FINTEPLA 2,2MG/ML Perorální roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Interakce s
Omezení
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - FINTEPLA 2,2MG/ML
Přípravek Fintepla je indikován k léčbě epileptických záchvatů spojených se syndromem Dravetové
a Lennoxovým-Gastautovým syndromem jako přídatná terapie k dalším antiepileptikům u pacientů ve věku od 2 let.
Podávání přípravku Fintepla má zahájit a dohlížet na něj lékař se zkušenostmi v léčbě epilepsie.
Přípravek Fintepla je předepisován a vydáván v souladu s programem kontrolovaného přístupu k přípravku Fintepla (viz bod 4.4).
Dávkování
Děti ve věku od 2 let a dospělí
Tabulka 1: Doporučené dávkování pro syndrom Dravetové (DS) a Lennoxův-Gastautův syndrom (LGS)
| Bez souběžného stiripentolu* | Se souběžným stiripentolem (jen pro pacienty s DS) | |||
| Dávkování podle tělesné hmotnosti++ | Maximální doporučená denní dávka | Dávkování podle tělesné hmotnosti++ | Maximální doporučená denní dávka | |
| 0. den (počáteční dávka)+ | 0,1 mg/kg užívaný dvakrát denně | 26 mg(13 mg dvakrát denně, tj. 6,0 ml dvakrát denně) | 0,1 mg/kg užívaný dvakrát denně | 17 mg(8,6 mg dvakrát denně, tj. 4,0 ml dvakrát denně) |
| 7. den | 0,2 mg/kg dvakrát denně | Udržovací dávka 0,2 mg/kg dvakrát denně | ||
| 14. den** | 0,35 mg/kg dvakrát denně | Neuplatňuje se | ||
* U pacientů, kteří neužívají souběžně stiripentol a jejichž stav vyžaduje rychlejší titraci, lze dávku zvyšovat každé 4 dny.
+ U pacientů se syndromem Dravetové může být na základě klinické odpovědi dávkování podle potřeby zvýšeno až na maximální doporučenou dávku.
** U pacientů s Lennoxovým-Gastautovým syndromem je třeba dávkování zvyšovat podle tolerance až na doporučenou udržovací dávku (tj. 14. den).
+ + Pro výpočet objemu dávky až do maximální doporučené dávky je nutné použít vzorec:
Tělesná hmotnost (kg) × dávkování podle tělesné hmotnosti (mg/kg) ÷ 2,2 mg/ml = dávka v ml užívaná dvakrát denně
Vypočítanou dávku vždy zaokrouhlete nahoru nebo dolů na nejbližší dílek na stupnici podle standardních pravidel zaokrouhlování. Například u pacienta, který potřebuje dávku 2,15 ml, je třeba podaný objem zaokrouhlit nahoru na 2,2 ml, protože 3ml stříkačka může podat pouze 2,1 ml nebo 2,2 ml. Stejně tak objem 1,13 ml je třeba zaokrouhlit dolů na podaný objem 1,1 ml. U pacienta, který potřebuje dávku 3,15 ml, je třeba podaný objem zaokrouhlit nahoru na 3,2 ml, protože 6ml stříkačka může podat pouze 3,0 ml nebo 3,2 ml. Stejně tak objem 4,25 ml je třeba zaokrouhlit dolů na podaný objem 4,2 ml.
Jestliže je vypočítaná dávka 3 ml nebo nižší, použije se 3ml stříkačka se zeleným potiskem (se stupnicí po 0,1 ml).
Jestliže je vypočítaná dávka vyšší než 3 ml, použije se 6ml stříkačka s fialovým potiskem (se stupnicí po 0,2 ml).
Níže uvedená tabulka slouží pouze jako kontrola vypočteného objemu dávky. Tabulka 2 nenahrazuje
nutnost vypočítat specifický objem dávky.
Tabulka 2: Rozsah objemů dávky v ml pro kontrolu výpočtu
| Dávkování bez souběžného stiripentolu* | Dávkování se souběžným stiripentolem** | ||||
| Kategorie podle tělesné hmotnosti | Počáteční dávka | 7.–13. den | 14. den a dále | Počáteční dávka | 7. den a dále |
| 0,1 mg/kg dvakrát denně | 0,2 mg/kg dvakrát denně | 0,35 mg/kg dvakrát denně | 0,1 mg/kg dvakrát denně | 0,2 mg/kg dvakrát denně | |
| 3–5 kg | 0,1–0,2 ml | 0,3–0,5 ml | 0,5–0,8 ml | 0,1–0,2 ml | 0,3–0,5 ml |
| 5–7 kg | 0,2–0,3 ml | 0,5–0,6 ml | 0,8–1,1 ml | 0,2–0,3 ml | 0,5–0,6 ml |
| 7–10 kg | 0,3–0,5 ml | 0,6–0,9 ml | 1,1–1,6 ml | 0,3–0,5 ml | 0,6–0,9 ml |
| 10–15 kg | 0,5–0,7 ml | 0,9–1,4 ml | 1,6–2,4 ml | 0,5–0,7 ml | 0,9–1,4 ml |
| 15–20 kg | 0,7–0,9 ml | 1,4–1,8 ml | 2,4–3,2 ml | 0,7–0,9 ml | 1,4–1,8 ml |
| 20–30 kg | 0,9–1,4 ml | 1,8–2,7ml | 3,2–4,8 ml | 0,9–1,4 ml | 1,8–2,7 ml |
| 30–38 kg | 1,4–1,7 ml | 2,7–3,4 ml | 4,8–6 ml(maximální dávka) | 1,4–1,7 ml | 2,7–3,4 ml |
| 38–43 kg | 1,7–2 ml | 3,4–4 ml | 6 ml (maximální dávka) | 1,7–2 ml | 3,4–4 ml(maximální dávka) |
| 43–55 kg | 2–2,5 ml | 4–5 ml | 6 ml (maximální dávka) | 2–2,5 ml | 4 ml (maximálnídávka) |
| 55–65 kg | 2,5–3 ml | 5–6 ml (maximálnídávka) | 6 ml (maximální dávka) | 2,5–3 ml | 4 ml (maximálnídávka) |
| 65–86 kg | 3–4 ml | 6 ml(maximální dávka) | 6 ml (maximální dávka) | 3–4 ml(maximální dávka) | 4 ml(maximální dávka) |
| 86–130 kg | 4–6 ml (maximální dávka) | 6 ml (maximální dávka) | 6 ml (maximální dávka) | 4 ml (maximální dávka) | 4 ml (maximální dávka) |
* Bez souběžného stiripentolu: Maximální dávka 13 mg dvakrát denně odpovídá 6 ml dvakrát denně.
** Se souběžným stiripentolem: Maximální dávka 8,6 mg dvakrát denně odpovídá 4 ml dvakrát denně.
Ukončení léčby
Při ukončování léčby se má dávka snižovat postupně. Pokud je to možné, je třeba se vyvarovat náhlého ukončení léčby, aby se minimalizovalo riziko zvýšené frekvence záchvatů a status epilepticus. Poslední echokardiogram má být proveden 3–6 měsíců po poslední dávce fenfluraminu.
Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin
Při podávání přípravku Fintepla pacientům s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin se obecně nedoporučuje žádná úprava dávky, avšak je možné zvážit pomalejší titraci. Pokud jsou hlášeny nežádoucí účinky, může být zapotřebí snížení dávky (viz bod 5.2).
Přípravek Fintepla nebyl hodnocen u pacientů v konečném stadiu onemocnění ledvin. Není známo, zda je fenfluramin nebo jeho aktivní metabolit, norfenfluramin, dialyzovatelný.
Nejsou k dispozici žádné specifické klinické údaje o použití přípravku Fintepla se stiripentolem
u pacientů s poruchou funkce ledvin. Přípravek Fintepla se proto nedoporučuje používat u pacientů s poruchou funkce ledvin léčených stiripentolem.
Porucha funkce jater
Obecně se nedoporučuje žádná úprava dávky, pokud je přípravek Fintepla podáván bez souběžného podávání stiripentolu pacientům s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater (třída A a B podle Childa a Pugha).
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (třída C podle Childa a Pugha), kterým není souběžně podáván stiripentol, je maximální dávka 0,2 mg/kg dvakrát denně a maximální denní dávka je 17 mg.
Jsou k dispozici omezené klinické údaje o použití přípravku Fintepla se stiripentolem u pacientů s lehkou poruchou funkce jater (viz bod 5.2).
U pacientů s poruchou funkce jater je možné zvážit pomalejší titraci. Jsou-li hlášeny nežádoucí účinky, může být potřebné snížení dávky (viz bod 5.2).
Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o použití přípravku Fintepla se stiripentolem u pacientů
se středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater. Přípravek Fintepla se proto nedoporučuje používat u pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater léčených stiripentolem.
Starší pacienti
Nejsou k dispozici žádné údaje o podávání přípravku Fintepla starším pacientům.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Fintepla u dětí mladších 2 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Přípravek Fintepla se podává perorálně.
Přípravek Fintepla lze užívat s jídlem nebo bez něj.
