MEROPENEM AGMED 1G Prášek pro injekční/infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - MEROPENEM AGMED 1G
Meropenem AGmed je indikován k léčbě následujících infekcí u dospělých, dospívajících a dětí ve
věku od 3 měsíců
-
závažná pneumonie, včetně nozokomiální a ventilátorové pneumonie
-
bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy
-
komplikované infekce močových cest
-
komplikované nitrobřišní infekce
-
intrapartální a postpartální infekce
-
komplikované infekce kůže a měkkých tkání
-
akutní bakteriální meningitida.
Meropenem AGmed lze použít k léčbě pacientů s febrilní neutropenií při podezření na bakteriální
infekci.
Léčba pacientů s bakteriemií, která se objeví v souvislosti s infekcemi uvedenými výše nebo existuje
podezření na takovou souvislost.
Je nutné brát v úvahu oficiální doporučení o vhodném použití antibakteriálních látek.
Dávkování
Tabulky uvedené níže poskytují obecná doporučení pro dávkování.
Podávaná dávka meropenemu a délka léčby závisí na typu infekce, včetně závažnosti infekce, a
klinické odpovědi.
Při léčbě některých typů infekcí, např. infekcí vyvolaných méně citlivými bakteriálními kmeny (např. Enterobacterales, Pseudomonas aeruginosa, Acinetobacter spp.) nebo velmi závažných infekcí, může být vhodná dávka až 2 g třikrát denně u dospělých a dospívajících a dávka až 40 mg/kg třikrát denně u dětí.
Další pozornost je třeba věnovat při stanovování dávek k léčbě pacientů s poruchou funkce ledvin (viz
níže).
Dospělí a dospívající
| Infekce | Dávka podaná každých 8 hodin |
| Závažná pneumonie včetně nozokomiální aventilátorové pneumonie | 500 mg nebo 1 g |
| Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy | 2 g |
| Komplikované infekce močových cest | 500 mg nebo 1 g |
| Komplikované nitrobřišní infekce | 500 mg nebo 1 g |
| Intrapartální a postpartální infekce | 500 mg nebo 1 g |
| Komplikované infekce kůže a měkkých tkání | 500 mg nebo 1 g |
| Akutní bakteriální meningitida | 2 g |
| Komplexní léčba pacientů s febrilní neutropenií | 1 g |
Meropenem se obvykle podává intravenózní infuzí po dobu asi 15 až 30 minut (viz body 6.2, 6.3 a 6.6).
Dávky meropenemu lze alternativně podat jako intravenózní bolusovou injekci během asi 5 minut. Pro podporu podávání dávky 2 g u dospělých ve formě bolusové intravenózní injekce jsou k dispozici pouze omezené bezpečnostní údaje.
Porucha funkce ledvin
U dospělých a dospívajících z clearance kreatininu nižší než 51 ml/min má být dávka upravena podle
níže uvedených pokynů. O úpravě jednotkové dávky 2 g existují pouze omezené údaje.
| Clearance kreatininu (ml/min) | Dávka (na základě jednotkovédávky 500 mg nebo 1 g nebo 2 g, viz tabulka výše) | Frekvence |
| 26-50 | Jedna jednotková dávka | každých 12 hodin |
| 10-25 | Polovina jednotkové dávky | každých 12 hodin |
| < 10 | Polovina jednotkové dávky | každých 24 hodin |
Meropenem je odstraňován hemodialýzou a hemofiltrací. Požadovaná dávka má být podána po
ukončení hemodialyzačního cyklu.
Nejsou k dispozici žádná doporučená dávkování pro pacienty na peritoneální dialýze.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz bod 4.4).
Dávkování u starších pacientů
U starších pacientů s normální funkcí ledvin nebo hodnotami clearance kreatininu nad 50 ml/min není nutná žádná úprava dávkování.
