TEICOPLANIN DEMO 200MG Prášek a rozpouštědlo pro injekční/infuzní roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - TEICOPLANIN DEMO 200MG
Přípravek Teicoplanin DEMO je indikován u dospělých, dospívajících a dětí od narození k parenterální léčbě následujících infekcí (viz body 4.2, 4.4 a 5.1):
-
komplikované infekce kůže a měkkých tkání;
-
infekce kostí a kloubů;
-
nozokomiální pneumonie;
-
komunitní pneumonie;
-
komplikované infekce močových cest;
-
infekční endokarditida;
-
peritonitida spojená s chronickou ambulantní peritoneální dialýzou (CAPD);
-
bakteriemie, která se vyskytuje ve spojitosti s některou z výše uvedených indikací.
Přípravek Teicoplanin DEMO je rovněž indikován jako alternativní perorální léčba průjmu a kolitidy
spojených s infekcí Clostridioides difficile.
Pokud je to vhodné, má být teikoplanin podáván v kombinaci s dalšími antibiotiky. Je zapotřebí vzít v úvahu oficiální doporučení pro používání antibiotik.
Dávkování
Dávka a doba trvání léčby mají být upraveny dle typu a závažnosti základní infekce, klinické odpovědi pacienta a faktorů na straně pacienta, jako je věk a funkce ledvin.
Měření koncentrací v séru
Po dokončení úvodního dávkování je zapotřebí monitorovat nejnižší sérové koncentrace teikoplaninu v
ustáleném stavu pro ověření, že bylo dosaženo nejnižší účinné sérové koncentrace:
-
U většiny grampozitivních infekcí mají být nejnižší koncentrace teikoplaninu alespoň 10 mg/l při stanovení metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) nebo nejméně 15 mg/l při stanovení metodou fluorescenční polarizační imunoanalýzy (FPIA).
-
U endokarditidy a ostatních závažných infekcí mají být nejnižší koncentrace teikoplaninu 15-30 mg/l
při stanovení metodou HPLC nebo 30–40 mg/l při použití metody FPIA.
Během udržovací léčby má být monitorování sérových koncentrací teikoplaninu prováděno alespoň
jednou týdně pro ověření, že tyto koncentrace jsou stabilní. Dospělí a starší pacienti s normální funkcí ledvin
Indikace Úvodní dávka Udržovací dávka Úvodní dávkování Nejnižšíkoncentrace Udržovací dávka Nejnižšíkoncentrace v ve dnech 3 až udržovací fázi 5 infekce kůže a měkkých tkání 6 mg/kg tělesnéhmotnosti každých 12hodin, 3 intravenózní nebo intramuskulární aplikace >15 mg/l1 6 mg/kg tělesnéhmotnosti intravenózně nebo intramuskulárně jednou denně >15 mg/l1jednou týdně - Komplikované infekce močových cest - Infekce kostí a 12 mg/kg tělesné >20 mg/l1 12 mg/kg tělesné >20 mg/l1 kloubů hmotnosti každých 12 hmotnosti hodin, 3 až 5 intravenózně nebo intravenózních intramuskulárně aplikací jednou denně - Infekční 12 mg/kg tělesné 30-40 mg/l1 12 mg/kg tělesné >30 mg/l1 endokarditida hmotnosti každých 12 hmotnosti hodin, 3 až 5 intravenózně nebo intravenózních intramuskulárně aplikací jednou denně -
Komplikované
-
Pneumonie
1 Měřeno pomocí FPIA
Dávka má být přizpůsobena tělesné hmotnosti pacienta.
Trvání léčby
O délce trvání léčby se má rozhodnout na základě klinické odpovědi. U infekční endokarditidy je obvykle
považována za adekvátní minimálně 21denní léčba. Léčba nemá přesáhnout 4 měsíce.
Kombinovaná léčba
Teikoplanin má omezené spektrum antibakteriální aktivity (grampozitivní bakterie). Není vhodné používat jej jako jediný přípravek pro léčbu některých typů infekcí, pokud není patogen již známý a citlivý na teikoplanin, nebo pokud není zřejmé, že léčba teikoplaninem by pro nejpravděpodobnější patogen(y) byla vhodná.
