ZEJULA 100MG Tvrdá tobolka
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Interakce s
Omezení
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - ZEJULA 100MG
Přípravek Zejula je indikován:
-
jako monoterapie k udržovací léčbě dospělých pacientek s pokročilým high-grade epiteliálním karcinomem vaječníků (stadia FIGO III a IV), vejcovodů nebo primárním karcinomem peritonea, které odpovídají (úplná nebo částečná odpověď) po dokončení první linie chemoterapie založené na platině.
-
jako monoterapie k udržovací léčbě dospělých pacientek s rekurentním a na léčbu platinou senzitivním high-grade serózním epiteliálním karcinomem vaječníků, vejcovodů nebo primárním karcinomem peritonea, které odpovídají (úplná nebo částečná odpověď) na chemoterapii založenou na platině.
Léčba přípravkem Zejula má být zahájena a má probíhat pod dohledem lékaře, který má zkušenosti
s používáním protinádorových léčivých přípravků.
Dávkování
Udržovací léčba první linie karcinomu vaječníků
Doporučená počáteční dávka přípravku Zejula je 200 mg (dvě 100mg tobolky) užívaná jednou denně. U pacientek s hmotností ≥ 77 kg a výchozím počtem trombocytů ≥ 150 000/μl je doporučená počáteční dávka přípravku Zejula 300 mg (tři 100mg tobolky) užívaná jednou denně (viz body 4.4
a 4.8).
Udržovací léčba rekurentního karcinomu vaječníků
Dávka sestává ze tří 100mg tvrdých tobolek podávaných jednou denně a odpovídá celkové denní
dávce 300 mg.
Pacientkám má být doporučeno, aby dávku užívaly každý den přibližně ve stejnou dobu. Možným způsobem, jak zvládat nauzeu, může být podávání přípravku před spaním.
S léčbou se doporučuje pokračovat do progrese onemocnění či toxicity.
Vynechaná dávka
Pokud pacientky vynechají dávku, mají si další dávku vzít v plánovaném čase.
Úprava dávkování při výskytu nežádoucích účinků
Doporučená modifikace dávky při výskytu nežádoucích účinků je uvedena v tabulkách 1, 2 a 3.
Obecně se doporučuje nejdříve léčbu přerušit (maximálně na 28 po sobě následujících dnů), aby se pacientka mohla zotavit z nežádoucích účinků, a následně v léčbě pokračovat se stejným dávkováním. Pokud se nežádoucí účinky objeví znovu, doporučuje se léčbu přerušit a pak obnovit s nižší dávkou. Pokud nežádoucí účinky přetrvávají i po uplynutí 28 dnů od přerušení léčby, doporučuje se podávání přípravku Zejula ukončit. Pokud nelze s pomocí této strategie spočívající v přerušení podávání přípravku a snížení podávané dávky nežádoucí účinky zvládat, doporučuje se léčbu přípravkem Zejula ukončit.
Tabulka 1: Doporučená modifikace dávky při výskytu nežádoucích účinků
| Počáteční dávka | 200 mg | 300 mg |
| První snížení dávky | 100 mg/den | 200 mg/den (dvě 100mgtobolky) |
| Druhé snížení dávky | Ukončit podávání přípravkuZejula. | 100 mg/dena (jedna 100mg tobolka) |
aPokud je zapotřebí další snížení dávky pod 100 mg/den, ukončete léčbu přípravkem Zejula.
Tabulka 2: Modifikace dávky při výskytu nehematologických nežádoucích účinků
| Nehematologické nežádoucí účinky 3. nebo vyššího stupně dle CTCAE související s léčbou v případech, kdy není profylaxe považována za proveditelnou nebo kdy nežádoucí účinky přetrvávají navzdory léčbě | První výskyt:Zejula ve snížené dávce podle tabulky 1. |
| Druhý výskyt:léčbu ukončete podle tabulky 1. | |
| Nežádoucí účinky 3. nebo vyššího stupně dle CTCAE související s léčbou přetrvávající déle než 28 dní, přestože je pacientce podáván přípravek Zejula v dávce100 mg/den | Ukončit léčbu. |
-
Vysaďte podávání přípravku Zejula maximálně na 28 dnů nebo do vymizení nežádoucích účinků.
-
Pokračujte v podávání přípravku
-
Vysaďte podávání přípravku Zejula maximálně na 28 dnů nebo do vymizení nežádoucích účinků.
-
Pokračujte v podávání přípravku Zejula ve snížené dávce nebo
CTCAE = obecná terminologická kritéria pro nežádoucí účinky.
Tabulka 3: Modifikace dávky při výskytu hematologických nežádoucích účinků
| V průběhu léčby přípravkem Zejula byly pozorovány hematologické nežádoucí účinky zejménav úvodní fázi léčby. Doporučuje se proto během prvního měsíce léčby každý týden sledovat kompletní krevní obraz a dle potřeby upravit dávkování. Po prvním měsíci se doporučuje sledovat kompletní krevní obraz každý měsíc a poté nadále v pravidelných intervalech (viz bod 4.4).V závislosti na konkrétních individuálních laboratorních hodnotách může být i v druhém měsíci vhodné sledování krevního obrazu každý týden. | |
| Hematologické nežádoucí účinky vyžadující transfúzi nebo použití hematopoetických růstových faktorů | dávce podle tabulky 1. |
| Počet trombocytů < 100 000/μl | První výskyt:75 000/μl, pokračujte v podávání přípravku ve sníženédávce podle tabulky 1. |
| Druhý výskyt:dávce podle tabulky 1.100 mg jednou denně. | |
| Počet neutrofilů < 1 000/µl nebo hladina hemoglobinu < 8 g/dl | dávce podle tabulky 1.dávka snížena na 100 mg jednou denně. |
| Potvrzená diagnóza myelodysplastického syndromu (MDS) nebo akutní myeloidníleukemie (AML) | |
-
U pacientek s počtem trombocytů ≤ 10 000/μl má být zvážena transfúze trombocytů. Pokud existují další rizikové faktory krvácení jako souběžné podávání antikoagulačních nebo antiagregačních léčivých přípravků, zvažte přerušení podávání těchto látek, popř. transfúzi s vyšším počtem trombocytů.
-
Pokračujte v podávání přípravku Zejula ve snížené
-
Vysaďte podávání přípravku Zejula maximálně na 28 dnů a každý týden sledujte krevní obraz, dokud se počet trombocytů nevrátí na ≥ 100 000/µl.
-
Na základě klinického posouzení pokračujte v podávání přípravku Zejula v nezměněné nebo snížené dávce podle tabulky 1.
-
Pokud počet trombocytů kdykoli poklesne pod
-
Vysaďte podávání přípravku Zejula maximálně na 28 dnů a každý týden sledujte krevní obraz, dokud se počet trombocytů nevrátí na ≥ 100 000/µl.
-
Pokračujte v podávání přípravku Zejula ve snížené
-
Ukončete podávání přípravku Zejula, pokud se počet trombocytů během 28 dnů, kdy bylo podávání přípravku přerušeno, nevrátil na přijatelnou úroveň nebo pokud již u pacientky byla dávka snížena na
-
Vysaďte podávání přípravku Zejula maximálně na 28 dnů a každý týden sledujte krevní obraz, dokud se počet neutrofilů nevrátí na ≥ 1 500/µl nebo dokud hladina hemoglobinu nedosáhne ≥ 9 g/dl.
-
Pokračujte v podávání přípravku Zejula ve snížené
-
Ukončete podávání přípravku Zejula, pokud se počet neutrofilů nebo hladina hemoglobinu během 28 dnů, kdy bylo podávání přípravku přerušeno, nevrátily na přijatelnou úroveň nebo pokud již u pacientky byla
-
Trvale ukončete podávání přípravku Zejula.
