ISONIAZID 100MG Tableta dispergovatelná v ústech

Isoniazid je indikován v kombinaci s jinými antituberkulotiky k léčbě tuberkulózy způsobené bakterií

Mycobacterium tuberculosis, včetně režimů k léčbě rezistentní formy tuberkulózy.

Je rovněž indikován k použití jako monoterapie nebo v kombinaci s dalšími léčivy k prevenci tuberkulózy u rizikových osob .

Léčebné režimy se mají řídit nejnovějšími doporučeními WHO k léčbě, doplněnými o další doporučení národních autorit.

Perorální podání.

Dávkování

Léčebné režimy se mají řídit nejnovějšími doporučeními WHO k léčbě, doplněnými o další doporučení národních autorit.

Terapie tuberkulózy citlivé na léčbu

K léčbě se mají používat fixní kombinace, kdykoli je to možné. Pouze v případě, když takové přípravky nejsou dostupné nebo nejsou vhodné, lze jako součást kombinovaného režimu podávat monokomponentní tablety s obsahem 100 mg isoniazidu, jako je přípravek Isoniazid. Délka léčby a další souběžně podávané léky závisí na zvoleném režimu.

Obvyklá denní doporučená dávka isoniazidu je 10 mg/kg tělesné hmotnosti u pacientů do 14 let

(rozmezí 7 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti denně, přičemž horní hranice rozmezí platí pro mladší děti) a 4 až 6 mg/kg tělesné hmotnosti denně u starších dospívajících a dospělých.

U tuberkulózní meningitidy se mohou použít různé dávkovací režimy, jak je doporučeno v pokynech

WHO.

Terapie tuberkulózy rezistentní na léčbu

Vysoké dávky isoniazidu lze zvážit jako součást kombinovaného režimu s jinými antituberkulotiky k terapii tuberkulózy rezistentní na léčbu.

Obvyklá doporučená dávka isoniazidu v těchto režimech je 10 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti denně u pacientů s tělesnou hmotností alespoň 46 kg. U těchto pacientů je doporučeno použít alternativní přípravek s vyššími dávkami isoniazidu, aby se předešlo nutnosti užívání nadměrného množství tablet. U pacientů s tělesnou hmotností nižší než 46 kg je obvyklá doporučená dávka 15 až 20 mg/kg. Dávka se užívá jednou denně takto:

† Zvažte použití alternativních přípravků obsahujících více isoniazidu.

Prevence tuberkulózy

Monoterapie isoniazidem

Isoniazid může být v rámci prevence tuberkulózy podáván denně po dobu 6 nebo 9 měsíců. Dávky závisí na věku:

• 10 let a více: 5 mg/kg/den

• Méně než 10 let: 10 mg/kg/den (rozmezí 7–15 mg/kg)

Dětem mladším 10 let mohou být podávány následující denní dávky přípravku Isoniazid podle hmotnostních kategorií:

*Může být upřednostněn přípravek s obsahem 300 mg isoniazidu, aby se snížil počet užívaných tablet.

Isoniazid s rifampicinem

Isoniazid může být také podáván ve stejných dávkách jako při monoterapii, spolu s denně podávaným

rifampicinem, v tříměsíčním režimu k prevenci tuberkulózy:

Přípravek Isoniazid lze podávat s rifampicinem, pokud je možné podávat odpovídající dávky a pokud není k dispozici vhodný přípravek s fixní kombinací.

Isoniazid s rifapentinem

Isoniazid lze podávat týdně nebo denně v kombinaci s rifapentinem, avšak u starších pacientů mají být používány spíše přípravky obsahující více isoniazidu než obsahuje přípravek Isoniazid. Vhodná dávka a dávkovací režim závisí na věku a tělesné hmotnosti. Pro přehled jsou dávky uvedeny níže.

Věk více než 14 let

U pacientů starších 14 let mají být upřednostňovány jiné přípravky s vyšším obsahem isoniazidu. Doporučená týdenní dávka je 900 mg isoniazidu spolu s 900 mg rifapentinu, užívaná jednou týdně po dobu 3 měsíců (12 dávek).

U pacientů ve věku 13 let a starších lze isoniazid podávat také v denním režimu s rifapentinem, avšak opět mají být upřednostňovány jiné přípravky s vyšším obsahem isoniazidu. Doporučená dávka je

300 mg isoniazidu spolu s 600 mg rifapentinu užívaných jednou denně po dobu 28 dnů.

Věk 2–14 let

U pacientů ve věku od 2 do 14 let má být následující týdenní dávka užívána po dobu 3 měsíců (12 dávek):

*Může být upřednostněn přípravek s obsahem 300 mg isoniazidu, aby se snížil počet užívaných tablet.

