KAYSHILD 1,7MG Injekční roztok v předplněném peru
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - KAYSHILD 1,7MG
Přípravek Kayshild je indikován ve spojení s dietou a fyzickou aktivitou k léčbě dospělých s necirhotickou steatohepatitidou asociovanou s metabolickou dysfunkcí (MASH; metabolic
dysfunction-associated steatohepatitis) se středně pokročilou až pokročilou jaterní fibrózou (stadium fibrózy F2 až F3).
Dávkování
Udržovací dávky semaglutidu 2,4 mg jednou týdně je dosaženo, pokud se začne s dávkou 0,25 mg. Aby se snížila pravděpodobnost gastrointestinálních příznaků, má být dávka během 16týdenního období postupně zvyšována na udržovací dávku 2,4 mg podávanou jednou týdně (viz tabulka 1).
V případě významných gastrointestinálních symptomů zvažte oddálení zvyšování dávky nebo snížení dávky na předchozí dávku, dokud se příznaky nezlepší. Jakmile se příznaky zlepší, pokuste se dávku znovu zvýšit.
Tabulka 1 Harmonogram zvyšování dávky
| Zvyšování dávky | Týdenní dávka |
| 1.–4. týden | 0,25 mg |
| 5.–8. týden | 0,5 mg |
| 9.–12. týden | 1 mg |
| 13.–16. týden | 1,7 mg |
| Udržovací dávka | 2,4 mg |
Týdenní dávky převyšující 2,4 mg se nedoporučují.
Pacienti s diabetem 2. typu
Při zahájení léčby semaglutidem u pacientů s diabetem 2. typu zvažte snížení dávky souběžně podávaného inzulinu nebo inzulinových sekretagog (např. derivátů sulfonylmočoviny), aby se snížilo riziko hypoglykemie, viz bod 4.4.
Vynechaná dávka
Jestliže dojde k opomenutí dávky, je třeba ji podat co nejdříve, a to do 5 dnů po vynechání dávky. Pokud uplynulo více než 5 dnů, opomenutá dávka přípravku se má vynechat a další dávka se má podat v den, na který byla původně naplánována. V každém případě pak pacienti mohou pokračovat
v pravidelném schématu dávkování jednou týdně. Pokud dojde k opomenutí více dávek, je třeba zvážit snížení počáteční dávky při opětovném zahájení.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Z hlediska věku není nutná žádná úprava dávkování. Terapeutické zkušenosti u pacientů ve věku
≥ 75 let jsou omezené.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávkování. Zkušenosti s podáváním semaglutidu pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin jsou omezené. Semaglutid se nedoporučuje používat u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (eGFR
< 30 ml/min/1,73 m2), včetně pacientů v terminálním stadiu selhání ledvin (viz body 4.4, 4.8 a 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou (třída A dle Childa a Pugha) nebo středně těžkou (třída B dle Childa a Pugha) poruchou funkce jater není nutná žádná úprava dávky. Zkušenosti s podáváním semaglutidu pacientům s těžkou (třída C dle Childa a Pugha) poruchou funkce jater jsou omezené. Semaglutid se nedoporučuje začít používat u pacientů s těžkou poruchou funkce jater a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater se má používat s opatrností (viz body 4.4 a 5.2). U pacientů s MASH
a zachovanou funkcí jater je bezpečnostní profil dobře stanoven (viz bod 4.8). Zkušenosti u pacientů s MASH a F4c (třída A dle Childa a Pugha) jsou omezené, avšak s podobnými výsledky bezpečnosti jako ve studiích u pacientů se zachovanou funkcí jater. Nejsou žádné zkušenosti u pacientů s MASH a se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Kayshild u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Subkutánní podání.
Přípravek Kayshild se podává jednou týdně v kteroukoli denní dobu, s jídlem nebo bez jídla.
Přípravek Kayshild se aplikuje subkutánní injekcí do břicha, stehna nebo nadloktí. Místo vpichu injekce lze změnit. Nesmí se podávat intravenózně ani intramuskulárně.
Den podávání týdenní dávky lze v případě potřeby změnit za předpokladu, že doba mezi dvěma dávkami je alespoň 3 dny (> 72 hodin). Po zvolení nového dne podávání je třeba pokračovat
v dávkování jednou týdně.
Pacienti mají být poučeni, aby si před podáním léčivého přípravku pečlivě přečetli návod k použití, který je součástí příbalové informace.
Další informace před podáním přípravku viz bod 6.6.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.
Aspirace ve spojení s celkovou anestezií nebo hlubokou sedací
U pacientů, kterým byly podávány agonisté receptoru GLP-1 a kteří podstoupili celkovou anestezii nebo hlubokou sedaci, byly hlášeny případy plicní aspirace. Před provedením zákroků s celkovou anestezií nebo hlubokou sedací je proto zapotřebí zvážit zvýšené riziko reziduálního obsahu žaludku v důsledku opožděného vyprazdňování žaludku (viz bod 4.8).
Gastrointestinální účinky a dehydratace
Použití agonistů receptoru GLP-1 může být spojeno s gastrointestinálními nežádoucími účinky. To je třeba zohlednit při léčbě pacientů s poruchou funkce ledvin, protože nauzea, zvracení a průjem mohou způsobit dehydrataci, což ve vzácných případech může vést ke zhoršení funkce ledvin (viz bod 4.8).
Pacienti léčení semaglutidem musí být v souvislosti s gastrointestinálními nežádoucími účinky upozorněni na potenciální riziko dehydratace a musí učinit opatření, aby zabránili ztrátě tekutin.
Akutní pankreatitida
Při použití agonistů receptoru GLP-1 byla pozorována akutní pankreatitida (viz bod 4.8). Pacienty je třeba informovat o charakteristických příznacích akutní pankreatitidy. Je-li podezření na pankreatitidu, je třeba semaglutid vysadit. Pokud je potvrzena, nesmí být léčba semaglutidem znovu zahájena.
U pacientů s pankreatitidou v anamnéze je nutno dbát zvláštní opatrnosti.
Při absenci dalších známek a příznaků akutní pankreatitidy není samotné zvýšení hladin pankreatických enzymů predikcí akutní pankreatitidy.