Pediatrická populace
Děti do tří měsíců
U dětí ve věkudo 3 měsícůnebyla stanovena bezpečnost a účinnost meropenemu a nebyl určen optimální dávkovacírežim. Omezené farmakokinetické údajevšaknaznačují, že vhodným režimem může být dávka 20 mg/kg každých 8 hodin (Viz bod 5.2).
Děti od 3 měsíců do 11 let věku a do 50 kg hmotnosti
Doporučené dávkovací režimy jsou uvedeny v tabulce níže:
| Infekce | Dávka podaná každých 8 hodin |
| Závažná pneumonie včetně nozokomiální aventilátorové pneumonie | 10 nebo 20 mg/kg |
| Bronchopulmonální infekce u cystické fibrózy | 40 mg/kg |
| Komplikované infekce močových cest | 10 nebo 20 mg/kg |
| Komplikované nitrobřišní infekce | 10 nebo 20 mg/kg |
| Komplikované infekce kůže a měkkých tkání | 10 nebo 20 mg/kg |
| Akutní bakteriální meningitida | 40 mg/kg |
| Léčba pacientů s febrilní neutropenií | 20 mg/kg |
Děti a dospívající s tělesnou hmotností nad 50 kg
Stejná dávka jako u dospělých.
Nejsou žádné zkušenosti u dětí a dospívajících s poruchou funkce ledvin.
Způsob podání
Meropenem AGmed se obvykle podává intravenózní infuzí po dobu asi 15 až 30 minut (viz body 6.2, 6.3 a 6.6). Alternativně mohou být dávky meropenemu do 20 mg/kg podány intravenózní bolusovou injekcí po dobu přibližně 5 minut. K podpoře podání dávky 40 mg/kg u dětí bolusovou intravenózní injekcí jsou k dispozici jen omezené údaje o bezpečnosti.
Pokyny k rekonstituci léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Hypersenzitivita na kterékoli jiné karbapenemové antibiotikum.
Závažná hypersenzitivita (např. anafylaktická reakce, závažná kožní reakce) na jakýkoli jiný typ beta- laktamového antibiotika (např. peniciliny nebo cefalosporiny).
Při výběru meropenemu k léčbě jednotlivých pacientů je třeba brát v úvahu vhodnost použití karbapenemu na základě takových faktorů jako je závažnost infekce, prevalence rezistence na jiná vhodná antibakteriální léčiva a riziko selekce rezistentních bakterií na karbapenem.
Rezistence bakterií Enterobacteralesiaceae, Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter spp. Rezistence kmenů Enterobacteriaceae, Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter spp. na penemy se v rámci Evropské unie liší. Předepisující lékař má mít na zřeteli místní prevalenci rezistence těchto
bakterií na penemy.
Hypersenzitivní reakce
Podobně jako u všech beta-laktamových antibiotik byly hlášeny závažné a občas i fatální případy
hypersenzitivity (viz body 4.3 a 4.8).
Pacienti, kteří jsou hypersenzitivní na karbapenemy, peniciliny nebo jiná beta-laktamová antibiotika, mohou být hypersenzitivní také na meropenem. Před zahájením léčby meropenemem je nutné pečlivě pátrat po předchozích hypersenzitivních reakcích na beta-laktamová antibiotika.
Pokud se objeví závažná alergická reakce, je nutné přerušit podávání přípravku a zahájit odpovídající léčbu.
U pacientů dostávajících meropenem byly hlášeny závažné kožní reakce (SCAR), jako jsou Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN), lékové reakce s
eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), erythema multiforme (EM) a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP) (viz bod 4.8). Pokud se objeví známky a příznaky naznačující
některou z těchto reakcí, podávání meropenemu je třeba ihned ukončit a zvážit alternativní léčbu.
U jiných beta-laktamových antibiotik byly hlášeny hypersenzitivní reakce, které progredovaly do Kounisova syndromu (akutní alergický koronární arteriospasmus, který může vyústit v infarkt myokardu, viz bod 4.8).
