VELTASSA 8,4G Prášek pro perorální suspenzi
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Interakce s
Omezení
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - VELTASSA 8,4G
Přípravek Veltassa je určen k léčbě hyperkalemie u dospělých a dospívajících ve věku od 12 do 17 let.
K nástupu účinku přípravku Veltassa dochází za 4–7 hodin po podání. Nelze jej použít jako náhradu léčby emergentních stavů v případě život ohrožující hyperkalemie (viz bod 4.4).
Dávkování
Přípravek Veltassa se podává jednou denně. Doporučená počáteční dávka přípravku Veltassa se liší v závislosti na věku. K dosažení požadované dávky lze použít více sáčků.
Denní dávku lze upravovat v intervalech po jednom týdnu či déle podle hladiny sérového draslíku
a požadovaného cílového rozmezí. V klinicky indikovaných případech je zapotřebí sledovat hladinu draslíku v séru (viz bod 4.4). Délka léčby má být určena individuálně ošetřujícím lékařem podle potřeby úpravy hladiny draslíku v séru. Pokud hladina sérového draslíku klesne pod požadované rozmezí, dávku je třeba snížit nebo léčbu přerušit.
Přípravek Veltassa je nutné podávat samostatně, v 3hodinovém odstupu od jiných perorálně podávaných léčivých přípravků (viz bod 4.5).
Dospělí
Doporučená počáteční dávka je 8,4 g patiromeru jednou denně. Denní dávku lze k dosažení požadovaného cílového rozmezí podle potřeby zvyšovat nebo snižovat o 8,4 g, a to až na maximální dávku 25,2 g denně.
Dospívající ve věku od 12 do 17 let
Doporučená počáteční dávka je 4 g patiromeru jednou denně. Upravujte denní dávku patiromeru podle
hladiny draslíku v séru a požadovaného cílového rozmezí, a to až na maximální dávku 25,2 g denně. Při potřebě dávek vyšších než 7 g je doporučeno přejít na sáčky s obsahem 8,4 g patiromeru.
Vynechání dávky
Pokud dojde k vynechání dávky, je nutné vynechanou dávku užít co nejdříve ve stejný den. Vynechaná dávka se nesmí užívat s další dávkou.
Zvláštní populace
Starší osoby
U této populace nejsou doporučeny žádné zvláštní pokyny pro dávkování a podávání.
Pacienti podstupující dialýzu
Údaje o podávání patiromeru pacientům podstupujícím dialýzu jsou omezené. V klinických hodnoceních nebyly aplikovány žádné zvláštní pokyny pro dávkování a podávání těmto pacientům. Patiromerem nebyli léčeni žádní pediatričtí pacienti podstupující dialýzu.
Pacienti v konečném stadiu renálního onemocnění (ESRD)
Patiromer byl hodnocen pouze u omezeného počtu pacientů s odhadovanou glomerulární filtrací (eGFR) < 15 ml/min/1,73 m².
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost patiromeru u dětí mladších 12 let nebyla dosud stanovena. Údaje
u dospívajících ve věku od 12 do 17 let jsou omezené na dobu expozice 6 měsíců. Proto je zapotřebí při léčbě dospívajících ve věku od 12 do 17 let přesahující 6 měsíců postupovat s opatrností (viz bod 4.4).
Způsob podání
Perorální podání.
Přípravek Veltassa je nutné smísit s vodou a rozmíchat na suspenzi jednotné konzistence. Doporučené celkové objemy pro přípravu suspenze se liší v závislosti na dávce:
-
1 g patiromeru: 10 ml
-
2 g patiromeru: 20 ml
-
3 g patiromeru: 30 ml
-
4 g patiromeru: 40 ml
-
> 4 g patiromeru: 80 ml
Suspenzi je nutné připravit podle následujících kroků:
-
První polovinu doporučeného objemu pro požadovanou dávku je nutné nalít do sklenice, přidat
celou dávku patiromeru a pak promíchat.
-
Poté je potřeba přidat druhou polovinu doporučeného objemu a suspenzi znovu důkladně promíchat.
Prášek se nerozpustí. Podle potřeby lze ke směsi přidat více vody k dosažení požadované konzistence. Větší objemy mohou ale vést ke zrychlené sedimentaci prášku.
Směs je třeba užít do 1 hodiny od prvního vytvoření suspenze. Pokud po vypití ve sklenici zůstane prášek, je třeba přidat další vodu, suspenzi znovu promíchat a ihned užít. To lze dle potřeby opakovat, dokud není podána celá dávka.
K přípravě směsi pomocí stejného postupu, jak je popsáno výše, lze podle osobních preferencí použít následující tekutiny nebo měkké potraviny: jablečnou šťávu, brusinkovou šťávu, ananasovou šťávu, pomerančovou šťávu, grapefruitovou šťávu, hruškovou šťávu, meruňkový nektar, broskvový nektar, jogurt, mléko, zahušťovadlo (například kukuřičný škrob), jablečné pyré a vanilkový a čokoládový pudink.
