LANBICA 50MG Potahovaná tableta

Léčba pokročilého stadia karcinomu prostaty v kombinaci s léčbou analogem LHRH (luteinising

hormone-releasing hormone) nebo chirurgickou kastrací.

Dávkování

Dospělí muži, včetně těch starších: Obvyklá dávka je jedna 50mg tableta perorálně jednou denně.

Léčba bikalutamidem má být zahájena alespoň 3 dny před zahájením léčby analogem LHRH nebo ve stejnou dobu, kdy byla provedena chirurgická kastrace.

Zvláštní populace

Porucha funkce ledvin

Pro pacienty s poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky.

Porucha funkce jater

Pro pacienty s lehkou poruchou funkce jater není nutná žádná úprava dávkování. U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater může dojít ke zvýšené kumulaci přípravku (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Bikalutamid není indikován k léčbě dětí a dospívajících.

Způsob podání

Tablety se polykají celé a zapíjejí se tekutinou.

Bikalutamid je kontraindikován u žen a dětí (viz bod 4.6).

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Společné podávání terfenadinu, astemizolu nebo cisapridu s přípravkem Lanbica je

kontraindikováno (viz bod 4.5).

Zahájení léčby má probíhat pod dohledem specializovaného lékaře.

Bikalutamid je výrazně metabolizován v játrech. Údaje naznačují, že u osob se závažnou

poruchou jaterních funkcí může být eliminace zpomalená, což může vést ke zvýšené kumulaci bikalutamidu. Proto by bikalutamid měl být pacientům se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností.

Vzhledem k možnosti jaterních změn je třeba provádět opakovaná vyšetření jaterních testů.

Očekává se, že většina změn se objeví v průběhu prvních 6 měsíců léčby bikalutamidem.

Závažná porucha funkce jater a selhání jater byla při užívání bikalutamidu pozorována zřídka a byly hlášeny fatální případy (viz bod 4.8). Léčba bikalutamidem má být ukončena, pokud jsou změny jaterních funkcí závažné.

U pacientů (mužů) bylo v souvislosti s podáváním LHRH agonistů pozorováno zhoršení glukosové tolerance. To se může projevit jako diabetes nebo jako ztráta glykemické kontroly u pacientů s již existujícím diabetem. U pacientů dostávajících bikalutamid v kombinaci s agonisty LHRH je proto třeba zvážit monitorováni glukosy v krvi.

Je prokázáno, že bikalutamid inhibuje cytochrom P450 (CYP 3A4), proto pokud je podáván společně s léky, které jsou metabolizovány zvláště CYP 3A4, je třeba pacientům věnovat

zvláštní pozornost (viz bod 4.3 a 4.5).

U pacientů užívajících bikalutamid v dávce 50 mg byly vzácně hlášeny případy fotosenzitivních reakcí. Pacienty je třeba poučit, aby se během léčby bikalutamidem v dávce 50 mg vyhýbali přímé expozici nadměrnému slunečnímu nebo UV záření, přičemž lze zvážit použití opalovacích krémů. V případě přetrvávající a/nebo závažnější fotosenzitivní reakce má být zahájena příslušná symptomatická léčba.

Androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval.

U pacientů s rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu v anamnéze a u pacientů souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat QT interval (viz bod 4.5), má lékař před zahájením léčby bikalutamidem zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika torsade de pointes.

Antiandrogenní léčba může zapříčinit morfologické změny spermií. Ačkoliv účinek

bikalutamidu na morfologii spermií nebyl hodnocen a žádné takové změny nebyly u pacientů, kteří dostávali bikalutamid, hlášeny, pacienti a/nebo jejich partnerky mají během léčby

bikalutamidem a po dobu 130 dní po jejím skončení používat vhodnou antikoncepci.

Potenciace účinků kumarinových antikoagulancií byla hlášena u pacientů léčených současně bikalutamidem. To může vést ke zvýšení protrombinového času (PT) a

mezinárodního normalizovaného poměru (INR). Některé případy byly spojeny

s rizikem krvácení. Doporučuje se pečlivé sledování PT/INR a zvážení úpravy dávky antikoagulancií

(viz body 4.5 a 4.8).

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo

malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je

v podstatě „bez sodíku“.

Nejsou k dispozici žádné důkazy o farmakodynamických nebo farmakokinetických interakcích mezi

bikalutamidem a LHRH analogy.

In vitro studie prokázaly, že R-enantiomer bikalutamidu je inhibitor CYP 3A4 s menším inhibičním účinkem na aktivitu CYP 2C9, 2C19 a 2D6.

