Přípravek Ilumira je prekurzor radiofarmaka. Není určen k přímému podání pacientům. Má se používat pouze k radioaktivnímu značení nosičových molekul, které byly speciálně vyvinuty a schváleny pro radioaktivní značení chloridem lutecitým-(¹⁷⁷Lu).

Přípravek Ilumira smějí používat pouze specialisté se zkušenostmi s radioaktivním značením in vitro. Dávkování

Množství přípravku Ilumira potřebné pro radioaktivní značení a množství léčivého přípravku značeného luteciem (¹⁷⁷Lu), které se následně podává, bude záviset na léčivém přípravku, jenž má být radioaktivně označen, a na jeho zamýšleném použití. Viz souhrn údajů o přípravku / příbalová informace konkrétního léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Pediatrická populace

Další informace týkající se použití léčivých přípravků značených luteciem (¹⁷⁷Lu) u pediatrické populace naleznete v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Způsob podání

Přípravek Ilumira je určen pro in vitro radioaktivní značení léčivých přípravků, které se pak podávají schválenou cestou.

Přípravek Ilumira nemá být podáván přímo pacientovi.

Návod k přípravě tohoto roztoku prekurzoru radiofarmaka před jeho podáním je uveden v bodě 12.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Potvrzené nebo suspektní těhotenství nebo případ, kdy těhotenství nebylo vyloučeno (viz bod 4.6).

Informace o kontraindikacích konkrétních léčivých přípravků radioaktivně značených luteciem (¹⁷⁷Lu) pomocí přípravku Ilumira naleznete v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci konkrétního léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Individuální odůvodnění přínosů a rizik

U každého pacienta musí být expozice záření odůvodnitelná pravděpodobným přínosem. Podané množství aktivity má být v každém případě co nejnižší a umožňovat dosažení požadovaného terapeutického účinku.

Přípravek Ilumira není určen k podání přímo pacientovi, nýbrž se musí používat k radioaktivnímu značení nosičových molekul, např. monoklonálních protilátek, peptidů, vitaminů či jiných substrátů.

Porucha funkce ledvin a hematologické poruchy

U těchto pacientů je nutné pečlivě zvážit poměr přínosů a rizik vzhledem k možnosti zvýšené expozice záření. Doporučuje se provést individuální radiační dozimetrické hodnocení pro konkrétní orgány, které nemusí být cílovými orgány léčby.

Myelodysplastický syndrom a akutní myeloidní leukemie

Po radionuklidové terapii neuroendokrinních nádorů cílené na peptidový receptor a založené na luteciu (¹⁷⁷Lu) byly zaznamenány případy myelodysplastického syndromu (MDS) a akutní myeloidní leukemie (AML) (viz bod 4.8). To je třeba vzít v úvahu při zvažování poměru přínosu a rizika, zejména u pacientů s možnými rizikovými faktory, jako je předchozí expozice chemoterapeutickým přípravkům (jako jsou alkylační přípravky).

Myelosuprese

Během radioterapie ligandem označeným luteciem (¹⁷⁷Lu) se může vyskytnout anémie, trombocytopenie, leukopenie, lymfopenie a méně často neutropenie. Většina příhod je mírná a přechodného rázu, v některých případech však bylo pacientům nutno podat transfuzi krve a trombocytů. U některých pacientů může být postiženo více buněčných linií a byla popsána pancytopenie vyžadující zastavení léčby. Na začátku léčby je třeba stanovit krevní obraz a během léčby jej pravidelně monitorovat v souladu s klinickými směrnicemi.

Ozáření ledvin

Radioaktivně označené analogy somatostatinu jsou vylučovány ledvinami. Po radionuklidové terapii neuroendokrinních nádorů cílené na peptidové receptory označené jinými radioizotopy byl hlášen výskyt radiační nefropatie. Funkce ledvin včetně rychlosti glomerulární filtrace (GFR) je třeba zkontrolovat na počátku a v průběhu léčby a případně zajistit jejich ochranu podle klinických směrnic pro radioaktivně značený léčivý přípravek.

Hepatotoxicita

U pacientů s jaterními metastázami neuroendokrinních nádorů léčených radionuklidovou terapií cílenou na peptidové receptory, a to přípravkem s luteciem (¹⁷⁷Lu), byl po uvedení přípravku na trh a v odborné literatuře hlášen výskyt případů hepatotoxicity. Během léčby je třeba pravidelně sledovat jaterní funkce. U postižených pacientů může být nutné snížit dávku přípravku.