Obsah draslíku v tekutinách nebo měkkých potravinách použitých k přípravě směsi je u každého pacienta nutné započítat do doporučeného denního příjmu draslíku.
Obecně platí, že konzumaci brusinkové šťávy, která může interagovat s jinými léčivými přípravky, je třeba omezit jen na přiměřená množství (např. méně než 400 ml denně).
Tento léčivý přípravek se může užívat spolu s jídlem nebo bez něj. Nesmí se ohřívat (např.
v mikrovlnné troubě) ani se nesmí přidávat do ohřátých jídel či tekutin. Nesmí se užívat v suché podobě.
Podávání nazogastrickou sondou (NG) nebo perkutánní endoskopickou gastrostomií (PEG):
Pro dávky patiromeru do 8,4 g se suspenze připravuje tak, jak je popsáno výše v odstavci
k perorálnímu podání. Pro dávky patiromeru nad 8,4 g a do 16,8 g se má použít celkový objem 160 ml a pro dávky patiromeru nad 16,8 g a do 25,2 g celkový objem 240 ml. Tyto objemy zajistí, aby suspenze snadno protékala sondou. Byla prokázána kompatibilita se sondami vyrobenými
z polyuretanu, silikonu a polyvinylchloridu. Doporučený průměr sondy je 2,17 mm (6,5 Fr) nebo větší. Po podání je zapotřebí sondu propláchnout vodou. Pokyny k likvidaci viz bod 6.6.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Nízká hladina hořčíku
V klinických hodnoceních byly u 7,1 % dospělých pacientů léčených patiromerem naměřeny hodnoty sérového hořčíku < 1,4 mg/dl (0,58 mmol/l); u 0,3 % pacientů hladina sérového hořčíku klesla na
< 1,0 mg/dl (0,4 mmol/l). Průměrné snížení sérového hořčíku bylo 0,137 mg/dl (0,0564 mmol/l) nebo méně. V klinickém hodnocení s pediatrickými pacienty byl průměrný pokles hodnoty hořčíku v séru ve 26. týdnu 0,35 mg/dl (0,1440 mmol/l). Během tohoto pediatrického klinického hodnocení nedošlo u žádného pacienta k poklesu hodnoty hořčíku v séru na < 1,4 mg/dl (0,58 mmol/l).
Hořčík v séru je proto třeba sledovat po dobu nejméně 1 měsíce od zahájení léčby a v průběhu léčby, jak je klinicky indikováno. Rovněž je třeba zvážit suplementaci hořčíku u pacientů, u nichž se objeví nízké hladiny hořčíku v séru (viz bod 4.8).
Gastrointestinální poruchy
Pacienti s anamnézou střevní obstrukce nebo velké gastrointestinální operace, se závažnými gastrointestinálními poruchami nebo poruchami polykání nebyli do klinických hodnocení zahrnuti.
U jiných přípravků vázajících draslík byly hlášeny případy gastrointestinální ischemie, nekrózy a/nebo střevní perforace. Přínosy a rizika podávání patiromeru u dospělých i pediatrických pacientů
s přítomnými nebo dříve prodělanými závažnými gastrointestinálními poruchami je proto nutné před léčbou i během ní důkladně zvážit.
Přerušení podávání patiromeru
Při přerušení podávání patiromeru může vzrůst hladina sérového draslíku, což vede k recidivující hyperkalemii, a to především tehdy, pokračuje-li se v léčbě inhibitory systému renin-angiotenzin- aldosteron (RAAS). Pacienty je třeba poučit, aby nepřerušovali léčbu bez předchozí domluvy se svým lékařem. Zvýšení sérového draslíku se může objevit již za 2 dny po poslední dávce patiromeru.
Informace o hladinách draslíku v séru po vysazení patiromeru u pediatrických pacientů jsou omezené. Hladiny draslíku v séru
V klinicky opodstatněných situacích je nutné monitorovat hladiny draslíku v séru podle standardních postupů, a to i po provedení změn v léčivých přípravcích, které mají vliv na koncentrace draslíku
v séru (např. inhibitory RAAS nebo diuretika), a po titraci dávky patiromeru či po jeho vysazení. Omezení klinických údajů
Závažná hyperkalemie
Zkušenosti s pacienty s koncentracemi draslíku v séru vyššími než 6,5 mmol/l jsou omezené.
U pediatrické populace jsou zkušenosti omezeny na pacienty s maximální koncentrací draslíku v séru 6,2 mmol/l. Přípravek Veltassa nemá být používán k akutní léčbě život ohrožující hyperkalemie, protože nástup jeho účinku je opožděný (viz bod 4.2).
Dlouhodobá expozice
K dispozici jsou omezené údaje z klinických hodnocení u dospělých s expozicí po dobu jednoho roku
nebo delší.
