IDEFIRIX 11MG Prášek pro koncentrát pro infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - IDEFIRIX 11MG
Přípravek Idefirix je indikován k desenzitizaci vysoce senzitizovaných dospělých pacientů podstupujících transplantaci ledviny s pozitivní křížovou zkouškou proti dostupnému zemřelému dárci. Použití přípravku Idefirix má být vyhrazeno pacientům, u nichž je nepravděpodobná transplantace v rámci dostupného systému alokace ledvin, včetně programu prioritizace pro vysoce senzitizované pacienty.
Léčbu má předepisovat a má na ni dohlížet odborný lékař se zkušenostmi s vedením imunosupresivní terapie a se senzitizovanými pacienty podstupujícími transplantaci ledvin.
Imlifidáza je určena výhradně pro použití v nemocničním zařízení. Dávkování
Dávkování se řídí pacientovou tělesnou hmotností (v kg). Doporučená dávka je 0,25 mg/kg podaná jednorázově nejlépe během 24 hodin před transplantací. U většiny pacientů je jedna dávka pro konverzi křížové zkoušky postačující, v případě potřeby je ovšem možné podat druhou dávku
v rozmezí 24 hodin po první dávce.
Po léčbě imlifidázou se má před transplantací potvrdit konverze křížové zkoušky z pozitivní na negativní (viz bod 4.4).
Ke snížení rizika infuzních reakcí je třeba provést v souladu s předpisy transplantačního centra premedikaci kortikosteroidy a antihistaminiky.
Jelikož nejčastějšími infekcemi u pacientů s hypogamaglobulinemií jsou infekce dýchacích cest, má se standardní péče po dobu 4 týdnů doplnit profylaktickým užíváním perorálních antibiotik proti patogenům dýchacích cest (viz bod 4.4).
Dále mají být pacientům léčeným imlifidázou podávány standardní přípravky na indukci deplece T-lymfocytů, ať již s přípravky k depleci B-lymfocytů, nebo bez nich (viz bod 5.1); jinými slovy, podávání imlifidázy nevylučuje nutnost nasadit běžnou imunosupresivní léčbu.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
K dispozici jsou pouze omezené údaje o použití u pacientů ve věku nad 65 let, neexistuje však žádný důkaz, který by naznačoval, že u těchto pacientů je zapotřebí dávku upravovat.
Porucha funkce jater
Bezpečnost a účinnost imlifidázy u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost imlifidázy u dětí a dospívajících ve věku od 0 do 18 let nebyly stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Přípravek Idefirix je určen pouze k intravenóznímu podání po rekonstituci a naředění.
Celá, plně naředěná infuze se podává po dobu 15 minut a nezbytností je použití infuzní soupravy
s integrovaným sterilním nepyrogenním filtrem (velikost pórů 0,2 μm) s nízkou vazbou proteinů. Po podání přípravku se doporučuje propláchnout intravenózní linku 0,9% (9 mg/ml) infuzním roztokem chloridu sodného, aby se zajistilo, že bude podána celá dávka. Neuchovávejte jakékoli množství nespotřebovaného infuzního roztoku pro opětovné použití.
Návod k rekonstituci a naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
-
Aktuálně probíhající závažná infekce.
-
Trombotická trombocytopenická purpura (thrombotic thrombocytopenic purpura; TTP). U pacientů s touto poruchou krve může hrozit riziko vzniku sérové nemoci.
Reakce spojené s infuzí
Při podávání imlifidázy byly v rámci klinických studií hlášeny reakce spojené s infuzí (viz bod 4.8). Pokud se objeví jakákoli závažná alergická nebo anafylaktická reakce, je třeba terapii imlifidázou ihned ukončit a nasadit příslušnou léčbu. Mírné nebo středně závažné reakce spojené s infuzí při léčbě imlifidázou lze zvládnout tak, že se infuze dočasně přeruší a/nebo se podají léčivé přípravky, jako jsou antihistaminika, antipyretika a kortikosteroidy. Jakmile symptomy ustoupí, je možno přerušenou infuzi znovu zahájit.
