TUZULBY 30MG Žvýkací tableta s prodlouženým uvolňováním
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - TUZULBY 30MG
Tuzulby je indikován jako součást komplexního léčebného programu pro poruchu pozornosti / hyperaktivitu (ADHD) u dětí a dospívajících ve věku od 6 do 17 let, kdy se samotná nápravná opatření ukáží jako nedostatečná.
Léčba musí být pod dohledem specialisty na dětské poruchy chování. Diagnóza by měla být stanovena podle kritérií Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders Fourth Edition (DSM-IV) nebo pokynů v Mezinárodní klasifikaci nemocí, desátá revize (ICD-10) a měla by být založena na kompletní anamnéze a hodnocení pacienta. Diagnózu nelze stanovit pouze na základě přítomnosti jednoho nebo více příznaků.
Léčba musí být zahájena pod dohledem odborníka na poruchy chování dětí a/nebo dospívajících. Dávkování
Tuzulby žvýkací tablety s prodlouženým uvolňováním se skládají ze složky s okamžitým uvolňováním (30 % dávky, která zajišťuje rychlý nástup účinku) a složky s prodlouženým uvolňováním (70 % dávky, která je určena k udržení terapeutických plazmatických hladin po delší dobu). Tento léčivý přípravek je navržen tak, aby poskytoval terapeutické plazmatické hladiny po dobu přibližně 8 hodin po podání (viz také bod 5.2).
Titrace dávky
Na začátku léčby methylfenidátem je nutná pečlivá titrace dávky. Titrace dávky má být zahájena nejnižší možnou dávkou.
Mohou být dostupné jiné léčivé přípravky obsahujících methylfenidát v různých silách. Přechod z léčivých přípravků obsahujících methylfenidát s okamžitým uvolňováním na žvýkací tablety Tuzulby s prodlouženým uvolňováním podávané v jedné dávce poskytuje srovnatelnou
celkovou expozici methylfenidátu ve srovnání se stejnou celkovou dávkou přípravku s okamžitým uvolňováním podávanou dvakrát denně.
Doporučená dávka přípravku Tuzulby by se měla rovnat celkové denní dávce lékové formy methylfenidátu s okamžitým uvolňováním nepřesahující celkovou dávku 60 mg. Příklady jsou uvedeny v tabulce níže.
| Dávka methylfenidátu s okamžitým uvolňováním | Dávka Tuzulby |
| 10 mg methylfenidátu dvakrát denně | 20 mg jednou denně |
| 15 mg methylfenidátu dvakrát denně | 30 mg jednou denně |
| 20 mg methylfenidátu dvakrát denně | 40 mg jednou denně |
| 30 mg methylfenidátu dvakrát denně | 60 mg jednou denně |
Léčba hyperkinetických poruch/ADHD u dětí a dospívajících (od 6 let do dosažení 18 let)
U pacientů ve věku od 6 let do dosažení 18 let je doporučená počáteční dávka 20 mg podávaná perorálně jednou denně ráno. Dávka může být titrována nahoru nebo dolů týdně v přírůstcích 10 mg, 15 mg nebo 20 mg. Dávky 10 mg a 15 mg lze každé dosáhnout rozlomením funkčně rýhovaných 20mg a 30mg tablet na polovinu. Dávka by měla být individualizována podle potřeb léčby a reakcí pacienta.
Maximální denní dávka methylfenidátu pro léčbu dětí a dospívajících (od 6 let do dosažení 18 let) s ADHD je 60 mg.
Dlouhodobé (více než 12 měsíců) užívání u dětí a dospívajících (od 6 let do dosažení 18 let) Bezpečnost a účinnost dlouhodobého užívání methylfenidátu nebyla v kontrolovaných studiích systematicky hodnocena. Léčba methylfenidátem by neměla a nemusí být trvalá. Léčba methylfenidátem je obvykle přerušena během puberty nebo po ní. Lékař, který se rozhodne používat
methylfenidát po delší dobu (více než 12 měsíců) u dětí a dospívajících (od 6 let do dosažení 18 let) s ADHD, by měl pravidelně přehodnocovat dlouhodobou užitečnost léčivého přípravku pro jednotlivého pacienta se zkušebními obdobími bez medikace, aby mohl posoudit pacientovo fungování bez farmakoterapie. Doporučuje se, aby byl methylfenidát vysazen alespoň jednou ročně, aby se zhodnotil stav dítěte (nejlépe během školních prázdnin). Zlepšení může být trvalé, když je léčivý přípravek dočasně nebo trvale vysazen.
Snížení dávky a vysazení
Léčba musí být ukončena, pokud se příznaky nezlepší po vhodné úpravě dávky během jednoho měsíce. Pokud dojde k paradoxnímu zhoršení příznaků nebo jiným závažným nežádoucím reakcím, je třeba snížit dávkování nebo přerušit léčbu.
Zvláštní populace
Dospělí
Methylfenidát není indikován pro použití u dospělých s ADHD. Bezpečnost a účinnost nebyla v této věkové skupině stanovena.
Osoby pokročilejšího věku
Methylfenidát se nemá používat u osob pokročilejšího věku. Bezpečnost a účinnost nebyla v této věkové skupině stanovena.
Porucha funkce jater
Methylfenidát nebyl studován u pacientů s poruchou funkce jater. U těchto pacientů je třeba postupovat opatrně.
Poškození ledvin
Methylfenidát nebyl studován u pacientů s poruchou funkce ledvin. U těchto pacientů je třeba postupovat opatrně.
Pediatrická populace
Methylfenidát nemá být podáván dětem mladším 6 let. Bezpečnost a účinnost methylfenidátu nebyla v této věkové skupině stanovena.
Způsob podání
Tuzulby je určen k perorálnímu podání.