Klinická hodnocení u pediatrických pacientů nezahrnovala expozice delší než 6 měsíců. Proto je zapotřebí při léčbě dospívajících ve věku od 12 do 17 let přesahující 6 měsíců postupovat s opatrností.
Informace o sorbitolu
Součástí komplexu protiionů v přípravku Veltassa je sorbitol. Obsah sorbitolu je přibližně 4 g (10,4 kcal) na 8,4 g patiromeru a přibližně 0,5 g (1,2 kcal) na 1 g patiromeru. Pacienti s hereditární intolerancí fruktózy (HIF) nemají užívat tento léčivý přípravek.
Informace o vápníku
Součástí komplexu protiionů v přípravku Veltassa je vápník. Vápník se částečně uvolňuje a určitá jeho část může být vstřebávána (viz bod 5.1). U dospělých i pediatrických pacientů se zvýšeným rizikem hyperkalcemie je proto nutné důkladně zvážit přínosy a rizika plynoucí z podávání tohoto léčivého přípravku. Vápník v séru je třeba sledovat po dobu nejméně 1 měsíce od zahájení léčby a v průběhu léčby, jak je klinicky indikováno.
Účinek patiromeru na jiné léčivé přípravky
Patiromer může vázat určité současně podávané perorální léčivé přípravky, což může snižovat jejich gastrointestinální absorpci. Zvýšená biologická dostupnost současně podávaných léčivých přípravků nebyla v provedených studiích lékových interakcí pozorována. Vzhledem k tomu, že se patiromer do těla nevstřebává ani se v těle nemetabolizuje, jeho účinky na fungování jiných léčivých přípravků jsou omezené.
Na základě níže shrnutých údajů je proto třeba jako bezpečnostní opatření patiromer podávat odděleně, a to nejméně 3 hodiny od podání ostatních perorálních léčivých přípravků.
Studie in vivo
Současné podávání patiromeru nemělo dle plochy pod křivkou (AUC) vliv na biologickou dostupnost amlodipinu, cinakalcetu, klopidogrelu, furosemidu, lithia, metoprololu, trimethoprimu, verapamilu ani warfarinu. Pro tyto léčivé přípravky není potřeba oddělené podávání.
Současné podávání patiromeru vykazovalo sníženou biologickou dostupnost u ciprofloxacinu, levothyroxinu a metforminu. Při užití patiromeru a těchto léků v odstupu 3 hodin však nedocházelo k žádným interakcím.
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Studie in vitro
Studie in vitro neprokázaly žádnou potenciální interakci patiromeru s následujícími léčivými látkami: alopurinol, amoxicilin, apixaban, kyselina acetylsalicylová, atorvastatin, azilsartan, benazepril, bumetanid, kanagliflozin, kandesartan, kaptopril, cefalexin, dapagliflozin, digoxin, empagliflozin, enalapril, eplerenon, finerenon, fosinopril, glipizid, irbesartan, lisinopril, losartan, olmesartan, perindopril, fenytoin, chinapril, ramipril, riboflavin, rivaroxaban, sakubitril, sevelamer, spironolakton, takrolimus, torasemid, trandolapril a valsartan.
Studie in vitro prokázaly potenciální interakci patiromeru s bisoprololem, karvedilolem, mykofenolát- mofetilem, nebivololem, chinidinem a telmisartanem.
Těhotenství
Údaje o podávání patiromeru těhotným ženám nejsou k dispozici.
Studie na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky s ohledem na reprodukční
toxicitu (viz bod 5.3).
Z preventivních důvodů je lepší se podávání patiromeru v těhotenství vyhnout.
Kojení
Systémová expozice patiromeru je u kojící matky zanedbatelná, a proto se žádné účinky na kojeného novorozence/dítě neočekávají. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání patiromeru.
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje o účinku patiromeru na fertilitu u člověka. Studie na zvířatech neprokázaly žádný vliv na reprodukční funkce nebo fertilitu (viz bod 5.3).
Patiromer nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Souhrn bezpečnostního profilu
Většina nežádoucích účinků hlášených z klinických hodnocení u dospělých pacientů byly hypomagnezemie (1,8 %) a gastrointestinální poruchy. Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky byly zácpa (3,7 %), průjem (3 %), bolest břicha (1,4 %), nauzea (1,3 %) a flatulence (1 %). Gastrointestinální
poruchy byly obecně mírné až středně závažné, nejevily se jako závislé na dávce, zpravidla odezněly spontánně nebo s léčbou a žádná z nich nebyla hlášena jako závažná. Hypomagnezemie byla mírná až středně závažná; u 0,3 % pacientů hladina sérového hořčíku klesla na < 1 mg/dl (0,4 mmol/l) (viz
bod 4.4).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Níže jsou uvedené nežádoucí účinky hlášené v klinických hodnoceních seřazené podle tříd orgánových systémů (SOC) a podle frekvence. Frekvence jsou definovány jako: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10) a méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky řazeny podle klesající závažnosti.
| Třídy orgánových systémů podle databáze MedDRA | Časté | Méně časté | Frekvence není známa |
| Poruchy imunitního systému | Hypersenzitivita(1,2) | ||
| Poruchy metabolismua výživy | Hypomagnezemie | ||
| Gastrointestinální poruchy | Zácpa(3)* Průjem(4)* Bolest břicha(5) Nauzea Flatulence* | Zvracení |
*Nežádoucí účinky hlášené také v pediatrických klinických hodnoceních
-
Nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh.