Pacientky s nízkou tělesnou hmotností při udržovací léčbě rekurentního karcinomu vaječníků Přibližně 25 % pacientek zařazených do studie NOVA mělo tělesnou hmotnost nižší než 58 kg a přibližně 25 % pacientek mělo tělesnou hmotnost vyšší než 77 kg. Výskyt nežádoucích účinků
stupně 3 nebo 4 byl vyšší u pacientek s nízkou tělesnou hmotností (78 %) než u pacientek s vysokou
tělesnou hmotností (53 %). Pouze u 13 % pacientek s nízkou tělesnou hmotností byla po 3. cyklu
zachována dávka 300 mg. U pacientek s tělesnou hmotností nižší než 58 kg je možno zvážit použití počáteční dávky 200 mg.
Starší pacientky
Úprava dávky u starších pacientek (≥ 65 let) není nutná. Pro pacientky starší 75 let jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje.
Porucha funkce ledvin
U pacientek s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávkování. Nejsou k dispozici žádné údaje o pacientkách s těžkou poruchou funkce ledvin nebo v terminálním stadiu onemocnění ledvin podstupujících hemodialýzu; u těchto pacientek postupujte s opatrností (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
U pacientek s lehkou poruchou funkce jater (aspartátaminotransferáza (AST) > horní limit normální hodnoty (ULN) a celkový bilirubin ≤ ULN nebo celkový bilirubin > 1,0 x - 1,5 x ULN bez ohledu na hladinu AST) není nutná žádná úprava dávkování. U pacientek se středně těžkou poruchou funkce jater (celkový bilirubin > 1,5 x - 3 x ULN bez ohledu na hladinu AST) se doporučuje počáteční dávka 200 mg jednou denně. Nejsou k dispozici žádné údaje o pacientkách s těžkou poruchou funkce jater (celkový bilirubin > 3 x ULN bez ohledu na hladinu AST); u těchto pacientek postupujte s opatrností (viz body 4.4 a 5.2).
Pacientky s hodnocením stavu fyzické aktivity dle škály Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) v rozmezí 2 až 4
Pro pacientky s hodnocením stavu fyzické aktivity dle škály ECOG v rozmezí 2 až 4 nejsou k dispozici klinické údaje.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Zejula u dětí a dospívajících do 18 let nebyly stanoveny. Mimo své schválené indikace byl přípravek Zejula studován v kombinaci s dostarlimabem u dětí od 5 do méně než 18 let s rekurentními nebo refrakterními solidními nádory, včetně osteosarkomu a neuroblastomu; nicméně údaje ze studie byly omezené a výsledky studie neumožnily dospět k závěru, že přínosy tohoto použití převyšují rizika. Aktuálně dostupné údaje jsou popsány v bodech 5.1 a 5.2.
Způsob podání
Přípravek Zejula je určen k perorálnímu podání. Tobolky se užívají celé a zapíjejí vodou. Tobolky se nesmí kousat ani drtit.
Přípravek Zejula ve formě tobolek lze užívat bez ohledu na příjem potravy (viz bod 5.2).
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Kojení (viz bod 4.6).
Hematologické nežádoucí účinky
U pacientek léčených přípravkem Zejula byly hlášeny hematologické nežádoucí účinky (trombocytopenie, anémie, neutropenie) (viz bod 4.8). Pacientky s nižší tělesnou hmotností nebo nižším výchozím počtem trombocytů mohou být vystaveny vyššímu riziku trombocytopenie stupně 3+ (viz bod 4.2).
Ke sledování významných změn v kterémkoli z hematologických parametrů v průběhu léčby se doporučuje kompletní vyšetření krevního obrazu jednou týdně v průběhu prvního měsíce, poté jednou měsíčně v průběhu dalších 10 měsíců léčby a poté v pravidelných intervalech (viz bod 4.2).
Pokud se u pacientky rozvine závažná trvalá hematologická toxicita včetně pancytopenie, která neodezní do 28 dnů po přerušení podávání přípravku, je nutné léčbu přípravkem Zejula ukončit.
Vzhledem k riziku vzniku trombocytopenie je nutné postupovat při používání antikoagulancií
a léčivých přípravků, o nichž je známo, že snižují počet trombocytů, s opatrností (viz bod 4.8).
Myelodysplastický syndrom / akutní myeloidní leukémie
U pacientek léčených přípravkem Zejula v monoterapii či kombinované terapii byly v klinických
a poregistračních hodnoceních pozorovány případy myelodysplastického syndromu / akutní myeloidní leukemie (MDS/AML), včetně případů s fatálními důsledky (viz bod 4.8).
V klinických studiích se délka léčby přípravkem Zejula před rozvojem MDS/AML u pacientek pohybovala mezi 0,5 měsíce a více než 4,9 roku. Hlášené případy byly typickými případy sekundárních MDS/AML vyskytujících se v souvislosti s léčbou nádorových onemocnění. Všechny pacientky, u nichž byly tyto případy hlášeny, podstoupily předtím režimy chemoterapie obsahující platinu a mnohé z nich byly také léčeny dalšími látkami poškozujícími DNA a podstoupily radioterapii. Některé pacientky měly anamnézu suprese kostní dřeně. V klinické studii NOVA byla incidence MDS/AML vyšší v kohortě gBRCAmut (7,4 %) než v kohortě non-gBRCAmut (1,7 %).
V případě podezření na MDS/AML nebo dlouhotrvajících hematologických toxicit má být pacientka předána do péče hematologa pro další vyšetření. Pokud se MDS/AML potvrdí, má být léčba přípravkem Zejula ukončena a pacientka má být léčena odpovídajícím způsobem.
Hypertenze včetně hypertenzní krize
V souvislosti s podáváním přípravku Zejula byly hlášeny případy hypertenze včetně hypertenzní krize (viz bod 4.8). Před zahájením léčby přípravkem Zejula má být hypertenze adekvátně kontrolována. Po dobu prvních dvou měsíců se má krevní tlak monitorovat nejméně jednou týdně, poté každý měsíc po dobu prvního roku, a pak pravidelně během další léčby přípravkem Zejula. Domácí monitorování krevního tlaku se může zvážit u vhodných pacientek, které se musí poučit, aby v případě zvýšení krevního tlaku kontaktovaly svého poskytovatele zdravotní péče.
Hypertenze má být farmakologicky korigována antihypertenzivy a v případě nutnosti i úpravou dávkování přípravku Zejula (viz bod 4.2). V rámci klinického programu bylo v průběhu léčby přípravkem Zejula prováděno měření krevního tlaku v první den každého z 28denních cyklů. Ve většině případů byla hypertenze dostatečně korigována použitím standardní antihypertenzní léčby s úpravou dávkování přípravku Zejula nebo bez ní (viz bod 4.2). Léčba přípravkem Zejula má být ukončena při výskytu hypertenzní krize, nebo pokud nelze hypertenzi dostatečně korigovat antihypertenzní léčbou.
Syndrom zadní reverzibilní encefalopatie (PRES)
U pacientek užívajících přípravek Zejula byl hlášen PRES (viz bod 4.8). PRES je vzácná, reverzibilní neurologická porucha, která se může projevit rychle se vyvíjejícími příznaky, včetně epileptických záchvatů, bolesti hlavy, změněným duševním stavem, poruchou zraku nebo kortikální slepotou
s hypertenzí nebo bez ní. Potvrzení diagnózy PRES vyžaduje vyšetření mozku zobrazovací metodou,
nejlépe magnetickou rezonancí (MRI).
V případě výskytu PRES se doporučuje léčbu přípravkem Zejula přerušit a léčit specifické příznaky, včetně hypertenze. Bezpečnost opětovného zahájení léčby přípravkem Zejula u pacientek, u kterých se dříve vyskytl PRES, není známa.
Těhotenství/antikoncepce
Přípravek Zejula se nemá podávat v průběhu těhotenství ani ženám ve fertilním věku, které v průběhu léčby nejsou ochotny používat vysoce účinnou antikoncepci a dále ještě 6 měsíců po podání poslední dávky přípravku Zejula (viz bod 4.6). U všech žen ve fertilním věku má být před zahájením léčby proveden těhotenský test.
