LENTOCILIN S 2400 2,4MIU Prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi

Lentocilin S je indikován k léčbě následujících infekcí u dospělých a dětí (viz bod 4.2, 4.4 a 5.1):

• Infekce horních cest dýchacích, konkrétně streptokokové infekce skupiny A

• Primární a sekundární syfilis

• Latentní syfilis

• Terciární syfilis (u dospělých)

• Vrozená syfilis (u dětí)

• Frambézie

• Bejel

• Pinta.

  Lentocilin S je také indikován profylakticky v následujících situacích:

• Revmatická horečka

• Difterie (včetně eliminace asymptomatického přenašeče).

  Je třeba vzít v úvahu oficiální pokyny pro správné používání antimikrobiálních látek.

Lentocilin S injekční suspenze musí být podáván VÝHRADNĚ HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ (IM) injekcí. Hluboká IM injekce vyžaduje přesnou techniku, proto by ji měli podávat pouze zkušení zdravotníci a na místech připravených pro naléhavou léčbu případné anafylaktické reakce.

Dávkování Dospělí

Streptokokové infekce skupiny A – infekce horních cest dýchacích: 1 200 000 IU v jedné dávce.

Primární, sekundární a recentní latentní syfilis: 2 400 000 IU v jedné dávce (injekce do dvou různých míst).

Pozdní latentní syfilis nebo syfilis neznámého trvání: 2 400 000 IU (injekce do dvou různých míst) týdně po dobu 3 po sobě jdoucích týdnů .

Terciární syfilis: 2 400 000 IU (injekce do dvou různých míst) týdně po dobu 3 po sobě jdoucích týdnů .

Frambézie, Bejel a Pinta: 1 200 000 UI v jediné dávce.

Profylaxe revmatické horečky: 1 200 000 IU každé 4 týdny. U vysoce rizikových pacientů se doporučuje podávání 3 dávek každé 3 týdny.

Prevence difterie, včetně eliminace asymptomatického přenašeče: 1 200 000 IU v jedné dávce. Novorozenci ve věku ≥ 1 měsíc

Asymptomatická vrozená syfilis: 50 000 IU/kg v jedné dávce (maximální dávka 2 400 000

IU/dávka).

Benzathinbenzylpenicilin se nedoporučuje u novorozenců s prokázanou nebo vysoce pravděpodobnou vrozenou syfilidou.

Děti

Streptokokové infekce skupiny A – infekce horních cest dýchacích:

25 000– 50 000 IU/kg v jedné dávce (maximální dávka 1 200 000 IU/dávka) nebo

váha < 27 kg: 300 000– 600 000 IU/dávka v jedné dávce

váha ≥ 27 kg: 1 200 000 IU/dávka v jedné dávce.

-Primární, sekundární a recentní latentní syfilis: 50 000 IU/kg (maximální dávka 2 400 000 IU/dávka) v jedné dávce.

-Pozdní latentní syfilis nebo latentní syfilis neznámého trvání: 50 000 IU/kg (maximální dávka 2 400 000 IU/dávka) týdně po dobu 3 po sobě jdoucích týdnů .

-Frambézie, Bejel a Pinta: 300 000 IU v jedné dávce pro děti mladší 6 let nebo 1 200 000 IU v jedné dávce pro děti ve věku 6 let a starších.

Profylaxe revmatické horečky: 25 000–50 000 IU/kg v jedné dávce (maximální dávka 1 200 000 IU/dávka)

nebo

váha < 27 kg: 300 000–600 000 IU v jedné dávce

váha ≥ 27 kg: 1 200 000 IU v jedné dávce.

Prevence záškrtu (včetně eliminace asymptomatického přenašeče):

• děti ve věku < 6 let (nebo váha < 30 kg): 600 000 IU v jedné dávce.