Přípravek Fintepla je kompatibilní s komerčně dostupnými žaludečními a nazogastrickými sondami (viz bod 6.6).
Přípravek Fintepla obsahuje velmi omezené množství stravitelných sacharidů a je kompatibilní s ketogenní dietou.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Onemocnění aortální nebo mitrální srdeční chlopně.
Plicní arteriální hypertenze.
Období 14 dnů od podání inhibitorů monoaminoxidázy kvůli zvýšenému riziku serotoninového syndromu.
Onemocnění aortální nebo mitrální srdeční chlopně a plicní arteriální hypertenze
Fenfluramin může způsobit onemocnění srdečních chlopní a plicní arteriální hypertenzi u pacientů léčených pro syndrom Dravetové nebo Lennoxův-Gastautův syndrom (viz bod 4.8). Proto je nutné provádět echokardiografické monitorování.
Před zahájením léčby musí pacienti absolvovat echokardiografické vyšetření, aby se stanovil výchozí stav před zahájením léčby (viz bod 4.3) a vyloučilo jakékoli preexistující onemocnění srdečních chlopní nebo plicní hypertenze.
Echokardiografické monitorování se má provádět každých 6 měsíců během prvních 2 let léčby a poté jednou za rok. Po ukončení léčby z jakýchkoli důvodů má být provedeno poslední echokardiografické vyšetření 3–6 měsíců po poslední dávce fenfluraminu.
Jestliže echokardiogram ukáže patologické změny na chlopních, má se zvážit kontrolní echokardiogram v časnějším časovém rámci za účelem vyhodnocení, zda tato abnormalita přetrvává. Pokud jsou na echokardiogramu pozorovány patologické abnormality, doporučuje se vyhodnotit poměr přínosů a rizik pokračování v léčbě fenfluraminem s předepisujícím lékařem, pečovatelem
a kardiologem.
Jestliže se léčba z důvodu onemocnění aortální nebo mitrální srdeční chlopně ukončí, má se zajistit náležité monitorování a následné sledování v souladu s místními pokyny pro léčbu onemocnění aortální nebo mitrální srdeční chlopně.
Jestliže nález na echokardiogramu naznačuje plicní arteriální hypertenzi, má se provést opětovný echokardiogram co možná nejdříve a do 3 měsíců k potvrzení tohoto nálezu. Jestliže je nález na echokardiogramu potvrzen jako naznačující zvýšenou pravděpodobnost plicní arteriální hypertenze definovanou jako „střední pravděpodobnost“ dle pokynů Evropské kardiologické společnosti (European Society of Cardiology, ESC) a Evropské respirační společnosti (European Respiratory Society, ERS), má tato skutečnost vést k vyhodnocení poměru přínosů a rizik pokračování v léčbě přípravkem Fintepla předepisujícím lékařem, pečovatelem a kardiologem. Jestliže nález na echokardiogramu po potvrzení naznačuje vysokou pravděpodobnost plicní arteriální hypertenze, jak je definována pokyny ESC a ERS, doporučuje se ukončit léčbu fenfluraminem.
Snížená chuť k jídlu a pokles tělesné hmotnosti
Fenfluramin může způsobit sníženou chuť k jídlu a pokles tělesné hmotnosti (viz bod 4.8). Jestliže je fenfluramin kombinován s dalšími antiepileptiky, například stiripentolem, může dojít k aditivnímu účinku na sníženou chuť k jídlu. Zdá se, že snížení tělesné hmotnosti závisí na dávce. U většiny jedinců v průběhu času při pokračování léčby došlo opět ke zvýšení tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost pacienta je třeba sledovat. Před zahájením léčby fenfluraminem u pacientů s mentální anorexií nebo mentální bulimií v anamnéze je nutné provést vyhodnocení poměru přínosů a rizik.
Program kontrolovaného přístupu k přípravku Fintepla
Byl vytvořen program kontrolovaného přístupu za účelem 1) zabránění použití mimo indikaci ke kontrole tělesné hmotnosti u obézních pacientů a 2) potvrzení, že předepisující lékaři byli informováni o nutnosti pravidelného monitorování srdce u pacientů užívajících přípravek Fintepla.
Somnolence
Fenfluramin může způsobit somnolenci.
Další látky tlumící centrální nervový systém, včetně alkoholu, mohou možnou somnolenci způsobenou fenfluraminem ještě zvýraznit (viz body 4.5 a 4.7).
Sebevražedné chování a myšlenky
U některých pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných klinických hodnocení antiepileptik, která nezahrnovala fenfluramin, ukázala malé zvýšení rizika sebevražedného chování a představ. Mechanismus tohoto rizika není znám a dostupné údaje nevylučují možnost zvýšeného rizika při podávání fenfluraminu. Pacienty a jejich pečovatele je nutné poučit o tom, že v případě jakýchkoliv známek sebevražedného chování či myšlení je třeba vyhledat lékařskou pomoc.
Serotoninový syndrom
Stejně jako u jiných serotonergních léčivých přípravků se může při léčbě fenfluraminem objevit serotoninový syndrom, potenciálně život ohrožující stav, zejména při souběžném užívání dalších serotonergních léčivých přípravků (včetně SSRI, SNRI, tricyklických antidepresiv nebo triptanů); léčivých přípravků, které narušují metabolismus serotoninu, jako jsou IMAO; nebo antipsychotik, která mohou ovlivnit serotonergní neurotransmiterové systémy (viz body 4.3 a 4.5).
Příznaky serotoninového syndromu zahrnují změny duševního stavu (např. agitovanost, halucinace, kóma), autonomní nestabilitu (např. tachykardie, labilní krevní tlak, hypertermie), neuromuskulární abnormality (např. hyperreflexie, porucha koordinace) a/nebo gastrointestinální příznaky (např. nauzea, zvracení, průjem).
Pokud je souběžná léčba fenfluraminem a dalšími serotonergními léčivými přípravky, které mohou ovlivnit serotonergní systémy, klinicky opodstatněná, doporučuje se pacienta pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvyšování dávky. Při podezření na serotoninový syndrom je třeba zvážit snížení dávky nebo ukončení léčby přípravkem Fintepla a/nebo jinými serotonergními léčivými přípravky.
Zvýšená frekvence záchvatů
Při léčbě fenfluraminem může dojít ke klinicky významnému zvýšení frekvence záchvatů, které může vyžadovat úpravu dávky fenfluraminu a/nebo souběžně podávaných antiepileptik nebo ukončení léčby fenfluraminem, pokud je poměr přínosů a rizik nepříznivý.
Cyproheptadin
Cyproheptadin je silný antagonista serotoninových receptorů, a proto může snížit účinnost fenfluraminu. Jestliže se k léčbě fenfluraminem přidá cyproheptadin, je nutné pacienty sledovat
z hlediska možného zhoršení záchvatů. Jestliže je léčba fenfluraminem zahájena u pacienta užívajícího cyproheptadin, může být účinnost fenfluraminu snížena.
Glaukom
Fenfluramin může způsobit mydriázu a může urychlit rozvoj glaukomu s uzavřeným úhlem.
U pacientů s akutním snížením zrakové ostrosti ukončete léčbu. Zvažte ukončení léčby, jestliže se objeví bolest oka a není možné zjistit jiný důvod.
Účinek induktorů CYP1A2 a CYP2B6
Souběžné podávání se silnými induktory CYP1A2 nebo CYP2B6 sníží plazmatické koncentrace fenfluraminu, což může snížit účinnost fenfluraminu (viz bod 4.5). Pokud je nutné souběžné podávání silného induktoru CYP1A2 nebo CYP2B6 s fenfluraminem, je třeba sledovat pacienta, zda není snížena účinnost, a je možné zvážit zvýšení dávky fenfluraminu za předpokladu, že nepřekročí dvojnásobek maximální denní dávky (52 mg/den) (viz bod 4.2). Pokud je během udržovací léčby fenfluraminem vysazen silný induktor CYP1A2 nebo CYP2B6, zvažte postupné snižování dávky fenfluraminu na dávku podávanou před nasazením induktoru (viz bod 4.2).
Účinek inhibitorů CYP1A2 nebo CYP2D6
Zahájení souběžné léčby silným inhibitorem CYP1A2 nebo CYP2D6 může mít za následek zvýšenou expozici, a je proto nutno sledovat výskyt nežádoucích účinků; u některých pacientů může být zapotřebí snížit dávku.
Souběžné podání jedné dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu s fluvoxaminem (silným inhibitorem CYP1A2) v ustáleném stavu (50 mg jednou denně) zdravým dobrovolníkům zvýšilo AUC0-t fenfluraminu 2,1násobně a Cmax 1,2násobně a snížilo AUC0-t norfenfluraminu 1,3násobně a Cmax 1,4násobně ve srovnání s fenfluraminem podávaným samostatně.
Souběžné podání jedné dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu s paroxetinem (silným inhibitorem CYP2D6) v ustáleném stavu (30 mg jednou denně) zdravým dobrovolníkům zvýšilo AUC0-t fenfluraminu 1,8násobně a Cmax 1,1násobně a snížilo AUC0-t norfenfluraminu 1,2násobně a Cmax 1,3násobně, ve srovnání s fenfluraminem podávaným samostatně.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje sodnou sůl ethylparabenu (E 215) a sodnou sůl methylparabenu (E 219), které mohou způsobit alergické reakce (pravděpodobně zpožděné).
