RAPISCAN 400MCG Injekční roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - RAPISCAN 400MCG
Tento přípravek je určen pouze k diagnostickým účelům.
Rapiscan je selektivní koronární vazodilatátor pro použití u dospělých pacientů jako farmakologická zátěžová látka pro:
-
zobrazení perfuze myokardu (myocardial perfusion imaging, MPI) u pacientů, kteří nejsou schopni podstoupit adekvátní fyzickou zátěž.
-
měření frakční průtokové rezervy (FFR) stenózy jedné koronární tepny během invazivní koronární angiografie v případě, že nejsou předpokládána opakovaná měření FFR (viz body 4.2 a 5.1).
Léčba přípravkem Rapiscan je omezena na použití ve zdravotnickém zařízení, kde je k dispozici vybavení pro kardiologické monitorování a resuscitaci.
Dávkování
Doporučená dávka je jedna injekce 400 mikrogramů regadenosonu (5 ml) do periferní žíly, bez nutnosti úpravy dávkování podle tělesné hmotnosti.
Pacienti nesmí alespoň 12 hodin před podáním přípravku Rapiscan konzumovat žádné produkty obsahující metylxantiny (např. kofein) ani žádné léčivé přípravky obsahující teofylin (viz bod 4.5).
Pokud je to možné, měl by se alespoň dva dny před podáním přípravku Rapiscan vysadit dipyridamol (viz bod 4.5).
K zmírnění závažných a/nebo perzistentních nežádoucích účinků regadenosonu se může použít aminofylin, ale nemá se používat výhradně k ukončení záchvatu křečí způsobených přípravkem Rapiscan (viz bod 4.4).
Regadenoson způsobuje rychlé zvýšení srdečního tepu (viz body 4.4 a 5.1). Pacienti musí zůstat sedět nebo ležet a musí se sledovat v častých intervalech po podání injekce až do doby, kdy se parametry EKG, srdeční tep a krevní tlak vrátí zpět na hodnoty před podáním dávky.
Opakované použití
Pro použití při MPI: Tento přípravek se smí podávat pouze jednou za 24 hodin. Bezpečnost a snášenlivost při opakovaném použití tohoto přípravku během 24 hodin nebyla stanovena.
Pro použití při FFR: Tento přípravek nesmí být podáván více než dvakrát během 24 hodin, s nejméně 10minutovým odstupem podání. Jsou-li během 24 hodin podány dvě dávky s 10minutovým odstupem, nejsou pro druhou injekci léčivého přípravku Rapiscan k dispozici úplné bezpečnostní údaje.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost regadenosonu u dětí mladších 18 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.
Starší pacienti
Není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
Není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Porucha funkce ledvin
Není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Způsob podání Intravenózní podání.
Zobrazení perfuze myokardu (MPI):
-
Přípravek Rapiscan se má podat jako rychlá, 10sekundová injekce do periferní žíly za použití katétru či jehly o velikosti 22 G nebo větších.
-
Ihned po injekci přípravku Rapiscan je třeba podat 5 ml injekčního roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%).
-
Akviziční protokol pro MPI má být v souladu s doporučenými postupy pro klinickou praxi.
Frakční průtoková rezerva (FFR):
-
Přípravek Rapiscan se má podat jako rychlá, 10sekundová injekce do periferní žíly za použití katétru či jehly o velikosti 22 G nebo větších.
-
Ihned po injekci přípravku Rapiscan je třeba podat 10 ml injekčního roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%).
-
Hodnota FFR má být měřena jako nejnižší hodnota poměru Pd/Pa dosažená při stabilním stavu hyperémie.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
-
Atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně nebo dysfunkce sinusového uzlu, pokud nemají tito pacienti funkční umělý kardiostimulátor.
-
Nestabilní angina pectoris, která nebyla stabilizovaná medikamentózní terapií.
-
Závažná hypotenze.
-
Dekompenzované srdeční selhání.
Regadenoson může způsobovat závažné a život ohrožující reakce, včetně těch uvedených níže (viz také bod 4.8). Nepřetržitě se musí sledovat EKG a životní funkce se musí sledovat v častých intervalech až do doby, kdy se parametry EKG, srdeční tep a krevní tlak vrátí zpět na hodnoty před
podáním dávky. Regadenoson se musí používat s opatrností a smí se podávat pouze ve zdravotnickém zařízení, kde je k dispozici vybavení pro kardiologické monitorování a resuscitaci. K zmírnění závažných nebo perzistentních nežádoucích účinků regadenosonu je možné podat aminofylin v dávkách v rozsahu od 50 mg do 250 mg pomalou intravenózní injekcí (50 mg až 100 mg po dobu
30-60 sekund), ale nemá se používat výhradně k ukončení záchvatu křečí způsobených regadenosonem.
Ischémie myokardu
Fatální srdeční zástava, život ohrožující ventrikulární arytmie a infarkt myokardu mohou být následkem ischémie způsobené farmakologickými zátěžovými látkami jako je regadenoson.
Regadenoson je třeba používat s opatrností u pacientů s nedávným infarktem myokardu. Pacienti s nedávným (v průběhu 3 měsíců) infarktem myokardu byli vyloučeni z klinických studií s využitím SPECT (single photon emission computed tomography, jednofotonová emisní výpočetní tomografie) MPI prováděných s regadenosonem.
Z klinických hodnocení zkoumajících měření FFR byli vyloučeni pacienti s akutním infarktem myokardu nebo během 5 dnů po akutním infarktu myokardu.
Blokáda sinoatriálního a atrioventrikulárního uzlu
Agonisté adenosinových receptorů včetně regadenosonu mohou způsobit ochabnutí sinoatriálních (SA) a AV uzlů a způsobit tím AV blokádu prvního, druhého nebo třetího stupně nebo sinusovou bradykardii.
Hypotenze
Agonisté adenosinových receptorů včetně regadenosonu způsobují arteriální vazodilataci a hypotenzi. Riziko závažné hypotenze může být vyšší u pacientů s autonomní dysfunkcí, hypovolemií, stenózou kmene levé koronární tepny, valvulární stenózou srdce, perikarditidou nebo perikardiální efuzí nebo stenózou karotické tepny s cerebrovaskulární insuficiencí.
Zvýšený krevní tlak
Regadenoson může způsobit klinicky významné zvýšení krevního tlaku, které u některých pacientů může vést k hypertenzní krizi (viz bod 4.8). Riziko významného zvýšení krevního tlaku může být vyšší u pacientů s neléčenou hypertenzí. Je třeba zvážit oddálení podávání regadenosonu do té doby, než bude krevní tlak dobře upraven.
