PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 5000000IU Prášek pro injekční roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 5000000IU
Přípravek Penicilin G draselná sůl BBP je určen k léčbě následujících infekcí u dospělých, dospívajících, dětí a novorozenců, způsobených patogeny citlivými na penicilin.
Indikace volby
Pneumokoková pneumonie
Závažné celkové infekce (bakteriemie, meningitida, endokarditida) způsobené citlivými druhy bakterií Streptokokové a klostridiové infekce měkkých tkání se závažným průběhem (erysipel, impetigo, krepitující celulitida, myozitida, gangréna)
Aktinomykóza
Neurosyfilis, kongenitální syfilis
Profylaxe novorozenecké sepse způsobené bakterií Streptococcus agalactiae
Alternativní indikace
Enterokoková endokarditida (v kombinaci s aminoglykosidy) (jako alternativa ampicilinu) Neuroborelióza (jako alternativa ceftriaxonu/ cefotaximu)
Při výběru antibiotika je nutné brát v úvahu oficiální doporučení o vhodném použití antibakteriálních látek.
Dávkování
Dospělí:
Obvyklá dávka je 1 MIU – 5 MIU každých 4–6 hodin.
Pediatrická populace
Dospívající a děti od 1 měsíce:
Obvyklá dávka je 25-50 (100) kIU/kg každých 4–6 hodin
Novorozenci (do 1 měsíce):
Viz tabulka níže.
Délka podání:
Obvykle 7-10 dnů. Není-li uvedeno jinak, pak 48–72 h po poklesu teploty a ústupu známek infekce, u závažných stavů individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění.
Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby:
Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby u dospělých, dospívajících a dětí s tělesnou hmotností ≥ 40 kg
| Onemocnění | Jednotlivá dávka1 | Interval | Celková denní dávka | Délka podání |
| Pneumokoková pneumonie (MIC ≤ 0,5mg/l) | 2 MIU | 6 h | 8 MIU | 5-7 dnů |
| Pneumokoková pneumonie (MIC 1mg/l) | 2-4MIU | 4-6 h | 12-16 MIU | 7-10 dnů |
| Pneumokoková pneumonie (MIC 2 | 4 MIU | 4 h | 24 MIU | |
| Meningitida nebo bakteriemiezpůsobená meningokoky, pneumokoky (MIC < 0,125 mg/l) nebo Streptococcus agalactiae | 3-4 MIU | 4-6 h | 18-24 MIU | 10-14 dnů |
| Závažné celkové infekce způsobené bakteriemi Arcanobacterium haemolyticum, Pasteurella multocida (monoinfekce, beta-laktamáza negativní) | 3-4 MIU | 4-6 h | 18-24 MIU | 7-10 dnů |
| Závažné celkové infekce způsobené bakterií Leptospira interrogans | 1-1,5 MIU | 4-6 h | 6 MIU | 5-7 dnů |
| Bakteriemie, myozitida, nekrotizujícífasciitida, Plaut-Vincentova angina(nekrotizující stomatitida) způsobená beta-hemolytickými streptokoky nebo nesporulujícími anaeroby | 4 MIU | 4 h | 24 MIU | 10-14 dnů |
| +klindamycin2,3900 mg i.v. | 8 h | 2,7 g |
| Klostridiová gangréna, nekrotizujícífasciitida, krepitující flegmóna včetně dalších závažných infekcí způsobených bakterií Streptococcus pyogenes | 4 MIU | 4 h | 24 MIU | 10-14 dnů |
| +klindamycin2,4600 mg i.v. | 8 h | 2,4 g | ||
| Endokarditida způsobená pneumokoky | 2-3 MIU | 4-6 h | 12-18 MIU | 4 týdny |
| Endokarditida způsobená viridujícími streptokoky nebo bakterií Streptococcus agalactiae (MIC < 0,25 mg/l) | 2-3 MIU | 4 h | 12-18 MIU | 4 týdny5 |
| +/- gentamicin 61 mg/kg | 8 h 7 | 3 mg/kg | 2 týdny | |
| Endokarditida způsobená viridujícímistreptokoky (MIC 0,5 mg/l) | 3 MIU | 4 h | 18 MIU | 4 týdny |
| +gentamicin 61 mg/kg | 8 h 7 | 3 mg/kg | 2 týdny | |
| Endokarditida způsobená enterokoky 8,9(alternativa ampicilinu) | 4-5 MIU | 4 h | 24-30 MIU | 4-6 týdny |
| +gentamicin101 mg/kg | 8 h 7 | 3 mg/kg | ||
| Endokarditida způsobená viridujícími streptokoky (MIC > 0,5 - < 4 mg/l) (alternativa ampicilinu) 9 | 4-5 MIU | 4 h | 24-30 MIU | 4-6 týdnů |
| +gentamicin101 mg/kg | 8 h 7 | 3 mg/kg | 2 týdny |