Rovněž obsahuje oxid siřičitý (E 220), který může vzácně způsobovat těžké alergické reakce a bronchospasmus.
Pacienti se vzácnou malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento léčivý přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v maximální denní dávce 12 ml, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Tento léčivý přípravek obsahuje glukózu, která může být škodlivá pro zuby.
Farmakodynamické interakce
Farmakodynamické interakce s jinými látkami tlumícími centrální nervový systém zvyšují riziko zhoršeného útlumu centrálního nervového systému. Příklady takových tlumících látek jsou jiné serotonergní léčivé přípravky (včetně SSRI, SNRI, tricyklických antidepresiv nebo triptanů); léčivé přípravky, které narušují metabolismus serotoninu, jako jsou IMAO; nebo antipsychotika, která mohou ovlivnit serotonergní neurotransmiterové systémy (viz body 4.3 a 4.4).
Farmakokinetické interakce
Klinické studie
Účinek stiripentolu plus klobazamu a/nebo valproátu v ustáleném stavu na fenfluramin
V ustáleném stavu ve studiích fáze III vedlo souběžné podávání 0,2 mg/kg dvakrát denně
(0,4 mg/kg/den), maximálně 17 mg/den, fenfluraminu spolu se standardním režimem antiepileptik stiripentolu plus klobazamu a/nebo valproátu ke 130% zvýšení AUC0-24 fenfluraminu a 60% snížení AUC0-24 norfenfluraminu v porovnání s dávkou 0,35 mg/kg dvakrát denně (0,7 mg/kg/den), maximálně 26 mg/den, fenfluraminu bez stiripentolu (viz bod 4.2).
Účinek kanabidiolu v ustáleném stavu na fenfluramin
Souběžné podání jednorázové dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu s opakovanými dávkami kanabidiolu zvýšilo AUC0-INF fenfluraminu o 59 % a Cmax o 10 % a snížilo AUC0-INF norfenfluraminu o 22 %
a Cmax o 33 % v porovnání s fenfluraminem podávaným samostatně. Souběžné podání jednorázové dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu s opakovanými dávkami kanabidiolu neovlivnilo farmakokinetiku kanabidiolu v porovnání s kanabidiolem podávaným samostatně. Když se fenfluramin podává souběžně s kanabidiolem, není nutná žádná úprava dávky.
Účinek rifampicinu (silného induktoru CYP3A a 2C19 a středně silného induktoru CYP1A2, 2B6, 2C8 a 2C9) nebo silného induktoru CYP1A2 nebo CYP2B6
Rifampicin indukuje řadu enzymů CYP, které metabolizují fenfluramin a norfenfluramin. Souběžné podání jedné dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu s rifampicinem v ustáleném stavu (600 mg jednou denně) u zdravých dobrovolníků snížilo AUC0-t fenfluraminu o 58 % a Cmax o 40 %, a snížilo AUC0-t norfenfluraminu o 50 % a zvýšilo Cmax norfenfluraminu o 13 % ve srovnání s fenfluraminem podávaným samostatně. Při souběžném podávání s rifampicinem nebo silným induktorem CYP1A2 nebo CYP2B6 může být nutné zvýšit dávku fenfluraminu (viz bod 4.4).
Účinek inhibitorů CYP1A2 nebo CYP2D6
Souběžné podání jedné dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu s fluvoxaminem (silným inhibitorem CYP1A2) v ustáleném stavu (50 mg jednou denně) u zdravých dobrovolníků zvýšilo AUC0-t fenfluraminu 2,1násobně a Cmax 1,2násobně a snížilo AUC0-t norfenfluraminu 1,3násobně a Cmax 1,4násobně ve srovnání s fenfluraminem podávaným samostatně.
Souběžné podání jedné dávky fenfluraminu 0,35 mg/kg s paroxetinem (silným inhibitorem CYP2D6) v ustáleném stavu (30 mg jednou denně) u zdravých dobrovolníků zvýšilo AUC0-t fenfluraminu 1,8násobně a Cmax 1,1násobně a snížilo AUC0-t norfenfluraminu 1,2násobně a Cmax 1,3násobně ve srovnání s fenfluraminem podávaným samostatně.
Studie in vitro
Účinky fenfluraminu na jiné léčivé přípravky
Souběžné podání jednorázové dávky 0,7 mg/kg fenfluraminu s jednorázovou dávkou kombinace stiripentolu, klobazamu a kyseliny valproové neovlivnilo farmakokinetiku stiripentolu ani farmakokinetiku klobazamu či jeho N-desmethyl-metabolitu norklobazamu, ani farmakokinetiku kyseliny valproové v porovnání s podáním samotné kombinace stritipentolu, klobazamu a kyseliny valproové.
Účinek fenfluraminu na substráty CYP2D6
Studie in vitro naznačují, že fenfluramin může inhibovat CYP2D6. Bylo hlášeno, že koncentrace desipraminu v ustáleném stavu narůstají přibližně 2násobně při souběžném podávání fenfluraminu. Souběžné podávání fenfluraminu se substráty CYP2D6 může zvýšit jejich plazmatické koncentrace.
Účinek fenfluraminu na substráty CYP2B6 a CYP3A4
Studie in vitro naznačují, že fenfluramin může indukovat CYP2B6 a může indukovat střevní CYP3A4. Souběžné podávání fenfluraminu se substráty CYP2B6 nebo CYP3A4 může snížit jejich plazmatické koncentrace.
Účinek fenfluraminu na substráty MATE1
Studie in vitro naznačují, že norfenfluramin (hlavní a farmakologicky aktivní metabolit) může inhibovat MATE1 v klinicky relevantních koncentracích. Souběžné podávání fenfluraminu se substráty MATE1 může zvýšit jejich plazmatické koncentrace.
Těhotenství
Údaje o podávání fenfluraminu těhotným ženám jsou omezené (méně než 300 ukončených těhotenství).
Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3) v nepřítomnosti toxicity pro samce či samici.
Podávání přípravku Fintepla v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje. Kojení
Není známo, zda se fenfluramin/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka.
Dostupné farmakokinetické údaje u zvířat prokázaly vylučování fenfluraminu/metabolitů do mléka (viz bod 5.3).
Riziko pro kojené děti nelze vyloučit.
Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání přípravku Fintepla.
Fertilita
Nebyly zaznamenány žádné účinky fenfluraminu na fertilitu u člověka při klinických dávkách až
104 mg/den. Nicméně studie na zvířatech naznačují, že fenfluramin může potenciálně ovlivnit fertilitu samic (viz bod 5.3).
Přípravek Fintepla má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, protože může způsobit somnolenci a únavu. Pacienti mají být poučeni, že nemají řídit a obsluhovat stroje, dokud nezískají dostatek zkušeností k odhadnutí, zda přípravek nepříznivě ovlivňuje jejich schopnosti (viz bod 4.8).
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou snížená chuť k jídlu (31,9 %), únava (17,6 %), průjem (16,7 %) a somnolence (15 %).
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
V tabulkách níže jsou podle tříd orgánových systémů a frekvence uvedeny nežádoucí účinky hlášené u fenfluraminu v placebem kontrolovaných klinických studiích a z postmarketingového sledování.
Frekvence jsou definovány jako velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10) nebo nejsou známy (z dostupných údajů je nelze určit).
Tabulka 3: Nežádoucí účinky
| Třídy orgánových systémů dle MedDRA | Velmi časté | Časté | Není známo |
| Infekce a infestace | Bronchitida | ||
| Poruchy metabolismu a výživy | Snížená chuť k jídlu | ||
| Psychiatrické poruchy | Abnormální chování Agresivita Agitovanost InsomnieVýkyvy nálady | Iritabilita | |
| Poruchy nervového systému | Somnolence | Ataxie Hypotonie LetargieEpileptický záchvat Status epilepticus Tremor | Serotoninový syndrom |
| Srdeční poruchy | Onemocnění srdečních chlopní | ||
| Respirační, hrudnía mediastinální poruchy | Plicní arteriální hypertenze | ||
| Gastrointestinální poruchy | Průjem | ZácpaZvýšená tvorba slin Zvracení | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | Vyrážka | ||
| Celkové poruchya reakce v místě aplikace | Únava | ||
| Vyšetření | Pokles tělesné hmotnosti Snížená hladina glukózy v krviZvýšená hladina prolaktinu v krvi |
Popis vybraných nežádoucích účinků
Snížená chuť k jídlu a pokles tělesné hmotnosti
Fenfluramin může způsobit sníženou chuť k jídlu a pokles tělesné hmotnosti. V kontrolovaných klinických hodnoceních dětí a mladých dospělých se syndromem Dravetové mělo 34,7 % pacientů léčených fenfluraminem sníženou chuť k jídlu jako nežádoucí účinek, v porovnání s 7,6 % pacientů na placebu, a přibližně 7,4 % pacientů léčených fenfluraminem mělo pokles tělesné hmotnosti
v porovnání s 0,8 % pacientů na placebu. V kontrolovaných klinických hodnoceních dětí a dospělých s Lennoxovým-Gastautovým syndromem mělo 28,8 % pacientů léčených fenfluraminem sníženou chuť k jídlu jako nežádoucí účinek, v porovnání s 15,3 % pacientů užívajících placebo, a přibližně
8,1 % pacientů léčených fenfluraminem mělo pokles tělesné hmotnosti v porovnání s 3,1 % pacientů užívajících placebo. Snížení chuti k jídlu a tělesné hmotnosti se zdálo být závislé na dávce. U většiny subjektů se v průběhu času při pokračování léčby fenfluraminem tělesná hmotnost znovu zvýšila.
