CUFENCE 100MG Tvrdá tobolka

Přípravek Cufence je indikován k léčbě Wilsonovy choroby u dospělých, dospívajících a dětí od 5 let, kteří netolerují léčbu D-penicilaminem.

Léčba musí být zahájena výhradně odbornými lékaři, kteří mají zkušenosti s léčbou Wilsonovy choroby.

Dávkování

Zahajovací dávka obvykle odpovídá nejnižší doporučené dávce. Tuto dávku je následně třeba upravit podle klinické odpovědi pacienta (viz bod 4.4).

Doporučená dávka je v rozmezí 800 až 1 600 mg denně rozdělených do 2 až 4 dílčích dávek.

Doporučené dávky přípravku Cufence jsou vyjádřeny v mg báze trientinu (tedy nikoli v mg dihydrochloridové soli trientinu) (viz bod 4.4).

Zvláštní populace

Starší pacienti

U přípravku Cufence nejsou k dispozici dostatečné klinické údaje, aby se dalo určit, zda mezi staršími a mladšími pacienty existují rozdíly v léčebné odpovědi. Obecně má být volba dávky opatrná a obvykle má začínat ve spodním spektru dávkového rozmezí doporučovaného pro dospělé s ohledem na větší četnost snížených jaterních, ledvinových nebo srdečních funkcí a na současná onemocnění či jiné léčby.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin jsou k dispozici omezené informace. Proto je doporučená dávka u pacientů s poruchou funkce ledvin stejná jako u dospělých. Specifická opatření viz bod 4.4.

Porucha funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater jsou k dispozici omezené informace. Proto je doporučená dávka u pacientů s poruchou funkce jater stejná jako u dospělých. Specifická opatření viz bod 4.4.

Pacienti s primárními jaterními symptomy

Doporučená dávka u pacientů s primárními jaterními příznaky je stejná jako doporučená dávka

u dospělých. Pacienty, u kterých jsou přítomny jaterní příznaky, se však doporučuje po zahájení léčby přípravkem Cufence sledovat každé dva až tři týdny.

Pacienti s primárními neurologickými symptomy

Doporučené dávky jsou stejné jako u dospělých. Nicméně vzestupná titrace má probíhat opatrně a s rozvahou, je však možno ji zahájit na minimální dostupné dávce a dále je třeba ji upravovat podle klinické odpovědi pacienta, jako je například zhoršení třesu, protože u pacientů může dojít na začátku léčby k neurologickému zhoršení (viz bod 4.4). Pacienty vykazující neurologické příznaky se dále doporučuje po zahájení léčby přípravkem Cufence sledovat týdně nebo každé dva týdny, dokud není dosaženo cílové dávky.

Pediatrická populace

Dávka u dětí je nižší než u dospělých a závisí na věku a tělesné hmotnosti. Dávka má být upravena podle klinické odpovědi; při zahájení léčby se používá dávka 400–1 000 mg (viz bod 4.4).

Děti <5 let

Bezpečnost a účinnost přípravku Cufence u dětí ve věku 0 až 5 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Perorální podání.

Tobolky je třeba polknout vcelku a zapít vodou.

Je důležité, aby byl přípravek Cufence užíván na lačno, nejméně jednu hodinu před jídlem nebo dvě hodiny po jídle, a minimálně jednu hodinu od užití jakéhokoli jiného léčivého přípravku, jídla nebo mléka (viz bod 4.5).

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Přechází-li pacient z jiného přípravku s obsahem trientinu, doporučuje se opatrnost, protože jsou k dispozici různé soli trientinu, které se mohou lišit obsahem (bází) trientinu a biologickou dostupností. Může být nutná úprava dávkování (viz bod 4.2).

Trientin je chelátotvorné činidlo, u něhož bylo zjištěno, že snižuje sérovou hladinu železa.

V některých případech může být nezbytná suplementace železa. Současně užívané perorální železo je třeba podávat v jinou dobu než trientin (viz bod 4.5).

Kombinace trientinu se zinkem se nedoporučuje. O současném podávání existuje jen omezené množství informací a nelze učinit žádná konkrétní doporučení týkající se dávky.

Neexistují žádné důkazy o tom, že by antacida obsahující vápník a hořčík ovlivňovala účinnost trientinu, nicméně doporučuje se podávat je odděleně (viz bod 4.5).

