NEODOLPASSE 75MG/30MG Infuzní roztok

Neodolpasse je indikován k terapii akutní bolesti a zánětu u následujících stavů:

• vertebrogenní bolest včetně radikulární bolesti

• bolest při revmatických onemocněních

• postoperační bolest

  Horečka sama není indikací k podání přípravku Neodolpasse.

  Přípravek Neodolpasse je indikován k léčbě dospělých (od 18 let).

Dávkování

Dospělí (od 18 let):

• obvyklá denní dávka je 250 ml infuzního roztoku

• ve výjimečných případech je možné podat v jednom dni dvě 250 ml dávky, jestliže je interval mezi jednotlivými dávkami alespoň 8 hodin.

  Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

  Pacienti s poruchou funkce ledvin

  Nebyly provedeny žádné studie bezpečnosti a účinnosti u pacientů s poruchou funkce ledvin. Těmto pacientům má být podána nejnižší možná účinná dávka a renální funkce je třeba monitorovat.

  Přípravek Neodolpasse je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (viz body 4.3 a

  4.4).

  Pacienti s poruchou funkce jater

  Nebyly provedeny žádné studie bezpečnosti a účinnosti u pacientů s poruchou funkce jater. Těmto pacientům má být podána nejnižší možná účinná dávka a aktivitu jaterních enzymů je třeba

  monitorovat. Přípravek Neodolpasse je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.3 a 4.4).

  Starší pacienti (ve věku 65 let nebo starší)

  Nebyly provedeny žádné studie u starších pacientů (ve věku 65 let nebo starších). Je známo, že u starších pacientů se nežádoucí účinky vyvolané nesteroidními antirevmatiky (NSAID) vyskytují

  častěji a mají závažnější následky. Jestliže je nutné podání NSAID, musí být podána nejnižší účinná dávka, a to zejména u starších oslabených pacientů a u pacientů s nízkou hmotností (viz bod 4.4).

  Pediatrická populace

  Přípravek Neodolpasse je kontraindikován u dětí a dospívajících do 18 let (viz bod 4.3).

  Způsob podání

  Intravenózní podání.

  Přípravek Neodolpasse může být podán do periferní žíly vzhledem k jeho nízké osmolaritě přibližně

  303 mosmol/l.

  Infuze 250 ml má být podávána po dobu 1,5 až 2 hodin.

  Doba trvání léčby:

  Doba trvání léčby má být minimalizována použitím nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou k léčbě příznaků onemocnění. Doba trvání léčby nemá překročit 7 dní.

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

• stejně jako jiná nesteroidní antirevmatika (NSAID), je diklofenak kontraindikován u pacientů, u kterých kyselina acetylsalicylová nebo jiná NSAID vyvolávají astmatický záchvat, kopřivku nebo akutní rinitidu

• aktivní gastrický nebo intestinální vřed, krvácení nebo perforace

• anamnesticky rekurentní peptický vřed/hemoragie (dvě nebo více epizod prokázané ulcerace nebo krvácení)

• gastrointestinální krvácení nebo perforace v souvislosti s předchozí léčbou NSAID

  v anamnéze

• hematologická onemocnění (poruchy krvetvorby, poškození kostní dřeně, porfyrie, hemoragická diatéza)

• cerebrovaskulární krvácení

• akutní těžká krvácení

• stávající městnavé srdeční selhání (NYHA II-IV), ischemická choroba srdeční, periferní arteriální onemocnění a/nebo cerebrovaskulární onemocnění

• těžká porucha funkce jater nebo ledvin (viz bod 4.4)

• tachyarytmie

• poslední trimestr těhotenství (viz bod 4.6)

• děti a dospívající do 18 let

• myasthenia gravis, bulbární paralýza

• akutní kongestivní glaukom

• stenózy gastrointestinálního traktu

• megakolon, paralytický ileus

• retence moči (adenom prostaty, hypertrofie prostaty, obstrukce hrdla močového měchýře)

Je nutné uvážit obecné kontraindikace infuzní terapie, jako je např. hyperhydratace, městnavé srdeční selhání, porucha funkce ledvin (oligurie, anurie), plicní edém nebo cerebrální edém.

UPOZORNĚNÍ TÝKAJÍCÍ SE DIKLOFENAKU

Ženy v prvním nebo druhém trimestru těhotenství musí být pečlivě sledovány, je-li jim podáván

diklofenak. Používání diklofenaku během kojení se nedoporučuje (viz bod 4.6).

