užívání se nedoporučuje. Obecně platí, že léky obsahující paracetamol se bez porady s lékařem nebo stomatologem mají užívat pouze několik dní a ne ve zvýšených dávkách.

Aby se předešlo možnosti předávkování, pacienty je třeba upozornit, aby neužívali současně jiné léčivé přípravky obsahující paracetamol jako např. léky na léčbu chřipky či nachlazení. Pokud je podáván jiný lék obsahující paracetamol, nemá být překročena maximální dávka paracetamolu 3 g denně s přihlédnutím k obsahu všech léků užívaných pacientem.

Jednorázové podání maximální denní dávky, více jednotlivých denních dávek nebo předávkování může způsobit vážné poškození jater. V uvedených případech je třeba

okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, i když se pacient cítí dobře, protože hrozí nevratné poškození jater (viz bod 4.9).

U mladých pacientů léčených paracetamolem v dávce 60 mg/kg za den, není kombinace s

jiným antipyretikem opodstatněná, s výjimkou případů neúčinnosti.

Je třeba opatrnosti při podávání paracetamolu pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater (Child-Pugh>9), mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater (včetně Gilbertova syndromu), akutní hepatitidou, při současném podávání s přípravky ovlivňujícími funkci jater, pacientům s nedostatkem glukóza-6-fosfátdehydrogenázy, s hemolytickou

anemií, pacientům s nadměrným požíváním alkoholu, chronicky dehydratovaným a

podvyživeným pacientům.

Riziko předávkování je vyšší u pacientů s necirhotickým alkoholickým onemocněním jater. Opatrnosti je třeba v případě chronického alkoholismu. Během léčby paracetamolem se nesmí požívat alkohol. Denní dávka nesmí v těchto případech překročit 2 g.

Případy metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou (high anion gap metabolic

acidosis, HAGMA) v důsledku pyroglutamové acidózy byly hlášeny u pacientů se závažným onemocněním, například těžkou poruchou funkce ledvin a sepsí, nebo u pacientů s malnutricí nebo jinými příčinami nedostatku glutathionu (např. chronický alkoholismus), kteří byli

dlouhodobě léčeni paracetamolem v terapeutické dávce nebo kombinací paracetamolu a

flukloxacilinu. Při podezření na HAGMA v důsledku pyroglutamové acidózy se doporučuje

okamžité vysazení paracetamolu a pečlivé monitorování. U pacientů s vícečetnými rizikovými faktory může být měření 5-oxoprolinu v moči užitečné k identifikaci pyroglutamové acidózy jako základní příčiny HAGMA.

V případech vysoké horečky, příznaků sekundární infekce nebo přetrvávání příznaků déle než tři dny je třeba vyhledat lékařskou pomoc.

Při dlouhodobém (> 3 měsíce) každodenním nebo častějším užívání analgetik se mohou objevit nebo zhoršit bolesti hlavy. Bolest hlavy způsobená nadměrným užíváním analgetik se nemá řešit zvýšením dávky. V těchto případech mají být analgetika užívána po poradě s lékařem.

Obecně platí, že navyklé užívání analgetik, zejména kombinace několika analgetik, může vést k trvalému poškození ledvin s rizikem selhání ledvin (analgetická nefropatie).

Opatrnost se doporučuje u astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou, protože byl hlášen mírný bronchospasmu jako reakce po užití paracetamolu (zkřížená reakce).

Hepatotoxicita při terapeutické dávce paracetamolu

U pacientů užívajících paracetamol v terapeutických dávkách byly hlášeny případy

hepatotoxicity vyvolané paracetamolem, včetně fatálních případů. Tyto případy byly hlášeny u pacientů s jedním nebo více rizikovými faktory hepatotoxicity, včetně nízké tělesné hmotnosti (< 50 kg), poruchy funkce ledvin a jater,

chronického alkoholismu, současného užívání hepatotoxických léčiv a u pacientů s akutní a chronickou podvýživou (nízké zásoby jaterního glutathionu). Paracetamol má být podáván s opatrností pacientům s těmito rizikovými faktory. Opatrnost se také doporučuje u pacientů, kteří jsou současně léčeni léky, které indukují jaterní

enzymy, a u stavů, které mohou predisponovat k deficitu glutathionu (viz body 4.2 a 4.9). Dávky paracetamolu mají být kontrolovány v klinicky vhodných intervalech a pacienti mají být sledováni s ohledem na výskyt nových rizikových faktorů hepatotoxicity, které by mohly vyžadovat úpravu dávkování.

