DECTOVA 10MG/ML Infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Podmínky omezení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Interakce s
Omezení užívání
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - DECTOVA 10MG/ML
Přípravek Dectova je indikován k léčbě komplikované a potenciálně život ohrožující infekce virem
chřipky typu A a B u dospělých a pediatrických pacientů (ve věku ≥ 6 měsíců), pokud:
-
je známo nebo je podezření, že virus, kterým je pacient infikován, je rezistentní k jiným
protichřipkovým léčivým přípravkům, než je zanamivir a/nebo
-
jiná antivirotika k léčbě chřipky, včetně inhalační formy zanamiviru, nejsou pro konkrétního pacienta vhodná.
Dectova se má používat podle oficiálních doporučení.
Dávkování
Léčba přípravkem Dectova se má zahájit co nejdříve a obvykle během 6 dnů od nástupu příznaků chřipky (viz bod 5.1).
Dospělí
Doporučená dávka je 600 mg dvakrát denně po dobu 5 až 10 dní podávaná intravenózní infuzí.
Pediatrická populace
Dospívající, děti a kojenci mají dostávat dávku na základě tělesné hmotnosti po 5 až 10 dní (viz tabulka 1).
Tabulka 1: Dávkování podle tělesné hmotnosti u kojenců, dětí a dospívajících s normální funkcí ledvin
| Věkové rozmezí | Dávka podle tělesné hmotnosti |
| 6 měsíců až < 6 let | 14 mg/kg dvakrát denně |
| ≥ 6 let až < 18 let | 12 mg/kg dvakrát denně až do maximální dávky 600 mgdvakrát denně |
Starší pacienti
Na základě věku není nutná žádná úprava dávky.
Porucha funkce ledvin
Dospělí a děti (ve věku 6 let a výše a s tělesnou hmotností 50 kg nebo více) s clearance kreatininu (CLcr) nebo clearance při kontinuální renální substituční léčbě (CLCRRT) < 80 ml/min mají dostat počáteční dávku 600 mg následovanou udržovací dávkou dvakrát denně podle funkce jejich ledvin (tabulka 2).
Tabulka 2: Počáteční dávka a podávání udržovacích dávek u dospělých, dospívajících a dětí (ve věku od 6 let a s tělesnou hmotností 50 kg nebo více) s poruchou funkce ledvin
| CLcr nebo CLCRRT (ml/min neboml/min/1,73 m2)* | Počáteční dávka | Udržovací dávka | Schéma podáváníudržovacích dávek |
| 50 až < 80 | 600 mg | 400 mg dvakrát denně | Zahájení podávání udržovacích dávek 12 hodin po počáteční dávce |
| 30 až < 50 | 600 mg | 250 mg dvakrát denně | |
| 15 až < 30 | 600 mg | 150 mg dvakrát denně | Zahájení podávání udržovacích dávek 24 hodin po počáteční dávce |
| < 15 | 600 mg | 60 mg dvakrát denně | Zahájení podávání udržovacích dávek 48 hodin po počáteční dávce |
*CLcr nebo CLCRRT uváděné v ml/min pro dospívající ve věku 13 let až 18 let, nebo v ml/min/1,73 m2 pro děti ve věku 6 let až méně než 13 let
Děti a dospívající (6 let až méně než 18 let s tělesnou hmotností nižší než 50 kg) a kojenci a děti
(6 měsíců až méně než 6 let) s clearance kreatininu (CLcr) nebo clearance při kontinuální renální substituční léčbě (CLCRRT) < 80 ml/min mají dostat počáteční dávku následovanou příslušnou denní udržovací dávku podle tabulek 3, 4 a 5.
