MEMANTIN SANDOZ 20MG Potahovaná tableta

Léčba pacientů se středně těžkou až těžkou formou Alzheimerovy choroby.

Léčbu musí zahájit a musí na ni dohlížet lékař se zkušenostmi s diagnostikou a léčbou demence Alzheimerova typu.

Dávkování

Podmínkou zahájení léčby je dostupnost pečovatele, který bude pravidelně sledovat užívání léčivého přípravku pacientem. Diagnóza musí být stanovena podle v současné době platných diagnostických

postupů. Snášenlivost a dávkování memantinu je nutno pravidelně přehodnocovat, nejlépe během tří měsíců po zahájení terapie. Klinický přínos memantinu a snášenlivost léčby pacientem se poté musí nadále pravidelně vyhodnocovat podle aktuálních klinických doporučení pro léčbu. Udržovací léčba memantinem může pokračovat, dokud je přínosná a pacient ji snáší. Pokud již není terapeutický účinek patrný nebo pokud pacient léčbu přestal snášet, je třeba zvážit ukončení léčby memantinem.

Dospělí

Doporučená zahajovací dávka je 5 mg za den, jež se během prvních 4 týdnů léčby postupně zvyšuje, až se dosáhne doporučená udržovací dávka, jak je uvedeno dále:

1. týden (1. až 7. den):

   Pacient by měl užívat polovinu 10mg tablety nebo čtvrtinu 20mg tablety, což odpovídá 5 mg za den, po dobu 7 dnů.

2. týden (8. až 14. den):

   Pacient by měl užívat jednu 10mg tabletu nebo polovinu 20mg tablety, což odpovídá 10 mg za den, po dobu 7 dnů.

3. týden (15. až 21. den):

Pacient by měl užívat jednu a půl 10mg tablety nebo tři čtvrtiny 20mg tablety, což odpovídá 15 mg za den, po dobu 7 dnů.

Od 4. týdne dále:

Pacient by měl jednou denně užívat jednu 20mg tabletu nebo dvě 10mg tablety, což odpovídá 20 mg za den.

Doporučená udržovací dávka je 20 mg denně.

Starší pacienti

Na základě poznatků z klinických studií je doporučená dávka pro pacienty starší 65 let 20 mg denně (jedna 20mg tableta/dvě 10mg tablety), jak je uvedeno výše.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 50 až 80 ml/min) není třeba dávku upravovat. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 až

49 ml/min) by denní dávka měla být 10 mg. Pokud tuto dávku pacient minimálně 7 dnů dobře snáší, lze dávku dle standardního titračního schématu zvýšit na 20 mg/den. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 5 až 29 ml/min) by denní dávka měla být 10 mg.

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater (Child-Pughovo skóre A a Child- Pughovo skóre B) není třeba dávku upravovat. O užívání memantinu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se podávání memantinu nedoporučuje.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost memantinu u dětí a dospívajících do 18 let věku nebyla dosud stanovena. Způsob podání

Tablety memantinu by se měly podávat jednou denně a měly by se užívat každý den ve stejnou dobu. Tablety se mohou užívat s jídlem nebo bez jídla.

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

U pacientů s epilepsií, s křečemi v anamnéze nebo u pacientů s predispozičními faktory pro epilepsii se doporučuje opatrnost.

Je třeba se vyvarovat současné léčbě antagonisty N-methyl-D-aspartátu (NMDA), jako jsou amantadin, ketamin nebo dextromethorfan. Tyto léčivé látky působí na stejném receptorovém systému jako memantin a nežádoucí účinky (hlavně související s centrálním nervovým systémem (CNS)) by tudíž mohly být častější nebo výraznější (viz také bod 4.5).

Přítomnost některých faktorů, jež mohou zvýšit pH moči (viz bod 5.2 „Eliminace“), vyžaduje pečlivé sledování pacienta. Tyto faktory zahrnují zásadní změny stravovacích zvyklostí, např. přechod z masité stravy na vegetariánskou nebo požití velkého množství alkalizujících žaludečních pufrů.

