LEQEMBI 100MG/ML Koncentrát pro infuzní roztok

Přípravek Leqembi je indikován k léčbě dospělých pacientů s klinickou diagnózou mírné kognitivní poruchy a lehké demence způsobené Alzheimerovou chorobou (časná Alzheimerova choroba), kteří nejsou nositeli genu apolipoproteinu E ε4 (ApoE ε4) nebo jsou heterozygoti s potvrzenou amyloidovou patologií (viz bod 4.4).

Léčba má být zahájena a vedena pod dohledem lékařů se zkušenostmi s diagnostikou a léčbou Alzheimerovy choroby, kteří mají včasný přístup k zobrazovacímu vyšetření pomocí magnetické rezonance (MR). Infuze lekanemabu mají být podávány kvalifikovanými zdravotnickými pracovníky, kteří jsou vyškoleni k monitorování, rozpoznávání a zvládání reakcí souvisejících s infuzí.

Pacienti léčení lekanemabem musí dostat kartu pacienta a musí být informováni o rizicích lekanemabu (viz také příbalová informace).

Testování ApoE4

Genotyp ApoE4 má být hodnocen pomocí diagnostických zdravotnických prostředků in vitro (IVD) s označením CE a odpovídajícím účelem použití. Pokud není k dispozici IVD s označením CE, má být použit alternativní validovaný test (viz bod 5.1).

Před zahájením léčby lekanemabem má být provedeno testování stavu ApoE ε4, aby bylo možné informovat o riziku vzniku ARIA (viz body 4.1 a 5.1). Před testováním mají být pacienti vhodně poučeni a vyjádřit souhlas s testováním v souladu s národními nebo místními pokyny.

Dávkování

Doporučená dávka lekanemabu je 10 mg/kg tělesné hmotnosti a podává se formou intravenózní (i.v.) infuze jednou za 2 týdny.

Léčba lekanemabem má být ukončena, jakmile u pacienta dojde k progresi Alzheimerovy choroby do středně těžkého stadia.

Během léčby lekanemabem se má přibližně každých 6 měsíců provádět testování kognitivních funkcí a hodnocení klinických příznaků. Testování kognitivních funkcí a progrese příznaků mají být použity k posouzení, zda u pacienta došlo k progresi do středně těžké Alzheimerovy demence a/nebo zda klinický průběh jinak naznačuje, že lekanemab u pacienta neprokázal účinnost, a mají být podkladem pro rozhodnutí, zda léčba lekanemabem má být ukončena.

Monitorování zobrazovacích abnormalit souvisejících s amyloidem (Amyloid Related Imaging Abnormalities, ARIA)

Lekanemab může způsobit ARIA, charakterizovanou jako ARIA s edémem (ARIA-E), kterou lze na vyšetření MR pozorovat jako edém mozku nebo efuze na povrchu mozku v oblasti sulků, a ARIA s ukládáním hemosiderinu (ARIA-H), která zahrnuje mikrohemoragie a superficiální siderózu. Kromě ARIA se u pacientů léčených lekanemabem vyskytlo intracerebrální krvácení o průměru větším než 1 cm.

Před zahájením léčby lekanemabem je nutné získat nedávné (do 6 měsíců) výchozí vyšetření MR mozku, aby se zhodnotila již existující ARIA. Zajistěte vyšetření MR před 3., 5., 7. a 14. infuzí. Obecně má být vyšetření MR provedeno do přibližně jednoho týdne před plánovanou infuzí lekanemabu a přezkoumáno před pokračováním infuze. Pokud se u pacienta kdykoli během léčby objeví příznaky naznačující ARIA, má být provedeno klinické posouzení včetně vyšetření MR (viz bod 4.4).

Doporučení pro přerušení podávání nebo ukončení léčby u pacientů s ARIA

ARIA-E

U asymptomatických, mírných radiografických případů ARIA-E lze v podávání pokračovat. Pozastavte podávání u jakékoli symptomatické nebo radiograficky středně závažné nebo závažné ARIA-E. Po 2 až 4 měsících od počáteční identifikace má být provedeno kontrolní vyšetření MR k posouzení, zda došlo k vymizení. Jakmile vyšetření MR prokáže radiografické vymizení příznaků a příznaky, pokud jsou přítomny, odezní, má se obnovení podávání řídit klinickým úsudkem.