Pacienti s diabetem 2. typu
Semaglutid se nemá používat jako náhrada za inzulin u pacientů s diabetem 2. typu.
Semaglutid se nemá používat v kombinaci s jinými přípravky obsahujícími agonisty receptoru GLP-1, protože taková kombinace nebyla hodnocena a je považováno za pravděpodobné zvýšené riziko nežádoucích účinků spojených s předávkováním.
Hypoglykemie u pacientů s diabetem 2. typu
Je známo, že inzulin a deriváty sulfonylmočoviny způsobují hypoglykemii. Pacienti léčení semaglutidem v kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny nebo inzulinem mohou mít zvýšené riziko hypoglykemie. Riziko hypoglykemie se může zmenšit snížením dávky derivátů sulfonylmočoviny nebo inzulinu při zahájení léčby agonistou receptoru GLP-1. Přidání přípravku Kayshild u pacientů léčených inzulinem nebylo hodnoceno.
Diabetická retinopatie u pacientů s diabetem 2. typu
U pacientů s diabetickou retinopatií léčených semaglutidem bylo pozorováno zvýšené riziko rozvoje komplikací diabetické retinopatie (viz bod 4.8). Rychlé zlepšení kontroly glykemie je spojeno
s dočasným zhoršením diabetické retinopatie, avšak ani jiné mechanismy nelze vyloučit. Pacienty s diabetickou retinopatií, kteří používají semaglutid, je třeba pečlivě monitorovat a léčit podle klinických doporučení.
Nejsou žádné zkušenosti s podáváním přípravku Kayshild pacientům s diabetem 2. typu
s nekontrolovanou nebo potenciálně nestabilní diabetickou retinopatií. U těchto pacientů se léčba přípravkem Kayshild nedoporučuje.
Nearteritická přední optická ischemická neuropatie (NAION)
Výsledky z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko vzniku nearteritické přední optické ischemické neuropatie (NAION) během léčby semaglutidem. Nebyl stanoven časový interval, kdy se NAION po zahájení léčby může rozvinout. Pokud dojde k náhlé ztrátě zraku, je třeba provést oftalmologické vyšetření a v případě, že je NAION potvrzena, musí být léčba semaglutidem ukončena (viz bod 4.8).
Pacienti s gastroparézou
U pacientů s gastroparézou, kteří jsou léčeni semaglutidem, se mohou vyskytnout závažnější nebo těžší gastrointestinální nežádoucí účinky. Semaglutid má být u těchto pacientů používán s opatrností a v případě těžké gastroparézy se jeho použití nedoporučuje (viz bod 4.8).
Populace, které nebyly studovány
Bezpečnost a účinnost přípravku Kayshild nebyla zkoumána u pacientů:
-
s diabetem 1. typu,
-
s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2),
-
se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater a s MASH (viz bod 4.2),
-
s městnavým srdečním selháním třídy IV podle Newyorské kardiologické asociace (New York Heart Association, NYHA).
Použití u těchto pacientů se nedoporučuje.
S podáváním přípravku Kayshild jsou jen omezené zkušenosti u pacientů:
-
ve věku 75 let a starších (viz bod 4.2),
-
se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.2),
-
se zánětlivým střevním onemocněním,
-
MASH a BMI < 25 kg/m2 (nebo BMI < 23 kg/m2 u asijské populace).
U těchto pacientů používejte přípravek s opatrností. Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Semaglutid zpožďuje vyprazdňování žaludku a mohl by potenciálně ovlivnit absorpci současně podávaných perorálních léčivých přípravků. U semaglutidu 2,4 mg však nebyl pozorován žádný klinicky významný účinek na rychlost vyprazdňování žaludku, pravděpodobně kvůli vlivu tolerance. Semaglutid se musí používat s opatrností u pacientů, kteří dostávají perorální léčivé přípravky vyžadující rychlou gastrointestinální absorpci.
Warfarin a další deriváty kumarinu
Semaglutid neměnil celkovou expozici ani hodnotu Cmax R- a S-warfarinu po jednorázové dávce warfarinu (25 mg); farmakodynamické účinky warfarinu měřené podle mezinárodního normalizovaného poměru (INR) nebyly ovlivněny klinicky relevantním způsobem. Nicméně, při současném užívání acenokumarolu a semaglutidu byly hlášeny případy snížení INR. Po zahájení léčby semaglutidem u pacientů užívajících warfarin nebo jiné deriváty kumarinu se doporučuje časté monitorování INR.
Paracetamol
Semaglutid zpožďuje rychlost vyprazdňování žaludku, jak bylo zjištěno podle farmakokinetiky paracetamolu při standardizovaném testu s jídlem. Po souběžném podávání dávky 1 mg semaglutidu byla u paracetamolu hodnota AUC0–60 min snížena o 27 % a hodnota Cmax byla snížena o 23 %. Celková expozice paracetamolu (AUC0-5h) nebyla ovlivněna. U semaglutidu nebyl pozorován žádný klinicky relevantní účinek na paracetamol. Při podávání se semaglutidem není nutná žádná úprava dávky paracetamolu.
Perorální kontraceptiva
Neočekává se, že by semaglutid snižoval účinnost perorálních antikoncepčních přípravků. Semaglutid neměnil celkovou expozici ethinylestradiolu a levonorgestrelu v klinicky významné míře, pokud byl podáván současně s perorálními kombinovanými antikoncepčními léčivými přípravky (0,03 mg ethinylestradiolu/0,15 mg levonorgestrelu). Expozice ethinylestradiolu nebyla ovlivněna; 20% zvýšení bylo pozorováno u expozice levonorgestrelu v ustáleném stavu. Hodnota Cmax nebyla u žádné z látek ovlivněna.
Atorvastatin
Semaglutid neměnil celkovou expozici atorvastatinu po podání jednorázové dávky atorvastatinu (40 mg). Hodnota Cmax atorvastatinu byla snížena o 38 %. Toto snížení bylo vyhodnoceno jako klinicky nevýznamné.
Digoxin
Semaglutid neměnil celkovou expozici ani hodnotu Cmax digoxinu po podání jednorázové dávky digoxinu (0,5 mg).
