Přípravek ARIKAYCE liposomal je indikován k léčbě netuberkulózních mykobakteriálních (NTM) plicních infekcí způsobených komplexem Mycobacterium avium (MAC) u dospělých s omezenými možnostmi léčby, kteří nemají cystickou fibrózu (viz body 4.2, 4.4 a 5.1).

Je třeba brát v úvahu oficiální doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

Přípravek ARIKAYCE liposomal má být používán v souvislosti s jinými antibakteriálními látkami

účinnými proti plicním infekcím způsobeným komplexem Mycobacterium avium.

Je třeba, aby léčbu přípravkem ARIKAYCE liposomal zahájili a řídili lékaři se zkušenostmi s léčbou netuberkulózní plicní choroby způsobené komplexem Mycobacterium avium.

Dávkování

Doporučená dávka je jedna injekční lahvička (590 mg) podávaná jedenkrát denně perorální inhalací.

Doba trvání léčby

Léčba inhalovaným lipozomálním amikacinem jako součást antibakteriálního režimu má pokračovat

12 měsíců po konverzi kultury sputa.

Léčba inhalovaným lipozomálním amikacinem nemá trvat déle než 6 měsíců, pokud do té doby nebyla potvrzena konverze kultury sputa (SCC).

Maximální doba trvání léčby inhalovaným lipozomálním amikacinem nemá překročit 18 měsíců.

Vynechané dávky

Pokud je denní dávka amikacinu vynechána, další dávku je třeba podat následující den. Nemá být podána dvojitá dávka pro nahrazení vynechané dávky.

Starší pacienti

Žádná úprava dávky není potřebná.

Porucha funkce jater

Inhalovaný lipozomální amikacin nebyl studován u pacientů s poruchou funkce jater. Úprava dávky při poruše funkce jater se nepožaduje, protože amikacin není metabolizován v játrech.

Porucha funkce ledvin

Inhalovaný lipozomální amikacin nebyl studován u pacientů s poruchou funkce ledvin. Používání je kontraindikováno u těžké poruchy funkce ledvin (viz body 4.3 a 4.4).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost inhalovaného lipozomálního amikacinu u pediatrických pacientů mladších než

18 let nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje. Způsob podání

Inhalační podání

Inhalovaný lipozomální amikacin se smí používat pouze s nebulizačním systémem Lamira (ruční nebulizátor, aerosolová hlavice a ovladač). Návod k použití viz bod 6.6. Přípravek nesmí být podáván žádnou jinou cestou ani s použitím jiného typu inhalačního systému.

Množství podané do plic bude záviset na faktorech pacienta. Na základě doporučeného testování in vitro na dechových vzorcích dospělých (dechový objem 500 ml, 15 dechů za minutu a poměr nádechu a výdechu 1:1) byla průměrná podaná dávka z náustku přibližně 312 mg amikacinu (přibližně 53 % údaje na etiketě) s průměrnou rychlostí podávání léku 22,3 mg/min. při předpokládané době nebulizace 14 minut. Průměrné hodnoty hmotnostního mediánu aerodynamického průměru (MMAD) nebulizovaných kapiček aerosolu je přibližně 4,7 µm s hodnotou D¹⁰ 2,4 µm a D⁹⁰ 9,0 µm dle stanovení s použitím další generace metody impaktoru.

Hypersenzitivita na léčivou látku, na kterékoli aminoglykosidové antibiotikum nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Hypersenzitivita na sóju.

Souběžné podávání s kterýmkoli aminoglykosidem podávaným kteroukoli cestou.

Těžká porucha funkce ledvin.

Anafylaktické a hypersenzitivní reakce

Závažné a potenciálně život ohrožující hypersenzitivní reakce, včetně anafylaxe, byly hlášeny u pacientů používajících inhalovaný lipozomální amikacin.

Před nasazením terapie inhalovaným lipozomálním amikacinem je třeba provést vyhodnocení předchozích hypersenzitivních reakcí na aminoglykosidy. Pokud dojde k anafylaktické nebo hypersenzitivní reakci, je třeba inhalovaný lipozomální amikacin vysadit a zavést patřičná podpůrná opatření.

Alergická alveolitida

V klinických studiích byla při používání inhalovaného lipozomálního amikacinu inhalovaného lipozomálního amikacinu hlášena alergická alveolitida a pneumonitida (viz bod 4.8).