Radiografická závažnost vyšetření MR viz tabulka 1 (viz bod 4.4).

Při zvažování, zda pokračovat v podávání u pacientů s recidivující ARIA-E, se řiďte klinickým úsudkem. Po druhém výskytu symptomatické nebo radiograficky středně závažné či závažné ARIA-E je třeba léčbu lekanemabem ukončit (viz bod 4.8).

ARIA-H

U asymptomatických, mírných radiografických případů ARIA-H lze v podávání pokračovat. Pozastavte podávání při jakékoli symptomatické mírné nebo středně závažné nebo radiograficky

středně závažné ARIA-H. Po 2 až 4 měsících od počáteční identifikace má být provedeno kontrolní vyšetření MR k posouzení stabilizace. Jakmile vyšetření MR prokáže radiografickou stabilizaci a příznaky, pokud jsou přítomny, odezní, má se obnovení podávání řídit klinickým úsudkem (viz

bod 4.8). V případě radiograficky nebo symptomaticky závažné ARIA-H je třeba léčbu lekanemabem trvale ukončit. Radiografická závažnost vyšetření MR viz tabulka 1 (viz bod 4.4).

Intracerebrální krvácení

Pokud se objeví intracerebrální krvácení o průměru větším než 1 cm, je třeba podávání lekanemabu trvale ukončit.

Opožděné nebo vynechané dávky

Pokud dojde k vynechání infuze, má být další dávka podána co nejdříve. Zvláštní populace

Starší pacienti

U pacientů ve věku ≥ 65 let není nutná úprava dávkování (viz bod 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná specifická úprava dávky (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná žádná specifická úprava dávky (viz bod 5.2).

Pediatrická populace

Použití lekanemabu u pediatrické populace není relevantní. Způsob podání

Lekanemab je určen pouze k intravenóznímu podání. Lekanemab se podává formou intravenózní infuze po dobu přibližně 1 hodiny jednou za 2 týdny. Při první infuzi má být pacient přibližně

2,5 hodiny po ukončení infuze sledován, zda se u něj neobjeví známky a příznaky reakcí souvisejících s infuzí (viz bod 4.4).

Lekanemab se před intravenózní infuzí naředí.

Pokyny k naředění léčivého přípravku před podáním jsou uvedeny v bodě 6.6.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Pacienti s krvácivými poruchami, které nejsou pod dostatečnou kontrolou.

Nález na vyšetření MR před léčbou: předchozí intracerebrální krvácení, více než 4 mikrohemoragie, superficiální sideróza nebo vazogenní edém nebo jiné nálezy, které svědčí pro cerebrální amyloidovou angiopatii (CAA) (viz bod 4.4).

Léčba lekanemabem nesmí být zahájena u pacientů podstupujících antikoagulační léčbu (viz bod 4.4).

Program kontrolovaného přístupu a centrální registrační systém

Za účelem podpory bezpečného a účinného používání lekanemabu má být léčba u všech pacientů zahájena prostřednictvím centrálního registračního systému zavedeného v rámci programu kontrolovaného přístupu.

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.

Hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených lekanemabem se vyskytly hypersenzitivní reakce, včetně angioedému, bronchospasmu a anafylaxe, které mohou být závažné. Při prvním pozorování jakýchkoli známek nebo příznaků odpovídajících hypersenzitivní reakci infuzi okamžitě přerušte a zahajte vhodnou léčbu (viz bod 4.2).

Patologie beta amyloidu

Před zahájením léčby musí být vhodným testem potvrzena přítomnost patologie beta amyloidu. Zobrazovací abnormality související s amyloidem (ARIA)

ARIA se může u pacientů s Alzheimerovou chorobou objevit spontánně. ARIA-H se obvykle vyskytuje společně s výskytem ARIA-E.

ARIA se obvykle objevuje na počátku léčby a je obvykle asymptomatická, i když vzácně může dojít k závažným a život ohrožujícím příhodám, včetně epileptického záchvatu a status epilepticus. Příznaky spojené s ARIA mohou zahrnovat bolest hlavy, zmatenost, změny vidění, závratě, nauzeu a potíže s chůzí. Mohou se objevit i ložiskové neurologické deficity. U pacientů, u nichž se ARIA vyskytla při léčbě placebem nebo lekanemabem, došlo u 1/3 z nich k recidivě ARIA. Po počáteční příhodě ARIA je míra recidivy při obnovení léčby lekanemabem velmi častá (viz bod 4.8). Příznaky spojené s ARIA obvykle časem odezní (viz bod 4.8).

