TENKASI 1200MG Prášek pro koncentrát pro infuzní roztok

Tenkasi je indikován k léčbě akutní bakteriální infekce kůže a kožních struktur (ABSSSI) u dospělých. (viz body 4.4 a 5.1).

Pozornost je třeba věnovat oficiálním pokynům týkajícím se vhodného používání antibakteriálních léčiv.

Dávkování

1200 mg podaných v jednorázové dávce intravenózní infuzí po dobu 1 hodiny. Zvláštní populace

Starší pacienti (≥ 65 let)

U pacientů ve věku ≥ 65 let není nutná úprava dávky (viz bod 5.2).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávky . U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin jsou dostupné velmi omezené údaje. Porucha funkce ledvin neměla žádný klinicky významný účinek na expozici oritavancinu (viz bod 5.2), nicméně při prekripci oritavancinu pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin je potřeba dbát zvýšené opatrnosti.

Oritavancin nelze odstranit z krve hemodialýzou.

Hydroxypropylbetadex (HPBCD) je téměř výhradně eliminován ledvinami glomerulární filtrací; jeho

farmakokinetika nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin hodnocena.

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater (Childova-Pughova třída B) není nutná úpravy dávky (viz bod 5.2). Farmakokinetika oritavancinu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Childova-Pughova třída C) nebyla zkoumána, avšak na základě farmakokinetických parametrů se neočekává, že by těžká porucha funkce jater měla vliv na expozici oritavancinu.

Proto není nutná úprava dávky, i když se má při předepisování oritavancinu pacientům s těžkou poruchou funkce jater (Childova-Pughova třída C) postupovat opatrně.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost oritavancinu u dětí a dospívajících (< 18 let) nebyly dosud stanoveny. K dispozici nejsou žádné údaje.

Způsob podání Intravenózní podání.

K dispozici jsou dva léčivé přípravky s oritavancinem (Tenkasi 1200 mg a Tenkasi 400 mg), které:

• se dodávají v rozdílných silách oritavancinu

• mají rozdílnou doporučenou dobu trvání infuze

• mají rozdílné pokyny k přípravě, včetně rozdílů v rekonstituci, naředění a kompatibilních roztocích k naředění

Před podáním přípravku Tenkasi 1200 mg pečlivě dodržujte doporučené dávkování (viz bod 4.2) a pokyny k rekonstituci a naředění (viz bod 6.6).

Obsah jedné injekční lahvičky s 1200 mg má být nejprve rekonstituován s 40 ml sterilní vody pro injekci. Rekonstituovaný roztok je třeba odebrat a přidat do 250ml intravenózního vaku s 5% roztokem glukózy nebo s roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) k intravenózní infuzi podávanou po dobu 1 hodiny (viz body 6.2 a 6.6).

Příslušné informace o jiném léčivém přípravku obsahujícím oritavancin viz informace o přípravku pro Tenkasi 400 mg.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Podávání intravenózní nefrakciované sodné soli heparinu je kontraindikováno po dobu 120 hodin (5 dní) po podání oritavancinu, protože hodnoty aktivovaného parciálního tromboplastinového času (aPTT) mohou být falešně zvýšené až po dobu 120 hodin po podání oritavancinu (viz body 4.4 a 4.5).

Hypersenzitivní reakce

V souvislosti s podáním oritavancinu byly hlášeny závažné hypersenzitivní reakce, včetně anafylaktických reakcí a anafylaktického šoku. Jestliže dojde ke vzniku akutní hypersenzitivní reakce během infuze oritavancinu, je nutné podání oritavancinu ihned přerušit a zahájit náležitou podpůrnou péči.

K dispozici nejsou žádné údaje týkající se zkřížené reaktivity mezi oritavancinem a jinými glykopeptidy, včetně vankomycinu. Před podáním oritavancinu je důležité se pečlivě dotázat na předchozí hypersenzitivní reakce na glykopeptidy (např. vankomycin, telavancin). Jelikož existuje

možnost zkřížené hypersenzitivity, musí být pacienti s anamnézou hypersenzitivity na glykopeptidy během infuze a po ní pečlivě sledováni.

Reakce související s podáním infuze

Oritavancin se podává intravenózní infuzí po dobu 1 hodiny k minimalizování rizika vzniku reakcí souvisejících s infuzí. Intravenózní infuze oritavancinu může způsobit reakce jako zrudnutí horní části těla, kopřivku, pruritus a/nebo vyrážku. Při podání oritavancinu byly pozorovány reakce související

s podáním infuze, pro které je charakteristická bolest na hrudi, diskomfort v oblasti hrudníku, zimnice, třes, bolest zad, bolest šíje, dyspnoe, hypoxie, bolest břicha a horečka, a to i po podání více než jedné dávky v průběhu jednoho cyklu léčby. Pokud se tyto reakce vyskytnou, přerušení nebo zpomalení infuze může vést k vymizení těchto symptomů (viz bod 4.8).