Tuzulby se má podávat perorálně jednou denně ráno s jídlem nebo bez jídla (viz bod 5.2). Tablety Tuzulby se musí žvýkat a nesmí se polykat celé nebo drcené.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
-
Glaukom
-
Feochromocytom
-
Během léčby inhibitory monoaminooxidázy (MAO) nebo během minimálně 14 dnů po vysazení těchto léčivých přípravků z důvodu rizika hypertenzní krize (viz bod 4.5)
-
Hypertyreóza nebo tyreotoxikóza
-
Diagnóza nebo anamnéza těžké deprese, mentální anorexie/anorektické poruchy, sebevražedné sklony, psychotické symptomy, těžké poruchy nálady, mánie, schizofrenie, psychopatická/hraniční porucha osobnosti
-
Diagnóza nebo anamnéza závažné a epizodické (typ 1) bipolární (afektivní) poruchy (která není dobře kontrolována)
-
Preexistující kardiovaskulární poruchy včetně těžké hypertenze, srdečního selhání, arteriálního okluzivního onemocnění, anginy pectoris, hemodynamicky významné vrozené srdeční choroby, kardiomyopatie, infarktu myokardu, potenciálně život ohrožujících arytmií a kanálopatií (poruchy způsobené dysfunkcí iontových kanálů) (viz bod 4.4)
-
Preexistující cerebrovaskulární poruchy, cerebrální aneuryzma, vaskulární abnormality včetně vaskulitidy nebo mrtvice nebo známé rizikové faktory cerebrovaskulárních poruch
Rozhodnutí o použití léčivého přípravku musí vycházet z velmi důkladného posouzení závažnosti a chronicity symptomů dítěte/dospívajícího pacienta ve vztahu k jeho věku.
Screening před léčbou
Před předepsáním je nutné provést základní zhodnocení kardiovaskulárního stavu pacienta, včetně krevního tlaku a srdeční frekvence. Úplná anamnéza by měla dokumentovat souběžně podávané léčivé přípravky, minulé a současné komorbidní zdravotní a psychiatrické poruchy nebo symptomy, rodinnou anamnézu náhlých srdečních nebo nevysvětlených úmrtí nebo maligní arytmie a přesný záznam výšky a hmotnosti před léčbou do růstového grafu (viz bod 4.3).
Dlouhodobé užívání (více než 12 měsíců) u dětí a dospívajících
Bezpečnost a účinnost dlouhodobého užívání methylfenidátu nebyla systematicky hodnocena v kontrolovaných studiích. Léčba methylfenidátem by neměla a nemusí být trvalá. Léčba methylfenidátem je obvykle přerušena během puberty nebo po ní. Pacienti na dlouhodobé léčbě (tj. déle než 12 měsíců) musí být pečlivě průběžně sledováni podle pokynů v bodech 4.2 a 4.4 z hlediska kardiovaskulárního stavu, růstu, chuti k jídlu, rozvoje de novo nebo zhoršení již existujících psychiatrických poruch. Psychiatrické poruchy, které je třeba monitorovat, jsou popsány níže a zahrnují (mimo jiné) motorické nebo hlasové tiky, agresivní nebo nepřátelské chování, agitovanost, úzkost, depresi, psychózu, mánii, bludy, podrážděnost, nedostatek spontánnosti, stažení se a nadměrnou perseveraci.
Lékař, který se rozhodne používat methylfenidát po delší dobu (nad 12 měsíců) u dětí a dospívajících s ADHD, by měl pravidelně přehodnocovat dlouhodobou užitečnost léčivého přípravku pro jednotlivého pacienta se zkušebními obdobími bez medikace, aby mohl posoudit pacientovo fungování bez farmakoterapie. Doporučuje se, aby byl methylfenidát vysazen alespoň jednou ročně, aby se zhodnotil stav dítěte/dospívajícího pacienta (nejlépe v době školních prázdnin). Zlepšení může být trvalé, když je léčivý přípravek buď dočasně nebo trvale vysazen.
Kardiovaskulární stav
Pacienti, u kterých se zvažuje léčba stimulačními léčivými přípravky, by měli mít pečlivou anamnézu (včetně posouzení rodinné anamnézy náhlého srdečního nebo nevysvětlitelného úmrtí nebo maligní arytmie) a fyzické vyšetření k posouzení přítomnosti srdečního onemocnění a měli by podstoupit další specializované kardiologické vyšetření, pokud počáteční nálezy naznačují takovou anamnézu nebo onemocnění. Pacienti, u kterých se během léčby methylfenidátem rozvinou symptomy, jako jsou palpitace, námahová bolest na hrudi, nevysvětlitelná synkopa, dyspnoe nebo jiné symptomy naznačující srdeční onemocnění, by měli podstoupit okamžité vyšetření srdce specialistou.
Analýzy údajů z klinických studií s methylfenidátem u dětí a dospívajících s ADHD ukázaly, že pacienti užívající methylfenidát mohou běžně zaznamenat změny diastolického a systolického krevního tlaku o více než 10 mmHg ve srovnání s kontrolními pacienty. Krátkodobé a dlouhodobé klinické důsledky těchto kardiovaskulárních účinků u dětí a dospívajících nejsou známy, ale v důsledku účinků pozorovaných v údajích z klinických studií nelze vyloučit možnost klinických komplikací. Opatrnost je nutná při léčbě pacientů, jejichž základní zdravotní stav může být ohrožen zvýšením krevního tlaku nebo srdeční frekvence. Stavy, u kterých je léčba methylfenidátem kontraindikována, viz bod 4.3.
Kardiovaskulární stav by měl být pečlivě sledován. Krevní tlak a puls by měly být zaznamenávány do percentilového grafu při každé úpravě dávky a poté alespoň každých 6 měsíců;
Náhlá smrt a již existující srdeční strukturální abnormality nebo jiné závažné srdeční poruchy
Náhlá smrt byla hlášena v souvislosti s užíváním stimulancií centrálního nervového systému (CNS) v obvyklých dávkách u dětí a dospívajících, z nichž někteří měli strukturální srdeční abnormality nebo jiné závažné srdeční problémy. Ačkoli některé závažné srdeční problémy samy o sobě mohou nést zvýšené riziko náhlé smrti, stimulační léčivé přípravky se nedoporučují dětem nebo dospívajícím se známými srdečními strukturálními abnormalitami, kardiomyopatií, závažnými abnormalitami srdečního rytmu nebo jinými závažnými srdečními problémy, které je mohou vystavit zvýšené zranitelnosti vůči sympatomimetickým efektům stimulačního léčivého přípravku.
Nesprávné použití a kardiovaskulární příhody
Zneužívání stimulancií CNS může být spojeno s náhlou smrtí a dalšími závažnými kardiovaskulárními nežádoucími reakcemi.
Cerebrovaskulární poruchy
Cerebrovaskulární stavy, u kterých je léčba methylfenidátem kontraindikována, viz bod 4.3. U pacientů s dalšími rizikovými faktory (jako je kardiovaskulární onemocnění v anamnéze, souběžná medikace zvyšující krevní tlak) by měly být po zahájení léčby methylfenidátem při každé návštěvě vyšetřeny neurologické známky a příznaky.