Riziko ARIA, včetně symptomatické a závažné ARIA, je zvýšené u homozygotních nositelů apolipoproteinu E ε4 (ApoE ε4) (viz bod 4.8). Kromě ARIA se u pacientů léčených lekanemabem vyskytlo intracerebrální krvácení o průměru větším než 1 cm.

Při rozhodování o zahájení léčby lekanemabem zvažte přínos lekanemabu pro léčbu Alzheimerovy choroby a potenciální riziko závažných nežádoucích účinků spojených s ARIA (viz bod 4.8).

Monitorování ARIA

Doporučuje se výchozí vyšetření MR mozku a pravidelné sledování pomocí vyšetření MR. Během prvních 14 týdnů léčby lekanemabem se doporučuje zvýšená klinická vigilance ohledně výskytu ARIA. Pokud se u pacienta objeví příznaky naznačující ARIA (viz bod 4.8), má být provedeno klinické posouzení, včetně dodatečného vyšetření MR (viz bod 4.2).

Radiografické nálezy

Radiografická závažnost ARIA spojená s lekanemabem byla klasifikována podle kritérií uvedených v tabulce 1.

Tabulka 1: MR klasifikační kritéria ARIA

1 Radiografická závažnost je definována celkovým počtem nových mikrohemoragií oproti výchozímu stavu nebo celkovým počtem oblastí superficiální siderózy.

U pacientů s asymptomatickým radiografickým nálezem ARIA-E se doporučuje zvýšená klinická vigilance v případě příznaků ARIA (viz bod 4.8 týkající se příznaků). Po 1–2 měsících proveďte další vyšetření MR k posouzení vymizení příznaků, nebo dříve, pokud se příznaky objeví.

Stav nosičství ApoE ε4 a riziko ARIA

U pacientů léčených lekanemabem, kteří jsou homozygotními nositeli ApoE ε4, je vyšší riziko výskytu ARIA, včetně symptomatické závažné a recidivující ARIA, ve srovnání s heterozygotními nositeli ApoE ε4 a pacienty, kteří nejsou nositeli tohoto genu (viz bod 4.8). Lekanemab není indikován k použití u pacientů, kteří jsou homozygotními nositeli (viz bod 4.1).

Zvýšené riziko intracerebrálního krvácení

Při zvažování použití lekanemabu u pacientů s faktory, které naznačují zvýšené riziko intracerebrálního krvácení, je třeba postupovat s opatrností.

U pacientů léčených současně lekanemabem a antikoagulancii nebo u pacientů, kteří během léčby lekanemabem dostávali trombolytika, bylo pozorováno intracerebrální krvácení o průměru větším než 1 cm, včetně fatálních příhod. Při zvažování podávání antikoagulancií pacientovi, který je již léčen lekanemabem, je třeba dbát zvýšené opatrnosti.

Souběžná antitrombotická léčba

V klinických hodnoceních bylo při vstupu povoleno užívání antitrombotických léčivých přípravků (kyseliny acetylsalicylové, jiných antiagregancií nebo antikoagulancií), pokud pacient užíval stabilní dávku. Většina expozic antitrombotické medikaci se týkala kyseliny acetylsalicylové. Zvýšené riziko ARIA nebo intracerebrálního krvácení nebylo při užívání antiagregancií pozorováno.

Vzhledem k tomu, že bylo pozorováno intracerebrální krvácení (viz bod 4.8) u pacientů, kteří užívali současně lekanemab a antikoagulancia, a u pacientů, kteří během léčby lekanemabem dostávali trombolytika, je třeba dbát zvýšené opatrnosti při zvažování podání antikoagulancií nebo trombolytik (např. tkáňového aktivátoru plazminogenu) pacientovi, který je již léčen lekanemabem:

• Pokud je třeba během léčby lekanemabem zahájit antikoagulační léčbu (například při arteriální trombóze, akutní plicní embolii nebo jiných život ohrožujících indikacích), je třeba léčbu lekanemabem přerušit. Lekanemab může být znovu nasazen, pokud antikoagulace již není z lékařského hlediska indikována. Současné užívání kyseliny acetylsalicylové a jiné antiagregační léčby je povoleno.