Rhabdomyolýza
Při použití meropenemu byla hlášena rhabdomyolýza. Pokud jsou pozorovány známky nebo příznaky rhabdomyolýzy, je třeba léčbu meropenemem přerušit a zahájit vhodnou léčbu (viz bod 4.8).
Kolitida navozená antibiotiky
Antibiotiky navozená kolitida a pseudomembranózní kolitida byly hlášeny téměř u všech
antibakteriálních látek, včetně meropenemu, a mohou mít různou závažnost od mírné až po život ohrožující. Proto je důležité zvážit tuto diagnózu u pacientů, u kterých se během podávání meropenemu nebo po něm vyskytne průjem (viz bod 4.8). Je třeba zvážit přerušení léčby meropenemem a zahájení specifické léčby infekce bakterií Clostridioides difficile. Léčivé přípravky, které inhibují střevní peristaltiku nesmí být podány.
Křeče
Během léčby karbapenemy, včetně meropenemu, byly občas hlášeny křeče (viz bod 4.8).
Léky způsobené poškození jater (DILI)
Vzhledem k riziku DILI (viz bod 4.8) je třeba v průběhu podávání meropenemu sledovat jaterní funkce. Pokud dojde k závažnému DILI, má se zvážit přerušení léčby podle klinického nálezu. Znovuzahájení léčby meropenemem je možné pouze v případě, že je posouzeno jako nezbytné.
Použití u pacientů s onemocněním jater: U pacientů s již existující poruchou funkce jater je třeba během léčby meropenemem monitorovat jaterní funkce. Úprava dávky není nutná (viz bod 4.2).
Sérokonverze přímého antiglobulinového testu (Coombsův test)
V průběhu léčby meropenemem se může vyvinout pozitivní přímý nebo nepřímý Coombsův test.
Souběžné podávání kyseliny valproové/natrium-valproátu/valpromidu
Souběžné podávání meropenemu a kyseliny valproové/natrium-valproátu /valpromidu se
nedoporučuje (viz bod 4.5).
Meropenem AGmed obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje přibližně 90 mg sodíku v dávce 1,0 g, což odpovídá 4,5 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g
sodíku.
Potenciální vliv meropenemu na vazbu jiných léčiv na bílkoviny nebo metabolismus nebyl studován. Vazba na bílkoviny je ale tak nízká, že se neočekává interakce s jinými léčivy na podkladě tohoto mechanismu.
Probenecid
Kromě probenecidu nebyly provedeny žádné specifické studie interakcí jiných léčivých přípravků. Probenecid kompetuje s meropenemem v procesu aktivní tubulární sekrece, a inhibuje tak renální exkreci meropenemu, což má za následek prodloužení eliminačního poločasu a zvýšení plazmatické koncentrace meropenemu. Při souběžném podávání probenecidu s meropenemem je nutná opatrnost.
Kyselina valproová
Při souběžném podávání s karbapenemy bylo zaznamenáno snížení hladin kyseliny valproové v krvi, což vedlo k poklesu hladin kyseliny valproové o 60– 100 % v průběhu přibližně dvou dnů. Vzhledem k rychlému nástupu a rozsahu tohoto poklesu se současné podávání kyseliny valproové/ natrium-
valproátu / valpromidu s karbapenemy nepovažuje za zvládnutelné, a proto je třeba se mu vyhnout (viz bod 4.4).
Perorální antikoagulancia
Souběžné podávání antibiotik s warfarinem může zvýšit jeho antikoagulační účinky. Bylo
zaznamenáno mnoho hlášení o zvýšení antikoagulačních účinků perorálně podávaných antikoagulancií včetně warfarinu u pacientů, kteří byli současně léčeni antibakteriálními látkami. Riziko se může lišit v závislosti na základní infekci, věku a celkovém stavu pacienta, takže podíl antibiotika na zvýšení
hodnoty INR (mezinárodního normalizovaného poměru) je obtížné posoudit. Doporučuje se časté monitorování INR během současného podávání antibiotik s perorálními antikoagulancii a krátce po něm.