Zvýšení pH moči může také nastat při renální tubulární acidóze (RTA) nebo při závažné infekci močových cest způsobené bakterií rodu Proteus.

Z většiny klinických studií byli vyloučeni pacienti s nedávno prodělaným infarktem myokardu, nekompenzovaným městnavým srdečním selháním (NYHA III až IV) nebo neléčenou hypertenzí. Proto jsou u těchto pacientů pouze omezené zkušenosti a pacienti s těmito stavy by měli být pečlivě sledováni.

Přípravek Memantin Sandoz 10 mg potahované tablety obsahuje laktózu.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, hereditárním deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Přípravek Memantin Sandoz 20 mg potahované tablety obsahuje laktózu a sodík.

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, hereditárním deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

Vzhledem k farmakologickému působení a mechanismu účinku memantinu mohou nastat tyto interakce:

• Mechanismus účinku naznačuje, že účinky L-dopy, dopaminergních agonistů a anticholinergika se mohou při současné léčbě antagonisty NMDA, mezi něž patří memantin, zesílit. Účinek barbiturátů a neuroleptik se může snížit. Při současném podání memantinu s myorelaxancii dantrolenem nebo baklofenem může dojít k ovlivnění jejich účinku, což může vyžadovat úpravu dávky.

• Současnému užití memantinu a amantadinu je třeba se vyvarovat vzhledem k riziku farmakotoxické psychózy. Obě léčivé látky jsou chemicky podobní antagonisté NMDA. To může

  platit též pro ketamin a dextromethorfan (viz také bod 4.4). Byla publikována jedna kasuistika vztahující se k možnému riziku také u kombinace memantinu a fenytoinu.

• Některé další léčivé látky, jako cimetidin, ranitidin, prokainamid, chinidin, chinin a nikotin, které využívají stejný kationtový transportní systém v ledvinách jako amantadin, mohou případně interagovat s memantinem, což vede k možnému riziku zvýšení plasmatických hladin.

• Existuje možnost snížení hladiny hydrochlorothiazidu v séru, pokud se memantin užívá společně s hydrochlorothiazidem nebo s jakoukoli kombinací, která hydrochlorothiazid obsahuje.

• Ze zkušeností po uvedení přípravku na trh bylo u pacientů užívajících současně warfarin zaznamenáno několik ojedinělých případů zvýšení hodnoty mezinárodního normalizovaného poměru (INR). Ačkoli nebyla nalezena přímá souvislost, u pacientů současně léčených perorálními antikoagulancii se doporučuje pečlivé sledování protrombinového času nebo INR.

  Ve studiích farmakokinetiky (FK) při podávání jednotlivé dávky mladým zdravým subjektům nebyla při současném užívání glibenklamidu/metforminu nebo donepezilu prokázána žádná relevantní léková interakce.

  V klinické studii u mladých zdravých dobrovolníků nebyl pozorován žádný významný vliv memantinu na farmakokinetiku galantaminu.

  Memantin in vitro neinhiboval CYP 1A2, 2A6, 2C9, 2D6, 2E1, 3A, monooxygenázu s flavinem, epoxidhydrolázu ani sulfatační pochody.

Těhotenství

Údaje o podávání memantinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na zvířatech naznačují možnost zpomalení nitroděložního růstu při expozičních hladinách identických nebo mírně vyšších, než kterých jo dosahováno u člověka (viz bod 5.3). Možné riziko pro člověka není známo. Memantin se nemá v těhotenství užívat, pokud to není zcela nezbytné.

Kojení

Není známo, zda se memantin vylučuje do mateřského mléka, ovšem pokud se uváží lipofilita léčivé látky, průnik do mateřského mléka je pravděpodobný. Ženy užívající memantin by neměly kojit.