Status epilepticus a epileptické záchvaty (epilepsie, série záchvatů, změna záchvatu)
V klinických hodnoceních fáze III zaměřených na syndrom Dravetové byla pozorovaná frekvence status epilepticus 1,5 % ve skupině s placebem a 5,1 % v kombinované skupině s fenfluraminem.
V klinických hodnoceních fáze III zaměřených na LGS byla pozorovaná frekvence status epilepticus 1,0 % ve skupině s placebem a 1,5 % ve skupině s fenfluraminem. V klinických hodnoceních fáze III zaměřených na syndrom Dravetové a klinických hodnoceních fáze III zaměřených na LGS nedošlo
k žádnému ukončení léčby kvůli status epilepticus.
V kontrolovaných klinických hodnoceních pacientů se syndromem Dravetové byly epileptické záchvaty hlášeny méně často u pacientů léčených fenfluraminem (6,9 %) než u pacientů užívajících placebo (10,6 %). Epileptické záchvaty hodnocené jako související s hodnoceným léčivem však byly častěji hlášeny u pacientů léčených fenfluraminem než placebem, a to u 3,7 % pacientů léčených fenfluraminem v porovnání s 1,5 % pacientů užívajících placebo. V klinickém hodnocení zaměřeném na LGS byly epileptické záchvaty hlášeny s obdobnou frekvencí u pacientů léčených fenfluraminem (9,1 %) i u pacientů užívajících placebo (9,2 %) Epileptické záchvaty vyhodnocené jako související
s hodnoceným přípravkem však byly častěji hlášeny u pacientů léčených fenfluraminem 6,1 % než u pacientů užívajících placebo 1,0 %.
Střední počet dnů do nástupu epileptického záchvatu v klinickém hodnocení fáze III zaměřeném na LGS po zahájení léčby byl 44,4 dnů v kombinovaných skupinách s fenfluraminem a 36,6 dnů ve skupině s placebem.
Echokardiografická bezpečnostní vyšetření
Onemocnění srdečních chlopní a plicní arteriální hypertenze se posuzovaly pomocí echokardiografie u pacientů se syndromem Dravetové a s Lennoxovým-Gastautovým syndromem. U žádného
z pacientů se v dokončených klinických studiích pro obě indikace nevyvinulo onemocnění srdečních chlopní ani plicní arteriální hypertenze. Procenta výskytu stopové a lehké mitrální regurgitace
a stopové aortální regurgitace ze sdružených dvojitě zaslepených klinických studií DS a LGS jsou uvedena níže. Tyto regurgitace jsou obvykle podle pokynů ESC/EACTS definovány jako nepatologické nálezy. Pozorované případy mitrální nebo aortální regurgitace byly často přechodné.
-
Stopová mitrální regurgitace:
-
Kombinovaná skupina s fenfluraminem: 18,6 % (77/414)
- Placebo: 13,9 % (32/230)
-
-
Lehká mitrální regurgitace:
-
Kombinovaná skupina s fenfluraminem: 0,7 % (3/414)
- Placebo: 0 % (0/230)
-
-
Stopová aortální regurgitace:
-
Kombinovaná skupina s fenfluraminem: 2,4 % (10/414)
-
- Placebo: 0,9 % (2/230)
Byly však hlášeny případy plicní arteriální hypertenze a onemocnění srdečních chlopní spojené
s fenfluraminem podávaným k léčbě syndromu Dravetové a Lennoxova-Gastautova syndromu. V alespoň jednom případě došlo po vysazení k vymizení plicní arteriální hypertenze (viz bod 4.4).
Letargie, somnolence a únava (seskupeny únava/astenie/malátnost/snížená aktivita)
V kontrolovaných klinických hodnoceních subjektů se syndromem Dravetové byla letargie hlášena často (9,7 %), a somnolence a únava velmi často 13,9 %, resp. 19 % v kombinovaných skupinách léčby fenfluraminem. V kontrolované studii zaměřené na Lennoxův-Gastautův syndrom byla často hlášena letargie, a to u 4,5 % subjektů ve skupině s fenfluraminem. Velmi často byla hlášena únava u 16,2 % subjektů a somnolence u 16,2 % subjektů. Většina případů letargie, somnolence a únavy/astenie jako nežádoucích účinků byla hlášena během prvních 2 týdnů léčby fenfluraminem, a tyto případy byly mírné nebo středně závažné. Jen vzácně byla v důsledku letargie, somnolence
a únavy/astenie ukončena léčba; většinou tyto nežádoucí účinky při další léčbě ustoupily nebo se zmírnily. V kontrolovaných klinických hodnoceních zaměřených na syndrom Dravetové byla
v kombinovaných skupinách léčby fenfluraminem ukončena léčba v důsledku letargie u 0,5 % subjektů a v důsledku somnolence u 1,4 % subjektů. Ve studii 4 zaměřené na LGS byla u 1,5 % subjektů ve skupině léčby fenfluraminem ukončena léčba v důsledku somnolence.
Gastrointestinální poruchy
Během 14týdenního období titrace a období udržovací léčby klinického hodnocení fáze III dětí a mladých dospělých s LGS byly průjem (13,1 %) a zvracení (10,6 %) pozorovány častěji
v kombinovaných skupinách léčby fenfluraminem než ve skupině s placebem (průjem u 4,1 %
a zvracení u 6,1 % subjektů). Střední doba do nástupu průjmu ve studii 4 v kombinovaných skupinách s fenfluraminem byla 25,4 dnů oproti 46,0 dnů ve skupině s placebem. Střední doba do nástupu zvracení v kombinovaných skupinách s fenfluraminem byla 36,7 dnů oproti 38,2 dnům ve skupině
s placebem.
V období otevřeného hodnocení v kontrolovaném klinickém hodnocení zaměřeném na LSG byly průjem a zácpa pozorovány častěji ve skupinách s vyšší dávkou. Střední doba do nástupu průjmu byla ve skupině se střední denní dávkou > 0–< 0,4 mg/kg/den 215,7 dnů, ve skupině se střední denní dávkou 0,4–< 0,6 mg/kg/den byla 95,2 dnů a ve skupině se střední denní dávkou ≥ 0,6 mg/kg/den byla 79,6 dnů. Střední doba do nástupu zácpy byla ve skupině se střední denní dávkou > 0–< 0,4 mg/kg/den 113,0 dnů, ve skupině se střední denní dávkou 0,4–< 0,6 mg/kg/den byla 173,7 dnů a ve skupině se střední denní dávkou ≥ 0,6 mg/kg/den byla 140,1 dnů.
Všechny hlášené případy průjmu a zácpy byly mírné nebo středně závažné. Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Byly hlášeny pouze omezené údaje ohledně klinických účinků a léčby předávkování fenfluraminem. Agitovanost, ospalost, zmatenost, zrudnutí, tremor (nebo třes), horečka, pocení, bolest břicha, hyperventilace a dilatované nereagující zornice byly hlášeny při mnohem vyšších dávkách fenfluraminu, než jaké byly zařazeny do programu klinických hodnocení.
Mají se pečlivě sledovat vitální funkce a v případě konvulzí, arytmií nebo dechových potíží se má podat podpůrná léčba.
Farmakologické vlastnosti - FINTEPLA 2,2MG/ML
Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika; ATC kód: N03AX26. Mechanismus účinku
Fenfluramin je látka uvolňující serotonin, a tak stimuluje řadu podtypů 5-HT receptorů prostřednictvím uvolnění serotoninu. Fenfluramin může snížit počet záchvatů působením jakožto agonista na specifických serotoninových receptorech v mozku, včetně 5-HT1D, 5-HT2A a 5-HT2C receptorů, a rovněž působením na receptor sigma-1. Přesný model působení fenfluraminu u syndromu Dravetové a Lennoxova-Gastautova syndromu není znám.
Klinická účinnost
Syndromu Dravetové
Děti a mladí dospělí se syndromem Dravetové
Účinnost fenfluraminu u dětí a mladých dospělých se syndromem Dravetové byla hodnocena ve třech randomizovaných, multicentrických, placebem kontrolovaných studiích (1501, 1502, 1504).
