STRIMVELIS 1-10^6 BUNĚK/ML Infuzní disperze
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - STRIMVELIS 1-10^6 BUNĚK/ML
Strimvelis musí být podán v transplantačním centru lékařem, který má předchozí zkušenosti s léčbou pacientů s ADA-SCID a s používáním přípravků ex vivo genové terapie autologními CD34+. Očekává se, že pacienti vstoupí do léčebného registru a budou dlouhodobě sledováni.
Přípravek Strimvelis je určen pouze pro autologní použití (viz bod 4.4).
Je nutno mít připraveny rezervní CD34+ kmenové buňky v počtu alespoň 1 x 106 CD34+ buněk/kg. Ty je nutno získat od pacienta alespoň 3 týdny před léčbou přípravkem Strimvelis. Rezervní kmenové buňky jsou určeny jako záchranná léčba v případě selhání během výroby, selhání transplantace nebo prolongované aplazie kostní dřeně po léčbě.
Pacient musí být schopen odběru dostatečného počtu CD34+ buněk, které poskytnou minimálně 4 x 106 purifikovaných CD34+ buněk/kg potřebných k výrobě přípravku Strimvelis.
Podmínky před léčbou
Doporučuje se, aby byl podán intravenózně busulfan v dávce 0,5 mg/kg každých 6 hodin po dobu dvou po sobě jdoucích dnů; podávání busulfanu má být zahájeno tři dny před podáním přípravku Strimvelis. Celková dávka busulfanu je 4 mg/kg, rozdělená na 8 dávek po 0,5 mg/kg. Hladiny busulfanu v plazmě je třeba měřit oba dny po první denní dávce sériovými odběry krve za použití vhodné metody. Překročí-li AUC busulfanu 4 000 nanogramů/ml*hod (974 µmol/l.min, je třeba dávku snížit v závislosti na AUC.
Premedikace
Doporučuje se, aby 15-30 minut před infuzí přípravku Strimvelis bylo podáno intravenózně
antihistaminikum. Dávkování
Doporučené rozmezí dávek přípravku Strimvelis je mezi 2 a 20 x 106 CD34+ buněk/kg. Dávka, která má být podána infuzí, bude stanovena ošetřujícím lékařem na základě celkového počtu dodaných CD34+ buněk, tělesná hmotnosti pacienta v době léčby a skutečnosti, že každý použitý vak by měl být podán celý.
Další informace týkající se dávek naleznete v přiloženém informačním listu šarže (LIS, Lot Information Sheet).
Obsahuje-li přípravek méně než 2 x 106 CD34+ buněk/kg, je na ošetřujícím lékaři, aby podle individuálního poměru přínosu a rizika rozhodl, zda začít s léčbou. V klinických studiích bylo u pacientů léčených méně než 2 x 106 CD34+ buněk/kg pozorováno selhání léčby.
Strimvelis se podává pouze jednou.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Tento léčivý přípravek není určen k podání u pacientů ve věku > 65 let a v této věkové skupině nebyl
studován.
Porucha funkce ledvin
Tento léčivý přípravek nebyl studován u pacientů s poruchou funkce ledvin. Neočekává se nutnost
úpravy dávky.
Porucha funkce jater
Tento léčivý přípravek nebyl studován u pacientů s poruchou funkce jater. Neočekává se nutnost
úpravy dávky.
Způsob podání
Strimvelis je určen pouze k intravenózní infuzi.
Před podáním je nutné ověřit, zda totožnost pacienta odpovídá jedinečným údajům o pacientovi uvedeným na štítcích infuzních vaků přípravku Strimvelis a v přiložené dokumentaci. Pokud je zapotřebí více než jeden vak přípravku Strimvelis, smí být podán pouze jeden vak léčivého přípravku najednou. Celkový počet infuzních vaků, které mají být podány, musí být rovněž ověřen podle údajů o konkrétním pacientovi uvedených v informačním listu šarže (LIS) (viz bod 4.4).
K podání je nutno použít transfuzní set s filtrem. Je třeba použít pouze filtry určené pro použití
s transfuzními sety, aby se zabránilo nechtěnému odstranění buněk z přípravku.