Infekce a profylaxe infekcí
V případě transplantace ledvin se aktuálně probíhající závažná infekce jakéhokoli původu (bakteriálního, virového nebo mykotického) považuje za kontraindikaci; chronické infekce typu HBV nebo HIV musejí být dobře kontrolované. Je třeba vzít v úvahu dočasný pokles IgG vyvolaný imlifidázou. Nejčastější infekce u pacientů s hypogamaglobulinemií jsou infekce dýchacích cest. Proto je třeba vedle standardní profylaxe infekce při transplantaci ledvin (proti infekci patogenem Pneumocystis carinii, cytomegaloviry a orální kandidóze) podávat po dobu 4 týdnů všem pacientům profylakticky rovněž perorální antibiotika proti patogenům dýchacího ústrojí. Perorální antibiotika proti patogenům dýchacího ústrojí se mají po dobu 4 týdnů podávat pacientům i v případě, že transplantace z jakéhokoli důvodu po podání imlifidázy neproběhne.
Použitím imlifidázy a indukční terapie k vyvolání deplece T-lymfocytů, ať již s deplecí paměťových B-lymfocytů, nebo bez ní, se může zvýšit riziko reaktivace živých atenuovaných vakcín a/nebo latentní tuberkulózy.
Očkování
V důsledku snížení hladiny IgG po léčbě imlifidázou hrozí po dobu až 4 týdnů po podání imlifidázy nebezpečí dočasného poklesu ochrany očkováním.
Protilátkami zprostředkovaná rejekce (antibody-mediated rejection; AMR)
K AMR může dojít v důsledku rebound fenoménu dárcovsky specifických protilátek (donor-specific antibodies, DSA). U pacientů s velmi vysokými hladinami DSA před transplantací je vyšší pravděpodobnost, že dojde k rané AMR vyžadující intervenci. Většina pacientů v klinických studiích měla rebound DSA s vrcholem výskytu mezi 7. a 21. dnem po podání imlifidázy a u přibližně 30 % pacientů došlo k AMR. U všech pacientů s AMR v klinických studiích byla AMR úspěšně zvládnuta prostřednictvím standardní péče. Opakovaný výskyt DSA a zvýšené riziko AMR u vysoce senzitizovaných pacientů vyžaduje, aby měl lékař zkušenosti s léčbou senzitizovaných pacientů, prostředky a připravenost k diagnostice a léčbě akutních AMR podle standardní klinické praxe. Léčba pacientů má zahrnovat důkladné monitorování hladiny protilátek proti HLA (antigen lidského leukocytu) a hladiny kreatininu v séru nebo plazmě a rovněž připravenost provést biopsii při podezření na AMR.
Pacienti s pozitivním výsledkem křížové zkoušky cytotoxicity závislé na komplementu (complement-dependent cytotoxicity, CDC) na T-lymfocyty
Zkušenosti s pacienty s potvrzeným pozitivním výsledkem CDC křížové zkoušky na T-lymfocyty před léčbou imlifidázou jsou velmi omezené (viz bod 5.1).
Imunogenita
Předpokládá se, že potenciální vliv protilátek proti imlifidáze (anti-drug antibodies, ADA) na účinnost a bezpečnost druhé dávky imlifidázy podané do 24 hodin po první dávce bude zanedbatelný, protože se nestihne spustit produkce ADA v odpovědi na první dávku.
Potvrzení konverze křížové zkoušky
Každá klinika má při potvrzování konverze výsledku křížové zkoušky z pozitivního na negativní postupovat podle svého standardního protokolu. Při použití křížové zkoušky cytotoxicity závislé na komplementu (complement-dependent cytotoxicity crossmatch test, CDCXM) je třeba k vyloučení falešně pozitivních výsledků po léčbě imlifidázou uvážit tyto skutečnosti: je třeba inaktivovat IgM, aby bylo možné specificky posoudit cytotoxickou kapacitu IgG, a je třeba vyvarovat se použití antihumánního globulinu (anti-human globulin, AHG). Pokud se použije, má být potvrzeno, že AHG je namířen proti Fc části, a nikoli proti Fab části IgG. Použití AHG, který je namířen proti Fab části, neumožní u pacienta léčeného imlifidázou správné odečtení CDCXM.
