PROSTAPHLIN 1000MG Prášek pro injekční roztok

Přípravek PROSTAPHLIN je indikován k zahajovací léčbě u závažných infekcí, které vyžadují vysoké a okamžité hladiny léčivé látky v krvi. PROSTAPHLIN je indikován k léčbě infekcí

vyvolaných stafylokoky produkujícími penicilinázu citlivými na oxacilin. Před zahájením léčby mají být provedeny bakteriologické testy k určení vyvolávacího agens a jeho citlivosti na oxacilin.

Léčba přípravkem PROSTAPHLIN může být zahájena při podezření na infekci vyvolanou stafylokoky produkujícími penicilinázu ještě dříve, než jsou známy laboratorní výsledky. Empirické použití přípravku PROSTAPHLIN má být v souladu s doporučením místních antibiotických center.

Přípravek nemá být používán u infekcí vyvolaných organismy citlivými na penicilin G.

Podává se při těchto infekcích:

• infekce horních a dolních dýchacích cest

• lokalizované infekce kůže a měkkých tkání

• diseminované infekce

• endokarditida

• meningitida

• osteomyelitida

  Je třeba vzít v úvahu oficiální doporučení pro vhodné používání antibiotik.

Před zahájením léčby mají být provedeny bakteriologické studie k určení vyvolávacího agens a jeho citlivosti na penicilinázu-rezistentní peniciliny. Trvání léčby závisí na typu a závažnosti infekce a na stavu pacienta a řídí se klinickou a bakteriologickou odpovědí pacienta. Terapie oxacilinem má pokračovat ještě minimálně 48 hodin po dosažení afebrilie a odeznění příznaků onemocnění a po

negativní kultivaci. U závažných stafylokokových infekcí má léčba penicilináza-rezistentními

peniciliny pokračovat minimálně 14 dní. Doporučení pro délku léčby specifických infekcí (např.

endokarditidy, osteomyelitidy) se různí až do trvání 8 týdnů. Tato doporučení jsou však založena na empirické zkušenosti, a ne na principu medicíny založené na důkazech a individuální léčba má

zohlednit klinický obraz onemocnění, aktuální doporučené postupy a doporučení antibiotických center. Dávkování

Mírné až středně těžké infekce horních dýchacích cest a lokalizované infekce kůže a měkkých tkání:

• Dospělí, dospívající a děti s tělesnou hmotností ≥ 40 kg: 250 až 500 mg každých 4 - 6 hodin.

• Děti s tělesnou hmotností < 40 kg: 50 mg/kg denně, rozděleno do stejných dávek vždy po

  6 hodinách.

  Pozn.: Dostupné údaje o absorpci a exkreci naznačují, že je dosaženo dostatečných terapeutických hladin při dávkování 25 mg/kg/den u předčasně narozených dětí a novorozenců.

  Velmi těžké infekce (např. dolních dýchacích cest a diseminované infekce):

• Dospělí, dospívající a děti s tělesnou hmotností ≥40 kg: 1 až 6 g denně, rozděleno do dávek vždy po 4 až 6 hodinách. Při velmi těžkých infekcích byla v literatuře publikována dávkování dosahující až 12 g/den, rozděleno do dávek po 4 až 6 hodinách.

• Děti s tělesnou hmotností < 40 kg: 100 mg/kg denně nebo více, rozděleno do stejných dávek vždy po 4 až 6 hodinách.

Porucha funkce ledvin

Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin není obvykle nutná. V přítomnosti těžké poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu <10 ml/min) se má zvážit snížení dávky na nižší hranici obvyklého dávkování (1 g každých 4 až 6 hodin).

Způsob podání

Intravenózní injekce nebo intravenózní infuze.

Hypersenzitivita na léčivou látku, jiné penicilinové antibiotikum nebo na kteroukoli pomocnou látku

uvedenou v bodě 6.1.

U pacientů, jimž byly podávány peniciliny, byly hlášeny závažné a příležitostně fatální anafylaktické reakce. Závažné anafylaktické reakce vyžadují okamžitý zásah včetně podání epinefrinu,

intravenózních tekutin a steroidů, kyslíku, zajištění dýchacích cest, popř. intubace.

