IMODIUM RAPID 2MG Tableta dispergovatelná v ústech

Léčivý přípravek IMODIUM RAPID je určen k symptomatické léčbě akutního a chronického průjmu u dospělých, dospívajících a dětí od 6 let, k symptomatické léčbě akutních epizod průjmu souvisejícího se syndromem dráždivého tračníku u dospělých od 18 let po počátečním stanovení diagnózy lékařem. U pacientů s ileostomií jej lze použít k redukci počtustolic, objemu stolice a úpravě její hustoty.

Dávkování

Dospělí, dospívající a děti od 6 let

Akutní průjem: počáteční dávka jsou dvě tablety (4 mg) pro dospělé a dospívající a jedna tableta

(2 mg) pro děti, následuje jedna tableta (2 mg) po každé další řídké stolici.

Chronický průjem: počáteční dávka jsou dvě tablety (4 mg) denně pro dospělé a dospívající a jedna tableta (2 mg) denně pro děti; tato počáteční dávka má být upravována až do dosažení 1–2 tuhých stolic denně, čehož je obvykle docíleno udržovací dávkou 1-6 tablet (2 mg - 12 mg) denně.

Pacienti s ileostomií: počáteční dávka jsou dvě tablety (4 mg) denně pro dospělé a dospívající a jedna tableta (2 mg) denně pro děti; tato počáteční dávka má být upravována až do dosažení 1-2 tuhých stolic denně, čehož je obvykle docíleno udržovací dávkou 1-6 tablet (2 – 12 mg) denně.

Maximální dávka při akutním a chronickém průjmu a u pacientů s ileostomií je 8 tablet (16 mg) denně pro dospělé, u dětí a dospívajících je zapotřebí určovat dávku ve vztahu k tělesné hmotnosti

(3 tablety/20 kg), avšak nelze překročit dávku 8 tablet denně.

Dospělí od 18 let

Symptomatická léčba akutních epizod průjmu souvisejícího se syndromem dráždivého tračníku: Počáteční dávka jsou dvě tablety (4 mg), následně po každé řídké stolici jedna tableta (2 mg) nebo dle předchozího doporučení lékaře. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 6 tablet (12 mg).

Pediatrická populace

Léčivý přípravek IMODIUM RAPID je kontraindikován u dětí do šesti let.

Starší pacienti

Úprava dávkování u starších pacientů není zapotřebí.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin není zapotřebí.

Pacienti s poruchou funkce jater

Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s poruchou funkce jater nejsou k dispozici, je zapotřebí, aby tito pacienti užívali loperamid s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry (viz bod 4.4).

Způsob podání

Perorální podání. Tableta dispergovatelná v ústech má být vložena na jazyk. Tableta se rozpustí a obsah

se spolkne se slinami. Tablety dispergovatelné v ústech není potřeba zapíjet tekutinou.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. IMODIUM RAPID se nesmí podávat dětem do 6 let.

Loperamid se nesmí podávat jako primární léčba pacientům s:

• akutní dyzenterií (charakterizovanou přítomností krve ve stolici a vysokou horečkou),

• akutní ulcerózní kolitidou,

• bakteriální enterokolitidou způsobenou invazivními organizmy, k nimž patří např. Salmonella, Shigella a Campylobacter,

• pseudomembranózní kolitidou související s léčbou širokospektrými antibiotiky.

  Loperamid se nesmí užívat v případě, kdy by útlum peristaltiky mohl vést k možnému riziku závažných následků, k nimž patří ileus, megakolon a toxické megakolon.

  Léčbu léčivým přípravkem IMODIUM RAPID je nutno okamžitě ukončit, pokud se objeví obstipace,

  abdominální distenze nebo ileus.

Léčba průjmu léčivým přípravkem IMODIUM RAPID je pouze symptomatická. Kdykoli lze diagnostikovat etiologii, má být zahájena specifická léčba.

U pacientů trpících průjmem, zejména u dětí, může dojít k úbytku tekutin a elektrolytů.

V těchto případech je nejvýznamnějším opatřením dostatečná náhrada tekutin a elektrolytů.

Nenastane-li u akutního průjmu klinické zlepšení do 48 hodin, má být podávání loperamidu ukončeno a pacientovi doporučeno vyhledat lékaře.

U pacientů s AIDS, u nichž je průjem léčen loperamidem, má být léčba ukončena při prvních příznacích abdominální distenze. U pacientů s AIDS a infekční kolitidou způsobenou virovými i bakteriálními patogeny, kteří byli léčeni loperamidem, se vyskytla izolovaná hlášení obstipace se zvýšeným rizikem toxického megakolon.

Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s jaterním poškozením nejsou k dispozici, je zapotřebí, aby tito pacienti užívali loperamid s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry, protože to může vést k relativnímu předávkování vedoucímu k intoxikaci CNS.