Je nutné se vyvarovat současnému podání diklofenaku a systémových NSAID, včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2, vzhledem k nedostatku údajů o prospěchu synergního působení těchto látek a vzhledem k možným aditivním nežádoucím účinkům.

Nežádoucí účinky lze minimalizovat podáním nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nezbytnou k

potlačení příznaků onemocnění (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární riziko níže).

Gastrointestinální účinky

V souvislosti se všemi NSAID bylo hlášeno gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace, v některých případech fatální. Tyto nežádoucí účinky mohou nastat kdykoli během léčby a mohou

nebo nemusí jim předcházet varovné příznaky nebo závažné gastrointestinální příhody v anamnéze. U

starších pacientů mají obvykle závažnější následky.

Současná konzumace alkoholu může vést ke zvýšenému riziku gastrointestinálního krvácení. Nastane-li u pacientů, kterým je podáván diklofenak, gastrointestinální krvácení, musí být léčba ukončena.

U všech NSAID včetně diklofenaku je nezbytné zajistit důkladný lékařský dohled nad pacienty a při předepisování diklofenaku věnovat zvláštní pozornost pacientům s příznaky svědčícími o

gastrointestinálním (GI) onemocnění a pacientům s anamnézou nasvědčující gastrické nebo

intestinální ulceraci, krvácení nebo perforaci (viz bod 4.8).

Riziko gastrointestinálního krvácení je vyšší se zvyšujícími se dávkami NSAID a u pacientů s vředem v anamnéze, zejména je-li komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3) a rovněž u starších

pacientů.

Léčba u těchto pacientů má být zahájena podáním nejnižší možné dávky. U těchto pacientů je nutné zvážit kombinovanou léčbu s protektivními látkami (např. misoprostolem nebo inhibitory protonové pumpy) (viz níže a bod 4.5). Je ji rovněž nutné zvážit u pacientů, u kterých je vyžadována současná léčba léčivými přípravky, které obsahují nízkou dávku kyseliny acetylsalicylové/aspirinu nebo

léčivými přípravky, které mohou zvýšit riziko gastrointestinálních příhod (viz bod 4.5).

Pacienti s gastrointestinální toxicitou v anamnéze, zejména starší pacienti, musí být poučeni, aby hlásili veškeré neobvyklé gastrointestinální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení) a to

zejména na počátku léčby.

Opatrnost je zapotřebí u pacientů současně užívajících léky, které mohou zvyšovat riziko ulcerace

nebo krvácení, jako jsou perorální kortikosteroidy, antikoagulancia, jako je warfarin, selektivní

inhibitory zpětného vychytávání serotoninu nebo antiagregancia, jako je kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5).

Pečlivý lékařský dohled a opatrnost jsou rovněž zapotřebí u pacientů s gastrointestinálním

onemocněním v anamnéze (ulcerózní kolitida nebo Crohnovou nemoc), jelikož může dojít ke zhoršení

jejich stavu (viz bod 4.8).

Nesteroidní antiflogistika včetně diklofenaku mohou být spojena se zvýšeným rizikem gastrointestinálního anastomotického leaku. Při použití přípravků s obsahem diklofenaku po gastrointestinální operaci se doporučuje pečlivý lékařský dohled a obezřetnost.

Starší pacienti

Zvláště u starších pacientů léčených NSAID je vyšší riziko nežádoucích účinků, zejména gastrointestinálního krvácení nebo perforace, které mohou být také fatální.

Zvláštní péče se musí věnovat starším pacientům s ohledem na jejich zdravotní stav. Nejnižší účinné dávky (viz bod 4.2) je nutné podávat zejména starším pacientům, kteří jsou oslabení a mají nízkou tělesnou hmotnost.

Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky

Je třeba poučit a monitorovat pacienty s hypertenzí a/nebo mírným až středně těžkým

dekompenzovaným srdečním selháním v anamnéze, jelikož souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny případy retence tekutin a edémů.

Klinické studie a epidemiologická data konzistentně poukazují na zvýšené riziko arteriálních trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) spojené s užíváním diklofenaku, zejména ve vysokých dávkách (150 mg denně) a při dlouhodobé léčbě

Pacienti s významnými rizikovými faktory pro vznik kardiovaskulárních příhod (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření), smí být léčeni diklofenakem pouze po pečlivém zvážení.