Porucha funkce jater
Pacientky s těžkou poruchou funkce jater mohou být na základě zjištění u pacientek se středně těžkou poruchou funkce jater vystaveny vyšší expozici niraparibu a mají být pečlivě sledovány (viz body 4.2 a 5.2).
Laktóza
Tvrdé tobolky přípravku Zejula obsahují monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tartrazin (E 102)
Tento léčivý přípravek obsahuje tartrazin (E 102), který může způsobit alergické reakce.
Farmakodynamické interakce
Kombinace niraparibu s vakcínami nebo imunosupresivními látkami nebyla studována.
K dispozici jsou jen omezené údaje o niraparibu v kombinaci s cytotoxickými léčivými přípravky. Při používání niraparibu v kombinaci s vakcínami, imunosupresivy nebo s jinými cytotoxickými léčivými přípravky je proto nutné postupovat s opatrností.
Farmakokinetické interakce
Nebyly provedeny žádné klinické studie interakcí s niraparibem.
Účinek niraparibu na jiné léčivé přípravky
Indukce CYP1A2
V podmínkách in vitro niraparib indukuje CYP1A2. Proto se při podávání niraparibu v kombinaci s léčivými látkami metabolizovanými CYP1A2, především pokud se jedná o léčivé látky s úzkým terapeutickým rozmezím (např. klozapin, theofylin a ropinirol), doporučuje zachovávat opatrnost.
Inhibice efluxních transportérů [P-glykoprotein (P-gp), Breast Cancer Resistance Protein (BCRP), a MATE1/2K)]
V podmínkách in vitro je niraparib inhibitorem P-gp. Jelikož nejsou k dispozici žádné klinické údaje, nelze vyloučit, že niraparib může zvýšit systémovou expozici jiných přípravků transportovaných pomocí P-gp, které jsou citlivé na inhibici střevního P-gp (například dabigatran-etexilát).
V podmínkách in vitro je niraparib inhibitorem BCRP. Klinicky relevantní interakce se substráty BCRP nelze vyloučit. Proto pokud je niraparib kombinován se substráty BCRP (např. irinotekan, rosuvastatin, simvastatin, atorvastatin a methotrexát), je vzhledem k riziku zvýšené systémové expozice doporučeno zachovávat opatrnost.
Niraparib je inhibitorem MATE1 a -2K v podmínkách in vitro. Plazmatické koncentrace metforminu
se mohou zvýšit při současném podávání s niraparibem. Při zahajování nebo ukončování léčby
niraparibem u pacientů užívajícíh metformin se doporučuje pečlivé sledování glykémie. Může být
nutná úprava dávkování metforminu.
Ženy ve fertilním věku/antikoncepce u žen
Ženy ve fertilním věku nemají v průběhu léčby otěhotnět a ani by neměly být na začátku léčby těhotné. U všech žen ve fertilním věku má být před zahájením léčby proveden těhotenský test.
Ženy ve fertilním věku musí používat vysoce účinnou antikoncepci během léčby a 6 měsíců po podání
poslední dávky přípravku Zejula. Těhotenství
Údaje o podávání niraparibu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie reprodukční a vývojové toxicity na zvířatech nebyly provedeny. Vzhledem k mechanismu účinku by však niraparib mohl při podání těhotné ženě poškodit embryo nebo plod včetně embryoletálních
a teratogenních účinků.
Přípravek Zejula se nemá používat během těhotenství.
Kojení
Není známo, zda se niraparib či jeho metabolity vylučují do mateřského mléka.
Během podávání přípravku Zejula a 1 měsíc po podání poslední dávky je kojení kontraindikováno (viz
bod 4.3).
Fertilita
Nejsou k dispozici žádné klinické údaje týkající se fertility. U potkanů a psů bylo pozorováno reverzibilní snížení spermatogeneze (viz bod 5.3).
Přípravek Zejula má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. U pacientek léčených přípravkem Zejula se může vyskytnout astenie, únava, závratě a potíže se soustředěním. Pacientky, u nichž se tyto příznaky rozvinou, mají být při řízení nebo obsluze strojů opatrné.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nežádoucí účinky všech stupňů vyskytující se u ≥ 10 % z 851 pacientek léčených přípravkem Zejula v monoterapii v souhrnných klinických hodnoceních PRIMA (počáteční dávka buď 200 mg, nebo 300 mg) a NOVA byly následující: nauzea, anémie, trombocytopenie, únava, zácpa, zvracení, bolest hlavy, insomnie, snížený počet trombocytů, neutropenie, bolest břicha, snížená chuť k jídlu, průjem, dyspnoe, hypertenze, astenie, závrať, snížený počet neutrofilů, kašel, artralgie, bolest zad, snížený počet leukocytů a návaly horka.
Mezi nejčastější závažné nežádoucí účinky s výskytem > 1 % (dle četnosti nežádoucích účinků objevujících se během léčby) patřily trombocytopenie a anémie.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly zjištěny na základě klinických hodnocení a sledování po uvedení
přípravku na trh u pacientek dostávajících přípravek Zejula v monoterapii (viz tabulka 4).
Četnost výskytu nežádoucích účinků je založena na poolovaných datech týkajících se nežádoucích účinků získaných z klinických hodnocení PRIMA a NOVA (s fixní počáteční dávkou 300 mg/den), kde je expozice u pacientek známá a definovaná následujícím způsobem:
Velmi časté: ≥ 1/10
Časté: ≥ 1/100 až < 1/10
Méně časté: ≥ 1/1 000 až < 1/100 Vzácné: ≥ 1/10 000 až < 1/1 000 Velmi vzácné: < 1/10 000
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Tabulka 4: Tabulkový přehled nežádoucích účinků
| Třídy orgánových systémů | Četnost nežádoucích účinků všech stupňů dle CTCAE | Četnost nežádoucích účinků stupně 3 nebo 4 dle CTCAE |
| Infekce a infestace | Velmi častéInfekce močových cestČastéBronchitida, konjunktivitida | Méně častéInfekce močových cest,bronchitida |
| Novotvary benigní, malignía blíže neurčené (zahrnujícícysty a polypy) | ČastéMyelodysplastický syndrom /akutní myeloidní leukémiea | ČastéMyelodysplastický syndrom /akutní myeloidní leukémiea |
| Poruchy krve a lymfatického systému | Velmi časté Trombocytopenie, anémie, neutropenie, leukopenie Méně častéPancytopenie, febrilní neutropenie | Velmi časté Trombocytopenie, anémie, neutropenieČasté Leukopenie Méně častéPancytopenie, febrilní neutropenie |
| Poruchy imunitního systému | ČastéHypersenzitivitab | Méně častéHypersenzitivita |
| Poruchy metabolismu a výživy | Velmi časté Snížená chuť k jídlu ČastéHypokalemie | Časté Hypokalemie Méně častéSnížená chuť k jídlu |
| Psychiatrické poruchy | Velmi časté Insomnie ČastéÚzkost, deprese, kognitivní poruchacMéně častéZmatenost | Méně častéInsomnie, úzkost, deprese, zmatenost |
| Poruchy nervového systému | Velmi častéBolest hlavy, závraťČasté Dysgeuzie VzácnéSyndrom zadní reverzibilní encefalopatie (PRES)a | Méně častéBolest hlavy |
| Třídy orgánových systémů | Četnost nežádoucích účinků všech stupňů dle CTCAE | Četnost nežádoucích účinků stupně 3 nebo 4 dle CTCAE |
| Srdeční poruchy | Velmi časté Palpitace ČastéTachykardie | |
| Cévní poruchy | Velmi časté Hypertenze VzácnéHypertenzní krize | ČastéHypertenze |
| Respirační, hrudnía mediastinální poruchy | Velmi časté Dyspnoe, kašel, nazofaryngitida ČastéEpistaxeMéně častéPneumonitida | Méně časté Dyspnoe, epistaxe, pneumonitida |
| Gastrointestinální poruchy | Velmi častéNauzea, zácpa, zvracení, bolest břicha, průjem, dyspepsie ČastéSucho v ústech, břišní distenze, mukózní zánět, stomatitida | ČastéNauzea, zvracení, bolest břichaMéně častéPrůjem, zácpa, mukózní zánět,stomatitida, sucho v ústech |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | ČastéFotosenzitivita, vyrážka | Méně častéFotosenzitivita, vyrážka |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | Velmi častéBolest zad, artralgieČastéMyalgie | Méně častéBolest zad, artralgie, myalgie |
| Celkové poruchy a reakcev místě aplikace | Velmi časté Únava, astenie ČastéPeriferní edém | ČastéÚnava, astenie |
| Vyšetření | ČastéZvýšení gama-glutamyltransferázy, zvýšení AST, zvýšení kreatininu v krvi, zvýšení ALT, zvýšení alkalické fosfatázy v krvi, snížení tělesné hmotnosti | ČastéZvýšení gama-glutamyltransferázy, zvýšení ALTMéně častéZvýšení AST, zvýšeníalkalické fosfatázy v krvi |
CTCAE = obecná terminologická kritéria pro nežádoucí účinky, verze 4.02.
