CEDEPOS 125MG Tvrdá tobolka
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - CEDEPOS 125MG
Dávkování
Dospělí a dospívající ve věku od 12 do méně než 18 let.
Doporučená dávka vankomycinu je 125 mg každých 6 hodin po dobu 10 dnů pro první epizodu
nezávažné CDI. Tato dávka může být zvýšena na 500 mg každých 6 hodin po dobu 10 dnů v případě závažného nebo komplikovaného onemocnění. Maximální denní dávka nemá překročit 2 g.
U pacientů s mnohočetnými rekurencemi má být zvážena léčba aktuální epizody CDI vankomycinem, 125 mg čtyřikrát denně po dobu 10 dnů s následným snižováním dávky, tj. postupným snižováním až na 125 mg denně, nebo pulzním režimem, tj. 125–500 mg/den každé 2–3 dny po dobu alespoň 3 týdnů.
Délka léčby vankomycinem může být přizpůsobené klinickému průběhu u jednotlivých pacientů. Kdykoli je to možné, má být antibiotikum, u kterého existuje podezření, že způsobilo CDI, vysazeno. Má být aplikována adekvátní náhrada tekutin a elektrolytů.
U pacientů se zánětlivými střevními poruchami je třeba po perorálním podání monitorovat sérové koncentrace vankomycinu (viz bod 4.4).
Zvláštní populace
Porucha funkce ledvin
Vzhledem k velmi nízké systémové absorpci je úprava dávky nepravděpodobná, pokud nedojde k výrazné perorální absorpci v případě zánětlivých střevních poruch nebo pseudomembranózní kolitidy vyvolané bakterií Clostridioides difficile (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Přípravek Cedepos není vhodný k léčbě dětí mladších 12 let nebo dospívajících, kteří nejsou schopni
spolknout tobolky. Ve věku do 12 let má být použita léková forma odpovídající věku.
Způsob podání
Perorální podání.
Tobolky se nemají otevírat a mají se zapít velkým množstvím vody.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Pouze perorální podání
Tento léčivý přípravek je určen pouze k perorálnímu podání a není systémově absorbován. Perorálně podávané tobolky vankomycinu nejsou účinné u jiných typů infekcí.
Potenciál systémové absorpce
Absorpce může být zvýšena u pacientů se zánětlivými onemocněními střevní sliznice nebo s pseudomembranózní kolitidou vyvolanou bakterií Clostridioides difficile. U těchto pacientů existuje riziko rozvoje nežádoucích účinků, zejména pokud je současně přítomna porucha funkce ledvin. Čím vyšší je stupeň poruchy funkce ledvin, tím vyšší je riziko rozvoje nežádoucích účinků spojených s parenterálním podáním vankomycinu. U pacientů se zánětlivým onemocněním střevní sliznice je
nutné provádět sledování sérových koncentrací vankomycinu.
Nefrotoxicita
Je nutné opakované sledování renálních funkcí při léčbě pacientů s existující poruchou funkce ledvin nebo pacientů podstupujících souběžně léčbu aminoglykosidy nebo jinými nefrotoxickými léčivy.
Ototoxicita
K minimalizaci rizika ototoxicity u pacientů s existující ztrátou sluchu nebo u pacientů, kterým jsou souběžně podávána ototoxická léčiva, jako je aminoglykosid, je doporučeno pravidelné monitorování funkce sluchu.
s antiperistaltiky a s inhibitory protonové pumpy
Je nutné se vyhnout podání antiperistaltik a má být přehodnoceno podávání inhibitorů protonové
pumpy.
Rozvoj bakteriální rezistence
Dlouhodobé užívání vankomycinu může vést k přerůstání necitlivých organismů. Pečlivé sledování pacienta je nezbytné. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je třeba přijmout odpovídající
opatření.
Závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR)
Závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo fatální, byly hlášeny v souvislosti s léčbou vankomycinem (viz bod 4.8). Většina z těchto reakcí se objevila během několika dní až osmi týdnů po zahájení léčby vankomycinem.
Při předepisování léku mají být pacienti informováni o známkách a příznacích a pečlivě monitorováni s ohledem na možný výskyt kožní reakce. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce, musí se vankomycin okamžitě vysadit a má být zvážena alternativní léčba. Pokud se u pacienta při léčbě vankomycinem vyvinula SCAR, nesmí být léčba vankomycinem nikdy znovu zahájena.
Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky
U pacientů léčených vankomycinem byly hlášeny případy Kounisova syndromu. Kounisův syndrom byl definován jako kardiovaskulární příznaky sekundární k alergické nebo hypersenzitivní reakci
spojené se zúžením koronárních tepen a potenciálně vedoucí k infarktu myokardu.