Kombinace s fyzickou zátěží
Použití regadenosonu s fyzickou zátěží je spojováno se závažnými nežádoucími účinky včetně hypotenze, hypertenze, synkopy a srdeční zástavy. Pacienti, u kterých se vyskytly jakékoli příznaky nebo známky ukazující na akutní ischemii myokardu během zátěže nebo zotavení, mají pravděpodobně zvláště vysoké riziko závažných nežádoucích účinků.
Transitorní ischemické ataky a cerebrovaskulární příhoda
Regadenoson může způsobit transitorní ischemickou ataku (viz bod 4.8). Na základě post- marketingových zkušeností se vyskytly zprávy o cerebrovaskulární příhodě (CMP).
Riziko epileptického záchvatu
Opatrnosti je zapotřebí při podávání regadenosonu pacientům s epileptickými záchvaty v anamnéze nebo s jinými rizikovými faktory pro výskyt křečí včetně současného podávání léčivých přípravků, snižujících záchvatový práh (jako jsou např. antipsychotika, antidepresiva, theofyliny, tramadol, systémové steroidy a chinolony).
Aminofylin je třeba používat s opatrností u pacientů s epileptickými záchvaty v anamnéze nebo
s jinými rizikovými faktory pro výskyt křečí, jelikož může prodloužit křeče nebo způsobit opakované křeče kvůli svým prokřečovým účinkům. Proto se podávání aminofylinu výhradně k ukončení křečí vyvolaných regadenosonem nedoporučuje.
Fibrilace nebo flutter síní
Regadenoson je třeba používat s opatrností u pacientů s fibrilací nebo flutterem síní v anamnéze.
V rámci zkušeností po uvedení přípravku na trh se vyskytly případy zhoršení nebo recidivy fibrilace síní po podání regadenosonu.
Bronchokonstrikce
Regadenoson může způsobit bronchokonstrikci a zástavu respirační funkce (viz bod 4.8), zejména u pacientů se známým bronchokonstriktivním onemocněním, nebo s podezřením na bronchokonstriktivní onemocnění, chronickou obstruktivní plicní nemocí (chronic obstructive pulmonary disease, COPD) nebo astmatem. Před podáním regadenosonu má být k dispozici vhodná bronchodilatační léčba a vybavení pro resuscitaci.
Syndrom dlouhého intevalu QT
Regadenoson stimuluje sympatickou aktivitu a může zvýšit riziko ventrikulárních tachyarytmií u pacientů se syndromem dlouhého intervalu QT.
Upozornění týkající se pomocných látek
Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce. Injekce roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) podávaná po regadenosonu však obsahuje 45 mg sodíku. Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku.
Metylxantiny
Metylxantiny (např. kofein a teofylin) jsou nespecifičtí antagonisté adenosinových receptorů a mohou interferovat s vazodilatační aktivitou regadenosonu (viz bod 5.1). Pacienti nesmí alespoň 12 hodin před podáním regadenosonu konzumovat žádné léčivé přípravky obsahující metylxantiny ani žádné léčivé přípravky obsahující teofylin (viz bod 4.2).
Dipyridamol
Dipyridamol zvyšuje hladinu adenosinu v krvi a odezva na regadenoson se může změnit, když se zvýší hladina adenosinu v krvi. Pokud je to možné, měl by se alespoň dva dny před podáním regadenosonu vysadit dipyridamol (viz bod 4.2).
Kardioaktivní léčivé přípravky
V klinických studiích byl regadenoson podáván pacientům užívajícím jiné kardioaktivní léčivé přípravky (tj. β-blokátory, blokátory kalciového kanálu, inhibitory ACE, nitráty, srdeční glykosidy a blokátory angiotenzinových receptorů) bez zjevných účinků na profil bezpečnosti nebo účinnosti regadenosonu.
Další interakce
Regadenoson neinhibuje metabolizmus substrátů pro CYP1A2, CYP2C8, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6 nebo CYP3A4 v mikrozómech lidských jater, což naznačuje, že je nepravděpodobné, aby měnil farmakokinetické vlastnosti léčivých přípravků metabolizovaných těmito enzymy cytochromu P450.
Regadenoson neinhibuje významně transportéry OAT1, OAT3, OCT1, OATP1B1, OATP1B3, MATE1, MATE2-K, BCRP, P-gp, BSEP, ENT 1 nebo ENT2 při 1 µM. Tyto údaje jsou nedostatečné k učinění závěru o rizicích interakcí na úrovni těchto transportérů vzhledem k tomu, že ve většině případů byla vyhodnocována jedna koncentrace.
Regadenoson může mít mírný inhibiční účinek na aktivní renální transportér OCT2 a bylo zjištěno, že je pravděpodobně substrátem pro transport zprostředkovaný BCRP, ENT1 nebo ENT2. Při dané navrhované době trvání použití je však nepravděpodobné, že by byly účinky transportérů léčiv klinicky relevantní.
Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání regadenosonu těhotným ženám nejsou k dispozici. Nebyly provedeny studie na zvířatech ohledně pre- a postnatálního vývoje. Ve studiích embryo-fetálního vývoje byla zaznamenána fetotoxicita, ne však teratogenita (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé. Regadenoson lze v těhotenství použít pouze v případě, že je to nevyhnutelně nutné.
Kojení
Není známo, zda se regadenoson vylučuje do lidského mateřského mléka. Vylučování regadenosonu do mléka nebylo u zvířat studováno. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání regadenosonu. Jestliže je regadenoson podáván, žena nemá kojit po dobu alespoň 10 hodin (to je nejméně 5násobek poločasu plazmatické eleminace) po podání regadenosonu.
Fertilita
Studie fertility s regadenosonem nebyly provedeny (viz bod 5.3).
Podávání regadenosonu může způsobovat brzy po podání nežádoucí účinky, jako například závratě, bolest hlavy a dyspnoe (viz bod 4.8). Většina nežádoucích účinků je však mírná a přechodné povahy a během 30 minut po podání regadenosonu odezní. Proto je regadenoson považován, po dokončení léčby a odeznění nežádoucích účinků, za přípravek, který nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Souhrn bezpečnostního profilu
Nežádoucí účinky u většiny pacientů léčených regadenosonem v klinických studiích byly mírné, přechodné povahy (obvykle odezněly během 30 minut po podání regadenosonu) a nevyžadovaly zásah lékaře. Nežádoucí účinky se objevily u asi 80 % pacientů. Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky během klinických studií u celkem 1 651 pacientů/dobrovolníků byly: dyspnoe (29 %), bolest hlavy (27 %), zarudnutí (23 %), bolest na hrudi (19 %), změny ST úseků v elektrokardiogramu (18 %), gastrointestinální diskomfort (15 %) a závratě (11 %).