Pro dospělé pacienty užívající přípravek IMODIUM RAPID k symptomatické léčbě akutních epizod průjmu souvisejícího se syndromem dráždivého tračníku, platí následující specifická opatření a upozornění týkající se použití:

• pacienti mají užívat přípravek IMODIUM RAPID ke zvládnutí příznaků dráždivého tračníku pouze v případě, pokud lékař v minulosti stanovil diagnózu syndromu dráždivého tračníku

• pacienti se mají poradit s lékařem, pokud jsou ve věku 40 let a starší a příznaky syndromu dráždivého tračníku se po určité období nevyskytly

• pacienti se mají poradit s lékařem, pokud jsou ve věku 40 let a starší a obraz příznaků syndromu dráždivého tračníku v současnosti se odlišuje od předešlých příznaků syndromu dráždivého tračníku

• pacienti se mají před užitím přípravku poradit s lékařem, pokud trpí těžkou zácpou

• pacienti se mají před užitím přípravku poradit s lékařem, pokud u nich došlo ke ztrátě chuti

  k jídlu nebo k neúmyslnému snížení tělesné hmotnosti

• pacienti se mají obrátit na lékaře, pokud se příznaky onemocnění zhorší, pokud se objeví nové příznaky, pokud se obraz příznaků změní, pokud u akutní epizody průjmu není pozorováno klinické zlepšení do 48 hodin, nebo pokud se epizody průjmu opakují po dobu více než dvou týdnů.

V souvislosti s předávkováním byly hlášeny srdeční příhody včetně prodloužení QT intervalu a QRS komplexu a torsade de pointes. Některé případy měly fatální následky (viz bod 4.9). Předávkování může odhalit přítomnost Brugadova syndromu. Pacienti nemají překročit doporučenou dávku a/nebo doporučenou dobu trvání léčby.

Pediatrická populace

Přípravek IMODIUM RAPID je určen pro děti od 6 let. Pomocné látky se známým účinkem:

Přípravek obsahuje aspartam (E 951). Aspartam se po perorálním podání hydrolyzuje v gastrointestinálním traktu. Jedním z hlavních produktů hydrolýzy je fenylalanin.

Mátové aroma obsahuje stopy siřičitanů. Siřičitany mohou vzácně způsobovat těžké alergické reakce a bronchospazmus, nejčastěji u jedinců se preexistujícím astmatem. Mohou se objevit reakce podobné alergické rinitidě, kopřivce a anafylaxi.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Tento léčivý přípravek obsahuje maltodextrin, který obsahuje glukózu. Pacienti se vzácnou glukózo-galaktózovou malabsorpcí by tento přípravek neměli užívat.

Neklinická data prokázala, že loperamid je substrátem P-glykoproteinu. Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 16 mg) s chinidinem nebo ritonavirem, patřícím k inhibitorům P-glykoproteinu, způsobilo 2 až 3násobné zvýšení plazmatických hladin loperamidu. Klinický význam těchto farmakokinetických interakcí s inhibitory P-glykoproteinu při doporučeném dávkování loperamidu není znám.

Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 4 mg) a itrakonazolu, inhibitoru CYP3A4 a

P-glykoproteinu, způsobilo 3 až 4násobné zvýšení plazmatických koncentrací loperamidu. Inhibitor CYP2C8 gemfibrozil zvýšil ve stejné studii koncentraci loperamidu přibližně dvojnásobně.

Kombinace itrakonazolu a gemfibrozilu způsobila 4násobné zvýšení vrcholových plazmatických hladin loperamidu a 13násobné zvýšení celkové plazmatické expozice. Tato zvýšení nesouvisela s účinkem na centrální nervový systém (CNS), měřeno psychomotorickými testy (např. subjektivní ospalosti a testem Digit Symbol Substitution Test).

Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 16 mg) a ketokonazolu, inhibitoru CYP3A4 a

P-glykoproteinu, způsobilo 5násobné zvýšení plazmatických koncentrací loperamidu. Toto zvýšení nesouviselo se zvýšeným farmakodynamickým účinkem měřeným pupilometrií.

Současná léčba perorálním desmopresinem způsobila 3násobné zvýšení plazmatických hladin desmopresinu, pravděpodobně vzhledem ke snížené gastrointestinální motilitě.

Lze očekávat, že léky se stejnými farmakologickými vlastnostmi mohou zvyšovat účinek loperamidu, a že léky, které zrychlují gastrointestinální pasáž, mohou účinek snižovat.

Těhotenství

Ačkoli nejsou žádné náznaky, že by loperamid vykazoval teratogenní nebo embryotoxické účinky, před podáváním loperamidu v průběhu těhotenství mají být zváženy očekávané léčebné přínosy proti potenciálním rizikům, zejména v prvním trimestru.

Užívání tohoto léčivého přípravku v těhotenství se nedoporučuje. Těhotným ženám je zapotřebí doporučit konzultaci s lékařem týkající se vhodné léčby.

Kojení

Malá množství loperamidu se mohou objevit v lidském mateřském mléce. Užívání loperamidu v období kojení se nedoporučuje. Kojícím ženám je zapotřebí doporučit konzultaci s lékařem týkající se vhodné léčby.