Léčivé přípravky na bázi protilátek
Imlifidáza je cysteinová proteáza, která specificky štěpí IgG. Důsledkem toho je, že léčivé přípravky na bázi IgG se mohou podáním ve spojitosti s imlifidázou inaktivovat. Mezi léčivé přípravky na bázi protilátek, jež se štěpí imlifidázou, patří zejména basiliximab, rituximab, alemtuzumab, adalimumab, denosumab, belatacept, etanercept, králičí antithymocytární globulin (rATG) a intravenózní imunoglobulin (IVIg) (doporučené časové intervaly mezi podáním imlifidázy a léčivých přípravků na bázi protilátek jsou uvedeny v bodě 4.5).
IVIg může obsahovat neutralizující protilátky proti imlifidáze, takže pokud je IVIg podán před imlifidázou, může se tím imlifidáza inaktivovat (viz bod 4.5).
Informace o pomocných látkách
Idefirix obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Idefirix obsahuje 0,5 mg polysorbátu 80 v jednom ml. Polysorbáty mohou způsobit alergické reakce.
Imlifidáza specificky štěpí IgG. Důsledkem druhové specificity je degradace všech podtříd lidského a králičího IgG. To znamená, že pokud je ve spojitosti s imlifidázou podán léčivý přípravek na bázi lidského nebo králičího IgG, může se jeho účinek inaktivovat. Mezi léčivé přípravky na bázi
protilátek, které se štěpí imlifidázou, patří zejména basiliximab, rituximab, alemtuzumab, adalimumab, denosumab, belatacept, etanercept, rATG a IVIg.
Imlifidáza nerozkládá koňský antithymocytární globulin, takže není třeba zvažovat žádný časový interval mezi oběma podáními. Ekulizumab se imlifidázou v doporučené dávce neštěpí.
Tabulka 1 Doporučené časové intervaly mezi podáním imlifidázy a následným podáním léčivých přípravků na bázi protilátek
| Léčivý přípravek: | Doporučený časový interval po podání imlifidázy v dávce 0,25 mg/kg |
| koňský antithymocytární globulin,ekulizumab | Žádný interval není zapotřebí (lze podat souběžněs imlifidázou). |
| intravenózní imunoglobulin (IVIg) | 12 hodin |
| alemtuzumab, adalimumab,basiliximab, denosumab, etanercept, rituximab | 4 dny |
| králičí globulin proti lidským thymocytům (rATG), belatacept | 1 týden |
IVIg může také obsahovat neutralizační protilátky proti imlifidáze, které při podání IVIg před imlifidázou mohou imlifidázu inaktivovat. Před podáním imlifidázy pacientům léčeným IVIg je třeba vzít v úvahu poločas IVIg (3-4 týdny). V klinických studiích nebyl IVIg podáván v rozmezí 4 týdnů před infuzí imlifidázy.
Těhotenství
Jelikož těhotenství je pro transplantaci ledvin kontraindikací, údaje o podávání imlifidázy těhotným ženám nejsou k dispozici.
Studie na králících nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky imlifidázy na vývoj embrya nebo plodu (viz bod 5.3).
Jako preventivní opatření je vhodnější vyhnout se podávání přípravku Idefirix v těhotenství. Kojení
Není známo, zda se imlifidáza vylučuje do lidského mateřského mléka. Riziko pro kojené dítě nelze vyloučit.
Kojení má být před expozicí přípravku Idefirix přerušeno. Fertilita
Nebyly provedeny žádné zvláštní studie fertility a postnatálního vývoje (viz bod 5.3).