Regadenoson může způsobit ischemii myokardu (potenciálně spojenou s fatální srdeční zástavou, život ohrožující ventrikulární arytmií a infarktem myokardu), hypotenzi vedoucí k synkopě a přechodným ischemickým záchvatům, zvýšení krevního tlaku vedoucí k hypertenzi a hypertenzním krizím, a blokádu SA/AV uzlu vedoucí k AV blokádě prvního, druhého nebo třetího stupně nebo sinusovou bradykardii vyžadující lékařský zásah (viz bod 4.4). Příznaky hypersenzitivity (vyrážka, kopřivka, angioedém, anafylaxe a/nebo stažení hrdla) se mohou objevit okamžitě nebo opožděně.
K zmírnění závažných nebo perzistentních nežádoucích účinků regadenosonu se může použít aminofylin, ale nemá se používat výhradně k ukončení záchvatu křečí vyvolaných regadenosonem (viz bod 4.4).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Hodnocení nežádoucích účinků v souvislosti s regadenosonem je založeno na údajích o bezpečnosti z klinických studií a na postmarketingových zkušenostech. Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny v tabulce níže a jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů a četnosti výskytu. Četnosti výskytu jsou vyjádřeny jako velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) a vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
| Poruchy imunitního systému: | |
| Méně časté | hypersenzitivní reakce zahrnující: vyrážku, kopřivku, angioedém, anafylaxi |
| Psychiatrické poruchy: | |
| Méně časté | úzkost, insomnie |
| Poruchy nervového systému: | |
| Velmi časté | bolest hlavy, závratě |
| Časté | parestezie, hypestezie, dysgeuzie |
| Méně časté | křeče, synkopa, přechodný ischemický záchvat, nereagování na podněty, snížená úroveň vědomí, tremor, somnolence |
| Vzácné | cévní mozková příhoda |
| Poruchy oka: | |
| Méně časté | rozmazané vidění, bolest očí |
| Poruchy ucha a labyrintu | |
| Méně časté | tinitus |
| Srdeční poruchy | |
| Velmi časté | změny ST úseků na elektrokardiogramu |
| Časté | angina pectoris, atrioventrikulární blokáda, tachykardie, palpitace, další abnormality na EKG včetně prodlouženého upraveného intervalu QT na elektrokardiogramu |
| Méně časté | srdeční zástava, infarkt myokardu, celková AV blokáda, bradykardie, flutter síní, nově vzniklá fibrilace síní, zhoršení nebo recidiva fibrilace síní |
| Cévní poruchy: | |
| Velmi časté | zarudnutí |
| Časté | hypotenze |
| Méně časté | hypertenze, bledost, studené končetiny |
| Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: | |
| Velmi časté | dyspnoe |
| Časté | svírání v krku, dráždění v krku, kašel |
| Méně časté | tachypnoe, sípání |
| Není známo | bronchospasmus, zástava dýchání |
| Gastrointestinální poruchy: | |
| Velmi časté | gastrointestinální diskomfort |
| Časté | zvracení, nauzea, diskomfort v ústech |
| Méně časté | abdominální distenze, průjem, fekální inkontinence |
| Poruchy kůže a podkoží tkáně: | |
| Časté | hyperhidróza |
| Méně časté | erytém |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: | |
| Časté | bolest zad, šíje nebo čelisti, bolest v končetinách, muskuloskeletální diskomfort |
| Méně časté | artralgie |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | |
| Velmi časté | bolest na hrudi |
| Časté | malátnost, astenie |
| Méně časté | bolest v místě vpichu injekce, celková bolest těla |
Popis vybraných nežádoucích účinků
Fatální srdeční zástava, život ohrožující ventrikulární arytmie a infarkt myokardu mohou být následkem ischémie způsobené farmakologickými zátěžovými látkami. Před podáním regadenosonu musí být k dispozici vybavení pro kardiologickou resuscitaci a školený personál (viz bod 4.4).
Sinoatriální a atrioventrikulární nodální blokáda
Regadenoson může způsobit ochabnutí SA a AV uzlů, a způsobit tím AV blokádu prvního, druhého nebo třetího stupně nebo sinusovou bradykardii vyžadující lékařský zásah. V klinických studiích se během 2 hodin po podání regadenosonu vyvinula AV blokáda prvního stupně (PR prodloužení
> 220 ms) u 3 % pacientů; u jednoho pacienta se po podání regadenosonu objevila přechodná AV blokáda druhého stupně s jedním vynechaným stahem. Z postmarketingových zkušeností byla hlášena srdeční blokáda třetího stupně a asystola během několika minut po podání regadenosonu.
Hypotenze
Agonisté adenosinových receptorů včetně regadenosonu způsobují arteriální vazodilataci a hypotenzi. V klinických studiích byl během 45 minut po podání regadenosonu pozorován snížený systolický
krevní tlak (> 35 mm Hg) u 7 % pacientů a snížený diastolický krevní tlak (> 25 mm Hg) u 4 % pacientů. Riziko závažné hypotenze může být vyšší u pacientů s autonomní dysfunkcí, hypovolemií, stenózou kmene levé koronární tepny, valvulární stenózou srdce, perikarditidou nebo perikardiální efuzí nebo stenózou karotické tepny s cerebrovaskulární insuficiencí. Z postmarketingových zkušeností byla hlášena synkopa a přechodný ischemický záchvat.
Zvýšený krevní tlak
V klinických studiích bylo pozorováno zvýšení systolického krevního tlaku (≥ 50 mm Hg) u 0,7 % pacientů a zvýšení diastolického krevního tlaku (≥ 30 mm Hg) u 0,5 % pacientů. U většiny případů ustoupilo zvýšení během 10 až 15 minut, ale v některých případech bylo zvýšení pozorováno po 45 minutách po podání.
Syndrom prodlouženého QT
Regadenoson zvyšuje sympatický nervový tonus, což způsobuje zvýšení srdečního tepu a zkrácení intervalu QT. U pacientů se syndromem dlouhého intervalu QT může sympatická stimulace vest k menšímu zkrácení intervalu QT než obvykle a může dokonce způsobit paradoxní vzrůst intervalu QT. U těchto pacientů se může objevit syndrom R na T, kdy extrasystola přerušuje T vlnu předchozího stahu a zvyšuje se tak riziko ventrikulární tachyarytmie.
Bolesti hlavy
Bolest hlavy byla hlášena u 27 % pacientů v klinických studiích po podání regadenosonu. Bolest hlavy byla u 3 % pacientů považována za závažnou.
Populace starších pacientů
Starší pacienti (≥ 75 let; n = 321) měli podobný profil nežádoucích účinků v porovnání s mladšími pacienty (< 65 let; n = 1 016), byl však u nich vyšší výskyt hypotenze (2 % oproti < 1 %).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Ve studii zdravých dobrovolníků se příznaky zarudnutí, závratě a zvýšeného srdečního tepu hodnotily jako nesnesitelné při dávce regadenosonu větší než 0,02 mg/kg.
Léčba
K zmírnění závažných nebo perzistentních nežádoucích účinků regadenosonu se může použít aminofylin. Podání aminofylinu výhradně za účelem ukončení záchvatu křečí vyvolaných regadenosonem se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Farmakologické vlastnosti - RAPISCAN 400MCG
Farmakoterapeutická skupina: Kardiaka, jiná kardiaka, ATC kód: C01EB21 Mechanizmus účinku
Regadenoson je nízkoafinitní agonista (Ki ≈ 1,3 µM) pro adenosinový receptor A2A, s nejméně 10krát nižší afinitou pro adenosinový receptor A1 (Ki > 16,5 µM) a velmi nízkou, pokud vůbec nějakou, afinitou pro adenosinové receptory A2B a A3. Aktivace adenosinového receptoru A2A způsobuje koronární vazodilataci a zvyšuje koronární krevní průtok (coronary blood flow, CBF). Přes nízkou afinitu pro adenosinový receptor A2A má regadenoson vysokou schopnost k zvýšení koronární kondukce v izolovaných srdcích potkanů a morčat, s EC50 hodnotami 6,4 nM, resp. 6,7-18,6 nM.
Regadenoson vykazuje selektivitu (≥ 215krát) k zvýšení koronární kondukce (odezva zprostředkovaná A2A) v porovnání k zpomalení srdeční kondukce AV uzlů (odezva zprostředkovaná A1), což bylo měřeno jako čas AV kondukce (srdce potkana) nebo interval S-H (srdce morčete). Regadenoson přednostně zvyšoval krevní průtok v koronárním ve srovnání s periferním (přední končetiny, mozek, plíce) arteriálním řečištěm u anestetizovaných psů.
Farmakodynamické účinky
Koronární krevní průtok
Regadenoson způsobuje rychlý nárůst CBF, který trvá krátkou dobu. U pacientů podstupujících koronární katetrizaci byla použita metoda dopplerovské ultrasonografie s impulzně modulovanou nosnou vlnou (pulsed-wave) k měření průměrné maximální rychlosti (average peak velocity, APV) CBF před podáním a až po dobu 30 minut po podání regadenosonu (400 mikrogramů, intravenózně). Průměrná hodnota APV vzrostla více než dvojnásobně po 30 sekundách a snížila se na méně než polovinu maximálního účinku během 10 minut (viz bod 5.2).
Resorpce radiofarmaka v myokardu je úměrná CBF. Jelikož regadenoson zvyšuje krevní tok v normálních koronárních artériích s malým nebo žádným nárůstem v stenotických artériích, regadenoson způsobuje relativně menší resorpci radiofarmaka ve vaskulárních oblastech zásobených stenotickými artériemi. Resorpce radiofarmaka v myokardu po podání regadenosonu je proto větší v oblastech prokrvovaných normálními artériemi ve srovnání se stenotickými artériemi. Totéž platí i pro měření FFR, kde je maximální průtok krve myokardem snížen v přítomnosti závažné stenózy koronární tepny.
Zobrazení perfuze myokardu (MPI)
Hemodynamické účinky
Většina pacientů zaznamenává rychlé zvýšení srdečního tepu. Největší průměrná změna od počáteční hodnoty (21 tepů/min) se objevuje asi 1 minutu po podání regadenosonu. Níže v části CMR MPI
s odkazem na příslušnou literaturu je však popsáno zvýšení srdeční frekvence až o 42 tepů/min. Srdeční tep se vrátí do původního stavu během 10 minut. Změny systolického a diastolického krevního tlaku byly různé, s největší průměrnou změnou v systolickém tlaku −3 mm Hg a v diastolickém tlaku −4 mm Hg asi 1 minutu po podání regadenosonu. U některých pacientů bylo pozorováno zvýšení krevního tlaku (maximální systolický krevní tlak 240 mm Hg a maximální diastolický krevní tlak 138 mm Hg).
Respirační účinky
Adenosinové receptory A2B a A3 byly prokázány jako účinné v patofyziologii bronchokonstrikce u citlivých osob (tj. astmatiků). V in vitro studiích bylo prokázáno, že regadenoson má pro adenosinové receptory A2B a A3 nízkou vazebnou afinitu. Výskyt redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty po podání regadenosonu byl hodnocen ve třech randomizovaných kontrolovaných klinických studiích.
V první studii s 49 pacienty se středně závažnou až závažnou COPD byla po podání dávky regadenosonu nebo placeba míra výskytu redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty 12 %, resp. 6 % (p = 0,31). Ve druhé studii s 48 pacienty s mírným až středně závažným astmatem, u kterých byly dřívě prokázány bronchokonstriktivní reakce na adenosin monofosát, byla po podání dávky regadenosonu i po podání placeba míra výskytu redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty stejná (4%). Ve třetí studii s 1 009 pacienty s mírným až středně závažným astmatem (n = 537) a středně závažnou až závažnou COPD (n = 472) byla po podání dávky regadenosonu nebo placeba míra výskytu redukce FEV1 > 15 % od počáteční hodnoty 1,1 %, resp. 2,9 % u pacientů s astmatem
(p = 0,15) a 4,2 %, resp. 5,4 % u pacientů s COPD (p = 0,58). V první a druhé studii byla hlášena dyspnoe jako nežádoucí účinek po podání dávky regadenosonu (61 % u pacientů s COPD; 34 % u pacientů s astmatem) zatímco u žádného z pacientů užívajících placebo se dyspnoe nevyskytla. Ve třetí studii byla dyspnoe hlášena mnohem častěji po podání regadenosonu (18 % u pacientů s COPD; 11 % u pacientů s astmatem) než po podání placeba, ale v menší míře než během klinických studií (viz bod 4.8). Souvislost mezi rostoucí závažností onemocnění a vyšším výskytem dyspnoe byla zjevná u pacientů s astmatem, ale nikoli u pacientů s COPD. Využití bronchodilatační terapie k léčbě symptomů se u podávání regadenosonu a placeba nelišila. Dyspnoe nekorelovala se snížením FEV1.