Rychlost infuze nesmí přesáhnout 5 ml/kg/hod. Doba podání je přibližně 20 minut (viz bod 6.6). Po podání je nutné vypláchnout infuzní vak pomocí 50ml injekční stříkačky naplněné 9 mg/ml (0,9%) roztoku chloridu sodného pro injekce.
Opatření, která je třeba učinit při manipulaci s přípravkem nebo jeho podáváním
Zdravotničtí pracovníci, kteří zacházejí s přípravkem Strimvelis, musí používat odpovídající ochranná opatření (rukavice a brýle) k zabránění přenosu případných infekčních nemocí při manipulaci
s přípravkem.
Pokyny k přípravě, náhodné expozici a likvidaci přípravku Strimvelis (viz bod 6.6).
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Současná leukemie nebo myelodysplazie nebo jejich výskyt v anamnéze.
Pozitivní test na virus lidské imunodeficience (HIV) nebo přítomnost jakéhokoli přenosného infekčního agens uvedeného v platné EU Cell and Tissue Directive před odběrem kostní dřeně.
Genová terapie v anamnéze.
Sledovatelnost
Musí být splněny požadavky na sledovatelnost buněčných léčivých přípravků pro moderní terapii. Aby se zajistila sledovatelnost, má se uchovávat po dobu 30 let název přípravku po datu použitelnosti přípravku, číslo šarže a jméno léčeného pacienta.
Autologní použití
Strimvelis je určen pouze pro autologní použití a nikdy nesmí být podán jinému pacientovi než původnímu dárci CD34+ buněk. Přípravek Strimvelis nesmí být podán, pokud údaje na štítcích přípravku a v informačním listu šarže (LIS) neodpovídají totožnosti pacienta.
Riziko inzerční onkogeneze
Jeden případ lymfoidní leukemie z T-řady byl hlášen u dítěte s ADA-SCID 4,7 roku po léčbě přípravkem Strimvelis (viz bod 4.8).
U pacientů léčených přípravkem Strimvelis se mohou vyvinout sekundární malignity. Pacienti by mají být po celý život sledováni z hlediska výskytu sekundárních malignit. V případě výskytu sekundární malignity je třeba kontaktovat společnost a vyžádat si pokyny k odběru vzorků pacienta pro účely testování.
Obecně
Dlouhodobý účinek a trvání odpovědi na přípravek Strimvelis u ADA-SCID nebyly systematicky
hodnoceny po dobu delší než 8 let po léčbě (viz bod 5.1).
Neimunologické projevy ADA-SCID nemusí na přípravek Strimvelis reagovat.
Byly hlášeny případy kožních papilomů, abnormální elektroforézy bílkovin v séru a po jednom případu lipofibromu, plicního útvaru a snížení repertoáru T-buněk V beta. Kauzální vztah k přípravku nebyl prokázán.
V některých případech se může stát, že pacient nebude moci dostat léčbu kvůli problémům při výrobě.
Po tomto oznámení může ošetřující lékař příslušně modifikovat pacientův léčebný program
(tj. ukončení podávání busulfanu a/nebo podání záložních kmenových buněk, je-li to vhodné).
Musí být zvážena zvláštní upozornění a opatření týkající se léčivých přípravků myeloablativního přípravného režimu.
Imunitní rekonstituce
Během klinických studií se počty T lymfocytů (CD3+) a NK buněk (CD 56+) po léčbě zvýšily. Hodnota mediánu 3 roky po genové terapii byly nižší než normální hodnoty. Doporučuje se pokračovat ve sledování pacienta.
Komplikace související s použitím centrálního žilního katetru včetně infekcí a trombů
Byly hlášeny nežádoucí účinky související s použitím centrálního žilního katetru (central venous catheter, CVC) (např. závažné infekce CVC a trombus v pomůcce). Pacienti mají být pečlivě monitorováni z hlediska výskytu potenciálních příhod souvisejících s katetrem.
Hypersenzitivita a reakce související s infuzí
Tento léčivý přípravek je nutno používat s opatrností u pacientů s hypersenzitivitou na aminoglykosidy nebo bovinní séroalbumin.
Selhání štěpu
Vyskytly se případy neúspěšné léčby. Někteří pacienti museli obnovit dlouhodobou substituční enzymatickou léčbu a/nebo jim musely být transplantovány kmenové buňky (viz bod 5.1).