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími závažnými nežádoucími účinky během klinických studií byly pneumonie (5,6 %)
a sepse (3,7 %). Nejčastějšími nežádoucími účinky byly infekce (16,7 %) (včetně pneumonie (5,6 %), infekce močových cest (5,6 %) a sepse (3,7 %)), bolest v místě infuze (3,7 %), reakce spojené s infuzí (3,7 %), zvýšení hladiny alaninaminotransferázy (3,7 %), zvýšení hladiny aspartátaminotransferázy (3,7 %), myalgie (3,7 %), bolest hlavy (3,7 %) a zrudnutí (3,7 %).
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky popsané v této části byly zjištěny v rámci klinických studií (n = 54).
Jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů MedDRA a kategorií frekvence. Kategorie frekvencí jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až
< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Tabulka 2 Nežádoucí účinky
| Třída orgánových systémů podle databáze MedDRA | Nežádoucí účinek /frekvence | |
| Velmi časté | Časté | |
| Infekce a infestace | bakteriální a virové infekce | abdominální infekce adenovirové infekcebolest v místě zavedení katetru infekcechřipkainfekce parvoviry pneumoniepooperační infekce rány sepseinfekce horních cest dýchacích infekce močových cestinfekce rány |
| Poruchy krve a lymfatického systému | anémie | |
| Poruchy imunitního systému | rejekce transplantátu | |
| Poruchy nervového systému | posturální závratěbolest hlavy | |
| Poruchy oka | sklerální hemoragieporucha vidění | |
| Srdeční poruchy | sinusová tachykardie | |
| Cévní poruchy | zrudnutíhypertenze hypotenze | |
| Respirační, hrudnía mediastinální poruchy | dyspnoe | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | vyrážka | |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | myalgie | |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | pocit horkabolest v místě podání infuze | |
| Vyšetření | zvýšení hladiny alaninaminotransferázy (ALT) zvýšení hladiny aspartátaminotransferázy (AST) | |
| Poranění, otravya procedurální komplikace | reakce spojené s infuzí | |
Popis vybraných nežádoucích účinků
Infekce
V klinických studiích došlo u 16,7 % pacientů k infekci. Devět případů infekce bylo závažných
a v klinických studiích byly posouzeny jako související s imlifidázou, přičemž 5 se projevilo během 30 dní od léčby imlifidázou. Osm z těchto 9 závažných infekcí trvalo dobu kratší než 30 dní. Incidencí ani charakteristikou (včetně infekčních agens) se tyto závažné nebo těžké infekce nelišily od těch, jež jsou obecně pozorovány u pacientů s transplantací ledvin (viz bod 4.4).
Reakce spojené s infuzí
Reakce spojené s infuzí, včetně dyspnoe a zrudnutí, byly zjištěny u 5,6 % pacientů, přičemž v jednom případě byla infuze imlifidázy kvůli nim přerušena a transplantace u tohoto pacienta neproběhla.
S výjimkou jednoho případu mírné vyrážky se všechny reakce spojené s infuzí projevily v den infuze imlifidázy a ustoupily během 90 minut (viz bod 4.4).
Myalgie
Myalgie byla v klinických studiích hlášena u 2 pacientů (3,7 %). Jeden z nich měl těžkou myalgii bez jakéhokoli nálezu poškození svalů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Farmakologické vlastnosti - IDEFIRIX 11MG
Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, selektivní imunosupresiva, ATC kód: L04AA41. Mechanismus účinku
Imlifidáza je cysteinová proteáza odvozená od imunoglobulin G (IgG) degradujícího enzymu bakterií Streptococcus pyogenes, který štěpí těžké řetězce všech podtříd lidského IgG, avšak žádné jiné imunoglobuliny. Štěpení IgG vede k eliminaci Fc dependentních efektorových funkcí, včetně CDC a buněčně zprostředkované cytotoxicity závislé na protilátkách (antibody-dependent cell-mediated cytotoxicity, ADCC). Štěpením všech IgG snižuje imlifidáza hladinu DSA, a tím umožňuje transplantaci.