Frakční průtoková rezerva (FFR)
Hemodynamické účinky
Při měření FFR byl čas do dosažení maximální hyperémie 30 ± 13 sekund. Průměrná doba trvání ustálené úrovně hyperémie byla 163 (± 169) sekund a maximální hyperémie trvala u 90 % pacientů alespoň 19 sekund, u jednotlivých pacientů se však doba trvání hyperémie pohybovala od 10 sekund do více než 10 minut. Hyperémie může kolísat mezi sub-maximem a maximem do chvíle, než pomalu vymizí. 10sekundové okno stabilního stavu hyperémie může být příliš krátké pro provedení rozsáhlých „pull-back“ měření za účelem posouzení komplexní nebo difuzní ischemické choroby srdeční. Opakovaná dávkování během 10 minut – s výjimkou pacientů, u nichž délka trvání hyperémie byla více než 10 minut – způsobila podobný účinek na vrchol a dobu trvání maximální hyperémie.
Klinická účinnost a bezpečnost
Klinické studie prokázaly účinnost a bezpečnost regadenosonu u pacientů indikovaných pro farmakologickou zátěžovou SPECT, PET (pozitronovou emisní tomografii), CMR (cardiac magnetic resonance, kardiovaskulární magnetickou rezonanci) a MDCT (multidetector computed tomography, multidetektorovou výpočetní tomografii) MPI, a měření FFR.
Zátěžová SPECT MPI studie s využitím regadenosonu
Účinnost a bezpečnost regadenosonu pro zátěžovou SPECT MPI s využitím regadenosonu byly stanoveny ve vztahu k adenosinu ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích (ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2) s 2 015 pacienty s prokázaným onemocněním koronárních tepen nebo s podezřením na toto onemocnění, u kterých byla doporučena klinicky indikovaná farmakologická zátěžová MPI. Celkem 1 871 z těchto pacientů měli scintigrafické snímky validované pro hodnocení primární účinnosti, což zahrnovalo 1 294 (69 %) mužů a 577 (31 %) žen s mediánem věku 66 let (rozsah 26-93 let). Každý pacient podstoupil počáteční zátěžovou scintigrafii za použití adenosinu (6minutová infuze použitím dávky 0,14 mg/kg/min, bez zátěže) s protokolem scintigrafie metodou hradlované (gated) SPECT. Po počátečním skenování byli pacienti randomizováni do skupin s regadenosonem nebo adenosinem a podstoupili druhý zátěžový sken se stejným SPECT protokolem jako u prvního skenu. Medián času mezi skeny byl 7 dní (rozsah 1-104 dnů).
Nejčastěji se vyskytující kardiovaskulární anamnézou byla hypertenze (81 %), aortokoronární bypass (coronary artery bypass graft, CABG), perkutánní transluminální koronární angioplastika (percutaneous transluminal coronary angioplasty, PTCA) nebo stenting (51 %), angina pectoris
(63 %) a anamnéza infarktu myokardu (41 %) nebo arytmie (33 %); jiné lékařské anamnézy zahrnovaly diabetes (32 %) a COPD (5 %). Pacienti se stávající anamnézou závažné nekontrolované ventrikulární arytmie, infarktem myokardu nebo nestabilní anginou pectoris a anamnézou AV blokády vyššího než prvního stupně nebo se symptomatickou bradykardií, syndromem nemocného sinu nebo s transplantací srdce byli ze studie vyřazeni. Řada pacientů užila v den skenování kardioaktivní léčivé přípravky, včetně β-blokátorů (18 %), blokátorů kalciového kanálu (9 %) a nitrátů (6 %).
Porovnání snímků získaných použitím regadenosonu se snímky získanými použitím adenosinu bylo provedeno následujícím způsobem. Za použití 17segmentového modelu byl vypočten počet segmentů zobrazujících reverzibilní perfuzní defekt pro zahajovací studii s adenosinem a pro randomizovanou studii s regadenosonem nebo adenosinem. Ve sdružené populaci studie mělo 68 % pacientů 0-1 segment ukazující reverzibilní defekt na prvním skenu, u 24 % pacientů to byly 2-4 segmenty a u 9 %
≥ 5 segmentů. Míra shody snímku získaného použitím regadenosonu nebo adenosinu v porovnání s prvním snímkem za použití adenosinu se vypočítala na základě stanovení frekvence pacientů přiřazených do každé kategorie zahajovací studie s adenosinem (0-1, 2-4, 5-17 reverzibilních segmentů) a umístění do stejné kategorie s randomizovaným skenem. Míry shody regadenosonu a adenosinu se vypočítaly jako průměrné míry shod v rámci všech tří kategorií stanovených zahajovacím skenem. Studie ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2, samostatně i v kombinaci, prokázaly, že regadenoson je v hodnocení rozsahu reverzibilních perfuzních abnormalit srovnatelný s adenosinem:
ADVANCE ADVANCE Kombinace
| MPI 1 | MPI 2 | studií | |
| (n = 1 113) | (n = 758) | (n = 1 871) | |
| Míra shody adenosin – adenosin (± SE) | 61 ± 3 % | 64 ± 4 % | 62 ± 3 % |
| Počet pacientů (n) | 372 | 259 | 631 |
| Míra shody adenosin – regadenoson (± SE) | 62 ± 2 % | 63 ± 3 % | 63 ± 2 % |
| Počet pacientů (n) | 741 | 499 | 1 240 |
| Míra rozdílu (regadenoson – adenosin) (± SE) | 1 ± 4 % | -1 ± 5 % | 0 ± 3% |
| 95% interval spolehlivosti | -7,5; 9,2 % | -11,2; 8,7 % | -6,2; 6,8 % |
Ve studiích ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2 byly koeficienty kappa mediánu skóre vážené metodou Cicchetti-Allison a Fleiss-Cohen pro kategorii závažnosti ischémie hodnoceného třemi zaslepenými hodnotiteli (bez započítání segmentů s normální resorpcí v klidu a mírným/nejasným snížením resorpce při zátěži jako ischemických segmentů) u kombinace studií s regadenosonem a adenosinem středně významné, s hodnotami 0,53 resp. 0,61 stejně tak i vážené koeficienty kappa pro dva po sobě následující skeny za použití adenosinu, s hodnotami 0,50 resp. 0,55.
