UNASYN 0,5G/1G Prášek pro injekční/infuzní roztok

Přípravek Unasyn je indikován k léčbě následujících infekcí vyvolaných citlivými mikroorganismy (viz bod 5.1).

• infekce horních a dolních cest dýchacích

• intraabdominální infekce a gynekologické infekce

• infekce močových cest a pyelonefritida

• infekce kůže a měkkých tkání

• infekce kostí a kloubů

• peroperační profylaxe při chirurgických výkonech v oblasti břicha a pánve

• gonokokové infekce

  Léčba pacientů s bakteriemií, spojenou nebo s podezřením na spojení s některou z výše uvedených infekcí.

  Je třeba vzít v úvahu oficiální pokyny a doporučení týkající se správného použití antibakteriálních látek.

Dávkování u dospělých

Obvyklé rozpětí denních dávek přípravku Unasyn je 1,5 – 12 g denně v dílčích dávkách s intervaly 6-8 hodin, až do maximální denní dávky 4 g sulbaktamu. U méně závažných infekcí můžete interval zvolit dvanáctihodinový.

^* Dávka 1,5g/den je indikována pouze při terapii infekcí močových cest, kde sulbaktam/ampicilin dosahuje vyšších koncentrací.

Četnost dávkování má být indikována dle závažnosti onemocnění a renálních funkcí pacienta.

Léčbu je vhodné ukončit 48 hodin po odeznění pyrexie a ostatních známek infekce. Vhodná doba trvání léčby je 5-14 dní, ale přípravek může být podáván i déle, v některých případech u zvlášť závažných infekcí lze celkovou dávku ampicilinu zvýšit přidáním samostatného ampicilinu.

Profylaxe u pacientů podstupujících chirurgický výkon v oblasti břicha a pánve

Při profylaxi chirurgických infekcí se při úvodu do anestezie podává 1,5 - 3 g přípravku Unasyn, čímž se během operace docílí účinné hladiny obou složek v tkáních a séru. Dávku lze pak opakovat po 6-8 hodinách a podávání ukončit 24 hodin po ukončení operačního výkonu, pokud není další aplikace vhodná z terapeutických důvodů.

Při léčbě nekomplikované kapavky lze použít jednotlivou dávku 1,5 g přípravku Unasyn. Pokud je současně podán 1,0 g probenecidu perorálně, prodlouží se u pacienta doba vyšší plazmatické koncentrace sulbaktamu i ampicilinu.

Dávkování u dětí

Pro novorozence, kojence a děti je obvyklá dávka 150 mg/kg/den, což odpovídá 50 mg/kg/den sulbaktamu a 100 mg/kg/den ampicilinu.

Dávka se podává po 6 nebo 8 hodinách, výjimku tvoří novorozenci do prvního týdne (zvláště nezralí), kde je doporučené dávkování 75 mg/kg/den, což odpovídá 25 mg/kg/den sulbaktamu a 50 mg/kg/den ampicilinu, v intervalu po 12 hodinách.

Intramuskulární podání přípravku Unasyn je u dětí do 2 let kontraindikováno.

Dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu menší než 30 ml/min.) je vylučování sulbaktamu a ampicilinu snížené shodně. Dávka přípravku Unasyn se podává těmto pacientům v delších intervalech, jak je obvyklé při podávání ampicilinu.

Sulbaktam a ampicilin jsou eliminovány z krve hemodialýzou ve stejné míře, proto by má být přípravek Unasyn podán bezprostředně po dialýze a pak v intervalech 48 hodin do další dialýzy.

Způsob podání

Přípravek Unasyn může být podáván intravenózně nebo intramuskulárně.

Intravenózní podání

Pro intravenózní podání lze přípravek Unasyn ředit sterilní vodou pro injekci nebo jakoukoli sterilní kompatibilní tekutinou (viz bod 6.6).

Poté je třeba nechat roztok odstát, aby se mohla rozptýlit veškerá pěna, a tak se umožnila vizuální kontrola dokonalého rozpuštění.

Dávku můžete podat jako bolus během minimálně tří minut nebo ji můžete aplikovat ve větším ředění buď jako bolus nebo v intravenózní infuzi během 15-30 minut (viz bod 6.6).

Intramuskulární podání

Přípravek lze aplikovat ve formě hluboké intramuskulární injekce; pro zmírnění bolestivosti injekce lze při ředění použít 0,5% roztok lidokainu.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Hypersenzitivita na jiné peniciliny.

Anamnéza těžké okamžité hypersenzitivní reakce (například anafylaxe) na jiné beta-laktamy (např.

cefalosporin, karbapenem nebo monobaktam).

Anamnéza jaterního poškození po ampicilinu.

Intramuskulární podání přípravku Unasyn je u dětí do 2 let kontraindikováno.