Cerebrální vaskulitida se zdá být velmi vzácnou idiosynkratickou reakcí na expozici methylfenidátu. Existuje jen málo důkazů, které by naznačovaly, že lze identifikovat pacienty s vyšším rizikem a že počáteční příznaky mohou být prvním indikátorem základního klinického problému. Včasná diagnóza založená na vysokém indexu podezření může umožnit rychlé vysazení methylfenidátu a včasnou léčbu. Diagnózu je proto třeba zvážit u každého pacienta, u kterého se během léčby methylfenidátem rozvinou nové neurologické příznaky, které jsou v souladu s mozkovou ischemií. Tyto příznaky mohou zahrnovat silnou bolest hlavy, necitlivost, slabost, paralýzu a zhoršení koordinace, zraku, řeči, jazyka nebo paměti.
Psychiatrické poruchy
Komorbidita psychiatrických poruch u ADHD je běžná a měla by být zohledněna při předepisování stimulačních přípravků. V případě náhlých psychiatrických příznaků nebo exacerbace již existujících psychiatrických poruch by methylfenidát neměl být podáván, pokud přínosy nepřeváží rizika pro pacienta.
Rozvoj de novo nebo zhoršení již existujících psychiatrických poruch je třeba sledovat při každé úpravě dávky, poté alespoň každých 6 měsíců a při každé návštěvě; může být vhodné přerušení léčby.
Exacerbace již existujících psychotických nebo manických symptomů
U psychotických pacientů může podávání methylfenidátu zhoršit příznaky poruch chování a myšlení. Vznik nových psychotických nebo manických symptomů
Psychotické příznaky související s léčbou (vizuální/hmatové/sluchové halucinace a bludy) nebo mánie u dětí a dospívajících bez předchozí anamnézy psychotického onemocnění nebo mánie mohou být způsobeny methylfenidátem v obvyklých dávkách (viz bod 4.8). Pokud se objeví manické nebo psychotické příznaky, je třeba zvážit možnou kauzální roli methylfenidátu a může být vhodné léčbu přerušit.
Agresivní nebo nepřátelské chování
Vznik nebo zhoršení agresivity nebo nepřátelství může být způsobeno léčbou stimulancii. Pacienti léčení methylfenidátem by měli být pečlivě sledováni z hlediska výskytu nebo zhoršení agresivního chování nebo nepřátelství při zahájení léčby, při každé úpravě dávky a poté alespoň každých 6 měsíců a při každé návštěvě. Lékaři by měli zhodnotit potřebu úpravy léčebného režimu u pacientů, u kterých dochází ke změnám chování, přičemž je třeba mít na paměti, že může být vhodná titrace směrem nahoru nebo dolů.
Sebevražedné sklony
Pacienti, u kterých se během léčby ADHD objeví sebevražedné myšlenky nebo chování, by měli být okamžitě vyšetřeni svým lékařem. Je třeba zvážit exacerbaci základního psychiatrického stavu a možnou kauzální roli léčby methylfenidátem. Může být nezbytná léčba základního psychiatrického stavu a je třeba zvážit možné vysazení methylfenidátu.
Tiky
Methylfenidát je spojován s nástupem nebo exacerbací motorických a verbálních tiků. Bylo také hlášeno zhoršení Tourettova syndromu. Před použitím methylfenidátu by měla být posouzena rodinná anamnéza a klinické hodnocení tiků nebo Tourettova syndromu u dětí. Pacienti by měli být pravidelně sledováni, zda se během léčby methylfenidátem neobjevují nebo nezhoršují tiky. Monitorování by mělo být prováděno při každé úpravě dávky a poté alespoň každých 6 měsíců nebo při každé návštěvě.
Úzkost, agitovanost nebo napětí
Methylfenidát je spojován se zhoršením již existující úzkosti, agitovanosti nebo napětí. Užívání methylfenidátu by mělo předcházet klinické vyšetření úzkosti, agitovanosti nebo napětí a pacienti by měli být pravidelně sledováni, zda se tyto příznaky neobjeví nebo nezhorší během léčby, při každé úpravě dávky a poté alespoň každých 6 měsíců nebo při každé návštěvě.
Bipolární poruchy
Zvláštní pozornost by měla být věnována použití methylfenidátu k léčbě ADHD u pacientů s komorbidní bipolární poruchou (včetně neléčené bipolární poruchy typu 1 nebo jiných forem bipolární poruchy) kvůli obavám z možného vyvolání smíšené/manické epizody u takových pacientů. Před zahájením léčby methylfenidátem by pacienti s komorbidními depresivními symptomy měli být adekvátně vyšetřeni, aby se zjistilo, zda jsou ohroženi bipolární poruchou; takový screening by měl zahrnovat podrobnou psychiatrickou anamnézu, včetně rodinné anamnézy sebevraždy, bipolární poruchy a deprese. U těchto pacientů je nezbytné pečlivé průběžné sledování (viz výše „Psychiatrické poruchy“ a bod 4.2). Pacienti by měli být sledováni z hlediska symptomů při každé úpravě dávky, poté alespoň každých 6 měsíců a při každé návštěvě.
Růst
Při dlouhodobém užívání methylfenidátu u dětí byl hlášen středně snížený přírůstek hmotnosti a retardace růstu (viz bod 4.8).
Účinky methylfenidátu na konečnou výšku a konečnou hmotnost nejsou v současné době známy a jsou studovány.
Během léčby methylfenidátem by měl být monitorován růst: výška, hmotnost a chuť k jídlu by měly být zaznamenávány nejméně každých 6 měsíců a měl by být veden růstový graf. U pacientů, kteří nerostou nebo nepřibírají na výšce nebo hmotnosti, jak se očekávalo, může být nutné léčbu přerušit.
Záchvaty
Methylfenidát by měl být používán s opatrností u pacientů s epilepsií. Methylfenidát může snížit konvulzivní práh u pacientů s předchozí anamnézou záchvatů, u pacientů s předchozími
abnormalitami EEG bez záchvatů a vzácně u pacientů bez křečí v anamnéze a bez abnormalit EEG. Pokud se frekvence záchvatů zvýší nebo se objeví nové záchvaty, methylfenidát by měl být vysazen.
Zvýšený nitrooční tlak a glaukom
Byly hlášeny případy zvýšeného nitroočního tlaku a glaukomu (včetně glaukomu s otevřeným úhlem a glaukomu s uzavřeným úhlem) souvisejících s léčbou methylfenidátem (viz bod 4.8). Pacienty je nutno poučit, aby kontaktovali lékaře, pokud se u nich objeví symptomy naznačující zvýšený nitrooční tlak a glaukom. Pokud dojde ke zvýšení nitroočního tlaku, je nutno se poradit s oftalmologem a zvážit přerušení léčby methylfenidátem (viz bod 4.3). U pacientů se zvýšeným nitroočním tlakem v anamnéze se doporučuje sledování oftalmologem.