Metformin
Semaglutid neměnil celkovou expozici ani hodnotu Cmax metforminu po podávání dávky 500 mg dvakrát denně po dobu 3,5 dne.
Ženy ve fertilním věku
Ženám ve fertilním věku se při léčbě semaglutidem doporučuje používat antikoncepci (viz bod 4.5). Těhotenství
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Údaje o podávání semaglutidu těhotným ženám jsou omezené. Semaglutid se proto nesmí v těhotenství používat. Pokud si pacientka přeje otěhotnět nebo otěhotní, léčba semaglutidem se musí přerušit. Vzhledem k dlouhému poločasu se léčba semaglutidem musí přerušit nejméně 2 měsíce před plánovaným těhotenstvím (viz bod 5.2).
Kojení
U laktujících potkanů se semaglutid vylučoval do mléka. Riziko pro kojené dítě nelze vyloučit. Semaglutid se v období kojení nesmí používat.
Fertilita
Účinek semaglutidu na fertilitu u člověka není znám. Semaglutid neovlivnil fertilitu u potkaních samců. U potkaních samic bylo při dávkách, které byly spojeny s úbytkem tělesné hmotnosti matky, pozorováno prodloužení říje a malý pokles počtu ovulací (viz bod 5.3).
Semaglutid nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Nicméně hlavně během období zvyšování dávky se mohou vyskytnout závratě (viz bod 4.8). Pokud se závratě objeví, je třeba řídit nebo obsluhovat stroje s opatrností.
Pacienti s diabetem 2. typu
Při použití semaglutidu v kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny nebo inzulinem se pacientům doporučuje provést opatření, aby během řízení a obsluhy strojů předešli hypoglykemii (viz bod 4.4).
Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky během léčby semaglutidem v klinickém hodnocení fáze
3 u MASH (ESSENCE, viz bod 5.1) byly gastrointestinální poruchy, včetně nauzey (36,1 %), průjmu (26,8 %), zácpy (22,1 %), zvracení (18,5 %) a únavy (viz bod „Popis vybraných nežádoucích účinků“).
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
V tabulce 2 jsou uvedeny nežádoucí účinky zjištěné při používání semaglutidu. Uvedené frekvence jsou nejvyšší, pokud je pozorován rozdíl v hlášeních mezi klinickým hodnocením fáze 3 u MASH (ESSENCE, viz bod 5.1), v klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti (STEP 1-4) a postmarketingových hlášeních.
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu podle databáze MedDRA. Kategorie frekvence výskytu jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až
< 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné
(< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny v pořadí podle klesající závažnosti.
Tabulka 2 Nežádoucí účinky
| Třída orgánových systémů podledatabáze MedDRA | Velmi časté | Časté | Méně časté | Vzácné | Velmi vzácné | Není známo |
| Poruchy imunitního systému | Anafylaktic ká reakce | |||||
| Poruchy metabolismu a výživy | Hypoglykemie u pacientůs diabetem 2. typua | |||||
| Poruchy nervovéhosystému | Bolest hlavya,b | Závraťb Dysesteziea,cDysgeuzieb,c | ||||
| Poruchy oka | Diabetická | Nearteritic | ||||
| retinopatie | ká přední | |||||
| u pacientů | optická | |||||
| s diabetem | ischemická | |||||
| 2. typua | neuropatie | |||||
| (NAION)a, | ||||||
| d | ||||||
| Srdeční | Hypotenze | Ortostatick | ||||
| poruchy | á | |||||
| hypotenze | ||||||
| Zvýšená | ||||||
| srdeční | ||||||
| frekvencea,c | ||||||
| Gastrointestiná lní poruchy | Zvracenía,bPrůjema,b Zácpaa,b Nauzeaa,bBolest břichab,c | Gastritidab,c Gastroezofageá lní refluxní chorobab Dyspepsieb Říháníb Flatulenceb Abdominální distenzeb Opožděné vyprazdňování žaludku Gastroenteritida | Akutní pankreatiti daa Zvýšené hladiny amylázyc | Intestinál ní obstrukcec, d, e |
| Třída | Velmi | Není | ||||
| orgánových systémů podledatabáze | Velmi časté | Časté | Méně časté | Vzácné | vzácné | známo |
| MedDRA | ||||||
| Zvýšené hladiny lipázyc | ||||||
| Poruchy jater a žlučovýchcest | Cholelitiázaa | |||||
| Poruchy kůžea podkožní tkáně | Vypadávání vlasůa | Angioedém | ||||
| Celkové | Únavab,c | Reakce v místě | ||||
| poruchya reakce | injekcec | |||||
| v místě | ||||||
| aplikace |
-
Viz popis vybraných nežádoucích účinků níže
-
Pozorované zejména v období zvyšování dávky
-
Skupinové preferované termíny
-
Z postmarketingových hlášení s jinými přípravky obsahujícími semaglutid dostupnými na trhu
-
Skupinový termín zahrnující PT intestinální obstrukce, ileus, obstrukce tenkého střeva Popis vybraných nežádoucích účinků
Gastrointestinální nežádoucí účinky
Příhody byly nejčastěji hlášeny během období zvyšování dávky. Ve studii ESSENCE se nauzea vyskytla u 36,1 % pacientů léčených semaglutidem (12,4 % u placeba), průjem 26,8 % (12,2 % u placeba) a zvracení u 18,5 % pacientů (5,6 % u placeba). Většina příhod byla mírná až středně
závažná a měla krátkou dobu trvání. U 22,1 % pacientů léčených semaglutidem (7,8 % u placeba) se vyskytla zácpa, která byla mírná až středně závažná a trvala déle.
Ve studii ESSENCE vedly gastrointestinální příhody k trvalému přerušení léčby u 1,6 % pacientů léčených semaglutidem.
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg se během 68 týdnů trvání studie vyskytla nauzea u 43,9 % pacientů léčených semaglutidem (16,1 % u placeba), průjem u 29,7 % (15,9 % u placeba) a zvracení u 24,5 % pacientů (6,3 %
u placeba). Většina příhod byla mírná až středně závažná a měla krátkou dobu trvání. Zácpa se vyskytla u 24,2 % pacientů léčených semaglutidem (11,1 % u placeba) a byla mírná až středně závažná a trvala déle. U pacientů léčených semaglutidem byl medián trvání nauzey 8 dnů, zvracení 2 dny, průjmu 3 dny a zácpy 47 dnů.