Zátěžová PET MPI studie s využitím regadenosonu
V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání regadenosonu (0,4 mg/5 ml bolus) vs. dipyridamolu (0,57 mg/kg po dobu 4 minut) u 32 osob (23 mužů a 9 žen, průměrný věk 62 ± 12,1 let). Z nich 26 již mělo potvrzený reverzibilní perfuzní defekt pomocí dipiridamol-zátěžové PET studie s 82RbCl a 6 osob s <5% pravděpodobností onemocnění koronárních tepen (coronary artery disease, CAD) před testem nemělo na dipyridamol PET snímcích žádné defekty. Studie zahrnula pacienty s mírným až středním stupněm ischemie a menší počet pacientů se střední až závažnou ischemií, kteří měli normální nebo téměř normální funkci levé komory.
V této studii byla infuze 82RbCl zahájena ihned po injekci regadenosonu (tj. zobrazování začalo 2 minuty po zahájení infuze 82Rb). Při vizuálním hodnocení PET snímků nebyl žádný rozdíl v počtu segmentů s reverzibilními defekty mezi regadenosonem a dipyridamolem u 30/32 párů snímků.
Výsledky nemusí platit u pacientů se zpomalenou cirkulací spojenou s levostranným nebo pravostranným srdečním selháním, u pacientů s plicní hypertenzí nebo morbidně obézních, u kterých může být zpomalen přesun radiofarmaka, které může dorazit do srdečního svalu až po peak fázi.
Zátěžová CMR MPI studie s využitím regadenosonu
V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání zátěžové CMR MPI s regadenosonem vs. s adenosinem ve vztahu k vyvolané koronární hyperemii u pacientů s různou velikostí těla. Bylo vyšetřeno 28 osob (12 žen, 16 mužů), 43 % bylo obézních a 25 % mělo jeden nebo více známých koronárních rizikových faktorů. Zobrazení MR s Gd-BOPTA bylo provedeno nejdříve v klidu, poté během adenosinové infuze (140 µg/kg/min) a o 30 minut později s regadenosonem (0,4 mg po dobu 10 s/5 ml bolus). Studie prokázala, že oba vazodilatátory mají podobnou účinnost na vazodilataci (dobrá shoda mezi myokardiální perfuzní rezervou (myocardial perfusion reserve, MPR) měřenou adenosinem a regadenosonem (y = 1,1x – 0,06, r = 0,7)). Studovaná populace by pravděpodobně neobsáhla široké spektrum tělesných velikostí, které může být zachyceno u pacientů v běžné praxi při CMR MPI.
V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání regadenosonu vs. adenosinu s cílem zhodnotit vliv vazodilatátorů na objemy a funkci komor získaných z CMR u 25 zdravých osob. CMR byla provedena po podání adenosinu (140 µg/kg/min i.v. po dobu 6 minut) a regadenosonu (0,4 mg i.v. po dobu 10 sekund) na začátku, ihned po podání, potom v 5minutových intervalech až do 15 min. Nejvyšší srdeční frekvence byla zjištěna brzo po podání jak adenosinu, tak regadenosonu. Zvýšení z výchozí hodnoty na maximální srdeční frekvenci bezprostředně po podání vazodilatátoru bylo 64 ± 8 až 96 ± 13 tepů/min u adenosinu vs. 65 ± 13 až 107 ± 10 tepů/min u regadenosonu. Srdeční frekvence se vrátila na výchozí hodnoty do 10 minut u adenosinu, u regadenosonu přetrvávala zvýšena ještě v
15. minutě po aplikaci farmaka. Ejekční frakce levé komory (left ventricular ejection fraction, LVEF) se zvýšila okamžitě po podání obou vazodilatátorů a vrátila se na výchozí hodnotu u adenosinu do 10 minut, ale zůstala zvýšená po podání regadenosonu v 15. minutě. U regadenosonu byla pozorována srovnatelná úroveň redukce jak u end-diastolického objemového indexu levé komory (LV end- diastolic volume index, LVEDVi) tak u end-systolického objemového indexu levé komory (LV end- systolic volume index, LVESVi) v 15. minutě, zatímco LVESVi se v 15. minutě po adenosinu vrátil do
výchozích hodnot a LVEDVi zůstal v 15. minutě pod výchozími hodnotami.
V prospektivní studii bylo provedeno intraindividuální srovnání k zhodnocení relativní síly regadenosonu (bolus 400 μg), adenosinu (140 μg/kg/min po dobu 5 až 6 minut) a dipyridamolu (0,56 mg/kg po dobu 4 minut) kvantitativním zhodnocením myokardiální perfuze v klidu a po zátěži pomocí CMR u 15 normálních mladých zdravých dobrovolníků. Použitý protokol v této studii je jiný než nyní užívané protokoly: počáteční CMR zobrazení klidové perfuze, po kterém o 20 minut později následuje zátěžové zobrazení provedené ve fázi největšího peaku vazodilatace. Výsledný pozátěžový průtok krve myokardem (myocardial blood flow, MBF) byl větší u regadenosonu v porovnání s dipyridamolem a adenosinem (3,58 ± 0,58 vs. 2,81 ± 0,67 vs. 2,78 ± 0,61 ml/min/g, p=0,0009 a p=0,0008). Regadenoson měl lepší odpověď u zvýšení srdeční frekvence než adenosin a dipyridamol (95 ± 11 vs. 76 ± 13 vs. 86 ± 12 úderů/min).
Po korekci zátěžového MBF na srdeční frekvenci nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi regadenosonem a adenosinem (37,8 ± 6 vs. 36,6 ± 4 μl/sec/g), zatímco přetrvával rozdíl mezi regadenosonem a dipyridamolem (37,8 ± 6 vs. 32,6 ± 5 μl/sec/g, p=0,03).
Zátěžová MDCT MPI studie s využitím regadenosonu
Fáze 2 multicentrické otevřené, randomizované, zkřížené prospektivní studie (Study 3606-CL-2001) byla designována za účelem zjistit, zda zátěžový SPECT s regadenosonem je srovnatelný se zátěžovým CT perfuzním vyšetřením s regadenosonem při detekci přítomnosti ischemie (definované jako 2 a více reverzibilních defektů při vizuálním hodnocení) u 110 pacientů se suspektním nebo potvrzeným CAD, kteří byli indikováni k jednomu z těchto vyšetření. Osoby byly randomizovány do jedné ze dvou zobrazovacích sekvencí a absolvovaly klidové/zátěžové vyšetření SPECT a klidové/zátěžové vyšetření MDCT. Regadenoson byl podáván v dávce 0,4 mg v 5ml intravenózním bolusu před každou zátěžovou CT perfuzí a zátěžovou SPECT procedurou.