• V klinických hodnoceních byla expozice trombolytikům pouze omezená, nicméně riziko závažného intrakraniálního krvácení v důsledku souběžného používání je možné. Použití

  trombolytik je třeba se vyhnout s výjimkou indikací bezprostředně ohrožujících život, kde není možné alternativní řešení (např. plicní embolie s hemodynamickou kompromitací), kdy by přínosy mohly převážit nad riziky.

• Protože ARIA-E může způsobit fokální neurologické deficity, které mohou imitovat ischemickou cévní mozkovou příhodu, mají ošetřující lékaři před podáním trombolytické léčby pacientovi léčenému lekanemabem zvážit, zda tyto příznaky nemohou být způsobeny ARIA-E.

  Léčba lekanemabem nesmí být zahájena u pacientů podstupujících antikoagulační léčbu (viz bod 4.3).

  Další rizikové faktory intracerebrálního krvácení

  Pacienti byli při zařazování do studie 301 vyloučeni pro nálezy na neurozobrazovacích vyšetřeních, které naznačovaly zvýšené riziko intracerebrálního krvácení. Mezi ně patřily nálezy svědčící pro CAA (předchozí mozkové krvácení větší než 1 cm v největším průměru, více než 4 mikrohemoragie, superficiální sideróza, vazogenní edém) nebo jiné léze (aneuryzma, cévní malformace), které by mohly potenciálně zvýšit riziko intracerebrálního krvácení.

  Přítomnost alely ApoE ε4 je spojena s CAA, u níž existuje zvýšené riziko intracerebrálního krvácení. Reakce související s infuzí

  V klinických hodnoceních s lekanemabem byly pozorovány reakce související s infuzí (viz bod 4.8); většina z nich byla mírná nebo středně závažná a objevila se při první infuzi. V případě reakce související s infuzí lze snížit rychlost infuze nebo infuzi přerušit a zahájit vhodnou léčbu podle klinických indikací. Před budoucími infuzemi lze zvážit profylaktickou léčbu antihistaminiky, paracetamolem, nesteroidními protizánětlivými léky nebo kortikosteroidy.

  Pacienti vyloučení z klinických hodnocení (viz také bod 5.1)

  Z klinických hodnocení s lekanemabem byli vyloučeni pacienti s anamnézou tranzitorní ischemické ataky (TIA), cévní mozkové příhody nebo epileptických záchvatů během 12 měsíců před screeningem. Bezpečnost a účinnost u těchto pacientů není známa.

  Pacienti s imunologickými poruchami, kteří nebyli dostatečně pod kontrolou nebo vyžadovali léčbu imunoglobuliny, systémovými monoklonálními protilátkami, systémovými imunosupresivy nebo plazmaferézou, byli z klinických hodnocení s lekanemabem vyloučeni, proto bezpečnost a účinnost u těchto pacientů není známa.

  Pacienti s autozomálně dominantní Alzheimerovou chorobou nebo s Downovým syndromem mohou být spojeni s vyšším výskytem CAA a ARIA a byli z klinických hodnocení s lekanemabem vyloučeni. Bezpečnost a účinnost lekanemabu u těchto pacientů není známa.

  Karta pacienta a příbalová informace pro pacienta

  Předepisující lékař musí s pacientem probrat rizika léčby lekanemabem, vyšetření MR a známky nebo příznaky nežádoucích účinků a kdy je třeba vyhledat zdravotnického pracovníka. Pacient obdrží kartu pacienta a je třeba ho poučit, že ji musí mít stále u sebe.

  Pomocné látky se známým účinkem

  Před podáním je nutné provést naředění chloridem sodným (0,9% fyziologickým roztokem). Informace naleznete v informacích o přípravku pro ředící roztok chlorid sodný.

  Tento léčivý přípravek obsahuje 0,5 mg polysorbátu 80 v jednom 1 ml lekanemabu. Polysorbáty mohou způsobit alergické reakce. Je nutné brát v úvahu u pacientů se známými alergiemi.

S lekanemabem nebyly provedeny žádné studie interakcí.

K eliminaci lekanemabu pravděpodobně dochází běžnými cestami degradace imunoglobulinů a clearance by neměla být ovlivněna malými molekulami souběžně podávaných léků. Proto se neočekává, že by lekanemab způsoboval farmakokinetické (FK) lékové interakce se souběžně podávanými látkami nebo byl k nim náchylný.