Průjem a kolitida spojená s infekcí bakterií Clostridioides difficile
Doporučená dávka je 100–200 mg podávaných perorálně dvakrát denně po dobu 7 až 14 dní.
Starší populace
Při normální funkci ledvin není úprava dávky nutná (viz níže).
Dospělí a starší pacienti s poruchou funkce ledvin
Do čtvrtého dne léčby není zapotřebí upravovat dávku, po této době se má dávka upravit tak, aby se udržovala nejnižší sérové koncentrace na úrovni alespoň 10 mg/l při měření metodou HPLC nebo alespoň 15 mg/l při měření metodou FPIA.
Po čtvrtém dnu léčby:
-
Při lehké a středně těžké poruše funkce ledvin (clearance kreatininu 30–80 ml/min): udržovací dávka je
snížena na polovinu, podává se buď jedna dávka obden, nebo poloviční dávka jednou denně.
-
Při těžké poruše funkce ledvin (clearance kreatininu nižší než 30 ml/min) a u pacientů na hemodialýze: udržovací dávka je třetinová oproti obvyklé dávce, podává se buď jedna dávka každý třetí den, nebo třetinová dávka jednou denně.
Teikoplanin nelze odstranit z organismu hemodialýzou.
Pacienti s chronickou ambulantní peritoneální dialýzou (CAPD)
Po jednorázové intravenózní úvodní dávce 6 mg/kg tělesné hmotnosti se v prvním týdnu léčby podává 20 mg/l ve vaku dialyzačního roztoku, ve druhém týdnu 20 mg/l do různých vaků a ve třetím týdnu 20 mg/l pouze ve vaku aplikovaného přes noc.
Pediatrická populace
Doporučení pro dávkování jsou stejná pro dospělé i dospívající od 12 let.
Novorozenci a kojenci do věku 2 měsíců:
Úvodní dávka
Jedna jednorázová dávka 16 mg/kg tělesné hmotnosti, podávaná formou intravenózní infuze první den
léčby.
Udržovací dávka
Jedna jednorázová dávka 8 mg/kg tělesné hmotnosti, podávaná formou intravenózní infuze jednou denně.
Děti (2 měsíce až 12 let):
Úvodní dávka
Jedna jednorázová dávka 10 mg/kg tělesné hmotnosti, podávaná formou intravenózní infuze každých 12
hodin, opakuje se 3krát.
Udržovací dávka
Jedna jednorázová dávka 6–10 mg/kg tělesné hmotnosti, podávaná formou intravenózní infuze jednou
denně.
Způsob podání
Teikoplanin se podává intravenózní nebo intramuskulární cestou. Intravenózní injekci je třeba podat buď
jako bolus během 3 až 5 minut nebo jako 30minutovou infuzi.
U novorozenců je možné jen infuzní podání.
U průjmu a kolitidy způsobené infekcí bakterií Clostridioides difficile má být použita perorální cesta
podání.
Návod k rekonstituci a naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Teikoplanin se nemá podáván intraventrikulárně.
Hypersenzitivní reakce
Při podávání teikoplaninu byly hlášeny závažné život ohrožující hypersenzitivní reakce (např. anafylatický šok), někdy i fatální. Pokud dojde k alergické reakci na teikoplanin, je nutné léčbu ihned ukončit a mají být učiněna odpovídající opatření.
Teikoplanin musí být podáván s opatrností u pacientů se známou hypersenzitivitou na vankomycin,
protože může dojít ke zkříženým hypersenzitivním reakcím včetně fatálního anafylaktického šoku.
Anamnéza „syndromu červeného muže“ jako reakce na vankomycin však není kontraindikací pro podání teikoplaninu.