-
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
U perorálně podávaného vankomycinu nebyly hlášeny žádné interakce. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a těžkou kolitidou může dojít k systémové absorpci, což vede k riziku interakcí, které jsou normálně pozorovány pouze po parenterálním podání. Například parenterální podání
vankomycinu a anestetik může způsobit erytém a anafylaktické reakce.
Těhotenství
S používáním vankomycinu během těhotenství nejsou dostatečné zkušenosti. Nejsou k dispozici dostatečné bezpečnostní údaje o podávání vankomycinu těhotným ženám. Studie reprodukční toxicity u zvířat v dávkách ekvivalentních klinické dávce založené na tělesném povrchu (mg/m3) nenaznačují žádné přímé nebo nepřímé účinky na embryonální vývoj, plod nebo gestaci.
Vankomycin má být podáván těhotným ženám pouze po pečlivém zhodnocení přínosu a rizika.
Kojení
Systémová absorpce vankomycinu je po perorálním podání omezená (viz bod 5.2). Omezené údaje naznačují, že vankomycin přechází do mateřského mléka v nízkých koncentracích, avšak vzhledem k nízké perorální absorpci u kojeného dítěte není pravděpodobné, že by vedl ke klinicky významné expozici u kojených dětí.
Nicméně je třeba postupovat s určitou opatrností při podávání perorálně podávaných tobolek s
vankomycinem kojícím ženám.
Fertilita
Nebyly provedeny žádné definitivní studie fertility.
Ve vzácných případech způsobuje vankomycin vertigo a závratě. Pacientovi se doporučuje, aby neřídil ani neobsluhoval stroje, pokud zpozoruje některý z výše uvedených příznaků.
Souhrn bezpečnostního profilu
Absorpce vankomycinu z gastrointestinálního traktu je zanedbatelná. Při závažných zánětech střevní sliznice, zejména v kombinaci s poruchou funkce ledvin, se však mohou objevit nežádoucí účinky, které se vyskytují při parenterálním podání vankomycinu. Proto jsou zde zahrnuty níže uvedené
nežádoucí účinky a frekvence související s parenterálním podáním vankomycinu.
Při parenterálním podání vankomycinu jsou nejčastějšími nežádoucími účinky flebitida, pseudoalergické reakce a zrudnutí horní části trupu („syndrom rudého muže“) v souvislosti s příliš rychlou intravenózní infuzí vankomycinu.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny sestupně podle klesající závažnosti.
Níže uvedené nežádoucí účinky jsou definovány s použitím vyjadřování frekvence a tříd orgánových systémů podle databáze MedDRA:
velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
| Třída orgánových systémů | |
| Frekvence | Nežádoucí účinek |
| Poruchy krve a lymfatického systému | |
| Vzácné | Reverzibilní neutropenie1, agranulocytóza, trombocytopenie, eozinofilie, pancytopenie |
| Není známo | Hemolytická anémie |
| Poruchy imunitního systému | |
| Vzácné | Hypersenzitivní reakce, anafylaktické reakce2 |
| Poruchy ucha a labyrintu | |
| Méně časté | Přechodná nebo trvalá ztráta sluchu4 |
| Vzácné | Vertigo, závratě, tinitus3 |
| Srdeční poruchy | |
| Velmi vzácné | Srdeční zástava |
| Není známo | Kounisův syndrom |
| Cévní poruchy | |
| Časté | Pokles krevního tlaku |
| Vzácné | Vaskulitida |
| Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | |
| Časté | Dyspnoe, stridor |
| Gastrointestinální poruchy | |
| Vzácné | Nauzea |
| Velmi vzácné | Pseudomembranózní enterokolitida |
| Není známo | Zvracení, průjem |
| Poruchy jater a žlučových cest | |
| Časté | Zvýšení hladiny alaninaminotransferázy,zvýšení hladiny aspartátaminotransferázy |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | |
| Časté | Zrudnutí horní části trupu (syndrom rudéhomuže), exantém a zánět sliznice, svědění, kopřivka |
| Velmi vzácné | Exfoliativní dermatitida, Stevensův-Johnsonůvsyndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN), lineární IgA bulózní dermatóza |
| Není známo | Léková reakce s eozinofilií a systémovýmipříznaky (DRESS syndrom),AGEP (akutní generalizovaná exantematózní pustulóza) |
| Poruchy ledvin a močových cest | |
| Časté | Renální insuficience manifestovaná primárnějako zvýšené hladiny sérového kreatininu asérové urey |
| Vzácné | Intersticiální nefritida, akutní selhání ledvin |
| Není známo | Akutní tubulární nekróza |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | |
| Časté | Flebitida, zrudnutí horní části trupu a obličeje |
| Vzácné | Třes, léková horečka, bolest a svalové křečehrudních a zádových svalů |
Popis vybraných nežádoucích účinků
1 Reverzibilní neutropenie obvykle začíná jeden týden nebo později po zahájení intravenózní léčby nebo po celkové dávce vyšší než 25 g.