Riziko intracerebrálního krvácení při léčbě lekanemabem může být zvýšeno u pacientů, kteří dostávají antikoagulační léčbu nebo trombolytika (viz body 4.3 a 4.4).

Ženy ve fertilním věku

Před zahájením léčby lekanemabem má být u žen ve fertilním věku vyloučeno těhotenství.

Ženy ve fertilním věku musí během léčby a ještě 2 měsíce po podání poslední dávky lekanemabu používat účinnou antikoncepci.

Těhotenství

Nejsou k dispozici žádné údaje o použití lekanemabu u těhotných žen ani údaje na zvířatech, které by umožnily posoudit riziko lekanemabu během těhotenství. Je známo, že lidský IgG prochází placentou po prvním trimestru těhotenství. Proto je možné, že lekanemab bude přecházet z matky na vyvíjející se plod. Účinky lekanemabu na vyvíjející se plod nejsou známy. Použití lekanemabu se v těhotenství nedoporučuje.

Kojení

Nejsou k dispozici žádné údaje o přítomnosti lekanemabu v lidském mateřském mléce, o účincích na kojené děti ani o vlivu léku na tvorbu mléka.

Je známo, že lidský IgG se v prvních dnech po porodu vylučuje do lidského mateřského mléka, avšak jeho koncentrace brzy poté klesá na nízké hodnoty. Účinky této expozice na kojené dítě nejsou známy a riziko nelze vyloučit. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání lekanemabu.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné údaje o účincích lekanemabu na fertilitu u člověka.

Lekanemab nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mají být upozorněni, aby byli opatrní při řízení nebo obsluze strojů v případě, že se u nich během léčby lekanemabem vyskytnou závratě nebo zmatenost.

Souhrn bezpečnostního profilu

Bezpečnost lekanemabu byla hodnocena u 2203 pacientů, kteří dostali alespoň jednu dávku lekanemabu.

Ve dvojitě zaslepené, placebem kontrolované části studie 301 u pacientů s mírnou kognitivní poruchou způsobenou Alzheimerovou chorobou nebo lehkou demencí způsobenou Alzheimerovou chorobou dostávalo lekanemab v doporučené dávce 10 mg/kg každé 2 týdny celkem 898 pacientů, z toho

757 pacientů nebyli nosiči genu nebo byli heterozygoti (indikovaná populace).

Z pacientů léčených lekanemabem 31 % (278/898) nebyli nosiči genu, 53 % (479/898) bylo heterozygotů a 16 % (141/898) homozygotů. S výjimkou příhod ARIA byl bezpečnostní profil u všech genotypů stejný.

Při léčbě lekanemabem byly v klinických hodnoceních hlášeny epileptické záchvaty včetně status epilepticus.

V indikované populaci byly nejčastějšími nežádoucími účinky reakce související s infuzí (26 %), ARIA-H (13 %), bolest hlavy (11 %) a ARIA-E (9 %).

Intracerebrální krvácení o průměru větším než 1 cm bylo po léčbě lekanemabem hlášeno u 0,5 % (4/757) pacientů ve studii 301 ve srovnání s 0,1 % (1/764) pacientů ve skupině s placebem. U pacientů, kteří dostávali lekanemab, byly pozorovány fatální případy intracerebrálního krvácení.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

V klinických hodnoceních s lekanemabem byly hlášeny následující nežádoucí účinky uvedené v tabulce 2 níže.

Nežádoucí účinky jsou uváděny s použitím preferovaných termínů MedDRA v rámci tříd orgánových systémů MedDRA. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů s použitím následující konvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až

< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny frekvencí jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Tabulka 2: Nežádoucí účinky

1 Zahrnuje angioedém, bronchospasmus, anafylaxi, vyrážku a bolest hlavy.

2 Zahrnuje vyrážku, bolest hlavy, zvýšenou nazální sekreci, rinitidu a vypadávání vlasů.

3 Vyskytla se 24 hodin po infuzi.

4 ARIA: Zahrnuje radiografickou ARIA-E, symptomatickou ARIA-E, radiografickou ARIA-H a symptomatickou ARIA-H.

5 ARIA-H: Zahrnuje radiografickou ARIA-H a symptomatickou ARIA-H.

6 ARIA-H: Zobrazovací abnormality související s amyloidem – mikrohemoragie a depozita hemosiderinu; superficiální sideróza centrálního nervového systému a mozková mikrohemoragie.