Reakce spojené s infuzí
Ve vzácných případech (dokonce po první dávce) byl pozorován syndrom červeného muže (soubor příznaků zahrnující svědění, kopřivku, erytém, angioneurotický edém, tachykardii, hypotenzi, dušnost). Po zastavení nebo zpomalení infuze mohou tyto příznaky odeznít. Reakce spojené s infuzí se mohou zmírnit, pokud není denní dávka podávaná jako bolus, ale infuzí po dobu 30 minut.
Závažné kožní nežádoucí účinky
Při použití teikoplaninu byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR), včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN) a lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), které mohou být život ohrožující nebo dokonce fatální (viz bod 4.8). Při použití teikoplaninu byla také hlášena akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP) (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léčivého přípravku musí být pacienti poučeni o známkách a příznacích závažných kožních reakcí (např. progredující kožní vyrážka často s puchýři nebo slizničními lézemi nebo pustulózní vyrážka nebo jakékoli jiné známky kožní hypersenzitivity) a musí být pečlivě sledováni. Pokud se objeví známky či příznaky naznačující výskyt závažných kožních nežádoucích účinků, musí být léčba teikoplaninem okamžitě ukončena a měla by být zvážena alternativní léčba.
Spektrum antibakteriální aktivity
Teikoplanin má omezené spektrum antibakteriální aktivity (grampozitivní bakterie). Není vhodné používat jej jako jediný přípravek pro léčbu některých typů infekcí, pokud není patogen již známý a citlivý na teikoplanin, nebo pokud není zřejmé, že léčba teikoplaninem by byla z hlediska nejpravděpodobnějšího patogenu(ů) vhodná.
Při účelném používání teikoplaninu je třeba zohlednit spektrum bakteriální aktivity, bezpečnostní profil a vhodnost standardní antibakteriální léčby pro konkrétního pacienta. Na tomto základě se očekává, že ve většině případů bude teikoplanin používán k léčbě závažných infekcí u pacientů, u nichž je standardní antibakteriální aktivita považována za nevhodnou.
Trombocytopenie
Při podávání teikoplaninu byla hlášena trombocytopenie (viz bod 4.8). Doporučuje se během léčby
provádět pravidelná hematologická vyšetření včetně kompletního krevního obrazu.
Nefrotoxicita
U pacientů léčených teikoplaninem byla hlášeny případy nefrotoxicity a selhání ledvin (viz bod 4.8). Pacienti s renální insuficiencí, kteří byli léčeni vysokými nasycovacími dávkami teikoplaninu, a pacienti, kteří dostávají teikoplanin v kombinaci nebo následně s jinými léčivými přípravky se známým nefrotoxickým potenciálem (např. aminoglykosidy, kolistin, amfotericin B, cyklosporin a cisplatina) mají být pečlivě monitorováni a mají podstoupit audiometrické vyšetření (viz níže "Ototoxicita").
Vzhledem k tomu, že je teikoplanin vylučován převážně ledvinami, musí být dávka teikoplaninu upravena
u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz bod 4.2).
Ototoxicita
U pacientů léčených teikoplaninem byla stejně jako u jiných glykopeptidů hlášena ototoxicita (hluchota a tinitus) (viz bod 4.8). Pacienti, u nichž se během léčby teikoplaninem objeví známky nebo příznaky poruchy sluchu nebo onemocnění vnitřního ucha, mají být pečlivě vyšetřeni a monitorováni, zejména pokud je léčba dlouhodobá nebo v případě poruchy funkce ledvin. Pacienty léčené teikoplaninen v kombinaci nebo následně po léčbě s jinými léčivými přípravky se známým nefrotoxickým a/nebo neurotoxickým/ototoxickým potenciálem (např. aminoglykosidy, kolistin, amfotericin B, cyklosporin, cisplatina, furosemid a kyselina etakrynová) je třeba pečlivě monitorovat a v případě zhoršení sluchu zhodnotit přínos léčby teikoplaninem.
S mimořádnou opatrností je třeba postupovat při podávání teikoplaninu pacientům, kteří potřebují současnou léčbu ototoxickými a/nebo nefrotoxickými léčivými přípravky, u nichž se doporučuje pravidelně provádět hematologická vyšetření a funkční testy jater a ledvin.