Přípravek Paracetamol LIVSANE obsahuje sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to

znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Metoklopramid, domperidon a cholestyramin

Rychlost absorpce paracetamolu a nástup účinku může zvýšit metoklopramid nebo domperidon nebo přípravky, které vedou ke zrychlenému vyprazdňování žaludku. Absorpce může být snížena cholestyraminem a přípravky, které zpomalují vyprazdňování žaludku.

Paracetamol má být podáván nejméně 1 hodinu před nebo 4-6 hodin po cholestyraminu.

Warfarin a další kumariny

Antikoagulační efekt warfarinu nebo jiných kumarinových přípravků může být zvýšen spolu

se zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém pravidelném každodenním užívání paracetamolu. Příležitostné dávky nemají významný účinek.

Rifampicin, barbituráty a antiepileptika

Paracetamol je rozsáhle metabolizován v játrech, a proto může interagovat s léčivými přípravky se stejnou metabolickou cestou nebo indukovat/inhibovat

stejnou metabolickou cestu. Chronické požívání alkoholu nebo užívání léčivých přípravků, které indukují jaterní enzymy, jako je rifampicin, barbituráty, některá antiepileptika (např. např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital, pirimidon) a

třezalka tečkovaná mohou zvýšit hepatotoxicitu paracetamolu v důsledku zvýšené a

zrychlené tvorby toxických metabolitů. Je proto nutná opatrnost při současném

užívání léků indukujících enzymy, stejně jako u potenciálně hepatotoxických látek.

Chloramfenikol

Paracetamol zvyšuje plazmatickou koncentraci chloramfenikolu.

Zidovudine

Při chronickém současném užívání paracetamolu a zidovudinu (známý také pod názvem azidothymidin; AZT) dochází k častému výskytu neutropenie, která je pravděpodobně způsobena sníženým metabolismem zidovudinu. Tento lék se proto má používat současně s AZT pouze na doporučení lékaře.

Salicylamid

Salicylamid může prodloužit eliminační poločas paracetamolu.

Isoniazid

Isoniazid snižuje clearance paracetamolu s možným zesílením jeho účinku a/nebo toxicity

mechanismem inhibice jeho metabolismu v játrech.

Lamotrigin

Paracetamol může snižovat biologickou dostupnost lamotriginu s možným snížením jeho

účinku v důsledku možné indukce jeho metabolismu v játrech.

Probenecid

Požití probenecidu inhibuje vazbu paracetamolu na kyselinu glukuronovou, což má za následek snížení clearance paracetamolu přibližně na polovinu. Pokud se současně užívá probenecid, dávka paracetamolu má být snížena.

Flukloxacilin

Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože současné užívání bylo spojeno s metabolickou acidózou s vysokou aniontovou mezerou v důsledku pyroglutamové acidózy, zejména u pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4).

Ovlivnění laboratorních testů

Paracetamol může ovlivnit testy na kyselinu močovou pomocí kyseliny fosfowolframové a

testy na krevní cukr pomocí glukózo-oxidázy-peroxidázy.

Těhotenství

Velká množství dat získaná u těhotných žen nenaznačují ani malformační, ani

feto/neonatální toxicitu. Výsledky epidemiologických studií neurologického vývoje u dětí, které byly in utero vystaveny paracetamolu, nejsou průkazné. Pokud je to z klinického hlediska zapotřebí, může být paracetamol během těhotenství užíván, avšak má být užíván v co nejnižší účinné dávce, po co nejkratší možnou dobu a s co nejnižší možnou frekvencí.

Kojení

Paracetamol je vylučován do mateřského mléka, ale ne v klinicky významném množství. Nebyly hlášeny žádné negativní účinky na kojence. Paracetamol mohou užívat kojící ženy, pokud nepřekročí doporučené dávkování. V případě dlouhodobého užívání je třeba dbát opatrnosti.