Podle údajů z klinických hodnocení fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg se může u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (eGFR ≥ 30 až
< 60 ml/min/1,73 m2) při léčbě semaglutidem projevit více gastrointestinálních účinků.
Pacienti s gastroparézou mohou při léčbě semaglutidem pociťovat závažnější nebo těžší gastrointestinální účinky.
Akutní pankreatitida
Frekvence výskytu akutní pankreatitidy hlášené ve studii ESSENCE byla 0,4 % u semaglutidu a 0,5 %
u placeba.
Frekvence výskytu akutní pankreatitidy potvrzené rozhodnutím, hlášené v klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg byla 0,2 %
u semaglutidu a < 0,1 % u placeba. Ve studii SELECT, hodnotící kardiovaskulární výsledky, byla frekvence akutní pankreatitidy potvrzená rozhodnutím 0,2 % u semaglutidu a 0,3 % u placeba.
Akutní onemocnění související se žlučovými kameny / cholelitiáza
Ve studii ESSENCE byla u 1,4 % pacientů léčených semaglutidem a u 0,8 % pacientů léčených placebem hlášena cholelitiáza.
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg byla cholelitiáza hlášena u 1,6 % pacientů a vedla k cholecystitidě u 0,6 % pacientů léčených semaglutidem. Cholelitiáza byla hlášena u 1,1 % pacientů léčených placebem a cholecystitida u 0,3 % pacientů léčených placebem.
Bolest hlavy
Ve studii ESSENCE byla u 8 % pacientů léčených semaglutidem a u 6,3 % pacientů léčených placebem hlášena bolest hlavy.
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg byla bolest hlavy hlášena u 12,8 % pacientů léčených semaglutidem a u 8,7 % pacientů léčených placebem.
Vypadávání vlasů
Ve studii ESSENCE bylo u 1,6 % pacientů léčených semaglutidem a u 0,5 % pacientů léčených placebem hlášeno vypadávání vlasů.
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg bylo vypadávání vlasů hlášeno u 2,5 % pacientů léčených semaglutidem a u 1 % pacientů léčených placebem. Příhody byly většinou mírné závažnosti a většina pacientů se během pokračující léčby zotavila. Vypadávání vlasů bylo hlášeno častěji u pacientů s větším úbytkem tělesné hmotnosti (≥ 20 %).
Zvýšená srdeční frekvence
Ve studii ESSENCE bylo v 72. týdnu u pacientů léčených semaglutidem pozorováno průměrné zvýšení o 2 tepy za minutu oproti výchozímu průměru 75 tepů/min. Podíl subjektů s maximálním zvýšením tepu oproti výchozí hodnotě ≥ 10 tepů/min v kterémkoli časovém bodě během léčebného období byl 43,3 % ve skupině se semaglutidem 2,4 mg oproti 50,4 % ve skupině s placebem.
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg bylo u pacientů léčených semaglutidem pozorováno průměrné zvýšení o 3 tepy/min oproti výchozímu průměru 72 tepů/min. Podíl subjektů se zvýšením tepu oproti výchozí hodnotě
≥ 10 tepů/min v kterémkoli časovém bodě během léčebného období byl 67 % ve skupině se semaglutidem oproti 50,1 % ve skupině s placebem.
Imunogenita
V souladu s potenciálně imunogenními vlastnostmi léčivých přípravků obsahujících proteiny nebo peptidy se mohou u pacientů léčených semaglutidem tvořit protilátky. Ve studii ESSENCE byl podíl pacientů s pozitivními výsledky testů na protilátky proti semaglutidu v kterémkoli časovém bodě po zahájení léčby nízký (0,4 %).
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg byl podíl pacientů s pozitivními výsledky testů na protilátky proti semaglutidu v kterémkoli časovém bodě po zahájení léčby nízký (2,9 %) a žádní pacienti neměli na konci studie neutralizační protilátky proti semaglutidu ani protilátky proti semaglutidu s neutralizačním účinkem na endogenní GLP-1. Během léčby mohly vysoké koncentrace semaglutidu snižovat citlivost testů, a proto nelze vyloučit riziko falešně negativních výsledků. U subjektů, u nichž byly během léčby a po ní při testech zjištěny pozitivní protilátky, však byla přítomnost protilátek přechodná a bez zjevného vlivu na účinnost a bezpečnost.
Dysestezie
Ve studii ESSENCE byly příhody související s klinickým obrazem změněného kožního vnímání, jako je parestezie, hyperestezie, bolestivost kůže, citlivá kůže, dysestezie a pocit pálení kůže hlášeny
u 2,9 % pacientů léčených semaglutidem a u 1,5 % pacientů léčených placebem.
V klinických hodnoceních fáze 3a zaměřených na úpravu tělesné hmotnosti zkoumajících semaglutid 2,4 mg byly hlášeny příhody související s klinickým obrazem změněného kožního vnímání u 2,1 % pacientů léčených semaglutidem 2,4 mg a u 1,2 % pacientů léčených placebem.
V obou programech klinického vývoje byly příhody mírné až středně závažné a většina pacientů se zotavila během pokračující léčby.
Hypoglykemie u pacientů s diabetem 2. typu
Ve studii ESSENCE byla pozorována klinicky významná hypoglykemie (< 3,0 mmol/l) u 6,1 %
(0,068 příhod/pacientorok) subjektů léčených semaglutidem ve srovnání s 5 %
(0,12 příhod/pacientorok) subjektů léčených placebem. U 2,2 % pacientů léčených semaglutidem (0,015 příhod/pacientorok) a u 0,5 % pacientů léčených placebem (0,003 příhod/pacientorok) byla hlášena těžká hypoglykemie (vyžadující externí pomoc při zotavování).