2 Intravenózní infuze vankomycinuse má podávat pomalu. Během nebo krátce po podání rychlé infuze se mohou objevit anafylaktické/anafylaktoidní reakce včetně sípání. Reakce odezní po ukončení podávání, obvykle během 20 minut až 2 hodin. Po intramuskulární injekci se může objevit nekróza.
3 Tinitus, který může předcházet nástupu hluchoty, má být považován za indikaci k ukončení léčby.
4 Ototoxicita byla primárně hlášena u pacientů, kterým byly podávány vysoké dávky nebo u pacientů, kteří souběžně dostávali léčbu jiným ototoxickým léčivým přípravkem jako jsou aminoglykosidy nebo u pacientů, kteří měli již dříve poruchu funkce ledvin nebo sluchu.
V souvislosti s léčbou vankomycinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR), včetně
Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP) (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Bezpečnostní profil je u dětí a dospělých pacientů obecně konzistentní. U dětí byla popsána
nefrotoxicita obvykle ve spojení s jinými nefrotoxickými léčivy, jako jsou aminoglykosidy.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky
případně na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48
100 00 Praha 10
e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz
Farmakologické vlastnosti - CEDEPOS 125MG
Farmakoterapeutická skupina: Antidiaroika, střevní protizánětlivá a protiinfekční léčiva, antibiotika, ATC kód: A07AA09
Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u citlivých bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky prekurzoru buněčné stěny. Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc narušuje permeabilitu bakteriální buněčné membrány a syntézu RNA.
Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání různých “van” genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-D-laktát nebo D-alanyl-D-serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je pozorován vzrůstající počet případů rezistence, zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou multirezistentní kmeny Enterococcus faecium.
“Van” geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné stěny mají za následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny methicilin-rezistentní kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin. Snížená citlivost nebo rezistence na vankomycin u rodu Staphylococcus není dostatečně známa. Je vyžadováno několik genetických prvků a mnohočetné mutace.
Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se zkřížená rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární rozvoj rezistence v průběhu léčby je vzácný.
Hraniční hodnoty testování citlivosti
Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může lišit geograficky a v čase a je žádoucí vzít v úvahu i lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Pokud je lokální prevalence rezistence taková, že užitečnost léčiva je přinejmenším u některých typů infekce sporná, je třeba vyhledat odbornou radu. Tato informace poskytuje pouze přibližné vodítko ke zhodnocení, zda jsou mikroorganismy citlivé na vankomycin.
Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -EUCAST) jsou následující:
| Clostridioides difficile1 | Citlivé | Rezistentní |
| ≤ 2 mg/l | > 2 mg/l |
1 Hraniční hodnoty jsou založeny na epidemiologických hraničních hodnotách (ECOFF), které odlišují izoláty divokého typu od izolátů se sníženou citlivostí
Absorpce
Po perorálním podání není vankomycin obvykle absorbován do krve. Absorpce však může být zvýšena u pacientů se zánětlivými onemocněními střevní sliznice nebo s pseudomembranózní kolitidou vyvolanou bakterií Clostridioides difficile. To může vést k akumulaci vankomycinu u pacientů se současně existující poruchou funkce ledvin.
Eliminace
Perorální dávka se vylučuje téměř výhradně stolicí. Během opakovaného podávání dávky 250 mg
každých 8 hodin v 7 dávkách překročily fekální koncentrace vankomycinu u dobrovolníků u většiny vzorků 100 mg/kg. Nebyly zjištěny žádné koncentrace v krvi a výtěžnost v moči nepřesáhla 0,76 %.
Farmaceutické údaje - CEDEPOS 125MG
Obsah tobolky makrogol 6000 Víčko tobolky želatina
čištěná voda
Barviva:
černý oxid železitý (E 172)
oxid titaničitý (E 171)
Tělo tobolky želatina čištěná voda
Barviva:
červený oxid železitý (E 172)
žlutý oxid železitý (E 172)
oxid titaničitý (E 171)
Al-PVC/PE/Aclar blistry po 4, 12, 20, 28 nebo 30 tobolkách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.