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Těhotenství
Údaje o použití meropenemu u těhotných žen nejsou k dispozici nebo jsou omezené.
Studie na zvířatech nenaznačují přímé ani nepřímé škodlivé účinky s ohledem na reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).
Z preventivních důvodů je vhodnější vyhnout se používání meropenemu během těhotenství.
Kojení
Bylo hlášeno vylučování malých množství meropenemu do lidského mléka. Meropenem nemá být
používán u kojících žen, pokud potenciální přínos pro matku neodůvodňuje potenciální riziko pro dítě.
Nebyly provedeny žádné studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojů je však třeba vzít v úvahu, že u meropenemu byly hlášeny bolest hlavy, parestezie a křeče.
Souhrn bezpečnostního profilu
Z hodnocení u 4 872 pacientů s 5 026 expozicemi léčbě meropenemem byly nejčastěji hlášeny nežádoucí účinky související s meropenemem: průjem (2,3 %), vyrážka (1,4 %), nauzea/zvracení (1,4
%) a zánět v místě aplikace přípravku (1,1 %). Nejčastěji hlášenými laboratorními nežádoucími účinky
souvisejícími s meropenemem byly trombocytóza (1,6 %) a zvýšení hladin jaterních enzymů (1,5-4,3
%).
Tabulkový přehled rizika nežádoucích účinků
V následující tabulce jsou všechny nežádoucí účinky uvedeny podle tříd orgánových systémů a frekvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V rámci každé skupiny frekvence jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.
Tabulka 1
| Třída orgánových systémů | Frekvence | Nežádoucí účinek |
| Infekce a infestace | Méně časté | Orální a vaginální kandidóza |
| Poruchy krve a lymfatickéhosystému | Časté | Trombocytemie |
| Méně časté | Eozinofilie, trombocytopenie, leukopenie, neutropenie, agranulocytóza,hemolytická anemie | |
| Poruchy imunitního systému | Méně časté | Angioedém, anafylaxe (viz body 4.3 a 4.4) |
| Psychiatrické poruchy | Vzácné | Delirium |
| Poruchy nervového systému | Časté | Bolest hlavy |
| Méně časté | Parestezie | |
| Vzácné | Křeče (viz bod 4.4) | |
| Gastrointestinální poruchy | Časté | Průjem, zvracení, nauzea, bolest břicha |
| Méně časté | kolitida spojená s podáváním antibiotika (vizbod 4.4) | |
| Poruchy jater a žlučových cest | Časté | Zvýšené hladiny aminotransferáz, alkalickéfosfatázy v krvi a laktátdehydrogenázy v krvi |
| Méně časté | Zvýšená koncentrace bilirubinu v krvi, lékyzpůsobené poškození jater* | |
| Poruchy kůže a podkožnítkáně | Časté | Vyrážka, pruritus |
| Méně časté | Kopřivka, toxická epidermální nekrolýza, Stevensův-Johnsonův syndrom, erythema multiforme (viz bod 4.4) | |
| Není známo | Lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP) (viz bod 4.4) | |
| Poruchy svalové a kosternísoustavy a pojivové tkáně | Není známo | Rhabdomyolýza |
| Poruchy ledvin a močovýchcest | Méně časté | Zvýšená koncentrace kreatininu v krvi, zvýšenákoncentrace močoviny v krvi |
| Poruchy metabolismu avýživy | Méně časté | Hypokalemie |
| Celkové poruchy a stavy vmístě aplikace | Časté | Zánět, bolest |
| Méně časté | Tromboflebitida, bolest v místě aplikace |
*DILI zahrnuje hepatitidu a selhání jater. Popis vybraných nežádoucích účinků
Kounisův syndrom
U jiných beta-laktamových antibiotik byl hlášen akutní koronární syndrom spojený s alergickou reakcí
(Kounisův syndrom) (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Meropenem je schválen pro použití u dětí od 3 měsíců. Na základě omezených dostupných údajů neexistuje žádný důkaz o zvýšeném riziku jakýchkoli nežádoucích účinků u dětí. Všechna obdržená hlášení odpovídala příhodám pozorovaným u dospělé populace.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového
formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky
případně na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48
100 00 Praha 10
e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz
U pacientů s poruchou funkce ledvin může dojít k relativnímu předávkování, pokud není dávka upravena podle bodu 4.2. Omezené zkušenosti z poregistračního období ukazují, že pokud se po předávkování objeví nežádoucí účinky, odpovídají profilu nežádoucích účinků popsanému v bodě 4.8, jsou obecně mírné závažnosti a odezní při vysazení nebo snížení dávky. Je třeba zvážit symptomatickou léčbu.
