LINEZOLID KALCEKS 2MG/ML Infuzní roztok

• Nozokomiální pneumonie.

• Komunitní pneumonie.

  Linezolid je indikován k léčbě komunitní pneumonie a nozokomiální pneumonie u dospělých, pokud je známo nebo existuje podezření, že jsou vyvolané citlivými grampozitivními bakteriemi. Při určování vhodnosti léčby linezolidem je nutné vzít v úvahu výsledky mikrobiologických testů nebo informace o prevalenci rezistence k antibakteriálním látkám u grampozitivních bakterií (příslušné organismy viz bod 5.1).

  Linezolid nepůsobí proti infekcím vyvolaným gramnegativními patogeny. Pokud jsou gramnegativní patogeny prokázány nebo předpokládány, musí být současně zahájena specifická léčba proti gramnegativním organismům.

• Komplikované infekce kůže a měkkých tkání (viz bod 4.4)

  Linezolid je indikován k léčbě komplikovaných infekcí kůže a měkkých tkání u dospělých pouze v případě, kdy bylo mikrobiologickými testy prokázáno, že infekce je způsobena grampozitivními bakteriemi s citlivostí na přípravek.

  Linezolid nepůsobí proti infekcím vyvolaným gramnegativními patogeny. Linezolid má být podán pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání se známou nebo možnou současnou infekcí gramnegativními organismy pouze v případě, kdy není dostupná alternativní volba léčby (viz bod 4.4). Za těchto okolností musí být současně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.

  Léčba linezolidem musí být zahájena pouze v nemocnici a po konzultaci s příslušným odborníkem,

  jako je mikrobiolog nebo specialista v oboru infektologie.

  Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

Dávkování

Infuzní roztok linezolidu lze použít jako iniciální terapii.

Pacienti, jejichž léčba byla zahájena parenterální formou, mohou být převedeni na kteroukoli perorální formu, jakmile je to klinicky indikováno. V takových případech není nutná žádná úprava dávkování, protože perorálně podaný linezolid má téměř 100% biologickou dostupnost.

Doporučené dávkování a doba trvání léčby u dospělých

Doba trvání léčby závisí na patogenu, místě infekce a její závažnosti a na klinické odpovědi pacienta na léčbu.

Následující doporučení týkající se doby trvání léčby zohledňují poznatky z klinických studií.

U některých typů infekcí mohou být vhodné kratší léčebné režimy, ty však nebyly v klinických studiích hodnoceny.

Maximální doba trvání léčby je 28 dní. Bezpečnost a účinnost linezolidu pro léčebné období delší než

28 dní nebyly stanoveny (viz bod 4.4).

U infekcí spojených se souběžnou bakteriemií není nutné žádné zvýšení doporučené dávky nebo prodloužení doby trvání léčby.

Doporučená dávka pro infuzní roztok je následující:

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí a dospívajících (ve věku <18 let) nebyly stanoveny.

V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1. a 5.2, ale nelze učinit žádná doporučení

týkající se dávkování.

Starší pacienti

Není nutná úprava dávkování.

Porucha funkce ledvin

Není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tzn. CLCR <30 ml/min)

Není nutná úprava dávkování. Vzhledem k neznámému klinickému významu vyšších expozic (až desetinásobek) dvěma primárním metabolitům linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid u těchto pacientů používán se zvláštní opatrností a pouze za předpokladu, že předpokládaný přínos převýší možné riziko.

Protože se přibližně 30 % dávky linezolidu odstraní během 3 hodin hemodialýzy, linezolid má být dialyzovaným pacientům podáván až po dialýze. Primární metabolity linezolidu jsou do jisté míry hemodialýzou odstraňovány, ale jejich koncentrace po dialýze je stále výrazně vyšší než jejich

koncentrace u pacientů s normální funkcí ledvin nebo lehkou či středně těžkou poruchou funkce

ledvin.

Z tohoto důvodu má být linezolid u dialyzovaných pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin používán se zvláštní opatrností a pouze v případě, kdy předpokládaný přínos převýší možné riziko.

V současnosti nejsou zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům, kteří se podrobují kontinuální ambulantní peritoneální dialýze (CAPD) nebo alternativní léčbě renálního selhání (jiné než hemodialýza).

Porucha funkce jater

Není nutná úprava dávkování. Jsou však k dispozici pouze omezené klinické údaje, proto se použití linezolidu u těchto pacientů doporučuje pouze v případě, kdy očekávaný přínos léčby převáží možné riziko (viz body 4.4 a 5.2).

Způsob podání

Intravenózní podání.

Doporučená dávka linezolidu má být podána intravenózně dvakrát denně.