Podobně jako u jiných penicilinů, i před podáním přípravku PROSTAPHLIN musíme pečlivě pátrat po alergických reakcích na peniciliny, cefalosporiny nebo jiné alergeny v anamnéze. Existují klinické a laboratorní důkazy o zkřížené hypersenzitivitě mezi peniciliny a částečné zkřížené hypersenzitivitě

mezi bicyklickými beta-laktamovými antibiotiky včetně penicilinů, cefalosporinů, cefamycinů, 1-oxa-

β-laktamů a karbapenemů. Objeví-li se alergická reakce během léčby, léčba musí být okamžitě přerušena a musí být podniknuta příslušná opatření.

Podávání antibiotik může vést k přerůstání mikroorganismů necitlivých na oxacilin. V těchto případech je pak nutné přerušit léčbu a zahájit odpovídající terapii.

Průjmy spojené s Clostridium difficile byly popsány jako důsledek podávání u téměř všech

antibakteriálních látek včetně oxacilinu a jejich závažnost může kolísat od lehkých průjmů až k fatální kolitidě. Jejich výskyt lze předpokládat u všech pacientů s průjmem po léčbě antibiotiky. Rovněž je

nezbytná pečlivá anamnéza, jelikož výskyt průjmů spojených s C.difficile byl zaznamenán po více než 2 měsících od ukončení léčby antibiotiky. Jestliže tento typ průjmu je suspektní nebo potvrzený, pak probíhající antibiotická léčba, jiná než proti C.difficile, musí být ukončena.

Provádění bakteriologických testů k určení vyvolávajících agens a jejich citlivosti k penicilináza-rezistentním penicilinům je nezbytné. V případě léčby suspektní stafylokokové infekce oxacilinem je při nepotvrzení patogenu kultivačním testem nutné změnit léčivou látku.

Pravidelná kontrola funkce ledvin, jater a krvetvorby má být prováděna v průběhu delší terapie přípravkem PROSTAPHLIN.

Kultivace, bílý krevní obraz a diferenciální krevní obraz mají být provedeny před zahájením léčby přípravkem PROSTAPHLIN a nejméně jednou týdně během léčby oxacilinem.

Pravidelné vyšetření moči, hodnot močoviny, kreatininu, AST (SGOT) a ALT (SGPT) v krvi má být prováděno v průběhu terapie přípravkem PROSTAPHLIN. V případě zvýšení těchto hodnot má být dávkování přípravku přiměřeně upraveno.

Používání beta-laktamových antibiotik, včetně oxacilinu, může způsobit encefalopatii

(např. zmatenost, poruchu vědomí, epilepsii, poruchy hybnosti), a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.8. Nežádoucí účinky).

Použití Prostaphlinu u pacientů s poruchou ledvin obvykle nevyžaduje snížení dávky. U pacientů s

těžkou poruchou ledvin (clearance kreatininu méně než 10 ml/min) je třeba zvážit snížení dávky kvůli

riziku neurotoxicity (viz bod 4.2).

Pediatrická populace

U novorozenců nejsou eliminační mechanizmy ledvin plně rozvinuty, penicilináza-rezistentní peniciliny (zejména meticilin) se nemusí kompletně vyloučit, což může vyústit do abnormálně

vysokých hladin v krvi. Proto se při podávání přípravku PROSTAPHLIN novorozencům doporučuje častá kontrola hladiny antibiotika v krvi a úprava dávky. Všichni novorozenci léčení peniciliny mají být pečlivě sledováni, zda se neobjeví nežádoucí příznaky anebo laboratorní či klinické projevy toxicity.

Probenicid zvyšuje a prodlužuje hladiny penicilinu v séru. Souběžné podávání probenecidu

s peniciliny snižuje rychlost vylučování penicilinu cestou kompetitivní inhibice renální tubulární

sekrece v ledvinách.

Aminoglykosidy a peniciliny jsou fyzikálně a chemicky inkompatibilní a vzájemně se in vitro

inaktivují, proto se nesmí mísit v jedné stříkačce či infuzní lahvi během souběžné léčby a mají být

podávány odděleně. Peniciliny mohou inaktivovat aminoglykosidy in vitro ve vzorcích séra pacientů léčených oběma látkami, což může vykázat falešné snížení výsledků analýzy aminoglykosidů ve vzorcích séra.

Těhotenství

Bezpečnost v těhotenství nebyla stanovena.

