Symptomatické stavy tachykardiální supraventrikulární srdeční arytmie vyžadující léčbu,

tj. tachykardie atrioventrikulárního spojení, supraventrikulární tachykardie u Wolff-Parkinson-

Whiteova (WPW) syndromu nebo paroxysmální atriální fibrilace.

Závažná symptomatická ventrikulární tachyarytmie, je-li považována lékařem za stav ohrožující život.

Dávkování

Dospělí

Pro fázi titrace dávek a pro udržovací léčbu pacientů s tělesnou hmotností cca 70 kg se doporučuje

denní dávka 450–600 mg propafenon-hydrochloridu (dále v textu propafenon) rozdělená do 2–3

jednotlivých dávek denně. Příležitostně může být nutné zvýšení denní dávky na 900 mg propafenonu. U pacientů s nižší tělesnou hmotností je potřebné příslušným způsobem dávkování snížit. Ke zvýšení dávky se nesmí přistupovat dříve než po 3–4 dnech léčby.

Pokud u pacientů dojde k významnému rozšíření komplexu QRS nebo ke vzniku AV bloku II. a III.

stupně, je třeba zvážit snížení dávky.

Individuální udržovací dávka se stanovuje pod kardiologickým dohledem zahrnujícím monitorování EKG a opakované kontroly krevního tlaku (ve fázi titrace dávky).

Pediatrická populace

Pro fázi titrace dávky a pro udržovací léčbu u dětí se doporučuje denní dávka propafenonu 10–

20 mg/kg tělesné hmotnosti rozdělená do 3–4 jednotlivých dávek denně. Ke zvýšení dávky se nesmí přistupovat dříve než po 3–4 dnech léčby.

Individuální udržovací dávka se stanovuje pod kardiologickým dohledem zahrnujícím monitorování EKG a opakované kontroly krevního tlaku (ve fázi titrace dávky).

Starší pacienti

U starších pacientů a pacientů s významným postižením funkce levé komory (ejekční frakce levé komory nižší než 35 %) nebo se strukturálním onemocněním myokardu musí být léčba zahájena pozvolna, se zvláštní opatrností a dávky musí být zvyšovány pouze po malých přírůstcích. Totéž se

týká udržovací léčby. Jakékoli nutné zvýšení dávky nesmí být provedeno dříve než po 5–8 dnech

léčby.

Porucha funkce jater a/nebo ledvin

U pacientů s poruchou funkce jater a/nebo ledvin může docházet ke kumulaci léčivé látky v organismu i při podávání běžných terapeutických dávek. Titrační fázi propafenonem je možno zahájit i u těchto pacientů při pečlivém monitorování EKG a plazmatických hladin.

Způsob podání

Vzhledem k hořké chuti a lokálnímu anestetickému účinku propafenonu se tablety mají polykat vcelku bez rozkousání, po jídle a mají se zapít trochou tekutiny.

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Brugada syndrom v anamnéze (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

• Významné strukturální onemocnění myokardu jako:

  • infarkt myokardu během posledních 3 měsíců,

  • nekontrolované městnavé srdeční selhání, kde výdej levé srdeční komory je nižší než 35 %,

  • kardiogenní šok, kromě šoku vyvolaného arytmií,

  • těžká symptomatická bradykardie,

  • syndrom chorého sinu, sinoatriální blokáda, AV blok II. a vyššího stupně, raménková nebo

    intraventrikulární blokáda při nepřítomnosti kardiostimulátoru,

  • těžká hypotenze.

• Manifestní nerovnováha elektrolytů (např. poruchy metabolismu draslíku).

• Těžká obstrukční plicní nemoc.

• Myasthenia gravis.

• Souběžná léčba ritonavirem.

Propafenon tak jako jiná antiarytmika může vyvolat proarytmogenní účinky, tj. může vyvolat vznik nové arytmie nebo zhoršit existující arytmii (viz bod 4.8).

Před zahájením léčby i v jejím průběhu je nutné každého pacienta elektrokardiograficky i klinicky sledovat, aby bylo možno zhodnotit odpověď na léčbu a rozhodnout o jejím dalším pokračování.