-
Hypersenzitivní reakce zahrnovaly vyrážku, kopřivku, otok dutiny ústní a rtů a byly mírné až středně závažné.
-
Zácpa je souhrnný termín kombinující preferované termíny zácpa a tvrdá stolice.
-
Průjem je souhrnné označení pro průjem a častou stolici.
-
Bolest břicha je souhrnný pojem kombinující preferované termíny břišní diskomfort, bolest břicha, bolest horní části břicha
a bolest dolní části břicha.
Pediatrická populace
Bezpečnost patiromeru v léčbě hyperkalemie byla hodnocena v jednom klinickém hodnocení
u 23 pediatrických pacientů ve věku od 6 do 17 let. Profil nežádoucích účinků pozorovaných
u pediatrických pacientů se z velké části shodoval s profilem u dospělých. Bezpečnost patiromeru
u pacientů mladších 6 let nebyla hodnocena.
Nežádoucí účinky byly hlášeny u celkem 4 subjektů; 3 ve věkové skupině od 12 do < 18 let a 1 ve věkové skupině od 6 do < 12 let. U 2 z těchto subjektů patřily nežádoucí účinky do SOC gastrointestinální poruchy, tedy průjem, zácpa, časté vyprazdňování střev a flatulence. Zbývající nežádoucí účinky byly zvýšení hladiny vápníku v krvi a hypokalemie. Všechny tyto nežádoucí účinky byly nezávažné s nízkou až střední intenzitou.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Protože nadměrné dávky patiromeru mohou vést k hypokalemii, je třeba sledovat hladiny sérového draslíku. Patiromer se přibližně po 24 až 48 hodinách vyloučí (rychlost závisí na průměrné době pasáže gastrointestinálním traktem). Pokud je potřeba lékařská intervence, je třeba zvážit odpovídající opatření k obnovení hladiny draslíku v séru.
Pediatrická populace
Dávky přesahující 25,2 g patiromeru denně u dospívajících ve věku od 12 do 17 let a 12 g denně u dětí ve věku od 6 do méně než 12 let nebyly testovány. Protože nadměrné dávky patiromeru mohou vést
k hypokalemii, je třeba sledovat hladiny sérového draslíku. Pokud je potřeba lékařská intervence, je třeba zvážit odpovídající opatření k obnovení hladiny draslíku v séru.
Farmakologické vlastnosti - VELTASSA 8,4G
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii hyperkalemie a hyperfosfatemie. ATC kód: V03AE09 Mechanismus účinku
Patiromer je nevstřebatelný polymer vyměňující kationty, který obsahuje komplex vápníku a sorbitolu jako protiion.
Patiromer zvyšuje vylučování draslíku stolicí prostřednictvím navázání draslíku v lumen gastrointestinálního traktu. Navázáním draslíku se snižuje koncentrace volného draslíku v gastrointestinálním lumen, což vede ke snížení hladiny draslíku v séru.
Farmakodynamické účinky
U zdravých dospělých subjektů způsoboval patiromer zvýšení vylučování draslíku stolicí závislé na dávce a odpovídající snížení vylučování draslíku močí bez změny sérového draslíku. Podávání 25,2 g patiromeru jednou denně po dobu 6 dnů vedlo k průměrnému zvýšení vylučování draslíku stolicí na 1 283 mg/den a k průměrnému snížení vylučování draslíku močí na 1 438 mg/den. Denní vylučování vápníku močí se zvýšilo z výchozí hodnoty o 53 mg/den.
V otevřené studii hodnotící čas do nástupu účinku bylo pozorováno statisticky významné snížení sérového draslíku u hyperkalemických pacientů za 7 hodin po první dávce. Po přerušení podávání patiromeru zůstala hladina draslíku stabilní po dobu 24 hodin po poslední dávce, poté během 4denního období pozorování opět narostla.
Klinická účinnost a bezpečnost
Celkově bylo v klinických hodnoceních fáze 2 a 3 léčeno 99,5 % pacientů inhibitory RAAS ve výchozím stavu, 87,0 % mělo chronické onemocnění ledvin (CKD) s eGFR < 60 ml/min/1,73 m², 65,6 % mělo diabetes mellitus a 47,5 % mělo srdeční selhání.