Studie reprodukční toxicity provedené na zvířatech nepřinesly žádné důkazy o poškození fertility nebo

plodu z důvodu užívání penicilináza-rezistentních penicilinů. Prozatímní zkušenosti s užíváním

penicilinů u lidí během těhotenství neprokázaly nežádoucí účinky na plod, avšak nebyly provedeny žádné postačující ani dobře kontrolované studie, které by tyto účinky vyloučily. Jelikož však tyto

studie nelze interpretovat u lidí, doporučuje se podávání přípravku PROSTAPHLIN gravidním ženám jen ve zřetelně indikovaných případech a jen za průběžné lékařské kontroly.

Kojení

Oxacilin se vylučuje do lidského mateřského mléka, a proto jeho podávání kojícím ženám musí být pečlivě zváženo.

Při léčbě přípravkem PROSTAPHLIN byly v některých případech pozorovány letargie a

encefalopatie, které mohou omezovat schopnost řízení motorových vozidel a obsluhy strojů.

Hypersenzitivita: klinicky se projevují dva typy alergických reakcí, okamžitá a opožděná.

Okamžité reakce obvykle vznikají během 20 minut po podání a manifestují se počínaje vyrážkou a

svěděním až po angioedém, laryngospasmus, bronchospasmus, hypotenzi, cévní kolaps a úmrtí. Tyto okamžité anafylaktické reakce jsou velmi vzácné. Obvykle vznikají po parenterální aplikaci, ale mohou se objevit i u pacientů při perorální léčbě. Další typ okamžité reakce, akcelerovaná reakce, může vzniknout od 20 minut do 48 hodin po podání a projevuje se vyrážkou, svěděním a horečkou.

Může se objevit i otok hrtanu, laryngospasmus nebo hypotenze, ale k úmrtí dochází v těchto případech méně často.

Opožděné alergické reakce na léčbu penicilinem vznikají obvykle po 48 hodinách a někdy i později - 2 až 4 týdny po zahájení léčby. Projevují se podobnými symptomy jako při sérové nemoci (tj. horečkou, nevolností, kopřivkou, bolestmi břicha, kloubů a svalů) a různými kožními vyrážkami.

Gastrointestinální poruchy: nauzea, zvracení, průjem, stomatitida, černý nebo povleklý jazyk a jiné příznaky gastrointestinálního postižení. S podáváním antibiotik spojená pseudomembranózní kolitida byla vzácně popsána u penicilináza-rezistentních penicilinů.

Poruchy nervového systému: neurotoxické reakce podobné těm po léčbě benzylpenicilinem, např.

encefalopatie, letargie, zmatenost, fascikulace, multifokální myoklonus, porucha hybnosti,

lokalizované nebo generalizované epileptiformní záchvaty se mohou objevit po podání vysokých

intravenózních dávek penicilináza-rezistentních penicilinů především u pacientů s renální insuficiencí

(viz bod 4.4.).

Poruchy ledvin: renální tubulární poškození a intersticiální nefritida byly spojeny s podáváním sodné soli methicilinu a někdy i s podáním nafcilinu, oxacilinu, kloxacilinu a dikloxacilinu. Jejich projevy mohou být vyrážka, horečka, eosinofilie, hematurie, proteinurie a renální insuficience. Neuropatie není závislá na velikosti dávky a po rychlém přerušení léčby je obvykle reverzibilní.

Poruchy krve: eozinofilie, hemolytická anémie, agranulocytóza, neutropenie, leukopenie,

granulocytopenie a útlum kostní dřeně byly spojeny s podáváním penicilináza-rezistentních penicilinů.

Poruchy jater: hepatotoxicita charakterizovaná horečkou, nauzeou a zvracením spojená s

abnormalitami jaterních testů, hlavně zvýšením AST (SGOT) hladin, se vyskytla při použití

penicilináza-rezistentních penicilinů. Asymptomatické přechodné zvýšení sérových koncentrací alkalické fosfatázy, AST (SGOT) a ALT (SGPT) bylo také popsáno.

Následující tabulka dle MedDra databáze obsahuje všechny současné známé a registrované nežádoucí účinky a jejich frekvenci dle následujících kategorií:

velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až

<1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Případy předávkování oxacilinem nebyly popsány.

Po předávkování se mohou objevit poruchy nervového systému, jako jsou zmatenost, porucha vědomí nebo záchvaty (příznaky encefalopatie).

Není známo žádné antidotum oxacilinu. V případě předávkování se doporučuje symptomatická a podpůrná léčba. Oxacilin není dialyzovatelný, pouze minimální množství je eliminováno

hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou.