ONDIBTA 100U/ML Injekční roztok v předplněném peru

Léčba diabetes mellitus u dospělých, dospívajících a dětí ve věku od 2 let.

Dávkování

Ondibta obsahuje inzulin-glargin, inzulinový analog s prodlouženým trváním účinku. Ondibta se má podávat jednou denně, v kteroukoliv denní dobu, ale každý den vždy ve stejnou dobu.

Dávkovací režim (dávka a doba podání) má být upraven individuálně. U pacientů s diabetem mellitem 2. typu se Ondibta může také podávat společně s perorálními antidiabetiky.

Síla tohoto přípravku se uvádí v jednotkách. Tyto jednotky se vztahují výhradně k přípravku Ondibta a liší se od mezinárodních jednotek (IU) nebo jednotek používaných k vyjádření síly u jiných inzulinových analogů (viz bod 5.1).

Zvláštní populace

Starší populace (věk ≥ 65 let)

U starších pacientů může postupné zhoršování funkce ledvin vést k trvalému snižování potřeby inzulinu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin může být potřeba inzulinu snížena v důsledku sníženého metabolismu inzulinu.

Porucha funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater může být potřeba inzulinu snížena v důsledku snížené kapacity pro glukoneogenezi a sníženého metabolismu inzulinu.

Pediatrická populace

• Dospívající a děti ve věku od 2 let a starší

  Bezpečnost a účinnost přípravku Ondibta byly stanoveny u dospívajících a dětí ve věku od 2 let a starších (viz bod 5.1). Dávkovací režim (dávka a doba podání) má být upraven individuálně.

• Děti mladší než 2 roky

Bezpečnost a účinnost přípravku Ondibta nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Převod z jiných inzulinů na přípravek Ondibta

Při převodu pacienta z léčebného režimu se střednědobě nebo dlouze působícím inzulinem na režim s přípravkem Ondibta může být nutné změnit dávkování bazálního inzulinu a upravit souběžnou antidiabetickou léčbu (dávku a dobu podání doplňkových pravidelných inzulinů nebo rychle působících inzulinových analogů nebo dávku perorálních antidiabetik).

Převod z NPH inzulinu podávaného dvakrát denně na přípravek Ondibta

Pacienti, kteří si mění režim s bazálním inzulinem a přecházejí z režimu s dvakrát denně podávaným NPH inzulinem (bazální inzulin) na režim s jedenkrát denně podávaným přípravkem Ondibta, mají snížit svou denní dávku bazálního inzulinu o 20–30 % během prvních týdnů léčby, aby se snížilo riziko noční a časné ranní hypoglykémie.

Převod z inzulin-glarginu 300 jednotek/ml na přípravek Ondibta

Přípravek Ondibta a inzulin glargin 300 jednotek/ml nejsou bioekvivalentní a nejsou přímo zaměnitelné. Pacienti, kteří si mění režim s bazálním inzulinem a přecházejí z režimu s jedenkrát denně podávaným nzulininzulin-glarginem 300 jednotek/ml na režim s jedenkrát denně podávaným přípravkem Ondibta, mají snížit svou denní dávku o přibližně 20 %, aby se snížilo riziko hypoglykémie.

Během prvních týdnů léčby má být toto snížení dávky alespoň částečně kompenzováno zvýšením dávky inzulinu podávaného před jídlem, po této periodě má být režim individuálně upraven.

Během převodu a v prvních týdnech po převodu se doporučuje pečlivé metabolické sledování.

Zlepšení metabolické kontroly a výsledná zvýšená citlivost k inzulinu si může vyžádat další úpravu dávkovacího režimu. Úprava dávky může být nutná také například, když se změní tělesná hmotnost pacienta nebo jeho životní styl, pokud dojde ke změně času podání dávky inzulinu, nebo nastanou-li další okolnosti, zvyšující sklon k hypoglykémii nebo hyperglykémii (viz bod 4.4).

U pacientů, kteří užívají vysoké dávky inzulinu z důvodu přítomnosti protilátek proti lidskému inzulinu, může dojít při užívání přípravku Ondibta ke zlepšení inzulinové odpovědi.

Způsob podání

Ondibta se podává subkutánně.

Ondibta se nesmí podávat intravenózně. Prodloužený účinek přípravku Ondibta závisí na injekční aplikaci do podkožní tkáně. Intravenózní podání obvyklé subkutánní dávky by mohlo vést k těžké hypoglykémii.

Nejsou klinicky významné rozdíly v sérových hladinách inzulinu nebo glukózy po podání přípravku Ondibta do břicha, do deltového svalu nebo do stehna. V rámci vybrané oblasti aplikace je nutno s každou injekcí střídat místo vpichu, aby se snížilo riziko lipodystrofie a kožní amyloidózy (viz bod 4.4 a 4.8).

Ondibta se nesmí mísit s žádnými jinými inzuliny, ani se nesmí ředit. Mísení nebo ředění může měnit jeho profil čas/účinek; mísení může způsobit precipitaci.

Předtím, než se Ondibta začne používat, je nutné si pozorně přečíst návod k použití, který je součástí příbalové informace (viz bod 6.6).

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.

Ondibta není inzulinem volby pro léčbu diabetické ketoacidózy. Místo něj se v takových případech doporučuje běžný inzulin podávaný intravenózně.

V případě nedostatečné úpravy glykémie nebo sklonu k hyperglykemickým nebo hypoglykemickým epizodám je nezbytné před zvážením úpravy dávky zkontrolovat, zda pacient dodržuje předepsaný léčebný režim, místa pro aplikaci a správnou injekční techniku a ostatní relevantní faktory.

Převod pacienta na jiný typ nebo značku inzulinu musí proběhnout pod přísným lékařským dohledem. Po změně síly, značky (výrobce), typu (normální lidský inzulin, NPH inzulin, lente, dlouze působící inzuliny atd.), původu (zvířecí, lidský, analoga lidského inzulinu) a/nebo výrobní metody může být zapotřebí upravit dávku.

Pacienti musí být poučeni, aby průběžně střídali místo vpichu za účelem snížení rizika vzniku lipodystrofie a kožní amyloidózy. Existuje možné riziko opožděné absorpce inzulinu a zhoršení kontroly hladiny glukózy po injekčním podání inzulinu do míst s těmito reakcemi. Byly hlášeny případy, kdy náhlá změna místa vpichu do nepostižené oblasti vedla k hypoglykémii. Po změně místa vpichu se doporučuje monitorování glukózy v krvi a je možné zvážit úpravu dávky antidiabetik.

Hypoglykémie

Doba výskytu hypoglykémie závisí na profilu účinku používaných inzulinů, a může se proto měnit při změně léčebného režimu. Vzhledem k déle trvajícím dodávkám bazálního inzulinu při používání přípravku Ondibta je možno očekávat menší výskyt nočních

hypoglykémií, ale více hypoglykémií časně ráno.

Zvláštní opatrnost a intenzivní monitorování hladiny glukózy v krvi se doporučuje u těch pacientů, u kterých mohou být hypoglykemické epizody zvláště klinicky významné: u pacientů s významnými stenózami koronárních arterií nebo krevních cév zásobujících mozek (riziko kardiálních nebo cerebrálních komplikací hypoglykémie), stejně jako u pacientů s proliferativní retinopatií, zvláště není-li léčena fotokoagulací (riziko přechodné amaurózy vyvolané hypoglykémií).

Pacienti mají být obeznámeni s okolnostmi, za kterých jsou varovné příznaky hypoglykémie oslabeny. Varovné symptomy hypoglykémie mohou být změněny, být méně výrazné nebo mohou zcela chybět u některých rizikových skupin. K nim patří pacienti:

• u kterých byla glykemická kontrola význačně zlepšena,

• u kterých se hypoglykémie vyvíjí postupně,

• starší pacienti,

• po převedení ze zvířecího inzulinu na lidský inzulin,

• u kterých je přítomna autonomní neuropatie,

• s anamnézou dlouhodobého diabetu,

• s psychiatrickým onemocněním,

• současně léčení některými dalšími léčivými přípravky (viz bod 4.5).

Takové situace mohou vést k těžké hypoglykémii (a možné ztrátě vědomí), dříve než si pacient hypoglykémii stihne uvědomit.

Prodloužený účinek inzulin-glarginu podaného subkutánně může oddálit zotavení z hypoglykémie.

Pokud jsou zaznamenány normální nebo snížené hladiny glykovaného hemoglobinu, je nutno vzít v úvahu možnost rekurentních, nerozpoznaných (zejména nočních) epizod hypoglykémie.

Nezbytnými předpoklady pro snížení rizika hypoglykémie jsou dodržování dávky a dietního režimu pacientem, správné podávání inzulinu a schopnost pacienta rozpoznat příznaky hypoglykémie. Faktory zvyšující sklon k hypoglykémii vyžadují zvlášť pečlivé sledování a mohou si vynutit úpravu dávky. Patří mezi ně:

• změna oblasti injekční aplikace,

• zlepšení citlivosti k inzulinu (např. odstraněním stresových faktorů),

• nezvyklá, zvýšená nebo prodloužená fyzická aktivita,

• přidružené nemoci (např. zvracení, průjem),

• neadekvátní příjem potravy,

• vynechání jídla,

• konzumace alkoholu,

• některé nekompenzované poruchy endokrinního systému (např. u hypotyreózy a u nedostatečnosti adenohypofýzy nebo adrenokortikální nedostatečnosti),

• současná léčba některými jinými léčivými přípravky (viz bod 4.5).

Přidružené nemoci

Přidružené nemoci vyžadují intenzivní metabolický monitoring. V mnoha případech jsou indikovány testy na ketolátky v moči a často je nutná úprava dávky inzulinu. Potřeba inzulinu je často zvýšená. Pacienti s diabetem 1. typu musí pokračovat v pravidelném příjmu alespoň malého množství sacharidů dokonce i tehdy, když jsou schopni jíst pouze málo nebo nejí vůbec, nebo zvrací atd., a nesmějí nikdy vynechat inzulin úplně.

Inzulinové protilátky

Podávání inzulinu může způsobit tvorbu inzulinových protilátek. Přítomnost těchto inzulinových protilátek může ve vzácných případech vyžadovat úpravu dávky inzulinu, aby se upravila tendence k hyperglykémii nebo hypoglykémii (viz bod 5.1).

Zacházení s předplněným perem Ondibta

Přípravek Ondibta 100 jednotek/ml v předplněném peru je vhodný pouze pro subkutánní injekce. Předtím, než se Ondibta začne používat, je nutné si pozorně přečíst návod k použití, který je součástí příbalové informace. Ondibta se musí používat tak, jak je doporučeno v tomto návodu k použití (viz bod 6.6).

Chyby v medikaci

Byly hlášeny chyby v medikaci, kdy byly omylem podány jiné, zejména krátce působící inzuliny namísto inzulin-glarginu. Před každým podáním injekce musí být vždy zkontrolován štítek inzulinu, aby nedošlo k záměně inzulin-glarginu a jiných inzulinů.

Kombinace přípravku Ondibta s pioglitazonem

Zejména u pacientů s rizikovými faktory pro vznik srdečního selhání byly při podávání pioglitazonu v kombinaci s inzulinem hlášeny případy srdečního selhání. To je třeba mít na paměti, pokud je zvažována léčba přípravkem Ondibta v kombinaci s pioglitazonem. Jestliže je tato kombinace použita, je třeba pacienty sledovat, zda se u nich neobjevují známky a příznaky srdečního selhání, zvýšení tělesné hmotnosti a edém.

Dojde-li k jakémukoli zhoršení srdečních příznaků, je zapotřebí léčbu pioglitazonem ukončit.

Pomocné látky se známým účinkem

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Řada látek ovlivňuje metabolismus glukózy a může vyžadovat úpravu dávky inzulin-glarginu.

Mezi látky, které mohou zvýšit hypoglykemizující účinek a zvýšit náchylnost k hypoglykémii, patří perorální antidiabetika, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), disopyramid, fibráty, fluoxetin, inhibitory monoaminooxidázy (MAO), pentoxifylin, propoxyfen, salicyláty a sulfonamidová antibiotika.

Mezi látky, které mohou snižovat hypoglykemizující účinek, patří kortikosteroidy, danazol, diazoxid, diuretika, glukagon, isoniazid, estrogeny a progestogeny, deriváty fenothiazinu, somatropin, sympatomimetika [např. epinefrin (adrenalin), salbutamol, terbutalin], thyreoidní hormony, atypické antipsychotické léčivé přípravky (např. klozapin a olanzapin) a inhibitory proteáz.

Betablokátory, klonidin, soli lithia nebo alkohol mohou zesílit nebo zeslabit hypoglykemizující účinek inzulinu. Pentamidin může vyvolat hypoglykémii, po které může někdy následovat hyperglykémie.

Navíc vlivem sympatolytických léčivých přípravků, jako jsou betablokátory, klonidin, guanethidin a reserpin, mohou být známky adrenergní kontraregulace sníženy nebo mohou zcela chybět.

Těhotenství

Nejsou k dispozici klinické údaje z kontrolovaných klinických studií o podávání inzulin-glarginu během těhotenství. Velké množství údajů u těhotných žen (více než 1 000 těhotenství) nenaznačuje žádné specifické nežádoucí účinky inzulin-glarginu na těhotenství ani žádnou specifickou malformační či fetální/neonatální toxicitu inzulin-glarginu. Údaje získané ve studiích na zvířatech neodhalily reprodukční toxicitu.

V případě klinické potřeby je možné zvážit použití přípravku Ondibta během těhotenství.

U pacientek s preexistujícím diabetem nebo s těhotenským diabetem je nutné během těhotenství udržovat dobrou metabolickou kontrolu, aby se předešlo nepříznivým důsledkům v souvislosti s hyperglykémií. Potřeba inzulinu může klesat během prvního trimestru a obecně se zvyšuje během druhého a třetího trimestru. Okamžitě po porodu potřeba inzulinu rapidně poklesne (zvýšené riziko hypoglykémie). Pečlivý monitoring glukózy je nutný.

Kojení

Není známo, zda je inzulin-glargin vylučován do lidského mateřského mléka. Vzhledem k tomu, že jako peptid je inzulin-glargin štěpen v lidském gastrointestinálním traktu na aminokyseliny, nepředpokládá se po požití inzulin-glarginu žádný metabolický účinek na kojeného novorozence/kojené dítě. Kojící ženy mohou vyžadovat úpravu dávky inzulinu a diety.

Fertilita

Studie na zvířatech neodhalily přímé škodlivé účinky týkající se fertility.

Schopnost koncentrace a reakce pacienta může být zhoršena následkem hypoglykémie nebo hyperglykémie, nebo např. následkem poruchy zraku. To může představovat riziko v situacích, kde jsou tyto schopnosti zvláště důležité (např. při řízení vozidla nebo obsluze strojů).

Pacient má být obeznámen s opatřeními zabraňujícími vzniku hypoglykémie během řízení. To je důležité zejména u těch, kteří mají sníženou nebo chybějící vnímavost k varovným příznakům hypoglykémie nebo mají časté epizody hypoglykémie. Je třeba zvážit, zda řízení nebo obsluha strojů jsou za těchto okolností vhodné.