Porucha funkce ledvin

Solubizátor HPBCD se vylučuje močí. Clearance HPBCD může být snížena u pacientů s poruchou funkce ledvin. Klinický význam tohoto nálezu není znám.

Potřeba dalších antibakteriálních léčivých přípravků

Oritavancin je účinný pouze proti grampozitivním bakteriím (viz bod 5.1). U smíšených infekcí, kde je podezření na gramnegativní a/nebo určité typy anaerobních bakterií, je třeba oritavancin podat spolu

s odpovídajícími antibakteriálními léčivy. Souběžné podání warfarinu

Ukázalo se, že oritavancin uměle prodlužuje protrombinový čas (PT) a mezinárodní normalizovaný poměr (INR) až do 12 hodin, což znamená, že sledování antikoagulačních účinků warfarinu není spolehlivé po dobu až 12 hodin po podání dávky oritavancinu.

Interference s koaguloačními testy

Bylo prokázáno, že oritavancin interferuje s některými laboratorními koagulačními testy (viz body 4.3 a 4.5). Ukázalo se, že koncentrace oritavancinu zjištěné v krvi pacientů po podání jednorázové dávky uměle prodlužují:

• aPTT až po dobu 120 hodin,

• PT a INR až po dobu 12 hodin,

• aktivovaný koagulační čas (ACT) až po dobu 24 hodin,

• koagulační čas s oxidem křemičitým (SCT) až po dobu 18 hodin, a

• diluční test s jedem Russelovy zmije až po dobu 72 hodin.

Tyto účinky jsou důsledkem vazby oritavancinu na fosfolipidová reagencia, jež aktivují koagulaci během běžně prováděných laboratorních koagulačních testů, a brání jejich působení. U pacientů, kteří vyžadují sledování aPTT během 120 hodin od podání oritavancinu, je možné zvážit koagulační test nezávislý na fosfolipidech, např. chromogenní analýzu (faktor Xa) nebo jinou antikoagulační analýzu, která nevyžaduje sledování aPTT.

Chromogenní stanovení faktoru Xa, stanovení trombinového času (TT) a stanovení použitá pro diagnózu heparinem indukované trombocytopenie (HIT) nebyla oritavancinem ovlivněna. In vitro neměl oritavancin 46,6 mikrogramů/ml vliv na stanovení rezistence na aktivovaný protein C (APCR), což svědčí o tom, že existuje nízká pravděpodobnost, že by oritavancin interferoval s tímto testem.

APCR je však test na bázi fosfolipidů a nelze vyloučit, že vyšší koncentrace oritavancinu, které mohou nastat během klinického použití, by tento test mohly narušit.

V klinických a neklinických studiích nebyl zjištěn žádný účinek oritavancinu na koagulaci in vivo.

Průjem vyvolaný bakterií Clostridioides difficile

Při podání oritavancinu byla hlášena kolitida spojená s antibakteriální léčbou a pseudomembranózní

kolitida a jejich závažnost se může pohybovat v rozsahu od lehkého až po život ohrožující průjem. Je proto důležité o této diagnóze uvažovat u pacientů, u kterých se po podání oritavancinu vyskytne průjem (viz bod 4.8). V těchto případech je třeba zvážit podpůrná opatření a zahájení příslušné léčby proti Clostridioides difficile.

Superinfekce

Použití antibakteriálních léčiv může zvýšit riziko přemnožení nejméně necitlivých (rezistentních) mikroorganismů. Jestliže dojde k rozvoji superinfekce, je třeba podniknout příslušná opatření.

Osteomyelitida

V klinických hodnoceních fáze 3, která zkoumala ABSSSI, bylo hlášeno více případů osteomyelitidy u ramene léčeného oritavancinem než u ramene léčeného vankomycinem (viz bod 4.8). Pacienty je třeba sledovat pro případ výskytu známek a příznaků osteomyelitidy po podání oritavancinu. Jestliže vznikne podezření na rozvoj osteomyelitidy nebo je osteomyelitida diagnostikována, je nutné zahájit jinou vhodnou antibakteriální léčbu.

Absces

V klinických studiích fáze 3 bylo hlášeno o něco více nových případů nově vzniklých abscesů

v rameni léčeném oritavancinem než v rameni léčeném vankomycinem (4,6 % oproti 3,4 %) (viz bod 4.8). Jestliže dojde k výskytu nově vzniklého abscesu, je třeba podniknout příslušná opatření.

Omezené klinické údaje

Ve dvou hlavních klinických hodnoceních zkoumajících ABSSSI byla léčena pouze celulitida, abscesy a infekce ran. Jiné typy infekcí nebyly zkoumány. Omezené zkušenosti jsou k dispozici z klinických hodnocení u pacientů s bakteriemií, onemocněním periferních cév či neutropenií, u pacientů

s poruchami imunity, u pacientů ve věku > 65 let, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u infekcí vyvolaných bakterií Streptococcus pyogenes.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje 2400 mg hydroxypropylbetadexu v jedné injekční lahvičce, což odpovídá 9,6 mg/ml.