Protože se kardiovaskulární riziko diklofenaku může zvyšovat s dávkou a délkou léčby, je nutno

podávat nejnižší účinné dávky po nejkratší možnou dobu. Pacientovu potřebu symptomatické úlevy a jeho odezvu na léčbu je nutné pravidelně vyhodnocovat.

Je nutné pečlivě zvážit indikaci pro parenterální podání u pacientů se systolickým krevním tlakem pod 100 mm Hg nebo s nestabilním kardiovaskulárním systémem (např. oběhové selhání způsobené infarktem myokardu, mnohočetným traumatem, počáteční fází šoku).

Kožní reakce

Velmi vzácně byly v souvislosti s léčbou diklofenakem hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální. Tyto reakce zahrnovaly exfoliativní dermatitidu, Stevensův-Johnsonův syndrom, a

toxickou epidermální nekrolýzu a generalizovaný bulózní fixní lékový exantém (viz bod 4.8). Zdá se, že největší riziko těchto reakcí hrozí pacientům na začátku léčby, protože k nástupu reakce dochází ve většině případů během prvního měsíce léčby. Přípravek [název přípravku] musí být vysazen při

prvním výskytu kožní vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných známek hypersenzitivity.

Účinky na játra

Pečlivý lékařský dohled musí být zajištěn při podávání diklofenaku pacientům s poruchou funkce jater, neboť jejich stav se může zhoršit.

Stejně jako po podání NSAID, i po podání diklofenaku může dojít ke zvýšení hladin jednoho nebo

více jaterních enzymů.

Během dlouhodobé léčby diklofenakem je indikováno pravidelné sledování funkce jater jakožto

bezpečnostní opatření. Pokud abnormální hodnoty jaterních testů přetrvávají nebo se zhoršují, jestliže dojde k rozvoji klinických známek nebo příznaků onemocnění jater nebo jestliže dojde k jiným

projevům (např. eozinofilie, vyrážka) musí se podávání diklofenaku ukončit. Hepatitida se může

objevit i bez přítomnosti prodromálních příznaků.

Kardiovaskulární systém, ledviny, elektrolyty a bilance tekutin

Vzhledem k tomu, že byla hlášena retence tekutin a edém v souvislosti s léčbou NSAID, je

vyžadována zvláštní opatrnost u pacientů s poruchou srdeční funkce, s poruchou funkce ledvin, s

hypertenzí v anamnéze, u starších pacientů, u pacientů současně léčených diuretiky nebo léčivými

přípravky, které mohou mít vliv na funkci ledvin (viz také „Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky“).

Zvláštní opatrnost je zapotřebí u pacientů s podstatnou deplecí extracelulárního objemu jakékoli příčiny (např. před operací nebo po větší operaci) z důvodu možných komplikací jako je krvácení, nerovnováha elektrolytů a porucha objemu tekutin. Je-li diklofenak podáván v takovýchto případech, je nutné v rámci bezpečnostního opatření monitorovat funkci ledvin.

Přerušení léčby obvykle vede ke stavu, který byl před léčbou. Zvláštní péče je nutná u pacientů s hypernatrémií.

Hematologické účinky

Použití diklofenaku se doporučuje pouze ke krátkodobé léčbě. Během dlouhodobé léčby diklofenakem, stejně jako u jiných NSAID, se doporučuje monitorovat krevní obraz.

Pacienti s poruchou hemostázy a trombocytopenií musí být pečlivě monitorováni (viz bod 4.3).

Stejně jako jiné NSAID může diklofenak ve vyšší dávce přechodně inhibovat jeden z kroků agregace

krevních destiček.

Centrální nervový systém

Zvláštní péči je nutné věnovat pacientům s psychiatrickými poruchami, epilepsií a Parkinsonovou

chorobou (viz bod 4.8).

Preexistující astma/hypersenzitivita/imunitní systém

U pacientů s astmatem, sezonní alergickou rinitidou, nosními polypy, s chronickou obstrukční plicní

nemocí nebo s chronickými infekcemi respiračního traktu (obzvláště ve spojení s příznaky podobnými alergické rhinitidě), jsou reakce na NSAID, jako je zhoršení astmatu (tzv. intolerance

analgetik/analgetické astma), Quinckeho edém nebo kopřivka, mnohem častější než u jiných pacientů. Z tohoto důvodu se u takovýchto pacientů doporučuje zvláštní opatření (pohotovostní připravenost). Toto se též vztahuje na pacienty, kteří jsou alergičtí na jiné látky, což se projevilo např. kožními reakcemi, pruritem nebo kopřivkou.