Fertilita

Nejsou známy žádné škodlivé účinky na fertilitu při standardním užívání paracetamolu.

Paracetamol nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

Při terapeutických dávkách se vyskytuje jen málo nežádoucích účinků.

Četnost nežádoucích účinků je klasifikována následovně: Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Popis vybraných nežádoucích účinků

metabolická acidóza s vysokou aniontovou mezerou

U pacientů s rizikovými faktory, kteří užívali paracetamol, byly pozorovány případy metabolické acidózy s vysokou aniontovou mezerou v důsledku pyroglutamové acidózy (viz bod 4.4). Pyroglutamová acidóza se může u těchto pacientů vyskytnout v důsledku nízkých hladin glutathionu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme

zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Existuje riziko intoxikace s paracetamolem, zvláště u starších pacientů, u malých dětí, u

pacientů s onemocněním jater, u chronických alkoholiků, u pacientů s chronickou

podvýživou a u pacientů léčených léky indukujícími jaterní enzymy. Předávkování může být v těchto případech fatální.

K poškození jater může dojít u dospělých, kteří užili 6 g paracetamolu nebo více, zvláště pokud má pacient rizikové faktory (viz níže).

Rizikové faktory:

Pokud pacient

• je dlouhodobě léčen karbamazepinem, fenobarbitonem, fenytoinem, primidonem,

  rifampicinem, třezalkou tečkovanou nebo jinými léky, které indukují jaterní enzymy.

  Nebo

• pravidelně konzumuje více než doporučené množství alkoholu. Nebo

• pravděpodobně trpí nedostatkem glutathionu, např. v důsledku poruch příjmu potravy,

cystické fibrózy, infekce HIV, hladovění, kachexie.

Příznaky:

Akutní intoxikace paracetamolem může probíhat v několika fázích.

V prvních dvou dnech jsou příznaky předávkování paracetamolem nauzea, zvracení, anorexie, bledost a bolest břicha. Při těchto příznacích se jedná o mírnou intoxikaci. V případě závažnější intoxikace se objevují subklinické příznaky jako zvýšené jaterní enzymy. Poškození jater se klinicky projevuje po 2-4 dnech po požití. Jako sekundární příznaky při jaterní insuficienci se vyskytuje bolestivá hepatomegalie, žloutenka, jaterní encefalopatie až kóma a poruchy koagulace. Renální insuficience (tubulární nekróza) je vzácná. Při těžké intoxikaci může dojít k metabolické acidóze.

Terapie:

Při předávkování paracetamolem musí následovat okamžitá léčba v souladu s národními léčebnými pokyny. Léčba má být zahájena i v případě, že pacient nemá žádné příznaky předávkování vzhledem k riziku opožděného poškození jater. Léčba předávkování paracetamolem vyžaduje okamžitou hospitalizaci.

Bezprostředně po předávkování paracetamolem, které může vést k závažné intoxikaci, lze použít léčbu snižující absorpci jako je výplach žaludku do 1 hodiny po požití paracetamolu nebo podání aktivního uhlí.

Specifické antidotum paracetamolu je N-acetylcystein (NAC). Pro aplikaci NAC a další

léčbu je nutné stanovit koncentraci paracetamolu v krvi. Obecně je preferováno intravenózní podávání NAC, které má pokračovat kontinuálně, dokud je paracetamol detekovatelný. Je

důležité vědět, že podání NAC až do 36 hodin po předávkování může zlepšit prognózu. Perorální podání NAC nemá být kombinováno s perorálním podáním aktivního uhlí.

Methionin může být použit jako antidotum tam, kde není možná intravenózní léčba N-

acetylcysteinem, např. v případě alergie.

Jaterní testy mají být provedeny na začátku léčby a opakují se každých 24 hodin po léčbě.

Ve většině případů se jaterní aminotransferázy vrátí k normálu do dvou týdnů po

předávkování s úplnou obnovou jaterních funkcí. Ve vzácných případech však může být

nezbytná transplantace jater.