U jedinců s normální funkcí ledvin dojde k rychlé eliminaci ledvinami. Meropenem a jeho metabolit lze odstranit hemodialýzou.
Farmakologické vlastnosti - MEROPENEM AGMED 1G
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, karbapenemy, ATC kód:
J01DH02
Mechanismus účinku
Meropenem vykazuje svou baktericidní aktivitu inhibicí syntézy bakteriální buněčné stěny u grampozitivních a gramnegativních bakterií prostřednictvím vazbou na proteiny vázající penicilin (PBP).
Farmakokinetické/farmakodynamické (PK/PD) účinky
Podobně jako u jiných beta-laktamových antibakteriálních látek se ukázalo, že s účinností nejlépe koreluje doba, kdy koncentrace meropenemu překročí MIC (T>MIC). V preklinických modelech meropenem vykazoval aktivitu, když plazmatické koncentrace přesahovaly MIC infikujících
organismů přibližně 40 % dávkovacího intervalu. Tato cílová hodnota nebyla potvrzena v klinických podmínkách.
Mechanismus rezistence
Rezistence bakterií vůči meropenemu může být důsledkem: (1) snížené permeability vnější membrány gramnegativních bakterií (v důsledku snížené produkce porinů); (2) snížené afinity k cílovým PBP; (3) zvýšené exprese složek efluxní pumpy a (4) produkce beta-laktamáz, které mohou hydrolyzovat karbapenemy.
V Evropské unii byla hlášena lokální ohniska infekcí způsobených bakteriemi rezistentními na karbapenemy.
Mezi meropenemem a chinolony, aminoglykosidy, makrolidy a tetracykliny neexistuje zkřížená rezistence. Bakterie však mohou vykazovat rezistenci k více než jedné třídě antibakteriálních látek, pokud se na tom podílí mechanismus nepropustnosti a/nebo efluxní pumpa (pumpy).
Hraniční hodnoty testování citlivosti
European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST) stanovil pro testování citlivosti tato kritéria interpretace minimální inhibiční koncentrace (MIC) meropenemu: https://www.ema.europa.eu/documents/other/minimum-inhibitory-concentration-mic- breakpoints_en.xlsx.
Prevalence získané rezistence se může u vybraných druhů geograficky a časově lišit a místní informace o rezistenci jsou žádoucí, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby je třeba požádat o radu odborníka, pokud je místní prevalence rezistence taková, že je použití přípravku, přinejmenším u některých typů infekcí, sporná.
Následující tabulka uvedených patogenů je odvozena z klinických zkušeností a terapeutických pokynů
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecalis$
Staphylococcus aureus (citlivé na meticilin)£
Staphylococcus spp. (citlivé na meticilin) včetně bakterie Staphylococcus
epidermidis
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Skupina Streptococcus milleri (S. anginosus, S. constellatus, a S. intermedius) Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes (skupina A)
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Citrobacter freundii Citrobacter koseri Enterobacter cloacae Escherichia coli Haemophilus influenzae
Klebsiella aerogenes
Klebsiella oxytoca Klebsiella pneumoniae Morganella morganii Neisseria meningitidis Proteus mirabilis Proteus vulgaris Serratia marcescens
Grampozitivní anaerobní mikroorganismy
Clostridium perfringens
Peptoniphilus asaccharolyticus
Peptostreptococcus spp. (včetně P. micros, P. anaerobius, P. magnus)
Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Bacteroides caccae
Skupina Bacteroides fragilis Prevotella bivia
Prevotella disiens
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Grampozitivní aerobní mikroorganismy
Enterococcus faecium$†
Gramnegativní aerobní mikroorganismy
Acinetobacter spp. Burkholderia cepacia Pseudomonas aeruginosa
Přirozeně rezistentní mikroorganismy
Gramnegativní anaerobní mikroorganismy
Stenotrophomonas maltophilia Legionella spp.