a Na základě dat z klinické studie s niraparibem. Není omezeno na pivotní studii monoterapie
ENGOT-OV16.
b Zahrnuje hypersenzitivitu, přecitlivělost na léky, anafylaktoidní reakci, lékovou vyrážku, angioedém
a kopřivku.
c Zahrnuje poruchu paměti a poruchu soustředění.
Nežádoucí účinky uvedené ve skupině pacientek, kterým byla na základě jejich výchozí tělesné hmotnosti nebo počtu trombocytů podávána počáteční dávka přípravku Zejula 200 mg, byly
v porovnání se skupinou, které byla podávána fixní počáteční dávka 300 mg, obdobně nebo méně časté (tabulka 4).
Viz níže konkrétní informace týkající se četnosti trombocytopenie, anémie a neutropenie.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Hematologické nežádoucí účinky (trombocytopenie, anémie, neutropenie) včetně klinické diagnózy a/nebo laboratorních nálezů se obvykle vyskytují na začátku léčby niraparibem a jejich výskyt se postupem času snižuje.
Pacientky zařazené do léčby přípravkem Zejula ve studiích NOVA a PRIMA vykazovaly před zahájením léčby následující výchozí hematologické parametry: absolutní počet neutrofilů (ANC) ≥ 1 500 buněk/µl; počet trombocytů ≥ 100 000 buněk/µl a hladina hemoglobinu ≥ 9 g/dl (NOVA) nebo ≥ 10 g/dl (PRIMA). V klinickém programu byly hematologické nežádoucí účinky řešeny laboratorním sledováním a úpravou dávkování (viz bod 4.2).
U pacientek, kterým se ve studii PRIMA podávala počáteční dávka přípravku Zejula na základě jejich
výchozí tělesné hmotnosti nebo počtu trombocytů, se snížil výskyt trombocytopenie, anémie
a neutropenie stupně ≥ 3 ve srovnání se skupinou pacientek, kterým se podávala fixní počáteční dávka 300 mg, a to z 48 % na 21 %, z 36 % na 23 % a z 24 % na 15 % v uvedeném pořadí. K ukončení léčby z důvodu výskytu trombocytopenie, anémie a neutropenie došlo u 3 %, 3 % a 2 % pacientek
v uvedeném pořadí.
Trombocytopenie
Ve studii PRIMA se u 39 % pacientek léčených přípravkem Zejula v porovnání s 0,4 % pacientek léčených placebem vyskytla trombocytopenie stupně 3 či 4 s mediánem 22 dnů od první dávky do prvního nástupu (rozpětí: 15 až 335 dnů) a mediánem trvání 6 dnů (rozpětí: 1 až 374 dnů). V důsledku trombocytopenie došlo k ukončení léčby u 4 % pacientek užívajících niraparib.
Ve studii NOVA se přibližně u 60 % pacientek vyskytla trombocytopenie jakéhokoli stupně a u 34 % pacientek se vyskytla trombocytopenie stupně 3 či 4. U pacientek s výchozím počtem trombocytů nižším než 180 × 109/l došlo k trombocytopenii jakéhokoliv stupně a stupně 3 či 4 u 76 %, respektive 45 % pacientek. Medián doby do nástupu trombocytopenie jakéhokoliv stupně a trombocytopenie stupně 3 či 4 byl 22, respektive 23 dnů. Výskyt nových případů trombocytopenie po intenzivních modifikacích dávek provedených v průběhu prvních dvou měsíců léčby z cyklu 4 byl 1,2 %. Medián trvání případů trombocytopenie jakéhokoliv stupně byl 23 dnů a medián trvání případů trombocytopenie stupně 3 či 4 byl 10 dnů. Pacientky léčené přípravkem Zejula, u nichž se rozvine trombocytopenie, mohou být vystaveny vyššímu riziku krvácení. V rámci klinického programu byla trombocytopenie řešena laboratorním sledováním, modifikací dávky a případně transfuzí trombocytů (viz bod 4.2). K ukončení léčby z důvodu příhod trombocytopenie (trombocytopenie a snížený počet trombocytů) došlo u přibližně 3 % pacientek.
Ve studii NOVA došlo u 13 % (48/367) pacientek ke krvácení se souběžnou trombocytopenií; všechny případy krvácení souběžné s trombocytopenií byly co do závažnosti stupně 1 nebo 2 kromě jedné epizody petechie stupně 3 a hematomu pozorovaného souběžně se závažným nežádoucím účinkem pancytopenie. Trombocytopenie se častěji vyskytovala u pacientek, jejichž výchozí počet trombocytů byl nižší než 180 × 109/l. Přibližně 76 % pacientek s nižším výchozím počtem trombocytů
(< 180 × 109/l), které užívaly přípravek Zejula, mělo trombocytopenii jakéhokoli stupně a 45 % pacientek mělo trombocytopenii stupně 3/4. Pancytopenie byla pozorována u < 1 % pacientek užívajících niraparib.
Anémie
Ve studii PRIMA se u 31 % pacientek léčených přípravkem Zejula v porovnání s 2 % pacientek léčených placebem vyskytla anémie stupně 3 či s mediánem 80 dnů od první dávky do prvního nástupu (rozpětí: 15 až 533 dnů) a mediánem trvání 7 dnů (rozpětí: 1 až 119 dnů). V důsledku anémie došlo k ukončení léčby u 2 % pacientek užívajících niraparib.
Ve studii NOVA se přibližně u 50 % pacientek vyskytla anémie jakéhokoli stupně a u 25 % se
vyskytla anémie stupně 3 či 4. Medián doby do nástupu anémie jakéhokoliv stupně byl 42 dnů
a v případech anémie stupně 3 či 4 to bylo 85 dnů. Medián trvání anémie jakéhokoliv stupně byl
63 dnů a v případech anémie stupně 3 či 4 to bylo 8 dnů. V průběhu léčby přípravkem Zejula může
přetrvávat anémie jakéhokoli stupně. V rámci klinického programu byla anémie řešena laboratorním
sledováním, modifikací dávky (viz bod 4.2) a případně transfúzemi erytrocytů. K ukončení léčby
z důvodu anémie došlo u 1 % pacientek.
Neutropenie
Ve studii PRIMA se u 21 % pacientek léčených přípravkem Zejula v porovnání s 1 % pacientek léčených placebem vyskytla neutropenie stupně 3 či 4 s mediánem 29 dnů od první dávky do prvního nástupu (rozpětí: 15 až 421 dnů) a mediánem trvání 8 dnů (rozpětí: 1 až 42 dnů). V důsledku neutropenie došlo k ukončení léčby u 2 % pacientek užívajících niraparib.