Superinfekce
Především dlouhodobé podávání teikoplaninu může stejně jako u jiných antibiotik vést k přerůstání rezistentních organismů. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je třeba přijmout příslušná opatření.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, což znamená, že je v
podstatě "bez sodíku".
Teikoplanin a roztoky aminoglykosidů jsou inkompatibilní a nesmí být smíchány do injekcí; přesto je lze společně použít v dialyzačních roztocích a mohou být bez omezení použity při léčbě peritonitidy související s CAPD. Teikoplanin má být podáván se zvýšenou opatrností u pacientů léčených současně nebo následně jinými léčivými přípravky se známým nefrotoxickým a/nebo neurotoxickým/ototoxickým potenciálem. Jedná se o léčivé přípravky, jako jsou např. aminoglykosidy, kolistin, amfotericin B, ciklosporin, cisplatina, furosemid a kyselina etakrynová (viz bod 4.4 "Nefrotoxicita" a "Ototoxicita"). Není však důkaz o synergické toxicitě těchto přípravků s teikoplaninem.
V klinických studiích byl teikoplanin podáván mnoha pacientům, kteří již dostávali různé léky, včetně jiných antibiotik, antihypertenziv, anestetik, kardiak a antidiabetik, aniž by byly prokázány nežádoucí interakce.
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Těhotenství
K dispozici jsou pouze omezené údaje o použití teikoplaninu u těhotných žen. Studie u zvířat prokázaly reprodukční toxicitu při podávání vysokých dávek (viz bod 5.3): u potkanů byl zvýšený výskyt narození mrtvých mláďat a zvýšení neonatální mortality. Potenciální riziko u lidí není známo.
Teikoplanin proto nemá být v těhotenství používán, jestliže to není zcela nezbytné. Nelze vyloučit potenciální riziko poškození vnitřního ucha a ledvin plodu (viz bod 4.4).
Kojení
Není známo, zda teikoplanin přechází do mateřského mléka. Není známo, zda teikoplanin prochází u zvířat do mateřského mléka. Při rozhodování, zda pokračovat/přestat s kojením nebo pokračovat/přestat s léčbou teikoplaninem, je nutno vzít v úvahu výhody kojení pro dítě a přínos léčby teikoplaninem pro matku.
Fertilita
Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly žádné poruchy fertility.
Přípravek Teicoplanin DEMO má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Teikoplanin může způsobit závratě a bolesti hlavy. Může tak být ovlivněna schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti, u kterých se projeví tyto nežádoucí účinky, nemají řídit ani obsluhovat stroje.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
V následující tabulce jsou uvedeny všechny nežádoucí účinky, které se vyskytly s větší incidencí než
placebo a u více než jednoho pacienta. Frekvence výskytu je definována následující konvencí:
velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až <1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až <1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až
<1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
| Třídy orgánových systémů | Časté(≥ 1/100 až<1/10) | Méně časté(≥ 1/1 000 až<1/100) | Vzácné(≥ 1/10 000až <1/1000) | Velmi vzácné (<1/10 000) | Není známo (z dostupných údajů nelze určit) |
| Infekce a infestace | Absces | Superinfekce (přerůstání necitlivých organismů) | |||
| Poruchy krve alymfatického systému | Leukopenie,trombocytopenie, eozinofilie | Agranulocytózaneutropenie, pancytopenie | |||
| Poruchy imunitního systému | Anafylaktická reakce (anafylaxe) (viz bod 4.4) | Léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), anafylaktický šok(viz bod 4.4). | |||
| Poruchy nervového systému | Závratě, bolesthlavy | Záchvaty |
| Poruchy ucha alabyrintu | Hluchota, ztráta sluchu (viz bod 4.4), tinitus, vestibulární poruchy | ||||