| Endokarditida způsobená bakteriíCorynebacterium diphtheriae | 2-3 MIU | 4 h | 12-18 MIU | 4-6 týdnů | |
| Endokarditida způsobená bakteriíErysipelothrix rhusiopathiae | 600 kIU | 6 h | 2,4 MIU | 4-6 týdnů | |
| +gentamicin 1 mg/kg | 8 h 7 | 3 mg/kg | 1 týden | ||
| Aktinomykóza | 2-3 MIU | 4-6 h | 10-20 MIU | 2-6 týdnů 11 | |
| Neurosyfilis | 3-4 MIU | 4 h | 18-24 MIU | 10-14 dnů | |
| Profylaxe novorozenecké sepsezpůsobené bakterií Streptococcus agalactiae12 | první dávka 5 MIU, pak 2,5-3 MIU do porodu | ||||
| Neuroborelióza (alternativaceftriaxonu/cefotaximu) | 3-4 MIU | 4 h | 18-24 MIU | 10-14 dnů | |
Vysvětlivky
-
vyšší dávky kontinuální infuzí
-
inhibice toxinů produkovaných bakterií Streptococcus pyogenes
-
anaerobní koky mohou být ve směsi s jinými anaeroby, klindamycin zde rozšiřuje spektrum penicilinu
-
nebo metronidazol 500 mg i.v. každých 6 h
-
s výjimkou bakterie Streptococcus agalactiae u kmenů inhibovaných MIC penicilinu < 0,25 mg/l postačuje k léčbě samotný penicilin; podává-li se v kombinaci s gentamicinem, pak lze dobu podávání penicilinu zkrátit na 2 týdny
-
pouze u kmenů které nejsou rezistentní k vysokým koncentracím gentamicinu (MIC < 128 mg/l)
-
lze podat i v jedné dávce 3 mg/kg/den každých 24 h [3]
-
s výjimkou bakterie Enterococcus faecium (inherentní rezistence k penicilinům)
-
benzylpenicilin a ampicilin jsou u této indikace rovnocenné
-
u této indikace se podává kombinace s aminoglykosidy vždy, alternativa při vysoké rezistenci ke gentamicinu (MIC > 128 mg/l) je streptomycin 7,5 mg každých 12 h, případně vankomycin 15 mg/kg každých 12 h
-
dalších 6-12 měsíců amoxicilin 500-750 mg každých 8 h
-
podrobnosti o zahájení profylaxe, viz Doporučené postupy v neonatologii
Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby u dětí s tělesnou hmotností < 40 kg
| Onemocnění1 | Specifikace | Jednotlivá dávka | Interval | Délka podání |
| Pneumokokovápneumonie | MIC ≤ 0,5 mg/l | 25 kIU/kg | 4-6 h | 5-7 dnů |
| MIC 1 mg/l | 25-50 kIU/kg | 4-6 h | 7-10 dnů | |
| MIC 2 mg/l | 50 kIU/kg | 4 h | 10-14 dnů | |
| Difterie | + antitoxin | 50 kIU/kg | 6 h | 10-14 dnů |
| Závažné celkové infekcemeningitida, bakteriemie, endokarditida | seznam původců 4,5 | 50-75 kIU/kg | 4 h | 1-2 týdny |
| Endokarditida | způsobená enterokoky2 | penicilin 50-75 | 4-6 h | 4-6 týdnů |
| + gentamicin3 1 | 8 h | |||
| způsobená viridujícími | penicilin 50-75 | 4-6 h | 4-6 týdnů |
| streptokoky MIC > 0,5 mg/l a < 4 mg/l | + gentamicin3 1 mg/kg | 8 h | 2 týdny |
Vysvětlivky
-
další indikace, viz tabulka Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby u dospělých, dospívajících a dětí s tělesnou hmotností
≥ 40 kg s příslušně upravenými dávkami pro děti
-
s výjimkou bakterie Enterococcus faecium (inherentní rezistence k penicilinům)
-
pouze u kmenů, které nejsou rezistentní k vysokým koncentracím gentamicinu (MIC < 128 mg/l), pak alternativa je streptomycin 7,5 mg každých 12 h, případně vankomycin 15 mg/kg každých 12 h
-
benzylpenicilin je lékem volby pro infekce invazivními bakteriemi, které jsou (se vzácnými výjimkami) trvale citlivé k nízkým koncentracím penicilinu (MIC < 0,125 mg/l): Neisseria meningitidis (meningokok), Streptococcus pneumoniae (pneumokok), beta-hemolytické streptokoky sk. A (Streptococcus pyogenes), B (Streptococcus agalactiae), C, G, většina
viridujících streptokoků, Bacillus anthracis, Pasteurella spp., Erysipelothrix rhusiopathiae, Corynebacterium diphtheriae, Leptospira interrogans, Treponema pallidum, Streptobacillus moniliformis, nesporulující anaeroby (s výjimkou Bacteroides spp.)