V klinickém hodnocení fáze 3a u dospělých s nadváhou nebo obezitou a diabetem 2. typu (STEP 2) byla pozorována klinicky významná hypoglykemie u 6,2 % (0,1 příhod/pacientorok) subjektů léčených semaglutidem ve srovnání s 2,5 % (0,03 příhod/pacientorok) subjektů léčených placebem. Hypoglykemie u semaglutidu byla pozorována jak při souběžném užívání derivátů sulfonylmočoviny, tak i bez nich. Jedna epizoda (0,2 % subjektů; 0,002 příhod/pacientorok) byla hlášena jako závažná
u subjektu, který nebyl současně léčen deriváty sulfonylmočoviny. Riziko hypoglykemie se zvýšilo při použití semaglutidu s deriváty sulfonylmočoviny.
Diabetická retinopatie u pacientů s diabetem 2. typu
Ve 2letém klinickém hodnocení byl zkoumán semaglutid 0,5 mg a 1 mg v porovnání s placebem
u 3 297 pacientů s diabetem 2. typu, s vysokým kardiovaskulárním rizikem, dlouhým trváním diabetu a špatně kontrolovanou glykemií. V této studii se vyskytly rozhodnutím potvrzené příhody komplikací diabetické retinopatie u více pacientů léčených semaglutidem (3 %) než ve skupině s placebem
(1,8 %). Bylo to pozorováno u pacientů léčených inzulinem se zjištěnou diabetickou retinopatií. Rozdíl v léčbě se objevil záhy a přetrvával po celou dobu studie.
Ve studii ESSENCE byly poruchy sítnice hlášeny u 3,1 % pacientů léčených semaglutidem a u 4,1 %
pacientů léčených placebem. U několika málo pacientů se vyskytla diabetická retinopatie (1,1 %
a 1,4 %).
V klinickém hodnocení fáze 3a u dospělých s nadváhou nebo obezitou a diabetem 2. typu (STEP 2) byly poruchy sítnice hlášeny u 6,9 % pacientů léčených semaglutidem 2,4 mg, u 6,2 % pacientů léčených semaglutidem 1 mg, a u 4,2 % pacientů léčených placebem. Většina příhod byla hlášena jako diabetická retinopatie (4 %, 2,7 % a 2,7 %) a neproliferativní retinopatie (0,7 %, 0 % a 0 %).
Nearteritická přední optická ischemická neuropatie (NAION)
Výsledky z několika rozsáhlých epidemiologických studií naznačují, že expozice semaglutidu
u dospělých pacientů s diabetem 2. typu je spojena s přibližně dvojnásobným zvýšením relativního rizika vzniku NAION. To odpovídá přibližně jednomu dalšímu případu na 10 000 pacientoroků léčby.
Pediatrická populace
Semaglutid nebyl hodnocen u dětí a dospívajících mladších 18 let s MASH.
V klinickém hodnocení provedeném u dospívajících ve věku od 12 do méně než 18 let s obezitou nebo s nadváhou s přítomností alespoň jedné komorbidity související s tělesnou hmotností bylo semaglutidu vystaveno 133 pacientů. Klinické hodnocení trvalo 68 týdnů.
Celkově byla frekvence, typ a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících srovnatelná s frekvencí, typem a závažností nežádoucích účinků pozorovaných u dospělé populace. Cholelitiáza byla hlášena u 3,8 % pacientů léčených semaglutidem a u 0 % pacientů léčených placebem.
Po 68 týdnech léčby nebyly zjištěny žádné účinky na růst nebo pubertální vývoj. Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Farmakologické vlastnosti - KAYSHILD 1,7MG
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii diabetu, analoga GLP-1 (peptidu podobného glukagonu-1), ATC kód: A10BJ06
Mechanismus účinku
Semaglutid je analog GLP-1 s 94% sekvenční homologií s lidským GLP-1. Semaglutid působí jako agonista receptoru GLP-1, který se selektivně váže na receptor GLP-1, cíl přirozeného GLP-1,
a aktivuje jej. Receptory GLP-1 jsou ve velkém rozsahu distribuovány v těle (např. slinivce břišní, ledvinách, mozku, srdci, cévním systému, imunitním systému a plicích); nebyly však detekovány na jaterních buňkách.
Mechanismus účinku specifický pro játra je multifaktoriální a předpokládá se, že je zprostředkován zlepšením metabolických faktorů, včetně snížení tělesné hmotnosti, zlepšeného metabolismu glukózy a lipidů a sníženého zánětu. Semaglutid ovlivňuje genové dráhy jak zánětu, tak fibrózy, čímž pozitivně mění proteomický profil jedince s MASH. Semaglutid navíc snižuje ukládání tuku v játrech.
Semaglutid snižuje tělesnou hmotnost tak, že potlačuje chuť k jídlu, čímž redukuje příjem energie. Kromě toho semaglutid snižuje preferenci potravin s vysokým obsahem tuku.
Semaglutid dále snižuje hladinu glukózy v krvi v závislosti na koncentraci glukózy tak, že při vysoké hladině glukózy v krvi stimuluje sekreci inzulinu a snižuje sekreci glukagonu. Mechanismus snižování koncentrace glukózy v krvi zahrnuje rovněž mírné zpoždění vyprazdňování žaludku v časné postprandiální fázi. Při hypoglykemii snižuje semaglutid sekreci inzulinu a neovlivňuje sekreci glukagonu.
Semaglutid má příznivý vliv na hladiny lipidů v krvi, snižuje systolický krevní tlak a redukuje zánět. Kromě toho studie na zvířatech ukázaly, že semaglutid zeslabuje rozvoj aterosklerózy a vykazuje protizánětlivý účinek v kardiovaskulárním systému.
Farmakodynamické účinky
Aktivita onemocnění MASH
Semaglutid zlepšuje složky aktivity onemocnění MASH redukováním steatózy, zánětu a balonování hepatocytů hodnocené histologií. Kromě toho semaglutid zmírňuje steatózu jater, což bylo hodnoceno tranzientní elastografií (TE) pomocí parametru sledované atenuace (CAP, Controlled Attenuation Parameter) a magnetickou rezonancí s hodnocením protonové denzity tukové frakce (MRI-PDFF, Magnetic Resonance Imaging Proton Density Fat Fraction).