Zneužití, nesprávné použití a použití nesprávnou osobou
Pacienti by měli být pečlivě sledováni kvůli riziku zneužití, nesprávného použití a použití nesprávnou osobou methylfenidátu.
Methylfenidát by měl být používán s opatrností u pacientů se známou závislostí na lécích nebo alkoholu kvůli možnosti zneužití, nesprávného použití a použití nesprávnou osobou-
Chronické zneužívání methylfenidátu může vést k výrazné toleranci a psychické závislosti s různým stupněm abnormálního chování. Mohou se objevit psychotické epizody, zejména v reakci na parenterální zneužívání.
Při rozhodování o postupu léčby ADHD je třeba vzít v úvahu věk pacienta, přítomnost rizikových faktorů pro poruchu užívání návykových látek (jako je komorbidní porucha opozičního vzdoru nebo chování a bipolární porucha), předchozí nebo současné zneužívání návykových látek. Opatrnosti je třeba u emocionálně nestabilních pacientů, jako jsou pacienti s anamnézou závislosti na drogách nebo alkoholu, protože tito pacienti mohou z vlastní iniciativy zvýšit dávku.
Pro některé vysoce rizikové pacienty s ohledem na zneužití návykových látek nemusí být methylfenidát nebo jiná stimulancia vhodná a je třeba zvážit nestimulační léčbu.
Vysazení
Během vysazení je nutný pečlivý dohled, protože to může demaskovat depresi i chronickou nadměrnou aktivitu. Někteří pacienti mohou vyžadovat dlouhodobé sledování.
Během vysazení u zneužívajícího užívání je vyžadován pečlivý dohled, protože se může objevit těžká deprese.
Volba složení přípravku s methylfenidátem
O volbě složení přípravku obsahujícího methylfenidát bude muset rozhodnout ošetřující specialista individuálně a závisí to na zamýšlené délce účinku.
Drogový screening
Tento přípravek obsahuje methylfenidát, který může vyvolat falešně pozitivní laboratorní test na amfetaminy, zejména u screeningového imunotestu.
Renální nebo jaterní insuficience
Nejsou žádné zkušenosti s použitím methylfenidátu u pacientů s renální nebo jaterní insuficiencí. Hematologické účinky
Dlouhodobá bezpečnost léčby methylfenidátem není zcela známa. V případě leukopenie, trombocytopenie, anémie nebo jiných změn, včetně těch, které svědčí pro závažné poruchy ledvin nebo jater, je třeba zvážit přerušení léčby.
Priapismus
V souvislosti s přípravky obsahujícími methylfenidát byly hlášeny prodloužené a bolestivé erekce, zejména v souvislosti se změnou léčebného režimu methylfenidátem. Pacienti, u kterých se objeví abnormálně přetrvávající nebo časté a bolestivé erekce, by měli okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
Pomocné látky se známým účinkem:
Aspartam (E 951)
Tuzulby 20 mg žvýkací tablety s prodlouženým uvolňováním obsahuje 6,1 mg aspartamu (E 951) v jedné tabletě.
Tuzulby 30 mg žvýkací tablety s prodlouženým uvolňováním obsahuje 9,15 mg aspartamu (E 951) v jedné tabletě.
Tuzulby 40 mg žvýkací tablety s prodlouženým uvolňováním obsahuje 12,2 mg aspartamu (E 951) v jedné tabletě.
Aspartam je zdrojem fenylalaninu. Může být škodlivý, pokud máte fenylketonurii, vzácnou genetickou poruchu, při které se fenylalanin hromadí, protože tělo jej nedokáže správně odstranit.
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné žvýkací tabletě s prodlouženým uvolňováním, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Farmakokinetická interakce
Není známo, jak může methylfenidát ovlivnit plazmatické koncentrace současně podávaných léčivých přípravků. Proto se doporučuje opatrnost při kombinování methylfenidátu s jinými léčivými přípravky, zejména s těmi s úzkým terapeutickým oknem.
Methylfenidát není metabolizován cytochromem P450 v klinicky významné míře. Neočekává se, že by induktory nebo inhibitory cytochromu P450 měly nějaký významný dopad na farmakokinetiku methylfenidátu. Naopak d- a l- enantiomery methylfenidátu významně neinhibují cytochrom P450 1A2, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 nebo 3A.
Existují však zprávy naznačující, že methylfenidát může inhibovat metabolismus kumarinových antikoagulancií, antikonvulziv (např. fenobarbital, fenytoin, primodon) a některých antidepresiv (tricyklická antidepresiva a selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Při zahájení a ukončení léčby methylfenidátem může být nutné upravit dávkování těchto již užívaných léčivých přípravků a stanovit plazmatické koncentrace léku (nebo u kumarinu doby koagulace).
Farmakodynamické interakce
Antihypertenzní léčivé přípravky
Methylfenidát může snížit účinnost léčivých přípravků používaných k léčbě hypertenze.
Použití s léčivými přípravky, které zvyšují krevní tlak
Opatrnost se doporučuje u pacientů léčených methylfenidátem s jinými léčivými přípravky, které mohou rovněž zvyšovat krevní tlak (viz také oddíly o kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních onemocněních v bodě 4.4).
Z důvodu možné hypertenzní krize je methylfenidát kontraindikován u pacientů léčených (v současnosti nebo během předchozích dvou týdnů) inhibitory MAO (viz bod 4.3).
Použití s alkoholem
Alkohol může zhoršit nežádoucí reakce psychoaktivních léků, včetně methylfenidátu, v CNS. Proto je vhodné, aby se pacienti během léčby zdrželi alkoholu.
Použití s halogenovanými anestetiky
Během operace existuje riziko náhlého zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence. Pokud je plánován chirurgický zákrok, léčba methylfenidátem nemá být použita v den operace.
Použití s centrálně působícími α2-agonisty (např. klonidinem)
Při současném užívání s klonidinem byly hlášeny závažné nežádoucí reakce, včetně náhlé smrti. Bezpečnost použití methylfenidátu v kombinaci s klonidinem nebo jinými centrálně působícími alfa-2 agonisty nebyla systematicky hodnocena.
Použití s dopaminergními léčivými přípravky
Při podávání methylfenidátu s dopaminergními léčivými přípravky, včetně antipsychotik, se doporučuje opatrnost. Protože převládajícím účinkem methylfenidátu je zvýšení extracelulárních hladin dopaminu, může být methylfenidát spojen s farmakodynamickými interakcemi při současném podávání s přímými a nepřímými agonisty dopaminu (včetně DOPA a tricyklických antidepresiv) nebo s antagonisty dopaminu včetně antipsychotik.