Studie 1 (OPAL-HK)
Bezpečnost a účinnost patiromeru byly demonstrovány ve dvoudílné, jednoduše zaslepené randomizované studii s odnětím přípravku, která hodnotila tento přípravek u hyperkalemických dospělých pacientů s chronickým onemocněním ledvin (CKD) na stabilních dávkách nejméně jednoho inhibitoru RAAS (tj. inhibitor angiotensin-konvertujícího enzymu [ACEI], blokátor receptorů angiotensinu II [ARB] nebo antagonista mineralokortikoidního receptoru [MRA]).
V části A bylo patiromerem léčeno 243 pacientů po dobu 4 týdnů. Pacienti s výchozí hladinou draslíku v séru 5,1 mEq/l až < 5,5 mEq/l (mmol/l) dostávali počáteční dávku 8,4 g patiromeru za den (jako rozdělenou dávku) a pacienti s výchozí hladinou draslíku v séru 5,5 mEq/l až < 6,5 mEq/l dostávali počáteční dávku 16,8 g patiromeru za den (jako rozdělenou dávku). Dávka byla na základě hladiny sérového draslíku stanovené počínaje 3. dnem a dále pak při týdenních návštěvách až do konce 4týdenního léčebného období podle potřeby titrována za účelem dosažení sérového draslíku v cílovém
rozmezí (3,8 mEq/l až < 5,1 mEq/l). Průměrné denní dávky patiromeru byly 13 g u pacientů se sérovým draslíkem 5,1 až < 5,5 mEq/l a 21 g u pacientů se sérovým draslíkem 5,5 až < 6,5 mEq/l.
Průměrný věk pacientů byl 64 let (54 % ve věku 65 let a více, 17 % ve věku 75 let a více), 58 %
pacientů byli muži a 98 % tvořili běloši. Přibližně 97 % pacientů mělo hypertenzi, 57 % mělo diabetes
2. typu a 42 % mělo srdeční selhání.
Průměrné sérové hladiny draslíku a změna sérového draslíku od výchozí hodnoty v části A do 4. týdne v téže části jsou uvedeny v tabulce 1. V sekundárním cílovém parametru pro část A mělo 76 % (95% CI: 70 %, 81 %) pacientů ve 4. týdnu části A sérový draslík v cílovém rozmezí 3,8 mEq/l až
< 5,1 mEq/l.
Tabulka 1: Fáze léčby patiromerem (část A): primární cílový parametr
| Výchozí draslík | Celková populace(n = 237) | ||
| 5,1 až < 5,5 mEq/l(n = 90) | 5,5 až < 6,5 mEq/l(n = 147) | ||
| Sérový draslík (mEq/l) | |||
| Výchozí hodnota, průměr (SD) | 5,31 (0,57) | 5,74 (0,40) | 5,58 (0,51) |
| Změna od výchozího stavu ve 4. týdnu, průměr ± SE (95% CI) | −0,65 ± 0,05(−0,74; −0,55) | −1,23 ± 0,04(−1,31; −1,16) | −1,01 ± 0,03(−1,07; −0,95) |
| p-hodnota | < 0,001 | ||
107 pacientů s výchozí hodnotou sérového draslíku v části A 5,5 mEq/l až < 6,5 mEq/l, jejichž sérový draslík byl ve 4. týdnu části A v cílovém rozmezí (3,8 mEq/l až < 5,1 mEq/l) a kteří stále dostávali inhibitor RAAS, bylo v části B randomizováno tak, aby pokračovali v užívání patiromeru nebo dostávali placebo po dobu 8 týdnů, aby mohl být vyhodnocen účinek vysazení patiromeru na sérový draslík. U pacientů randomizovaných do skupiny s patiromerem byla průměrná denní dávka při zahájení části B a během části B 21 g.
Primární cílový parametr části B byla změna sérového draslíku z výchozí hodnoty části B do nejčasnější návštěvy, při níž byl sérový draslík pacienta poprvé mimo rozmezí 3,8 až < 5,5 mEq/l nebo do 4. týdne části B, pokud sérový draslík pacienta zůstal v daném rozmezí. V části B došlo u pacientů užívajících placebo k významnému nárůstu sérového draslíku oproti pacientům, kteří dále užívali patiromer (p < 0,001).
U více pacientů léčených placebem (91 % [95% CI: 83 %, 99 %]) se kdykoli během části B objevil sérový draslík ≥ 5,1 mEq/l v porovnání s pacienty léčenými patiromerem (43 % [95% CI: 30 %,
56 %]), p < 0,001. U více pacientů léčených placebem (60 % [95% CI: 47 %, 74 %]) se kdykoli během části B objevil sérový draslík ≥ 5,5 mEq/l v porovnání s pacienty léčenými patiromerem (15 % [95% CI: 6 %, 24 %]), p < 0,001.