Infuzní roztok má být podáván v průběhu 30 až 120 minut.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří užívají přípravky inhibující monoaminooxidázu A nebo B (např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin, moklobemid) nebo dva týdny po užití takových léčivých přípravků.

Pokud není k dispozici zařízení pro pečlivé sledování pacienta a monitorování krevního tlaku, linezolid nemá být podáván pacientům s následujícími klinickými stavy nebo při současné medikaci níže uvedenými přípravky:

• Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární afektivní poruchou, schizoafektivní poruchou a akutními stavy zmatenosti.

• Pacienti užívající některý z následujících léků: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz

  bod 4.4), tricyklická antidepresiva, agonisty serotoninového 5-HT1 receptoru (triptany), přímo a nepřímo působící sympatomimetika (včetně adrenergních bronchodilatancií, pseudoefedrinu a fenylpropanolaminu), vazopresory (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin, dobutamin), pethidin nebo buspiron.

  Studie na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka, proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

Myelosuprese

U pacientů léčených linezolidem byla pozorována myelosuprese (včetně anémie, leukopenie, pancytopenie a trombocytopenie). U případů, kde je výsledek znám, vzrostly dotčené hematologické parametry po vysazení linezolidu k hodnotám před léčbou. Riziko výskytu těchto účinků zřejmě souvisí s dobou trvání léčby. U starších pacientů léčených linezolidem může být riziko rozvoje krevních dyskrazií než u mladších pacientů.

Trombocytopenie se může vyskytnout mnohem častěji u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, bez ohledu na to, jestli jsou na dialýze či nikoli, a u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u pacientů, kteří:

• již mají anémii, granulocytopenii nebo trombocytopenii;

• užívají současně léky, které mohou snižovat hladinu hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat množství či funkci trombocytů;

• mají těžkou poruchu funkce ledvin nebo středně těžkou až těžkou poruchu funkce jater;

• jsou léčeni déle než 10–14 dní.

  Těmto pacientům má být linezolid podáván pouze tehdy, pokud je možné pečlivé monitorování hladin

  hemoglobinu, krevního obrazu a počtu trombocytů.

  Pokud se během léčby linezolidem objeví významná myelosuprese, léčba má být ukončena, pokud není její pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je třeba zavést intenzivní monitorování krevního obrazu a adekvátní léčebné postupy.

  Navíc se u pacientů léčených linezolidem doporučuje týdně provádět kontrolu krevního obrazu (včetně hladiny hemoglobinu, počtu trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) bez ohledu na krevní obraz při zahájení léčby.

  Ve studiích podávání ze soucitu byl u pacientů používajících linezolid po dobu delší než doporučených 28 dní hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo zapotřebí častěji podat krevní transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny po uvedení na trh, více případů se objevilo u pacientů léčených linezolidem déle než 28 dní.

  Po uvedení na trh byly hlášeny případy sideroblastické anémie. Většina pacientů, u nichž byl znám čas jejího nástupu, byla linezolidem léčena déle než 28 dní. Většina pacientů se po vysazení linezolidu plně či částečně zotavila, a to bez ohledu na to, jestli byla anémie léčena či nikoli.

  Rozdíly v mortalitě v klinické studii u pacientů s infekcemi krevního řečiště souvisejícími se zavedením katetru vyvolanými grampozitivními mikroorganismy

  V otevřené studii u pacientů léčených linezolidem se závažnými infekcemi souvisejícími se zavedením

  intravaskulárního katetru byla patrná zvýšená mortalita ve srovnání

  s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) vs. 58/363 (16,0 %)]. Hlavním faktorem ovlivňujícím míru mortality byl výchozí stav grampozitivní infekce. Míra mortality byla obdobná u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr šancí 0,96; 95% interval spolehlivosti: 0,58-1,59), avšak byl významně vyšší (p=0,0162) v rameni s linezolidem

  u pacientů s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů bez iniciálně prokázaného patogenu (poměr šancí 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38-4,46). Největší rozdíl byl pozorován v průběhu léčby a během 7 dní následujících po ukončení podávání hodnoceného léčiva. Během studie bylo v rameni s linezolidem prokázáno získání infekce vyvolané gramnegativním patogenem u více pacientů a více pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce. Z toho důvodu má být linezolid podán pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání se známou nebo možnou koinfekcí gramnegativními organismy pouze tehdy, pokud nejsou dostupné alternativní možnosti léčby (viz bod 4.1). Za těchto okolností musí být současně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.