Syndromy z uvolnění hormonů

Po radionuklidové terapii cílené na peptidové receptory a založené na luteciu (¹⁷⁷Lu) byly hlášeny případy karcinoidní krize a jiných syndromů spojených s uvolněním hormonů z funkčních neuroendokrinních nádorů, což může souviset s ozářením nádorových buněk. Hlášené příznaky zahrnovaly zrudnutí a průjem související s hypotenzí. V některých případech (např. u pacientů se špatnou farmakologickou kompenzací příznaků) je tedy vhodné zvážit observaci formou jednodenní hospitalizace. V případě hormonální krize může léčba zahrnovat intravenózní podávání vysokých dávek analogů somatostatinu, intravenózní podávání tekutin, kortikosteroidy a korekci elektrolytové nerovnováhy u pacientů s průjmem a/nebo zvracením.

syndrom nádorového rozpadu

Po radioterapii ligandem označeným luteciem (¹⁷⁷Lu) byly hlášeny případy syndromu nádorového rozpadu. Riziko této komplikace může být vyšší u pacientů s renální insuficiencí a vysokou nádorovou zátěží v anamnéze, takže tyto pacienty je třeba léčit se zvýšenou opatrností. Při zahájení léčby a v jejím průběhu je třeba kontrolovat renální funkci a rovnováhu elektrolytů.

Extravazace

Po uvedení přípravku na trh byly u ligandů značených luteciem (¹⁷⁷Lu) hlášeny případy extravazace. Pokud dojde k extravazaci, musí být infuze léčivého přípravku značeného luteciem (¹⁷⁷Lu) okamžitě ukončena a musí o tom být neprodleně informován lékař nukleární medicíny a radiofarmaceut. Léčba má být v souladu s místními předpisy.

Ochrana před zářením

Z aproximace bodového zdroje vyplývá, že průměrný dávkový příkon 20 hodin po podání dávky 7,4 GBq luteciem (¹⁷⁷Lu) značeného léčivého přípravku (zbytková radioaktivita 1,5 GBq) pro osobu ve vzdálenosti 1 metr od středu těla pacienta s abdominálním poloměrem 15 cm je 3,5 μSv/h. Při

zdvojnásobení vzdálenosti od pacienta na 2 metry se dávkový příkon snižuje čtyřikrát, tj. na 0,9 µSv/h. Stejná dávka u pacienta s abdominálním poloměrem 25 cm vede k dávkovému příkonu z 1 metru ve výši 2,6 μSv/h. Všeobecně akceptovaná hranice pro propuštění léčeného pacienta z nemocnice je

20 μSv/h. Ve většině zemí je limitní hodnota expozice pro nemocniční personál stejná jako pro širokou veřejnost, a to 1 mSv/rok. Při průměrné absorpci dávkového příkonu 3,5 μSv/h by bylo možné, aby nemocniční personál pracoval přibližně 300 hodin ročně v těsné blízkosti pacientů léčených přípravky značenými luteciem (¹⁷⁷Lu) bez použití ochrany před zářením. Od personálu pracujícího v oblasti nukleární medicíny se pochopitelně očekává, že standardní ochranu před zářením používá.

Jakoukoli jinou osobu v těsné blízkosti léčeného pacienta je třeba informovat o možnostech snížení její expozice v důsledku záření, které z pacienta vyzařuje.

Zvláštní upozornění

Informace týkající se zvláštních upozornění a opatření pro použití léčivých přípravků značených luteciem (¹⁷⁷Lu) naleznete rovněž v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci konkrétního léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Další opatření týkající se příbuzných, ošetřujících osob a nemocničního personálu jsou uvedena v bodě 6.6.

Nebyly provedeny žádné studie interakcí chloridu lutecitého-(¹⁷⁷Lu) s jinými léčivými přípravky.

Informace týkající se interakcí v souvislosti s použitím léčivých přípravků značených luteciem (¹⁷⁷Lu) naleznete v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci konkrétního léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Ženy ve fertilním věku

Jestliže mají být radiofarmaka podána ženě ve fertilním věku, je důležité vyloučit možné těhotenství. Každou ženu, u které se nedostavila menstruace, je třeba považovat za těhotnou, dokud se neprokáže opak. Jestliže existují pochybnosti ohledně možného těhotenství (jestliže se u ženy nedostavila menstruace, nebo jestliže je menstruace velmi nepravidelná atd.), je třeba pacientce nabídnout alternativní metody nevyužívající ionizační záření (pokud existují). Před použitím léčivých přípravků značených luteciem (¹⁷⁷Lu) je nutné vyloučit těhotenství pomocí vhodného/validovaného testu.

Těhotenství

Použití léčivých přípravků značených luteciem (¹⁷⁷Lu) je z důvodu rizika ionizačního ozáření plodu kontraindikováno v průběhu potvrzeného nebo suspektního těhotenství nebo v případě, kdy těhotenství nebylo vyloučeno (viz bod 4.3).

