AMGLIDIA 6MG/ML Perorální suspenze

Přípravek AMGLIDIA je určen k léčbě neonatálního diabetu mellitu u novorozenců, kojenců a dětí.

Bylo prokázáno, že deriváty sulfonylurey, jako je přípravek AMGLIDIA, účinkují u pacientů s mutacemi v genech kódujících ATP-senzitivní draslíkový kanál beta buněk i u přechodného neonatálního diabetu mellitu spojeného s chromozomem 6q24.

Je třeba, aby léčbu suspenzí glibenklamidu zahájil lékař, který má zkušenosti s léčbou pacientů s velmi časným nástupem diabetu.

Pokyny pro předepisování přípravku

Při předepisování a podávání přípravku AMGLIDIA je nutné postupovat obezřetně, aby se předešlo chybnému dávkování v důsledku zaměnění miligramů (mg) a mililitrů (ml). Je třeba zajistit, aby byla sdělena a podána správná dávka a síla přípravku.

Dávkování

Aby se zabránilo podání vyšší než přijatelné denní dávky natrium-benzoátu, nemá denní dávka přípravku AMGLIDIA překročit 1 ml/kg/den. Přípravek AMGLIDIA 0,6 mg/ml se tudíž nemá používat v dávkování vyšším než 0,6 mg/kg/den.

Aby se omezila expozice natrium-benzoátu a vzhledem ke způsobu podání (stříkačky pro perorální podání o objemu 1 ml, nebo 5 ml) se nedoporučuje používat přípravek AMGLIDIA o síle 0,6 mg/ml u vyššího dávkování, než je popsáno níže:

Tabulka 1: Maximální doporučené dávkování

Ve všech ostatních případech je třeba upřednostnit přípravek AMGLIDIA 6 mg/ml.

Léčbu přípravkem AMGLIDIA je třeba zahájit v dávce 0,2 mg/kg/den rozdělené do dvou dávek před krmením (včetně krmení z lahve) a zvyšovat o 0,2 mg/kg/den až do dosažení nezávislosti na inzulinu.

Jelikož se přípravek AMGLIDIA podává stříkačkou pro perorální podání se stupnicí v ml, je třeba, aby lékař vypočítanou denní dávku uvedl v ml a aby přesně stanovil, jakou sílu přípravku použít.

Stříkačka (o objemu 1 ml, nebo 5 ml) se vybírá na základě objemu podávané dávky v ml dle předpisu lékaře. U objemů větších než 1 ml se musí použít stříkačka o objemu 5 ml.

Je třeba použít objem, který se nejvíce blíží vypočtenému objemu. Během fáze titrace je třeba, aby pacienty pečlivě sledoval ošetřující lékař. Zavádění léčby u hospitalizovaných pacientů

Léčbu přípravkem AMGLIDIA je třeba zahájit v dávce 0,2 mg/kg/den ve dvou podáních. V 1. den je třeba podat bazální inzulin a bolus inzulinu. Ve 2. den, je-li inzulin podáván subkutánně, lze podávání bazálního inzulinu vynechat. Pokud pacient používá inzulinovou pumpu, je třeba snížit bazální rychlost inzulinové pumpy o 50 % a dále ji snižovat podle hodnot naměřené kapilární glykemie. Aby bylo dosaženo dostatečné kontroly glykemie, během období převádění na jinou léčbu, je třeba podávat bolus inzulinu nebo bolusy prostřednictvím inzulinové pumpy s jídlem podle potřeby. Od 2. dne do konce fáze titrace, je-li hodnota kapilární glykemie ≥ 7 mmol/l, je třeba zvyšovat dávku přípravku AMGLIDIA o 0,2 mg/kg/den. Pokud je hodnota kapilární glykemie < 7 mmol/l, dávka přípravku AMGLIDIA nemá být zvýšena a je třeba snížit dávku bolusů inzulinu před jídlem o 50 %.

Hodnota glykemie naměřená před snídaní může klesat velmi pomalu. Glykemie naměřená před obědem či večeří klesá rychleji a obvykle je lepším ukazatelem odpovědi na přípravek AMGLIDIA.