Těhotenství
Údaje z kohortové studie s celkem přibližně 3 400 těhotenstvími exponovanými v prvním trimestru nenaznačují zvýšené riziko celkových vrozených vad. Byl pozorován malý zvýšený výskyt srdečních malformací (sdružené upravené relativní riziko, 1,3; 95% CI, 1,0-1,6) odpovídající 3 dalším dětem narozeným s vrozenými srdečními malformacemi na každých 1 000 žen, které dostávaly methylfenidát během prvního trimestru těhotenství, ve srovnání s neexponovanými těhotenstvími. Ve spontánních hlášeních byly hlášeny případy neonatální kardiorespirační toxicity, konkrétně tachykardie plodu a respirační tísně.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu při dávkách toxických pro matku (viz bod 5.3).
Methylfenidát se nesmí užívat během těhotenství, pokud nebylo učiněno klinické rozhodnutí, že odložení léčby může představovat větší riziko pro těhotenství.
Kojení
Methylfenidát byl zjištěn v mateřském mléce žen léčených methylfenidátem.
Existuje jedna kazuistika kojence, u kterého došlo k nespecifikovanému poklesu hmotnosti během období expozice, ale zotavil se a přibral na váze poté, co matka přerušila léčbu methylfenidátem.
Riziko pro novorozence/kojence nelze vyloučit.
Je třeba se rozhodnout, zda kojení přerušit nebo ukončit/přerušit léčbu methylfenidátem s ohledem na přínos kojení pro dítě a přínos léčby pro ženu.
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje o účinku methylfenidátu na fertilitu u lidí. Methylfenidát nezhoršil fertilitu u samců ani samic myší.
Ve studiích na zvířatech nebyly pozorovány žádné klinicky relevantní účinky na fertilitu.
Methylfenidát má mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Může způsobit závratě, ospalost a poruchy vidění, včetně potíží s akomodací, diplopie a rozmazaného vidění. Pacienti by měli být před těmito nežádoucími reakcemi varováni a poučeni, že pokud jsou ovlivněni, měli by se vyhnout potenciálně nebezpečným činnostem, jako je řízení nebo obsluha strojů.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Obecně, nejčastější nežádoucí reakce spojené s léčbou methylfenidátem, které byly hlášeny s velmi častou četností, jsou snížená chuť k jídlu, nespavost, nervozita, bolest hlavy, nevolnost a sucho v ústech.
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Níže uvedená tabulka 1 uvádí všechny nežádoucí reakce hlášené během klinických studií s methylfenidátem a na základě zkušeností po jeho uvedení na trh a dále nežádoucí reakce, které byly hlášeny u jiných lékových forem methylfenidát-hydrochloridu. Pokud byly nežádoucí reakce hlášené u methylfenidátu a u jiných lékových forem methylfenidát-hydrochloridu odlišné, byla použita nejvyšší četnosti z bezpečnostních databází.
Nežádoucí reakce podle třídy orgánových systémů a četnosti jsou v databázi MedDra uvedeny takto: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 na < 1/10); méně časté (≥1/1 000 na < 1/100); vzácné (≥1/10 000 na
< 1/1 000); velmi vzácné ( < 1/10 000); není známo (nelze odhadnout z dostupných údajů). V každé skupině četností jsou nežádoucí reakce seřazeny podle klesající závažnosti.
Tabulka 1. Nežádoucí reakce
| Třída systémových orgánů | Nežádoucí účinky | Kategorie četnosti |
| Infekce a infestace | Nazofaryngitida | Časté |
| Poruchy krve a lymfatického systému | Leukopenie, trombocytopenie,anémie, trombocytopenická purpura | Velmi vzácné |
| Pancytopenie | Není známo | |
| Poruchy imunitního systému | Hypersenzitivní reakce, jako angioneurotický edém, anafylaktické reakce, otok ušního boltce, bulózní (puchýřnatá) onemocnění, exfoliativní onemocnění, kopřivka, svědění*,vyrážky a exantémy * | Méně časté |
| Poruchy metabolismu a výživy * | Snížená chuť k jídlu** | Velmi časté |
| Anorexie, středně snížená hmotnost, zpomalení nárůstuvýšky* | Časté | |
| Psychiatrické poruchy * | Nespavost, nervozita | Velmi časté |
| Abnormální chování, agresivita*, afektivní labilita, agitovanost*, anorexie, úzkost*, deprese*, podrážděnost, neklid** porucha spánku**snížené libido**, panickáataka, stres, bruxismus | Časté | |
| Hypervigilance, sluchové, zrakové a hmatové halucinace*, změna nálady, výkyvy nálady, hněv, sebevražedné myšlenky*,plačtivost, psychotické poruchy*, | Méně časté |
| tiky*, zhoršení již existujících tiků nebo Tourettova syndromu*, napětí, citová chudoba | ||
| Mánie*, dezorientace, porucha libida, obsedantně-kompulzivní porucha (včetně trichotilománie adermatilománie) | Vzácné | |
| Pokus o sebevraždu, sebevražda*,přechodná depresivní nálada*, abnormální myšlení, apatie | Velmi vzácné | |
| Bludy*, poruchy myšlení*, stavzmatenosti, závislost, logorea*****. | Není známo | |
| Poruchy nervového systému | Bolest hlavy | Velmi časté |
| Třes**, somnolence, závratě, dyskineze, psychomotorickáhyperaktivita | Časté | |
| Sedace, akatizie, snížená chuť kjídlu | Méně časté | |
| Křeče, choreoatetoidní pohyby, reverzibilní ischemický neurologický deficit, neuroleptický maligní syndrom(NMS) *** | Velmi vzácné | |
| Cerebrovaskulární poruchy* (včetně vaskulitidy, cerebrálních krvácení, cévních mozkových příhod, cerebrální arteritidy, mozkové okluze), grand malkonvulze*, migréna, dysfemie. | Není známo | |
| Oční poruchy | Diplopie, rozmazané vidění, suché oko****** | Méně časté |
| Potíže se zrakovou akomodací, mydriáza, poruchy vidění | Vzácné | |
| zvýšený nitrooční tlak, glaukom | Není známo | |
| Srdeční poruchy | Tachykardie, palpitace, arytmie | Časté |
| Bolest na hrudi | Méně časté | |
| Angina pectoris | Vzácné | |
| Srdeční zástava, infarkt myokardu | Velmi vzácné | |
| Supraventrikulární tachykardie, bradykardie, ventrikulární extrasystoly, extrasystoly | Není známo | |
| Cévní poruchy | Hypertenze, chladná akra končetin** | Časté |