Farmakodynamické účinky
Klinickými studiemi se prokázalo, že se IgG štěpí během několika hodin od podání imlifidázy v dávce 0,25 mg/kg. Nebyl zjištěn žádný časný vzestup hladin IgG v plazmě v důsledku refluxu nerozštěpeného IgG z extravaskulárního kompartmentu, z čehož vyplývá, že imlifidáza štěpí nejenom IgG v plazmě, ale celý pool IgG, včetně extravaskulárního IgG. Návrat endogenního IgG začíná za 1–2 týdny po podání imlifidázy a pokračuje během následujících týdnů.
Je třeba poznamenat, že turbidimetrické/nefelometrické metody běžně používané v nemocničních zařízeních ke stanovení celkového IgG nedokáží rozlišit mezi rozdílnými fragmenty IgG vzniklými po léčbě imlifidázou, proto je není možné použít k posouzení účinku léčby.
Klinická účinnost a bezpečnost
V rámci tří otevřených šestiměsíčních jednoramenných klinických studií byly hodnoceny dávkovací režim, účinnost a bezpečnost imlifidázy podávané před transplantací ke snížení dárcovsky specifických IgG, díky kterému mohou vysoce senzitizovaní kandidáti na transplantaci ledvin tento zákrok podstoupit. Transplantaci podstoupilo 46 pacientů (21 [46 %] žen a 25 [54 %] mužů) ve věku
20–73 let, přičemž u všech bylo diagnostikováno onemocnění ledvin v terminálním stadiu (end-stage renal disease, ESRD) a všichni byli na dialýze. Všichni pacienti byli senzitizovaní, 41 (89 %) bylo vysoce senzitizovaných (cPRA ≥ 80 %), z nichž 33 (72 %) mělo cPRA ≥ 95 %. U všech pacientů, kteří měli výsledek křížové zkoušky před léčbou imlifidázou pozitivní, došlo během 24 hodin ke konverzi na negativní. PKPD modelování ukázalo, že za 2 hodiny po podání imlifidázy v dávce
0,25 mg/kg bývá výsledek křížové zkoušky negativní u 96 % pacientů, a po 6 hodinách má přinejmenším 99,5 % pacientů výsledek negativní. Všech 46 pacientů bylo po 6 měsících naživu, přičemž podíl přežití ledvinového štěpu byl 93 %. Funkce ledvin se obnovila v rozsahu, v jakém se u pacientů po transplantaci ledvin očekává; u 90 % pacientů byla po 6 měsících odhadovaná míra glomerulární filtrace (eGFR) > 30 ml/min/1,73 m2.
V rámci studie 03 byly bezpečnost a účinnost imlifidázy hodnoceny u pacientů s ESRD v různých dávkovacích režimech před transplantací ledvin. Deseti pacientům byla před transplantací podána jednorázová dávka 0,25 (n = 5) nebo 0,5 (n = 5) mg/kg imlifidázy a poté pacienti podstoupili transplantaci. Sedm pacientů mělo pozitivní hladinu DSA a šest pacientů mělo před podáním imlifidázy pozitivní výsledek křížové zkoušky. Po léčbě hladina DSA u všech sedmi pacientů poklesla a všechny pozitivní křížové zkoušky byly konvertovány na negativní. U všech deseti pacientů proběhla transplantace úspěšně a všichni měli po 6 měsících funkční ledvinu. Osm z deseti pacientů mělo eGFR > 30 ml/min/1,73 m2. Pacientům byla podávána imunosupresivní léčba, zahrnující kortikosteroidy, inhibitory kalcineurinu, mofetil-mykofenolát a IVIg. U tří pacientů došlo během studie k AMR, žádná ovšem nevedla ke ztrátě štěpu.