• děti ve věku ≥ 6 let (nebo váhou ≥ 30 kg): 1 200 000 IU v jedné dávce. Zvláštní skupiny populace

Senioři

Není nutná žádná úprava dávky. Avšak vzhledem k tomu, že u starších pacientů je vyšší pravděpodobnost snížené funkce ledvin, je třeba to vzít v úvahu při volbě dávkovacího režimu a může být užitečné sledovat funkci ledvin.

Renální insuficience

Při podávání obvyklé doporučené dávky se neočekávají toxické koncentrace benzylpenicilinu.

Jaterní insuficience

Není nutná žádná úprava dávky.

Způsob podávání

Pokyny k rekonstituci léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6. Suspenze by měla být podána ihned po své rekonstituci.

Lentocilin S injekční suspenze musí být podávána POUZE INTRAMUSKULÁRNĚ. Aby se zabránilo újmě na zdraví, suspenze Lentocilinu S by neměla být podávána intravenózně, intraarteriálně, subkutánně, do tukové vrstvy, do periferního nervu nebo krevní cévy nebo do jejich blízkosti.

Před injekcí suspenze musí být poloha jehly kontrolována aspirací. Pokud se ve stříkačce objeví krev, vytáhněte jehlu a aplikujte injekci do jiného míst.

Suspenzi Lentocilinu S podávejte VÝHRADNĚ HLUBOKOU INTRAMUSKULÁRNÍ INJEKCÍ do horního vnějšího kvadrantu hýždí. U dětí a kojenců by intramuskulární injekce léčivého přípravku měly být přednostně podávány do středu vnější boční strany stehna. U dětí mladších 2 let lze v případě potřeby dávku rozdělit a podat na dvě různá místa. V případě opakovaných dávek je nutné změnit místo intramuskulární injekce.

Hluboká intramuskulární injekce vyžaduje přesnou techniku a měla by být prováděna pouze zkušenými zdravotnickými pracovníky a na místech připravených pro urgentní léčbu případné anafylaktické reakce.

Jehla určená k aplikaci injekčních suspenzí Lentocilinu S by měla mít vnitřní průměr 0,8 mm (kalibr: 18 gauge).

Hluboká intramuskulární injekce by měla být prováděna pomalu a konstantní rychlostí, aby nedošlo k ucpání jehly. Pokud se jehla, kterou používáte, ucpe suspenzí, vyměňte ji za novou jehlu.

Hluboká intramuskulární injekce by měla být zastavena, pokud se objeví známky nebo příznaky okamžité akutní bolesti, zejména u dětí a kojenců.

Hypersenzitivita na léčivou látku, na jakýkoli penicilin nebo na kteroukoli pomocnou látku (uvedenou v bodě 6.1).

Hypersenzitivita na lidokain nebo lokální anestetika amidového typu.

Před zahájením léčby benzylpenicilinem je třeba pečlivě vyšetřit předchozí anamnézu hypersenzitivních reakcí na peniciliny, cefalosporiny nebo jiná beta-laktamová antibiotika (viz body 4.3 a 4.8).

U pacientů léčených penicilinem byly hlášeny závažné hypersenzitivní reakce (anafylaktické reakce), někdy fatální. Tyto reakce se častěji vyskytují u jedinců s anamnézou přecitlivělosti na penicilin a u atopických jedinců. V případě alergické reakce je třeba léčbu Lentocilinem S okamžitě přerušit a zahájit vhodnou léčbu.

V případě těžké anafylaktické reakce je nutná okamžitá neodkladná léčba (včetně podání adrenalinu, kortikosteroidů, zajištění průchodnosti dýchacích cest a podání kyslíku).

V případě okamžité nebo urychlené reakce přecitlivělosti na penicilin je obvyklou léčbou volby subkutánní nebo intravenózní podání adrenalinu. Při manipulaci s přípravkem se má zabránit kontaktu s penicilinem z důvodu možné kožní senzibilizace.

Aby se minimalizoval vývoj rezistentních bakterií a udržela se účinnost benzylpenicilinu, měl by být tento léčivý přípravek používán pouze k léčbě infekcí, o nichž je známo, že jsou způsobeny citlivými bakteriemi. Terapie by měla být založena na bakteriologických studiích (včetně testů citlivosti) a také na klinické odpovědi pacienta.

Dlouhodobé podávání Lentocilinu S může příležitostně způsobit přerůstání necitlivých mikroorganismů, jako jsou zejména Candida, Enterobacter nebo Pseudomonas.

Léčba antibiotiky mění komenzální flóru tlustého střeva, což umožňuje růst bakterie Clostridium difficile. Tento mikroorganismus produkuje toxiny, které jsou zodpovědné za klinický obraz průjmu spojeného s antibiotickou terapií, který se může pohybovat od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Pacienti s průjmem během nebo dokonce do dvou měsíců po léčbě antibiotiky by měli podstoupit vyšetření a diferenciální diagnostiku. V případě potvrzení pseudomembranózní kolitidy je třeba léčbu přerušit a v případě potřeby nasadit

hydroelektrolytická podpůrná opatření, doporučenou léčbu antibiotiky a bílkovinnou suplementaci.

Vzhledem k riziku neurotoxicity se doporučuje zvláštní opatrnost v případě podávání vysokých dávek benzylpenicilinu při selhání ledvin.

Během dlouhodobé léčby vysokými dávkami benzylpenicilinu se doporučuje monitorování renálních a hematologických funkcí. Užívání benzylpenicilinu po dobu delší než 2 týdny může být spojeno se zvýšeným rizikem neutropenie a také se zvýšeným výskytem přechodných, nemoci podobných komplexních imunitních reakcí. Je třeba učinit všechna zvláštní opatření, aby se zabránilo intravenóznímu, intraarteriálnímu nebo injekčnímu podání do hlavního periferního nervu nebo krevní cévy nebo do jejich blízkosti, protože takové injekce mohou způsobit závažné a/nebo trvalé neuromuskulární poškození (viz body 4.2 a 4.8). V případě průkazu poruchy krevního oběhu v místě vpichu – na proximální nebo distální úrovni – je třeba okamžitě konzultovat příslušného odborného lékaře.

Zvláštní opatrnost se doporučuje při léčbě pacientů se spirochetovými infekcemi, zejména syfilidou, kvůli možnosti Jarisch-Herxheimerovy reakce. Toto je velmi častá reakce při použití benzylpenicilinu k léčbě syfilidy, která se vyskytuje u 50 % pacientů léčených na primární syfilis, 75 % se sekundární syfilidou a 30 % s neurosyfilidou. Tato reakce se obvykle vyskytuje 2–12 hodin po zahájení léčby penicilinem a je charakterizována výskytem bolesti hlavy, horečky, zimnice, pocení, bolesti v krku, myalgie, artralgie, malátnosti, zrychlené srdeční frekvence a zvýšeného krevního tlaku s následným poklesem.

Tato reakce je pravděpodobně způsobena uvolňováním endotoxinů z treponem a neměla by být zaměňována s reakcí přecitlivělosti. Reakce může být nebezpečná u kardiovaskulární syfilidy nebo při vážném riziku zvýšeného lokálního poškození, jako je tomu u atrofie zrakového nervu.

Při testování přítomnosti glukózy v moči během terapie benzylpenicilinem se doporučuje použít enzymatické oxidační metody. Při použití neenzymatických metod se mohou objevit falešně pozitivní výsledky.

Benzylpenicilin může také interferovat s jinými diagnostickými testy, jako je Coombsův test, testy na stanovení bílkovin v plazmě a v moči a také test na stanovení plazmatické kyseliny močové (metoda chelatace mědi).

Vzhledem k obsahu lidokainu (přítomného v ampuli) by měl být Lentocilin S používán s opatrností v následujících situacích:

• přítomnost kardiovaskulární, jaterní nebo renální dysfunkce, zánětu a/nebo infekce v místě vpichu nebo citlivost na lokální anestetika amidového typu,

• děti, starší lidé a nemocní s akutními nemocemi nebo oslabení,

• pacienti se souběžnou léčbou léčivy tlumícími CNS.

