DROPIZOL 10MG/ML Perorální kapky, roztok

Symptomatická léčba těžkého průjmu u dospělých, pokud jiná protiprůjmová léčba není dostatečně účinná.

Dávkování

Obvyklá počáteční dávka u dospělých: 5-10 kapek, 2-3krát denně.

Jednotlivá dávka nemá překročit 1 ml a celková denní dávka nemá překročit 6 ml.

Dávky je třeba upravit individuálně tak, aby byla podávána co nejnižší účinná dávka po co nejkratší dobu s přihlédnutím k celkovému stavu pacienta, věku pacienta, tělesné hmotnosti a zdravotní anamnéze (viz body 4.3 a 4.4).

Pediatrická populace

Přípravek Dropizol se nemá z bezpečnostních důvodů používat u dětí a dospívajících do 18 let, viz bod 5.1. Léčbu má zahájit a kontrolovat specializovaný lékař, např. onkolog nebo gastroenterolog.

Vzhledem k obsahu morfinu je při předepisování tohoto léčivého přípravku nutná zvláštní opatrnost. Délka léčby má být co možná nejkratší.

Starší pacienti

Při léčbě starších osob je třeba dbát opatrnosti a dávku na počátku léčby snížit.

Porucha funkce jater

Morfin může při poruše jater způsobit kóma – pacientům s poruchou funkce jater přípravek nepodávejte nebo snižte dávku. Viz body 4.3 a 4.4.

Porucha funkce ledvin

Při poruše funkce ledvin je snížená nebo opožděná eliminace – pacientům s poruchou funkce ledvin

přípravek nepodávejte nebo snižte dávku. Viz body 4.3 a 4.4.

Způsob podání

Perorální podání.

Přípravek je možné používat nezředěný nebo rozmíchaný ve sklenici vody. Po smíchání s vodou se má užít okamžitě. Pokud se přípravek používá nezředěný, je možné správnou dávku podat lžičkou.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Závislost na opioidech

• Glaukom

• Těžká porucha funkce jater nebo ledvin

• Delirium tremens

• Závažné trauma hlavy

• Riziko paralytického ileu

• Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN)

• Akutní astma

• Těžká respirační deprese doprovázená hypoxií nebo hyperkapnií

• Sekundární srdeční selhání při onemocnění plic (cor pulmonale)

• Kojení, viz bod 4.6

Dropizol se má používat pouze po vyšetření etiologie vedoucí ke vzniku symptomů a poté, co léčba první

linie neposkytla adekvátní výsledky.

Dropizol kapky se má používat s opatrností u následujících stavů/ následujících pacientů:

• Starší pacienti

• Chronické onemocnění ledvin a/nebo jater

• Alkoholismus

• Biliární kolika, cholelitiáza, onemocnění žlučových cest

• Poranění hlavy nebo zvýšený nitrolební tlak

• Snížené vědomí

• Kardiorespirační šok

• Léčba inhibitory monoaminooxidázy (včetně moklobemidu) nebo během dvou týdnů od jejich vysazení

• Adrenokortikální deficit

• Hypotyreóza

• Nízký krevní tlak s hypovolemií

• Pankreatitida

• Hyperplazie prostaty a další stavy predisponující k retenci moči

• Současné podávání jiných léků proti průjmu nebo antiperistaltik, anticholinergik či antihypertenziv, viz

  bod 4.5.

• Poruchy provázené křečemi

• Gastrointestinální krvácení

  V případě potíží s močením má pacient kontaktovat lékaře.

  U starších pacientů, pacientů s insuficiencí štítné žlázy a pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater je třeba upravit dávku (viz také body 4.2 a 4.3).

  Nepodávejte starším pacientům s pády nebo frakturami v anamnéze – může dojít k ataxii, zhoršení psychomotorických funkcí, synkopě a dalším pádům. Je-li užití nezbytné, zvažte omezení terapie jinými přípravky s aktivními účinky na CNS, které zvyšují riziko pádu a fraktur, a přijměte další opatření k prevenci pádů.

  Protiprůjmové léčivé přípravky inhibující peristaltiku se mají používat s opatrností u pacientů s infekcí nebo zánětlivým onemocněním střev z důvodu zvýšeného rizika vstřebávání toxinů a vzniku toxického megakolon a perforace střeva. Vzhledem k riziku paralytického ileu se přípravek Dropizol nedoporučuje užívat před chirurgickým výkonem nebo během 24 hodin po operaci. Pokud existuje podezření na paralytický ileus během použití přípravku Dropizol, musí se léčba okamžitě ukončit.

  Opakované podávání může způsobit závislost a toleranci a použití opia může vést k závislosti na léčivé látce.

  Zvláštní pozornost je třeba věnovat jedincům s predispozicí k závislosti na opioidy a alkohol.