Stejný postup je třeba opakovat každý den až do dosažení nezávislosti na inzulinu. Jakmile je inzulin vysazen,

dávka přípravku AMGLIDIA se upraví podle hodnoty kapilární glykemie.

U pacientů, kteří jsou v 6. den stále na inzulinu, je třeba dále udržovat dávku přípravku AMGLIDIA po dobu

nejméně 4 týdny. To lze provést v ambulantních podmínkách.

Pacienty je možno propustit, pokud již u nich není nutná léčba inzulinem, pokud je jejich stav stabilní při užívání kombinace přípravku AMGLIDIA a inzulinu či pokud je stabilní při užívání samotného inzulinu.

Zavádění léčby u ambulantních pacientů

Léčbu přípravkem AMGLIDIA je třeba zahájit v dávce 0,2 mg/kg/den ve dvou podáních a postupně zvyšovat každý týden o 0,2 mg/kg/den.

Jak se dávka navyšuje, je obvykle možné snížit dávku inzulinu a poté podávání inzulinu zcela ukončit.

Od 2. týdne dále, je-li hodnota kapilární glykemie ≥ 7 mmol/l, je třeba zvyšovat dávku přípravku AMGLIDIA o 0,2 mg/kg/den a snižovat dávku inzulinu. Pokud je hodnota kapilární glykemie < 7 mmol/l, je třeba snížit dávku inzulinu.

Jestliže se po snížení dávky inzulinu zvýší glykemie, je třeba zvyšovat dávku přípravku AMGLIDIA o 0,2 mg/kg/den. Snížení inzulinu je nutno provést dle hodnot glykemie před jídlem.

Stejný postup je třeba opakovat každý týden až do dosažení nezávislosti na inzulinu. Jakmile je inzulin vysazen, dávka přípravku AMGLIDIA se upraví podle hodnoty kapilární glykemie.

Pokud není na konci 5týdenního až 6týdenního období patrná žádná odpověď a dávky inzulinu jsou podobné jako na začátku, je možno zkusit podávat po dobu jednoho týdne dávku až 2 mg/kg/den. (Ve vzácných případech trvalo úplné vysazení inzulinu 4 měsíce).

Pokud dojde k jasnému snížení požadavků na inzulin při dávce 2 mg/kg/den (snížení dávky inzulinu minimálně o 60 % oproti dávce před zahájením užívání přípravku AMGLIDIA), vyplatí se v určitých případech pokračovat s vysokou dávkou přípravku AMGLIDIA po delší dobu.

Úprava dávky a řízení dlouhodobé léčby

Jak je uvedeno v literatuře a v klinických studiích prováděných s glibenklamidem, u většiny pacientů trpících neonatálním diabetem se předpokládá průměrná denní dávka přibližně 0,2 až

0,5 mg/kg/den. Podle literatury byly vyšší dávky pozorovány příležitostně a dávka až 2,8 mg/kg/den byla úspěšně podávána bez projevu nežádoucích účinků. V případě částečné odpovědi při podávání nižších dávek, stanovených dle nižších požadavků na inzulin, je možno v určitých případech zkusit další zvýšení dávky až na 2,8 mg/kg/den.

U některých dětí lze kontroly glykemie lépe dosáhnout při podávání glibenklamidu 3krát nebo 4krát denně.

Pokud není pozorováno žádné zlepšení (nezměněné dávky inzulinu, podobná kontrola glykemie a žádné zlepšení neurologických příznaků), je nutné přípravek AMGLIDIA vysadit.

Během fáze titrace je nutno pokračovat v monitorování kapilární glykemie čtyřikrát denně a před spaním, protože požadavky na inzulin mohou i nadále klesat nebo může být nutné titrovat dávku přípravku AMGLIDIA. Jakmile je dosaženo ustáleného stavu, kapilární glykemie již nemusí být denně monitorována, s výjimkou klinických situací s rizikem metabolické nerovnováhy (viz níže). Ve všech případech musí být hodnota HbA1c monitorována každé tři měsíce.

I když je pacientovi podávána fixní dávka přípravku AMGLIDIA, dochází někdy k poklesu glykemie. Aby se zabránilo hypoglykemii, je nutné zvážit snížení dávky přípravku AMGLIDIA nebo ukončení léčby.