V části B byl rovněž hodnocen potenciál patiromeru umožnit současnou léčbu inhibitory RAAS. Padesát dva procent (52 %) subjektů dostávajících placebo přerušilo užívání léčby inhibitorem RAAS kvůli recidivující hyperkalemii v porovnání s 5 % subjektů léčených patiromerem.
Studie 2 (AMETHYST-DN)
Účinek léčby patiromerem po dobu až 52 týdnů byl hodnocen v otevřené studii
u 304 hyperkalemických pacientů s CKD a diabetem mellitem 2. typu užívajících stabilní dávky inhibitoru RAAS. Průměrný věk pacientů byl 66 let (59,9 % ve věku 65 let a více, 19,7 % ve věku 75 let a více), 63 % pacientů byli muži a všichni účastníci byli běloši. Snížení sérového draslíku při léčbě patiromerem se udrželo po dobu 1 roku chronické léčby, jak ukazuje obrázek 1, a to s nízkou
incidencí hypokalemie (2,3 %); většina subjektů (97,7 %) dosáhla cílových hladin sérového draslíku a udržela si je (v průběhu celého udržovacího období se sérový draslík nacházel v cílovém rozmezí přibližně 80 % času). U pacientů s výchozím sérovým draslíkem > 5,0 až 5,5 mEq/l, kteří dostávali počáteční dávku 8,4 g patiromeru za den, byla průměrná denní dávka 14 g; u pacientů s výchozím sérovým draslíkem > 5,5 až < 6,0 mEq/l, kteří dostávali počáteční dávku 16,8 g patiromeru za den, byla průměrná denní dávka během celé studie 20 g.
Obrázek 1: Průměrný (95% CI) sérový draslík v průběhu času
| Výchozí sérový K+ > 5,0 až 5,5 mEq/l | ||||||||||||||||
| Výchozí sérový K+ > 5,5 až < 6,0 mEq/l | ||||||||||||||||
| Průměrný (95% Cl) sérový draslík (mEq/l) | ||||||||||||||||
| Studijní návštěva (týden) | Následnákontrola (den) | |||||||||||||||
| Počet subjektů: | ||||||||||||||||
| Vrstva s nižším K+: | 218 | 199 | 192 | 175 | 168 | 161 | 161 | 163 | 158 | 156 | 151 | 148 | 149 | 145 | 131 | 126 |
| Vrstva s vyšším K+: | 83 | 73 | 70 | 65 | 62 | 62 | 62 | 61 | 53 | 53 | 53 | 52 | 49 | 49 | 48 | 47 |
Studie 3 (PEARL-HF)
Randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie u pacientů se srdečním selháním, kteří byli klinicky indikováni k léčbě MRA, zkoumala možnost souběžného užívání patiromeru
a spironolaktonu. Pacienti zahájili léčbu spironolaktonem v dávce 25 mg/den současně se svou randomizovanou léčbou (patiromer 12,6 g dvakrát denně nebo placebo) a dávky byly po 14. dni postupně vytitrovány na 50 mg/den, jestliže byla hladina sérového draslíku > 3,5 a ≤ 5,1 mEq/l. Mezi 105 pacienty, kteří byli randomizováni a dostali studijní léčbu (patiromer 56; placebo 49), byl průměrný věk 68,3 let, 60,6 % pacientů byli muži, 97,1 % pacientů byli běloši a průměr eGFR byl 81,3 ml/min. Průměrné výchozí hodnoty sérového draslíku byly 4,71 mEq/l pro patiromer
a 4,68 mEq/l pro placebo.
Primární cílový parametr účinnosti, tedy rozdíl mezi výchozí hodnotou sérového draslíku a hodnotou na konci 28denního léčebného období, byl ve skupině s patiromerem významně nižší (p < 0,001) (průměr LS [SEM]: −0,21 [0,07] mEq/l) než ve skupině s placebem (průměr LS [SEM]: +0,23
[0,07] mEq/l). Ve skupině s patiromerem bylo dále méně pacientů s hodnotami sérového
draslíku > 5,5 mEq/l (7,3 % vs. 24,5 %; p = 0,027) a více pacientů léčených spironolaktonem v dávce 50 mg/den (90,9 % vs. 73,5 %, p = 0,022).
Studie 4 (AMBER)
Randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie trvající 12 týdnů zkoumala dále možnost souběžné léčby patiromeru a spironolaktonu u pacientů s rezistentní hypertenzí a chronickým onemocněním ledvin (CKD). Pacienti s normokalemií zahájili léčbu spironolaktonem v dávce
25 mg/den současně se svou randomizovanou léčbou (patiromer 8,4 g/den nebo placebo). Dávky patiromeru/placeba byly každý týden titrovány (až na 25,2 g/den), aby se udržela hladina sérového draslíku na ≥ 4,0 mEq/l a ≤ 5,1 mEq/l. Ve 3. týdnu nebo později byla dávka spironolaktonu u subjektů se systolickým krevním tlakem ≥ 120 mmHg a hladinou sérového draslíku ≤ 5,1 mEq/l zvýšena na
50 mg/den.