Také bylo pozorováno zlepšení hladin alaninaminotransferázy (ALT) a aspartátaminotrasferázy (AST).
Jaterní fibróza
Semaglutid snižuje tuhost jater hodnocenou pomocí TE a snižuje skóre testu hodnocení jaterní fibrózy (ELF; Enhanced Liver Fibrosis) a hladiny propeptidu kolagenového biomarkeru typu III (Pro-C3).
Lipidy nalačno
Semaglutid ve srovnání s placebem snižoval koncentraci triacylglycerolů nalačno o 17 % a zlepšil koncentraci HDL o 4,7 %.
Citlivost na glukózu a inzulin
U pacientů s MASH a diabetem 2. typu semaglutid snížil hladinu HbA1c o 1,1 % ve srovnání s placebem (0 %).
U pacientů s MASH bez diabetu 2. typu bylo odhadované snížení inzulinové rezistence hodnocené v modelu homeostázy (HOMA-IR; homeostasis model assessment of insulin resistance) vyšší
u semaglutidu (-32,5 %) než u placeba (-0,5 %).
Sekrece inzulinu a glukagonu závislá na glukóze
Semaglutid snižuje vysoké koncentrace glukózy v krvi tak, že v závislosti na koncentraci glukózy stimuluje sekreci inzulinu a snižuje sekreci glukagonu. Při léčbě semaglutidem byla míra sekrece inzulinu u pacientů s diabetem 2. typu srovnatelná se zdravými subjekty.
Během navozené hypoglykemie neměnil semaglutid v porovnání s placebem kontraregulační odpovědi zvýšené hladiny glukagonu a neměl vliv na snížení hladiny C-peptidu u pacientů s diabetem 2. typu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost a bezpečnost semaglutidu byla hodnocena v jedné studii fáze 3 (ESSENCE) u dospělých pacientů s MASH a stadiem jaterní fibrózy F2 nebo F3.
ESSENCE je 240týdenní, randomizované, multicentrické, dvojitě zaslepené klinické hodnocení
s paralelními skupinami. Zařazení pacienti měli výchozí nebo nedávnou biopsii jater, která prokázala klinicky významnou jaterní steatózu asociovanou s metabolickou dysfunkcí (MASLD, Metabolic Dysfunction-Associated Steatotic Liver Disease), definovanou jako MASH s F2 nebo F3 a skóre aktivity nealkoholické steatózy (NAS) ≥ 4 se skóre 1 nebo více u steatózy, lobulárního zánětu
a balonování hepatocytů. Účinnost byla stanovena na základě účinku semaglutidu na vymizení steatohepatitidy (definované jako NAS 0–1 u zánětu, 0 u balonování hepatocytů a jakákoli hodnota
u steatózy (podle NASH CRN)) bez zhoršení jaterní fibrózy (fibróza je hodnocena na stupnici fibrózy NASH CRN od 0 do 4) a zlepšení jaterní fibrózy nejméně o jedno stadium (definované jako zlepšení o ≥ 1 stupeň na stupnici fibrózy NASH CRN) bez zhoršení steatohepatitidy (definovaného jako žádné zvýšení skóre NAS u balonování hepatocytů, zánětu nebo steatózy oproti výchozímu stavu) na bioptických vzorcích jater po výchozím stavu odebraných v 72. týdnu.
Do průběžné analýzy v 72. týdnu bylo zařazeno celkem 800 pacientů randomizovaných do skupiny se semaglutidem (534 pacienti) nebo placebem (266 pacientů) v poměru 2:1. Z nich na základě hodnocení ve výchozím stavu mělo 31,3 % pacientů MASH a F2, a 68,8 % pacientů mělo MASH
a F3. Průměrný věk byl 56 let a 25,3 % pacientů bylo starších 65 let; 57,1 % byly ženy. Průměrný BMI byl 34,6 kg/m2; 6,6 % pacientů mělo BMI < 25; 72,8 % pacientů mělo BMI ≥ 30 a 55,9 % mělo diabetes 2. typu. Výchozí hodnota pro tuhost jater hodnocenou pomocí TE (geometrický průměr) byla 11,5 kPa, pro skóre ELF (medián) 9,9, pro FIB-4 (medián) 1,6; pro ALT (geometrický průměr)
56,8 jednotek/l a pro AST (geometrický průměr) 46,6 jednotek/l.
V 72. týdnu byl semaglutid účinnější než placebo v navození ústupu steatohepatitidy bez zhoršení jaterní fibrózy, v navození zlepšení jaterní fibrózy bez zhoršení steatohepatitidy a také v ústupu steatohepatitidy se zlepšením jaterní fibrózy (viz tabulka 3). Léčba semaglutidem v 72. týdnu vedla také k vyššímu a trvalému snížení tělesné hmotnosti a zlepšení výsledků neinvazivních jaterních testů ve srovnání s placebem (viz tabulka 3).
Účinnost byla pozorována bez ohledu na věk, pohlaví, rasu a etnický původ, výchozí stadium fibrózy, funkci jater, BMI, přítomnost diabetu 2. typu a úroveň funkce ledvin.