Je třeba, aby ošetřující lékař počítal se snížením dávky přípravku AMGLIDIA, zejména pokud hodnoty glykemie klesnou pod 4 mmol/l (72 mg/dl).

U pacientů s interkurentními infekcemi, úrazy, šokem nebo podstupujících anestezii může být nutné upravit dávkování přípravku AMGLIDIA:

o u větších chirurgických zákroků je nutné přípravek AMGLIDIA nahradit léčbou inzulinem,

o jaterní či renální dysfunkce může vyžadovat snížení dávky,

o ve výjimečných stresových situacích (jako je úraz, chirurgický zákrok, febrilní infekce) se může regulace glykemie zhoršovat a k dosažení dobré metabolické kontroly může být nutný dočasný přechod na inzulin.

Pacienti mohou mít příležitostně velmi vysokou hodnotu glykemie, tj. > 20 mmol/l (> 360 mg/dl), přičemž se zdá, že v některých případech tyto vysoké hodnoty glykemie při podávání normální dávky přípravku AMGLIDIA klesají. Ve všech případech je nicméně nutné pečlivě monitorovat glykemii (viz také doporučení v odstavci „Vynechání dávky“ níže) a je také nutné učinit příslušná opatření

k obnovení normální glykemie (např. podání třetí denní dávky přípravku AMGLIDIA nebo inzulinu).

Bioekvivalence s tabletami

Přípravek AMGLIDIA není bioekvivalentní s (rozdrcenými) tabletami, které obsahují stejné množství glibenklamidu. Dostupné údaje jsou popsány v bodu 5.2.

Vynechání dávky

Pokud dojde k vynechání dávky, existuje riziko hyperglykemie. Je nutno okamžitě zkontrolovat glykemii a co nejdříve podat přípravek AMGLIDIA. Pokud hladina glykemie překročí

16,5 mmol/l, je nutné zkontrolovat, zda není přítomna ketonurie či ketonemie. Pokud jsou přítomny ketolátky, musí být rychle podána injekce inzulinu, aby došlo k obnovení metabolické situace. Poté je třeba kontaktovat ošetřujícího lékaře.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin je nutná úprava dávky. U těchto pacientů je třeba léčbu zahájit nejnižší dávkou a přesně dodržovat dávkování, aby se zabránilo hypoglykemickým reakcím (viz bod 4.4). Těžká porucha funkce ledvin viz bod 4.3.

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater je nutná úprava dávky. U těchto pacientů je třeba léčbu zahájit nejnižší dávkou a přesně dodržovat dávkování, aby se zabránilo hypoglykemickým reakcím (viz bod 4.4). Těžká porucha funkce jater viz bod 4.3.

Starší pacienti

Bezpečnost a účinnost přípravku AMGLIDIA u starších pacientů nebyla stanovena, protože léčivý přípravek je indikován u pediatrické populace.

Rizikoví pacienti

U pacientů s podvýživou nebo u pacientů vykazujících značné změny celkového stavu, u pacientů

s nepravidelným kalorickým příjmem a u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater je třeba léčbu zahájit nejnižší dávkou a přesně dodržovat dávkování, aby se zabránilo hypoglykemickým reakcím (viz bod 4.4).

Způsob podání

Tento léčivý přípravek se podává perorálně jako perorální suspenze připravená k použití pomocí

kalibrované stříkačky pro perorální podání. Přípravek se podává přímo do úst dítěte. Lahvičku není nutné před podáním protřepat.

Protože nebyla provedena žádná studie interakcí mezi glibenklamidem a mlékem a vzhledem k tomu, že strava nemá vliv na absorpci glibenklamidu, doporučuje se podávat suspenzi 15 minut před krmením dítěte mlékem.

Je třeba použít pouze stříkačku pro perorální podání z vnější krabičky.