Pacienti mají být pečlivě monitorováni s ohledem na výskyt závažných a oportunních infekcí, parametry imunitní rekonstituce a potřebu intravenózně podávané náhrady imunoglobulinu (IVIG);
v případě nedostatečné odpovědi se doporučuje zahájit jinou léčbu ADA-SCID pod dohledem lékaře. Přenos infekčního agens
Existuje malé riziko přenosu infekčních agens. Zdravotničtí pracovníci, kteří podávají přípravek Strimvelis, proto mají po léčbě u pacientů sledovat známky a příznaky infekcí a v případě potřeby je vhodně léčit.
Autoimunita a imunogenita
U pacientů s ADA-SCID může dojít k rozvoji autoimunity. V klinických studiích mělo 67 % (12 z 18) léčených pacientů autoimunitní protilátky nebo jiné projevy (např. autoimunitní trombocytopenie, autoimunitní aplastická anemie, autoimunitní hepatitida a Guillainův Barrého syndrom) (viz bod 4.8). Doporučuje se pravidelné sledování klinické autoimunity.
S přípravkem Strimvelis nebylo provedeno testování imunogenity.
Léčba pacientů mladších než 6 měsíců a starších než 6 let a 7 měsíců
Léčba má být provedena s opatrností u pacientů mladších než 6 měsíců a starších než 6 let a 7 měsíců, protože pro tato věková rozpětí nejsou dostupné žádné údaje z klinických studií. U starších pacientů je typicky snížená schopnost poskytnout větší množství CD34+ buněk, což může znamenat, že starší pacienti nemohou být léčeni. Úspěšnost tvorby T buněk po léčbě je pravděpodobně také ovlivněna reziduální funkcí thymu, která může být u starších dětí narušena. Použití tohoto léčivého přípravku
u starších pacientů, než jací byli dříve studováni, má být pečlivě zváženo a vyhrazeno pouze pro
případy, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti léčby.
Sérologické testování
U všech pacientů má být před odběrem kostní dřeně vyšetřena přítomnost HIV-1/2, HTLV-1/2, HBV, HCV a mykoplazmy s cílem zajistit přijetí buněčného zdrojového materiálu pro výrobu přípravku Strimvelis.
Pacienti, kteří byli dříve pozitivně testováni na hepatitidu C, mohou být léčeni přípravkem Strimvelis, pokud je u nich prokázána absence pokračující infekce za pomoci testu nukleových kyselin s mezí stanovitelnosti ≤ 15 mezinárodních jednotek/ml. Výsledky musí být negativní nejméně při 3 po sobě jdoucích testech v průběhu minimálně 4 týdnů po ukončení léčby hepatitidy C, poslední test má být proveden maximálně 3 dny před odběrem buněk.
Dárcovství krve, orgánů, tkání a buněk
Pacienti léčení přípravkem Strimvelis nikdy v budoucnu nesmějí darovat krev, orgány, tkáně a buňky k transplantaci. Tyto informace jsou uvedeny na kartě pacienta.
Po podání přípravku Strimvelis
Výsledky kontroly kvality ve druhé fázi budou k dispozici až po infuzi přípravku. Pokud budou po infuzi léčivého přípravku zjištěny klinicky relevantní problémy s kvalitou, například výsledky mimo specifikaci, bude o tom informován ošetřující lékař. Lékař má pacienta podle potřeby sledovat a/nebo léčit.
Obsah sodíku
Tento léčivý přípravek obsahuje 42 až 137 mg sodíku v jednotce dávky, což
odpovídá 2 až 7 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.
Nebyly provedeny žádné studie interakcí. Neočekávají se interakce přípravku Strimvelis se skupinou enzymů jaterního cytochromu P-450 nebo s transportéry léčiv.
Živé vakcíny
Bezpečnost imunizace živými virovými vakcínami po léčbě přípravkem Strimvelis nebyla studována. Očkování živými virovými vakcínami se nedoporučuje během 6 týdnů před zahájením nemyeloablativního přípravného režimu a až do doby hematologického a imunologického zotavení po léčbě přípravkem Strimvelis.
Jelikož přípravek Strimvelis není určen k použití u dospělých, nejsou k dispozici údaje o použití během těhotenství nebo kojení u lidí ani reprodukční studie na zvířatech.