Ve studii NOVA se přibližně u 30 % pacientek vyskytla neutropenie jakéhokoli stupně a u 20 % pacientek se vyskytla neutropenie stupně 3 či 4. Medián doby do nástupu neutropenie jakéhokoliv stupně byl 27 dnů a 29 dnů v případech neutropenie stupně 3 či 4. Medián trvání neutropenie jakéhokoliv stupně byl 26 dnů a 13 dnů v případech neutropenie stupně 3 či 4. Kromě toho přibližně 6 % pacientek léčených niraparibem byl podáván faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) jako souběžná léčba neutropenie. K ukončení léčby z důvodu neutropenie došlo u 2 % pacientek.
Myelodysplastický syndrom / akutní myeloidní leukémie
V klinických studiích se MDS/AML vyskytly u 1 % pacientek léčených přípravkem Zejula, z toho
u 41 % případů s fatálními důsledky. Incidence byla po 75 měsících sledování přežití vyšší u pacientek s mutací gBRCA s relabujícím karcinomem vaječníků, které dříve byly léčeny 2 nebo více liniemi chemoterapie založené na platině. Všechny pacientky měly potenciálně přispívající faktory k rozvoji MDS/AML, vzhledem k tomu, že předtím dostávaly chemoterapii založenou na platině. Mnoho z nich také bylo léčeno dalšími látkami poškozujícími DNA a radioterapií. Většina hlášení pocházela od nositelek mutace gBRCA. Některé z pacientek měly v anamnéze už dříve prodělanou rakovinu nebo supresi kostní dřeně.
Ve studii PRIMA při délce následného sledování 74 měsíců byla incidence MDS/AML 2,3 % u pacientek léčených přípravkem Zejula a 1,6 % u pacientek dostávajících placebo.
Ve studii NOVA u pacientek s relabujícím karcinomem vaječníků, které dříve byly léčeny nejméně dvěma liniemi chemoterapie založené na platině, byla celková incidence MDS/AML po 75 měsících sledování 3,8 % u pacientek léčených přípravkem Zejula a 1,7 % u pacientek dostávajících placebo. V kohortách gBRCAmut a non-gBRCAmut byla incidence MDS/AML 7,4 % a 1,7 % u pacientek léčených přípravkem Zejula a 3,1 % a 0,9 % u pacientek dostávajících placebo.
Hypertenze
Ve studii PRIMA se u 6 % pacientek léčených přípravkem Zejula v porovnání s 1 % pacientek léčených placebem vyskytla hypertenze stupně 3 či 4 s mediánem 50 dnů od první dávky do prvního nástupu (rozpětí: 1 až 589 dnů) a mediánem trvání 12 dnů (rozpětí: 1 až 61 dnů). Žádná pacientka nepřerušila léčbu přípravkem Zejula z důvodu hypertenze.
Ve studii NOVA se hypertenze jakéhokoli stupně vyskytla u 19,3 % pacientek léčených přípravkem Zejula. Hypertenze stupně 3 či 4 se vyskytla u 8,2 % pacientek. Hypertenze byla bez problémů korigována podáváním antihypertenziv. K ukončení léčby z důvodu hypertenze došlo u < 1 % pacientek.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Farmakologické vlastnosti - ZEJULA 100MG
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, jiná cytostatika, ATC kód: L01XK02.
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Niraparib je inhibitorem enzymů zvaných poly (ADP-ribóza) polymerázy (PARP), PARP-1 a PARP-2, které se účastní oprav DNA. Studie in vitro prokázaly, že cytotoxicita indukovaná niraparibem může zahrnovat inhibici enzymatické aktivity PARP a zvýšenou tvorbu komplexů PARP-DNA, což vede k poškození DNA, apoptóze a buněčné smrti. Zvýšená cytotoxicita indukovaná niraparibem byla pozorována v nádorových buněčných liniích s deficiencemi nebo bez deficiencí tumor supresorových genů karcinomu prsu (BReast CAncer) BRCA 1 a 2. Na ortotopických xenograftových myších tumorech (PDX) vzniklých inokulací serózním lidským ovariálním karcinomem s vysokým gradingem se ukázalo, že niraparib redukuje růst nádorů u tumorů s mutacemi genů BRCA 1 a 2, s divokým typem BRCA, ale s deficiencí homologní rekombinace (HR), i u tumorů, které mají divoký typ BRCA bez detekovatelné deficience HR.
Klinická účinnost a bezpečnost
Udržovací léčba první linie karcinomu vaječníků
PRIMA byla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie fáze 3, v níž byly pacientky (n = 733) s úplnou nebo částečnou odpovědí na chemoterapii první linie založenou na platině randomizovány v poměru 2:1 k podávání niraparibu nebo placeba. Studie PRIMA byla zahájena počáteční dávkou 300 mg jednou denně u 475 pacientek (z nichž 317 bylo randomizováno do ramene s niraparibem
a 158 v rameni s placebem) v kontinuálních 28denních cyklech. Počáteční dávka ve studii PRIMA byla změněna dodatkem 2 protokolu. Od tohoto okamžiku byl pacientkám s výchozí tělesnou hmotností ≥ 77 kg a výchozím počtem trombocytů ≥ 150 000/µl jednou denně podáván niraparib v dávce 300 mg (n = 34) nebo placebo (n = 21), zatímco pacientkám s výchozí tělesnou hmotností
< 77 kg nebo výchozím počtem trombocytů < 150 000/µl byl jednou denně podáván niraparib v dávce 200 mg (n = 122) nebo placebo (n = 61).
Pacientky byly randomizovány po dokončení první linie chemoterapie založené na platině plus nebo minus chirurgický zákrok. Subjekty byly randomizovány během 12 týdnů od prvního dne posledního cyklu chemoterapie. Subjekty absolvovaly od 6 do 9 cyklů chemoterapie založené na platině. Po intervalové chirurgické cytoredukci (debulking surgery) podstoupily subjekty minimálně 2 pooperační cykly chemoterapie založené na platině. Pacientky, které spolu s chemoterapií dostávaly bevacizumab, ale nemohly dostávat bevacizumab jako udržovací léčbu, nebyly ze studie vyloučeny. Pacientky nesměly být dříve léčeny inhibitory PARP (PARPi), včetně niraparibu. Pacientky, které podstoupily neoadjuvantní chemoterapii s následnou intervalovou chirurgickou cytoredukcí, mohly mít viditelné reziduální onemocnění, ale mohly být i bez rezidua. Pacientky s onemocněním ve stadiu III, u kterých se dosáhlo kompletní cytoredukce (tj. byly bez viditelného reziduálního onemocnění) po primárním cytoredukčním chirurgickém zákroku, byly vyloučeny. Randomizace byla stratifikována podle nejlepší odpovědi v průběhu první linie léčby založené na platině (úplná odpověď vs. částečná odpověď), neoadjuvantní chemoterapie (NACT) (ano vs. ne); a stavu deficience homologní rekombinace (HRD) (pozitivní (deficience HR) vs. negativní (proficience HR), příp. neurčeno).
Testování HRD bylo provedeno prostřednictvím testu HRD na nádorové tkáni získané v době
počáteční diagnózy. Hladiny CA-125 musely být během indukční fáze prvoliniové léčby v normálním rozmezí (nebo muselo dojít k poklesu CA-125 o > 90 %) a zůstat stabilní po dobu nejméně 7 dnů.
V 1. cyklu/1. dnu (C1/D1) zahájily pacientky léčbu niraparibem v dávce 200 mg nebo 300 mg, nebo odpovídajícím množstvím placeba podávaným jedenkrát denně v kontinuálních 28denních cyklech. V každém cyklu proběhla návštěva na klinice (každé 4 týdny ± 3 dny).