Studie 1 (n = 119) a studie 3 (n = 143) jsou prospektivní, sloučené analýzy prvních 119 zařazených pacientů (studie 1) a zbývajících následně zařazených 143 pacientů (studie 3) ze 2 identických dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studií, ZX008-1501 a ZX008-1502. Studie 1501 a studie 1502 se prováděly paralelně a jejich design byl identický: 3ramenné, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie paralelních skupin sestávající z 6týdenního základního období následovaného 2týdenním obdobím titrace a 12týdenním udržovacím obdobím pro celkem 14týdenní léčbu. Pacienti užívající současně stiripentol nebyli do těchto studií zařazeni. Vhodní pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 k užívání jedné ze dvou dávek fenfluraminu
(0,7 mg/kg/den nebo 0,2 mg/kg/den, maximálně 26 mg/den) nebo užívání placeba. Průměrný věk (směrodatná odchylka) pacientů zařazených do studie byl 9,0 (4,7) let ve studii 1 a 9,3 (4,7) let ve studii 3, s rozmezím 2 až 18 let. Většina pacientů byla ve věku ≥ 6 let (73,9 % ve studii 1 a 74,6 % ve studii 3). Všichni zařazení pacienti byli nedostatečně kontrolováni alespoň jedním antiepileptikem,
s nebo bez stimulace vagového nervu a/nebo ketogenní diety, nejčastěji současně užívanými antiepileptiky (celkově ≥ 25 %) byly valproát, klobazam, topiramát a levetiracetam.
Tabulka 4: Syndrom Dravetové: Výsledky studie 1 a studie 3 primárních a vybraných sekundárních cílových parametrů účinnosti během období udržovací léčby
| Studie 1 | Studie 3 | |||||
| Placebo | Fenfluramin 0,2 mg/kg/den | Fenfluramin 0,7 mg/kg/den | Placebo | Fenfluramin 0,2 mg/kg/den | Fenfluramin 0,7 mg/kg/den | |
| Frekvence konvulzivních záchvatů během období udržovací léčby | ||||||
| CSF při | 40 | 39 | 40 | 48 | 46 | 48* |
| počáteční | 31,4 | 17,5 | 21,2 | 12,7 | 18,0 | 13,0 |
| měření | (3,3; | (4,8; 623,5) | (4,9; 127,0) | (4,0; | (4,0; 1 464,0) | (2,7; 2 700,7) |
| n, medián | 147,3) | 229,3) | ||||
| (za 28 dní) | ||||||
| (min.; | ||||||
| max.) | ||||||
| CSF na | 39 | 39 | 40 | 48 | 46 | 48 |
| konci | 25,7 | 17,1 | 4,9 | 10,6 | 7,6 | 3,2 |
| udržovací | (3,6; | (0,0; 194,3) | (0; 105,5) | (1,0; | (0,0; 2 006,8) | (0,0; 3 651,7) |
| léčby | 204,7) | 139,0) | ||||
| n, medián | ||||||
| (min.; | ||||||
| max.) | ||||||
| Snížení | - | 36,7 % | 67,3 % | - | 49,3 % | 65,7 % |
| průměrné | p = 0,016 | p < 0,001 | p < 0,0001 | p < 0,0001 | ||
| měsíční | ||||||
| frekvence | ||||||
| konvulzivní | ||||||
| ch záchvatů | ||||||
| upravené | ||||||
| na výchozí | ||||||
| hodnotu | ||||||
| CSF ve | ||||||
| srovnání | ||||||
| s placebem | ||||||
| Studie 1 | Studie 3 | |||||
| Placebo | Fenfluramin 0,2 mg/kg/den | Fenfluramin 0,7 mg/kg/den | Placebo | Fenfluramin 0,2 mg/kg/den | Fenfluramin 0,7 mg/kg/den | |
| % snížení konvulzivních záchvatů během období udržovací léčby | ||||||
| Počet (%) | 4 | 17 (43,6 %) | 29 (72,5 %) | 4 | 21 (45,7 %) | 33 (68,8 %) |
| pacientů | (10,3 %) | ES1 = 33,3 % | ES = 62,2 % | (8,3 %) | ES = 37,3 % | ES = 60,4 % |
| s ≥ 50% | RR2:4,25 | RR: 7,07 | RR: 5,48 | RR: 8,25 | ||
| snížením | ||||||
| počtu | ||||||
| konvulzivní | ||||||
| ch záchvatů | ||||||
| za měsíc - | ||||||
| změna | ||||||
| oproti | ||||||
| výchozímu | ||||||
| stavu | ||||||
| Počet (%) | 2 (5,1 %) | 10 (25,6 %) | 21 (52,5 %) | 2 | 9 (19,6 %) | 23 (47,9 %) |
| pacientů | ES = 20,5 % | ES = 47,4 % | (4,2 %) | ES = 15,4 % | ES = 43,7 % | |
| s ≥ 75% | RR: 5,00 | RR: 10,24 | RR: 4,70 | RR: 11,50 | ||
| snížením | ||||||
| počtu | ||||||
| konvulzivní | ||||||
| ch záchvatů | ||||||
| za měsíc - | ||||||
| změna | ||||||
| oproti | ||||||
| výchozímu | ||||||
| stavu | ||||||
| Počet (%) | 0 (0 %) | 6 (15,4 %) | 6 (15,0 %) | 0 (0 %) | 1 (2,2 %) | 10 (20,8 %) |
| pacientů | ES = 15,4 % | ES = 15,0 % | ||||
| s ≥ 100% | ||||||
| snížením | ||||||
| počtu | ||||||
| konvulzivní | ||||||
| ch záchvatů | ||||||
| za měsíc - | ||||||
| změna | ||||||
| oproti | ||||||
| výchozímu | ||||||
| stavu | ||||||
| Nejdelší interval bez záchvatů během titrace + období udržovací léčby | ||||||
| Nejdelší | 9,5 dne | 15,0 dnů | 25,0 dnů | 10,0 dn | 18,5 dne | 30 dnů |
| interval bez | p = 0,035 | p < 0,001 | ů | p = 0,0002 | p < 0,0001 | |
| záchvatů | ||||||
| (medián) | ||||||
1 Velikost účinku (effect size, ES) (Rozdíl rizik) vypočítaná jako podíl aktivní-placebo; 2 RR: Relativní riziko
*Zařazeno bylo 49 pacientů a léčba byla podána pouze 48 pacientům.
Studie 2 (dříve známa jako studie 1504) (n = 87) byla multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie se 2 rameny a paralelními skupinami sestávající
z 6týdenního výchozího období následovaného 3týdenním titračním obdobím a 12týdenním udržovacím obdobím - celkem 15 týdnů léčby. Způsobilí pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 do skupiny s fenfluraminem v dávce 0,4 mg/kg/den (maximálně 17 mg/den) nebo s placebem přidaným k jejich stabilnímu standardnímu režimu stiripentolu (plus klobazam a/nebo valproát)
a případně k dalším antiepileptikům. Průměrný (směrodatná odchylka) věk pacientů zařazených do studie 2 byl 9,1 (4,80) let s rozpětím od 2 do 19 let. Většina pacientů byla ve věku ≥ 6 let (72,4 %)
a menšina ve věku < 6 let (27,6 %), chlapci (57,5 %) a, kde to bylo hlášeno, běloši (59,8 %). Všechny zařazené subjekty měly nedostatečnou kontrolu nemoci při léčbě alespoň jedním antiepileptikem, které zahrnovalo stiripentol, se stimulací nervus vagus a/nebo ketogenní dietou či bez nich. Medián výchozí frekvence konvulzivních záchvatů za 28 dní činil 10,7 ve skupině s placebem a 14,0 ve skupině
s fenfluraminem 0,4 mg/kg/den.
Tabulka 5: Syndrom Dravetové: Studie 2 (dříve známá jako Studie ZX008-1504): výsledky primárních a vybraných sekundárních cílových parametrů účinnosti během období udržovací léčby
| Studie 2 | ||
| Placebo + stiripentol | Fenfluramin 0,4 mg/kg/den+ stiripentol | |
| Frekvence konvulzivních záchvatů během období udržovací léčby | ||
| n výchozí hodnota medián (min.; max.) | 4410,7(2,7; 162,7) | 4314,3(2,7; 213,3) |
| n na konci období udržovací léčby medián (min.; max.) | 4411,4(0,7; 169,3) | 423,9(0,0; 518,0) |
| Snížení průměrné měsíční frekvence konvulzivních záchvatů korigovanévzhledem k výchozí hodnotě v porovnání s placebem | - | 54,9 %p < 0,001 |
| % snížení konvulzivních záchvatů během období udržovací léčby | ||
| Počet (%) pacientů s ≥ 50% snížením počtukonvulzivních záchvatů za měsíc - změna od výchozí hodnoty | 4 (9,1 %) | 23 (54,8 %)ES1 = 45,7RR2: 6,02 |
| Počet (%) pacientů s ≥ 75% snížením počtu konvulzivních záchvatů za měsíc - změna od výchozí hodnoty | 2 (4,5 %) | 17 (40,5 %) ES = 36,0 % RR: 8,90 |
| Počet (%) pacientů s ≥ 100% snížením počtu konvulzivních záchvatů za měsíc -změna od výchozí hodnoty | 0 (0 %) | 2 (4,8 %) ES = 4,8 % |
| Nejdelší interval bez záchvatů během titrace + období udržovací léčby | ||
| Nejdelší interval bez záchvatů (medián) | 13,0 dnů | 22,0 dnůp = 0,004 |
1 Velikost účinku (effect size, ES) (Rozdíl rizik) vypočítaná jako podíl aktivní-placebo; 2RR: Relativní riziko
Dospělí
Populace se syndromem Dravetové ve studii 1, studii 2 a studii 3 byla tvořena převážně pediatrickými pacienty, pouze 11 pacientů bylo dospělých ve věku 18–19 let (3,2 %), a proto byly získány omezené údaje o účinnosti a bezpečnosti v populaci dospělých se syndromem Dravetové.
