LANBICA 150MG Potahovaná tableta
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - LANBICA 150MG
Přípravek Lanbica je indikován buď samostatně, nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty s vysokým rizikem progrese nemoci (viz bod 5.1).
Přípravek Lanbica je rovněž indikován k léčbě pacientů s lokálně pokročilým, nemetastazujícím karcinomem prostaty, u kterých se chirurgická kastrace nebo jiný lékařský zásah nepovažují za vhodné nebo přijatelné.
Dávkování
Dospělí muži, včetně těch starších: Obvyklá dávka je jedna 150mg tableta perorálně jednou denně. Přípravek Lanbica má být užíván minimálně 2 roky nebo do progrese onemocnění.
Zvláštní populace
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky.
Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava dávkování. U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater může dojít ke zvýšené kumulaci přípravku (viz bod. 4.4.).
Pediatrická populace
Bikalutamid není indikován k léčbě dětí a dospívajících (viz bod 4.3).
Způsob podání
Tablety se polykají celé a zapíjejí se tekutinou.
Zahájení léčby má probíhat pod dohledem specializovaného lékaře.
Bikalutamid je výrazně metabolizován v játrech. Údaje naznačují, že u osob se závažnou poruchou jaterních funkcí může být eliminace zpomalená, což může vést ke zvýšené kumulaci bikalutamidu. Proto by bikalutamid měl být pacientům se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností.
Vzhledem k možnosti jaterních změn je třeba provádět opakovaná vyšetření jaterních testů. Očekává se, že většina změn se objeví v průběhu prvních 6 měsíců léčby bikalutamidem.
Závažná porucha funkce jater a selhání jater byla při užívání bikalutamidu pozorována zřídka a byly hlášeny fatální případy (viz bod 4.8). Léčba bikalutamidem má být ukončena, pokud jsou změny jaterních funkcí závažné.
U pacientů, kteří mají objektivní progresi choroby spolu se zvýšením PSA, je nutno zvážit ukončení léčby bikalutamidem.
Je prokázáno, že bikalutamid inhibuje cytochrom P450 (CYP 3A4), proto pokud je podáván společně s léky, které jsou metabolizovány zvláště CYP 3A4, je třeba pacientům věnovat zvláštní pozornost (viz bod 4.3 a 4.5).
U pacientů užívajících bikalutamid v dávce 150 mg byly vzácně hlášeny případy fotosenzitivních reakcí. Pacienty je nutno poučit, aby se během léčby bikalutamidem v dávce 150 mg vyhýbali přímé expozici nadměrnému slunečnímu nebo UV záření, přičemž lze zvážit používání opalovacích krémů. V případě přetrvávající a/nebo závažnější fotosenzitivní reakce má být zahájena příslušná symptomatická léčba.
Androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval.
U pacientů s rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu v anamnéze a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat QT interval (viz bod 4.5), má lékař před zahájením léčby bikalutamidem zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika torsade de pointes.
Antiandrogenní léčba může zapříčinit morfologické změny spermií. Ačkoliv účinek bikalutamidu na morfologii spermií nebyl hodnocen a žádné takové změny nebyly u pacientů, kteří dostávali bikalutamid, hlášeny, pacienti a/nebo jejich partnerky mají během léčby bikalutamidem a po dobu 130 dní po jejím skončení používat vhodnou antikoncepci.
Potenciace účinků kumarinových antikoagulancií byla hlášena u pacientů léčených současně bikalutamidem. To může vést ke zvýšení protrombinového času (PT) a mezinárodního normalizovaného poměru (INR). Některé případy byly spojeny s rizikem krvácení. Doporučuje se pečlivé sledování PT/INR a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz body 4.5 a 4.8).
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
In vitro studie prokázaly, že R-enantiomer bikalutamidu je inhibitor CYP 3A4 s menším inhibičním účinkem na aktivitu CYP 2C9, 2C19 a 2D6.
Ačkoli klinické studie používající antipyrin jako marker aktivity cytochromu P450 (CYP) neprokázaly žádný průkaz možných lékových interakcí s bikalutamidem, průměrná expozice midazolamu (AUC) byla po společném podávání s bikalutamidem po dobu 28 dnů zvýšena na 80 %. U léků s úzkým terapeutickým indexem může být i takové zvýšení významné. Proto je společné podávání
s terfenadinem, astemizolem a cisapridem kontraindikováno (viz bod 4.3) a společnému podávání bikalutamidu s přípravky, jako jsou cyklosporin a blokátory kalciových kanálů, má být věnována zvláštní pozornost. U těchto léků může být nutné snížení dávky, zvláště pokud dochází k zesílení účinku nebo k nežádoucím účinkům. U cyklosporinu je po zahájení nebo přerušení léčby bikalutamidem doporučeno pečlivé monitorování plazmatických koncentrací a klinického stavu.