Po expozici propafenonem může být odhalen Brugadův syndrom nebo změny na elektrokardiogramu (EKG) podobné Brugadově syndromu u do té doby asymptomatických nosičů syndromu. Po zahájení léčby propafenonem má být provedeno vyšetření EKG, aby byly vyloučeny změny připomínající Brugadův syndrom.

Léčba propafenonem může ovlivňovat jak rytmus, tak snímací práh kardiostimulátorů. Jejich činnost se proto musí kontrolovat a v případě potřeby se musí přístroj přeprogramovat.

Existuje zde možnost konverze paroxysmální fibrilace síní na flutter síní s blokem vedení 2:1 nebo 1:1

(viz bod 4.8).

Podobně jako u ostatních antiarytmik třídy Ic mohou být pacienti s významným strukturálním onemocněním myokardu predisponováni ke vzniku vážných nežádoucích účinků. U těchto pacientů je propafenon kontraindikován (viz bod 4.3).

Vzhledem k účinku podobnému beta-blokátorům je třeba při léčbě pacientů s astmatem dbát

opatrnosti.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Hladinu propafenonu mohou zvyšovat látky inhibující aktivitu enzymů CYP2D6, CYP1A2, CYP3A4, např. ketokonazol, cimetidin a chinidin, erythromycin a grapefruitová šťáva. Je-li propafenon podáván společně s inhibitory těchto enzymů, musí být zajištěno pečlivé monitorování pacientů a v případě potřeby musí dojít i k úpravě dávkování.

Během současného podávání propafenonu a lidokainu nebyl pozorován žádný výrazný dopad na farmakokinetiku těchto léků. Avšak při současném podávání propafenonu a lidokainu bylo pozorováno zvýšené riziko nežádoucích účinků na centrální nervový systém působením lidokainu.

Kombinovaná terapie amiodaronu s propafenonem může ovlivnit vedení vzruchu a repolarizaci

a může vést k potencionálně proarytmickým abnormalitám. Je nutné upravit dávkování obou látek

v závislosti na terapeutické odpovědi.

Při současném podávání propafenonu s inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), např.

s paroxetinem a fluoxetinem, se mohou vyskytnout zvýšené plazmatické hladiny propafenonu. Současné podávání propafenonu a fluoxetinu u rychlých metabolizátorů vede u S-propafenonu k vzrůstu Cmax o 39 % a AUC o 50 % a u R-propafenonu k vzrůstu Cmax o 71 % a AUC o 50 %. K dosažení požadované terapeutické odpovědi mohou být dostatečné nižší dávky propafenonu.

Při kombinaci propafenonu s lokálními anestetiky (např. při implantaci kardiostimulátorů nebo

u chirurgických a dentálních výkonů) a dalšími léčivy, která působí inhibičně na tepovou frekvenci srdce a/nebo kontraktilitu myokardu (např. beta-blokátory, tricyklická antidepresiva), může dojít

k zesílení nežádoucích účinků.

Současné podávání propafenonu s léky metabolizovanými CYP2D6 (jako například venlafaxin) může vést ke zvýšeným hladinám těchto léků. V průběhu léčby propafenonem bylo zaznamenáno zvýšení koncentrací propranololu, metoprololu, desipraminu, cyklosporinu, theofylinu a digoxinu v plazmě nebo krvi. Dávky těchto léčivých přípravků mají být sníženy, jestliže se objeví příznaky předávkování.

Současné podávání propafenonu s fenobarbitalem a/nebo rifampicinem (induktory CYP3A4) může snižovat antiarytmickou účinnost propafenonu z důvodu snížení jeho plazmatické koncentrace. Proto má být během současného chronického užívání fenobarbitalu a/nebo rifampicinu monitorována odpověď na terapii propafenonem.

Jelikož propafenon může zvyšovat plazmatické hladiny perorálních antikoagulancií (např.

fenprokumonu, warfarinu) a tím vést k prodloužení protrombinového času, doporučuje se pečlivé monitorování srážlivosti krve u pacientů, kteří tato léčiva ve vzájemné kombinaci užívají. V případě potřeby musí dojít k úpravě dávkování.

Zvláštní skupiny populace

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. Není známo, jestli rozsah interakcí pro pediatrickou populaci je podobný jako u skupiny dospělých pacientů.