Fertilita

V neklinických studiích fertility nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky memantinu na mužskou a ženskou fertilitu.

Středně těžká až těžká forma Alzheimerovy choroby obvykle narušuje schopnost řízení motorových vozidel a omezuje obsluhu strojů. Memantin má navíc mírný nebo středně významný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje, takže ambulantní pacienti musí být obzvláště opatrní.

Souhrn bezpečnostního profilu

Do klinických studií byli zařazeni pacienti s lehkou až těžkou demencí, z toho 1 784 pacientů bylo léčeno memantinem a 1 595 pacientů placebem. Celkový výskyt nežádoucích účinků se nelišil u pacientů užívajících memantin v porovnání s pacienty užívajícími placebo. Nežádoucí účinky byly obvykle mírné až středně závažné. Nejčastější nežádoucí účinky, jejichž četnost byla vyšší ve skupině léčené memantinem v porovnání se skupinou léčenou placebem, byly závratě (6,3 % v porovnání s 5,6 %), bolest hlavy (5,2 % v porovnání s 3,9 %), zácpa (4,6 % v porovnání s 2,6 %), somnolence (3,4 % v porovnání s 2,2 %) a hypertenze (4,1 % v porovnání s 2,8 %).

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Následující nežádoucí účinky uvedené v tabulce níže byly získány z klinických studií s memantinem a ze zkušeností po jeho uvedení na trh. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky řazeny podle klesající závažnosti.

Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů s použitím následující klasifikace:

velmi časté (≥ 1/10)

časté (≥ 1/100 až < 1/10)

méně časté (≥ 1/1 000 až <1/100) vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) velmi vzácné (< 1/10 000)

není známo (z dostupných údajů nelze určit)

1 Halucinace byly pozorovány převážně u pacientů s těžkou Alzheimerovou chorobou.

2 Ojedinělá hlášení z postmarketingových zkušeností.

Alzheimerova choroba je spojována s depresemi, sebevražednými myšlenkami a sebevraždou. Po uvedení přípravku na trh byly tyto příhody hlášeny i u pacientů léčených memantinem.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Zkušenosti s předávkováním v klinických studiích nebo po uvedení přípravku na trh jsou pouze omezené.

Symptomy: relativně velká předávkování (200 mg a 105 mg/den po dobu 3 dnů) byla spojena buď pouze se symptomy jako je únava, slabost a/nebo průjem nebo se žádné symptomy neobjevily. Při předávkování, které nepřesáhlo 140 mg nebo jeho výše nebyla známa, se u pacientů projevily symptomy ovlivnění centrálního nervového systému (zmatenost, ospalost, somnolence, vertigo, agitovanost, agresivita, halucinace a poruchy chůze) a/nebo trávicího traktu (zvracení a průjem).

Při nejsilnějším předávkování pacient přežil perorální požití celkové dávky 2000 mg memantinu se známkami ovlivnění centrálního nervového systému (kóma trvající 10 dní, později diplopie a agitovanost). Pacientovi byla poskytnuta symptomatická léčba a plazmaferéza. Pacient přežil bez trvalých následků.

V případě jiného velkého předávkování pacient rovněž přežil a uzdravil se. Pacient dostal 400 mg memantinu perorálně. U pacienta se objevily symptomy ovlivnění funkce centrálního nervového systému jako je neklid, psychóza, zrakové halucinace, zvýšená pohotovost ke křečím, somnolence, stupor a bezvědomí.

Léčba: při předávkování je léčba symptomatická. Specifické antidotum intoxikace nebo předávkování neexistuje. Podle potřeby je k odstranění léčivé látky nutno použít standardní klinické postupy, např. výplach žaludku, aktivní uhlí (přerušení případného enterohepatálního oběhu), acidifikace moči a forsírovaná diuréza.

Pokud se projeví známky a příznaky nadměrné stimulace centrálního nervového systému (CNS), musí se pečlivě zvážit symptomatická léčba.