Údaje z otevřeného prodloužení
Pacienti se syndromem Dravetové, kteří se účastnili studie 1, studie 2 a studie 3 se mohli účastnit otevřené rozšířené studie (studie 5). Primárním cílem otevřené rozšířené studie (oppen-label extension, OLE) byla dlouhodobá bezpečnost fenfluraminu v dávkách 0,2 až 0,7 mg/kg/den, čímž by bylo možné dávku fenfluraminu titrovat za účelem optimalizace léčby. Jsou hlášeny údaje pro 374 pacientů, kteří se účastnili otevřené studie a dostávali fenfluramin po dobu až 3 let (medián období léčby: 824 dnů; rozmezí: 7–1 280). Během celkového období léčby OLE byl pozorován medián procentuální změny frekvence konvulzivních záchvatů (convulsive seizure frequency, CSF) oproti výchozí hodnotě – 66,81 % (p < 0,001). Ze 375 účastníků studie celkem 12,8 % pacientů ukončilo účast z důvodu nedostatečné účinnosti, 2,9 % z důvodu nežádoucích účinků, 5,3 % na žádost lékaře nebo rodiny.
Lennoxův-Gastautův syndrom
Děti a dospělí s Lennoxovým-Gastautovým syndromem
Účinnost fenfluraminu při léčbě epileptických záchvatů spojených s Lennoxovým-Gastautovým syndromem u pacientů ve věku 2 až 35 let byla posuzována v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii (studie 4, část 1). Část 1 zahrnuje 2 nezávisle analyzované kohorty, kohortu A a kohortu B. Kohorta A je primární analyzovanou kohortou a zahrnuje subjekty ze Severní Ameriky, Evropy a Austrálie a kohorta B zahrnuje subjekty z Japonska.
Studie 4, část 1, kohorta A
Ve studii 4, části 1, kohortě A se porovnávaly dávky 0,7 mg/kg/den (n = 87) a 0,2 mg/kg/den (n = 89) (až do maximální denní dávky 26 mg) fenfluraminu s placebem (n = 87). Pacienti měli diagnózu Lennoxova-Gastautova syndromu a nedostatečnou kontrolu nemoci při léčbě alespoň jedním antiepileptikem, se stimulací nervus vagus nebo ketogenní dietou či bez nich. Studie zahrnovala 4týdenní výchozí období, během kterého se u pacientů mělo vyskytnout nejméně 8 záchvatů spojených s pády (drop seizures) při stabilní léčbě antiepileptiky. Mezi záchvaty spojené s pády (drop seizures) patřily: generalizované tonicko-klonické, sekundárně generalizované tonicko-klonické, tonické, atonické nebo tonicko-atonické záchvaty, u kterých bylo potvrzeno následné ochabnutí (ztráta svalového tonu). Po výchozím období následovala randomizace do 2týdenního období titrace a poté 12týdenní udržovací období, kdy dávka fenfluraminu zůstala stabilní.
Ve studii 4, části 1 užívalo 99 % pacientů 1 až 4 souběžná antiepileptika. Nejčastěji užívanými souběžnými antiepileptiky (u nejméně 25 % pacientů) byly klobazam (45,2 %), lamotrigin (33,5 %) a valproát (55,9 %).
Primárním cílovým parametrem účinnosti v části 1 studie 4, byla procentuální změna oproti výchozí hodnotě ve frekvenci záchvatů spojených s pády (drop seizures) za 28 dnů kombinovaného 14týdenního titračního a udržovacího období (tj. období léčby) ve skupině s fenfluraminem v dávce 0,7 mg/kg/den v porovnání se skupinou s placebem. Hlavní sekundární cílové parametry zahrnovaly poměrnou část pacientů s dosaženým ≥ 50% snížením frekvence záchvatů spojených s pády (drop seizures) za 28 dnů oproti výchozí hodnotě ve skupině s dávkou fenfluraminu 0,7 mg/kg/den
v porovnání se skupinou s placebem, a poměrnou část pacientů s dosaženým zlepšením (minimálním, značným nebo velmi značným zlepšením) ve skóre na stupnici Celkového klinického dojmu - zlepšení (Clinical Global Impression - Improvement, CGI-I) podle posouzení hlavního zkoušejícího ve skupině s fenfluraminem v dávce 0,7 mg/kg/den v porovnání se skupinou s placebem.
V části 1 studie 4, byl medián procentuální změny oproti výchozí hodnotě (snížení) ve frekvenci záchvatů spojených s pády (drop seizures) za 28 dnů podstatně vyšší ve skupině s fenfluraminem
v dávce 0,7 mg/kg/den v porovnání se skupinou s placebem (tabulka 6). V období 2 týdnů od zahájení léčby fenfluraminem bylo pozorováno snížení výskytu záchvatů spojených s pády (drop seizures)
a tento účinek si zachoval konsistenci po 14týdenním období léčby.
U subjektů, u nichž došlo k ≥ 124 záchvatům spojeným s pády (drop seizures) za 28 dnů během výchozího období, se jednalo o snížení DSF v hodnotě –19,98 % u subjektů ve skupině
s fenfluraminem v dávce 0,7 mg/kg/den, –7,37 % u subjektů ve skupině s fenfluraminem v dávce 0,2 mg/kg/den a –11,21 % u subjektů ve skupině s placebem.
Tabulka 6: Lennoxův-Gastautův syndrom: primární a vybrané cílové parametry účinnosti v části 1 studie 4 kohortě A (udržovací období)
| Studie 4, část 1, kohorta A | ||
| Placebo (n = 87) | Fenfluramin 0,7 mg/kg/den(n = 87) | |
| Procentuální změna v DSF oproti BL během M | ||
| Souhrnná statistika DSF a | ||
| Medián v BL | 53,00 | 82,00 |
| Medián během M | 47,33 | 55,73 |
| Medián procentuální změny oproti BL během M | –7,28 | –27,16 |
| Neparametrický model b | ||
| p-hodnota pro porovnání s placebem | — | 0,0018 |
| HL odhad pro rozdíl v mediánu (A-P) | ||
| Odhad (SE) | — | –20 (5,795) |
| 95% CI | — | –31,61, -8,89 |
| Procento pacientů s ≥ 50% snížením DSF oproti BL (poměr respondérů 50 %) během M | ||
| ≥ 50% snížení DSF, n (%) | 11 (12,6) | 27 (31,4) |
| p-hodnota pro porovnání s placebem c | 0,0044 | |
| Procento pacientů se zlepšením d na škále CGI-I podle posouzení zkoušejícího na konci M | ||
| Subjekty se skóre 1, 2 nebo 3, n (%) | 27 (33,8) | 39 (48,8) |
| p-hodnota v porovnání s placebem e | 0,0567 | |
ANCOVA = analýza kovariance; A-P = skupina s aktivní léčbou-skupina s placebem; BL = výchozí období (Baseline Period); CGI-I = Celkový klinický dojem - zlepšení (Clinical Global Impression - Improvement); CI = interval spolehlivosti; DSF = frekvence záchvatů spojených s pády (drop seizure frequency) za 28 dnů; HL = Hodges-Lehmann; SE = směrodatná chyba; T+M = titrační a udržovací období
-
BL, T+M a procentuální změna oproti BL v hodnotách frekvence záchvatů za 28 dnů během M jsou prezentovány v původním měřítku.
-
Výsledky jsou založeny na neparametrickém modelu ANCOVA s léčebnou skupinou (3 úrovně) a tělesnou hmotností (< 37,5 kg, ≥ 37,5 kg) jako faktory, pořadím frekvence záchvatů v BL jako kovariátou, a pořadím procentuální změny oproti BL ve frekvenci záchvatů během léčby (M) jako odpovědí
-
Na základě logistického regresního modelu, který zahrnoval kategoriální proměnnou odpovědi (dosaženo snížení
o procentní bod, ano nebo ne), tělesnou hmotnost (< 37,5 kg, ≥ 37,5 kg) a DSF ve výchozím období jako kovariátu.
-
Minimální, značné nebo velmi značné zlepšení
-
Na základě Cochranova-Mantelova-Haenszelova testu porovnávajícího aktivní léčbu s placebem, po úpravě pro úroveň tělesné hmotnosti
Medián procentuálního snížení frekvence záchvatů spojených s pády (drop seizures) za 28 dnů oproti výchozí hodnotě pro nižší dávku fenfluraminu (0,2 mg/kg/den) během udržovacího období nedosáhl statistické významnosti v porovnání s placebem (medián změny mezi skupinou pacientů s dávkou 0,2 a placebem, co se týče procentuální změny oproti výchozí hodnotě během udržovacího období - 11,48 [95% CI –26,61; 3,31]).