Profylaxe pyridoxinem

Suplementace pyridoxinem výrazně snižuje riziko vzniku periferní neuropatie. Osoby s rizikem periferní neuropatie, jako jsou osoby s podvýživou, chronickou závislostí na alkoholu, infekcí HIV, selháním ledvin nebo diabetem mellitem, kojenci, dospívající nebo těhotné či kojící ženy, mají při užívání přípravků obsahujících isoniazid dostávat pyridoxin (vitamin B6). Profylakticky podávaný pyridoxin mají dostávat také ti, kteří jsou léčeni vysokými dávkami isoniazidu.

Dětem mladším 5 let nebo s tělesnou hmotností méně než 25 kg se má obvykle podávat 12,5 mg pyridoxinu denně. U dětí ve věku 5 let a více nebo s tělesnou hmotností více než 25 kg se doporučuje 25 mg pyridoxinu denně. Vyšší dávky (2–5 mg/kg/den) mohou být podávány, pokud se objeví známky periferní neuropatie.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin se obecně nedoporučuje žádná úprava dávky. Pacienti však mají být pečlivě sledováni s ohledem na známky toxicity isoniazidu, zejména na známky periferní neuropatie. U pomalých acetylátorů se závažnou poruchou funkce ledvin (ClCr <25 ml/min) nebo u pacientů se známkami toxicity isoniazidu lze zvážit snížení dávky na dvě třetiny běžné denní dávky (viz body 4.4 a 5.2).

Pacienti s poruchou funkce jater

Omezené údaje naznačují, že farmakokinetika isoniazidu je u pacientů s poruchou funkce jater

pozměněna. Proto mají být pacienti s poruchou funkce jater pečlivě sledováni s ohledem na známky

toxicity isoniazidu (viz bod 4.4).

Způsob podání a vynechání dávky

Přípravek Isoniazid se podává perorálně a má se užívat nalačno (nejméně 1 hodinu před jídlem nebo 2 hodiny po jídle).

Tablety mají být před podáním dávky dispergovány v pitné vodě. Podrobný návod naleznete v části

„Pokyny pro užívání přípravku Isoniazid“ v bodě 6.6.

Je důležité, aby pacient léčivo užíval pravidelně dle předpisu. Vynechání dávek může zvýšit riziko

vzniku rezistence na isoniazid a snížit jeho účinnost.

V případě vynechání dávky je třeba tuto dávku užít co nejdříve. Pokud však má být další plánovaná dávka podána do 6 hodin, je třeba zapomenutou dávku zcela vynechat.

Isoniazid je kontraindikován u pacientů s:

• hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• akutním onemocněním jater bez ohledu na etiologii,

• předchozím onemocněním jater vyvolaným isoniazidem nebo jinými léky,

• předchozími závažnými nežádoucími účinky spojenými s isoniazidem, jako je léková horečka,

  zimnice nebo artritida.

Hepatotoxicita

Byla hlášena závažná a někdy fatální hepatitida spojená s isoniazidem, která je pravděpodobně způsobena metabolitem diacetylhydrazinem. Většina případů se objevuje během prvních 3 měsíců léčby, avšak hepatotoxicita se může objevit i po delší době léčby. Mezi pacienty zvláště ohrožené rozvojem hepatitidy patří např.:

• starší pacienti (hepatotoxicita je vzácná u osob mladších 20 let a nejčastější u osob starších 50 let),

• každodenní konzumenti alkoholu (pacientům je třeba důrazně doporučit, aby omezili konzumaci

  alkoholických nápojů, viz bod 4.5),

• pacienti s aktivním chronickým onemocněním jater (přípravek Isoniazid je kontraindikován u pacientů s akutním onemocněním jater v anamnéze, viz bod 4.3),

• osoby s injekčním zneužíváním drog v anamnéze.

Pečlivé sledování se doporučuje také u pacientů s podvýživou nebo HIV infekcí, u pacientů, o nichž je známo, že jsou pomalí acetylátoři (viz bod 5.2), a u pacientů léčených potenciálně hepatotoxickými

léčivými přípravky (viz také bod 4.5).

Výskyt závažné hepatotoxicity lze minimalizovat pečlivým sledováním jaterních funkcí a kontrolou příznaků v měsíčních intervalech. Pacienti mají být poučeni, aby okamžitě hlásili známky nebo příznaky odpovídající poškození jater nebo jiným nežádoucím účinkům. Ty zahrnují: nevysvětlitelnou anorexii, nauzeu, zvracení, tmavou moč, ikterus, vyrážku, perzistující parestezii rukou a nohou, perzistující únavu, slabost po dobu delší než 3 po sobě jdoucí dny a citlivost břicha, zejména v

pravém horním kvadrantu. V případě výskytu těchto příznaků nebo pokud jsou detekovány známky naznačující poškození jater, je nutné okamžitě přerušit užívání isoniazidu. Pokračování v užívání přípravku Isoniazid může v těchto případech způsobit závažnější formu poškození jater.