Zatímco zátěžové SPECT vyšetření s použitím regadenosonu identifikovalo u 100 osob 0-1 reverzibilní defekt (tj. žádná ischemie) a u 10 osob 2 a více reverzibilní defekty (tj. ischemie), zátěžové MDCT vyšetření pomocí regadenosonu identifikovalo 0-1 reverzibilní defekt u 85 osob a 2 a více reverzibilní defekty u 25 osob. Míra shody mezi zátěžovým SPECT a MDCT MPI vyšetřením s použitím regadenosonu byla 87 % (95 % CI: 77 %, 97 %).
Suboptimální zátěžový test
Ve studii EXERRT byla účinnost a bezpečnost regadenosonu u pacientů hodnocena suboptimálním zátěžovým testem v otevřené randomizované, multicentrické, neinferiorní studii tak, že regadenoson byl podán za 3 minuty během zotavování (fyzická zátěž s regadenosonem) nebo v klidu o 1 hodinu později (pouze regadenoson).
V souladu s pokyny ASNC 2009 absolvovalo všech 1 404 pacientů nejdříve základní SPECT MPI vyšetření v klidu.
Pacienti započali fyzickou zátěž v souladu se standardním nebo upraveným Bruceovým protokolem. Pacienti, kteří nedosáhli ≥ 85 % maximální předpokládané tepové frekvence (MPHR) a/nebo ≥ 5 METS (metabolické ekvivalenty), byli převedeni do 3‒5 minut dlouhé zotavovací chůze, kde během prvních 3 minut zotavování byli randomizováni 1:1.
1 147 pacientů bylo proto randomizováno do dvou skupin: 578 pacientů ze skupiny fyzické zátěže s regadenosonem a 569 ze skupiny pouze se zátěží regadenosonem, buď do zotavení po 3 minutách
(pro skupinu s fyzickou zátěží s regadenosonem) nebo o 1 hodinu později (pro skupinu pouze se zátěží regadenosonem).
Pacienti z obou skupin (fyzická zátěž s regadenosonem a pouze regadenoson) podstoupili 60‒90 minut po podání regadenosonu vyšetření SPECT MPI.
Základní MPI vyšetření v klidu a vyšetření MPI u skupin po fyzické zátěži s regadenosonem a pouze s regadenosonem představovala fázi MPI 1.
Následně se pacienti z obou skupin o 1‒14 dní později vrátili, aby podstoupili druhou zátěžovou MPI studii s regadenosonem bez fyzické zátěže.
Základní MPI vyšetření v klidu a vyšetření bez fyzické zátěže o 1‒14 dní později představovala u obou skupin pacientů fázi MPI 2.
Snímky získané z MPI 1 a MPI 2 byly porovnány s ohledem na přítomnost nebo nepřítomnost defektů perfuze.
Úroveň shody interpretace mezi MPI 1 (fyzická zátěž s regadenosonem) a MPI 2 byla podobná úrovni shody intepretace MPI 1 (pouze regadenoson) a MPI 2.
U dvou pacientů ze skupiny fyzické zátěže s regadenosonem byla hlášena závažná srdeční nežádoucí reakce. Po přezkoumání případu se potvrdilo, že oba pacienti měli během fyzické zátěže nebo zotavování před podáním regadenosonu ischemické příznaky a změny na EKG.
U pacientů, kterým byl během 1 hodiny po nedostačující fyzické zátěži podán regadenoson, nebyly zaznamenány žádné závažné srdeční nežádoucí reakce.
Měření FFR
V souvislosti s měřením FFR bylo provedeno pět nezávislých studií. Celkový počet 249 pacientů, kteří byli klinicky indikováni k podstoupení koronární angiografie s invazivním měřením FFR, obdržel regadenoson, 88 z těchto pacientů obdrželo regadenoson dvakrát. FFR byla měřena po i.v. infuzi adenosinu a i.v. injekci regadenosonu (400 μg). Nejdříve byl podán adenosin, následovaný regadenosonem, jelikož jeho hyperémie může trvat nepředvídatelně dlouhou dobu a naměřené hodnoty FFR byly vzájemně porovnány.
Mezi nejčastější kardiovaskulární onemocnění u pacientů patřila hypertenze na základě lékařské anamnézy, dyslipidémie/hypercholesterolémie, diabetes mellitus, kouření, předchozí perkutánní koronární intervence a předchozí infarkt myokardu.
Pro měření FFR byla provedena diagnóza indukované ischémie na základě naměřené hodnoty FFR 0,8 (> 0,8 představuje nepřítomnost indukované ischémie, zatímco ≤ 0,8 představuje přítomnost indukované ischémie). Adenosin byl považován za zlatý standard pro odhad citlivosti, specificity a poměru přesnosti.
| Studie | Citlivost | Specificita | Dohoda o klasifikaci Cohenův koeficient kappa |
| Stolker et al. 2015 (n = 149) | 98 % | 97 % | 0,94 |
| van Nunen et al. 2015 (n = 98) | 98 % | 95 % | 0,94 |
Aminofylin
Aminofylin (100 mg, podáváno pomalou intravenózní injekcí po dobu 60 sekund) podán 1 minutu po 400 mikrogramech regadenosonu u pacientů podstupujících srdeční katetrizaci, zkrátil dobu odezvy koronárního krevního průtoku na regadenoson, což bylo prokázáno měřením dopplerovskou ultrasonografií s impulzně modulovanou nosnou vlnou (pulsed-wave). Aminofylin se používal k zmírnění nežádoucích účinků regadenosonu (viz bod 4.4).
Účinek kofeinu
V randomizované, placebem kontrolované (n = 66), studii účinků kofeinu (200 mg, n=70, nebo 400 mg, n=71) podávaného 90 minut před testem, která byla provedena na dospělých pacientech podstupujících farmakologickou zátěžovou SPECT MPI s regadenosonem, kofein snižoval
diagnostickou přesnost detekce reverzibilních perfuzních defektů (p<0,001). Mezi 200 mg a 400 mg kofeinu s regadenosonem nebyl zaznamenán žádný statistický rozdíl. Rovněž nebyl zjištěn žádný zjevný účinek 200 či 400 mg kofeinu na plazmatické koncentrace regadenosonu.