Typem záchvatu s nejvyšším mediánem procentuální změny oproti výchozí hodnotě ve skupině
s fenfluraminem v dávce 0,7 mg/kg/den v porovnání se skupinou s placebem byly generalizované tonicko-klonické záchvaty (–45,7 % ve skupině s fenfluraminem v dávce 0,7 mg/kg/den [n = 38] oproti 3,7 % ve skupině s placebem [n = 38]).
Studie 4, část 1, kohorta B
Tato studie porovnávala dávku 0,7 mg/kg/den (n = 11) a 0,2 mg/kg/den (n = 11) (do maximální denní dávky 26 mg) fenfluraminu s placebem (n = 11).
Primární cílový parametr studie byl hodnocen pouze z údajů části 1 kohorty A, a to z důvodu malé velikosti kohorty B.
Výsledky z kohorty B podporují klinický přínos fenfluraminu uváděný pro kohortu A pro přídavnou léčbu záchvatů spojených s pády (drop seizures) spojených s LGS u subjektů japonského původu.
Tabulka 7: Lennoxův-Gastautův syndrom: primární a vybrané cílové parametry účinnosti v části 1 studie 4 kohortě B (udržovací období)
| Studie 4, část 1, kohorta B | ||
| Placebo (n = 11) | Fenfluramin 0,7 mg/kg/den(n = 11) | |
| Primární cílový parametr: Procentuální změna v DSF oproti BL během M | ||
| Souhrnná statistika DSF a | ||
| Medián v BL | 53,00 | 58,00 |
| Medián během M | 51,90 | 31,86 |
| Medián procentuální změny oproti BL během M | –18,18 | –45,07 |
| HL odhad pro rozdíl v mediánu (A-P) | ||
| Odhad (SE) | –25,54 (17,000) | |
| 95% CI | (–57,57; 9,07) | |
| Klíčový sekundární cílový parametr: Procento pacientů s ≥ 50% snížením DSF oproti BL (poměr respondérů 50 %) během M | ||
| ≥ 50% snížení DSF, n (%) | 1 (9,1 %) | 4 (36,4 %) |
ANCOVA = analýza kovariance; A-P = skupina s aktivní léčbou-skupina s placebem; BL = výchozí období; CI = interval spolehlivosti; DSF = frekvence záchvatů spojených s pády (drop seizures) za 28 dní; HL = Hodges-Lehmann;
SE = směrodatná chyba; M = udržovací období
a BL, T a procentuální změna oproti BL v hodnotách frekvence záchvatů za 28 dnů během M jsou prezentovány v původním měřítku.
Údaje z otevřeného prodloužení
Pacienti s Lennoxovým-Gastautovým syndromem, kteří dokončili část 1 studie 4 (ZX008-1601), se mohli zúčastnit části 2, otevřené, 52týdenní, rozšířené studie s flexibilní dávkou. Primárním cílem studie 4, části 2 bylo posoudit dlouhodobou bezpečnost a snášenlivost fenfluraminu v dávkách
0,2 mg/kg/den až 0,7 mg/kg/den. 279 pacientů zařazených do otevřeného prodloužení studie dostávalo jeden měsíc fenfluramin v dávce 0,2 mg/kg/den, a pak byla dávka titrována za účelem optimalizace léčby. Údaje o bezpečnosti z otevřené fáze studie 4 jsou v souladu se známým bezpečnostním profilem fenfluraminu.
Ze 177 subjektů s LGS léčených fenfluraminem po dobu ≥ 12 měsíců, 24,3 % dostávalo střední denní dávku fenfluraminu > 0 až < 0,4 mg/kg/den, 45,2 % dostávalo střední denní dávku fenfluraminu 0,4 až
< 0,6 mg/kg/den a 30,5 % dostávalo střední denní dávku fenfluraminu ≥ 0,6 mg/kg/den.
Nejčastějším důvodem ukončení účasti v otevřeném prodloužení studie byla nedostatečná účinnost (58 [20,8 %]), nežádoucí účinek (15 [5,4 %]) a ukončení účasti ze strany subjektu (17 [6,1 %]).
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Fintepla u jedné nebo více podskupin pediatrické populace se syndromem Dravetové (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).
Farmakokinetika
Farmakokinetika fenfluraminu a norfenfluraminu byla hodnocena u zdravých subjektů,
u pediatrických pacientů se syndromem Dravetové a u pediatrických a dospělých pacientů s Lennoxovým-Gastautovým syndromem.
Absorpce
Fenfluramin má dobu do dosažení maximální plazmatické koncentrace (Tmax) v rozmezí 3 až 5 hodin v ustáleném stavu. Absolutní biologická dostupnost fenfluraminu je přibližně 68–83 %. Strava neměla na farmakokinetiku fenfluraminu nebo norfenfluraminu žádný vliv.
U fenfluraminu se Cmax objevuje u zdravých dobrovolníků ~3 h po jednorázové perorální dávce a činí 28,6 ng/ml po dávce 0,35 mg/kg a 59,3 ng/ml po dávce 0,7 mg/kg fenfluraminu. AUCinf je
673 ng × h/ml po dávce 0,35 mg/kg a 1660 ng × h/ml po dávce 0,7 mg/kg. U norfenfluraminu se Cmax objevuje u zdravých dobrovolníků ~12 h po jednorázové perorální dávce a činí 11,7 ng/ml po dávce 0,35 mg/kg nebo 16,1 ng/ml po dávce 0,7 mg/kg fenfluraminu. AUCinf je 798 ng × h/ml po dávce 0,35 mg/kg a 800 ng × h/ml po dávce 0,7 mg/kg. Cmax a AUCinf fenfluraminu se zdají být úměrné dávce v rozmezí dávek 0,35 až 0,7 mg/kg u zdravých dobrovolníků. Cmax a AUCinf norfenfluraminu jsou méně než úměrné dávce v rozmezí dávek 0,35 až 0,7 mg/kg u zdravých
dobrovolníků. Zvýšení AUCinf bylo 0,5násobné u dávky 0,7 mg/kg v porovnání s dávkou 0,35 mg/kg. Zvýšení Cmax bylo 0,7násobné u dávky 0,7 mg/kg v porovnání s dávkou 0,35 mg/kg.
U pediatrických pacientů se syndromem Dravetové po dávkování fenfluraminu v dávce 0,2 mg/kg/den podávané dvakrát denně expozice v ustáleném stavu (AUC0-24) činí 371 ng × h/ml u fenfluraminu
a 222 ng × h/ml u norfenfluraminu. U pediatrických pacientů po dávkování fenfluraminu v dávce
0,7 mg/kg/den podávané dvakrát denně (s maximální dávkou 26 mg/den) expozice v ustáleném stavu (AUC0-24) činí 1 400 ng × h/ml u fenfluraminu a 869 ng × h/ml u norfenfluraminu po dávce
0,7 mg/kg/den podávané dvakrát denně. Cmax,ss činila 68,6 ng/ml u fenfluraminu a 37,8 ng/ml u norfenfluraminu. Když se podává souběžně stiripentol, je AUC0-24 v ustáleném stavu
1 030 ng × h/ml u fenfluraminu a 139 ng × h/ml u norfenfluraminu po dávce 0,2 mg/kg/den podávané dvakrát denně; po dávce 0,35 mg/kg/den je AUC0-24 v ustáleném stavu 3 240 ng × h/ml u fenfluraminu a 364 ng × h/ml u norfenfluraminu.
U pediatrických a dospělých pacientů s Lennoxovým-Gastautovým syndromem, kteří dostávali fenfluramin v dávce 0,7 mg/kg/den, podávané dvakrát denně, až do celkové denní dávky 26 mg fenfluraminu, je ustálená systémová expozice (Cmax a AUC0–24h) fenfluraminu v průměru poněkud nižší, ale nepokládá se za významně rozdílnou od této hodnoty u pacientů se syndromem Dravetové.
Plazmatický poločas fenfluraminu a norfenfluraminu naznačuje, že přibližně 94 % ustáleného stavu by se dosáhlo za přibližně 4 dny u fenfluraminu a 5 dnů u norfenfluraminu (4 poločasy). U zdravých subjektů je poměr akumulace Cmax 3,7násobný u fenfluraminu a 6,4násobný u norfenfluraminu
a poměr akumulace AUC0-24 je 2,6násobný u fenfluraminu a 3,7násobný u norfenfluraminu. Distribuce
Fenfluramin je in vitro z 50 % vázán na lidské plazmatické proteiny a vazba je nezávislá na koncentraci fenfluraminu. Geometrický průměr (CV %) distribučního objemu (Vz/F) fenfluraminu je 11,9 (16,5 %) l/kg po perorálním podání fenfluraminu u zdravých subjektů.
Biotransformace
Více než 75 % fenfluraminu je před eliminací metabolizováno na norfenfluramin, především prostřednictvím CYP1A2, CYP2B6 a CYP2D6. Poté je norfenfluramin deaminován a oxidován za vzniku neaktivních metabolitů. Rozsah, ve kterém jsou tyto neaktivní metabolity přítomny v plazmě a moči, není znám. Účast jiných enzymů než CYP (např. UTG) v metabolismu norfenfluraminu není známa, avšak údaje z literatury naznačují, že norfenfluramin může být ve významném rozsahu glukuronidován.