  Průjem a kolitida související s antibiotiky

  Průjem související s antibiotiky a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu vyvolaného bakterií Clostridioides difficile, byly hlášeny v souvislosti s téměř všemi antibiotiky včetně linezolidu v rozsahu od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Proto je důležité brát tuto diagnózu v potaz u pacientů, u nichž se během léčby linezolidem nebo po ní rozvinul těžký průjem. V případě suspektního nebo prokázaného průjmu nebo kolitidy souvisejících s antibiotiky má být přerušena probíhající léčba antibiotiky včetně linezolidu a mají být okamžitě zahájena odpovídající léčebná opatření. Léčivé přípravky inhibující střevní peristaltiku jsou v tomto případě kontraindikovány.

  Laktátová acidóza

  Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během používání linezolidu rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení, bolesti břicha, nízké hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musí neprodleně informovat lékaře. Pokud se vyskytne laktátová acidóza, je třeba zvážit přínos pokračujícího podávání linezolidu v porovnání s potenciálními riziky.

  Mitochondriální dysfunkce

  Linezolid inhibuje mitochondriální syntézu proteinů. V důsledku této inhibice se mohou vyskytnout nežádoucí účinky jako laktátová acidóza, anémie a neuropatie (optického nervu nebo periferní); tyto příhody jsou častější v případě, že je přípravek podáván déle než 28 dní.

  Serotoninový syndrom

  Při souběžném podávání linezolidu a serotonergních přípravků včetně antidepresiv, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), a opioidů byly zaznamenány spontánní hlášení výskytu serotoninového syndromu (viz bod 4.5). Proto je souběžné podávání linezolidu

  a serotonergních přípravků kontraindikováno (viz bod 4.3), s výjimkou případů, kdy je podávání linezolidu souběžně se serotonergními přípravky nezbytné. V takových případech mají být pacienti pečlivě monitorováni, zda se u nich neprojevují známky a příznaky serotoninového syndromu, jako jsou kognitivní dysfunkce, hyperpyrexie, hyperreflexie a porucha koordinace. Pokud se tyto známky nebo příznaky vyskytnou, má lékař zvážit přerušení podávání jednoho nebo obou přípravků. Po vysazení souběžně podávaného serotonergního přípravku se mohou vyskytnout příznaky z vysazení.

  Rhabdomyolýza

  Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt rhabdomyolýzy. Linezolid má být používán s opatrností u pacientů s predisponujícími faktory pro rhabdomyolýzu. Pokud jsou pozorovány známky nebo příznaky rhabdomyolýzy, má být podávání linezolidu přerušeno a zahájena odpovídající léčba.

  Hyponatremie a SIADH

  U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatremie a/nebo syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatremie, jako jsou starší pacienti nebo pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová diuretika, jako je hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladinu sodíku v krvi.

  Periferní neuropatie a neuropatie optického nervu

  U pacientů léčených linezolidem byla hlášena periferní neuropatie a rovněž neuropatie optického nervu a optická neuritida někdy progredující až do ztráty zraku. Tato hlášení zahrnovala především pacienty léčené po dobu delší, než je maximální doporučená doba trvání léčby 28 dní.

  Všichni pacienti mají být poučeni, aby oznámili takové příznaky poruchy zraku, jako jsou změny zrakové ostrosti, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo defekty zorného pole. V těchto případech se doporučuje okamžité vyšetření a v případě potřeby odeslání k oftalmologovi. Pokud jakýkoliv pacient používá linezolid déle než doporučených 28 dní, je třeba pravidelně kontrolovat jeho zrakové funkce.

  Pokud se objeví periferní neuropatie nebo neuropatie optického nervu, další podávání linezolidu má

  být posouzeno s ohledem na potenciální riziko.

  Riziko výskytu neuropatií může být zvýšeno, pokud je linezolid podáván pacientům, kteří v současné době užívají nebo nedávno užívali antimykobakteriální přípravky k léčbě tuberkulózy.

  Křeče

  U pacientů léčených linezolidem byly hlášeny případy výskytu křečí. Ve většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze nebo rizikové faktory pro vznik křečí. Pacienti mají být poučení o nutnosti informovat svého lékaře, pokud v minulosti prodělali záchvaty křečí.

  Inhibitory monoaminooxidázy

  Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO), nicméně v dávkách použitých k antibakteriální léčbě nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici jsou jen velmi omezené údaje ze studií lékových interakcí a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům s existujícími stavy a/nebo souběžnou medikací, které by je mohly vystavit riziku plynoucímu

  z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.5).

  Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin

  Pacienti mají být upozorněni, že nemají konzumovat velká množství potravy bohaté na tyramin (viz

  bod 4.5).

  Superinfekce

  Účinky léčby linezolidem na běžnou mikroflóru nebyly dosud v klinických studiích hodnoceny.