Bakteriostatická antibiotika

Bakteriostatická antibiotika, jako je tetracyklin, erythromycin nebo chloramfenikol, mohou antagonizovat baktericidní účinek benzylpenicilinu tím, že interferují s aktivním bakteriálním růstem nezbytným pro účinek benzylpenicilinu.

Perorální antikoncepce

Účinnost perorální antikoncepce může být snížena v případě současné léčby benzylpenicilinem, což by mohlo vést k nechtěnému těhotenství. Ženy užívající perorální antikoncepci by měly být informovány o této situaci a o nutnosti přijmout alternativní metody antikoncepce (viz bod 4.6).

Methotrexát

Peniciliny mohou snižovat renální vylučování methotrexátu, což může způsobit zvýšení jeho toxicity.

Probenecid

Probenecid snižuje renální tubulární sekreci benzylpenicilinu. Jeho současné užívání s benzylpenicilinem může prodloužit hladiny benzylpenicilinu v krvi. K tomuto účelu lze terapeuticky probenecid použít.

Ženy v plodném věku/Antikoncepce

Benzylpenicilin narušuje účinnost perorální antikoncepce, proto by ženy používající tuto metodu antikoncepce měly používat alternativní metody antikoncepce (viz bod 4.5).

Těhotenství

Bezpečnost užívání benzylpenicilinu během těhotenství nebyla jednoznačně stanovena. Neexistují žádné adekvátní a kontrolované studie týkající se použití benzylpenicilinu během těhotenství. Zkušenosti s peniciliny během těhotenství neprokázaly žádný vliv na plodnost nebo poškození plodu, u myší, potkanů a králíků vystavených benzylpenicilinu. Stejně jako u všech léků je třeba se užívání Lentocilinu S během těhotenství vyhnout, pokud lékař nepovažuje jeho předepsání za nezbytné.

Kojení

Benzylpenicilin se vylučuje do mateřského mléka, proto by měl být léčivý přípravek během kojení užíván s opatrností (viz bod 5.2).

Lentocilin S nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Nejčastějšími nežádoucími účinky benzylpenicilinu jsou reakce z přecitlivělosti, zejména kožní vyrážky. Občas se vyskytly anafylaktické reakce, které byly někdy fatální. Celkový výskyt alergických reakcí na penicilin se pohybuje od 1 do 10 %. Anafylaktické reakce se vyskytují asi u 0,05 % pacientů, obvykle po parenterálním podání.

U benzylpenicilinu byly pozorovány následující nežádoucí účinky: Poruchy krve a lymfatického systému

Eozinofilie a hemolytická anémie (obojí na imunologickém základě), leukopenie a

trombocytopenie. Tyto účinky jsou obvykle po přerušení léčby reverzibilní.

Nemoci imunitního systému

Hypersenzitivní reakce na penicilin způsobují širokou škálu klinických syndromů.

Mezi okamžité reakce patří anafylaxe, laryngeální edém, angioedém, kopřivka a

makulopapulózní vyrážka. Pozdní reakce zahrnují hemolytickou anémii a samoomezující reakce imunitního komplexu (podobné onemocnění), charakterizované horečkou, malátností, kopřivkou, artralgií, myalgií, lymfadenopatií a splenomegalií. K určení, u kterých pacientů se s největší pravděpodobností vyvinou závažné alergické reakce, lze použít kožní testy z přecitlivělosti.

Jarischova-Herxheimerova reakce (viz bod 4.4)

Onemocnění nervového systému

Benzylpenicilin velmi dráždí centrální a periferní nervový systém. Neurotoxické reakce zahrnují úzkost, astenii, cévní mozková příhoda, zmatenost, závratě, euforii, nervozitu, halucinace, bolest hlavy, neuropatii, neurovaskulární poškození, lokalizované nebo generalizované záchvaty, kóma, třes a vazospasmus v místě vpichu a objevují se po parenterálním podání benzylpenicilinu draselného. Tyto reakce jsou častější, pokud je benzylpenicilin podáván denně v dávkách vyšších než 20 000 000 IU intravenózně pacientům při selhání ledvin.