| Cévní poruchy | Flebitida | Tromboflebitida | |||
| Respirační, hrudní a mediastinálníporuchy | Bronchospasmus | ||||
| Gastrointesti-nální poruchy | Průjem, zvracení,nauzea | ||||
| Poruchy kůže apodkožní tkáně | Vyrážka,erytém, pruritus | Syndromčerveného muže (např. zčervenání v horní části těla) (viz bod 4.4) | Toxická epidermálnínekrolýza, Stevensův-Johnsonův syndrom, Akutní generalizovaná exantematózní pustulóza, erythema multiforme, angioedém, exfoliativnídermatitida, kopřivka(viz bod 4.4) | ||
| Poruchy ledvina močových cest | Zvýšená hladina kreatininu v krvi | Selhání ledvin (včetně akutního selhání ledvin) (viz níže popis vybraných nežádoucích účinků)* | |||
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Bolest, pyrexie | Absces v místě vpichu, zimnice (třesavka) |
| Vyšetření | Zvýšené hladinyaminotransferáz (přechodné abnormality hladin aminotransferáz), zvýšená hladina alkalické fosfatázy v krvi (přechodná abnormalita hladiny alkalické fosfatázy) |
Popis vybraných nežádoucích účinků
*U pacientů, kterým je podáván režim s nízkou nasycovací dávkou průměrně 6 mg/kg dvakrát denně, s následnou udržovací dávkou průměrně 6 mg/kg jednou denně, činí odhadovaná míra nefrotoxicity na základě údajů z literatury přibližně 2 %.
V observační poregistrační studii bezpečnosti, do které bylo zařazeno 300 pacientů s průměrným věkem
63 let (léčených pro infekci kostí a kloubů, endokarditidu nebo jiné závažné infekce), kterým byl podáván režim s vysokou nasycovací dávkou 12 mg/kg dvakrát denně (medián 5 nasycovacích dávek) s následnou udržovací dávkou 12 mg/kg jednou denně, činila pozorovaná míra prokázané nefrotoxicity 11,0 % (95% CI = [7,4 %; 15,5 %]) během prvních 10 dnů. Kumulativní míra nefrotoxicity od zahájení léčby do 60 dnů po poslední dávce byla 20,6 % (95% CI = [16,0 %; 25,8 %]). U pacientů, kterým bylo podáno více než 5 vysokých nasycovacích dávek 12 mg/kg dvakrát denně, po nichž následovala udržovací dávka 12 mg/kg jednou denně, byla pozorovaná kumulativní míra nefrotoxicity od začátku léčby do 60 dnů po posledním podání 27 % (95% CI = [20,7 %; 35,3 %]) (viz bod 4.4).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky
případně na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48
100 00 Praha 10
e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz
Příznaky
Byly hlášeny případy neúmyslného podání nadměrných dávek pediatrickým pacientům. V jednom případě došlo k agitovanosti u 29denního novorozence, kterému bylo intravenózně podáno 400 mg teikoplaninu (95 mg/kg).
Léčba
Léčba předávkování teikoplaninem je symptomatická.
Teikoplanin nelze odstranit hemodialýzou a peritoneální dialýzou pouze pomalu.
Farmakologické vlastnosti - TEICOPLANIN DEMO 200MG
Farmakoterapeutická skupina: Jiná antibakteriální léčiva, glykopeptidová antibiotika ATC kód: J01XA02
Mechanismus účinku
Teikoplanin inhibuje růst citlivých organismů interferencí s biosyntézou buněčné stěny v místě odlišném od místa působení beta-laktamů. Syntéza peptidoglykanu je blokována specifickou vazbou na D-alanyl-D-alaninových zbytků.
Mechanismus rezistence
Rezistence na teikoplanin může být založena na následujících mechanismech:
-
Modifikovaná cílová struktura: tato forma rezistence se objevila především u bakterie Enterococcus faecium. Modifikace je založena na záměně terminálního D-alanin-D-alaninu v aminokyselinovém řetězci prekurzoru mureinu za D-Ala-D-laktát, což snižuje afinitu k vankomycinu. Odpovídající enzymy jsou nově syntetizovány D-laktátdehydrogenázou nebo ligázou.
-
Snížená senzitivita nebo rezistence stafylokoků na teikoplanin je založena na nadprodukci prekurzorů
mureinu, na něž se váže teikoplanin.