Mezi 295 pacienty, kteří byli randomizováni a dostávali studijní léčbu (patiromer 147, placebo 148), byl průměrný věk 68,1 roku, 51,9 % pacientů byli muži, 98,3 % pacientů byli běloši a průměr eGFR byl 35,73 ml/min/1,73 m2. Průměrné výchozí hodnoty sérového draslíku byly při randomizaci
4,74 mEq/l u patiromeru a 4,69 mEq/l u placeba. Primární cílový parametr účinnosti, tedy podíl subjektů, které zůstaly ve 12. týdnu u léčby spironolaktonem, byl ve skupině s patiromerem významně vyšší (85,7 %) (p < 0,0001) než ve skupině s placebem (66,2 %). Výrazně více pacientů dostávalo spironolakton v dávce 50 mg/den (69,4 % vs. 51,4 %).
Celkově zůstali pacienti ve skupině s patiromerem u léčby spironolaktonem o 7,1 dne déle (95% CI 2,2–12,0; p = 0,0045) v porovnání se skupinou s placebem a dostávali výrazně vyšší kumulativní dávky spironolaktonu (2942,3 (SE 80,1) mg vs. 2580,7 (SE 95,8) mg, p = 0,0021).
Ve skupině s patiromerem bylo také výrazně méně pacientů s hodnotami sérového draslíku
≥ 5,5 mEq/l (35,4 % vs. 64,2 %, p < 0,001).
Ve 12. týdnu se průměrný systolický krevní tlak u skupiny užívající spironolakton + placebo snížil
o 11,0 mmHg (SD 15,34) a u skupiny užívající spironolakton + patiromer o 11,3 mmHg (SD 14,11). Tato snížení oproti výchozímu stavu byla statisticky významná v každé léčebné skupině (p < 0,0001), ale nebyla statisticky významná mezi skupinami.
Vliv jídla
V otevřené studii bylo 114 pacientů s hyperkalemií randomizováno k léčbě patiromerem jednou denně
s jídlem, nebo bez něj. Hladiny draslíku v séru na konci léčby, změna oproti výchozímu stavu
v hladině draslíku v séru a průměrná dávka patiromeru byly u obou skupin podobné.
Pediatrická populace
Otevřená studie s vícečetnými dávkami hodnotila účinnost, bezpečnost a snášenlivost patiromeru v perorální suspenzi u dětí a dospívajících ve věku od 6 do < 18 let s CKD neléčených dialýzou
a s hyperkalemií. Pacienti s těžkým postižením gastrointestinálního traktu a pacienti po chirurgickém výkonu byli vyřazeni. Studie se skládala ze 2 fází léčby: nejprve počáteční 14denní fáze pro stanovení dávky, následovaná až 24týdenní fází dlouhodobé léčby, tedy celkově až 26 týdnů léčby. Studie se skládala ze dvou věkových skupin: od 12 do < 18 let a od 6 do < 12 let. Počáteční dávky patiromeru
v příslušných věkových skupinách byly zvoleny na základě mediánu tělesné hmotnosti. Patiromer byl podáván jednou denně ve formě prášku pro perorální suspenzi.
Celkem 23 subjektů (14 subjektů ve věku od 12 do < 18 let a 9 subjektů ve věku od 6 do < 12 let) dokončilo fázi pro stanovení dávky a 21 subjektů (12 subjektů ve věku od 12 do < 18 let a 9 subjektů ve věku od 6 do < 12 let) dokončilo fázi dlouhodobé léčby. Žádný subjekt neukončil účast ve studii z bezpečnostních důvodů.
Primární cílový parametr účinnosti této studie byla změna hladiny draslíku v séru od výchozího stavu do 14. dne. U obou věkových skupin byl do 14. dne pozorován pokles hladin draslíku: průměrná změna hladiny draslíku oproti výchozí hodnotě byla -0,50 (SD 0,542) mEq/l ve věkové skupině od 12 do < 18 let a -0,14 (SD 0,553) mEq/l ve věkové skupině od 6 do < 12 let. Tyto změny zůstaly
v průběhu léčby po dobu trvání studie zachovány (obrázek 2).
Sekundární cílové parametry účinnosti byly podíl subjektů s hladinou draslíku v séru v cílovém rozmezí (3,8 až 5,0 mEq/l) 14. den (fáze pro stanovení dávky) a při návštěvě kdykoli až do konce
měsíce (fáze dlouhodobé léčby). Ve věkové skupině od 12 do < 18 let mělo hodnoty draslíku v séru v cílovém rozmezí 14. den 50,0 % subjektů a ve 26. týdnu 81,8 % subjektů. Jako vhodná počáteční dávka pro tuto věkovou skupinu se jeví 4,2 g patiromeru denně. Ve věkové skupině od 6 do < 12 let mělo hodnoty draslíku v séru v cílovém rozmezí 14. den pouze 12,5 % pacientů a ve 26. týdnu 22,2 % pacientů.