Tabulka 3 ESSENCE: Výsledky v 72. týdnu
| semaglutid 2,4 mg | placebo | |
| Úplný analyzovaný soubor (n) | 534 | 266 |
| Vymizení steatohepatitidy a žádné zhoršení jaterní fibrózy1 | ||
| Podíl (%) respondérů2 | 62,9 | 34,3 |
| Rozdíl (%) oproti placebu3 [95% CI] | 28,6 [21,1; 36,2]* | - |
| Zlepšení jaterní fibrózy a žádné zhoršení steatohepatitidy4 | ||
| Podíl (%) respondérů2 | 36,8 | 22,4 |
| Rozdíl (%) oproti placebu3 [95% CI] | 14,4 [7,5; 21,3]* | - |
| Vymizení steatohepatitidy a zlepšení jaterní fibrózy5 | ||
| Podíl (%) respondérů2 | 32,7 | 16,1 |
| Rozdíl (%) oproti placebu3 [95% CI] | 16,5 [10,2; 22,8]* | - |
| Tělesná hmotnost | ||
| Výchozí hodnota (kg) | 95,4 | 97,6 |
| Změna (%) oproti výchozí hodnotě6 | -10,5 | -2,0 |
| Rozdíl (%) oproti placebu6 [95 % CI] | -8,5 [-9,5; -7,4]* | - |
| Tuhost jater hodnocená pomocí TE | ||
| Počet pacientů ve výchozí hodnotě7 | 417 | 216 |
| Výchozí hodnota (kPa)8 | 11,5 | 11,6 |
| Změna (%) oproti výchozí hodnotě6 | -31,1 | -13,5 |
| Relativní rozdíl (%) oproti placebu6 [95% CI] | -20,4 [-25,9; -14,4] | - |
| Skóre ELF | ||
| Výchozí hodnota | 10,0 | 10,0 |
| Změna oproti výchozí hodnotě6 | -0,57 | 0,01 |
| Rozdíl oproti placebu6 [95% CI] | -0,57 [-0,68; -0,47] | - |
| ALT | ||
| Výchozí hodnota (jednotky/l)8 | 57,1 | 56,4 |
| Změna (%) oproti výchozí hodnotě6 | -52,1 | -22,2 |
| Relativní rozdíl (%) oproti placebu6 [95% CI] | -38,5 [-43,4; -33,1] | - |
| AST | ||
| Výchozí hodnota (jednotky/l)8 | 46,9 | 45,9 |
| Změna (%) oproti výchozí hodnotě6 | -44,9 | -17,1 |
| Relativní rozdíl (%) oproti placebu6 [95% CI] | -33,5 [-37,9; -28,9] | - |
ALT: alaninaminotransferáza, AST: aspartátaminotransferáza, ELF: test k vyhodnocení jaterní fibrózy, TE: transientní elastografie
*p < 0,0001 (neupravená 2stranná) pro superioritu.
1Vymizení steatohepatitidy je definováno jako skóre aktivity (NAS) nealkoholické steatózy jater (NAFLD; non-alcoholic fatty liver disease) 0–1 pro zánět, 0 pro balonování hepatocytů a jakákoli hodnota pro steatózu (podle klinické výzkumné sítě nealkoholické steatohepatitidy [NASH CRN]). Fibróza je na stupnici fibrózy NASH CRN klasifikována stupni 0 až 4.
2Chybějící údaje byly imputovány pomocí vícenásobné imputace (MI) na základě nepodmíněné reference. 3Odhadnuto pomocí Cochranova-Mantelova-Haenszelova testu stratifikovaném podle výchozího stavu diabetu a výchozího stavu fibrózy.
4Zlepšení fibrózy je definováno jako zlepšení o ≥ 1 stupeň na stupnici pro hodnocení fibrózy NASH CRN. Žádné zhoršení steatohepatitidy je definováno jako neexistence zvýšení skóre NAS z výchozí hodnoty z hlediska balonování hepatocytů, zánětu nebo steatózy.
5Vymizení steatohepatitidy je definováno jako skóre NAS 0–1 pro zánět, 0 pro balonování hepatocytů a jakákoli hodnota pro steatózu (podle NASH CRN). Zlepšení fibrózy je definováno jako zlepšení o ≥ 1 stupeň na stupnici pro hodnocení fibrózy NASH CRN.
6Odhad pomocí modelu ANCOVA za použití vícenásobné imputace na základě nepodmíněné reference.
7Pacienti z pracovišť s dostupným vybavením
8Geometrický průměr
Kardiovaskulární bezpečnost
Na základě výsledků randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, příhodami řízené studie SELECT, která zahrnovala 17 604 pacientů s prokázaným kardiovaskulárním onemocněním
a BMI ≥ 27 kg/m2, neexistují žádné známky nežádoucího kardiovaskulárního bezpečnostního rizika s poměrem rizik (HR) 0,80, [0,72; 0,90] [95 % CI]), pro závažné nežádoucí kardiovaskulární příhody (MACE), definované jako složený cílový parametr sestávající z kardiovaskulárního úmrtí (včetně
neurčené příčiny smrti), nefatálního infarktu myokardu nebo nefatální cévní mozkové příhody. Každá složka přispěla ke snížení MACE.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Kayshild u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě MASH (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).
Podmínečné schválení
Tento léčivý přípravek byl registrován postupem tzv. podmínečného schválení. Znamená to, že jsou očekávány další důkazy o jeho přínosech.
Evropská agentura pro léčivé přípravky nejméně jednou za rok vyhodnotí nové informace o tomto léčivém přípravku a tento souhrn údajů o přípravku bude podle potřeby aktualizován.
V porovnání s přirozeným GLP-1 má semaglutid prodloužený poločas přibližně na 1 týden, takže je vhodný pro subkutánní podávání jednou týdně. Hlavním mechanismem prodloužení účinku je vazba na albumin, která vede ke snížení renální clearance a ochraně před metabolickou degradací. Kromě toho je semaglutid stabilizován proti degradaci enzymem DPP-4.
Absorpce
Průměrná koncentrace semaglutidu v ustáleném stavu po subkutánním podání udržovací dávky semaglutidu byla přibližně 80 nmol/l u pacientů s MASH a stadiem jaterní fibrózy F2 nebo F3 na základě údajů z klinického hodnocení fáze 3a, kde 90 % pacientů mělo průměrné koncentrace mezi 52 nmol/l a 122 nmol/l. Expozice semaglutidu v ustáleném stavu se zvýšila úměrně s dávkami od 0,25 mg do 2,4 mg jednou týdně. Expozice v ustáleném stavu byla stabilní v průběhu času, jak bylo hodnoceno až do 72. týdne. Při subkutánním podání semaglutidu do břicha, stehna nebo nadloktí bylo dosaženo obdobné expozice. Absolutní biologická dostupnost semaglutidu byla 89 %.
Distribuce
Průměrný distribuční objem semaglutidu po subkutánním podání pacientům s MASH a stadiem jaterní fibrózy F2 nebo F3 byl přibližně 13,7 l. Semaglutid se ve značné míře vázal na albumin v plazmě
(> 99 %).