Pokud dojde k alergické alveolitidě, je třeba léčbu inhalovaným lipozomálním amikacinem vysadit a

pacienty je třeba odpovídajícím způsobem léčit.

Bronchospasmus

V klinických studiích byl při používání inhalovaného lipozomálního amikacinu hlášen bronchospasmus. U pacientů s reaktivní chorobou dýchacích cest, astmatem nebo bronchospasmem v anamnéze je třeba inhalovaný lipozomální amikacinu podat po použití krátce působícího bronchodilatancia. Pokud existují známky bronchospasmu způsobeného inhalací inhalovaného lipozomálního amikacinu, pacient může být předem ošetřen bronchodilatancii (viz bod 4.8).

Exacerbace základního plicního onemocnění

V klinických studiích byla hlášena exacerbace základního plicního onemocnění (chronické obstrukční plicní nemoci, infekční exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci, infekční exacerbace u pacientů s bronchiektaziemi) s vyšší frekvencí u pacientů léčených inhalovaným lipozomálním amikacinem v porovnání s pacienty, kteří nepoužívají inhalovaný lipozomální amikacin. Je třeba postupovat s opatrností při zahájení léčby inhalovaným lipozomálním amikacinem u pacientů s těmito základními stavy. Je třeba zvážit možnost vysazení inhalovaného lipozomálního amikacinu, pokud jsou pozorovány známky exacerbace.

Ototoxicita

V klinických studiích byla hlášena ototoxicita (včetně hluchoty, závratě, presynkopy, tinitu a vertiga) s vyšší frekvencí u pacientů léčených inhalovaným lipozomálním amikacinem v porovnání s pacienty, kteří nepoužívají inhalovaný lipozomální amikacin. Tinitus byl nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem týkajícím se ototoxicity.

Sluchové a vestibulární funkce je zapotřebí periodicky sledovat u všech pacientů a doporučuje se časté

sledování pu pacientů se známou nebo suspektní sluchovou nebo vestibulární dysfunkcí.

Pokud nastane ototoxicita v průběhu léčby, je třeba zvážit možnost vysazení inhalovaného lipozomálního amikacinu.

U pacientů s mutacemi mitochondriální DNA (zejména substitucí nukleotidů 1555 A za G v genu 12S rRNA) existuje zvýšené riziko ototoxicity, a to i v případě, že se hladiny aminoglykosidů v séru během léčby pohybují v doporučeném rozmezí. U těchto pacientů je třeba zvážit alternativní možnosti léčby.

U pacientů s rodinnou anamnézou příslušných mutací nebo hluchoty vyvolané aminoglykosidy na matčině straně je třeba před podáním zvážit alternativní léčbu nebo provedení genetických testů.

Nefrotoxicita

V klinických studiích byla hlášena nefrotoxicita u pacientů léčených inhalovaným lipozomálním amikacinem. Během léčby je zapotřebí periodicky sledovat funkci ledvin u všech pacientů a doporučuje se časté sledování u pacientů s již dříve existující renální dysfunkcí.

Je třeba zvážit možnost vysazení inhalovaného lipozomálního amikacinu u pacientů, u nichž se v

průběhu léčby prokáže nefrotoxicita.

Použití u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin je kontraindikováno (viz bod 4.3). Neuromuskulární blokáda

V klinických studiích byly při používání inhalovaného lipozomálního amikacinu hlášeny neuromuskulární poruchy (hlášené jako svalová slabost, periferní neuropatie a poruchy rovnováhy).

Aminoglykosidy mohou zhoršit svalovou slabost vzhledem k účinku na neuromuskulární spojení podobnému účinku kurare. Použití inhalovaného lipozomálního amikacinu se nedoporučuje u pacientů s onemocněním myasthenia gravis. Pacienty s jakýmikoli známými nebo suspektními neuromuskulárními poruchami je třeba pečlivě sledovat.

Současné podávání s jinými léčivými přípravky

Současné podávání inhalovaného lipozomálního amikacinu s jinými aminoglykosidy je kontraindikováno (viz bod 4.3).

Současné podávání s jinými léčivými přípravky ovlivňujícími sluchovou funkci, vestibulární funkci nebo renální funkci (včetně diuretik) se nedoporučuje.