Tabulka 3: Počáteční dávka a podávání udržovacích dávek u dětí a dospívajících (6 let až méně než 18 let s tělesnou hmotností méně než 50 kg) s poruchou funkce ledvin
| CLcr nebo CLCRRT) (ml/min neboml/min/1,73m2)* | Počátečnídávka | Udržovací dávka | Schéma podáváníudržovacích dávek |
| 50 až < 80 | 12 mg/kg | 8 mg/kg dvakrátdenně | Zahájení podávání udržovacích dávek 2x denně 12 hodin po počáteční dávce |
| 30 až < 50 | 12 mg/kg | 5 mg/kg dvakrátdenně | |
| 15 až < 30 | 12 mg/kg | 3 mg/kg dvakrátdenně | Zahájení podáváníudržovacích dávek 2x denně24 hodin po počáteční dávce |
| < 15 | 12 mg/kg | 1,2 mg/kg dvakrátdenně | Zahájení podáváníudržovacích dávek 2x denně48 hodin po počáteční dávce |
* CLcr nebo CLCRRT uváděné v ml/min pro dospívající ve věku 13 let až méně než 18 let nebo v ml/min/1,73m2 pro děti ve věku 6 let až méně než 13 let.
Tabulka 4: Počáteční dávka a podávání udržovacích dávek u kojenců a dětí (6 měsíců až méně než 6 let s tělesnou hmotností 42,8 kg nebo více) s poruchou funkce ledvin
| CLcr nebo CLCRRT (ml/min/1,73 m2) | Počátečnídávka | Udržovací dávka | Schéma podáváníudržovacích dávek |
| 50 až < 80 | 600 mg | 400 mg dvakrátdenně | Zahájení podávání udržovacích dávek 2x denně 12 hodin po počáteční dávce |
| 30 až < 50 | 600 mg | 250 mg dvakrátdenně | |
| 15 až < 30 | 600 mg | 150 mg dvakrátdenně | Zahájení podáváníudržovacích dávek 2x denně24 hodin po počáteční dávce |
| < 15 | 600 mg | 60 mg dvakrátdenně | Zahájení podáváníudržovacích dávek 2x denně48 hodin po počáteční dávce |
Tabulka 5: Počáteční dávka a podávání udržovacích dávek u kojenců a dětí (6 měsíců až méně než 6 let s tělesnou hmotností nižší než 42,8 kg) s poruchou funkce ledvin
| CLcr nebo CLCRRT (ml/min/1,73 m2) | Počátečnídávka | Udržovací dávka | Schéma podáváníudržovacích dávek |
| 50 až < 80 | 14 mg/kg | 9,3 mg/kg dvakrátdenně | Zahájení podávání udržovacích dávek 2x denně 12 hodin po počáteční dávce |
| 30 až < 50 | 14 mg/kg | 5,8 mg/kg dvakrátdenně | |
| 15 až < 30 | 14 mg/kg | 3,5 mg/kg dvakrátdenně | Zahájení podáváníudržovacích dávek 2x denně24 hodin po počáteční dávce |
| < 15 | 14 mg/kg | 1,4 mg/kg dvakrátdenně | Zahájení podávání udržovacích dávek 2x denně 48 hodin po počáteční dávce |
U pacientů na intermitentní hemodialýze nebo intermitentní peritoneální dialýze je třeba dávku podávat po ukončení dialyzační procedury.
U pacientů na současné kontinuální renální substituční léčbě musí být dávka zvolena s použitím příslušné CRRT clearance (CLCRRT v ml/min).
Porucha funkce jater
Není nutná úprava dávky (viz bod 5.2).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Dectova u dětí ve věku pod 6 měsíců nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Intravenózní podání
Dectova se podává pouze intravenózní infuzí po dobu 30 minut. Návod k naředění léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Porucha funkce ledvin
Zanamivir se vylučuje renální clearance, proto je nutno dávku přípravku Dectova podávanou intravenózně snížit u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2). U všech pacientů je nutno vyšetřit funkci ledvin na začátku léčby a pravidelně v jejím průběhu.