7 Zahrnuje častý příznak bolest hlavy; méně časté příznaky zmatenost, zrakové změny (diplopie, oslnění, rozmazané vidění, snížená zraková ostrost, poruchy vidění), závratě, nauzea, potíže s chůzí a epileptické záchvaty.

8 ARIA-E: Zahrnuje radiografickou ARIA-E a symptomatickou ARIA-E.

9 ARIA-E je v indikované populaci častá a v populaci homozygotů velmi častá.

10 Zahrnuje reakce související s infuzí a reakce v místě infuze.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Incidence ARIA v indikované populaci

Ve studii 301 se symptomatická ARIA vyskytla u 2 % (16/757) pacientů léčených lekanemabem, kteří nejsou nositeli genu nebo jsou heterozygoty. Závažné příznaky spojené s ARIA, které vyžadovaly hospitalizaci, byly hlášeny u 0,4 % (3/757) pacientů léčených lekanemabem. Klinické příznaky spojené s ARIA vymizely během sledovaného období u 75 % (12/16) pacientů.

Ve studii 301 byla ARIA včetně asymptomatických radiografických příhod pozorována u 17 % (128/757) pacientů léčených lekanemabem ve srovnání se 7 % (55/764) pacientů léčených placebem.

Ve studii 301 byla ARIA-E pozorována u 9 % (67/757) pacientů léčených lekanemabem ve srovnání s 1 % (10/764) pacientů léčených placebem. Většina příhod ARIA-E byla asymptomatická, symptomatická ARIA-E byla hlášena u 2 % (12/757) pacientů léčených lekanemabem a u žádného

pacienta léčeného placebem. Pokud se vyskytly, hlášené příznaky spojené s ARIA-E zahrnovaly bolest hlavy (50 %, 6/12), zmatenost (17 %, 2/12), závratě (8 %, 1/12) a nauzeu (8 %, 1/12). Vyskytly se také ložiskové neurologické deficity (8 %, 1/12).

ARIA-H byla pozorována u 13 % (98/757) pacientů léčených lekanemabem ve srovnání se 7 % (52/764) pacientů léčených placebem. Většina příhod ARIA-H byla asymptomatická, symptomatická ARIA-H byla hlášena u 0,8 % (6/757) pacientů léčených lekanemabem a 0,1 % (1/764) pacientů léčených placebem. ARIA-H a ARIA-E se mohou vyskytovat společně. U lekanemabu ve srovnání

s placebem nedošlo ke zvýšení izolované ARIA-H (tj. ARIA-H u pacientů, u nichž se současně nevyskytla ARIA-E).

Většina radiografických příhod ARIA-E se vyskytla na počátku léčby (během prvních 7 dávek), ačkoli ARIA-E se může vyskytnout kdykoli a pacienti mohou mít více než 1 epizodu. Maximální radiografická závažnost ARIA-E u pacientů léčených lekanemabem byla mírná u 4 % (31/757), středně závažná u 4 % (33/757) a závažná u 0,3 % (2/757) pacientů. Po 12 týdnech došlo k vymizení nálezu na MR u 64 % (43/67) pacientů, po 17 týdnech u 87 % (58/67) a celkově u 100 % (67/67) pacientů po detekci, ve srovnání s 80 % (8/10) pacientů léčených placebem.

Maximální radiografická závažnost mikrohemoragie ARIA-H u pacientů léčených lekanemabem byla mírná u 8 % (60/757), středně závažná u 1 % (8/757) a závažná u 1 % (10/757) pacientů; superficiální sideróza ARIA-H byla mírná u 3 % (26/757), středně závažná u 0,5 % (4/757) a závažná u 0,3 % (2/757) pacientů. Radiologická závažnost MR je uvedena v tabulce 1 v bodě 4.4.

Recidiva ARIA v indikované populaci

ARIA-E byla pozorována u 9 % (67/757) pacientů léčených lekanemabem, z nichž 88 % (59/67) pokračovalo v léčbě lekanemabem s přerušením dávky nebo bez něj. U 14 % (8/59) pacientů, kteří pokračovali v léčbě lekanemabem, došlo k recidivě ARIA-E.