  Riziko současného podávání sedativ typu benzodiazepinů a příbuzných léků

  Současné užívání Dropizolu a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nich nejsou alternativní možnosti léčby. V případě rozhodnutí předepsat přípravek Dropizol současně se sedativy, je nutné předepsat nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.

  Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace. V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech věděli (viz bod 4.5).

  Podávejte ve snížených dávkách a s nejvyšší opatrností pacientům, kteří jsou současně léčení jinými opioidy, sedativy a tricyklickými antidepresivy a inhibitory MAO (viz také bod 4.2).

  Perorální antiagregační léčba inhibitorem P2Y12

  Během prvního dne souběžné léčby inhibitorem P2Y12 a morfinem byla pozorována snížená účinnost léčby

  inhibitorem P2Y12 (viz bod 4.5).

  Poruchy dýchání související se spánkem

  Opioidy mohou způsobit poruchy dýchání související se spánkem, včetně centrální spánkové apnoe (CSA) a hypoxemie související se spánkem. Užívání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce. U pacientů, u kterých se vyskytne CSA, zvažte snížení celkové dávky opioidů.

  Závažné kožní nežádoucí účinky (severe cutaneous adverse reaction, SCAR)

  V souvislosti s léčbou morfinem byla hlášena akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP), která může být život ohrožující či fatální. Většina kožních nežádoucích účinků se vyskytla během prvních 10 dnů léčby. Pacienti mají být informováni o symptomech AGEP a musí být poučeni, aby v případě, že se u nich tyto příznaky objeví, vyhledali lékařskou pomoc.

  Jestliže se objeví symptomy naznačující tyto kožní nežádoucí účinky, je nutné morfin vysadit a zvážit alternativní léčbu.

  Poruchy jater a žlučových cest

  Morfin může způsobit dysfunkci a spasmus Oddiho svěrače, a tím zvýšit intrabiliární tlak a zvýšit riziko

  vzniku symptomů žlučových cest a pankreatitidy.

  Porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)

  Při opakovaném podávání opioidů, jako je přípravek Dropizol, se může vyvinout tolerance a fyzická a/nebo

  psychická závislost.

  Opakované užívání přípravku Dropizol může vést k poruše z užívání opioidů (opioid use disorder, OUD). Vyšší dávka a delší doba léčby opioidy může zvýšit riziko vzniku OUD. Zneužívání nebo úmyslné nesprávné používání přípravku Dropizol může způsobit předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou (rodiče nebo sourozenci) zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z užívání alkoholu), u současných uživatelů tabáku nebo u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví v osobní anamnéze (např. deprese, úzkost a porucha osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.

  Před zahájením léčby přípravkem Dropizol a během léčby je třeba se s pacientem dohodnout na cílech léčby a plánu ukončení léčby (viz bod 4.2). Před léčbou a v jejím průběhu má být pacient rovněž informován

  o rizicích a symptomech OUD. Pokud se tyto symptomy objeví, pacienti mají být poučeni, že se musí obrátit na svého lékaře.

  U pacientů bude třeba sledovat náznaky chování s cílem získat léčivý přípravek (např. předčasné žádosti

  o opakované předepsání). To zahrnuje kontrolu současně podávaných opioidů a psychoaktivních léčiv (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se symptomy OUD je nutno zvážit poradu s adiktologem.

  Přípravek se má používat s opatrností u pacientů z vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s epilepsií a

  onemocněním jater.

  Opioidy mohou na různých úrovních inhibovat osu hypotalamus – hypofýza – nadledviny nebo gonadální osu. Tento efekt je nejvýraznější při dlouhodobém užívání a může vést k insuficienci nadledvin (viz také bod 4,8).

  Tento léčivý přípravek obsahuje 33 % objemových ethanolu (alkoholu), tj. až 260 mg v dávce, což odpovídá

  6,6 ml piva nebo 2,8 ml vína.

Riziko sedativních účinků, respirační deprese, kómatu nebo úmrtí roste vinou aditivního depresivního účinku na CNS ethanolu, hypnotik (např. zolpidem), systémových anestetik (např. barbituráty), inhibitorů MAO (např. safinamid), tricyklických antidepresiv a psychotropních přípravků se sedativním účinkem (např. fenothiaziny), gabapentinu nebo pregabalinu, antiemetik (např. bromoprid, meklizin, metoklopramid), antihistamini (např. karbinoxamin, doxylamin) a jiných opioidů (např. alfentanil, butorfanol, fentanyl, hydrokodon, hydromorfon, levorfanol, meperidin, methadon, oxykodon, oxymorfon, remifentanil, sufentanil, tapentadol, tramadol). Je třeba omezit dávku a délku léčby (viz bod 4.4).Dropizol se nemá používat s jinými morfinovými agonisty/antagonisty (buprenorfin, nalbufin, nalmefen, naltrexon, pentazocin) z důvodu jejich kompetitivní vazby na receptory, která může zhoršovat abstinenční příznaky a snižovat terapeutický účinek.