| Cerebrální arteritida a/nebo okluze, Raynaudův fenomén | Velmi vzácné | |
| Respirační, hrudní amediastinální poruchy | Epistaxe | není známo |
| Gastrointestinální poruchy | Nevolnost**, sucho v ústech** | Velmi časté |
| Bolest břicha, průjem, žaludeční potíže, zvracení, dyspepsie*, bolest zubů* | Časté | |
| Zácpa | Méně časté | |
| Poruchy jater a žlučových cest | Zvýšení jaterních enzymů | Méně časté |
| Abnormální jaterní funkce, včetně jaterního kómatu | Velmi vzácné | |
| Poruchy kůže a podkoží | Hyperhidróza**, alopecie,svědění, vyrážka, kopřivka | Časté |
| Angioneurotický edém, bulózní(puchýřnatá) onemocnění, exfoliativní onemocnění | Méně časté | |
| Makulární vyrážka, erytém | Vzácné | |
| Erythema multiforme, exfoliační dermatitida, fixní lékový exantém | Velmi vzácné | |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | Artralgie | Časté |
| Myalgie, svalové záškuby,svalové napětí | Méně časté | |
| Svalové křeče | Velmi vzácné | |
| Trismus | Není známo | |
| Poruchy ledvin a močových cest | Hematurie | Méně časté |
| Inkontinence | Není známo | |
| Poruchy reprodukčního systému a prsu | Gynekomastie | Vzácné |
| Erektilní dysfunkce, priapismus, zvýšená erekce a prodloužená erekce | Není známo | |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Pyrexie, zpomalení růstu při dlouhodobém užívání u dětí a dospívajících*, pocit nervozity,únava**, žízeň | Časté |
| Bolest na hrudi | Méně časté | |
| Náhlá srdeční smrt * | Velmi vzácné | |
| Hrudní diskomfort, hyperpyrexie | Není známo | |
| Zkoušky | Změny krevního tlaku a srdeční frekvence (obvykle zvýšení)*, pokles hmotnosti * | Časté |
| Srdeční šelest*, zvýšené jaterní enzymy | Méně časté | |
| Zvýšená alkalická fosfatáza v krvi, zvýšený bilirubin v krvi, snížený počet krevních destiček,abnormální počet bílých krvinek | Velmi vzácné |
* Viz bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“
** Nežádoucí účinky z klinických studií u dospělých pacientů, které byly hlášeny s vyšší četností než u dětí a dospívajících.
*** Hlášení byla špatně zdokumentována a ve většině případů pacienti dostávali také jiné léčivé přípravky, takže úloha methylfenidátu není jasná
**** Ty se obvykle objevují na začátku léčby a mohou být zmírněny současným příjmem potravy.
***** Byly popsány případy zneužívání a závislosti, častěji u přípravků s okamžitým uvolňováním.
****** Frekvence je odvozena z klinických studií u dospělých a nikoli z údajů z klinických studií u dětí a dospívajících; může se také vztahovat na děti a dospívající.
Popis vybraných nežádoucích reakcí
Velmi vzácné případy náhlé smrti byly také hlášeny v souvislosti s užíváním stimulancií CNS v obvyklých dávkách u dětí, z nichž některé měly strukturální srdeční abnormality nebo jiné závažné srdeční problémy. Kardiovaskulární stav by měl být pečlivě hodnocen a monitorován (viz bod 4.4.)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Při léčbě pacientů s předávkováním je třeba počítat s opožděným uvolňováním methylfenidátu z přípravků s prodlouženým trváním účinku.
Známky a příznaky
Akutní předávkování, zejména v důsledku nadměrné stimulace centrálního a sympatického nervového systému, může mít za následek zvracení, neklid, třes, hyperreflexii, svalové záškuby, křeče (může následovat kóma), euforii, zmatenost, halucinace, delirium, pocení, návaly horka, bolest hlavy, hyperpyrexii, tachykardii, palpitace, srdeční arytmie, hypertenze, mydriázu, suchost sliznic a rhabdomyolýzu.
Léčba
Na předávkování methylfenidátem neexistuje žádné specifické antidotum. Léčba spočívá ve vhodných podpůrných opatřeních.
Pacient musí být chráněn před sebepoškozováním a před vnějšími podněty, které by prohloubily již přítomnou nadměrnou stimulaci. Pokud známky a příznaky nejsou příliš závažné a pacient je při vědomí, může být žaludeční obsah evakuován vyvoláním zvracení nebo výplachem žaludku. Před provedením výplachu žaludku kontrolujte neklid a záchvaty, pokud jsou přítomny, a chraňte dýchací cesty. Mezi další opatření pro detoxikaci trávicího traktu patří podávání aktivního uhlí a projímadla. V případě těžké intoxikace by měla být před provedením výplachu žaludku podána pečlivě titrovaná dávka benzodiazepinu.
Musí být poskytována intenzivní péče, aby se udržela adekvátní cirkulace a dýchání; Ke snížení hyperpyrexie mohou být nutné postupy externího chlazení.
Účinnost peritoneální dialýzy nebo mimotělní hemodialýzy při předávkování methylfenidátem nebyla stanovena.
Farmakologické vlastnosti - TUZULBY 30MG
Farmakoterapeutická skupina: psychoanaleptika, psychostimulancia, látky užívané při ADHD a nootropika, ATC kód: N06BA04.
Mechanismus účinku
Methylfenidát je stimulant CNS (psychostimulans) s výraznějšími účinky na centrální než na motorické aktivity. Methylfenidát existuje ve čtyřech stereoizomerech, přičemž threoforma je farmakodynamicky aktivní konfigurace. D-izomer je farmakologicky aktivnější než L-izomer.
Mechanismus účinku u lidí není plně objasněn; nicméně se předpokládá, že účinek je způsoben inhibicí zpětného vychytávání dopaminu ve striatu bez spuštění uvolňování dopaminu. Zejména se methylfenidát váže na transportéry dopaminu (DAT) a transportéry norepinefrinu (NET), které jsou obvykle zodpovědné za zpětné vychytávání těchto neurotransmiterů ze synaptické štěrbiny. Blokuje tyto transportéry a způsobuje zvýšení synaptických hladin dopaminu (DA) a norepinefrinu (NE) a zvýšení extracelulárního DA ve striatu, nucleus accumbens a prefrontálním kortexu. Pro zpříjemňující
a terapeutické účinky MPH jsou důležité jak DA receptor podtypy 1 (D1) a 2 (D2), tak i μ-opioidní receptor. Nicméně mechanismus, kterým methylfenidát vyvolává kognitivní a behaviorální účinky, nebyl jasně stanoven.