S inhalovaným lipozomálním amikacinem nebyly provedeny žádné studie lékových interakcí. Farmakodynamické interakce

Používání inhalovaného lipozomálního amikacinu s kterýmkoli aminoglykosidem podávaným jakoukoli cestou je kontraindikováno (viz bod 4.3).

Současné a/nebo sekvenční používání inhalovaného lipozomálního amikacinu s jinými léčivými přípravky s neurotoxickým, nefrotoxickým nebo ototoxickým potenciálem, které může zvýšit toxicitu aminoglykosidu (např. diuretiky, jako je kyselina etakrynová, furosemid nebo mannitol intravenózně) se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Těhotenství

O používání inhalovaného lipozomálního amikacinu u těhotných žen nejsou k dispozici žádné údaje. Očekává se, že systémová expozice amikacinu po inhalaci inhalovaného lipozomálního amikacinu bude nízká v porovnání s parenterálním podáním amikacinu.

O používání aminoglykosidů u těhotných žen jsou k dispozici pouze omezené údaje. Aminoglykosidy mohou způsobit poškození plodu. Aminoglykosidy procházejí placentou a existují hlášení totální, ireverzibilní, bilaterální kongenitální hluchoty u dětí, jejichž matky dostávaly streptomycin v průběhu těhotenství. Přestože nebyly hlášeny nežádoucí účinky na plod nebo na novorozence u těhotných žen léčených jinými aminoglykosidy, možnost poškození existuje. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nebyly s inhalovaným amikacinem prováděny. Ve studiích reprodukční toxicity na myších, potkanech a králících s amikacinem podávaným parenterálně nebyly hlášeny žádné fetální malformace.

Podávání inhalovaného lipozomálního amikacinu v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje.

Kojení

O přítomnosti amikacinu v lidském mateřském mléce nejsou žádné informace. Očekává se však, že systémová expozice inhalovanému lipozomálnímu amikacinu bude nízká v porovnání s parenterálním podáním amikacinu.

Je nutno učinit rozhodnutí, zda přerušit kojení nebo vysadit terapii inhalovaným lipozomálním amikacinem se zohledněním přínosu kojení pro dítě a přínosu terapie pro ženu.

Fertilita

S inhalovaným lipozomálním amikacinem nebyly provedeny žádné studie fertility.

Amikacin má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Podávání inhalovaného lipozomálního amikacinu může způsobit závrať a další vestibulární poruchy (viz bod 4.8). Pacientům je třeba doporučit, aby neřídili a neobsluhovali stroje, když inhalují lipozomální amikacin.

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášenými respiračními nežádoucími účinky byla dysfonie (42,6 %), kašel (30,9 %), dyspnoe (14,4 %), hemoptýza (10,9 %), orofaryngeální bolest (9,2 %) a bronchospasmus (2,2 %). Mezi jiné často hlášené nerespirační nežádoucí účinky patřila únava (7,2 %), průjem (6,4 %), infekční exacerbace u pacientů s bronchiektaziemi (6,2 %) a nauzea (5,9 %).

Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky patřila chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) (1,5 %), hemoptýza (1,2 %) a infekční exacerbace u pacientů s bronchiektaziemi (1,0 %).

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Nežádoucí lékové účinky v tabulce 1 jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů MedDRA na základě klinických hodnocení a údajů po uvedení přípravku na trh. V rámci každé třídy orgánového systému platí následující definice pro terminologii frekvencí, které jsou zde dále používány: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné

(≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo: (nelze určit z dostupných údajů).

Tabulka 1 - Shrnutí nežádoucích účinků

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Nežádoucí účinky specificky spojené s předávkováním inhalovaného lipozomálního amikacinu nebyly v klinických studiích zjištěny. Předávkování u subjektů s preexistující poruchou renální funkce, hluchotou nebo vestibulární poruchou či poruchou neuromuskulárního přenosu může vést ke zhoršení preexistující poruchy.

V případě předávkování je třeba inhalovaný lipozomální amikacin okamžitě vysadit. Pokud je indikováno rychlé vysazení amikacinu, aby se zabránilo poškození cílového orgánu, například u subjektů s poruchou funkce ledvin, odstranění amikacinu z krve urychlí peritoneální dialýza nebo hemodialýza.