V rámci studie 04 byly hodnoceny účinnost a bezpečnost imlifidázy u vysoce HLA senzitizovaných pacientů. Studie zahrnovala 17 pacientů, kterým byla podána jednorázová dávka 0,24 mg/kg. Před podáním imlifidázy mělo 15 (88 %) pacientů pozitivní hladinu DSA a 14 (82 %) pacientů mělo pozitivní výsledek křížové zkoušky. Po podání imlifidázy hladina DSA poklesla u všech pacientů na úroveň přijatelnou pro transplantaci a všichni pacienti během několika hodin transplantaci podstoupili. Po 6 měsících mělo 16 ze 17 pacientů ledvinu funkční, přičemž 15 (94 %) pacientů mělo hodnotu eGFR > 30 ml/min/1,73 m2. U dvou pacientů došlo k AMR, žádná ovšem nevedla ke ztrátě štěpu.
Pacientům byla podávána imunosupresivní léčba, zahrnující kortikosteroidy, inhibitory kalcineurinu, mofetil-mykofenolát, alemtuzumab a IVIg.
V rámci studie 06 byly hodnoceny účinnost a bezpečnost imlifidázy při odstraňování DSA a konverzi pozitivního výsledku křížové zkoušky na negativní u vysoce senzitizovaných pacientů, potažmo umožnění transplantace. Všichni pacienti byli na seznamu čekatelů na transplantaci ledvin a měli před zařazením do studie pozitivní výsledek křížové zkoušky se svým dostupným dárcem (včetně dvou pacientů s pozitivním výsledkem CDC křížové zkoušky na T-lymfocyty). Osmnácti pacientům byla podána plná dávka 0,25 mg/kg imlifidázy, přičemž třem z těchto pacientů byly podány dvě dávky
v časovém odstupu 12–13 hodin, což u všech pacientů vedlo ke štěpení IgG a konverzi pozitivní křížové zkoušky na negativní. U 57 % analyzovaných pacientů proběhla konverze během 2 hodin a u 82 % během 6 hodin. Všichni pacienti podstoupili úspěšně transplantaci a 16 (89 %) z nich mělo po
6 měsících funkční ledvinu (včetně oněch dvou pacientů s potvrzenou pozitivní cytotoxickou křížovou zkouškou na T-lymfocyty). Patnáct (94 %) pacientů mělo eGFR > 30 ml/min/1,73 m2. Pacientům byla podávána imunosupresivní léčba zahrnující kortikosteroidy, inhibitory kalcineurinu, mofetil-mykofenolát, rituximab, IVIg a alemtuzumab nebo koňský antithymocytární globulin. U sedmi pacientů došlo k aktivní AMR a jeden další pacient měl subklinickou AMR, žádná však nevedla ke ztrátě štěpu.
Dlouhodobé sledování 46 pacientů po transplantaci z dávkovacích studií (02, 03, 04 a 06) ukázalo, že 5 let po transplantaci bylo celkové přežití štěpu (cenzurováno na úmrtí) 85 % (95% CI [70-93]) a přežití pacientů bylo 92 % (95% CI [77-97]).
Za 5 let po transplantaci 25 (83,3 %) z 30 pacientů s hodnocením eGFR mělo eGFR
≥30 ml/min/1,73 m2. Starší pacienti
Imlifidáza byla před transplantací ledvin podána v rámci klinických studií třem pacientům ve věku 65 let a starším. Bezpečnost a účinnost u nich byly z hlediska přežití pacientů a štěpů, renální funkce a akutní rejekce stejné jako u celkové studované populace.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s imlifidázou u jedné nebo více podskupin pediatrické populace podstupující transplantaci ledvin (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2).
Tento léčivý přípravek byl registrován postupem tzv. podmínečného schválení. Znamená to, že jsou očekávány další důkazy o jeho přínosech.
Evropská agentura pro léčivé přípravky nejméně jednou za rok vyhodnotí nové informace o tomto léčivém přípravku a tento souhrn údajů o přípravku bude podle potřeby aktualizován.