V závislosti na perorálně podávaném objemu existují dva typy stříkaček pro perorální podání se stupnicí do 1 ml, nebo do 5 ml. V každé specifické velikosti balení přípravku je obsažena jedna stříkačka. Lékař předepíše na základě objemu, který má být v rámci jedné dávky podán, vhodnou stříkačku (o objemu 1 ml, nebo 5 ml) obsaženou ve specifické velikosti balení přípravku AMGLIDIA. Obě stříkačky obsažené v různých velikostech balení pro každou sílu přípravku lze jasně rozeznat: stříkačka pro perorální podání o objemu 1 ml je tenká a malá, zatímco stříkačka o objemu 5 ml je silná a dlouhá.

Dávka určená k podání se získá povytažením pístu až ke značce pro dávku určenou pro dané dítě. Velikost dávky v ml určené pro jedno podání a počet podání denně musí přesně odpovídat předpisu lékaře.

Je třeba se vyvarovat podání přípravku nazogastrickou sondou. Pokyny týkající se léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.

Tento léčivý přípravek je kontraindikován v těchto případech:

• hypersenzitivita na léčivou látku, další deriváty sulfonylurey nebo sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, u pacientů s ketoacidózou zůstává základní léčbou kontinuální intravenózní injekce inzulinu

  a intravenózní infuze fyziologického roztoku,

• u pacientů s porfyrií,

• u pacientů užívajících bosentan (viz bod 4.5),

• u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin,

• u pacientů s těžkou poruchou funkce jater.

Zvláštní pozornost je nutno věnovat výpočtu dávky. Před každým podáním je nutno se ujistit, že je používána správná síla přípravku a správná stříkačka (viz bod 4.2).

Glibenklamid se nemá používat u pacientů s diabetem mellitem 1. typu závislém na inzulinu, u nichž existují důkazy o autoimunitní destrukci beta buněk.

Pacienti s deficiencí enzymu G6PD

U pacientů s deficiencí enzymu G6PD byly v souvislosti s glibenklamidem hlášeny případy akutní hemolytické anémie. U těchto pacientů proto nemá být tento přípravek předepisován, a pokud je

k dispozici alternativní léčba, důrazně se doporučuje její použití. Pokud alternativní léčba neexistuje, musí být u každého pacienta rozhodnuto na základě rizika hemolýzy a možného očekávaného přínosu léčby. Pokud je nutné tento léčivý přípravek předepsat, je třeba provést screening na přítomnost jakýchkoli známek hemolýzy.

Ketoacidóza

Novorozenecký diabetes je život ohrožující stav s chronickými invalidizujícími důsledky hyperglykémie, které zahrnují příznaky jako např. žízeň, časté močení a dehydrataci. V závažných

případech je toto spojeno s ketoacidózou, což může vést k úmrtí. Glibenklamid se nesmí používat k léčbě tohoto život ohrožujícího stavu. Kontinuální intravenózní injekční aplikace inzulinu

a intravenózní infuze fyziologického roztoku zůstávají základní léčbou. Hypoglykemie

Při léčbě hypoglykemizujícími sulfonamidy může dojít k hypoglykemii. Ta může být někdy těžká a dlouhodobá. V takových případech může být nutná hospitalizace s podáváním glukózy po dobu několika dnů.

Průjem, nauzea a zvracení

U některých pacientů může při navýšení dávky suspenze glibenklamidu dojít k počátečnímu průjmu, průjem však odezní, pokud je dávka zachována.

V případě nauzey se zdá, že glykemie je zachována, a do doby, než je pacient schopen užívat suspenzi glibenklamidu, není nutno inzulin znovu zavádět.

Pokud dojde k výraznému zvracení, je třeba k léčbě pacienta do doby, než zvracení ustane, použít rychle působící inzulin.

Pokud dojde k méně výraznému zvracení, je třeba podat antiemetikum a v léčbě přípravkem AMGLIDIA je možné pokračovat.

Biologické analýzy:

Během léčby glibenklamidem je nutné pravidelně kontrolovat glykemii. Pokud hladina glykemie překročí 16,5 mmol/l, je nutné zkontrolovat, zda není přítomna ketonurie či ketonemie. Pokud jsou přítomny ketolátky, musí být rychle podána injekce inzulinu, aby došlo k obnovení metabolické situace.