Látky metabolizované cytochromem P450

Byla provedena screeningová studie lékové interakce u zdravých dobrovolníků (n = 16), která hodnotila souběžné podání jedné dávky 1200 mg oritavancinu se zkušebními substráty několika enzymů CYP450. Oritavancin vykázal vlastnosti nespecifického slabého inhibitoru (CYP2C9 a CYP2C19) nebo slabého induktoru (CYP3A4 a CYP2D6) několika izoforem CYP.

Obezřetně je třeba postupovat při souběžném podání oritavancinu s přípravky s úzkým terapeutickým oknem, které jsou metabolizovány především jedním z ovlivněných enzymů CYP450 (např. warfarin), neboť souběžné podávání může zvýšit (např. u substrátu CYP2C9) nebo snížit (např. u substrátů CYP2D6) koncentrace léčivých přípravků s úzkým terapeutickým oknem. Pacienty je třeba pečlivě sledovat z hlediska výskytu známek toxicity nebo nedostatku účinnosti, pokud jim byl podán oritavancin současně při léčbě potenciálně ovlivněným enzymem (pacienty je třeba sledovat např.

z hlediska vzniku krvácení, pokud je jim podán oritavancin souběžně s warfarinem) (viz bod 4.4). U 36 zdravých subjektů byla provedena studie hodnotící vliv lékové interakce u jednorázové dávky 1200 mg oritavancinu na farmakokinetiku jednorázové dávky S-warfarinu. Farmakokinetika S-

warfarinu byla hodnocena po jednorázové 25mg dávce warfarinu podaného samostatně nebo podaného při zahájení, po 24 nebo 72 hodinách po jednorázové 1200mg dávce oritavancinu. Výsledky neukázaly žádný vliv oritavancinu na AUC a Cmax S-warfarinu.

Interakce léčiva při laboratorních vyšetřeních (viz body 4.3 a 4.4)

Oritavancin se váže na fosfolipidová reagencia, jež aktivují koagulaci během běžně prováděných laboratorních koagulačních testů, a brání jejich působení. Koncentrace oritavancinu dosažené v krvi po podání dávek 1200 mg mohou způsobit falešně zvýšené výsledky některých laboratorních testů (viz tabulka 2).

Tabulka 1: Koagulační testy, na něž má oritavancin vliv

Těhotenství

Údaje o podávání oritavancinu těhotným ženám nejsou k dispozici nebo jsou omezené (méně než 300 výsledků těhotenství). Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3). Podávání přípravku Tenkasi se v těhotenství z preventivních důvodů nedoporučuje, pokud klinický stav ženy léčbu oritavancinem nevyžaduje.

Kojení

Dostupné farmakodynamické/toxikologické údaje u zvířat prokázaly, že je oritavancin vylučován do mateřského mléka (podrobnosti viz bod 5.3). Není známo, zda se oritavancin/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Riziko pro novorozence/kojence proto nelze vyloučit.

Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu přípravkem Tenkasi.

Fertilita

Studie na zvířatech neprokázaly poruchu fertility v souvislosti s oritavancinem v nejvyšších podaných koncentracích. Nicméně k dispozici nejsou žádné údaje ohledně účinků oritavancinu na lidskou fertilitu.

Tenkasi má mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pacienti mohou pocítit závratě, což může ovlivnit jejich schopnost řídit a obsluhovat stroje (viz bod 4.8).

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastější hlášené nežádoucí účinky (≥ 5 %) byly: nauzea, hypersenzitivní reakce, reakce v místě podání infuze a bolest hlavy. Nejčastější hlášený závažný nežádoucí účinek byla celulitida (1,1 %). Nejčastější hlášené důvody k přerušení léčby byly celulitida (0,4 %) a osteomyelitida (0,3 %). Ženy měly vyšší hlášenou míru nežádoucích účinků než muži.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky oritavancinu ze souhrnných klinických hodnocení fáze III, která zkoumala jednu dávku oritavancinu u pacientů s ABSSSI, jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů v níže

uvedené tabulce.

Kategorie frekvencí jsou vyjádřeny jako: velmi časté: (≥ 1/10); časté: (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté: (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné: (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné: (< 1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Tabulka č. 2: Frekvence nežádoucích účinků podle třídy orgánového systému

*Tyto nežádoucí účinky mohou být reakce související s podáním infuze (viz bod 4.4)

** Reakce v místě podání infuze zahrnují: flebitidu v místě podání infuze, erytém v místě podání infuze, extravazaci, induraci, svědění, vyrážku, periferní edém.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

V klinickém programu, ve kterém se léčilo oritavancinem 3 017 subjektů, nebyla pozorována žádná incidence náhodného předávkování oritavancinem.

Oritavancin nelze odstranit z krve hemodialýzou. V případě předávkování je nutné podniknout podpůrná opatření.