Závažné hypersenzitivní reakce
Při podání zanamiviru byly hlášeny anafylaktické reakce a závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, toxické epidermální nekrolýzy a Stevens-Johnsonova syndromu) (viz bod 4.8). Pokud se během infuze přípravku Dectova objeví jakákoli hypersenzitivní reakce, je nutno infuzi okamžitě ukončit a přistoupit k adekvátnímu ošetření.
Neuropsychiatrické příhody
Chřipka může být spojena s množstvím neurologických a behaviorálních příznaků. U pacientů
s chřipkou, zejména u dětí a dospívajících, byly hlášeny neuropsychiatrické příhody včetně křečí, deliria, halucinací a abnormálního chování. Proto je třeba pacienty důkladně monitorovat s ohledem na behaviorální změny a u každého pacienta zvážit přínos a riziko pokračování léčby (viz bod 4.8).
Rezistence u imunokompromitovaných pacientů
Rezistence vyskytující se při léčbě zanamivirem je vzácná (viz bod 5.1). Selekce rezistentních
chřipkových virů je pravděpodobnější po léčbě antivirotiky, včetně léčby přípravkem Dectova,
u imunokompromitovaných pacientů; je tedy důležité monitorovat rezistenci a případně zvážit přechod na alternativní léčbu.
Omezené klinické údaje
Účinnost přípravku Dectova při léčbě komplikované infekce viry chřipky A nebo B u dospělých a dětí ve věku od 6 měsíců byla odvozena z:
-
účinnosti zanamiviru in vitro;
-
klinické a virologické aktivity zanamiviru ve srovnání s placebem v provokační studii chřipky
u člověka;
-
hladiny zanamiviru v tekutině bronchiálního epitelu a zanamiviru v séru ze studie
bronchoalveolární laváže;
-
hladin zanamiviru v séru pacientů s komplikovanou chřipkou (viz bod 5.1).
Riziko bakteriální infekce
Neukázalo se, že by přípravek Dectova snižoval riziko bakteriálních komplikací spojených s infekcí
virem chřipky.
Pomocné látky
Tento přípravek obsahuje 70,8 mg sodíku v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 3,54 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Na základě známých cest vylučování zanamiviru je potenciál k inerakcím s jinými léčivými přípravky
nízký.
Zanamivir není substrátem, inhibitorem nebo induktorem izoenzymů cytochromu P450, ani substrátem
nebo inhibitorem renálních a hepatálních transportérů v klinicky relevantních koncentracích (viz bod 5.2).
Těhotenství
Údaje o podávání zanamiviru těhotným ženám jsou omezené. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3).
Reprodukční studie provedené na potkanech a králících naznačují, že dochází k placentárnímu přenosu; neexistuje však žádný průkaz teratogenity. Výsledky z peri- a postnatální studie u potkanů neukázaly na klinicky významnou poruchu vývoje potomstva. O placentárním přenosu u člověka však nejsou dostupné žádné informace.
Vzhledem k omezené zkušenosti je možno o používání přípravku Dectova během těhotenství uvažovat pouze, pokud možný přínos pro matku převáží možné riziko pro plod.
Kojení
Není známo, zda se zanamivir vylučuje do lidského mateřského mléka. U potkanů se prokázalo, že se zanamivir vylučuje do mléka v malém množství.
Vzhledem k omezené zkušenosti je možno o používání přípravku Dectova u kojících matek uvažovat pouze, pokud možný přínos pro matku převáží možné riziko pro dítě.
Fertilita
Studie na zvířatech nenaznačují klinicky významný účinek zanamiviru na mužskou nebo ženskou
fertilitu.
Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnostní profil zanamiviru je založen především na údajích z jedné studie fáze II a jedné studie fáze III, s podporou studií fáze I, programu podávání z humánních důvodů (compassionate use)
a nežádoucích účinků hlášených u inhalačního podávání zanamiviru. Frekvence nežádoucích účinků je založena na hlášeních u dospělé populace dostávající 600 mg zanamiviru dvakrát denně intravenózně ve studiích fáze II a fáze III. Nežádoucí účinky jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů MedDRA.