U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky se mohou vyskytnout závažné a v ojedinělých případech i fatální hypersenzitivní (anafylaktické) reakce. Tyto reakce jsou častější u osob se známou hypersenzitivitou na penicilin nebo s hypersenzitivitou na mnohočetné alergeny. Jsou známy zprávy o pacientech se známou hypersenzitivitou na penicilin, u kterých došlo k těžkým reakcím při použití cefalosporinu. Před zahájením léčby penicilinovými deriváty je proto třeba pečlivě pátrat po předchozích alergických reakcích na peniciliny, cefalosporiny a ostatní alergeny. V případě potřeby je třeba ihned podávání léku přerušit a zahájit příslušnou léčbu.

Závažné anafylaktické reakce vyžadují podávání epinefrinu, kyslíku a glukokortikoidů, zabezpečení volných dýchacích cest, popřípadě intubaci.

V souvislosti s léčbou sulbaktamem/ampicilinem byly hlášeny závažné kožní reakce, jako jsou toxická epidermální nekrolýza (TEN), Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), exfoliativní dermatitida, erythema multiforme a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP), z nichž některé mohou být život ohrožující nebo fatální. V době předepisování mají být pacienti poučeni o známkách a příznacích a pečlivě sledováni kvůli kožním reakcím. Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce, je třeba léčbu přípravkem okamžitě přerušit, bezodkladně zahájit odpovídající léčbu a zvážit alternativní léčbu. Pokud se u pacienta při podávání ampicilinu/sulbaktamu rozvine závažná reakce jako SJS, TEN nebo DRESS, léčba se u tohoto pacienta nesmí nikdy znovu zahájit (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).

Tak jako u všech ostatních antibiotických přípravků je třeba trvale sledovat známky nárůstu rezistentních mikroorganismů včetně plísní. V případě superinfekce je nutné léčbu přípravkem Unasyn ihned přerušit.

Téměř u všech antibiotik, včetně přípravku Unasyn, byly hlášeny případy výskytu kolitidy vyvolané bakterií Clostridioides difficile (CDI - Clostridioides difficile infection). Závažnost onemocnění může kolísat v rozmezí od mírného průjmu až k fatální kolitidě. Léčba antibiotiky vyvolává změny mikrobiální flory tlustého střeva, které umožní přerůstání C difficile.

C. difficile produkuje toxiny A a B, které se podílejí na rozvoji CDI. Hypertoxin produkující kmeny

C. difficile způsobují zvýšenou morbiditu a mortalitu, protože tyto infekce mohou být odolné vůči antimikrobiální léčbě a mohou vyžadovat kolektomii. CDI se musí vzít v úvahu u všech pacientů s průjmy vzniklými po podávání antibakterálních přípravků. Pečlivá lékařská anamnéza je nutná vzhledem k tomu, že byly hlášeny případy, kdy se průjem objevil až více než dva měsíce po podání antibiotik.

Podobně jako u ostatních systémově působících přípravků je potřeba zvláště při prolongované terapii pravidelně kontrolovat možné orgánové poruchy, především renální, jaterní a hematopoetické. Zvláště důležité je to u novorozenců, především nezralých, a dále u všech dětí.

Polékové poškození jater zahrnující cholestatickou hepatitidu se žloutenkou může souviset s používáním sulbaktamu/ampicilinu. Pacienty je třeba poučit, aby navštívili svého lékaře, jestliže se objeví příznaky onemocnění jater (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).

Vzhledem k tomu, že infekční mononukleóza je virovou infekcí, nemá se ampicilin, který je v přípravku obsažen, při její léčbě používat. U vysokého procenta pacientů s mononukleózou léčených ampicilinem se objevuje vyrážka.

Přípravek Unasyn 1,5 g prášek pro injekční roztok obsahuje sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje 115,1 mg sodíku v 1 injekční lahvičce přípravku , což odpovídá

5,8 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Maximální denní dávka 12 g (tj. 8 g ampicilinu a 4 g sulbaktamu ve formě sodných solí (viz bod 4.2) by vedla k příjmu 920,8 mg sodíku, což odpovídá 46 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku podle WHO a představuje tak vysokou dávku sodíku. Obsah sodíku v tomto léčivém přípravku je třeba vzít v úvahu zejména při podávání pacientům s dietou s nízkým obsahem soli.

Alopurinol: u pacientů, kteří současně užívají alopurinol a ampicilin je riziko kožních reakcí zvýšené, ve srovnání s pacienty užívajícími ampicilin samostatně.

Aminoglykosidy: mísení ampicilinu s aminoglykosidy in vitro vedlo ke vzájemné značné inaktivaci; je-li třeba podat tyto antibakteriální látky současně, mají být podány do odlišných míst a s minimálně jednohodinovým odstupem. (viz bod 6.2 – Inkompatibility).

Antikoagulancia: peniciliny k parenterálnímu podání mohou způsobit změnu ve shlukování trombocytů a v koagulačních testech. Tyto účinky mohou být aditivní s antikoagulancii.

Bakteriostatické léky (chloramfenikol, erythromycin, sulfonamidy a tetracykliny): bakteriostatické léky mohou rušit baktericidní účinek penicilinů; je nejlepší vyhnout se souběžné léčbě.

Methotrexát: souběžné používání s peniciliny mělo za následek snížení clearance methotrexátu a následné zvýšení jeho toxicity. Pacienty je třeba pečlivě kontrolovat. Může být nutné zvýšit dávky leukovorinu a podávat ho po delší dobu.