Pokud je bikalutamid předepisován s dalšími léky, které inhibují oxidaci bicalutamidu, jako je např. cimetidin a ketokonazol, je třeba tomu věnovat zvláštní pozornost. Teoreticky by toto mohlo vést ke zvýšení plazmatických koncentrací bikalutamidu a zvýraznění nežádoucích účinků.
Studie in vitro prokázaly, že bikalutamid může vytěsňovat kumarinové antikoagulans warfarin z jeho vazebného místa. Byly hlášeny případy zvýšení účinku warfarinu a dalších kumarinových antikoagulancií při současném podávání s bikalutamidem. Proto se u pacientů, kterým je podáván bikalutamid souběžně s kumarinovými antikoagulancii, doporučuje pečlivé sledování PT/INR (protrombinový čas/mezinárodní normalizovaný poměr) a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz body 4.5 a 4.8).
Kvůli souvislosti androgen-deprivační léčby a prodloužení QT intervalu má být pečlivě zvážena souběžná léčba bikalutamidem s léčivými přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, a léčba přípravky, které mohou vyvolat Torsade de pointes, jako antiarytmika třídy I A (např. chinidin, disopyramid), třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), metadon, moxifloxacin, antipsychotika a další (viz bod 4.4.).
Pediatrická populace
Interakční studie byly prováděny pouze u dospělých.
Těhotenství
Bikalutamid je kontraindikován u žen a nesmí být podáván těhotným ženám.
Kojení
Bikalutamid je kontraindikován u žen a nesmí být podáván kojícím ženám.
Fertilita
Ve studiích na zvířatech byla pozorována reverzibilní porucha samčí fertility (viz bod 5.3). U mužů je
třeba počítat s obdobím snížené plodnosti nebo neplodnosti.
Je nepravděpodobné, že by bikalutamid ovlivňoval schopnost řídit a obsluhovat stroje. Je však třeba zmínit, že občas může vyvolávat ospalost. Pacientům, kterých se to týká, má být věnována zvláštní pozornost.
V tomto bodě jsou nežádoucí účinky definovány následovně: Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až
<1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Tabulka 1: Frekvence nežádoucích účinků
| Třídy orgánových systémů | Frekvence | Příhoda |
| Poruchy krve a | Časté | Anémie |
| lymfatického systému | ||
| Poruchy imunitního | Méně časté | Hypersenzitivita, angioedém a |
| systému | kopřivka | |
| Poruchy metabolismu a | Časté | Snížená chuť k jídlu |
| výživy | ||
| Psychiatrické poruchy | Časté | Snížení libida, deprese |
| Poruchy nervového | Časté | Závrať, somnolence |
| systému | ||
| Srdeční poruchy | Není známo | Prodloužení QT intervalu (viz bod |
| 4.4 a 4.5) | ||
| Cévní poruchy | Časté | Návaly horka |
| Respirační, hrudní a | Méně časté | Intersticiální plicní onemocněníe |
| mediastinální poruchy | (byly hlášeny fatální případy) | |
| Gastrointestinální poruchy | Časté | Bolest břicha, zácpa, dyspepsie,flatulence, nauzea |
Poruchy jater a žlučových
cest
Časté Hepatotoxicita, žloutenka,
hypertransaminázémiea
Vzácné Jaterní selháníd (byly hlášeny fatální případy)
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté Časté
Vzácné
Vyrážka
Alopecie, hirsutismus/obnovení růstu vlasů, suchá kůžec, pruritus Fotosenzitivní reakce
Poruchy ledvin a močových
cest
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Časté Hematurie
Velmi časté Gynekomastie a pocit pnutí v prsub
Časté Erektilní dysfunkce
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté
Časté
Astenie
Bolest na hrudi, otoky
Vyšetření Časté Nárůst tělesné hmotnosti
a Jaterní změny jsou jen zřídka závažné a často byly přechodné, odezněly nebo se zlepšily
v průběhu léčby nebo po přerušení léčby.
b U většiny pacientů, kteří užívali 150 mg bikalutamidu jako monoterapii, se objevila gynekomastie a/nebo bolest prsů. Tyto příznaky byly ve studiích považovány za závažné
přibližně u 5 % pacientů. Gynekomastie se nemusí po skončení léčby spontánně upravit, zvláště po dlouhodobé léčbě.
c Vzhledem ke kódovacím konvencím užitých ve studiích EPC byl nežádoucí účinek „suchá kůže“ zaznamenán pod COSTART pojmem „vyrážka“. Proto nelze oddělit četnosti pro 150 mg bikalutamidu, nicméně se předpokládá stejná frekvence pro dávku 50 mg.
d Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení post-marketingových údajů.