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky, které byly považovány za pravděpodobně spojené se zanamivirem, jsou zvýšení hladiny alaninaminotransferázy (2 %), zvýšení hladiny aspartátaminotransferázy (1 %), hepatocelulární poškození (1 %), průjem (1 %) a vyrážka (1 %). Nejdůležitějším závažným nežádoucím účinkem bylo hepatocelulární poškození pozorované u dvou pacientů (< 1 %).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Frekvence jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
| Třída orgánového systému | Nežádoucí účinek | Frekvence |
| Poruchy imunitního systému | orofaryngeální edémotok obličeje anafylaktická/anfylaktoidní reakce | není známo |
| Psychiatrické poruchy | abnormální chování halucinacedelirium | není známo |
| Poruchy nervového systému | konvulzesnížená hladina vědomí | není známo |
| Gastrointestinální poruchy | průjem | časté |
| Poruchy jater a žlučových cest | zvýšení hladin alaninaminotransferázy (ALT) a/nebo aspartátaminotransferázy (AST)hepatocelulární poškození | časté |
| zvýšení hladiny alkalickéfosfatázy | méně časté | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | vyrážka | časté |
| kopřivka | méně časté | |
| erythema multiforme Stevens-Johnsonův syndromtoxická epidermální nekrolýza | není známo |
Pediatrická populace
Profil nežádoucích účinků v pediatrické populaci je založen na 71 pacientech ve věku ≥ 6 měsíců do
< 18 let ze studie fáze II. Celkově byl bezpečnostní profil u pediatrických pacientů podobný profilu
pozorovanému v klinických studiích u dospělých.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
S předávkováním po podání přípravku Dectova je omezená zkušenost. K léčbě předávkování tímto léčivým přípravkem neexistuje specifické antidotum. Léčba předávkování se má skládat ze všeobecných podpůrných opatření, včetně monitorování vitálních funkcí a sledování klinického stavu pacienta. Zanamivir se vylučuje renální exkrecí a očekává se, že bude odstraněn dialýzou.
Farmakologické vlastnosti - DECTOVA 10MG/ML
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci, inhibitory neuraminidázy ATC kód: J05AH01
Mechanismus účinku
Zanamivir je inhibitorem neuraminidázy viru chřipky, enzymu, který uvolňuje částice viru
z plazmatické membrány infikovaných buněk a podporuje rozšíření viru v respiračním traktu. Účinnost in vitro
Inhibice neuraminidázy se in vitro vyskytovala při velmi nízkých koncentracích zanamiviru,
s mediánem inhibičních hodnot (IC50) 0,33 nmol až 5,77 nmol proti kmenům chřipky A, resp. kmenům chřipky typu B.
Rezistence
Vznik rezistence během léčby zanamivirem je vzácný. Snížená citlivost k zanamiviru je spojena s mutacemi, které vedou ke změnám aminokyselin virové neuraminidázy nebo virového
hemaglutininu nebo obou. Substituce neuraminidázy vedoucí ke snížené citlivosti k zanamiviru se objevila během léčby zanamivirem u lidských virů a virů se zoonotickým potenciálem: E119D, E119G, I223R, R368G, G370D, N434S (A/H1N1); N294S, T325I (A/H3N2); R150K (B); R292K
(A/H7N9). Substituce neuraminidázy Q136K (A/H1N1 a A/H3N2) vykazují vyšší hladinu rezistence
k zanamiviru, byly však zachyceny během adaptace buněčné kultury, nikoli během léčby.
Klinický dopad snížené citlivosti těchto virů není znám; účinek specifických substitucí na citlivost
viru k zanamiviru může být závislý na kmeni.
Zkřížená rezistence
Zkřížená rezistence mezi zanamivirem a oseltamivirem nebo peramivirem byla pozorována při stanovení inhibice neuraminidázy. Počet substitucí aminokyselin neuraminidázy, které vznikly během léčby oseltamivirem nebo peramivirem, vedl ke snížení citlivosti k zanamiviru. Klinický dopad substitucí spojených se sníženou citlivostí k zanamiviru a jiným inhibitorům neuraminidázy je různý a může být závislý na kmeni.