Každé tři měsíce je třeba měřit hladinu glykosylovaného hemoglobinu s cílem posoudit metabolickou rovnováhu dítěte.

Porucha funkce ledvin:

Pacienty s poruchou funkce ledvin je nutné během léčby pravidelně monitorovat z důvodu zvýšeného rizika hypoglykemie. U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin je nutná úprava dávky (viz bod 4.2).

Porucha funkce jater:

Pacienty s poruchou funkce jater je nutné během léčby pravidelně monitorovat z důvodu zvýšeného rizika hypoglykemie. U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater je nutná úprava dávky (viz bod 4.2).

Sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje 2,8 mg sodíku na ml perorální suspenze, což odpovídá 0,1 % doporučeného denního příjmu sodíku podle WHO, což jsou 2 g u dospělých. To je nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s kontrolovaným obsahem sodíku.

Kyselina benzoová a benzoáty (natrium-benzoát)

Tento léčivý přípravek obsahuje v jednom ml perorální suspenze 5 mg soli benzoátu.

Zvýšená bilirubinemie po uvolnění bilirubinu z albuminu může vést k zesílení novorozenecké žloutenky, z níž se může vyvinout kernikterus (depozita nekonjugovaného bilirubinu v mozkové

tkáni).

Pro dvě perorální suspenze glibenklamidu (0,6 mg/ml a 6 mg/ml) nebyly provedeny žádné studie interakcí.

Při užívání jiných léčivých přípravků se může objevit hypoglykemie.

Mezi léčivé přípravky, které se ve značné míře váží na proteiny a které mohou zesílit hypoglykemizující účinek glibenklamidu z důvodu uvolnění vazby glibenklamidu na plazmatické proteiny, patří perorální antikoagulancia, fenytoin, salicyláty a další nesteroidní protizánětlivé přípravky.

Při užívání jiných léčivých přípravků může dojít k oslabení hypoglykemizujícího účinku, a tedy ke zvýšení glykemie.

Pod vlivem sympatolytických léčivých přípravků, jako jsou beta blokátory, klonidin, guanethidin a reserpin, mohou být omezeny či nepřítomny příznaky adrenergní kontraregulace hypoglykemie. Příznaky hypoglykemie mohou být mírnější či nemusejí být přítomny i tehdy, jestliže se hypoglykemie vyvíjí postupně nebo jestliže se vyskytne autonomní neuropatie.

Ve velmi vzácných případech může dojít k nesnášenlivosti alkoholu. Jak akutní, tak chronický příjem alkoholu nebo nadměrné požití alkoholu u lidí, kteří pijí pouze příležitostně, může snižovat hypoglykemizující účinek glibenklamidu, nebo jej může nebezpečně zvyšovat oddálením jeho metabolické inaktivace. Po souběžném požití alkoholu a glibenklamidu se velmi vzácně vyskytly reakce podobné reakcím na disulfiram.

Glibenklamid může zvyšovat plazmatickou koncentraci cyklosporinu a potenciálně může vést ke zvýšené toxicitě. Při souběžném podávání obou léčivých přípravků se proto doporučuje monitorování a úprava dávky cyklosporinu.

Kolesevelam se váže na glibenklamid a snižuje absorpci glibenklamidu z gastrointestinálního traktu. Pokud byl glibenklamid užit minimálně 4 hodiny před kolesevelamem, nebyly pozorovány žádné interakce. Glibenklamid je proto třeba podávat minimálně 4 hodiny před kolesevelamem.

Souhrn interakcí

V tabulce níže je uveden souhrn interakcí popsaných výše a další interakce. Tabulka 2: Souhrn interakcí

Obecné aspekty

Přípravek AMGLIDIA je určen k léčbě neonatálního diabetu u novorozenců, kojenců a dětí. Ženy ve fertilním věku

Ženy ve fertilním věku plánující těhotenství je nutné převést z perorálního glibenklamidu na inzulin. Glibenklamid se nemá podávat během těhotenství.

Těhotenství

Na základě omezeného množství publikovaných údajů se nezdá, že by použití glibenklamidu během

1. trimestru způsobovalo zvýšení výskytu vrozených vad. Publikované údaje z 2. a 3. trimestru nenaznačují fetotoxické účinky.