Četnost byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku jaterního selhání u pacientů léčených 150 mg bikalutamidu v otevřené větvi studií EPC.
e Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení post-marketingových údajů.
Četnost byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku intersticiální pneumonie
v randomizované 150 mg léčebné periodě studií EPC.
Zvýšení PT/INR: po uvedení přípravku na trh byl hlášen výskyt interakcí kumarinových antikoagulancií s bikalutamidem (viz body 4.4 a 4.5).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48,
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
Nebyl hlášen žádný případ předávkování. Neexistuje specifické antidotum; léčba má být symptomatická. Dialýza pravděpodobně nebude účinná, protože bikalutamid je významně vázán na plazmatické proteiny a není vylučován v nezměněné formě močí. Jsou indikována obecná podpůrná opatření, včetně častého monitorování vitálních známek.
Farmakologické vlastnosti - LANBICA 150MG
Farmakoterapeutická skupina: antiandrogeny, ATC kód: L02BB03 Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen; prostý jiné endokrinní aktivity. Váže se na „divoký“ nebo normální androgenní receptor bez aktivace genové exprese a tím inhibuje androgenní stimul.
Důsledkem této inhibice je regrese nádoru prostaty. Klinicky může u podsouboru pacientů vést vysazení bikalutamidu k „syndromu z vysazení antiandrogenů“.
Klinická účinnost a bezpečnost
Bikalutamid 150 mg byl studován jako přípravek k léčbě pacientů s lokalizovaným (T1-T2, N0 nebo NX, M0) nebo lokálně pokročilým (T3-T4, jakékoliv N, M0; T1-T2, N+, M0) nemetastatickým nádorem prostaty v kombinované analýze tří placebem kontrolovaných, dvojitě zaslepených studií, provedených celkem na 8113 pacientech, kdy byl bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální prostatektomii nebo radioterapii (především ozařování vnějším svazkem). Při další době sledování s mediánem 9,7 roku došlo u 36,6 % a 38,17 % všech pacientů léčených bikalutamidem a pacientů léčených placebem, v uvedeném pořadí, k objektivní progresi onemocnění.
Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve všech skupinách pacientů, nejpatrnější však bylo u pacientů s nejvyšším rizikem progrese onemocnění. Proto se mohou kliničtí lékaři rozhodnout, že optimální léčebná strategie pro pacienta s nízkým rizikem progrese onemocnění, především při adjuvantní léčbě po radikální prostatektomii, může spočívat v odložení hormonální terapie, dokud se neobjeví známky progrese choroby.
Při délce sledování s mediánem 9,7 roku nebyl pozorován rozdíl v celkovém přežití s mortalitou 31,4
% (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09). Některé trendy však byly zjevné při výzkumné analýze
podskupin.
Údaje vztahující se k přežití bez progrese a celková data vztahující se k přežití v čase založené na Kaplan-Meierových odhadech u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním jsou souhrnně uvedeny v následujících tabulkách:
Tabulka 2: Podíl lokálně pokročilého onemocnění pacientů s progresí onemocnění v čase podle
podskupin léčby
| Analyzovanápopulace | Léčebná skupina | Příhody (%) za 3roky | Příhody (%) za5 let | Příhody (%) za7 let | Příhody (%) za 10let |
| Vyčkávání pod dohledem (n=657) | bikalutamid 150mg | 19,7 % | 36,3 % | 52,1 % | 73,2 % |
| placebo | 39,8 % | 59,7 % | 70,7 % | 79,1 % | |
| Radioterapie (n=305) | bikalutamid 150mg | 13,9 % | 33,0 % | 42,1 % | 62,7 % |
| placebo | 30,7 % | 49,4 % | 58,6 % | 72,2 % | |
| Radikální prostatektomie (n=1719) | bikalutamid 150mg | 7,5 % | 14,4 % | 19,8 % | 29,9 % |
| placebo | 11,7 % | 19,4 % | 23,2 % | 30,9 % |
Tabulka 3: Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle podskupin členěných dle léčby
| Analyzovanápopulace | Léčebnáskupina | Příhody(%) za 3 roky | Příhody (%)za 5 let | Příhody (%) za7 let | Příhody (%) za10 let |
| Vyčkávání pod dohledem (n=657) | bikalutamid 150mg | 14,2 % | 29,4 % | 42,2 % | 65,0 % |
| placebo | 17,0 % | 36,4 % | 53,7 % | 67,5 % | |
| Radioterapie (n=305) | bikalutamid 150mg | 8,2 % | 20,9 % | 30,0 % | 48,5 % |
| placebo | 12,6 % | 23,1 % | 38,1 % | 53,3 % | |
| Radikální prostatektomie (n=1719) | bikalutamid 150mg | 4,6 % | 10,0 % | 14,6 % | 22,4 % |
| placebo | 4,2 % | 8,7 % | 12,6 % | 20,2 % |
U pacientů s lokalizovaným onemocněním, jimž byl podáván pouze bikalutamid, nebyl signifikantní rozdíl v přežití bez progrese onemocnění. U pacientů s lokalizovanou chorobou, kteří byli léčeni bikalutamidem jako adjuvantní léčbou, nebyl po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) nebo radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25) zjištěn žádný významný rozdíl v celkovém přežití. U pacientů s lokalizovanou chorobou, kteří by jinak byli pod dohledem, byl patrný trend k nižší míře přežití ve srovnání s pacienty dostávajícími placebo (HR = 1, 15; 95% CI 1,00 až 1,32). Vzhledem k tomu není profil pro užívání bikalutamidu u pacientů s lokalizovanou chorobou považován za příznivý.