Farmakokinetika imlifidázy byla u zdravých osob a u pacientů s ESRD srovnatelná. Expozice imlifidáze vzrůstala proporcionálně po jednorázovém intravenózním podání ve formě 15minutové infuze v dávce 0,12 až 0,50 mg/kg tělesné hmotnosti.
Maximální koncentrace (Cmax) imlifidázy bylo dosaženo ihned nebo brzy po skončení infuze, přičemž při dávce 0,25 mg/kg průměr činil 5,8 (4,2–8,9) µg/ml. Eliminace imlifidázy byla charakterizována počáteční distribuční fází s průměrným poločasem 1,8 (0,6–3,6) hodin a pomalejší eliminační fází
s průměrným poločasem 89 (60–238) hodin. Průměrná clearance (CL) byla 1,8 (0,6–7,9) ml/h/kg a distribuční objem (Vz) během eliminační fáze byl 0,20 (0,06–0,55) l/kg.
Farmaceutické údaje - IDEFIRIX 11MG
mannitol polysorbát 80 trometamol
dihydrát natrium-edetátu
kyselina chlorovodíková (k úpravě pH)
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
Neotevřená injekční lahvička
18 měsíců
Po rekonstituci
Rekonstituovaný roztok je třeba ihned přenést z injekční lahvičky do infuzního vaku. Po naředění
Chemická a fyzikální stabilita pro použití po rekonstituci a naředění byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C včetně 4 hodin při teplotě 25 °C během tohoto 24hodinového období.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě, pokud rekonstituce a ředění neproběhly za podmínek vylučujících riziko mikrobiální kontaminace.
Není-li přípravek použit okamžitě, doba a podmínky jeho uchovávání před použitím jsou v odpovědnosti uživatele. Při uchovávání je třeba roztok chránit před světlem.
Uchovávejte v chladničce (2 °C – 8 °C). Chraňte před mrazem.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho rekonstituci nebo naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
Injekční lahvička ze skla třídy I s brombutylovou pryžovou zátkou s hliníkovým uzávěrem a plastovým odtrhovacím diskem, obsahující 11 mg prášku pro koncentrát pro infuzní roztok.
Velikost balení: 1 injekční lahvička nebo 2 x 1 injekční lahvička. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Rekonstituce prášku
Do injekční lahvičky s přípravkem Idefirix přidejte 1,2 ml sterilní vody pro injekci; přitom dbejte na to, aby voda směřovala na skleněnou stěnu a nikoli na prášek.
Dokonalého rozpuštění prášku dosáhnete jemným kroužením injekční lahvičkou alespoň 30 sekund. Netřepejte, minimalizujete tak pravděpodobnost tvorby pěny. Nyní obsahuje injekční lahvička imlifidázu o koncentraci 10 mg/ml, přičemž lze odebrat až 1,1 ml roztoku.
Rekonstituovaný roztok musí být čirý až slabě opalizující a bezbarvý až slabě žlutý. Pokud jsou
v roztoku přítomny pevné částice nebo má roztok změněnou barvu, nepoužívejte jej. Doporučuje se přenést rekonstituovaný roztok ihned z injekční lahvičky do infuzního vaku.
Příprava infuzního roztoku
Příslušné množství rekonstituovaného roztoku imlifidázy pomalu přidejte do infuzního vaku obsahujícího 50 ml 0,9% (9 mg/ml) infuzního roztoku chloridu sodného. Dokonalého promísení roztoku docílíte tím, že infuzní vak několikrát obrátíte. Infuzní vak chraňte za všech okolností před
světlem. Musí být použita infuzní souprava s integrovaným sterilním nepyrogenním filtrem (velikost pórů 0,2 μm) s nízkou vazbou proteinů. Další informace o podávání přípravku viz bod 4.2.
Před použitím je třeba infuzní roztok vizuálně zkontrolovat, zda neobsahuje pevné částice a zda nedošlo ke změně barvy. Pokud v roztoku pozorujete částice nebo má roztok změněnou barvu, zlikvidujte jej.
Likvidace
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.