U pacientů, kteří byli dříve léčeni D-penicilaminem, byly během následné léčby trientinem hlášeny reakce podobné lupusu. Není však možné určit, zda je zde příčinná souvislost s trientinem.

Sledování

Pacienti, kteří dostávají přípravek Cufence, mají být pod pravidelnou lékařskou kontrolou a je třeba je sledovat za použití všech dostupných klinických dat pro náležitou kontrolu klinických příznaků

a hladin mědi, aby bylo možné optimalizovat léčbu. Doporučená četnost kontrol je minimálně dvakrát ročně. Častější sledování je vhodné během počáteční fáze léčby a při progresi onemocnění nebo po úpravě dávky podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře (viz bod 4.2).

Cílem udržovací léčby je udržovat hladinu volné mědi v plazmě (označuje se též jako měď v plazmě bez vazby na ceruloplazmin) a vylučování mědi močí v přijatelném rozmezí.

Stanovení hodnoty volné mědi v séru vypočítané jako rozdíl mezi celkovou hladinou mědi a hladinou mědi vázané na ceruloplazmin (normální hladina volné mědi v séru je obvykle 100 až 150 mikrogramů/l) může být užitečným ukazatelem při sledování léčby.

Při léčbě lze rovněž měřit hladinu mědi vyloučené v moči. Jelikož chelatační terapie zvyšuje hladinu mědi v moči, nemusí jít / nepůjde patrně o přesnou známku zátěže organismu nadbytečnou mědí, avšak může posloužit jako užitečné měřítko dodržování léčby.

Použití příslušných cílových rozpětí parametrů mědi je popsáno v metodických pokynech pro klinickou praxi týkajících se Wilsonovy choroby.

Jako u všech látek vázajících měď nadměrná léčba s sebou nese riziko deficience mědi, což je obzvlášť škodlivé u dětí a těhotných žen (viz bod 4.6), jelikož měď je nezbytná ke správnému růstu a duševnímu vývoji. Proto je nezbytné monitorovat projevy nadměrné léčby.

Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater léčení trientinem mají zůstávat pod pravidelným lékařským dohledem z důvodu odpovídající kontroly příznaků a hladiny mědi. U těchto pacientů se dále doporučuje přísně monitorovat funkci ledvin a/nebo jater (viz bod 4.2).

Na začátku chelatační terapie může dojít ke zhoršení neurologických příznaků v důsledku nadbytku volné mědi v séru během počáteční odpovědi na léčbu. Tento projev může být patrnější u pacientů, u nichž se neurologické příznaky již dříve projevily. Doporučuje se pečlivě sledovat pacienty, zda se u nich podobné známky a symptomy neobjevují, a zvážit opatrnou titraci, která umožní dosáhnout doporučené terapeutické dávky, a dávku snížit, je-li to nezbytné.

Úpravu dávek trientinu je nutné vzít v úvahu v případě známek snížené účinnosti, jako je (perzistentní) zvýšení hladiny jaterních enzymů a zhoršení třesu. Úprava dávek trientinu má probíhat v pomalých krocích. Dávky trientinu je možné rovněž snížit v případě jeho nežádoucích účinků, jako jsou

gastrointestinální potíže a hematologické změny. Dávky trientinu je třeba snížit na lépe tolerovanou dávku a případně je znovu zvýšit, jakmile nežádoucí účinky odezní.

Nebyly provedeny žádné studie interakcí. Zinek

Na podporu současného užívání zinku a trientinu neexistuje dostatečné množství informací. Kombinace trientinu se zinkem se nedoporučuje z důvodu pravděpodobné vzájemné interakce a tím i snížení účinku obou léčivých látek.

Jiné látky vázající měď

Dosud nebyly provedeny žádné studie interakcí, které se týkají současného podávání trientinu s D- penicilaminem.

Jídlo

Trientin se po perorálním podání obtížně vstřebává a jídlo dále zpomaluje absorpci trientinu.

U zdravých subjektů byly provedeny specifické studie interakcí trientinu s jídlem, které prokázaly sníženou míru absorpce trientinu až o 45 %. Systémová expozice je zásadní pro jeho hlavní mechanismus účinku, chelataci mědi (viz bod 5.1). Proto se doporučuje užívat trientin nejméně jednu hodinu před jídlem nebo dvě hodiny po jídle, a minimálně jednu hodinu od užití jakéhokoli jiného léčivého přípravku, jídla nebo mléka, což umožní maximální absorpci a snižuje pravděpodobnost tvorby komplexů na základě vazby s kovy v gastrointestinálním traktu (viz bod 4.2).