Těhotenství

Adekvátní a dobře kontrolované studie na těhotných ženách nejsou k dispozici. Propafenon se smí v průběhu těhotenství podat pouze v případě, kdy potenciální přínos léčby převýší možné riziko pro plod.

Propafenon prochází přes placentární bariéru. Jeho koncentrace v pupečníkové krvi dosahuje přibližně

30 % koncentrace v krvi matky.

Kojení

Zda dochází k vylučování propafenonu do lidského mateřského mléka, nebylo zkoumáno. Omezené údaje naznačují, že by k vylučování této látky do lidského mateřského mléka docházet mohlo. Proto je nutno podávat propafenon kojícím matkám s opatrností.

Rozmazané vidění, závratě, únava a posturální hypotenze mohou ovlivnit rychlost reakcí pacienta

a tím snížit jeho schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejčastějšími a velmi častými nežádoucími účinky hlášenými v souvislosti s léčbou propafenonem

jsou závratě, poruchy vedení srdečního vzruchu a palpitace.

Souhrn nežádoucích účinků

Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích a postmarketingovém sledování propafenonu.

Nežádoucí účinky hlášené z klinických studií byly zjištěny minimálně u jednoho z 885 pacientů zařazených do 5 klinických studií fáze II a 2 studií fáze III s propafenonem s prodlouženým

uvolňováním. Předpokládá se, že výskyt nežádoucích účinků a jejich četnost bude obdobná také u

propafenonu s okamžitým uvolňováním.

Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle terminologie MedDRA a četnosti výskytu za použití následující konvence: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti, pokud závažnost mohla být posouzena.

1. Může se projevit jako cholestáza, krevní dyskrazie a vyrážka.

2. S výjimkou vertiga.

3. Včetně sinoatriální blokády, AV bloku a intraventrikulární blokády.

4. Propafenon může být spojen s proarytmickými účinky, které se projevují jako zrychlení srdeční

   frekvence (tachykardie) nebo komorová fibrilace. Některé z těchto arytmií mohou být život ohrožující

   a mohou vyžadovat resuscitaci, aby se zabránilo potenciálně fatálním následkům.

5. Může dojít ke zhoršení již existující srdeční nedostatečnosti.

6. Tento pojem zahrnuje abnormální hodnoty jaterních testů, jako například zvýšení

aspartátaminotransferázy (AST), zvýšení alaninaminotransferázy (ALT), zvýšení gama-

glutamyltransferázy (GMT) a zvýšení alkalické fosfatázy (ALP) v krvi. 7 Snížený počet spermií je reverzibilní po ukončení léčby propafenonem.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10;

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Příznaky předávkování

Srdeční příznaky předávkování

Účinky předávkování propafenonem se v myokardu projeví vznikem vzruchů a poruchami vedení,

jako je například prodloužení intervalu PQ, rozšíření QRS, suprese automaticity sinusového uzlu, AV blok, komorová tachykardie, flutter komor a komorová fibrilace a srdeční zástava. Snížení

kontraktility (negativní ionotropní účinek) může způsobit hypotenzi, která v závažných případech může vést ke kardiovaskulárnímu šoku.

Jiné příznaky předávkování

Metabolická acidóza, bolesti hlavy, závratě, rozmazané vidění, parestezie, třes, nauzea, zácpa a sucho

v ústech byly hlášeny při předávkování. V extrémně vzácných případech byly při předávkování hlášeny křeče. Bylo také hlášeno úmrtí.

V případech těžkých otrav se mohou objevit tonicko-klonické křeče, parestezie, somnolence, kóma

a zástava dechu.

Terapie při předávkování

Kromě obecných opatření první pomoci mají být v rámci intenzivní péče monitorovány vitální parametry pacienta a podle potřeby upraveny.

Defibrilace stejně jako infuze dopaminu a isoproterenolu byly účinné při kontrole srdečního rytmu a krevního tlaku. Křeče byly zmírněny po podání intravenózního diazepamu. Mohou být nezbytná všeobecná podpůrná opatření, jako jsou mechanická podpora dýchání a vnější srdeční masáž.

Pokusy o eliminaci léčiva z organismu pomocí hemoperfúze mají jen omezenou účinnost. Z důvodu silné vazby propafenonu na plazmatické proteiny (> 95 %) a velkého distribučního objemu je hemodialýza neúčinná.