Kromě měsíčních kontrol příznaků mají být před zahájením léčby isoniazidem, a poté pravidelně v průběhu léčby, měřeny hodnoty jaterních enzymů (zejména AST a ALT). Hodnoty jaterních enzymů jsou během léčby isoniazidem často zvýšené. Tyto účinky na jaterní funkce jsou obvykle mírné až

středně závažné a většinou se spontánně normalizují do 3 měsíců, a to i při pokračující léčbě. Pokud však koncentrace jaterních enzymů překročí 3 až 5násobek horní hranice normy, je třeba důrazně zvážit přerušení podávání přípravku Isoniazid.

Periferní neuropatie

Nejčastějším toxickým účinkem isoniazidu je periferní neuropatie (viz bod 4.8). Frekvence výskytu závisí na dávce a na predispozičních stavech, jako je podvýživa, chronická závislost na alkoholu,

infekce HIV, selhání ledvin nebo diabetes mellitus, kojenecký věk, dospívání, těhotenství nebo kojení. U pacientů s preexistující neuropatií nebo se stavy, které k ní mohou predisponovat, má proto být přípravek Isoniazid používán za pečlivého sledování a v takových případech se doporučuje současné podávání pyridoxinu (viz bod 4.2).

Další neurologické stavy

Přípravek Isoniazid má být používán s opatrností u pacientů se záchvatovými onemocněními nebo s

psychózou v anamnéze.

Zkřížená citlivost

Pacienti hypersenzitivní na ethionamid, pyrazinamid, niacin (kyselinu nikotinovou) nebo jiné chemicky příbuzné léky mohou být hypersenzitivní i na isoniazid.

Diabetes mellitus

Pacienti s diabetem mají být pečlivě sledováni, protože isoniazid může ovlivnit regulaci hladiny

glukosy v krvi. Tyto osoby mohou být také více ohroženy periferní neuropatií, viz výše.

Porucha funkce ledvin

Pacienti s poruchou funkce ledvin, zejména ti, kteří jsou pomalí acetylátoři (viz body 4.2 a 5.2), mohou být vystaveni zvýšenému riziku nežádoucích účinků isoniazidu, jako je periferní neuropatie, a mají být odpovídajícím způsobem sledováni. Stejně jako u ostatních pacientů má být podávána

odpovídající suplementace pyridoxinem (viz výše), aby se předešlo neurotoxicitě.

Rezistence

Isoniazid musí být vždy užíván v kombinaci s odpovídajícími dávkami jiných antituberkulotik.

Používání isoniazidu samostatně vede k rychlému rozvoji rezistentních kmenů.

Pokud je isoniazid podáván pacientům, kteří jej inaktivují pomalu, nebo pacientům, kteří současně dostávají kyselinu aminosalicylovou, může dojít ke zvýšení koncentrací ve tkáních a je pravděpodobnější, že se objeví nežádoucí účinky. U pacientů, kteří dostávají rifampicin a isoniazid,

může být zvýšené riziko poškození jater, ale hodnoty jaterních enzymů jsou zvýšeny pouze přechodně.

Isoniazid inhibuje CYP2C19 a CYP3A4 in vitro. Může tedy zvyšovat expozici léčivům, která se eliminují převážně některou z těchto cest. Následující seznam interakcí nemá být považován za

vyčerpávající, je však reprezentativní pro třídy léčivých přípravků, u kterých je třeba dbát zvýšené

opatrnosti.

Hepatotoxické léky: kromě specifických interakcí uvedených níže může současné užívání isoniazidu s jinými hepatotoxickými léky zvýšit hepatotoxicitu a je třeba se mu vyhnout.

Neurotoxické léky: kromě níže uvedených interakcí může současné užívání isoniazidu s jinými neurotoxickými léky vést k aditivní neurotoxicitě a je třeba se mu vyhnout.

Interakce s potravinami a nápoji

Alkohol: současná každodenní konzumace alkoholu může vést ke zvýšené incidenci hepatotoxicity

vyvolané isoniazidem. Pacienti mají být pečlivě sledováni z hlediska známek hepatotoxicity a má jim

být důrazně doporučeno, aby omezili konzumaci alkoholu (viz bod 4.4).

Sýr a ryby (potraviny bohaté na histamin nebo tyramin): současná konzumace těchto potravin s isoniazidem může vést k inhibici mono-/diaminooxidáz isoniazidem, což interferuje s metabolismem histaminu a tyraminu. Klinicky to může mít za následek erytém nebo svědění kůže, pocit horka, zrychlený tep nebo palpitace, pocení, zimnici nebo pocit studené lepkavé vlhkosti, bolest hlavy nebo závratě.