Testování bezpečnosti a snášenlivosti
Ve studiích ADVANCE MPI 1 a ADVANCE MPI 2 dosáhly následující předem stanovené cílové hodnoty týkající se bezpečnosti a snášenlivosti regadenosonu v porovnání s adenosinem statistický význam : (1) souhrnné skóre výskytu a závažnosti skupin příznaků zarudnutí, bolest na hrudi a
dyspnoe bylo nižší s regadenosonem (0,9 ± 0,03) než s adenosinem (1,3 ± 0,05); a (2) skupiny příznaků zarudnutí (21 % oproti 32 %), bolest na hrudi (28 % oproti 40 %) a bolest v krku, šíje a čelisti (7 % oproti 13 %) byly méně častější s regadenosonem; výskyt bolesti hlavy (25 % oproti 16 %) byl častější s regadenosonem.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s regadenosonem u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s perfuzními poruchami myokardu (informace o použití u dětí viz bod 4.2).
Absorpce
Pro farmakologickou zátěžovou MPI se regadenoson podává intravenózní injekcí. Profil plazmatické koncentrace regadenosonu v čase je u zdravých dobrovolníků multiexponenciální a nejlépe ho vyjadřuje 3kompartmentový model. Maximální plazmatické koncentrace regadenosonu se dosáhne během 1 až 4 minut po podání injekce regadenosonu a současně odpovídá začátku farmakodynamické odezvy (viz bod 5.1). Poločas této počáteční fáze je přibližně 2 až 4 minuty. Následuje střední fáze s poločasem v průměru 30 minut, která se kryje s klesáním farmakodynamických účinků. Terminální fáze se skládá z poklesu plazmatické koncentrace s poločasem přibližně 2 hodiny. V rozsahu dávek 0,003-0,02 mg/kg (nebo přibližně 0,18-1,2 mg) se u zdravých dobrovolníků clearance, terminální poločas nebo objem distribuce nejeví být závislý na dávce.
Distribuce
Regadenoson se mírně váže na lidské plazmatické proteiny (25-30%).
Biotransformace
Metabolizmus regadenosonu u lidí není znám. Inkubace s potkaními, psími a lidskými mikrozomy jater a též s lidskými hepatocyty neměla za následek žádné detekovatelné metabolity regadenosonu. Po intravenózním podání regadenosonu značeném 14C potkanům a psům byla většina radioaktivity
(85-96 %) vyloučena ve formě nezměněného regadenosonu. Tyto nálezy naznačují, že metabolizmus regadenosonu nehraje hlavní roli ve vylučování regadenosonu.
Eliminace
U zdravých dobrovolníků se 57 % dávky regadenosonu vyloučilo v nezměněné formě močí (rozsah 19-77 %), s průměrnou plazmatickou renální clearance kolem 450 ml/min, tj. přesahující rychlost glomerulární filtrace. To naznačuje, že renální tubulární sekrece je pro vylučování regadenosonu důležitá.
Vícenásobné injekce
U zdravých dobrovolníků byly testovány až tři po sobě následující injekce regadenosonu (100 a 200 μg) a u zdravých dobrovolníků také dvě po sobě následující dávky 400 μg, stejně jako u pacientů hodnocených v souvislosti s FFR. Po podání jednotlivých dávek regadenosonu došlo v závislosti na dávce k výskytu přechodných zvýšení srdeční frekvence, zatímco žádný konzistentní vliv dávky na systolický krevní tlak nebyl pozorován. Jak se u zdravých dobrovolníků prokázalo, způsobem závislým na dávce a po postupně jdoucích dávkách docházelo ke zvyšování průměrných koncentrací v plazmě.
Zvláštní populace
Populační farmakokinetická analýza včetně údajů od dobrovolníků a pacientů prokázala, že clearance regadenosonu se snižuje paralelně s redukcí clearance kreatininu (CLcr) a zvyšuje se zvyšující se tělesnou hmotností. Věk, pohlaví a rasa mají na farmakokinetické vlastnosti regadenosonu minimální vliv.
Porucha funkce ledvin
Povaha regadenosonu byla studována u 18 dobrovolníků s poruchou funkce ledvin různého stupně a u 6 zdravých dobrovolníků. Se zvyšujícím se stupněm poruchy funkce ledvin od mírné (CLcr 50 až
< 80 ml/min) po středně závažnou (CLcr 30 až < 50 ml/min) až po závažnou poruchu funkce ledvin (CLcr < 30 ml/min) se frakce regadenosonu vyloučeného v nezměněné formě močí a renální clearance snižovaly, což vedlo ke zvýšení poločasů eliminace a hodnot AUC v porovnání se zdravými dobrovolníky (CLcr ≥ 80 ml/min). Maximální pozorované plazmatické koncentrace a také odhady objemů distribuce byly však podobné ve všech skupinách. Profily plazmatické koncentrace v čase se výrazně neměnily v časných fázích po podání dávky, kdy bývají pozorovány největší farmakologické účinky. U pacientů s poruchami funkce ledvin není nutná úprava dávky.
Farmakokinetické vlastnosti regadenosonu u pacientů na dialýze nebyly hodnoceny. Porucha funkce jater
Více než 55 % dávky regadenosonu se vyloučí v nezměněné formě močí a faktory, které snižují clearance, nemají vliv na plazmatickou koncentraci v časných fázích po podání dávky, kdy bývají pozorovány klinicky významné farmakologické účinky. Farmakokinetické parametry regadenosonu nebyly hodnoceny zvlášť u osob s různými stupni poruch funkce jater. Post-hoc analýza údajů ze dvou klinických studií fáze 3 však prokázala, že farmakokinetické vlastnosti regadenosonu nebyly ovlivněny v malé podskupině pacientů, jejichž laboratorní hodnoty naznačovaly poruchu funkce jater (2,5násobné zvýšení transamináz nebo 1,5násobné zvýšení sérového poločasu bilirubinu nebo protrombinu). U pacientů s poruchami funkce jater není nutná úprava dávky.
Starší pacienti
Na základě populační farmakokinetické analýzy má věk pouze malý vliv na farmakokinetické vlastnosti regadenosonu. U starších pacientů není nutná úprava dávky.
Pediatrická populace
U pediatrické populace (< 18 let) nebyly farmakokinetické parametry regadenosonu dosud studovány.
Farmaceutické údaje - RAPISCAN 400MCG
Hydrogenfosforečnan sodný Dihydrogenfosforečnan sodný Propylenglykol
Dinatrium-edetát Voda pro injekci
Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými přípravky.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
5 ml roztoku v jednorázové 5ml nebo 7ml injekční lahvičce ze skla třídy 1 s (butyl) kaučukovou zátkou a hliníkovým krytem.
Velikost balení: 1.