Nejčastější substitucí neuraminidázy vedoucí k rezistenci je substituce H275Y, která je spojena se sníženou citlivostí k peramiviru a oseltamiviru. Tato substituce neměla vliv na zanamivir; proto si viry se substitucí H275Y uchovávají plnou citlivost k zanamiviru.
Klinická účinnost
Experimentální provokační studie u lidí
Byla provedena dvojitě zaslepená randomizovaná studie ke stanovení profylaktické antivirové účinnosti a účinnosti opakovaných dávek 600 mg zanamiviru každých 12 hodin intravenózně ve srovnání s placebem u mužských dobrovolníků proti infekci z inokulace virem chřipky A/Texas/91 (H1N1). Zanamivir měl významný profylaktický účinek proti experimentální zátěži virem chřipky A, jak bylo prokázáno nízkým podílem nákazy (14 % vs. 100 % s pozitivní sérologií ve skupině
s placebem, p < 0,005), izolací viru pomocí virové kultury (0 % vs. 100 % ve skupině s placebem,
p < 0,005), stejně jako redukcí horečky (14 % vs. 88 % ve skupině s placebem, p < 0,05), onemocnění horních cest dýchacích (0 % vs. 100 % ve skupině s placebem, p < 0,005) a celkového skóre příznaků (1 vs. 44 mediánu skóre ve skupině s placebem, p < 0,001).
Studie bronchoalveolární laváže
Byla provedena otevřená studie fáze I, k hodnocení farmakokinetiky v séru a dolních dýchacích cestách po intravenózním a inhalačním podání zanamiviru zdravým dobrovolníkům s využitím tekutiny získané bronchoalveolární laváži. Dávka 600 mg podaná intravenózně se nejlépe blížila koncentracím v tekutině bronchiálního epitelu dosaženým schválenou 10mg dávkou zanamiviru ve formě prášku k inhalaci, která prokázala účinnost ve velkých klinických studiích u nekomplikované chřipky.
Studie fáze III u pacientů s komplikovanou chřipkou
K hodnocení účinnosti antivirové aktivity a bezpečnosti 600 mg zanamiviru dvakrát denně intravenózně byla provedena dvojitě zaslepená studie fáze III srovnávající podání s oseltamivirem
v dávce 75 mg dvakrát denně a 300 mg zanamiviru dvakrát denně intravenózně u hospitalizovaných pacientů (> 16 let) s chřipkou. Medián věku pacientů byl 57 let a 35 % (218/615) pacientů bylo ve věku ≥ 65 let, z čehož 17 % (n=103) bylo ve věku 65 až < 75 let; 14 % (n=84) bylo ve věku 75 až
< 85 let a 5 % (n=31) bylo ve věku ≥ 85 let. Pacienti byli stratifikováni na základě randomizace v době od nástupu příznaků chřipky do zahájení léčby (≤ 4 dny a 5 až 6 dnů). Vhodní pacienti nesměli podstoupit předchozí antivirovou léčbu > 3 dny. Prvních 5 dní léčby mohlo být prodlouženo až
o 5 dodatečných dní, pokud klinické příznaky nebo pacientův stav vyžadovaly další léčbu. Primárním výstupem byla doba do klinické odpovědi (TTCR), klinická odpověď byla definována jako kombinace stabilizace životních funkcí (teplota, saturace kyslíkem, stav dýchání, srdeční tep a systolický krevní tlak) nebo propuštění z nemocnice. Primární analýza byla provedena u populace pozitivní na chřipku (IPP) sestávající se z 488 pacientů. Studie nesplnila předem specifikovaný primární cíl prokázat superioritu 600 mg zanamiviru k perorálně podávanému oseltamiviru nebo ke 300 mg zanamiviru pro TTCR. U celkové IPP ani u dvou předem specifikovaných podskupin nebyly během srovnávání léčby významné rozdíly v TTCR (tabulka 6).