Před zahájením infuze musí být u pacientů zjištěno, zda nemají hypersenzitivní reakce (např. alergickou rinitidu), chronické plicní infekce nebo astma.

Stejně jako u jiných NSAID mohou také nastat alergické reakce včetně

anafylaktických/anafylaktoidních reakcí i bez předchozí expozice léku.

Pacienti musí být poučeni, že mají okamžitě informovat lékaře v případě, že zaznamenají jakékoli hypersensitivní reakce, jako je např. otok tváře, otok plic (otok hrtanu), dyspnoe, astma, tachykardie, kožní reakce (erytém, exantém, kopřivka, svědění) a/nebo pokles krevního tlaku, protože léčba musí být v těchto případech ihned přerušena.

Zvláštní péče musí být věnována pacientům se systémovým lupus erythematodes a smíšeným

onemocněním pojivové tkáně. Příznaky aseptické meningitidy (ztuhlost krku, bolest hlavy, nauzea, zvracení, horečka a dezorientace) byly hlášeny ve spojitosti s těmito základními onemocněními (viz bod 4.8).

Pokud se během podání přípravku Neodolpasse objeví závažné příznaky parestézie nebo bolest, musí být infuze ukončena.

Obecné

Stejně jako jiná NSAID může diklofenak maskovat známky a příznaky infekce (např. bolest)

vzhledem k jeho farmakodynamickým vlastnostem.

Pacienti mají kontaktovat svého lékaře, v případě, že příznaky (např. bolest, zánět) přetrvávají nebo se zhoršují (např. zhoršení celkového zdravotního stavu nebo nástup horečky). Je nutné zvážit protiinfekční/antibiotickou léčbu.

Stejně jako v případě jiných nesteroidních antiflogistik se i v případě diklofenaku mohou ve

výjimečných případech vyskytnout alergické reakce včetně anafylaktických/anafylaktoidních reakcí bez předchozího vystavení léčivému přípravku. Hypersenzitivní reakce může rovněž přejít do

Kounisova syndromu, což je závažná alergická reakce, která může vést k infarktu myokardu. Mezi symptomy takové reakce patří bolest na hrudi spolu s výskytem alergické reakce na diklofenak.

Bolest hlavy vyvolaná analgetiky

Dlouhodobé užívání vysokých dávek analgetik může vyvolat bolest hlavy, která nesmí být léčena vysokými dávkami tohoto léčivého přípravku. Pacienti musí být o tomto informováni, pokud se jich to týká.

Analgetická nefropatie

Rutinní používání analgetik, zejména kombinace několika analgetik, může způsobit trvalé poškození ledvin včetně rizika renálního selhání. Pacienti musí být o tomto informováni, pokud se jich to týká.

Laboratorní testy

V závislosti na délce léčby diklofenakem se doporučuje sledovat sérový iontogram, acidobazickou rovnováhu, bilanci tekutin a aktivitu jaterních enzymů, stejně jako funkci jater a ledvin, krevní obraz, krevní srážlivost a provádět test okultního krvácení (Haemoccult test).

Jestliže se současně podávají perorální antidiabetika, je nutné sledovat hladinu cukru v krvi.

V případě že se podávají draslík šetřící diuretika, musí být pečlivě sledována hladina draslíku v séru.

Je-li pacient léčen antikoagulancii, je nutno sledovat krevní srážlivost. Další doporučení viz bod 4.5.

UPOZORNĚNÍ TÝKAJÍCÍ SE ORFENADRINU

Dlouhodobé podávání orfenadrinu může způsobit resistenci vůči léčbě.

Přípravek Neodolpasse není indikován k dlouhodobé léčbě, a proto tento účinek neočekává.

Po intravenózním podání a rovněž předtím, než pacient opustí ordinaci, musí být u hypotonických pacientů kontrolován krevní tlak.

Přípravek Neodolpasse obsahuje sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje přibližně 1095 mg sodíku v jedné dávce, což odpovídá 54,75 % doporučeného maximální denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Maximální denní dávka tohoto přípravku odpovídá cca. 109% maximální denní dávky sodíku doporučené WHO.

Neodolpasse je považován za léčivý přípravek s vysokým obsahem sodíku. To je nutno vzít v úvahu zejména u osob na dietě s nízkým obsahem soli.