Ačkoli klinické studie používající antipyrin jako marker aktivity cytochromu P450 (CYP) neprokázaly žádný průkaz možných lékových interakcí s bikalutamidem, průměrná expozice midazolamu (AUC) byla po společném podávání s bikalutamidem po dobu 28 dnů zvýšena na 80 %. U léků s úzkým terapeutickým indexem může být i takové zvýšení významné. Proto je společné podávání

s terfenadinem, astemizolem a cisapridem kontraindikováno (viz bod 4.3) a společnému podávání bikalutamidu s přípravky, jako jsou cyklosporin a blokátory kalciových kanálů, má být věnována zvláštní pozornost. U těchto léků může být nutné snížení dávky, zvláště pokud dochází k zesílení účinku nebo k nežádoucím účinkům. U cyklosporinu je po zahájení nebo přerušení léčby

bikalutamidem doporučeno pečlivé monitorování plazmatických koncentrací a klinického stavu.

Pokud je bikalutamid předepisován s dalšími léky, které inhibují lékovou oxidaci, např. cimetidin a ketokonazol, je třeba tomu věnovat zvláštní pozornost. Teoreticky by toto mohlo vést ke zvýšení plazmatických koncentrací bikalutamidu a zvýraznění nežádoucích účinků.

Studie in vitro prokázaly, že bikalutamid může vytěsňovat kumarinové antikoagulans warfarin z jeho

vazebného místa. Byly hlášeny případy zvýšení účinku warfarinu a dalších kumarinových

antikoagulancií při současném podávání s bikalutamidem. Proto se u pacientů, kterým je podáván bikalutamid souběžně s kumarinovými antikoagulancii, doporučuje pečlivé sledování PT/INR

(protrombinový čas/mezinárodní normalizovaný poměr) a zvážení úpravy dávky antikoagulancií (viz

body 4.5 a 4.8).

Kvůli souvislosti androgen-deprivační léčby a prodloužení QT intervalu má být pečlivě zvážena

souběžná léčba bikalutamidem s léčivými přípravky, o kterých je známo, že prodlužují QT interval, a léčba přípravky, které mohou vyvolat Torsade de pointes, jako antiarytmika třídy I A (např. chinidin, disopyramid), třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), metadon, moxifloxacin,

antipsychotika a další (viz bod 4.4.).

Pediatrická populace

Interakční studie byly prováděny pouze u dospělých.

Těhotenství

Bikalutamid je kontraindikován u žen a nesmí být podáván těhotným ženám.

Kojení

Bikalutamid je kontraindikován u žen a nesmí být podáván kojícím ženám.

Fertilita

Ve studiích na zvířatech byla pozorována reverzibilní porucha samčí fertility (viz bod 5.3). U mužů je třeba počítat s obdobím snížené plodnosti nebo neplodnosti.

Je nepravděpodobné, že by bikalutamid ovlivňoval schopnost řídit a obsluhovat stroje. Je však třeba zmínit, že občas může vyvolávat ospalost. Pacientům, kterých se to týká, má být věnována zvláštní pozornost.

V tomto bodě jsou nežádoucí účinky definovány následovně: Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až

<1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 1: Frekvence nežádoucích účinků

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté Erektilní dysfunkce

Velmi časté Astenie, otok

Časté Bolest na hrudi

Vyšetření Časté Nárůst tělesné hmotnosti

1 Jaterní změny jsou jen zřídka závažné a často byly přechodné, odezněly nebo se zlepšily

v průběhu léčby nebo po přerušení léčby.

2 Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení post-marketingových údajů. Četnost byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku jaterního selhání u pacientů léčených 150 mg bikalutamidu v otevřené větvi studií EPC.

3 Mohou být zmírněny současnou kastrací.

4 Pozorováno ve farmakoepidemilogické studii LHRH agonistů a antiandrogenů užívaných

k léčbě rakoviny prostaty. Riziko se zdálo být zvýšeno při užívání 50 mg bikalutamidu

v kombinaci s LHRH agonisty, ale zvýšení rizika nebylo patrné při užití 150 mg bikalutamidu

v monoterapii léčby rakoviny prostaty.

5 Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení post-marketingových údajů.

Četnost byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku intersticiální pneumonie

v randomizované 150 mg léčebné periodě studií EPC.

Zvýšení PT/INR: po uvedení přípravku na trh byl hlášen výskyt interakcí kumarinových antikoagulancií s bikalutamidem (viz body 4.4 a 4.5).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Nebyl hlášen žádný případ předávkování. Neexistuje specifické antidotum; léčba má být

symptomatická. Dialýza pravděpodobně nebude účinná, protože bikalutamid je významně vázán na plazmatické proteiny a není vylučován v nezměněné formě močí. Jsou indikována obecná podpůrná opatření, včetně častého monitorování vitálních známek.