ARIA-H (se současným výskytem ARIA-E nebo bez ní) byla pozorována u 13 % (98/757) pacientů léčených lekanemabem a 7 % (52/764) pacientů léčených placebem, z nichž 80 % (78/98), resp. 77 % (40/52) pokračovalo v léčbě s přerušením dávky nebo bez něj. Mezi pacienty, kteří pokračovali

v léčbě, se u 36 % (28/78) pacientů léčených lekanemabem a 30 % (23/40) pacientů léčených placebem vyskytla recidiva ARIA-H.

Izolovaná ARIA-H byla pozorována u 8 % (61/757) pacientů léčených lekanemabem a 6 % (45/764) pacientů léčených placebem, z nichž 97 % (59/61), resp. 100 % (45/45) pokračovalo v léčbě s přerušením dávky nebo bez něj. Mezi pacienty, kteří pokračovali v léčbě, se u 20 % (12/59) pacientů léčených lekanemabem a 20 % (10/45) pacientů léčených placebem vyskytla recidiva ARIA-H.

Intracerebrální krvácení v indikované populaci

Incidence intracerebrálního krvácení byla 0,3 % (1/286) u pacientů léčených lekanemabem se současnou antitrombotickou medikací v době příhody ve srovnání s 0,7 % (3/450) u pacientů, kteří lekanemab nedostávali. U pacientů léčených lekanemabem s antikoagulancii samostatně nebo

v kombinaci s antiagregancii nebo kyselinou acetylsalicylovou byl výskyt intracerebrálního krvácení 1,5 % (1/68 pacientů) ve srovnání s žádným pacientem léčeným placebem.

Stav nosičství ApoE ε4 a riziko ARIA

Přibližně 15 % pacientů s Alzheimerovou chorobou jsou homozygotní nositelé ApoE ε4. Ve studii 301

byl výskyt ARIA nižší u pacientů, kteří nebyli nositeli genu (13 % u lekanemabu vs. 4 % u placeba) a u heterozygotů (19 % u lekanemabu vs. 9 % u placeba) než u homozygotů (45 % u lekanemabu vs. 22 % u placeba). Mezi pacienty léčenými lekanemabem se ARIA-E vyskytla u 5 % pacientů, kteří

nebyli nositeli genu, a u 11 % heterozygotů ve srovnání s 33 % homozygotů. Symptomatická ARIA-E se vyskytla u 1 % pacientů, kteří nebyli nositeli genu, a u 2 % heterozygotů ve srovnání s 9 % homozygotů. ARIA-H se vyskytovala u 12 % pacientů, kteří nebyli nositeli genu, a u 14 % heterozygotů ve srovnání s 38 % homozygotů. Symptomatická ARIA-H se vyskytla u 1 % pacientů, kteří nebyli nositeli genu, a u heterozygotů ve srovnání se 4 % homozygotů. Závažné příhody ARIA se vyskytly přibližně u 1 % pacientů, kteří nebyli nositeli genu, a u heterozygotů a u 3 % homozygotů.

Doporučení týkající se léčby ARIA se neliší mezi nositeli a pacienty, kteří nejsou nositeli ApoE ε4.

Reakce související s infuzí

Reakce související s infuzí byly ve studii 301 pozorovány u 26 % (237/898) pacientů léčených lekanemabem a u 75 % (178/237) se vyskytly při první infuzi. Reakce související s infuzí byly většinou mírné (69 %) nebo středně závažné (28 %), závažné reakce související s infuzí byly hlášeny u méně než 1 % pacientů. Vyskytly se také velmi závažné reakce související s infuzí. Reakce související s infuzí vedly k přerušení léčby u 1 % (12/898) pacientů léčených lekanemabem. Mezi příznaky reakcí souvisejících s infuzí patří horečka a příznaky podobné chřipce (zimnice, celkové bolesti, třesavka

a bolest kloubů), nauzea, zvracení, hypotenze, hypertenze a desaturace kyslíkem). U více než 63 % pacientů, u nichž se zpočátku vyskytly reakce související s infuzí, se po podání preventivních léků nevyskytly žádné další reakce (viz bod 4.4). Výskyt reakcí souvisejících s infuzí byl podobný bez ohledu na genotyp ApoE ε4.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Klinické zkušenosti s předávkováním lekanemabem jsou omezené.