  Používání antibiotik může příležitostně vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů. Např. během klinických studií byla u přibližně 3 % pacientů dostávajících doporučené dávky linezolidu zaznamenána s lékem související kandidóza. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je nutné zavést odpovídající opatření.

  Zvláštní skupiny pacientů

  U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid používán se zvláštní opatrností a pouze v případě, že předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).

  U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se podávání linezolidu doporučuje pouze v případě, že předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).

  Porucha fertility

  Linezolid reverzibilně snížil fertilitu a indukoval abnormální morfologii spermií u dospělých potkaních samců při expozičních hladinách přibližně stejných, jaké jsou očekávány u člověka. Možné účinky linezolidu na mužský reprodukční systém nejsou známy (viz bod 5.3).

  Klinická hodnocení

  Bezpečnost a účinnost linezolidu podávaného déle než 28 dní nebyly stanoveny.

  Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s lézemi diabetické nohy, dekubity nebo ischemickými lézemi, těžkými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu

  v léčbě těchto stavů jsou proto omezené.

  Pomocné látky

  Glukóza

  Přípravek obsahuje přibližně 12 g glukózy v jedné dávce (300 ml). Toto je nutno vzít v úvahu u pacientů s diabetem melitem.

  Sodík

  Tento léčivý přípravek obsahuje 114 mg sodíku v jedné dávce (300 ml), což odpovídá 5,7 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Inhibitory monoaminooxidázy

Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO). K dispozici jsou jen velmi omezené údaje ze studií lékových interakcí a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se souběžnou medikací, která by je mohla vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.4).

Možná interakce vedoucí ke zvýšení krevního tlaku

U zdravých dobrovolníků s normálním krevním tlakem vyvolával linezolid zvýšení krevního tlaku způsobené pseudoefedrinem nebo fenylpropanolamin-hydrochloridem. Souběžné podávání linezolidu buď s pseudoefedrinem nebo fenylpropanolaminem vedlo k průměrnému zvýšení systolického krevního tlaku řádově o 30-40 mm Hg, v porovnání se zvýšením o 11-15 mm Hg u samotného linezolidu, 14-18 mm Hg buď u samotného pseudoefedrinu nebo samotného fenylpropanolaminu

a 8-11 mm Hg u placeba. Obdobné studie u pacientů s hypertenzí nebyly provedeny. K dosažení

požadované odezvy na léčivé přípravky s vazopresivním účinkem, včetně dopaminergních látek, se

doporučuje pečlivá titrace dávek, pokud jsou podávány současně s linezolidem.

Možná interakce se serotonergními látkami

Možná léková interakce s dextromethorfanem byla hodnocena u zdravých dobrovolníků. Zkoumaným subjektům byl podán dextromethorfan (dvě dávky 20 mg v odstupu 4 hodin) současně s linezolidem nebo bez něho. U zdravých dobrovolníků používajících linezolid a dextromethorfan nebyly pozorovány žádné projevy serotoninového syndromu (zmatenost, delirium, neklid, třes, zrudnutí, diaforéza a hyperpyrexie).

Postmarketingové sledování: Byl zaznamenán jeden případ, kdy se při současném používání linezolidu a dextromethorfanu projevily u pacienta účinky podobné serotoninovému syndromu, které odezněly při přerušení podávání obou přípravků.

Během klinického použití linezolidu se serotonergními přípravky včetně antidepresiv, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a opioidy, byly hlášeny případy serotoninového syndromu. Přestože je souběžné podávání těchto látek kontraindikováno (viz bod 4.3), je v bodě 4.4 popsáno, jak postupovat u pacientů, u nichž je souběžná léčba linezolidem

a serotonergními přípravky nevyhnutelná.

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin

U osob, které dostávaly současně linezolid a méně než 100 mg tyraminu, nebylo pozorováno žádné významné zvýšení krevního tlaku. To naznačuje, že je nutné se vyhnout současné konzumaci nadměrného množství potravin a nápojů s vysokým obsahem tyraminu (jako vyzrálé sýry, kvasnicové extrakty, nedestilované alkoholické nápoje a fermentované produkty ze sójových bobů, jako je sójová omáčka).

Léčiva metabolizovaná cytochromem P450

Linezolid není v detekovatelné míře metabolizován prostřednictvím enzymatického systému cytochromu P450 (CYP) a neinhibuje žádné klinicky významné lidské CYP izoformy (1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1, 3A4). Obdobně linezolid neindukuje izoenzymy P450 u potkanů. Proto se

u linezolidu neočekávají žádné lékové interakce indukované CYP450.