Tabulka 6: Statistické srovnání TTCR skupiny se 600 mg zanamiviru a dalšími skupinami (IPP)
| Zanamivir infuzní roztok300 mg | Zanamivir infuzní roztok600 mg | Oseltamivir 75 mg | |
| Populace pozitivní na chřipku, N | 163 | 162 | 163 |
| Medián TTCR, dny | 5,87 | 5,14 | 5,63 |
| Medián rozdílu mezi léčbami, dny (95% CI) | -0,73 (-1,79; 0,75) | -0,48 (-2,11; 0,97) | |
| p-hodnota z Wilcoxonova párového testu | 0,25 | 0,39 | |
| Podskupina na jednotce intenzivnípéče/s mechanickou ventilací, n | 68 | 54 | 68 |
| Medián TTCR, dny | 11,26 | 12,79 | 14,58 |
| Medián rozdílu mezi léčbami, dny (95% CI) | 1,53 (-4,29; 8,34) | -1,79 (-11,1; 6,92) | |
| p-hodnota z Wilcoxonova párového testu | 0,87 | 0,51 | |
| Podskupina s nástupem symptomů ≤ 4 dny, n | 127 | 131 | 121 |
| Medián TTCR, dny | 5,63 | 4,80 | 4,80 |
| Medián rozdílu mezi léčbami, dny (95% CI) | -0,83 (-1,98; 0,56) | 0,00 (-1,05; 0,97) | |
| p-hodnota z Wilcoxonova párového testu | 0,09 | 0,82 | |
Tento léčivý přípravek byl registrován za „výjimečných okolností“.
Znamená to, že z vědeckých důvodů nebylo možné získat úplné informace o přínosech a rizicích
tohoto léčivého přípravku.
Evropská agentura pro léčivé přípravky každoročně vyhodnotí jakékoli nově dostupné informace
a tento souhrn údajů o přípravku bude podle potřeby aktualizován.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Dectova u jedné nebo více podskupin pediatrické populace pro léčbu a prevenci chřipky
(informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).
Farmakokinetika v séru zanamiviru podávaného intravenózně byla studována u zdravých
dobrovolníků dostávajících jednotlivé zvyšující se dávky od 1 do 1 200 mg a opakované dávky
600 mg dvakrát denně po dobu 5 dnů. Hospitalizovaní pacienti s chřipkou dostávali také 300 mg nebo 600 mg dvakrát denně po dobu 5 až 10 dnů.
U Cmax a AUC byla pozorována úměrnost dávce a po opakovaném podávání intravenózních dávek až
do 600 mg nebyla patrná akumulace zanamiviru v séru. Distribuce
Vazba zanamiviru na bílkoviny v plazmě je velmi nízká (méně než 10%). Distribuční objem
zanamiviru u dospělých je přibližně 16 litrů, což je přibližně objem extracelulární tekutiny.
Po podávání zanamiviru ve formě infuzního roztoku dvakrát denně byly koncentrace v tekutině plicního epitelu 60-65 % koncentrací v séru při odpovídajícím vzorkování 12 hodin po podání dávky. Po podávání 600 mg zanamiviru v infuzním roztoku dvakrát denně se medián koncentrace zanamiviru v tekutině plicního epitelu pohyboval v rozmezí od 419 ng/ml do 584 ng/ml a byl 47-66 % od mediánu počátečního bronchoalveolárního vzorku po podávání zanamiviru v prášku k inhalaci v dávce 10 mg dvakrát denně.
In vitro studie ukazují, že zanamivir není inhibitorem nebo substrátem proteinu rezistence karcinomu prsu (Breast Cancer Resistant Protein, BCRP), P-glykoproteinu, proteinu extruse léčiv a toxinů 1 (Multidrug And Toxin Extrusion protein MATE), MATE2-K, transportéru organických aniontů
(OAT)1, OAT3, polypeptidu transportujícího organické anionty (OATP)1B1, OATP1B3 a transportérů organických kationtů (OCT)2.