Probenecid: současné užívání probenecidu, který zpomaluje renální exkreci (tubulární sekreci), může vést k vyšším a delším hladinám ampicilinu a sulbaktamu v séru, prodlouženému eliminačnímu poločasu a zvýšenému riziku toxicity.

Vliv na laboratorní testy: pokud jsou používány neenzymatické metody pro stanovení cukru v moči (Benediktovo činidlo, Fehlingovo činidlo a Clinitest), mohou vzniknout falešně pozitivní výsledky. Po podání ampicilinu těhotným ženám bylo zaznamenáno přechodné snížení plazmatické koncentrace celkového konjugovaného estriolu, estriol-glukoronidu a estronu a estradiolu. Tento účinek se může projevit při použití přípravku Unasyn.

Fertilita

Ve studiích na zvířatech neměly ampicilin a sulbaktam žádný vliv na fertilitu (viz bod 5.3).

Klinické údaje o účincích na fertilitu mužů a žen nejsou k dispozici.

Těhotenství

Sulbaktam i ampicilin prochází placentární bariérou.

O použití sulbaktamu/ampicilinu u těhotných žen jsou k dispozici pouze omezené údaje. Tyto údaje nenaznačují žádné nežádoucí účinky ampicilinu a sulbaktamu na průběh těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence. Reprodukční studie na zvířatech nenaznačují žádný důkaz zhoršení fertility nebo poškození plodu vlivem sulbaktamu/ampicilinu (viz bod 5.3).

Přípravek Unasyn má být podáván v těhotenství pouze je-li to zcela nezbytné.

Kojení

Ampicilin i sulbaktam dosahují v mateřském mléce jen nízké koncentrace (ampicilin ~ 0,11 – 3 mg/l, sulbaktam ~ 0,13 – 2,8 mg/l). Použití přípravku Unasyn u kojící matky může vzácně vést k nežádoucím účinkům u dítěte, především k průjmu. Přípravek Unasyn se může používat během laktace, pokud potenciální přínos převažuje nad možnými riziky.

Nejsou dostupné údaje o použití lidokainu jako rekonstitučního roztoku ke snížení bolestivosti intramuskulární injekce sulbaktamu/ampicilinu u těhotných a kojících žen.

Údaje o podání lidokainu těhotným ženám v jiných indikacích týkající se rizika vzniku malformací jsou omezené. Tyto údaje neukazují na riziko vzniku malformací při podání lidokainu. Lidokain prostupuje placentární bariérou, proto může mít toxický účinek na plod v závislosti na dávce podané matce. Existují popsané případy vzniku toxických účinků manifestujících se jako hypotonie, apnoe, bradykardie, respirační selhání a křeče u novorozenců, jejichž matkám byl aplikován lidokain v průběhu epidurální, paracervikální nebo pudendální anestezie.

Reprodukční studie na zvířatech neodhalily žádné významné nálezy. Nebyly provedeny dlouhodobé preklinické studie ke zhodnocení karcinogenního, mutagenního potenciálu a ohledně vlivu lidokainu na fertilitu. Podání lidokainu v těhotenství se nedoporučuje.

Lidokain se vylučuje do mateřského mléka. Přechod byl popsán při různých cestách podání. Není známo, zda lidokain prostupuje do mateřského mléka při podání lidokainu i.m. jako rekonstitučního roztoku. Biologická dostupnost lidokainu při perorálním podání je nízká (35 %). Riziko pro kojence nelze vyloučit. Podání lidokainu kojícím ženám se nedoporučuje.

Přípravek Unasyn má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Může se stát, že se příležitostně mohou objevit jiné nežádoucí účinky známé při používání ampicilinu.

Všechny nežádoucí účinky jsou v tabulce uvedené podle MedDRA terminologie orgánových tříd. V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny podle stupně závažnosti. Závažnost

nežádoucích účinků byla určena na základě klinického významu. Tabulka nežádoucích účinků

Tabulka nežádoucích účinků

Kategorie CIOMS III: časté: ≥ 1/100 až < 1/10 (≥ 1% a < 10%); méně časté: ≥ 1/1 000 až < 1/100 (≥ 0,1% a < 1%); vzácné: ≥

1/10 000 až < 1/1 000 (≥ 0,01% a < 0,1%); není známo: z dostupných údajů nelze určit

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické

pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře

sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

O akutní toxicitě ampicilinu a sulbaktamu u lidí jsou pouze omezené informace. Při předávkování přípravkem lze očekávat takové projevy, které jsou v podstatě závažnější formou nežádoucích účinků, které jsou hlášeny v souvislosti s používáním přípravku. Má být vzata v úvahu skutečnost, že vysoké CSF koncentrace beta-laktamových antibiotik mohou způsobit neurologické následky, včetně záchvatů. Léčba má být podpůrná a symptomatická podle klinického stavu pacienta. Protože jsou ampicilin i sulbaktam z krevního oběhu eliminovány hemodialýzou, mohou tyto procedury zvýšit odbourání léku z těla.