Kojení

Před podáním radiofarmaka kojící matce je třeba zvážit, zda lze podání odložit na dobu, kdy matka přestane kojit, a vzhledem k vylučování aktivity do mateřského mléka je nutné vybrat nejvhodnější radiofarmakum. Pokud je podání radiofarmaka považováno za nutné, je třeba kojení přerušit a odstříkané mléko zlikvidovat.

Fertilita

Účinky chloridu lutecitého-(¹⁷⁷Lu) na samčí a samičí fertilitu nebyly u zvířat zkoumány. U mužských a ženských pohlavních orgánů lze prokázat nízkou expozici. Nelze však vyloučit, že luteciem (¹⁷⁷Lu) značené léčivé přípravky nevedou k reprodukční toxicitě, včetně poškození spermatogenních buněk varlat u mužů nebo genetického poškození varlat u mužů či vaječníků u žen.

Další informace o fertilitě i účinku použití léčivých přípravků značených luteciem (¹⁷⁷Lu) u žen ve fertilním věku, během těhotenství a v období kojení naleznete v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje po léčbě léčivými přípravky značenými luteciem (¹⁷⁷Lu) jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci konkrétního léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Souhrn bezpečnostního profilu

Nežádoucí účinky po podání léčivých přípravků radioaktivně značených luteciem (¹⁷⁷Lu) pomocí přípravku Ilumira závisí na konkrétním použitém léčivém přípravku. Tyto informace jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku / příbalové informaci léčivého přípravku, který má být radioaktivně označen.

Expozice ionizujícímu záření je spojena s možností vzniku karcinomu a rozvoje vrozených vad. Dávka ozáření, které je pacient vystaven v rámci léčby, může vést k vyššímu výskytu karcinomu a mutací.

Každopádně je nutné zabezpečit, aby rizika ozáření byla nižší než rizika plynoucí ze samotného onemocnění.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky jsou rozděleny do skupin podle frekvence výskytu a terminologie MedDRA: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 1 Seznam nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Sucho v ústech

U pacientů s metastazujícím kastračně rezistentním karcinomem prostaty bylo po podání luteciem (¹⁷⁷Lu) značených léčivých přípravků cílených na prostatický specifický membránový antigen (PSMA) hlášeno přechodné sucho v ústech.

Alopecie

U pacientů po radionuklidové terapii neuroendokrinních nádorů cílené na peptidový receptor a založené na luteciu (¹⁷⁷Lu) byla pozorována alopecie, popisovaná jako mírná a přechodná.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Přítomnost volného chloridu lutecitého-(¹⁷⁷Lu) v těle po neúmyslném podání přípravku Ilumira vede ke zvýšené toxicitě vůči kostní dřeni a poškození hematopoetických kmenových buněk. Proto je

v případě neúmyslného podání přípravku Ilumira nutno snížit radiotoxicitu pro pacienta okamžitým (tj. do 1 hodiny) podáním přípravků obsahujících chelatační činidla, jako je Ca-DTPA nebo Ca-EDTA, aby se zvýšila eliminace radionuklidu z těla.

V lékařských zařízeních, která používají přípravek Ilumira na označování nosných molekul pro terapeutické účely, musí být k dispozici následující preparáty:

• Ca-DTPA (trinatrium-kalcium-pentetát) nebo

• Ca-EDTA (dinatrium-kalcium-edetát).

Tato chelatační činidla pomáhají eliminovat radiotoxicitu lutecia (¹⁷⁷Lu) výměnou vápenatého iontu v komplexu za iont lutecia (¹⁷⁷Lu). Díky schopnosti chelatačních ligandů (DTPA, EDTA) vytvářet komplexy rozpustné ve vodě jsou komplexy s navázaným luteciem (¹⁷⁷Lu) rychle vyloučeny ledvinami.

Jeden gram chelatačních činidel je třeba podat pomalou intravenózní injekcí aplikovanou po dobu 3-4 minut nebo infuzí (1 g ve 100–250 ml glukózy nebo injekčního roztoku chloridu sodného 9 mg/ml [0,9 %]).

Chelatační účinnost je nejvyšší okamžitě nebo do jedné hodiny po podání, kdy je radionuklid v oběhu nebo je dostupný v tkáňových tekutinách a plazmě. Postexpoziční interval > 1 hodina však nevylučuje podání a účinné působení chelatačního činidla, i když se sníženou účinností. Intravenózní podání nemá trvat déle než 2 hodiny.

V každém případě je nutno sledovat krevní parametry pacienta a okamžitě přijmout patřičná opatření, pokud se objeví známky radiotoxicity.

Toxicitu volného lutecia (¹⁷⁷Lu) v důsledku uvolnění in vivo ze značené biomolekuly v těle během terapie lze snížit následným podáním chelatačních činidel.