-
penicilin v příslušných dávkách je lékem volby pneumokokové pneumonie způsobené kmeny s MIC penicilinu ≤ 2 mg/l a pro klostridiové infekce, v kombinaci s gentamicinem je lékem volby pro infekční endokarditidy způsobené viridujícími
streptokoky a alternativou ampicilinu u enterokokové endokarditidy
Dávky u novorozenců (i.v.) pro infekce s výjimkou kongenitální syfilidy
| Tělesnáhmotnost | < 2000 g | > 2000 g | ||
| Věk | 0-7 dnů | 8-28 dnů | 0-7 dnů | 8-28 dnů |
| Dávka | 200 KIU/kg/den | 300 KIU/kg/den | 300 KIU/kg/den | 400 KIU/kg/den |
| Interval | ve 2 dílčích dávkách každých 12 h | ve 3 dílčích dávkách každých 8 h | ve 3 dávkách každých8 h | ve 4 dílčích dávkách každých 6 h |
Dávky u novorozenců (i.v.) s kongenitální syfilidou
| Tělesnáhmotnost | < 2000 g | > 2000 g | ||
| Věk | 0-7 dnů | 8-28 dnů | 0-7 dnů | 8-28 dnů |
| Dávka | 100 KIU/kg/den | 150 KIU/kg/den | 100 KIU/kg/den | 150-200 KIU/kg/den |
| Interval | ve 2 dílčích dávkách každých 12 h | ve 3 dílčích dávkách každých 8 h | ve 2 dílčích dávkách každých 12 h | ve 4 dílčích dávkách každých 6 h |
Dávkování při poruše funkce ledvin1
| Clearance endogenníhokreatininu Clcr ml/min | Dospělí | ||
| Onemocnění2 | Dávka | Interval | |
| > 50 | jakékoli | beze změny | beze změny |
| 10-50 | závažné infekce3 | 2-3 MIU | 4 h |
| ostatní infekce | 1-1,5 MIU | 4 h | |
| < 10 | závažné infekce3 | 2 MIU | 4-6 h |
| ostatní infekce | 1 MIU | 6 h | |
Vysvětlivky
-
po hemodialýze se podává obvyklá udržovací dávka
-
viz tabulka Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby u dospělých, dospívajících a dětí s tělesnou hmotností ≥ 40 kg
-
endokarditida, meningitida, neurosyfilis a pod.
Dávkování při poruše funkce jater
Při těžké poruše funkce jater je třeba denní dávku benzylpenicilinu snížit na 20-50 % při obvyklých dávkovacích intervalech.
Způsob podání
Intravenózně; pokud jedna dávka je rovna nebo vyšší než 3 MIU (u dětí rovna nebo vyšší než 50kIU/kg), aplikuje se ve 30minutové intravenózní infuzi.
Intramuskulárně se podává výjimečně.
Hypersenzitivita na léčivou látku, jiné peniciliny nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.1.
Anamnéza závažné okamžité hypersenzitivní reakce (například anafylaxe) na jiné beta-laktamy (např.
cefalosporin, karbapenem nebo monobaktam).