Primární cílový parametr, tj. přežití bez progrese (progression-free survival, PFS), byl stanoven na základě zaslepeného nezávislého centrálního hodnocení (BICR) podle kritérií k posouzení léčebné odpovědi u solidních nádorů (Response Evaluation Criteria in Solid Tumors, RECIST, verze 1.1). Hodnocení PFS bylo prováděno hierarchicky: nejprve u populace s deficiencí HR (homologní rekombinace), poté u celé populace. Sekundární cílové parametry účinnosti zahrnovaly PFS po první následné terapii (PFS2) a celkové přežití (OS) (tabulka 5). Medián věku byl 62 let u pacientek randomizovaných do skupiny, které byl podáván niraparib (rozmezí 32 až 85let) nebo placebo (rozmezí 33 až 88 let). Osmdesát devět procent všech pacientek byly bělošky. Šedesát devět procent pacientek randomizovaných do skupiny, které byl podáván niraparib, a 71 % pacientek randomizovaných do skupiny, které bylo podáváno placebo, mělo při zahájení studie výkonnostní stav dle ECOG v hodnotě 0. V celé populaci (ve studii) mělo 65 % pacientek onemocnění ve stadiu III
a 35 % ve stadiu IV. V celkové populaci studie byl u většiny pacientek primárním místem nádoru vaječník (≥ 80 %); většina pacientek (> 90 %) měla tumory se serózní histologií. Šedesát sedm procent pacientek podstoupilo NACT. Šedesát devět procent pacientek mělo úplnou odpověď na chemoterapii první linie založenou na platině. Celkem 6 pacientkám ve skupině s přípravkem Zejula byl předtím podáván bevacizumab v indikaci ovariálního karcinomu.
Studie PRIMA prokázala statisticky významné zlepšení PFS u pacientek randomizovaných do skupiny, které byl podáván niraparib, oproti placebu u populace s deficiencí HR a u celkové populace ve studii (tabulka 5 a obrázky 1 a 2). Výsledky účinnosti pro konečnou analýzu dat OS (celkového přežití) jsou uvedeny v tabulce 5.
Tabulka 5: Výsledky účinnosti – PRIMA
| Populace s deficiencí HR (homologní rekombinace) | Celková populace | |||
| Zejula(n = 247) | Placebo (n = 126) | Zejula(n = 487) | Placebo (n = 246) | |
| Primární cílový parametr (stanovený BICR) | ||||
| Medián PFS, měsíce (95% CI) | 21,9(19,3; NE) | 10,4(8,1; 12,1) | 13,8(11,5; 14,9) | 8,2(7,3; 8,5) |
| Poměr rizik (95% CI) | 0,43(0,31; 0,59) | 0,62(0,50; 0,76) | ||
| p-hodnota | <0,0001 | <0,0001 | ||
| Sekundární cílové parametrya,b,c | ||||
| Medián PFS2, měsíce (95% CI) | 43,4(37,2; 54,1) | 39,3(30,3; 55,7) | 30,1(27,1; 33,1) | 27,6(24,2; 33,1) |
| Poměr rizik (95% CI) | 0,87(0,66; 1,17) | 0,96(0,79; 1,17) | ||
| Medián OS, měsíced (95% CI) | 71,9(55,5; NE) | 69,8(51,6; NE) | 46,6(43,7; 52,8) | 48,8(43,1; 61,0) |
| Poměr rizik (95% CI) | 0,95(0,70; 1,29) | 1,01(0,84; 1,23) | ||
PFS = přežití bez progrese, CI = interval spolehlivosti, NE = nebylo možno zhodnotit, PFS2 = doba od
randomizace do progrese po první následné terapii, OS = celkové přežití,.
a Údaje založené na konečné analýze
b V populaci s deficitem HR a v celkové populaci dostalo následnou léčbu PARPi 15,8 % a 11,7 %
pacientů v rameni s přípravkem Zejula.
c V populaci s deficitem HR a celkové populaci dostalo následnou léčbu PARPi 48,4 % a 37,8 %
pacientů v rameni s placebem.
d Zralost dat OS pro populaci s deficiencí HR a celkovou populaci byla 49,6 % a 62,5 %.
Obrázek 1: Přežití bez progrese HR-deficientní populace - PRIMA (populace podle původního léčebného záměru (intent-to-treat – ITT))
Odhad funkce přežití (%)
Obrázek 2: Přežití bez progrese v celkové populaci - PRIMA (populace podle původního léčebného záměru (intent-to-treat – ITT))
Cenzorovaná pozorování
Zejula Placebo
HR (95% CI) 0.62 (0.502,0.755)
Zejula
Placebo
Doba od randomizace (v měsících)
Analýzy dílčích skupin PFS
V populaci s deficiencí HR byl ve skupině pacientek s ovariálním karcinomem s mutací BRCA
(n = 223) zjištěn poměr rizik PFS 0,40 (95% CI: 0,27; 0,62). Ve skupině pacientek s deficiencí HR bez mutace BRCA (n = 150) byl zjištěn poměr rizik 0,50 (95% CI: 0,31; 0,83).
Medián PFS v populaci s proficiencí HR (n = 249) byl 8,1 měsíce u pacientů randomizovaných k léčbě přípravkem Zejula ve srovnání s 5,4 měsíce u placeba s poměrem rizik 0,68 (95% CI: 0,49; 0,94).
V explorativní analýze podskupin pacientek, kterým byla podle výchozí tělesné hmotnosti nebo počtu trombocytů podávána 200mg nebo 300mg dávka přípravku Zejula, byla zjištěna srovnatelná účinnost (dle PFS posuzovaného zkoušejícím) s poměrem rizik PFS 0,54 (95% CI: 0,33; 0,91) v populaci
s deficiencí HR a s poměrem rizik 0,68 (95% CI: 0,49; 0,94) v celkové populaci. V podskupině
s proficiencí HR se dávka 200 mg jevila jako dávka s nižším léčebným účinkem než dávka 300 mg.
Analýzy dílčích skupin OS
V podskupině pacientek s deficiencí HR s ovariálním karcinomem s mutací BRCA (n = 223) byl pozorován poměr rizik OS 0,94 (95% CI: 0,63, 1,41). V podskupině pacientek s deficiencí HR bez mutace BRCA (n = 149) byl pozorován poměr rizik 0,97 (95% CI: 0,62, 1,53).
Medián OS v populaci s proficiencí HR (n = 249) byl 36,6 měsíce u pacientek randomizovaných do ramena s přípravekm Zejula ve srovnání s mediánem 32,2 měsíce u placeba, s poměrem rizik 0,93 (95% CI: 0,69, 1,26).
Udržovací léčba rekurentního karcinomu vaječníků citlivého na platinu
Bezpečnost a účinnost niraparibu coby udržovací terapie byly hodnoceny v randomizované, dvojitě
zaslepené, placebem kontrolované mezinárodní studii fáze 3 (NOVA), do níž byly zařazeny pacientky
s relabujícím serózním epiteliálním karcinomem vaječníků, vejcovodů nebo s primárním peritoneálním karcinomem převážně s vysokým gradingem, které byly citlivé na chemoterapii platinou, a to formou úplné nebo částečné odpovědi po více než šest měsíců po předposlední terapii založené na platině. Aby mohla být pacientka léčena niraparibem, musí vykazovat odpověď (úplnou nebo částečnou) na poslední chemoterapii založenou na platině. Hladiny CA-125 musí být
v referenčním rozmezí (nebo musí být hodnota CA-125 snížena o > 90 % oproti výchozí úrovni) po poslední léčbě založené na platině a musí být stabilní po dobu alespoň 7 dnů. Pacientky nesměly před zahájením podstoupit léčbu PARPi včetně přípravku Zejula. Vhodné pacientky byly na základě výsledků testu zárodečné mutace genů BRCA (gBRCA) rozděleny do dvou kohort. V každé z kohort byly pacientky randomizovány v poměru 2:1 k podávání niraparibu a placeba. Do kohorty gBRCAmut byly pacientky zařazeny na základě vzorků krve pro analýzu gBRCA, které byly odebrány před randomizací. Testování na nádorovou mutaci genů BRCA (tBRCA) a HRD bylo provedeno prostřednictvím testu HRD na nádorové tkáni získané v době prvotní nebo opakované diagnózy.