Pokud jde o fertilitu, prostudujte si souhrn údajů o přípravku pro léčivý přípravek pro přípravný režim. Je třeba poznamenat, že ošetřující lékař má informovat rodiče/ošetřovatele pacienta o možnostech kryokonzervace spermatogenních kmenových buněk nebo tkáně vaječníků.
Strimvelis nemá žádný nebo má zanedbatelný dlouhodobý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Závažné nežádoucí účinky zahrnují akutní leukemii z T-řady a autoimunitní poruchy (např. autoimunitní hemolytickou anemii, autoimunitní aplastickou anemii, autoimunitní hepatitidu, autoimunitní trombocytopenii a Guillainův Barrého syndrom). Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem byla pyrexie.
Nežádoucí účinky v tabulce
Bezpečnost přípravku Strimvelis byla hodnocena u 33 subjektů, tj. 22 pacientů léčených v programu klinického vývoje a 11 pacientů léčených v komerčním prostředí, s mediánem doby sledování 12 let u pacientů léčených v klinických studiích a 1,5 roku u pacientů léčených v komerčním prostředí.
Vzhledem k malé populaci pacientů a velikosti kohort neposkytují nežádoucí účinky v níže uvedené
v tabulce kompletní obraz o druhu a četnosti těchto účinků.
Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže s použitím tříd orgánových systémů a četnosti podle MedDRA. Použité kategorie četnosti jsou: velmi časté (≥ 1/10) a časté (≥ 1/100 až < 1/10). V rámci kategorií frekvencí jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí s klesající závažností.
| Třídy orgánových systémů | Velmi časté | Časté |
| Poruchy krve a lymfatického systému | Anemiea neutropeniea | Autoimunitní hemolytická anemie, Autoimunitní aplastická anemie, Autoimunitnítrombocytopenie |
| Novotvary benigní, maligní ablíže neurčené | Akutní leukemie z T-řady | |
| Endokrinní poruchy | Hypothyreóza | Autoimunitní thyreoiditida |
| Poruchy nervového systému | Guillainův Barrého syndrom | |
| Cévní poruchy | Hypertenzea | |
| Respirační, hrudnía mediastinální poruchy | Astma, alergická rinitida | |
| Poruchy jater a žlučových cest | Autoimunitní hepatitida | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | Atopická dermatitida, ekzém | |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Pyrexie | |
| Vyšetření | Zvýšení hladiny jaterních enzymůa, pozitivní antinukleární protilátky (ANA),pozitivní protilátky proti hladkému svalstvu | Pozitivní cytoplazmatické protilátky proti neutrofilům |
a Nežádoucí účinky považované za potenciálně spojené s busulfanem.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Lymfoidní leukemie z T-řady v důsledku inzerční onkogeneze
Z 33 pacientů s ADA-SCID léčených přípravkem Strimvelis byl hlášen jeden případ lymfoidní leukémie z T-řady u jednoho dítěte (frekvence: 3 %). Tato příhoda nastala 4,7 let po léčbě přípravkem Strimvelis. Analýza místa inzerce retrovirů (retroviral insertion site, RIS) identifikovala jediný dominantní klon umístěný přibližně 40 kb před genem LMO2, známým onkogenem, s výskytem
≥ 98 %.
Imunitní rekonstituce
Všechny identifikované nežádoucí účinky v tabulce (s výjimkou účinků potenciálně spojených
s busulfanem) se vzhledem k jejich povaze a načasování považují za účinky spojené s imunitní rekonstitucí. Tyto autoimunitní nežádoucí účinky byly hlášeny u subjektů po genové terapii. Většina byla hlášena během 3 měsíců až 3 let sledování a navrátila se k normálu, s výjimkou hypothyreózy a pozitivních ANA testů. Nežádoucí účinky spojené s alergií uvedené v tabulce byly také většinou hlášeny během 3 měsíců až 3 let sledování.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Farmakologické vlastnosti - STRIMVELIS 1-10^6 BUNĚK/ML
Farmakoterapeutická skupina: imunostimulancia, jiná imunostimulancia, ATC kód: L03AX
Mechanismus účinku
Po infuzi se CD34+ buňky včlení do kostní dřeně, kde obohatí hematopoetický systém o podíl buněk,
který exprimuje farmakologicky aktivní hladiny enzymu ADA.