V samostatném programu byla v kombinované analýze 2 studií se 480 do té doby neléčenými pacienty s nemetastazujícím (M0) karcinomem prostaty prokázána účinnost bikalutamidu při léčbě pacientů s lokálně pokročilým nemetastazujícím karcinomem prostaty, u kterých byla indikována okamžitá kastrace. Při 56% mortalitě a mediánu doby následného pozorování 6,3 roku nebyl mezi bikalutamidem a kastrací žádný významný rozdíl v přežití (poměr rizik = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); nicméně ekvivalence těchto dvou způsobů léčby nemohla být statisticky potvrzena.
V kombinované analýze 2 studií s 805 do té doby neléčenými pacienty s metastatickou (M1) chorobou při 43% mortalitě, bylo prokázáno, že léčba bikalutamidem v dávce 150 mg je méně účinná než kastrace, pokud jde o dobu přežití (poměr rizik = 1,30 [CI 1,04 až1,65]) s odhadovaným rozdílem 42 dnů (6 týdnů) při střední době přežití 2 roky.
Bikalutamid je racemát s antiandrogenním účinkem, který je přítomný téměř výhradně jako R-enantiomer.
Pediatrická populace
U dětských pacientů nebyly prováděny žádné studie (viz bod 4.3 a 4.6).
Absorpce
Bikalutamid je po perorálním podání velmi dobře absorbován. Není prokázáno, že by jídlo mělo klinicky významný účinek na jeho biologickou dostupnost.
Distribuce
Bikalutamid se silně váže na proteiny (racemát 96 % (R)-enantiomer >99 %) a rozsáhle se metabolizuje (oxidací a glukuronidací): jeho metabolity se eliminují ledvinami a žlučí v přibližně stejných podílech.
Biotransformace
(S)-enantiomer je relativně rychle odstraňován v porovnání s (R)-enantiomerem, jehož plazmatický poločas eliminace je asi 1 týden.
Při pravidelném podávání bikalutamidu jednou denně se (R)-enantiomer kumuluje asi desetinásobně v plazmě, v důsledku dlouhého eliminačního poločasu.
Při každodenním podávání bikalutamidu v dávce 150 mg se v rovnovážném stavu pozorují plasmatické koncentrace (R)-enantiomeru přibližně 22 mikrogramů/ml. V rovnovážném stavu přispívá hlavní aktivní (R)-enantiomer k celkovému počtu obíhajících enantiomerů 99 % .
Eliminace
V klinické studii střední hodnota koncentrace R-bikalutamidu ve spermatu mužů léčených bikalutamidem v dávce 150 mg byla 4,9 mikrogramu/ml. Množství bikalutamidu potenciálně dodaného během styku partnerce je nízké a rovná se přibližně 0,3 µg/kg. Tato hodnota je pod hodnotou potřebnou k navození změn u potomstva laboratorních zvířat.
Zvláštní populace
Farmakokinetika (R)-enantiomeru není ovlivněna věkem, poruchou funkce ledvin ani lehkou či středně těžkou poruchou funkce jater. Existují důkazy, že u subjektů s těžkou poruchou funkce jater se (R)-enantiomer z plasmy eliminuje pomaleji.
Farmaceutické údaje - LANBICA 150MG
Jádro tablety Monohydrát laktosy Krospovidon Povidon K 29-32 Magnesium-stearát Natrium-lauryl-sulfát
Potahová vrstva tablety Monohydrát laktosy Hypromelosa Makrogol 4000
Oxid titaničitý (E 171).
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
PVC/PE/PVDC/Al blistr, krabička. Velikost balení
5, 7, 10, 14, 20, 28, 30, 40, 50, 56, 80, 84, 90, 98, 100, 140, 200 nebo 280 potahovaných tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.