Před zahájením léčby benzylpenicilinem má být pečlivě zjištěna předchozí hypersenzitivní reakce na
peniciliny, cefalosporiny jiné beta-laktamy a jiné alergeny. (viz body 4.3 a 4.8).
U pacientů léčených penicilinem byly hlášeny závažné a v některých případech i fatální hypersenzitivní (anafylaktoidní) reakce. Tyto reakce se častěji vyskytují u osob s anamnézou hypersenzitivity na
penicilin nebo cefalosporiny a u atopických osob.
Opatrnost je potřebná při podávání přípravku pacientům s bronchiálním astmatem.
V případě výskytu alergické reakce musí být léčba benzylpenicilinem přerušena a zahájena alternativní léčba. Závažné anafylaktické reakce vyžadují urgentní léčbu.
Penicilin možno podávat i lidem s alergií na penicilin, vyžaduje-li onemocnění léčbu penicilinem, po desenzibilizaci ( podávání postupně zvyšující se dávky penicilinu). Desenzibilizace se má provádět v nemocnici, jelikož je zde riziko vzniku těžké IgE reakce.
Závažné kožní reakce
V souvislosti s léčbou beta-laktamovými antibiotiky (včetně penicilinu) byly zaznamenány závažné, život ohrožující nebo fatální kožní nežádoucí reakce včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými symptomy (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP). Pacienti mají být poučeni o známkách a příznacích těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující některou z těchto závažných kožních reakcí, léčba přípravkem Penicilin G draselná sůl BBP musí být okamžitě ukončena a má být zvážena alternativní terapie. Pokud se u pacienta v souvislosti s podáváním přípravku Penicilin G draselná sůl BBP v minulosti závažná kožní reakce jako např. SJS, TEN, DRESS nebo AGEP vyskytla, nesmí být léčba tímto přípravkem již znovu zahájena.
Přerůstání necitlivých organismů
Stejně jako u každé léčby antibiotiky má lékař pozorně sledovat příznaky přerůstání necitlivých organismů (včetně plísní). Pokud se vyskytne infekce těmito organismy, má být přípravek vysazen a/nebo má být zahájena odpovídající léčba.
Infekce bakterií Clostridioides difficile
Kolitida spojená s antibiotiky byla hlášena téměř u všech antibakteriálních léčiv, zahrnujících mimo jiné benzylpenicilin, a závažnost může být mírná až život ohrožující (viz bod 4.8). Proto je důležité zvážit
tuto diagnózu u pacientů s průjmem během podávání antibiotik nebo po něm. Pokud se vyskytne kolitida v souvislosti s antibiotiky, má být podávání přípravku Penicilin G draselná sůl BBP okamžitě přerušeno, má být informován lékař a zahájena odpovídající terapie. Antiperistaltika jsou v této situaci
kontraindikována.
Testování glukózy v moči
Během léčby benzylpenicilinem mají být pro testování přítomnosti glukózy v moči použity enzymatické reakce oxidázy glukózy, protože u neenzymatických metod se mohou objevit falešně pozitivní výsledky.
Pomocné látky
Tento přípravek obsahuje 65,7 mg (1,68 mmol) draslíku v 1 MIU. Je nutné vzít v úvahu u pacientů se sníženou funkcí ledvin a u pacientů na dietě s nízkým obsahem draslíku.
Rychlé intravenózní podání vysokých dávek přípravku Penicilin G draselná sůl BBP je potenciálně nebezpečné u pacientů s diabetem mellitem a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Proto se hladina kalia u těchto pacientů má pečlivě monitorovat.
Jiná antibiotika nebo chemoterapeutika
Penicilin nemá být kombinován s aminoglykosidy, při souběžném podávání může docházet k jejich
inaktivaci penicilinem.
Aminoglykosidy jsou penicilinem inaktivovány in vitro: proto je nutné se vyvarovat mísení aminoglykosidů s penicilinem v infuzním roztoku. Je-li souběžná léčba nezbytná, mají být obě tyto látky podávány do různých míst v časovém intervalu nejméně jedné hodiny.
Penicilin nemá být kombinován s tetracykliny z důvodu možného snížení účinnosti. Tato interakce se stává významnou pouze u léčby meningitidy.
Antikoagulancia
Při souběžném podávání antikoagulancií mohou být u parenterálně podávaných penicilinů pozorovány změny v agregaci trombocytů a protrombinového času.
Methotrexát
Souběžné podávání methotrexátu a penicilinů vedlo ke snížení clearance methotrexátu a následně k toxicitě methotrexátu. Je třeba tyto pacienty pečlivě sledovat a případně dávkování upravit.
Probenecid
Souběžné podávání probenecidu vede k vyšší a přetrvávající koncentraci penicilinu v séru v důsledku inhibice renální eliminace (tubulární sekrece).
Riziko hyperkalemie
Souběžné podávání léčiv zvyšujících hladinu draslíku v krvi může vést k hyperkalemii.
Vliv na laboratorní testy
Vysoká koncentrace penicilinu v moči může mít za následek falešně pozitivní hodnoty glykosurie. Doporučuje se použití glukózových testů založených na enzymatických reakcích oxidázy glukózy.
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií. Studie na zvířatech neprokázaly žádné známky poruchy fertility nebo poškození plodu vlivem podávání penicilinu (viz bod 5.3).
Těhotenství
Benzylpenicilin prochází placentární bariérou.
Studie na teratogenitu u zvířat neprokázaly žádné známky poškození plodu vlivem podávání penicilinu. (viz bod 5.3.) Ačkoli údaje u omezeného počtu těhotných žen nenaznačují žádné nežádoucí účinky penicilinu na těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence, Penicillin G BBP se může používat v průběhu těhotenství, pokud přínos pro těhotnou ženu nepřevyšuje riziko pro plod.
Kojení
Penicilin G přestupuje do mateřského mléka v malém množství a obecně je považován za vhodný k léčbě kojících žen, pokud je u nich antibiotická léčba indikována. Jako u každého antibiotika, i po minimálních dávkách penicilinu v mléce může u kojeného dítěte nastat dysmikrobie, která se může projevit průjmem nebo kvasinkovou infekcí. Vyloučit se nedá ani alergická reakce. Možné riziko ovlivnění dítěte se zvyšuje s vyššími dávkami a délkou trvání léčby. U dítěte je potřeba sledovat, zda nedochází k rozvoji průjmu nebo alergie.
Penicilin G draselná sůl BBP nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Nejčastěji se vyskytujícími nežádoucími účinky jsou bolesti hlavy, alergické kožní reakce a gastrointestinální příznaky jako nauzea, zvracení a průjem. U pacientů se spirochetovými infekcemi také Jarischova- Herxheimerova reakce. Nejzávažnějším nežádoucím účinkem jsou závažné alergické reakce, jejichž výskyt je častější u osob s alergickou dispozicí. V souvislosti s léčbou benzylpenicilinem byly hlášeny také případy závažných kožních reakcí včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP). Podávání megadávek vyvolává vyšší výskyt nežádoucích účinků. Mohou se dostavit poruchy funkce ledvin, jater, krvetvorby a CNS. Nejčastěji se po aplikaci megadávek benzylpenicilinu dostavuje přechodná hořkost v ústech, bolesti hlavy, někdy zvracení a také příznaky podráždění CNS: lokalizované křeče svalů tváře nebo končetin, epileptiformní záchvaty až generalizované tonicko-klonické křeče případně až kóma.
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až
<1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000); není známo (z dostupných údajů
nelze určit):
| MedDRA třídy orgánových systémů | Frekvence | Nežádoucí účinek |
| Poruchy krve a lymfatického systému | Velmi vzácné | Eozinofilie TrombocytopenieHemolytická anemie |
| Poruchy nervového systému | Časté | Bolest hlavy |
| Není známo | Metabolická encefalopatie | |
| Gastrointestinální poruchy | Časté | Nauzea, zvracení, průjem |
| Vzácné | Průjem způsobený bakterií Clostridioides difficile | |
| Velmi vzácné | Pseudomembranózní kolitida | |
| Poruchy ledvin a močových cest | Méně časté | Intersticiální nefritida (riziko intersticiální nefritidy se zvyšuje s délkou terapie) |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | Časté | Exantém, pruritus |
| Velmi vzácné | Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, DRESS syndrom | |
| Není známo | Akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP), makulopapulární vyrážka, morbiliformní vyrážka, erytém | |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | Vzácné | Bolest kloubů |
| Cévní poruchy | Méně časté | Hemoragie |
| Vaskulitida | ||
| Poruchy imunitního systému | Časté | Jarisch-Herxheimerova reakce |
| Méně časté | Příznaky podobné sérové nemoci: urtikarie, horečka, angioneurotický edém, intenzivní pruritus a respirační obtíže | |
| Velmi vzácné | Závažné alergické reakce, např. anafylaktický šok* | |
| Není známo | Angioedém | |
| Poruchy jater a žlučových cest | Velmi vzácné | Cholestatická žloutenka, lupus erythematodes |
* Popis vybraných nežádoucích účinků
Anafylaktická reakce, anafylaktický šok:
Anafylaktická reakce je nejtěžším projevem alergické reakce, dostavuje se za 1-2 minuty po podání (někdy do půl hodiny, ojediněle i později) formou kolapsu až kardiorespiračního selhání s případným letálním koncem. Závažné anafylaktické reakce vyžadují urgentní léčbu a postup podle zásad pro zvládnutí těchto reakcí.
Jarischova-Herxheimerova reakce:
Během několika málo hodin po podání první dávky antibiotika u pacientů se spirochetovými infekcemi (např. syfilis, leptospiróza, lymeská borrelióza) může docházet k rozvoji tzv. Jarischovy-Herxheimerovy reakce, která se projevuje náhlým nástupem horečky, zimnice, třesavky a u pacientů se syfilidou a lymeskou borreliózou také zhoršením kožních projevů infekce. U predisponovaných pacientů může dojít také ke zhoršení funkce jater a ledvin, ke vzniku ARDS, myokardiální léze, k rozvoji hypotenze, může se vyskytnout meningitida, epileptické záchvaty, cévní mozková příhoda a kontrakce dělohy u těhotných žen. Ve většině případů ovšem dochází během několika málo hodin k odeznění příznaků na podpůrné infuzní léčbě. Při kardiovaskulární syfilidě může mít tato reakce velmi těžký průběh (primární atrofie n. optici, nervová hluchota) a může skončit až letálně.
Závažné kožní reakce:
V souvislosti s beta-laktamovými antibiotiky včetně penicilinu byly zaznamenány závažné kožní
nežádoucí reakce (SCAR) (Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, léková reakce s eozinofilií a systémovými symptomy, akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (viz bod 4.4)).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
Nepřímá toxicita: po podání vysokých dávek draselné soli benzylpenicilinu může u pacientů se sníženou funkcí ledvin dojít ke kumulativní otravě draslíkem.
V případě předávkování se dá očekávat zvýšená neuromuskulární dráždivost nebo náchylnost
k mozkovému záchvatu.
Léčba
Léčba je převážně symptomatická, metodou volby je dialýza nebo hemoperfuze aktivním uhlím.
Farmakologické vlastnosti - PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 5000000IU
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, peniciliny citlivé k působení
beta-laktamáz
ATC kód: J01CE01
Mechanismus účinku
Benzylpenicilin (penicilin G) je semisyntetický penicilin.
Mechanismus účinku benzylpenicilinu je založen na inhibici syntézy bakteriální stěny (ve fázi růstu) prostřednictvím blokády proteinů vázajících penicilin (PBP), jakými jsou například transpeptidázy. To má za následek baktericidní účinek. Benzylpenicilin je rozkládán penicilinázou a dalšími beta-laktamázami bakterií.
Vztah farmakokinetika/farmakodynamika
Účinnost závisí hlavně na časovém období, pro které zůstanou hladiny léčivé látky benzylpenicilinu nad minimální inhibiční koncentraci mikroorganismu (MIC).
Mechanismus rezistence
Rezistence na benzylpenicilin může být důsledkem následujících mechanismů:
-
Inaktivace beta-laktamázami: benzylpenicilin nemá dostatečnou účinnost proti bakteriím produkujícím beta-laktamázu. (stafylokok, gonokok).
-
Snížená afinita PBP k benzylpenicilinu: získaná rezistence pneumokoků a jiných streptokoků na benzylpenicilin je důsledkem změny stávajících PBP jako výsledek mutace.Meticilin (oxacillin) – rezistentní stafylokoky jsou rezistentní kvůli tvorbě pozměněné PBP se sníženou afinitou k benzylpenicilinu a všem ostatním beta-laktamovým antibiotikům.