Interakce s laboratorními testy

Isoniazid může způsobit falešně pozitivní odpověď na glukózové testy se síranem měďnatým; enzymatické glukózové testy nejsou ovlivněny.

Těhotenství

Isoniazid prochází placentou. Proto má být isoniazid používán u těhotných žen nebo u žen ve fertilním věku pouze tehdy, pokud potenciální přínos převáží potenciální riziko pro plod. Má se za to, že

neléčená tuberkulóza představuje pro těhotnou ženu a její plod mnohem větší nebezpečí než léčba onemocnění. Doporučuje se suplementace pyridoxinem.

Kojení

Isoniazid se vylučuje do mateřského mléka. U kojených dětí, jejichž matky užívají isoniazid, existuje teoretické riziko křečí a neuropatie (spojené s nedostatkem vitaminu B6). U nich proto mají být

sledovány časné známky těchto účinků a má se zvážit profylaktická léčba matky i dítěte pyridoxinem.

Koncentrace v mateřském mléce jsou však natolik nízké, že se na kojení nelze spoléhat jako na

adekvátní profylaxi nebo léčbu tuberkulózy kojených dětí.

Fertilita

Nejsou dostupné žádné údaje o účincích isoniazidu na fertilitu mužů nebo žen. Studie na potkanech s isoniazidem prokázaly mírné snížení fertility (viz bod 5.3).

Nebyly provedeny žádné studie o vlivu na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pacienti mají být upozorněni na profil nežádoucích účinků isoniazidu, zejména na možnost výskytu příznaků neurotoxicity, a mají být poučeni, že pokud se u nich tyto příznaky vyskytnou, mají se vyhnout potenciálně nebezpečným činnostem, jako je řízení a obsluhování strojů.

Nejzávažnějšími nežádoucími účinky isoniazidu jsou periferní a centrální neurotoxické účinky a

hepatotoxicita. Byla hlášena závažná a někdy fatální hepatitida způsobená léčbou isoniazidem. Většina případů se vyskytla během prvních 3 měsíců léčby, avšak hepatotoxicita se může vyvinout i po delší

době léčby.

Nežádoucí účinky, které jsou považovány za přinejmenším pravděpodobně související s léčbou, jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů a frekvence výskytu. Nejsou založeny na dostatečně

velkých randomizovaných kontrolovaných studiích, ale na publikovaných literárních datech, která

vznikla převážně během používání po uvedení na trh. Proto často nelze uvést údaje o frekvenci.

Frekvence jsou definovány jako velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového

formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Příznaky

Anorexie, nauzea, zvracení, gastrointestinální poruchy, horečka, bolest hlavy, závrať, setřelá artikulace, halucinace nebo poruchy zraku se objevují do 30 minut až 3 hodin po požití. Byl hlášen periorbitální myoklonus, tinitus, tremor, hyperreflexie, tachykardie, arytmie a rhabdomyolýza. Při výrazném předávkování isoniazidem (≥ 80 mg/kg tělesné hmotnosti) lze očekávat respirační tíseň a depresi CNS, rychle progredující ze stuporu do hlubokého kómatu, spolu se závažnými nezvladatelnými záchvaty. Typickými laboratorními nálezy jsou těžká metabolická acidóza, acetonurie a hyperglykemie. Toxicita je potencována alkoholem. Letální dávky se pohybují mezi 80 a 150 mg/kg.

Léčba

Neexistuje žádné specifické antidotum a léčba je převážně symptomatická. Krátce po požití a za předpokladu, že pacient nemá záchvaty křečí, lze zvážit výplach žaludku a podání aktivního uhlí.

V případě záchvatů křečí a metabolické acidózy se podává pyridoxin intravenózně v dávce 1 g na 1 g isoniazidu; pokud není známa dávka isoniazidu, podává se 5 g pyridoxinu. V případě nepřítomnosti záchvatů se k profylaxi podávají 2 až 3 g pyridoxinu intravenózně. Pyridoxin je třeba ředit, aby se

snížilo podráždění cév, a podává se po dobu 30 minut infuzní nebo injekční pumpou. V případě potřeby se dávka opakuje.

Diazepam potencuje účinek pyridoxinu. Vysokou dávku diazepamu lze také vyzkoušet k potlačení

záchvatů, pokud není k dispozici pyridoxin. V závažných případech má být zahájena řízená ventilace.

Je třeba upravit metabolickou acidózu a poruchu elektrolytové rovnováhy a zajistit dobrou diurézu. V případě extrémně závažné intoxikace byla použita hemodialýza nebo hemoperfuze.