Transportéry
Fenfluramin a norfenfluramin nebyly in vitro substráty P-glykoproteinu, BCRP, OATP1B1, OATP1B3, OATP1A2, OATP2B1, OCT1, OAT1, OAT3, OCT2, MATE1 a MATE2-K.
Eliminace
Většina perorálně podané dávky fenfluraminu (> 90 %) je vylučována močí převážně ve formě metabolitu; méně než 5 % se nachází ve stolici. Geometrický průměr (CV %) clearance (CL/F)
fenfluraminu je 6,9 l/h (29 %) a poločas je 20 hodin po perorálním podání fenfluraminu u zdravých subjektů. Eliminační poločas norfenfluraminu je ~30 h.
Zvláštní skupiny pacientů
Genetický polymorfismus
Nebyl pozorován žádný vliv genotypu CYP1A2, CYP2B6, CYP2C19, CYP2D6, nebo CYP3A4 na FK fenfluraminu nebo norfenfluraminu.
Porucha funkce ledvin
Eliminace ledvinami je převládající cesta eliminace fenfluraminu, přičemž více než 90 % podané dávky je vyloučeno v moči jako mateřská sloučenina nebo její metabolity. Ve studii porovnávající farmakokinetiku jednorázové dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu u osob s těžkou poruchou funkce ledvin (stanovenou úpravou diety při onemocnění ledvin odhadovanou rychlostí glomerulární filtrace
< 30 ml/min/1,73 m2) a odpovídajících zdravých dobrovolníků se Cmax a AUC0-t fenfluraminu zvýšily o 20 % resp. 87 % u těžké poruchy funkce ledvin. Tato zvýšení expozice fenfluraminu nejsou klinicky významná. U subjektů s těžkou poruchou funkce ledvin byly pozorovány malé a nevýznamné změny AUC0-t a Cmax norfenfluraminu. Při podávání přípravku Fintepla pacientům s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin se nedoporučuje žádná úprava dávky, avšak je možné zvážit pomalejší titraci. Pokud jsou hlášeny nežádoucí účinky, může být zapotřebí snížení dávky.
Porucha funkce jater
Ve studii porovnávající farmakokinetiku jednotlivé dávky 0,35 mg/kg fenfluraminu u pacientů
s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (třída A, B nebo C dle Childa a Pugha) se AUC0-t fenfluraminu zvýšilo o 95 % u pacientů s lehkou poruchou funkce jater, o 113 % u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater a o 185 % u pacientů s těžkou poruchou funkce jater oproti pacientům s normální funkcí jater. Zvýšení hodnoty Cmax fenfluraminu u poruchy funkce jater se pohybovalo v rozmezí od 19 % do 29 %. Systémové expozice norfenfluraminu se u pacientů
s poruchou funkce jater buď mírně zvýšily až o 18 % (AUC0-t), nebo se snížily až o 45 % (Cmax). U pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater se střední hodnota poločasu eliminace fenfluraminu z plazmy zvýšila na 34,5 hodin, 41,1 hodin resp. 54,6 hodin oproti
22,8 hodinám u pacientů s normální funkcí jater. Odpovídající střední hodnota poločasu eliminace norfenfluraminu z plazmy činila 54,0 hodin, 72,5 hodin resp. 69,0 hodin oproti 30,2 hodinám
u pacientů s normální funkcí jater. Rozdíly v expozicích u lehké a středně těžké poruchy funkce jater se nepovažují za klinicky významné. Dávkování fenfluraminu je u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nutné snížit. [viz bod 4.2, Dávkování a způsob podání pro zvláštní skupiny pacientů].
Retrospektivní analýza expozic fenfluraminu a norfenfluraminu v ustáleném stavu ve studii 2, kohortě 2 (n = 12) neukázala v klinických hodnoceních fáze III žádné klinicky významné změny při
absenci nebo přítomnosti stabilních dávek stiripentolu u pacientů se syndromem Dravetové v kategorii pacientů s lehkou poruchou funkce jater ve srovnání s pacienty s normální funkcí jater (AST/ALT
a bilirubin ≤ ULN).
Fenfluramin se nedoporučuje k použití u pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater, kteří jsou léčeni stiripentolem.
Tělesná hmotnost
Clearance léčiva a FK expozice fenfluraminu a norfenfluraminu jsou konzistentní v širokém rozmezí hodnot BMI (12,3 až 35 kg/m2).
Pohlaví
Farmakokinetika fenfluraminu a norfenfluraminu byla mezi muži a ženami shodná.
Rasa
Hodnocení bylo omezeno malou velikostí vzorku subjektů jiné než bělošské rasy, tudíž nelze učinit žádný závěr ohledně vlivu rasy na farmakokinetiku. Genetické polymorfy enzymů, které metabolizují fenfluramin, jsou u všech ras podobné, liší se pouze jejich frekvence. Tudíž, třebaže se průměrná expozice může v závislosti na rase mírně lišit, rozmezí expozice se očekává být podobné.
Farmaceutické údaje - FINTEPLA 2,2MG/ML
Sodná sůl ethylparabenu (E 215) Sodná sůl methylparabenu (E 219) Sukralóza (E 955)
Hyetelóza (E 1525)
Dihydrogenfosforečnan sodný (E 339) Hydrogenfosforečnan sodný (E 339) Třešňové aroma v prášku:
Arabská klovatina (E 414) Glukóza (kukuřice)
Ethyl-benzoát Aromatická esence Přírodní aroma Aroma
Maltodextrin (kukuřice) Oxid siřičitý (E 220)
Monohydrát kalium-citrátu (E 332) Monohydrát kyseliny citronové (E 330) Voda pro injekci
4 roky.
Doba použitelnosti po prvním otevření
Tento léčivý přípravek musí být spotřebován do 3 měsíců po prvním otevření lahvičky.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Chraňte před chladem nebo mrazem.
Přípravek Fintepla se dodává v bílé lahvičce z vysokohustotního polyethylenu (HDPE) s dětským bezpečnostním uzávěrem a uzávěrem garantujícím neporušenost obalu zabalené do krabičky spolu se zatlačovacím adaptérem na lahvičku z nízkohustotního polyethylenu (LDPE) a stříkačkami pro perorální podání z polypropylenu (PP)/HDPE. K podání předepsané dávky se musí použít stříkačka pro perorální podání obsažená v balení.
Balení:
Lahvička obsahující 60 ml perorálního roztoku, adaptér na lahvičku, dvě 3ml stříkačky pro perorální podání se stupnicí s 0,1ml dílky a dvě 6ml stříkačky se stupnicí s 0,2ml dílky.
Lahvička obsahující 120 ml perorálního roztoku, adaptér na lahvičku, dvě 3ml stříkačky pro perorální podání se stupnicí s 0,1ml dílky a dvě 6ml stříkačky se stupnicí s 0,2ml dílky.
Lahvička obsahující 250 ml perorálního roztoku, adaptér na lahvičku, dvě 3ml stříkačky pro perorální podání se stupnicí s 0,1ml dílky a dvě 6ml stříkačky se stupnicí s 0,2ml dílky.
Lahvička obsahující 360 ml perorálního roztoku, adaptér na lahvičku, dvě 3ml stříkačky pro perorální podání se stupnicí s 0,1ml dílky a dvě 6ml stříkačky se stupnicí s 0,2ml dílky.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Zavádění adaptéru na lahvičky:
Když se lahvička poprvé otevře, musí se do lahvičky zatlačit adaptér na lahvičku. Umyjte a usušte si ruce.
Vyjměte adaptér na lahvičku z obalu. Postavte lahvičku na rovný, pevný povrch. Otevřete lahvičku.
Pevně lahvičku držte.
Přiložte adaptér na lahvičku k otevřenému hrdlu lahvičky. Dlaní zatlačte adaptér na lahvičku do lahvičky.
Adaptér na lahvičku má být v jedné rovině s hrdlem lahvičky. Adaptér na lahvičku se po použití neodstraňuje.
Víčko lahvičky lze našroubovat na lahvičku se zavedeným adaptérem. Čištění stříkačky:
Oddělte píst od stříkačky a opláchněte každou část. K čištění stříkačky a pístu nepoužívejte čisticí prostředky.
Po každém použití opláchněte stříkačku pro perorální podání studenou vodou a ponechte ji uschnout na vzduchu.
Vypláchněte vnitřek stříkačky a opláchněte píst. Stříkačku a píst nemyjte v myčce na nádobí.
Aby se stříkačka vyčistila, je možné několikrát natáhnout do stříkačky s pístem studenou vodu a vytlačit ji ven.
Před dalším použitím musí být stříkačka a píst zcela suché. Sondy pro enterální výživu
Perorální roztok přípravku Fintepla je kompatibilní s většinou enterálních výživových sond. K propláchnutí sondy naplňte stříkačku, kterou jste použili k podání dávky, vodou a sondu propláchněte. Proveďte to 3krát.