Může se objevit zkřížená rezistence teikoplaninu a glykoproteinu vankomycinu. Některé enterokoky rezistentní na vankomycin jsou citlivé na teikoplanin (fenotyp Van-B).
Hraniční hodnoty testování citlivosti
European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST) stanovil pro testování citlivosti tato kritéria interpretace minimální inhibiční koncentrace (MIC) teikoplaninu https://www.ema.europa.eu/documents/other/minimum-inhibitory-concentration-mic-breakpoints_en.xlsx.
Farmakokinetické / farmakodynamické vztahy
Antimikrobiální aktivita teikoplaninu závisí především na době, po kterou je koncentrace léčivé látky
vyšší než minimální inhibiční koncentrace (MIC) patogenu.
Citlivost
Prevalence rezistence se může u některých kmenů lišit v čase a v závislosti na geografickém území, takže je vhodné získat místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Pokud je to nutné, doporučuje se obrátit se na odborníka v případech, kdy je lokální výskyt rezistentních kmenů takový, že je účinnost přípravku u některých typů infekcí sporná.
Běžně citlivé mikroorganismy Aerobní grampozitivní bakterie Corynebacterium jeikeiumαEnterococcus faecalis
Staphylococcus aureus (včetně kmenů rezistentních na meticilin)
Streptococcus agalactiae
Streptococcus dysgalactiae subsp. equisimilisa
(Streptokoky skupiny C a G)
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes Viridující streptokokyab
Anaerobní grampozitivní bakterie Clostridioides difficileαPeptostreptococcus spp.α
Mikroorganismy s potenciálně problematickou získanou rezistencí
Aerobní grampozitivní bakterie Enterococcus faecium Staphylococcus epidermidis Staphylococcus haemolyticus Staphylococcus hominis
Inherentně rezistentní bakterie Všechny gramnegativní bakterie Jiné bakterie
Chlamydia spp. Chlamydophila spp. Legionella pneumophila Mycoplasma spp.
α V době publikování tabulky nebyly k dispozici aktuálně platné údaje. Podle primární literatury, standardních publikací a doporučení pro léčbu lze předpokládat citlivost.
b Společný termín pro heterogenní skupinu streptokoků. Míra rezistence se může lišit v závislosti na
konkrétním kmenu streptokoků.
Absorpce
Teikoplanin se podává parenterálně (intravenózně nebo intramuskulárně). Po intramuskulárním podání je biologická dostupnost teikoplaninu (při srovnání s intravenózním podáním) téměř úplná (90 %). Po šesti intramuskulárních podáních 200 mg jednou denně je průměrná hodnota (SD) maximální koncentrace teikoplaninu (Cmax) 12,1 (0,9) mg/l a dochází k ní 2 hodiny po podání.
Po nasycovací dávce 6 mg/kg podávané intravenózně každých 12 hodin při 3 až 5 aplikacích se hodnoty Cmax pohybují v rozmezí 60 až 70 mg/l a Cmin jsou obvykle vyšší než 10 mg/l. Po intravenózní nasycovací dávce 12 mg/kg podávané každých 12 hodin při 3 aplikacích jsou odhadované průměrné hodnoty Cmax a Cmin kolem 100 mg/l, resp. 20 mg/l.
Po udržovací dávce 6 mg/kg podávané jednou denně jsou odhadované hodnoty Cmax přibližně 70 mg/l a Cmin přibližně 15 mg/l. Po udržovací dávce 12 mg/kg podávané jednou denně se hodnoty Cmin pohybují v rozmezí 18 až 30 mg/l.
Při perorálním podání teikoplaninu nedochází k absorpci v gastrointestinálním traktu. Pokud je zdravým subjektům perorálně podáno 250 nebo 500 mg teikoplaninu v jednorázové dávce, není teikoplanin detekovatelný v séru ani v moči a vylučuje se v nezměněné formě stolicí (přibližně 45 % podané dávky).