Centrální stimulační účinek se projevuje mimo jiné ve zvýšení schopnosti koncentrace, připravenosti k výkonu a rozhodování, psychofyzické aktivitě a také v potlačení duševní a fyzické únavy. Nepřímý sympatomimetický účinek methylfenidátu u lidí může také vést ke zvýšení krevního tlaku, zrychlení tepové frekvence a snížení tonusu bronchiálních svalů. Tyto účinky nejsou obvykle příliš výrazné.
Methylfenidát může snižovat chuť k jídlu a ve vysokých dávkách vést ke zvýšení tělesné teploty. Stereotypy chování mohou být také spuštěny při vysokých dávkách nebo po dlouhodobém užívání.
Populace farmakokinetického/farmakodynamického (FK/FD) modelování a simulace
FK modely populace byly vyvinuty pro methylfenidát pro lékové formy s prodlouženým a okamžitým uvolňováním. Byla ukázána podobnost mezi léčbou s prodlouženým uvolňováním s ohledem na výsledek FD.
Modelování a simulace hodnotily dopad rozdílů ve tvaru profilu FK mezi lékovými formami s prodlouženým a okamžitým uvolňováním na účinnost, vyjádřenou jako skóre SKAMP v cílové populaci dětí s ADHD. Výsledky analýzy podpořily nárokovanou klinickou noninferioritu v časovém rámci 12 hodin po dávce pro navrhované lékové formy s prodlouženým uvolňováním ve srovnání s lékovou formou s okamžitým uvolňováním.
Klinické studie účinnosti a bezpečnosti
Účinnost methylfenidát-hydrochloridu byla hodnocena v multicentrické, dávkově optimalizované, dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studii provedené u 90 pediatrických subjektů v kontrolovaném prostředí laboratorní třídy. Způsobilými subjekty byli chlapci nebo dívky ve věku 6 až 12 let s diagnózou kombinovaného typu ADHD nebo ADHD s převládající poruchou pozornosti a potřebou farmakologické léčby svého stavu. Diagnostika byla provedena pomocí dotazníku Schedule for Affective Disorders and Schizophrenia (K-SADS), klinický celkový dojem závažnosti (CGI-S; skóre ≥3) a stupnice pro hodnocení poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD-RS; ≥90. percentil, hyperaktivní--impulzivní subškála, subškála nepozornosti nebo celkové skóre).
Studie začala 6týdenním otevřeným obdobím optimalizace dávky s počáteční dávkou methylfenidát-hydrochloridu 20 mg. Pacienti byli instruováni, aby žvýkali každou tabletu jednou denně ráno. Dávku lze titrovat týdně po 10 až 20 mg, až do dosažení optimální dávky nebo maximální dávky 60 mg/den. Osmdesát šest (86) z 90 zařazených subjektů poté vstoupilo do 1týdenního randomizovaného, dvojitě zaslepeného, léčebného období s paralelními skupinami s individuálně optimalizovanou dávkou methylfenidát-hydrochloridu nebo placeba. Na konci dvojitě zaslepeného léčebného období hodnotitelé a učitelé v laboratorní třídě hodnotili pozornost a chování subjektů během dne pomocí hodnotící stupnice Swanson, Kotkin, Agler, M-Flynn a Pelham (SKAMP). K hodnocení primárního a klíčových sekundárních parametrů účinnosti bylo použito SKAMP-kombinované skóre měřené za 0,75, 2, 4, 8, 10, 12 a 13 hodin po podání dávky v průběhu dne laboratorní třídy na konci dvojitě zaslepeného období léčby. Primárním cílovým parametrem účinnosti byl průměr léčebných účinků ve všech výše specifikovaných časových bodech během dne ve třídě. Klíčovými sekundárními parametry účinnosti byly nástup a trvání klinického účinku.
Celkem bylo hodnoceno 85 subjektů s průměrným věkem (směrodatná odchylka, SD) 9,6 (1,69) let, a to jak chlapci, tak dívky, buď hispánské/latino nebo nehispánské/nelatino etnicity, 27,1 % s ADHD s převládající poruchou pozornosti a 72,9 % s kombinovaným typem ADHD, přičemž všichni měli ADHD-RS na ≥90. percentilu na začátku studie. Celkově 39 (43,3 %) subjektů užívalo předchozí léky. Nejběžnější předchozí medikací byla centrálně působící sympatomimetika (37,8 %). Methylfenidát-hydrochlorid byl statisticky významně lepší než placebo s ohledem na primární cílový parametr.
Methylfenidát-hydrochlorid také prokázal zlepšení oproti placebu 0,75, 2, 4 a 8 hodin po podání dávky. Nástup účinnosti pro methylfenidát-hydrochlorid byl stanoven jako 2 hodiny po dávce a účinnost byla udržována po dobu 8 hodin. Skóre subškál SKAMP odpovídalo kombinovanému skóre SKAMP. Hlavní výsledky primárních a klíčových sekundárních proměnných účinnosti získané ze studie jsou uvedeny v tabulce níže (tabulka 2).
Tabulka 2. Výsledky primárních a klíčových sekundárních proměnných účinnosti
| Cílové parametry účinnosti | Placebo | Methylfenidát-hydrochlorid | Rozdíl v léčbě |
| Primární cílový parametr:Kombinovaná skóre SKAMP po dávce při návštěvě 9Průměr za všechny časové body po podání dávkynLS střed (SE) | 4319,1 (1,39) | 4212,1 (1,41) | -7,0 (1,99), p < 0,001 |
| Klíčové sekundární cílové parametry: | |||
| Kombinovaná skóre SKAMP po dávce při | |||
| návštěvě 9 | |||
| 0.75 hodin po dávce | 18,3 (1,60) | 10,2 (1,62) | -8,2 (2,28), p < 0,001 |
| 2 hodiny po dávce | 20,3 (1,60) | 7,5 (1,62) | -12,8 (2,28), p < 0,001 |
| 4 hodiny po dávce | 19,9 (1,60) | 7,6 (1,62) | -12,3 (2,28), p < 0,001 |
| 8 hodin po dávce | 19,4 (1,60) | 11,6 (1,62) | -7,8 (2,28), p < 0,001 |
| 10 hodin po dávce | 17,7 (1,60) | 14,3 (1,62) | -3,4 (2,28), p = 0,133 |
| 12 hodin po dávce | 19,4 (1,60) | 16,5 (1,62) | -2,9 (2,28), p = 0,206 |
| 13 hodin po dávce | 18,5 (1,60) | 16,9 (1,62) | -1,6 (2,28), p = 0,496 |
| Skóre PERMP po dávce při návštěvě 9 | |||
| Průměr za všechny časové body po podání | |||
| dávky | 43 | 42 | |
| n | 103,5 (7,20) | 128,0 (7,30) | 24,5 (10,25), p = 0,017 |
| LS střed (SE) |
LS: nejmenší čtverce; PERMP: Trvalé měření výkonnosti produktu; SE: standardní chyba; SKAMP: hodnotící škála Swanson, Kotin, Agler, M-Flynn a Pelham.