-
Nedostatečná penetrace benzylpenicilinu přes vnější buněčné stěny gramnegativní bakterie může mít za následek nedostatečnou inhibici PBP.
-
Benzylpenicilin může být aktivně vyloučen z buňky efluxní pumpou.
Částečná nebo úplná zkřížená rezistence benzylpenicilinu existuje u penicilinů, cefalosporinů a jiných kombinací beta-laktamu a inhibitoru beta-laktamázy.
Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty MIC pro benzylpenicilin definovány Evropskou komisí pro testování antimikrobiální
citlivosti (EUCAST) – v13.0.
| Agens | ≤ senzitivní(mg/l) | > rezistentní |
| Staphylococcus aureus | 0,125 | 0,125 |
| Staphylococcus lugdunensis | 0,125 | 0,125 |
| Streptococcus spp. (skupina A, B, C, G) (1) | 0,25 | 0,25 |
| Streptococcus spp.S. agalactiae (skupina B) (2) | 0,125 | 0,125 |
| Streptococcus pneumoniae (1) | 0,06 | 2 |
| Streptococcus pneumoniae (2) | 0,06 | 0,06 |
| Skupina viridujících streptokoků | 0,25 | 2 |
| Skupina viridujících streptokoků (pouzescreening) | 0,25 | 0,25 |
| Haemophilus influenzae | Nedostatečný důkaz (IE) | Nedostatečný důkaz (IE) |
| Neisseria gonorrhoeae (3) | 0,06 | 1 |
| Neisseria meningitidis (4) | 0,25 | 0,25 |
| Prevotella spp. | 0,5 | 0,5 |
| Fusobacterium necrophorum | 0,06 | 0,06 |
| Clostridium perfringens | 0,5 | 0,5 |
| Cutibacterium acnes | 0,06 | 0,06 |
| Listeria monocytogenes (1) | 1 | 1 |
| Listeria monocytogenes (2) | Nedostatečný důkaz (IE) | Nedostatečný důkaz (IE) |
| Pasteurella spp. | 0,5 | 0,5 |
| Corynebacterium spp. (s výjimkou C. diphtheriae a C. ulcerans) | 0,125 | 0,125 |
| Corynebacterium diphtheriae a C. ulcerans | 0.001 | 1 |
| Aerococcus sanguinicola a A. urinae | 0,125 | 0,125 |
| Kingella kingae | 0,03 | 0,03 |
| PK/PD (druhově nespecifické hraničníhodnoty) | 0,25 | 2 |
(1) Indikace jiné než meningitida.
(2) izoláty od pacientů s meningitidou
(3) Pokud je beta-laktamáza negativní stanovuje se MIC benzylpenicilinu
(4) Všechny indikace
Citlivost
Prevalence rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a s časem a jsou nutné lokální informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby je třeba vyhledat radu odborníka, je-li lokální prevalence rezistence taková, že je použití léčiva minimálně u některých typů infekcí sporné.
Spektrum účinku
Obecně citlivé kmeny:
Aerobní grampozitivní organismy
Actinomyces israelii, Corynebacterium diphtheriae, Erysipelothrix rhusiopathiae, Gardnerella vaginalis, Streptococcus agalactiae, Streptococcus pneumoniae, Streptococcus pyogenes, Streptococcus dysgalactiae podskupina equisimilis, (streptokoky skupiny C & G), viridující streptokoky
Aerobní gramnegativní organismy
Borrelia burgdorferi, Eikenella corrodens, Haemophilus influenzae, Neisseria meningitidis
Anaerobní organismy: Clostridium perfringens,Clostridium tetani, Fusobacterium spp.,Peptoniphilus spp., Peptostreptococcus spp., Veillonella parvula
Ostatní organismy
Treponema pallidum
Kmeny, u nichž může být získaná rezistence Aerobní grampozitivní organismy
Enterococcus faecalis, Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis, Staphylococcus haemolyticus,
Staphylococcus hominis
Aerobní gramnegativní organismy
Neisseria gonorrhoeae
Přirozeně rezistentní organismy Aerobní grampozitivní organismy
Enterococcus faecium, Nocardia asteroides
Aerobní gramnegativní organismy:
všechny enterobakterie, Legionella pneumophila, Moraxella catarrhalis, Pseudomonas aeruginosa
Anaerobní organismy
Bacteroides spp
Ostatní organismy
Chlamydia spp., Chlamydophila spp., Mycoplasma spp.