Souhrn bezpečnostního profilu

Hypoglykémie (velmi časté), obecně nejčastější nežádoucí účinek inzulinové terapie, se může objevit, jestliže je dávka inzulinu vzhledem k jeho potřebě příliš vysoká (viz bod 4.4).

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

V klinických studiích byly zaznamenány následující související nežádoucí účinky, které jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a podle klesající incidence (velmi časté: ≥ 1/10; časté: ≥ 1/100 až < 1/10; méně časté: ≥ 1/1 000 až < 1/100; vzácné ≥ 1/10 000 až < 1/1 000; velmi vzácné: < 1/10 000; není známo: z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy metabolismu a výživy

Těžké hypoglykemické ataky, zvláště pokud jsou rekurentního charakteru, mohou vést k neurologickému poškození. Dlouhotrvající nebo těžké hypoglykemické epizody mohou být život ohrožující.

U mnoha pacientů předcházejí známky adrenergní kontraregulace známkám a příznakům neuroglykopenie. Obecně platí, že čím větší a rychlejší je pokles glukózy v krvi, tím výraznější je jev kontraregulace a jeho symptomy (viz bod 4.4).

Poruchy imunitního systému

Alergické reakce okamžitého typu na inzulin jsou vzácné. Takové reakce na inzulin (včetně inzulin-glarginu) nebo na pomocnou látku mohou být doprovázeny například generalizovanými kožními reakcemi, angioedémem, bronchospasmem, hypotenzí a šokem a mohou být život ohrožující.

Poruchy oka

Výrazná změna v glykémii může být příčinou přechodného zhoršení zraku, způsobeného přechodnou změnou napětí a indexu lomu čoček.

Dlouhodobé zlepšení glykemické kontroly snižuje riziko progrese diabetické retinopatie. Avšak intenzivní inzulinová terapie s prudkým zlepšením glykemické kontroly může být spojena s přechodným zhoršením diabetické retinopatie. U pacientů s proliferativní retinopatií, zvláště pokud nebyla léčena laserem, mohou těžké hypoglykemické epizody vyvolat přechodnou amaurózu.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

V místě vpichu se může vyvinout lipodystrofie a kožní amyloidóza vedoucí ke zpoždění lokální absorpce inzulinu. Plynulé střídání místa vpichu v oblasti aplikace může pomoci omezit tyto reakce nebo jim předejít (viz bod 4.4).

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Reakce v místě vpichu zahrnují zčervenání, bolest, svědění, vyrážku, otok nebo zánět. Většina mírných reakcí na inzulin v místě vpichu obvykle odezní během několika dnů nebo několika týdnů.

Vzácně může být inzulin příčinou retence sodíku a vzniku otoků, zvláště je-li předchozí špatná metabolická kontrola zlepšena intenzivní inzulinovou terapií.

Pediatrická populace

Všeobecně je bezpečnostní profil u dětí a dospívajících (≤ 18 let) podobný bezpečnostnímu profilu u dospělých.

Hlášení o nežádoucích účincích, získaná po uvedení přípravku na trh, zahrnovala relativně častější reakce v místě vpichu (bolest v místě vpichu, reakce v místě vpichu) a kožní reakce (vyrážka, kopřivka) u dětí a dospívajících (≤ 18 let) než u dospělých.

Nejsou dostupné žádné údaje o bezpečnosti z klinických studií u dětí mladších než 2 roky.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Příznaky

Předávkování inzulinem může vést k těžké a někdy dlouhodobé a život ohrožující hypoglykémii.

Léčba

Mírné hypoglykemické epizody mohou být obvykle zvládnuty perorálním podáním sacharidů. Může být potřeba upravit dávku léčivého přípravku, dietní režim nebo fyzickou aktivitu.

Závažnější epizody spojené s kómatem, křečemi nebo neurologickou poruchou mohou být léčeny glukagonem nebo intravenózně podanou koncentrovanou glukózou. Dlouhodobé podávání sacharidů a sledování stavu je nezbytné, protože hypoglykémie se může po zjevném klinickém zlepšení opakovat.