Randomizace v každé kohortě byla stratifikovaná podle času do progrese po předposlední terapii platinou před zařazením do studie (6 až < 12 měsíců a ≥ 12 měsíců); užívání nebo neužívání bevacizumabu spolu s předposledním nebo posledním režimem s platinou; a nejlepší odpovědi během posledního platinového režimu (úplná odpověď a částečná odpověď).
V 1. cyklu/1. dnu (C1/D1) započaly pacientky léčbu podáním 300 mg niraparibu nebo odpovídajícího množství placeba, které byly podávány každodenně v kontinuálních 28denních cyklech. V každém cyklu proběhly návštěvy na klinice (každé 4 týdny ± 3 dny).
V rámci studie NOVA bylo u 48 % pacientek podávání přípravku přerušeno v 1. cyklu. Přibližně 47 % pacientek znovu zahájilo 2. cyklus se sníženou dávkou.
Nejobvyklejší používanou dávkou u pacientek léčených niraparibem v rámci studie NOVA bylo
200 mg.
Parametr přežití bez progrese (progression-free survival, PFS) byl určen prostřednictvím kritérií
k hodnocení terapie solidních nádorů (Response Evaluation Criteria in Solid Tumors, RECIST,
verze 1.1) nebo klinických příznaků a symptomů a zvýšené hodnoty markeru CA-125. PFS byl měřen od okamžiku randomizace (maximálně 8 týdnů po ukončení režimu chemoterapie) až do okamžiku progrese onemocnění nebo úmrtí.
Analýza primární účinnosti z hlediska PFS byla určena na základě zaslepeného centrálně nezávislého
posouzení a definována prospektivně a prováděna odděleně pro kohortu gBRCAmut a kohortu non-gBRCAmut. Analýzy celkového přežití (OS) byly prostředkem k hodnocení sekundárních cílových parametrů.
Sekundární cílové parametry účinnosti zahrnovaly interval bez chemoterapie (chemotherapy free interval, CFI), čas do první následné terapie (time to first subsequent therapy, TFST), dobu od randomizace do progrese po první následné terapii (PFS2) a OS.
Z hlediska ramen studie, jimž byl podáván niraparib a placebo v kohortách gBRCAmut (n = 203)
a non-gBRCAmut (n = 350), se studie vyznačovala dobrou vyvážeností demografických parametrů, výchozích charakteristik onemocnění a anamnézy předchozí léčby. Medián věku pacientek napříč způsoby léčby a kohortami činil 57 až 63 let. Místem vzniku primárního nádoru byly u většiny pacientek (> 80 %) v každé z kohort vaječníky; většina pacientek (> 84 %) měla nádor se serózní histologií. Vysoké procento pacientek v obou léčebných ramenech v obou kohortách absolvovalo
3 nebo více linií chemoterapeutické léčby včetně 49 % a 34 % pacientek léčených niraparibem
v kohortách gBRCAmut, resp. non-gBRCAmut. Většina pacientek byla ve věku 18 až 64 let (78 %), kavkazské rasy (86 %), s hodnocením fyzické aktivity dle škály ECOG v hodnotě 0 (68 %).
V kohortě gBRCAmut byl medián počtu léčebných cyklů vyšší v rameni s niraparibem než v rameni s placebem (14, resp. 7 cyklů). Ve skupině, jíž byl podáván niraparib, pokračovalo v léčbě po dobu delší než 12 měsíců více pacientek než ve skupině s placebem (54,4 %, resp. 16,9 %).
V celé kohortě non-gBRCAmut byl medián počtu léčebných cyklů vyšší v rameni s niraparibem než
v rameni, kde bylo podáváno placebo (8, resp. 5 cyklů). Ve skupině s niraparibem pokračovalo v léčbě po dobu delší než 12 měsíců více pacientek než ve skupině, která dostávala placebo (34,2 %, resp.
21,1 %).
Studie splnila svůj primární cíl statisticky významně prodlouženého PFS pro udržovací monoterapii
niraparibem ve srovnání s placebem v kohortě gBRCAmut, jakož i celé kohortě non-gBRCAmut. V tabulce 6 a na obrázcích 3 a 4 jsou uvedeny hodnoty primárního cílového parametru PFS pro populace primární účinnosti (kohorta gBRCAmut a celková kohorta non-gBRCAmut).
Tabulka 6: Přehled primárních objektivních výstupů studie NOVA
| Kohorta gBRCAmut | Kohorta non-gBRCAmut | |||
| Zejula(n = 138) | Placebo (n = 65) | Zejula(n = 234) | Placebo (n = 116) | |
| Medián PFS (95% CI) | 21,0(12,9; NE) | 5,5(3,8; 7,2) | 9,3(7,2; 11,2) | 3,9(3,7; 5,5) |
| Hodnota p | < 0,0001 | < 0,0001 | ||
| Poměr rizik(Zejula:placebo) (95% CI) | 0,27(0,173; 0,410) | 0,45(0,338; 0,607) | ||
PFS = přežití bez progrese, CI = interval spolehlivosti, NE = nebylo možno zhodnotit
Léčba
A: Zejula
B: Placebo
HR (95% CI)
0.27 (0.173,0.410)
Doba od randomizace (v měsících) Odhad funkce přežitíObrázek 3: Přežití bez progrese v kohortě gBRCAmut na základě hodnocení IRC - NOVA (populace podle původního léčebného záměru (intent-to-treat – ITT)
Obrázek 4: Přežití bez progrese v kohortě non-gBRCAmut na základě hodnocení IRC -
Odhad funkce přežitíNOVA (populace podle původního léčebného záměru (intent-to-treat – ITT)
Léčba
A: Zejula
B: Placebo
HR (95% CI)
0.45 (0.338,0.607)
Doba od randomizace (v měsících)Sekundární cílové parametry účinnosti ve studii NOVA
V závěrečné analýze byl medián PFS2 v kohortě gBRCAmut 29,9 měsíce u pacientek léčených niraparibem ve srovnání s 22,7 měsíce u pacientek, které dostávaly placebo (poměr rizik = 0,70, 95% CI: 0,50; 0,97). Medián PFS2 v kohortě non-gBRCAmut byl 19,5 měsíce u pacientek léčených niraparibem ve srovnání s 16,1 měsíce u pacientek, které dostávaly placebo (poměr rizik = 0,80; 95% CI: 0,63; 1,02).
V závěrečné analýze celkového přežití byl medián OS v kohortě gBRCAmut (n = 203) 40,9 měsíce
u pacientek léčených niraparibem ve srovnání s 38,1 měsíce u pacientek, které dostávaly placebo (poměr rizik = 0,85, 95% CI: 0,61; 1,20). Zralost gBRCAmut kohorty byla 76 %. Medián OS v kohortě non-gBRCAmut (n = 350) byl 31,0 měsíce u pacientek léčených niraparibem ve srovnání s 34,8 měsíce u pacientek, které dostávaly placebo (poměr rizik = 1,06; 95% CI: 0,81; 1,37). Zralost non-gBRCAmut kohorty byla 79 %.
Výsledky hlášené pacientkami
Z výsledků, které sdělily pacientky (patient-reported outcome) a které byly získány prostřednictvím schválených dotazníků (FOSI a EQ-5D), vyplývá, že u měřítek kvality života (QoL) nehlásily pacientky užívající niraparib žádný rozdíl oproti placebu.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Zejula u všech podskupin pediatrické populace s ovariálním karcinomem, s výjimkou rhabdomyosarkomu a tumorů ze zárodečných buněk (viz bod 4.2 informace o použití u dětí). Vývoj pediatrické léčby byl nicméně proveden u dětí a dospívajících s jinými onkologickými onemocněními.
V klinické studii fáze 1 (SCOOP) byla hodnocena bezpečnost, farmakokinetika a protinádorová aktivita přípravku Zejula v kombinaci s dostarlimabem u 47 dětí a dospívajících s recidivujícími nebo
refrakterními solidními nádory, včetně osteosarkomu a neuroblastomu. Pacienti od 5 do <18 let
dostávali přípravek Zejula v dávkách 75 až 200 mg denně.