Absorpce
Benzylpenicilin se nevstřebává po perorálním podání (není acidorezistentní), proto se podává výlučně parenterálně. Draselná sůl benzylpenicilinu se po intramuskulární aplikaci velmi rychle vstřebává a maximální koncentrace v krvi je dosaženo už za 15-30 minut.
Po i.v. injekci 3000 mg penicilinu G během 3-5 min, je za 5 min dosaženo plazmatické koncentrace 400 μg/ml, za 10 minut pak 273 μg/ml. Během hodiny dochází k rychlému poklesu plazmatické koncentrace (v důsledku distribuce a eliminace) na 45 μg/ml. Následný pokles sérových hladin je již pomalejší, po 4 hod je plazmatická koncentrace 3,0 μg/ml. Pokud je stejná dávka penicilinu G podána kontinuální infuzí v trvání 6 hod, během 2 hodin je dosaženo plazmatické koncentrace 12–20 μg/ml, která je udržitelná pouze použitím infuzní pumpy.
Distribuce
Dobře proniká do většiny tkání, perikardiální a pleurální dutiny, do žluče, slin, mléka. Přechází také placentou. Nachází se především v extracelulární tekutině. Na bílkoviny se váže 46-58 % dávky. Do cerebrospinálního moku a komorové vody oka proniká málo. Při zánětech (meningitida) však proniká do cerebrospinálního moku (a také do jiných tělových tekutin) v podstatně větší míře a rychleji. Nedostatečně proniká do hnisavých ložisek, ischemických oblastí a nekrotických tkání.
Biotransformace
Benzylpenicilin se do určité míry (30 %) metabolizuje na kyselinu penicilovou, metabolit je vylučován močí, zbytek zůstává nezměněn
Eliminace
Vylučuje se převážně ledvinami, glomerulární filtrací 10 %, tubulární sekrecí 90 %. Biologický
poločas v plazmě je přibližně 0,4 - 0,65 h; při anurii se prodlužuje na 7-10 hodin.
Porucha funkce jater
Při těžké poruše funkce jater je třeba denní dávku benzylpenicilinu snížit na 20-50 % při obvyklých dávkovacích intervalech (viz bod 4.2)
Farmaceutické údaje - PENICILIN G DRASELNÁ SŮL BBP 5000000IU
V infuzních roztocích je benzylpenicilin inkompatibilní s metaraminolem, thiopentalem, amobarbitalem, kyselinou askorbovou, promethazinem, oxytetracyklinem, tetracyklinem, vankomycinem, chloramfenikolem a sulfadiazinem.
3 roky.
Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě
2 °C – 8 °C.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě, doba a podmínky uchovávaní přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně nemá být doba delší než 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C, pokud rekonstituce/ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných podmínek.
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl léčivý přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
Injekční lahvička z bezbarvého skla třídy III, chlorobutylová pryžová zátka, hliníkový kryt s bílým plastovým odtrhovacím víčkem (flip-off), krabička.
Velikost balení:
1 lahvička á 1 MIU 1 lahvička á 5 MIU
10 lahviček á 1 MIU 10 lahviček á 5 MIU
50 lahviček á 1 MIU 50 lahviček á 5 MIU Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Přípravek se před podáním musí rozpustit.
Draselná sůl benzylpenicilinu je dobře rozpustná už v malém objemu tekutiny (vody pro injekci, izotonickém roztoku chloridu sodného, 5% roztoku glukózy), která se přidává do lahvičky v množství přepočteném podle požadované koncentrace roztoku. K aplikaci megadávek se antibiotikum rozpustí v
50-250 ml vody pro injekci. Při přípravě roztoku je nutno se vyvarovat kontaktu roztoku benzylpenicilinu s kůží nebo sliznicí pro vysoké nebezpečí senzibilizace. Z tohoto důvodu se nesmí před aplikací vystřikovat nasátý vzduch z injekční stříkačky do vzduchu, ale vždy jen zpět do prázdné lahvičky.
Roztok draselné soli benzylpenicilinu se aplikuje intravenózně, intramuskulárně se podává výjimečně. Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.