Distribuce
K vazbě na proteiny lidského séra dochází v rozsahu 87,6 až 90,8 % bez jakýchkoli odchylek ve funkci koncentrace teikoplaninu. Teikoplanin se váže především na lidský sérový albumin. Teikoplanin není distribuován do erytrocytů.
Distribuční objem v ustáleném stavu (Vss) se pohybuje v rozmezí 0,7 až 1,4 l/kg. Nejvyšší hodnoty Vss
jsou pozorovány v nedávných studiích, kde byla doba odebírání vzorků delší než 8 dní.
Teikoplanin je distribuován především do plic, myokardu a kostní tkáně s poměrem tkáně/sérum větším než 1. V tekutině puchýřů, synoviální tekutině a peritoneální tekutině se poměr tkáň/sérum pohybuje v rozmezí 0,5 až 1.
K eliminaci teikoplaninu z peritoneální tekutiny dochází stejnou rychlostí jako ze séra. U pleurální tekutiny a podkožní tukové tkáně jsou poměry tkáň/sérum mezi 0,2 a 0,5. Teikoplanin obtížně penetruje do mozkomíšního moku (MM).
Biotransformace
Hlavní sloučeninou nalézanou v plazmě a v moči je teikoplanin v nezměněné formě, což svědčí o jeho minimálním metabolismu. Dva metabolity se tvoří pravděpodobně hydroxylací a představují 2 až 3 % podané dávky.
Eliminace
Nezměněný teikoplanin se vylučuje převážně ledvinami (80 % během 16 dnů), zatímco 2,7 % podané dávky přechází do stolice (prostřednictvím vylučování žluči) během 8 dnů po podání.
Eliminační poločas teikoplaninu se v nejnovějších studiích pohybuje v rozmezí mezi 100 až 170 hodinami, kde byl odběr krve uskutečněn v rozmezí 8 až 35 dní.
Teikoplanin má nízkou celkovou clearance v rozmezí 10 až 14 ml/h/kg a renální clearance je v rozmezí 8
až 12 ml/h/kg, což svědčí o vylučování teikoplaninu převážně renálními mechanismy.
Linearita
Teikoplanin vykazoval lineární farmakokinetiku v dávkovém rozmezí 2 až 25 mg/kg.
Zvláštní populace
-
Porucha funkce ledvin:
Vzhledem k tomu, že teikoplanin je vylučován renální cestou, jeho vylučování klesá spolu se stupněm
porucha funkce ledvin. Celková a renální clearance teikoplaninu závisí na clearance kreatininu.
-
Starší pacienti:
V populaci starších pacientů se farmakokinetika teikoplaninu nemění, pokud není porušena funkce ledvin.
-
Pediatrická populace:
Ve srovnání s dospělými pacienty byla pozorována vyšší celková clearance (15,8 ml/h/kg u novorozenců, 14,8 ml/h/kg v průměrném věku 8 let) a kratší poločas eliminace (40 hodin u novorozenců; 58 hodin u osmiletých dětí).
Farmaceutické údaje - TEICOPLANIN DEMO 200MG
Prášek pro injekční/infuzní roztok:
Chlorid sodný
Hydroxid sodný (pro úpravu pH)
Rozpouštědlo:
Voda pro injekci
Teikoplanin a aminoglykosidy nejsou kompatibilní, pokud jsou míseny, a nesmí být míseny před
injekcí.
Je-li je teikoplanin podáván v kombinaci s jinými antibiotiky, musí být přípravky podávány odděleně.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
Doba použitelnosti prášku a rozpouštědla pro injekční/infuzní roztok:
3 roky
Doba použitelnosti rekonstituovaného roztoku:
Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného roztoku před použitím, připraveného podle doporučení, byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C.
Doba použitelnosti rekonstituovaného a dále naředěného roztoku:
Chemická a fyzikální stabilita rekonstituovaného roztoku před použitím, připraveného podle doporučení, byla prokázána na dobu 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C a na dalších 24 hodin při teplotě 2 °C – 8 °C po dalším naředění na konečnou koncentraci mezi 4 mg/ml a 20 mg/ml.
Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele, pokud rekonstituce/ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
Prášek a rozpouštědlo v balení určené k prodeji:
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání rekonstituovaného/naředěného léčivého přípravku viz bod 6.3.
Primární balení:
Přípravek Teicoplanin DEMO 200 mg je balen do injekčních lahviček z bezbarvého skla třídy I o využitelném objemu 10 ml, uzavřených brombutylovou pryžovou zátkou (typ I) a hliníkovým uzávěrem s odtrhovacím plastovým krytem.
Přípravek Teicoplanin DEMO 400 mg je balen do injekčních lahviček z bezbarvého skla třídy I o využitelném objemu 22 ml, uzavřených brombutylovou pryžovou zátkou (typ I) a hliníkovým uzávěrem s odtrhovacím plastovým krytem.
Voda pro injekci (rozpouštědlo) je dodávána v ampulce z bezbarvého skla třídy I o využitelném objemu > 5 ml nebo v polypropylenových ampulkách s otočným víčkem o využitelném objemu ≥ 3 ml.
Velikosti balení:
1 injekční lahvička × 200 mg + 1 ampulka × 3 ml rozpouštědla
10 injekčních lahviček × 200 mg + 10 ampulek × 3 ml rozpouštědla
1 injekční lahvička × 400 mg + 1 ampulka × 3 ml rozpouštědla
10 injekčních lahviček × 400 mg + 10 ampulek × 3 ml rozpouštědla
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Tento léčivý přípravek je určen pouze k jednorázovému použití. Nepoužitý roztok zlikvidujte.
Rekonstituce/naředění se provádí za aseptických podmínek.
Před podáním je třeba roztok vizuálně zkontrolovat, zda neobsahuje částice a nezměnil barvu. Roztok se má použít pouze tehdy, je-li čirý a bez částic.
Příprava rekonstituovaného roztoku:
-
Pomalu injikujte 3,0 ml dodaného rozpouštědla do injekční lahvičky s práškem.
-
Jemně převalujte injekční lahvičku mezi dlaněmi, dokud se prášek zcela nerozpustí. Je-li je roztok
napěněný, ponechte jej asi 15 minut stát. Smí být použity pouze čiré nažloutlé roztoky.
| Nominální obsah teikoplaninu v injekční lahvičce | 200 mg | 400 mg |
| Objem injekční lahvičky s práškem | 10 ml | 22 ml |
| Objem rozpouštědla, který lze odebrat z ampulky s rozpouštědlem prorekonstituci | 3 ml | 3 ml |
| Objem obsahující nominální dávku teikoplaninu (natažený do 5 ml stříkačkyjehlou o velikosti 23 G) | 3,0 ml | 3,0 ml |
pH: 7,2 – 7,8
Osmolalita: 264 – 275 mosm/kg (pro 200 mg) a 285 – 305 mosm/kg (pro 400 mg).
Proto jsou rekonstituované roztoky izotonické a před podáním nevyžadují další ředění.
Rekonstituovaný roztok může být přímo injikován nebo dále ředěn, případně podán perorálně.
Příprava naředěného roztoku před infuzí:
Přípravky Teicoplanin DEMO 200 mg a 400 mg smí být podávány v následujících infuzních roztocích v
konečné koncentraci v rozmezí 4 mg/ml až 20 mg/ml:
-
0,9% infuzní roztok chloridu sodného (9 mg/ml);
-
5% infuzní roztok glukózy (50 mg/ml);
-
Ringer-laktátový roztok;
-
0,18% infuzní roztok chloridu sodného (1,8 mg/ml) a 4% infuzní roztok glukózy (40 mg/ml);
-
roztok pro peritoneální dialýzu obsahující 1,36% roztok glukózy (13,6 mg/ml);
-
roztok pro peritoneální dialýzu obsahující 3,86 % roztok glukózy (38,6 mg/ml);
-
Ringerův roztok;
-
10% roztok glukózy (100 mg/ml);
-
0,45% roztok chloridu sodného (4,5 mg/ml) a 5% roztok glukózy (50 mg/l).
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.