Mohou se objevit následující interakce:

INTERAKCE V SOUVISLOSTI S DIKLOFENAKEM

INTERAKCE V SOUVISLOSTI S ORFENADRINEM

DIKLOFENAK:

Těhotenství

Inhibice syntézy prostaglandinů může mít nežádoucí vliv na těhotenství a/nebo embryonální/fetální vývoj. Údaje z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a kardiálních malformací a gastroschízi po užití inhibitorů syntézy prostaglandinů během počátečního stádia těhotenství.

Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a délkou trvání léčby. Absolutní riziko

kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % na přibližně 1,5 %. U zvířat vedlo podání inhibitoru syntézy prostaglandinu ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k embryo-fetální letalitě. Navíc byl u zvířat hlášen zvýšený výskyt různých malformací, včetně kardiovaskulárních, po podání inhibitoru syntézy prostaglandinu v průběhu organogenetické periody.

Od 20. týdne těhotenství může užívání diklofenaku způsobit oligohydramnion v důsledku poruchy funkce ledvin u plodu. K tomu může dojít krátce po zahájení léčby a po jejím ukončení tento stav obvykle odezní. Kromě toho byly po léčbě ve druhém trimestru hlášeny případy konstrikce ductus

arteriosus, z nichž většina po ukončení léčby odezněla. Z těchto důvodů nemá být diklofenak podáván

během prvního a druhého trimestru, pokud to není zcela nezbytné. Pokud je diklofenak podáván

ženám, které se pokoušejí otěhotnět nebo během prvního a druhém trimestru těhotenství, musí být dávka co nejnižší a doba léčby co nejkratší. Při podání diklofenaku po dobu několika dnů je od 20.

gestačního týdne třeba zvážit předporodní monitorování z důvodu možného výskytu oligohydramnia a a konstrikce ductus arteriosus. V případě nálezu oligohydramnia nebo konstrikce ductus arteriosus má být podávání diklofenaku ukončeno.

Během třetího trimestru těhotenství může použití inhibitorů syntézy prostaglandinů vést

u plodu:

• ke kardiopulmonální toxicitě (s předčasnou konstrikcí/uzávěrem ductus arteriosus a s pulmonální hypertenzí)

• k renální dysfunkci (viz výše)

  u matky a novorozence na konci těhotenství:

• k možnému prodloužení doby krvácivosti, k antiagregačnímu působení na trombocyty, ke

  kterým může dojít dokonce i při velmi nízkých dávkách

• inhibici děložních kontrakcí, což vede k opoždění nebo k prodloužení průběhu porodu

Z těchto důvodů je použití diklofenaku kontraindikováno během třetího trimestru těhotenství (viz body 4.3 a 5.3).

Kojení

Stejně jako jiná NSAID i diklofenak prostupuje v malém množství do mateřského mléka. Z těchto důvodů by se diklofenak neměl podávat během kojení.

Fertilita

Prostaglandiny hrají důležitou úlohu při ovulaci, implantaci a vaskularizaci placenty. Stejně jako jiná

NSAID může i diklofenak poškodit ženskou fertilitu a nedoporučuje se ženám, které se pokoušejí

otěhotnět. U žen, které mají problémy s otěhotněním, nebo které se léčí na infertilitu, je nutné zvážit vysazení diklofenaku.

ORFENADRIN:

Těhotenství

Nejsou žádné nebo pouze omezené zkušenosti s použitím orfenadrin-citrátu během prvního trimestru těhotenství. Nejsou žádné zkušenosti s použitím orfenadrin-citrátu během druhého a třetího trimestru těhotenství. Studie na zvířatech neposkytují dostatečné informace o reprodukční toxicitě. Potenciální riziko pro člověka není známo. Z toho důvodu smí být orfenadrin-citrát použit během těhotenství pouze tehdy, jestliže možný přínos léčby převažuje možné riziko.

Kojení

Není známo, zda orfenadrin-citrát přechází do mateřského mléka. Z toho důvodu smí být orfenadrin- citrát použit během kojení pouze po pečlivém zhodnocení možného přínosu léčby oproti možnému riziku.

Pacienti, u kterých se při používání přípravku Neodolpasse vyskytují poruchy vidění, závratě, vertigo, ospalost nebo jiné poruchy centrálního nervového systému nesmí řídit ani obsluhovat stroje. Pacienti musí být o tomto poučeni, a to zejména o nevhodné kombinaci s alkoholem.

Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na následujících četnostech výskytu: Velmi časté (≥ 1/10)

Časté (≥ 1/100,< 1/10)

Méně časté (≥ 1/1000,< 1/100) Vzácné (≥ 1/10 000,< 1/1000) Velmi vzácné (< 1/10 000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY V SOUVISLOSTI S DIKLOFENAKEM

Nejčastějšími nežádoucí účinky byly gastrointestinální účinky. Zejména u starších pacientů se vyskytla peptická ulcerace, perforace nebo gastrointestinální krvácení, přičemž tyto nežádoucí účinky byly v některých případech fatální. Nauzea, zvracení, průjem, meteorismus, zácpa, dyspepsie,

abdominální bolest, meléna, hematemeze, aftózní stomatitida, zhoršení preexistující ulcerózní kolitidy nebo Crohnovy nemoci, byly popsány po podání NSAID (viz bod 4.4). Gastritida byla hlášena méně často.

V souvislosti s léčbou NSAID byly hlášen edém, vysoký krevní tlak a kardiální insuficience.

Následující nežádoucí účinky zahrnují nežádoucí účinky hlášené buď při krátkodobém nebo dlouhodobém používání diklofenaku:

Klinické studie a epidemiologická data konzistentně poukazují na zvýšené riziko arteriálních trombotických příhod (například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) spojené s užíváním

diklofenaku, zejména ve vysokých dávkách (150 mg denně) a při dlouhodobé léčbě (viz body 4.3 a 4.4

Kontraindikace a Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Pacienti mají být poučeni, že je třeba přerušit léčbu diklofenakem a informovat okamžitě lékaře, jestliže se objeví následující příznaky potenciálně nebezpečných nežádoucích účinků:

• žaludeční potíže, pálení žáhy nebo bolest žaludku

• hematemeze, meléna nebo hematurie

• kožní reakce jako je vyrážka nebo svědění

• potíže s dýcháním, respirační tíseň nebo dušnost, otok v oblasti hlavy

• zežloutnutí kůže nebo očního bělma

• těžké vyčerpání spolu se ztrátou chuti k jídlu

• přetrvávající bolest v krku, poranění v ústech, vyčerpání nebo horečka

• krvácení z nosu, kožní krvácení

• otok tváře, chodidel nebo nohou

• snížené vylučování moče spolu s těžkým vyčerpáním

• silná bolest hlavy nebo ztuhlost krku

• bolest na hrudi

• zamlžené vědomí

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY V SOUVISLOSTI S ORFENADRINEM

Nastávají převážně v souvislosti s parasympatolytickým účinkem orfenadrinu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky, případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Příznaky

DIKLOFENAK:

Není žádný typický klinický obraz z předávkování diklofenakem.

Předávkování může způsobit příznaky jako je zvracení, gastrointestinální krvácení, průjem, vertigo, tinitus a křeče. V případě silné otravy může dojít k akutnímu renálnímu selhání a k poškození jater stejně jako k respirační tísni a cyanóze.

ORFENADRIN:

Akutní předávkování orfenadrinem se projevuje následujícími příznaky: horkem, suchou kůží, pocením, návaly horka (flush), suchostí sliznic, zvýšenou dechovou frekvencí, dilatací pupil,

poruchami motility, svalovým třesem, ataxií, tonickými a klonickými křečemi, halucinacemi, anurií, srdeční arytmií, srdečním selháním, vyčerpaností, kolapsem, bezvědomím a poruchami elektrolytové a acidobazické rovnováhy.

Léčba

DIKLOFENAK:

Specifické antidotum neexistuje.

Léčba předávkování spočívá v symptomatické a podpůrné léčbě s monitorováním životních funkcí. Podpůrné a symptomatické léčby má být využito u komplikací jako je hypotenze, renální selhání, křeče, gastrointestinální poruchy a respirační tíseň.

Speciální opatření jako je nucená diuréza, dialýza nebo hemoperfuze jsou pravděpodobně neúčinné při eliminaci NSAID vzhledem k jejich silné vazbě na bílkoviny a extenzivnímu metabolismu.

ORFENADRIN:

• nucená diuréza ke zvýšení objemu moči a jejího průchodu močovým měchýřem,

• peritoneální dialýza, hemodialýza

• podpůrná léčba: intravenózní hydratace a regulace cirkulace v závislosti na příznacích Při anticholinergní otravě orfenadrinem lze uvážit podání fysostigminu.