Při symptomatické léčbě průjmu loperamidem se může dostavit únava, závrať nebo ospalost. Při řízení vozidel nebo obsluze strojů se proto doporučuje zvýšená opatrnost.

Dospělí a dospívající ≥ 12 let

Bezpečnost loperamidu byla hodnocena u 3 076 dospělých a dospívajících ve věku ≥ 12 let, kteří se účastnili 31 kontrolovaných a nekontrolovaných klinických studií s loperamidem při léčbě průjmu. Z těchto se 26 studií týkalo akutního průjmu (n = 2755) a 5 studií se týkalo chronického průjmu (n = 321).

Nejčastěji hlášené (tj. s incidencí ≥ 1 %) nežádoucí účinky v klinických studiích s loperamidem u akutního průjmu byly: zácpa (2,7 %), plynatost (1,7 %) bolest hlavy (1,2 %) a nauzea (1,1 %). V klinických studiích u chronického průjmu byly nejčastěji hlášené (tj. s incidencí ≥ 1 %) nežádoucí účinky: plynatost (2,8 %), zácpa (2,2 %), nauzea (1,2 %) a závrať (1,2 %).

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky hlášené při užívání loperamidu v klinických studiích (u akutního i chronického průjmu).

Četnosti výskytu jsou řazeny dle této konvenční klasifikace: velmi časté (≥ 1/10), časté

(≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Frekvence nežádoucích účinků hlášených při užívání loperamidu v klinických studiích u dospělých a dospívajících od 12 let

Údaje týkající se nežádoucích účinků loperamidu po jeho uvedení na trh

Při postupu pro stanovení nežádoucích účinků loperamidu po uvedení léčivého přípravku na trh nebylo rozlišováno mezi indikacemi chronický nebo akutní průjem nebo mezi dospělými a dětmi; proto nežádoucí účinky níže uvedené představují kombinaci indikací a předmětných populací.

Nežádoucí účinky loperamidu zjištěné po uvedení léčivého přípravku na trh jsou uvedeny níže podle třídy orgánových systémů a preferované terminologie (PT) dle lékařského slovníku pro regulační aktivity (MedDRA):

Poruchy imunitního systému: reakce z přecitlivělosti, anafylaktická reakce (včetně anafylaktického šoku) a anafylaktoidní reakce.

Poruchy nervového systému: somnolence, ztráta vědomí, stupor, snížená úroveň vědomí, hypertonie a

poruchy koordinace.

Poruchy oka: mióza.

Gastrointestinální poruchy: ileus (včetně paralytického ileu), megakolon (včetně toxického

megakolon), glosodynie* a akutní pankreatitida (frekvence: není známo).

* pozorováno jen u tablet dispergovatelných v ústech

Poruchy kůže a podkožní tkáně: bulózní erupce (včetně Stevensova-Johnsonova syndromu, toxické

epidermální nekrolýzy a multiformního erytému), angioedém, kopřivka a pruritus.

Poruchy ledvin a močových cest: retence moči.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: únava.

Údaje týkající se nežádoucích účinků v klinických studiích loperamidu v pediatrické populaci

Pediatrická populace

Bezpečnost loperamidu byla hodnocena u 607 pacientů ve věku 10 dní až 13 let, kteří se zúčastnili ve 13 kontrolovaných a nekontrolovaných klinických studiích s loperamidem při léčbě akutního průjmu. Nežádoucí účinky loperamidu byly u této populace všeobecně podobné těm, které se vyskytovaly v klinických studiích s loperamidem u dospělých a dospívajících ve věku od 12 let.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Příznaky

V případě předávkování (včetně relativního předávkování způsobeného jaterní dysfunkcí) se mohou objevit útlum CNS (stupor, poruchy koordinace, ospalost, mióza, svalová hypertonie a dechový útlum), retence moči a paralytický ileus. Děti mohou být citlivější k účinkům na CNS než dospělí.

U jedinců, kteří požili nadměrné dávky loperamidu, byly pozorovány srdeční příhody, jako je prodloužení QT intervalu a QRS komplexu, torsade de pointes, jiné závažné komorové arytmie, srdeční zástava a synkopa (viz bod 4.4). Rovněž byly hlášeny případy úmrtí. Předávkování může odhalit přítomnost Brugadova syndromu.

Po vysazení byly pozorovány případy abstinenčního syndromu u jedinců, kteří zneužívali nebo nesprávně používali loperamid a nebo se úmyslně předávkovali příliš velkými dávkami loperamidu.

Léčba

Pokud se objeví příznaky předávkování, může být podán naloxon jako antidotum. Vzhledem ke skutečnosti, že délka působení loperamidu přesahuje účinek naloxonu (což může činit 1-3 hodiny), může nastat potřeba opakovaného podání naloxonu. Pacient má být proto nejméně 48 hodin pečlivě monitorován, aby mohl být včas rozpoznán případný útlum CNS.