Po úspěšném přihojení štěpu u pacienta se očekává, že účinek bude celoživotní. Farmakodynamické účinky
Jeden rok po léčbě byl medián podílu geneticky modifikovaných buněk u pacientů zařazených
v pivotní studii v periferní krvi 28 % (rozmezí 6 %-92 %) pro CD19+ a 73 % (rozmezí 20 %-100 %) pro CD3+ buňky, 3 roky po léčbě byl medián podílu geneticky modifikovaných buněk v periferní
krvi 30 % (rozmezí 8 %-101 %) pro CD19+ a 67 % (rozmezí 39 %-82 %) pro CD3+. Procentní medián geneticky upravených buněk v periferní krvi v 8. roce u pacientů zařazených do dlouhodobého sledování byl 97 % (rozpětí 1 % - 101 %) u buněk CD19+, a 101 % (rozpětí 1 % - 101 %) u buněk CD3+.
Přítomnost transgenu vede ke zvýšení exprese ADA. Jeden rok po léčbě byl medián aktivity proteinu ADA (mononukleární buněčná adenosindeamináza) v lymfocytech v periferní
krvi 181,2 (rozmezí 42,1-1 678,2) nmol/hod/mg proteinu ve srovnání s výchozím mediánem aktivity proteinu 80,6 (rozmezí 30,5-92,3) nmol/hod/mg proteinu. Aktivita ADA zůstala zvýšena během trvání sledování po dobu 8 let.
Klinická účinnost a bezpečnost
Celkem 18 pacientů s ADA-SCID bylo léčeno přípravkem Strimvelis v rámci otevřené pivotní studie
(AD1115611; n = 12), dvou časných otevřených pilotních studií (AD1117054/AD1117056; n = 3) a specifického léčebného programu (AD1117064; n = 3). Studie hodnotily použití přípravku
Strimvelis v rozmezí 0,9 x 106 – 18,2 x 106 CD34+ buněk/kg. Všichni pacienti dostávali před genovou terapií přípravnou léčbu busulfanem; většina dostala celkovou dávku 4 mg/kg intravenózně
během 2 po sobě jdoucích dnů před infuzí CD34+. Čtyři pacienti byli po neúspěšné transplantaci kmenových buněk od haploidentického dárce a 15 z 18 pacientů dostávalo dříve substituční enzymatickou léčbu bovinní adenosindeaminázou modifikovanou polyethylenglykolem (PEG-ADA). Pacientům, kteří dříve dostávali PEG-ADA, byla tato léčba ukončena 10 až 22 dní před léčbou přípravkem Strimvelis. Medián věku v rámci programu byl 1,7 roku (rozpětí 0,5 až 6,1) a 61 % byli muži. 83 % byli běloši (56 % kavkazského/evropského původu a 28 % arabského/severoafrického původu), 11 % byli Afroameričané/Afričané a 6 % byli Asiaté.
Pacienti léčení v pivotní studii
Účinnost přípravku Strimvelis byla hodnocena v 3leté otevřené prospektivní studii u dětí, u nichž chyběl příbuzný dárce kmenových buněk s odpovídajícím HLA a které neodpovídaly adekvátně na léčbu PEG-ADA, netolerovaly ji, nebo k ní neměly přístup.
Výsledky ve 3. roce u pacientů léčených v pivotní studii jsou uvedeny v Tabulce 1. Léčba přípravkem
Strimvelis vedla ke 100% přežití 3 roky po podání, snížení podílu závažných infekcí, zvýšení
T lymfocytů (CD3+) a všichni pacienti měli po léčbě hladiny nukleotidu deoxyadenosinu ve venózních červených krvinkách (RBC dAXP) pod patologickými hladinami (> 100 nmol/ml).