Jiné mikroorganismy Chlamydophila pneumoniae Chlamydophila psittaci Coxiella burnetii Mycoplasma pneumoniae
$ Druhy, které vykazují intermediární citlivost
£ Všechny meticilin rezistentní stafylokoky jsou rezistentní na meropenem
†Rozsah rezistence ≥ 50 % v jedné nebo více zemích EU.
Vozhřivka a melioidóza
Použití meropenemu u lidí je založeno na údajích o citlivosti in vitro u Burkholderia mallei a Burkholderia pseudomalei a na omezených údajích u lidí. Ošetřující lékař se má řídit národními a/nebo mezinárodními doporučeními týkajícími se léčby vozhřivky a melioidózy.
U zdravých osob je průměrný plazmatický poločas přibližně 1 hodina; průměrný distribuční objem je přibližně 0,25 l/kg (11– 27 l) a průměrná clearance je 287 ml/min při dávce 250 mg, která klesá na 205 ml/min při dávce 2 g. Po podání dávek 500, 1 000 a 2 000 mg ve formě infuze trvající 30 minut jsou
průměrné hodnoty Cmax přibližně 23, 49 a 115 μg/ml, odpovídající hodnoty AUC byly 39,3;62,3 a 153 μg.h/ml. Po infuzi trvající 5 minut jsou hodnoty Cmax po dávkách 500 a 1 000 mg 52 a 112 μg/ml. Při podávání více dávek po 8 hodinách osobám s normální funkcí ledvin nedochází ke kumulaci meropenemu.
Studie s 12 pacienty, kterým byl meropenem v dávce 1 000 mg podáván 8 hodin po chirurgickém výkonu pro nitrobřišní infekci, ukázala srovnatelné hodnoty Cmax a poločasu jako u normálních
subjektů, ale větší distribuční objem 27 l.
Distribuce
Průměrná vazba meropenemu na plazmatické bílkoviny byla přibližně 2 % a nezávisela na koncentraci. Po rychlém podání (5 minut nebo méně) je farmakokinetika biexponenciální, ale po 30minutové infuzi je to mnohem méně zřejmé. Bylo prokázáno, že meropenem dobře proniká do několika tělesných tekutin a tkání: včetně plic, bronchiálního sekretu, žluči, mozkomíšního moku, gynekologických tkání, kůže, fascií, svalů a peritoneálních exsudátů.
Biotransformace
Meropenem se metabolizuje hydrolýzou beta-laktamového kruhu za vzniku mikrobiologicky
neaktivního metabolitu. Meropenem vykazuje in vitro sníženou citlivost k hydrolýze lidskou
dehydropeptidázou-I (DHP-I) ve srovnání s imipenemem a není nutné současně podávat inhibitor DHP-I.
Eliminace
Meropenem je primárně vylučován ledvinami v nezměněné podobě; přibližně 70 % (50–75 %) dávky je vyloučeno v nezměněné podobě během 12 hodin. Dalších 28 % se vyloučí jako mikrobiologicky neaktivní metabolit. Eliminace stolicí představuje pouze přibližně 2 % dávky. Naměřená renální clearance a účinek probenecidu ukazují, že meropenem podléhá jak filtraci, tak tubulární sekreci.
Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin vede k vyšší plazmatické AUC a delšímu poločasu meropenemu. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (CrCL 33–74 ml/min) došlo k 2,4násobnému zvýšení AUC, u těžké poruchy funkce ledvin (CrCL 4–23 ml/min) k 5násobnému a u hemodialyzovaných pacientů (CrCL < 2 ml/min) k 10násobnému zvýšení ve srovnání se zdravými osobami (CrCL > 80 ml/min).
AUC mikrobiologicky neaktivního metabolitu s otevřeným kruhem byla také výrazně zvýšena u
pacientů s poruchou funkce ledvin. U pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin se
doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2).
Meropenem je odstraňován hemodialýzou, přičemž clearance během hemodialýzy je přibližně 4krát vyšší než u pacientů a anurií.
Porucha funkce jater
Studie u pacientů s alkoholickou cirhózou neprokázala žádný vliv jaterního onemocnění na farmakokinetiku meropenemu po opakovaném podání.
Dospělí pacienti
Farmakokinetické studie provedené u pacientů neprokázaly významné farmakokinetické rozdíly oproti
zdravým osobám s ekvivalentní funkcí ledvin. Populační model vytvořený na základě údajů u 79 pacientů s nitrobřišní infekcí nebo pneumonií ukázal závislost centrálního objemu na tělesné hmotnosti a clearance na clearance kreatininu a věku.
Pediatrická populace
Farmakokinetika u malých dětí a dětí s infekcí v dávkách 10, 20 a 40 mg/kg vykazovala hodnoty Cmax blížící se hodnotám u dospělých po dávkách 500, 1 000 a 2 000 mg. Srovnání ukázalo konzistentní farmakokinetiku mezi jednotlivými dávkami a poločasy podobné poločasům pozorovaným u
dospělých u všech subjektů s výjimkou nejmladších (< 6 měsíců t1/2 1,6 hodiny). Průměrné hodnoty clearance meropenemu byly 5,8 ml/min/kg (6– 12 let), 6,2 ml/min/kg (2–5 let), 5,3 ml/min/kg (6–23
měsíců) a 4,3 ml/min/kg (2–5 měsíců). Přibližně 60 % dávky se během 12 hodin vyloučí močí jako meropenem a dalších 12 % jako metabolit. Koncentrace meropenemu v mozkomíšním moku dětí s meningitidou činí přibližně 20 % souběžných plazmatických hladin, i když existuje značná interindividuální variabilita.
Farmakokinetika meropenemu u novorozenců vyžadujících antiinfekční léčbu ukázala větší clearance u novorozenců s vyšším chronologickým nebo gestačním věkem s celkovým průměrným poločasem 2,9 hodiny. Simulace Monte Carlo založená na populačním PK modelu ukázala, že při dávkovacím režimu 20 mg/kg 8 hodin bylo dosaženo 60 % T>MIC pro P. aeruginosa u 95 % předčasně
narozených a 91 % novorozenců narozených v termínu.
Starší pacienti
Farmakokinetické studie u zdravých starších osob (65 až 80 let) prokázaly snížení plazmatické
clearance, které korelovalo s věkem souvisejícím snížením clearance kreatininu, a menší snížení
nerenální clearance. U starších pacientů není nutná žádná úprava dávky, s výjimkou případů středně těžké až těžké poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).
Farmaceutické údaje - MEROPENEM AGMED 1G
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
Neotevřené: 4 roky
Po rekonstituci:
Z chemického a fyzikálního hlediska mají být rekonstituované roztoky pro intravenózní injekce/infuze použity okamžitě. Časový interval mezi začátkem rekonstituce a koncem intravenózní injekce/nebo infuze nemá překročit jednu hodinu.
Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevření/rekonstituce/ředění nevylučuje riziko
mikrobiologické kontaminace, má být přípravek použit okamžitě.
Pokud není použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání v průběhu používání jsou v odpovědnosti uživatele.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Rekonstituovaný roztok chraňte před mrazem.
Podmínky uchovávání po rekonstituci léčivého přípravku viz bod 6.3.
30ml bezbarvé injekční lahvičky ze skla třídy I s šedou brombutylovou zátkou (typ I), uzavřené hliníkovým uzávěrem s plastovým odtrhovacím krytem.