Náhodná injekce benzylpenicilinových přípravků do nervů nebo do jejich blízkosti může způsobit neurologické poškození, které může být vzácně trvalé.

Vzácně způsobí neúmyslné intravaskulární podání benzathinbenzylpenicilinu nebo prokainbenzylpenicilinu, včetně přímého podání do tepny – nebo oblasti přilehlé k tepně – okluzi, trombózu a závažné neurovaskulární poškození, zejména u dětí.

Hluboká injekce do hýždí může způsobit paralýzu, dysfunkci a bolestivé podráždění sedacího nervu. Vzácně opakovaná intramuskulární injekce benzylpenicilinových přípravků do anterolaterálního oblasti stehna novorozenců způsobila generalizované svalové kontrakce a také atrofii a fibrózu čtyřhlavého svalu stehenního.

Po intramuskulárním podání benzathinbenzylpenicilinu se může objevit Hoigného syndrom, charakterizovaný silným neklidem doprovázeným příznaky, jako je strach z blízké smrti a zrakové a sluchové halucinace. Po injekcích do oblasti hýždí, stehna a deltového svalu se objevila příčná myelitida s trvalou paralýzou, gangréna vyžadující amputaci prstů a proximálních oblastí končetin, nekróza a tvorba strupů kolem místa vpichu.

Oční poruchy

Rozmazané vidění a přechodná slepota.

Srdeční choroby

Hypotenze, palpitace, synkopa, tachykardie, vazodilatace a vazovagální syndrom charakterizovaný úzkostí, pocením, hypotenzí, vazodilatací periferních tepen a bradykardie.

Kardiorespirační zástava a smrt v důsledku neúmyslného intravenózního podání.

Nemoci dýchacích cest, hrudníku a mediastina

Apnoe, dušnost, hypoxie, plicní embolie a plicní hypertenze.

Gastrointestinální onemocnění

Střevní nekróza, meléna, nauzea, zvracení a pseudomembranózní kolitida, které se mohou objevit během léčby nebo po ní (viz bod 4.4).

Poruchy jater a žlučových cest

Přechodná zvýšení AST, hepatitida a cholestatická žloutenka.

Poruchy kůže a podkoží

Diaforéza, pruritus a kopřivka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Artritida, artropatie, myoglobinurie, periosteitida a rhabdomyolýza.

Onemocnění ledvin a močových cest

Hematurie, neurogenní močový měchýř, selhání ledvin, proteinurie a zvýšený sérový BUN a kreatinin.

Onemocnění reprodukčního systému a prsu Impotence a priapismus

Celkové poruchy a změny v místě podání

Parenterální podávání benzylpenicilinových přípravků může způsobit reakce v místě vpichu, které jsou závislé na dávce a jsou výsledkem přímého toxického účinku léčiva. Intramuskulární podání vysokých dávek benzathinbenzylpenicilinu (zejména více než 600 000 IU benzylpenicilinu) do jediného místa injekce může vést k bolestivému otoku a poškození endotelu v daném místě. Intramuskulární podání benzylpenicilinu bylo spojeno s následujícími účinky v místě podání: zánět, bolest, absces, edém, krvácení, celulitida, atrofie a kožní vředy. Byly také hlášeny případy horečky a únavy spojené s užíváním benzylpenicilinu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek .

Nebyly popsány žádné případy předávkování. Peniciliny však mají potenciál způsobit neuromuskulární hyperiritaci nebo křečové krize.

V případě předávkování se ihned poraďte se svým ošetřujícím lékařem. Protože neexistuje žádné antidotum, léčba by měla být symptomatická a podpůrná.

Benzylpenicilin se odstraňuje hemodialýzou.