Tabulka 1 Výsledky ve 3. roce u ITT populace v pivotní studii*
| Cílový parametr | Výchozí stav/předléčboua | Rok 3/3 roky po léčběb |
| Přežitín% | Neuplatňuje se | 12100 % |
| Závažné infekcenPodíl závažných infekcí na pacientorokpozorování (95% interval spolehlivosti) | 121,01 (0,68-1,46) | 120,38c (0,21-0,65) |
| T-lymfocyty (x 106/l) | ||
| n | 11 | 11 |
| medián (rozpětí) | 88,0 (19-2 718) | 828,0 (309-2 458) |
| % subjektů s venózním RBC | ||
| dAXP < 100 nmol/ml po podání | ||
| přípravku Strimvelisd | Neuplatňuje see | 11 |
| n | 100 % | |
| % |
* Včetně údajů od jednoho pacienta získaných po intervenci PEG-ADA (≥ 3 měsíce léčby) nebo transplantaci hematopoetických kmenových buněk.
a Pro T lymfocyty založeno na celém období před léčbou pro závažné infekce (údaje získány retrospektivně) a údajích získaných při úvodní návštěvě. U pacienta č. 10 nebyl k dispozici výchozí počet T lymfocytů.
b Založeno na 3letém období po léčbě pro přežití a závažné infekce a údajích získaných při návštěvě po 3 letech pro T lymfocyty a dAXP. Pacient č. 8 odstoupil ze studie před návštěvou po 3 letech, tudíž pro něj nejsou k dispozici údaje o T lymfocytech a dAXP.
c Závažné infekce jsou ty, které vyžadují hospitalizaci nebo prodloužení hospitalizace. 3měsíční období hospitalizace bezprostředně po genové terapii bylo z tohoto výpočtu vyloučeno.
d dAXP = dAMP + dADP + dATP. Výsledné hodnoty dAXP jsou založeny na analýze odpovědí u pacientů po genové terapii, kteří dosáhli definované metabolické detoxikace, výchozí hodnoty jsou proto neaplikovatelné.
e Ve výchozím stavu mělo 9 z 11 (82 %) pacientů dAXP < 100 nmol/ml. Všichni tito pacienti dříve
dostávali PEG-ADA.
Funkce T buněk: U pacientů léčených v pivotní studii byla proliferace T buněk prokázána odpovědí na stimulaci anti-CD3 protilátkami (medián 62629 cpm, rozmezí 4531 až 252173) a fytohemaglutininem (medián 140642 cpm, rozmezí 11119 až 505607) v 1. roce po genové terapii a tyto odpovědi přetrvávaly i ve 3. roce. Zjištění, že TREC (T cell receptor excision circles) v lymfocytech v periferní krvi byly zvýšeny oproti výchozí hladině (medián 141, rozmezí 56 až 1542 kopií/100 ng DNA)
v 1. roce a jejich přetrvávání ve 3. roce po léčbě spolu se skutečností, že u všech pacientů byly po genové terapii jednou nebo víckrát prokázány polyklonální V-beta řetězce, představují další podpůrný důkaz funkčního vývoje T buněk.
Funkce B buněk: Všech 12 subjektů zařazených v pivotní studii bylo v době screeningu léčeno IVIG
a u 7 subjektů (58 %) byla v období 0-3 roky po genové terapii léčba IVIG ukončena.
Dlouhodobé sledování
100% přežití bylo pozorováno u všech 12 pacientů léčených během pivotní studie a také u 18 pacientů v integrované analýze, s mediánem sledování v trvání přibližně 12 let. Přežití bez intervence v této pivotní populaci [definované jako přežití bez potřeby dlouhodobého (≥ 3 měsíce) nového nasazení PEG-ADA nebo transplantace kmenových buněk] bylo 92 % (11/12 pacientů) [82 % (14/17 pacientů) pro integrovanou populaci]. U jednoho pacienta léčeného v pilotní studii nebyly k dispozici údaje
o opětovném nasazení PEG-ADA, proto byl vyřazen ze sledování přežití bez intervence v integrované populaci. Dlouhodobá léčba PEG-ADA (v trvání více než 3 měsíce) byla použita u tří pacientů; u dvou z nich byla následně provedena transplantace kmenových buněk od příbuzného dárce a jeden pacient zůstal na dlouhodobé léčbě PEG-ADA. U dalšího pacienta bylo zapotřebí přechodné podávání
PEG-ADA z důvodu autoimunitní reakce (viz bod 4.4).
U těchto pacientů léčených v pivotní studii a v dlouhodobém sledování (LTFU) se podíl závažných infekcí snižoval v průběhu doby sledování (Tabulka 2).