Vzhledem k obsahu ethanolu se nemá Dropizol používat souběžně s disulfiramem nebo metronidazolem. Oba tyto léky mohou způsobovat disulfiramu podobné reakce (návaly horka, zrychlené dýchání, tachykardie).

Rifampicin indukuje CYP 3A4 v játrech a tím zvyšuje metabolismus morfinu, kodeinu a methadonu. Účinek těchto opioidů je tím snížený nebo blokovaný.

U pacientů s akutním koronárním syndromem léčených morfinem byla pozorována zpožděná a snížená expozice perorální antiagregační léčby inhibitorem P2Y12. Tato interakce může souviset se sníženou gastrointestinální motilitou a může se vztahovat i na jiné opioidy. Klinický význam není znám, ale data naznačují potenciál snížené účinnosti inhibitoru P2Y12 u pacientů, kterým je současně podáván morfin a inhibitor P2Y12 (viz bod 4.4). U pacientů s akutním koronárním syndromem, u nichž nelze morfin vysadit a rychlá inhibice P2Y12 je považována za klíčovou, lze zvážit použití parenterálního inhibitoru P2Y12.

Souběžné podávání morfia a antihypertenziv může zesílit jejich hypotenzivní účinky nebo jiných léků s hypotenzivním účinkem.

Morfin inhibuje glukuronidaci zidovudinu in vitro.

Trvání účinku morfinu může být po užití fluoxetinu sníženo.

Cimetidin a ranitidin nemají vliv na biologickou dostupnost opia podávaného formou perorálních kapek.

Další lékové interakce

Amfetamin a jeho analogy mohou tlumit sedativní účinek opioidů. Loxapin a periciazin mohou zvyšovat sedativní účinek opioidů. Současné užívání flibanserinu s opioidy může zvýšit riziko deprese CNS. Opioidy mohou zvyšovat plazmatické koncentrace desmopresinu a sertralinu.

Ethanol, viz bod 4.4.

Těhotenství

Existují pouze omezené údaje o použití opia u těhotných žen. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční

toxicitu (viz bod 5.3).

Dropizol se nedoporučuje podávat během těhotenství, pokud jeho přínos jasně nepřeváží nad rizikem pro matku a dítě.

Pokud je morfium podáváno během těhotenství až do porodu, u novorozence může dojít k abstinenčním příznakům.

Kojení

Opium je vylučováno do mateřského mléka. Pokud je pacient ultra rychlý metabolizér enzymu CYP2D6, mohou být v mateřském mléce přítomny vyšší hladiny morfinu (vzhledem ke zvýšenému metabolismu kodeinu), což ve velmi vzácných případech může vést k symptomu opioidní toxicity u kojence, které může být smrtelné. Dropizol je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3).

Fertilita

K posouzení rizika pro lidskou plodnost není dostatek údajů. Studie na zvířatech prokázaly poškození chromozomů v reprodukčních buňkách (viz bod 5.3). Muži i ženy v reprodukčním věku mají přijmout potřebná bezpečnostní opatření.

Vzhledem k nežádoucím účinkům má Dropizol výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Nežádoucí účinky hlášené u kapek přípravku Dropizol jsou odvozeny z literatury a ze zkušeností s jinými

morfinovými přípravky po uvedení na trh.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Závislost na léku

Opakované užívání přípravku Dropizol [HK1]může vést k závislosti na léku, a to i při terapeutických dávkách. Riziko závislosti na léku se může lišit v závislosti na individuálních rizikových faktorech pacienta, dávce a délce léčby opioidy (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Toxicita morfinu. Letální dávky jsou primárně určeny obsahem morfinu.

Příznaky předávkování

Mióza, respirační deprese, somnolence, snížený muskuloskeletální tonus a pokles krevního tlaku. V těžkých případech může dojít k oběhovému kolapsu, stuporu, kómatu, bradykardii a nekardiogennímu plicnímu edému, hypotenzi a úmrtí; abúzus vysokých dávek silných opioidů typu oxykodonu může být fatální.

Léčba předávkování

Hlavní pozornost je třeba věnovat zajištění průchodných dýchacích cest a asistované nebo řízené ventilace. V případě předávkování může být vhodné intravenózní podání antagonisty opioidu. Kromě toho lze zvážit provedení žaludeční laváže.

Při léčbě doprovodného cirkulačního šoku je v případě potřeby nutno zajistit podpůrnou terapii (umělé dýchání, přívod kyslíku, podání vazopresorů a infuzní terapie).