Biotransformace
Neexistuje průkaz metabolizace zanamiviru.
Zanamivir není inhibitorem enzymů cytochromu P450 (CYP) CYP1A2, 2B6, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6
a 3A4. Zanamivir není induktorem CYP1A2 a 2B6, i když byla pozorována indukce CYP3A4 in vitro při 50násobku klinicky relevantních koncentrací; na základě farmakokinetických modelů založených na fyziologii není očekávána interakce se substráty CYP3A4.
Eliminace
Veškerý zanamivir se vylučuje nezměněn do moči glomerulární filtrací. U dospělých s normální
funkcí ledvin je eliminační poločas přibližně 2-3 hodiny.
Starší pacienti
Farmakokinetika u starších pacientů byla podobná farmakokinetice u mladších jedinců. V populační
farmakokinetické analýze neměl věk významný účinek na farmakokinetiku zanamiviru.
Pediatrická populace
Farmakokinetické parametry zanamiviru po podávání intravenózní dávky 14 mg/kg dvakrát denně pediatrickým pacientům mezi 6 měsíci a < 6 lety a 12 mg/kg dětem mezi 6 lety a < 18 lety byly podobné parametrům pozorovaným u dospělých, kteří dostávali 600 mg dvakrát denně intravenózně. Farmakokinetika zanamiviru u jedinců ve věku 6 měsíců až < 18 let (podána standardní dávka
12 mg/kg, 14 mg/kg nebo 600 mg podle věku a tělesné hmotnosti) a u dospělých (podána standardní
dávka 600 mg) byly podobné (tabulka 7).
Tabulka 7: Farmakokinetické parametry u pediatrických a dospělých jedinců
| Věkováskupina | Dávka | N | Cmax (µg/ml) | AUC(0-∞)(µg.h/ml) | Cmin (µg/ml) | T1/2(h) | ||||
| GM | %CV | GM | %CV | GM | Rozpětí | GM | %CV | |||
| 6 měsíců- < 1 rok | 14mg/kg | 7 | 36,2 | 21 | 75,3 | 23 | NA | NA | 1,84 | 19 |
| 1 - < 2roky | 14mg/kg | 6 | 37,8 | 24 | 72,4 | 14 | 0,305 | NA | 2,49 | 118 |
| 2 - < 6 let | 14mg/kg | 12 | 41,5 | 23 | 80,3 | 38 | 0,277 | 0,133–0,984 | 1,60 | 34 |
| 6 -< 13 let | 12mg/kg | 16 | 44,2 | 47 | 107 | 41 | 0,564 | 0,111–2,31 | 2,57 | 55 |
| 13 -< 18 let | 600mg | 13 | 34,5 | 27 | 91,1 | 27 | 0,211 | 0,104–0,428 | 2,06 | 47 |
| > 18 let | 600mg | 67 | 32,8 | 34 | 82,9 | 36 | 0,82 | 0,1-11,4 | 2,39 | 31 |
%CV = koeficient změny v procentech, GM = geometrický průměr, NA = není dostupné
Porucha funkce ledvin
Poločas zanamiviru v séru se u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu
< 30 ml/min) zvyšuje přibližně na 12-20 hodin. Přípravek Dectova nebyl studován u pacientů
s terminálním stadiem onemocnění ledvin.
O expozici zanamiviru u pacientů na kontinuální renální substituční léčbě jsou dostupné omezené údaje a pro dialýzu jsou dostupné velmi omezené údaje.
Porucha funkce jater
Zanamivir není metabolizován, proto se u poruchy funkce jater neočekává žádný účinek. Rasa
Farmakokinetické studie u thajských, čínských a japonských zdravých dobrovolníků neidentifikovaly
klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice zanamiviru ve srovnání s bělochy.