Tabulka 2 Kumulativní podíl závažných infekcí na osobu/rok expozice (kombinace pivotní a
LTFU ITT populace)*
| Před léčbou | Po léčbě | ||||||||
| Časovéobdobí | n/a | 3 měsíce– 1 rok | Až 2 roky | Až 3 roky | Až 4 roky | Až 5 let | Až 6 let | Až 7 let | Až 8 let |
| Počet pacientů | 17 | 17 | 17 | 17 | 16 | 15 | 15 | 15 | 15 |
| Počet závažných infekcí | 40 | 11 | 18 | 18 | 20 | 20 | 21 | 21 | 21 |
| Podíl závažných infekcí naosobu/rok | 1,08 | 0,73 | 0,56 | 0,35 | 0,30 | 0,24 | 0,22 | 0,19 | 0,17 |
* Bez údajů od jednoho pacienta získaných v Pilotní studii 1, který nebyl sledován do 13 let po genové terapii. n/a – neuplatňuje se
Farmaceutické údaje - STRIMVELIS 1-10^6 BUNĚK/ML
Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými
léčivými přípravky.
Uchovávejte v chladničce (2 °C-8 °C) až do okamžiku, kdy je pacient připraven k podání. Nedávejte do chladničky (2 °C-8 °C) poté, co přípravek dosáhne pokojové teploty (15 °C-25 °C).
50ml ethylenvinylacetátový (EVA) infuzní vak se spojkou Luer uzavřenou uzávěrem Luer-lock, baleno ve vnějším obalu pro opakované použití.
Opatření, která je nutno učinit při zacházení s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním
Tento léčivý přípravek obsahuje lidské krevní buňky. Zdravotničtí pracovníci zacházející s přípravkem Strimvelis musí proto přijmout příslušná opatření (rukavice, ochranný oděv a ochranu očí), aby zabránili potenciálnímu přenosu infekčních chorob.
Strimvelis je dopraven přímo do zdravotnického zařízení, kde bude infuze podána. Infuzní vak(y) je(jsou) umístěn(y) uvnitř uzavřeného vnějšího obalu. Vaky musí být až do použití uchovávány ve vnějším obalu.
Strimvelis je určen pouze pro autologní použití. Totožnost pacienta je před infuzí nutno před podáním infuze srovnat s informací o pacientovi na vnitřním a/nebo vnějším obalu a informační list šarže (LIS). Nepodávejte infuzi přípravku Strimvelis, pokud informace na štítku infuzního vaku určeného pro konkrétního pacienta neodpovídají údajům zamýšleného pacienta. Celkový počet infuzních vaků, které mají být podány, musí být rovněž potvrzen informacemi o konkrétním pacientovi uvedenými v informačním listu šarže (LIS).
Infuzní vak opatrně vyjměte z kovové kazety a následně ho zahřejte v digestoří s laminárním prouděním, a to v jeho zapečetěném přebalu po dobu alespoň 7 minut při pokojové teplotě
(15 °C – 25 °C). Jemně promíchejte obsah vaku, aby došlo k rozptýlení všech buněčných agregátů, podávejte s pomocí transfuzního setu obsahujícího filtr k zachycení případných zbývajících buněčných agregátů.
Zvláštní opatření pro likvidaci léčivého přípravku
U nepoužitých léčivých přípravků nebo odpadního materiálu je třeba dodržovat místní pokyny pro zacházení s lidským biologickým materiálem. S veškerým materiálem, který byl ve styku
s přípravkem Strimvelis (pevný a kapalný odpad), musí být zacházeno jako s potenciálně infekčním odpadem v souladu s místními pokyny pro zacházení s lidským biologickým materiálem a takto má být i tento materiál zlikvidován.
Náhodná expozice
Musí se zabránit náhodné expozici přípravku Strimvelis. V případě náhodné expozice je třeba dodržovat místní pokyny pro zacházení s lidskými biologickými materiály, což může zahrnovat omytí kontaminované kůže a odstranění kontaminovaného oděvu. Pracovní povrchy a materiály, které mohly být v kontaktu s přípravkem Strimvelis, musí být dekontaminovány vhodným dezinfekčním prostředkem.