Rifampicin

Účinek rifampicinu na farmakokinetiku linezolidu byl hodnocen u šestnácti zdravých dospělých dobrovolníků mužského pohlaví, kterým bylo podáváno 600 mg linezolidu dvakrát denně po dobu 2,5 dne s rifampicinem v dávce 600 mg jednou denně po dobu 8 dnů a bez něj. Rifampicin snížil hodnotu Cmax linezolidu v průměru o 21 % [interval spolehlivosti 90 %: 15-27] a AUC v průměru o 32 % [interval spolehlivosti 90 %: 27-37]. Mechanismus této interakce ani její klinický význam nejsou známy.

Warfarin

Pokud byl podán pacientům léčeným linezolidem po dosažení ustáleného stavu warfarin, došlo k 10% snížení průměrné maximální hodnoty INR a 5% snížení AUC INR. Pro hodnocení klinického významu těchto nálezů nejsou k dispozici dostatečné údaje o pacientech, kteří dostávali linezolid

a warfarin.

Těhotenství

Údaje o podávání linezolidu těhotným ženám jsou omezené. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Existuje potenciální riziko pro člověka.

Linezolid lze v těhotenství použít pouze tehdy, když je to nezbytně nutné, tj. pouze za předpokladu, že předpokládaný přínos převýší možné riziko.

Kojení

Údaje ze studií na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka. Proto má být kojení před podáním přípravku a během jeho používání přerušeno.

Fertilita

Studie na zvířatech prokázaly, že linezolid způsobil snížení fertility (viz bod 5.3).

Pacienti mají být upozorněni na možnost výskytu závratí nebo příznaků zhoršení zraku (jak je popsáno v bodech 4.4. a 4.8) během podávání linezolidu a mají být poučeni, aby neřídili motorová vozidla ani neobsluhovali stroje, pokud se kterýkoli z těchto příznaků vyskytne.

Níže uvedená tabulka poskytuje seznam nežádoucích účinků léčivého přípravku s frekvencí založenou na údajích z klinických studií, v nichž více než 6 000 dospělých pacientů dostávalo doporučené dávky linezolidu po dobu až 28 dní.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly průjem (8,9 %), nauzea (6,9 %), zvracení (4,3 %) a bolest hlavy (4,2 %).

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky souvisejícími s linezolidem, které vedly k přerušení léčby, byly bolest hlavy, průjem, nauzea a zvracení. Kvůli výskytu nežádoucích účinků souvisejících

s linezolidem přibližně 3 % pacientů přerušila léčbu.

Další nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh jsou uvedeny v tabulce.

Níže uvedené nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny během léčby linezolidem s následující frekvencí: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

* Viz bod 4.4.

** Viz body 4.3 a 4.5.

# Frekvence nežádoucího účinku očekávaná podle „pravidla tří“.

† Viz níže.

Následující nežádoucí účinky linezolidu byly ve vzácných případech hodnoceny jako závažné: lokalizovaná bolest břicha, tranzistorní ischemické ataky a hypertenze.

† V kontrolovaných klinických studiích, kde byl linezolid podáván až 28 dní, byla anémie hlášena

u 2,0 % pacientů. V klinickém programu použití ze soucitu u pacientů s život ohrožujícími infekcemi a souběžnými komorbiditami se anémie rozvinula u 2,5 % pacientů (33/1 326) při používání linezolidu po dobu ≤28 dní, v porovnání s 12,3 % pacientů (53/430) léčených po dobu >28 dní. Podíl případů hlášených jako s přípravkem související závažná anémie a vyžadující transfuzi krve byl 9 % (3/33) u pacientů léčených ≤28 dní a 15 % (8/53) u pacientů léčených >28 dní.

Pediatrická populace

Údaje o bezpečnosti z klinických studií zahrnujících více než 500 pediatrických pacientů (ve věku od narození do 17 let) nenaznačují, že by se bezpečnostní profil linezolidu pro pediatrické pacienty a pro dospělé pacienty lišil.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky, případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Není známo specifické antidotum.

Nebyly hlášeny žádné případy předávkování. Přesto může být užitečná následující informace:

Je doporučená podpůrná léčba spolu s udržováním glomerulární filtrace. Přibližně 30 % dávky linezolidu se odstraní během tříhodinové hemodialýzy, ale nejsou dostupné údaje o odstraňování linezolidu peritoneální dialýzou nebo hemoperfuzí. Dva primární metabolity linezolidu jsou též do jisté míry odstranitelné hemodialýzou.

Příznaky toxicity u potkanů po dávce 3 000 mg/kg/den byly snížená aktivita a ataxie, zatímco u psů

dávka 2 000 mg/kg/den vyvolala zvracení a třes.