Léčivý přípravek se dodává v baleních po 1 nebo 10 injekčních lahvičkách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Injekční roztok
Meropenem určený k bolusovému podání intravenózní injekcí má být rekonstituován za použití sterilní vody pro injekci na konečnou koncentraci 50 mg/ml.
Jak připravit tento léčivý přípravek
-
Umyjte si ruce a velmi dobře je osušte. Připravte si čistý pracovní prostor.
-
Vyjměte injekční lahvičku s přípravkem Meropenem AGmed z obalu. Zkontrolujte lahvičku a datum použitelnosti. Zkontrolujte, zda je lahvička neporušená a zda nebyla poškozena.
-
Odstraňte barevný kryt a očistěte šedou pryžovou zátku tamponem namočeným v alkoholu.
Pryžovou zátku nechte zaschnout.
-
Připojte novou sterilní jehlu k nové sterilní injekční stříkačce, aniž byste se dotýkal(a) konců.
-
Natáhněte do injekční stříkačky doporučené množství sterilní vody pro injekci. Množství potřebné
tekutiny je uvedeno v tabulce níže:
Dávka přípravku Meropenem AGmed Množství vody pro injekcipotřebné k naředění 1 g (gram) 20 ml Upozornění: Pokud je předepsaná dávka přípravku Meropenem AGmed vyšší než 1 g, budete muset použít více než 1 injekční lahvičku přípravku Meropenem AGmed. Tekutinu v lahvičkách pak můžete natáhnout do jedné injekční stříkačky.
-
Jehlu injekční stříkačky prostrčte středem šedé pryžové zátky a vstříkněte doporučené množství
vody na injekci do injekční lahvičky nebo injekčních lahviček s přípravkem Meropenem AGmed.
-
Vyjměte jehlu z injekční lahvičky a dobře protřepávejte injekční lahvičku po dobu asi 5 sekund nebo dokud se všechen prášek nerozpustí. Šedou pryžovou zátku ještě jednou očistěte novým tamponem namočeným v alkoholu a nechte pryžovou zátku uschnout.
-
S pístem injekční stříkačky zcela zatlačeným do injekční stříkačky zasuňte jehlu zpět do šedé
pryžové zátky. Poté musíte držet injekční stříkačku i injekční lahvičku a otočit lahvičku dnem vzhůru.
-
Držte konec jehly v tekutině, zatáhněte píst zpět a natáhněte veškerou tekutinu v lahvičce do
stříkačky.
-
Vyjměte jehlu a stříkačku z lahvičky a prázdnou lahvičku odložte na bezpečné místo.
-
Držte injekční stříkačku ve svislé poloze, jehla směřuje nahoru. Poklepejte na injekční stříkačku
tak, aby případné bublinky v kapalině vystoupaly k hornímu okraji stříkačky.
-
Odstraňte veškerý vzduch ve stříkačce jemným zatlačením pístu, dokud všechen vzduch nezmizí.
-
Pokud používáte přípravek Meropenem AGmed doma, zlikvidujte všechny použité jehly a infuzní
linky vhodným způsobem. Pokud se lékař rozhodne ukončit léčbu, zlikvidujte odpovídajícím způsobem všechny nepoužité přípravky Meropenem AGmed.
Infuzní roztok
Pro intravenózní infuzi mohou být injekční lahvičky s meropenemem přímo doplněny 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy pro infuzi na konečnou koncentraci 1 až 20 mg/ml.
Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku viz bod 6.3.
Lahvička je určena pouze k jednorázovému použití.
Při přípravě a podávání roztoku je třeba používat standardní aseptické techniky. Roztok je třeba před použitím protřepat.
Roztoky mají být před podáním vizuálně zkontrolovány, zda neobsahují částice. Má se používat pouze
čirý světle žlutý roztok bez viditelných částic.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpadní materiál má být zlikvidován v souladu s místními požadavky.