Biotransformace
Před exkrecí se semaglutid ve značné míře metabolizuje cestou proteolytického štěpení hlavního peptidového řetězce a sekvenční beta-oxidací postranního řetězce mastné kyseliny. Enzym neutrální endopeptidáza (NEP) byl identifikován jako jeden z aktivních metabolických enzymů.
Eliminace
Primárními cestami exkrece materiálu souvisejícího se semaglutidem jsou moč a stolice. Přibližně 3 %
absorbované dávky byla vyloučena močí ve formě intaktního semaglutidu.
U pacientů s MASH a stadiem jaterní fibrózy F2 nebo F3 byla clearance semaglutidu přibližně 0,05 l/h. Při poločasu eliminace přibližně 1 týden bude semaglutid přítomen v krevním oběhu asi 7 týdnů po poslední dávce 2,4 mg.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Věk neměl žádný vliv na farmakokinetiku semaglutidu na základě dat z klinických studií fáze 2 a fáze 3 zahrnujících pacienty ve věku 18–80 let.
Pohlaví, rasa a etnická příslušnost
Pohlaví (494 žen, 326 mužů), rasa (běloši a jiná rasa [641 pacientů]), asijská [179 pacientů]) a etnická příslušnost (hispánská nebo latinskoamerická [137 pacientů]), nehispánská nebo nelatinskoamerická [683 pacientů]) neměly na základě dat z klinických studií fáze 2 a fáze 3 žádný vliv na farmakokinetiku semaglutidu.
Tělesná hmotnost
Tělesná hmotnost měla vliv na expozici semaglutidu. Vyšší tělesná hmotnost vedla k nižší expozici; 20% rozdíl v tělesné hmotnosti mezi jednotlivci povede přibližně k 19 % rozdílu v expozici. Týdenní dávka 2,4 mg semaglutidu poskytla adekvátní systémovou expozici v rozmezí tělesné hmotnosti 42,7−206 kg.
Porucha funkce ledvin
Porucha funkce ledvin neměla klinicky relevantní vliv na farmakokinetiku semaglutidu. Tato skutečnost byla prokázána jednorázovou dávkou 0,5 mg semaglutidu podanou pacientům s různými stupni poruchy funkce ledvin (lehkou, středně těžkou, těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů na dialýze) v porovnání s pacienty s normální funkcí ledvin. Toto bylo také prokázáno u pacientů
s MASH a lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin na základě dat z klinických studií fáze 2 a fáze 3.
Porucha funkce jater
Porucha funkce jater neměla žádný vliv na expozici semaglutidu. Farmakokinetika semaglutidu byla hodnocena ve studii s jednorázovou dávkou 0,5 mg semaglutidu u pacientů s různými stupni poruchy funkce jater (lehkou [třída A dle Childa a Pugha], středně těžkou [třída B dle Childa a Pugha], těžkou [třída C dle Childa a Pugha] poruchou) a v porovnání s pacienty s normální funkcí jater.
Jaterní fibróza
Stadium jaterní fibrózy (F1 až F4c) nemělo na základě dat z klinických studií fáze 2 a fáze 3 žádný vliv na expozici semaglutidu.
Stav diabetu
Diabetes 2. typu neměl na základě dat z klinických studií fáze 2 a fáze 3 žádný vliv na expozici semaglutidu.
Imunogenita
Vývoj protilátek proti semaglutidu při léčbě semaglutidem se vyskytl jen zřídka (viz bod 4.8) a nezdálo se, že by tato reakce ovlivňovala farmakokinetiku semaglutidu.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost semaglutidu u dětí a dospívajících mladších 18 let s MASH nebyla hodnocena. Farmakokinetické vlastnosti semaglutidu byly hodnoceny v klinickém hodnocení u dospívajících pacientů ve věku 12 až < 18 let s obezitou nebo nadváhou a nejméně jednou komorbiditou související s tělesnou hmotností (124 pacienti, tělesná hmotnost 61,6–211,9 kg). Expozice semaglutidu
u dospívajících byla podobná jako u dospělých s obezitou nebo nadváhou.
Farmaceutické údaje - KAYSHILD 1,7MG
Dihydrát hydrogenfosforečnanu sodného Propylenglykol
Fenol
Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH) Hydroxid sodný (k úpravě pH)
Voda pro injekci
Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky.
Před použitím: 3 roky.
Po prvním použití: 6 týdnů. Uchovávejte při teplotě do 30 °C nebo v chladničce (2 °C – 8 °C).
Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Neuchovávejte v blízkosti chladicího zařízení. Chraňte před mrazem.
Pokud pero nepoužíváte, ponechte uzávěr na peru, aby byl přípravek chráněn před světlem. Podmínky uchovávání po prvním použití léčivého přípravku viz bod 6.3.
1,5ml nebo 3ml skleněná zásobní vložka (sklo třídy I) uzavřená na jednom konci pryžovým pístem (chlorbutyl) a na druhém konci hliníkovým víčkem s laminovaným pryžovým uzávěrem (brombutyl/polyisopren). Zásobní vložka je vložena do jednorázového předplněného pera vyrobeného z polypropylenu, polyoxymethylenu, polykarbonátu a akrylonitrilbutadienstyrenu.
Velikost balení je 1 předplněné pero a 4 jednorázové jehly NovoFine Plus.
Přípravek Kayshild nesmí být použit v případě, že není čirý a bezbarvý. Pero nesmí být použito v případě, že bylo zmrazeno.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Pero je určeno k vícečetnému použití. Obsahuje čtyři (4) dávky. Po podání 4 dávek může v peru zůstat zbytek roztoku, i když bylo podání prováděno správně. Jakýkoli zbylý roztok je pro dávku nedostatečný a pero je třeba zlikvidovat.
Pacient má být poučen, aby po podání každé injekce zlikvidoval injekční jehlu v souladu s místními požadavky a pero s přípravkem Kayshild uchovával bez nasazené injekční jehly. Lze tím zamezit ucpání jehel, kontaminaci, infekci, unikání roztoku a nepřesnému dávkování.
Pero je určeno k použití pouze jednou osobou.
Přípravek Kayshild lze aplikovat jednorázovými jehlami 30G, 31G a 32G o délce do 8 mm.