Jak skóre klinického celkového dojmu-závažnosti (CGI-S), tak klinického celkového dojmu-zlepšení (CGI-I) se zlepšilo během období otevřené optimalizace dávky. Na konci otevřené fáze byly všechny subjekty považovány za velmi zlepšené nebo velmi zlepšené na CGI-I. Zlepšení byla také pozorována na hodnotící škále ADHD-Rating Scale (RS) během otevřeného období optimalizace dávky a většina subjektů byla považována za ADHD-RS respondéry. Všechny komplexní psychopatologické hodnotící škály (CPRS) ukázaly pokles skóre mezi základním stavem a návštěvou 8.
Absorpce
Léčivá látka methylfenidát-hydrochlorid se rychle a téměř úplně vstřebává z tablet s okamžitým uvolňováním. Vzhledem k rozsáhlému metabolismu prvního průchodu byla absolutní biologická dostupnost 22±8 % pro d-enantiomer a 5±3 % pro l-enantiomer. Maximální plazmatické koncentrace (Cmax) přibližně 11 ng/ml jsou dosaženy v průměru 1-2 hodiny po podání 0.30 mg/kg. Plocha pod křivkou koncentrace-čas (AUC) aCmaxjsou úměrné dávce.
Po jednorázové perorální dávce 40 mg methylfenidát-hydrochloridu nalačno dosáhl plazmatický methylfenidát maximální koncentrace (Cmax) ve střední době 5 hodin po podání. Cmax methylfenidátu a expozice (oblast pod křivkou, AUC) byly přibližně 12 ng/ml a 112 ng×h/ml, respektive.
Po jednorázové perorální dávce 40 mg při nasycení vykazoval methylfenidát-hydrochlorid hodnoty Cmax a AUC přibližně 15 ng/ml a 133 ng×h/ml, respektive. Jak AUC, tak Cmax byly také úměrné dávce v rozmezí dávek 20-40 mg po jedné dávce žvýkacích tablet methylfenidát hydrochloridu s prodlouženým uvolňováním u zdravých subjektů při nasycení.
V plazmatické koncentraci existují značné inter- a intraindividuální rozdíly.
Efekt jídla
Jídlo s vysokým obsahem tuku nemělo žádný vliv na dobu dosažení maximální koncentrace a zvýšilo Cmax a systémovou expozici (AUC0-∞) methylfenidátu asi o 20 % a 4 % respektive, po jednorázovém podání 40 mg methylfenidát-hydrochloridu.
Distribuce
V krvi se methylfenidát a jeho metabolity distribuují mezi plazmu (57 %) a erytrocyty (43 %). Vazba methylfenidátu a jeho metabolitů na plazmatické proteiny je nízká 10-33 %. Distribuční objem je
2.65±1.11 L/kg pro d-methylfenidát a 1.80±0.91 L/kg pro l-methylfenidát. Biotransformace
Methylfenidát je rychle a téměř úplně metabolizován karboxylesterázou CES1A1. Primárně se rozkládá na kyselinu ritalinovou. Maximálních plazmatických hladin kyseliny ritalinové je dosaženo přibližně 2 hodiny po podání přípravku s okamžitým uvolňováním a jsou 30 až 50krát vyšší než hladiny methylfenidátu. Poločas kyseliny ritalinové je přibližně dvakrát delší než poločas methylfenidátu a systémová clearance je stejná 0.17 l/h/kg. To umožňuje akumulaci u pacientů s renální insuficiencí. Vzhledem k tomu, že kyselina ritalinová má malou nebo žádnou farmakodynamickou aktivitu, hraje terapeuticky menší roli. Lze detekovat pouze malá množství hydroxylovaných metabolitů (např. hydroxymethylfenidát a kyselina hydroxyritalinová).
Zdá se, že terapeutická aktivita je omezena hlavně na methylfenidát. Eliminace
Plazmatické koncentrace methylfenidátu po perorálním podání methylfenidát-hydrochloridu monofázicky klesají. Průměrný plazmatický terminální eliminační poločas methylfenidátu byl u zdravých dobrovolníků asi 5 hodin po podání jedné dávky 40 mg. Pouze malá množství (< 1 %) nezměněného methylfenidátu se objeví v moči. Většina dávky se vylučuje močí jako kyselina ritalinová (60-86 %), pravděpodobně nezávisle na pH.
Zdá se, že nejsou žádné rozdíly ve farmakokinetice methylfenidátu mezi dětmi s hyperkinetickými poruchami/ADHD a zdravými dospělými subjekty. Údaje o eliminaci od pacientů s normální funkcí ledvin naznačují, že renální eliminace nemetabolizovaného methylfenidátu je stěží ovlivněna poruchou funkce ledvin. Renální vylučování hlavního metabolitu kyseliny ritalinové může být sníženo.
Farmaceutické údaje - TUZULBY 30MG
Natrium-polystyrensulfonát Povidon (E 1201)
Triacetin (E 1518) Poly(vinyl-acetát) Natrium-lauryl-sulfát Mannitol (E 421)
Xanthanová klovatina (E 415) Krospovidon (E 1202) Mikrokrystalická celulóza (E 460) Guar galaktomannan (E 412) Aspartam (E 951)
Kyselina citronová Třešňové aroma Mastek (E 553b)
Hydrát koloidního oxidu křemičitého Magnesium-stearát
Polyvinylalkohol Makrogol
Polysorbát 80 (E 433)
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Uchovávejte lahvičku dobře uzavřenou, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
Velikost balení: 28 nebo 30 žvýkacích tablet s prodlouženým uvolňováním v 60ml HDPE lahvičce s dětským bezpečnostním uzávěrem (PP), včetně 2g sáčku s vysoušedlem.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.