Studie byla předčasně ukončena kvůli pozorovaným toxicitám v kombinaci s nedostatečnou účinností. U 17 pacientů s osteosarkomem nebo neuroblastomem zařazených do rozšířené části studie nebyla pozorována žádná účinnost léčby. Vzhledem k omezenému počtu hodnocených pediatrických pacientů s omezenou expozicí nelze bezpečnostní profil kombinace u pediatrické populace považovat za stanovený. Informace k použití u pediatrické populace naleznete v bodu 4.2.
Absorpce
Po jednorázovém podání 300 mg niraparibu bylo měřitelné hladiny niraparibu v plazmě dosaženo během 30 minut a průměrné maximální plazmatické koncentrace (Cmax) niraparibu bylo dosaženo během 3 až 5 hodin (v rozmezí 508-875 ng/ml napříč studiemi). Po několika perorálních dávkách niraparibu od 30 mg do 400 mg jednou denně byla akumulace niraparibu přibližně dvoj- až trojnásobná.
Systémové expozice (Cmax a AUC) niraparibu se se zvyšováním dávky z 30 mg na 400 mg zvyšovaly úměrně k velikosti dávky. Absolutní biologická dostupnost niraparibu je přibližně 73 %, což ukazuje na minimální účinek prvního průchodu játry. V populační farmakokinetické analýze pro niraparib byla interindividuální variabilita v biologické dostupnosti vyjádřena jako variační koeficient (CV) 33,8 %.
Jídlo s vysokým obsahem tuků podané souběžně s přípravkem farmakokinetické vlastnosti niraparibu při podání dávky 300 mg ve formě tobolek významně neovlivnilo (Cmax se snížila o 22 % a AUCinf se zvýšila o 10 % v porovnání s podmínkami nalačno; viz bod 4.2).
Prokázalo se, že lékové formy tableta a tobolka jsou bioekvivalentní. Po jedné 300mg tabletě nebo třech 100mg tobolkách obsahujících niraparib podaných na lačno 108 pacientkám se solidními nádory byly 90% intervaly spolehlivosti geometrického průměru poměrů Cmax, AUClast a AUC∞ pro tabletu
v porovnání s tobolkami v limitech bioekvivalence (0,80 a 1,25). Distribuce
Niraparib byl středně vázán na proteiny v lidské plazmě (83 %), zejména na sérový albumin. V populační farmakokinetické analýze pro niraparib byl zdánlivý distribuční objem (Vd/F)
u onkologických pacientek (založeno na pacientce o hmotnosti 70 kg) 1 206 l (CV 18,4 %), což ukazuje na rozsáhlou tkáňovou distribuci niraparibu.
Biotransformace
Niraparib je metabolizován primárně karboxylesterázami (CEs) na hlavní neaktivní metabolit M1. Ve studii hmotnostní rovnováhy byly hlavními cirkulujícími metabolity M1 a M10 (následně zformované glukuronidy M1).
Eliminace
Po perorálním jednorázovém podání 300 mg niraparibu byla průměrná hodnota terminálního poločasu (t½) niraparibu 44 až 54 hodin (přibližně 2 dny) napříč studiemi. V populační farmakokinetické analýze byla systémová clearance (Cl/F) niraparibu u onkologických pacientek 15,9 l/h (CV 24,0 %).
Niraparib je eliminován primárně hepatobiliární a renální cestou. Při jednorázovém perorálním podání 300mg dávky [14C]-niraparibu bylo za 21 dnů z moči a stolice získáno zpět v průměru 86,2 % dávky (rozmezí od 71 % do 91 %). Z podané radioaktivně značené dávky se močí vyloučilo 47,5 % (rozmezí od 33,4 % do 60,2 %) a stolicí 38,8 % (rozmezí od 28,3 % do 47 %) dávky. Ve vzorcích
shromážděných za 6 dnů bylo 40 % dávky zjištěno v moči primárně ve formě metabolitů a 31,6 %
dávky bylo zjištěno ve stolici primárně ve formě nezměněného niraparibu.
In vitro studie
V podmínkách in vitro je niraparib induktorem CYP1A2 (viz bod 4.5).
Niraparib je substrátem P-gp a BCRP. Avšak vzhledem k vysoké permeabilitě a biologické dostupnosti niraparibu je riziko klinicky relevantních interakcí s léčivými přípravky, které inhibují tyto transportéry, nepravděpodobné.
V podmínkách in vitro je niraparib inhibitorem P-gp, BCRP, MATE1/2K a organického kationtového transportéru 1 (OCT1) (viz bod 4.5).
Zvláštní populace
Porucha funkce ledvin
V populační farmakokinetické analýze pacientek s lehkou (clearance kreatininu 60 - 90 ml/min)
a středně těžkou (30 - 60 ml/min) poruchou funkce ledvin se mírně snížila clearance niraparibu ve srovnání s jedinci s normální funkcí ledvin. Rozdíl v expozici se nepovažuje za důvod k úpravě dávky. V klinických studiích nebyly identifikovány žádné pacientky s již existující těžkou poruchou funkce ledvin nebo v terminálním stadiu onemocnění ledvin podstupující hemodialýzu (viz bod 4.2).
Porucha funkce jater
Populační farmakokinetická analýza údajů z klinických studií na pacientkách ukázala, že již existující lehká porucha funkce jater (n = 155) clearance niraparibu neovlivnila. V klinické studii onkologických pacientek, ve které byla k určení stupně poruchy funkce jater použita kritéria NCI-ODWG, byla po podání jedné 300mg dávky hodnota AUCinf niraparibu u pacientek se středně těžkou poruchou funkce jater (n = 8) 1,56krát (90% CI: 1,06; 2,30) vyšší v porovnání s AUCinf niraparibu u pacientek
s normální funkcí jater (n = 9). U pacientek se středně těžkou poruchou funkce jater se doporučuje úprava dávkování niraparibu (viz bod 4.2). Středně těžká porucha funkce jater neměla vliv na Cmax niraparibu nebo vazbu niraparibu na proteiny. Farmakokinetické vlastnosti niraparibu nebyly vyhodnoceny u pacientek s těžkou poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 4.4).
Tělesná hmotnost, věk a rasa
Populační farmakokinetická analýza ukázala, že se zvyšující se tělesnou hmotností se zvyšuje distribuční objem niraparibu. Nebyl zaznamenán žádný vliv tělesné hmotnosti na clearance nebo celkovou expozici niraparibu.
Během populační farmakokinetické analýzy se ukázalo, že věk (rozmezí 26 až 91 let) nebyl
významným faktorem ovlivňujícím clearance niraparibu nebo distribuční objem.
Neexistují dostatečné údaje, aby bylo možné činit závěry ohledně vlivu rasy na farmakokinetické vlastnosti niraparibu.
Pediatrická populace
V rámci studie fáze 1 (SCOOP) byla hodnocena farmakokinetika niraparibu u 44 dětí a dospívajících s rekurentními nebo refrakterními solidními tumory. Byla zahájena klinická studie k posouzení farmakokinetiky u této populace, studie však byla předčasně ukončena. V důsledku toho byly získané farmakokinetické údaje omezené a nedostatečné k spolehlivému charakterizování expozice
u pediatrických pacientů.
Farmaceutické údaje - ZEJULA 100MG
Obsah tobolky magnesium-stearát monohydrát laktózy
Tobolka
oxid titaničitý (E 171)
želatina
brilantní modř FCF (E 133)
erythrosin (E 127)
tartrazin (E 102)
Potiskový inkoust
šelak (E 904)
propylenglykol (E 1520) hydroxid draselný (E 525) černý oxid železitý (E 172) hydroxid sodný (E 524) povidon (E 1201)
oxid titaničitý (E 171)
Perforované jednodávkové blistry z Aclar/PVC/Al fólie v krabičce obsahující 84 × 1, 56 × 1 a 28 × 1 tvrdou tobolku.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.