Jiné přípravky

U trientinu bylo zjištěno, že snižuje sérovou hladinu železa. Proto může být v některých případech nezbytná suplementace železa. Současně užívané železo nebo jiné těžké kovy mají být podávány v jiném čase než trientin, aby nedocházelo k tvorbě komplexů (viz bod 4.4).

Ačkoli neexistují žádné důkazy o tom, že by antacida obsahující vápník a hořčík ovlivňovala účinnost trientinu, správným postupem je podávat je odděleně (viz bod 4.4).

Těhotenství

Údaje o podávání trientinu těhotným ženám jsou omezené.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, která byla pravděpodobně výsledkem deficience mědi navozené trientinem (viz bod 5.3).

Trientin je možné podávat v těhotenství pouze po pečlivém zvážení přínosů v porovnání s riziky přerušení léčby u konkrétní pacientky. Faktory, které je třeba posoudit, zahrnují známá rizika spojená s neléčenou nebo nedostatečně léčenou Wilsonovou chorobou, rizika spojená se stadiem onemocnění, rizika alternativní léčby, která je k dispozici, a možné účinky trientinu (viz bod 5.3).

Pokud se po porovnání přínosů a rizik rozhodnete v léčbě trientinem pokračovat, je nutné zvážit možnost snížit dávku trientinu na nejnižší účinnou dávku a sledovat, zda pacientka dodržuje léčebný režim.

Těhotenství je nezbytné pečlivě monitorovat, aby byly detekovány možné abnormality plodu,

a v průběhu celého těhotenství je třeba kontrolovat hladinu mědi v séru matky. Podávanou dávku

trientinu je nutné upravovat tak, aby sérová hladina mědi zůstávala v normálním rozmezí. Vzhledem k tomu, že měď je nezbytná pro správný růst a duševní vývoj, mohou být nutné úpravy dávky, aby se zajistilo, že u plodu nedojde k deficienci mědi. Pacientku je třeba pečlivě sledovat (viz bod 4.4).

U dětí, které se narodí matkám léčeným trientinem, je nezbytné v případě potřeby monitorovat sérovou hladinu mědi a ceruloplazminu.

Kojení

Je k dispozici jen omezené množství klinických údajů, které nasvědčují tomu, že se trientin nevylučuje do lidského mateřského mléka. Nicméně riziko pro kojené novorozence / děti nelze vyloučit.

Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu trientinem.

Fertilita

Není známo, zda má trientin účinek na lidskou fertilitu.

Trientin nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Souhrn bezpečnostního profilu

Na začátku léčby se může běžně objevit nauzea, případně může dojít k výskytu kožní vyrážky. Byly hlášeny případy duodenitidy a závažné kolitidy. Při zahájení léčby může dojít k neurologickému zhoršení.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Tabulka 1. je v souladu s klasifikací orgánových systémů MedDRA (SOC a úroveň preferovaného termínu). Frekvence výskytu jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 1. Nežádoucí účinky

Popis vybraných nežádoucích účinků

U pacientů s Wilsonovou chorobou léčených cheláty mědi včetně trientinu byly na začátku léčby hlášeny případy neurologického zhoršení s příznaky například dystonie, rigidity, tremoru a dysartrie (viz bod 4.2).

Pediatrická populace

Klinické studie přípravku Cufence zahrnující omezený počet dětí ve věku od 5 do 17 let na začátku léčby naznačují, že u dětí se předpokládá stejná frekvence, typ a závažnost nežádoucích účinků jako u dospělých.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Příležitostně byly hlášeny případy předávkování trientinem. V případech užití do 20 g báze trientinu nebyly hlášeny žádné zjevné nežádoucí účinky. Velké předávkování 40 g báze trientinu mělo za následek přechodnou závrať a zvracení bez dalších hlášených klinických následků nebo významných biochemických abnormalit.

V případě předávkování je třeba pacienta sledovat, provést vhodnou biochemickou analýzu a podávat symptomatickou léčbu. Antidotum není k dispozici.

Chronická nadměrná léčba může vést k deficienci mědi a reverzibilní sideroblastické anemii. Nadměrná léčba a nadměrné vylučování mědi lze monitorovat podle hodnot vyloučené mědi močí a mědi nevázané na ceruloplazmin. Pro optimalizaci dávky nebo případnou úpravu léčby je třeba provádět pečlivé monitorování (viz bod 4.4).