Obrázek 2. Průměrné (±95% CI) hladiny draslíku v séru (populace ze studie zaměřené na hodnocení bezpečnosti, n = 23)
VHa D7 D14 T3 T5 T7
T10
T14
Návštěva
T18
T22
T26 NS1 NS2b
7
Serum Potassium (mEq/L)
Draslík v séru (mEq/l)
6
5
BLᵃ D7 D14 W3 W5 W7 W10 W14 W18 W22 W26 FU1 FU2ᵇ
Visit
4
Cohort 1 (Ages 12 to <18): Starting Dose 4.2 g/day
Cohort 2 (Ages 6 to <12): Starting Dose 2 g/day
Kohorta 1 (věk 12 až < 18): počáteční dávka 4,2 g/den Kohorta 2 (věk 6 až < 12): počáteční dávka 2 g/den
Poznámky: a Za výchozí hodnotu je považována poslední dostupná hodnota z centrální laboratoře odebraná před podáním první dávky patiromeru.
b Následná návštěva 2 byla volitelná návštěva v centru a mohla být provedena telefonicky.
Údaje o hladině draslíku v séru ze dne zahájení dialýzy a později byly vyřazeny.
VH = výchozí hodnota, CI = interval spolehlivosti, D = den, NS=následné sledování, T = týden.
Ve věkové skupině od 12 do < 18 let byl 14. den a na konci léčby medián předepsané dávky patiromeru 4,2 g denně, respektive 8,4 g denně, a průměrná změna hladiny draslíku v séru oproti výchozí hodnotě byla -0,50 mEq/l, respektive -1,08 mEq/l. Ve věkové skupině od 6 do < 12 let byl
14. den a na konci léčby medián předepsané dávky patiromeru 6,0 g denně, respektive 8,0 g denně,
a průměrná změna hladiny draslíku v séru oproti výchozí hodnotě byla -0,14 mEq/l,
respektive -0,50 mEq/l. U subjektů ve věku 12 až 17 let se zdálo, že výsledky odpovědi na dávku kvalitativně prokazují, že vyšší dávka patiromeru byla spojena s větším snížením hladiny draslíku
v séru po dobu léčby. Výsledky z fáze pro stanovení dávky ve věkové skupině od 6 do < 12 let však nebyly průkazné. K stanovení přínosů a rizik je proto zapotřebí další hodnocení patiromeru u subjektů ve věku od 6 do < 12 let.
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Veltassa u dětí ve věku do 6 let v léčbě hyperkalemie (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).
Patiromer účinkuje tak, že váže draslík v gastrointestinálním traktu, což znamená, že sérová koncentrace není relevantní pro jeho účinnost. Vzhledem k nerozpustnosti a nevstřebatelnosti tohoto léčivého přípravku nebylo možné provést mnoho klasických farmakokinetických studií.
Patiromer se přibližně po 24 až 48 hodinách od požití vyloučí (rychlost závisí na průměrné době pasáže gastrointestinálním traktem).
Farmaceutické údaje - VELTASSA 8,4G
Uchovávejte a převážejte v chladu (2 °C – 8 °C).
Uchovává-li se přípravek Veltassa při pokojové teplotě (do 25 °C), je třeba ho použít do 6 měsíců od
vyjmutí z chladničky.
Bez ohledu na způsob uchovávání nelze přípravek Veltassa používat po uplynutí data použitelnosti uvedeného na sáčku.
Směs je třeba užít do 1 hodiny od vytvoření suspenze.
Veltassa 1 g prášek pro perorální suspenzi
1 g patiromeru ve formě prášku v sáčcích skládajících se z pěti vrstev: polyethylen, hliník, polyethylen, polyester a papír.
Velikosti balení: krabička s 60 sáčky. Veltassa 8,4 g prášek pro perorální suspenzi
8,4 g patiromeru ve formě prášku v sáčcích skládajících se z pěti vrstev: polyethylen, hliník, polyethylen, polyester a papír.
Velikosti balení: krabičky s 30, 60 nebo 90 sáčky a vícečetná balení obsahující 3 krabičky, z nichž každá obsahuje 30 sáčků.
Veltassa 16,8 g prášek pro perorální suspenzi
16,8 g patiromeru ve formě prášku v sáčcích skládajících se z pěti vrstev: polyethylen, hliník, polyethylen, polyester a papír.
Velikosti balení: krabičky s 30, 60 nebo 90 sáčky.
Veltassa 25,2 g prášek pro perorální suspenzi
25,2 g patiromeru ve formě prášku v sáčcích skládajících se z pěti vrstev: polyethylen, hliník, polyethylen, polyester a papír.
Velikosti balení: krabičky s 30, 60 nebo 90 sáčky. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.