Studie na zvířatech nenaznačují teratogenní potenciál.

Glibenklamid prostupuje placentou zejména v malých množstvích, tento přenos je nicméně u pacientek vysoce variabilní.

U těhotných žen se ke kontrole glykemie doporučuje inzulin. Kojení

Publikované údaje od 11 matek léčených glibenklamidem naznačují, že glibenklamid se nevylučuje do lidského mateřského mléka a u kojených novorozenců nebyla hlášena hypoglykemie. Zdá se, že kojení je s podáváním přípravku slučitelné, ale jako předběžné opatření se doporučuje monitorování glykemie u plně kojeného dítěte.

Fertilita

Klinické údaje nejsou k dispozici.

Glibenklamid má mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje, protože glibenklamid může zvyšovat riziko hypoglykemie. To nemusí být u cílové populace relevantní. Snížená pozornost může být ovšem rizikem také při obecné účasti v silničním provozu (např. jízda na kole) nebo při hře (např. jízda na skateboardu).

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou hypoglykemie, přechodný průjem a bolest břicha. Nejzávažnějším nežádoucím účinkem je hypoglykemie (viz bod 4.4).

Celkově je bezpečnostní profil glibenklamidu v souladu s bezpečnostním profilem dalších přípravků na bázi sulfonylurey.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Níže jsou podle třídy orgánových systémů a frekvence uvedeny nežádoucí účinky hlášené

u glibenklamidu (perorální suspenze či rozdrcené tablety) u dětí v rámci léčby neonatálního diabetu. Frekvence jsou definovány jako:

Velmi časté (≥ 1/10); Časté (≥ 1/100 až < 1/10);

Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); Velmi vzácné (< 1/10 000);

není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V rámci každé kategorie frekvence výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Tabulka 3: Nežádoucí účinky

Popis vybraných nežádoucích účinků

V klinické studii (studie Neogli) a během fáze extenze byly pozorovány následující nežádoucí účinky. Jednalo se o monocentrickou prospektivní otevřenou nerandomizovanou studii fáze II. Po zařazení do studie pacienti po dobu jednoho měsíce nadále užívali svou obvyklou dávku tablet glibenklamidu. Deset pacientů bylo převedeno na perorální suspenzi glibenklamidu, přičemž léčba perorální suspenzí

pokračovala po dobu 3 měsíců.

Hypoglykemie

Byly pozorovány dva případy těžké hypoglykemie považované za související s léčivým přípravkem. Byla učiněna symptomatická opatření a v obou případech se situace vyřešila.

Přechodný průjem, zvracení a bolest břicha a dyspepsie

U dvou dětí se vyskytla bolest břicha (jednou s přechodným průjmem a zvracením během téže epizody) považovaná za související s léčivým přípravkem. Byla učiněna symptomatická opatření, pokračovalo se v podávání léčivého přípravku a v obou případech se situace vyřešila.

U jednoho dítěte se vyskytla dyspepsie považovaná za související s léčivým přípravkem. Byla učiněna symptomatická opatření a situace se vyřešila.

Neutropenie a přechodné zvýšení transamináz

U jednoho dítěte došlo k poklesu hladiny leukocytů, ale poblíž normálního rozmezí (neutrofily 1,3 × 10³/mikrolitr se spodním limitem normy 1,5 × 10³/mikrolitr).

Totéž dítě mělo přechodné a minimální zvýšení ASAT 73 IU/l a ALAT 42 IU/l (normální rozmezí po řadě pod 40 a 60 IU/l ). Tyto hodnoty se následně vrátily do normálu.

Poruchy kůže

U jednoho dítěte se rozvinula kožní vyrážka.

Následující další nežádoucí účinky byly shromážděny ze zdrojů z následného sledování po uvedení přípravku na trh.

Poruchy oka

U jednoho dítěte se objevilo zastřené vidění. Poruchy zraku mohou být způsobeny přesunem tekutiny do oka a z něj v důsledku vysoké glykemie.

U dospělých pacientů léčených jinými přípravky obsahujícími glibenklamid byly pozorovány následující nežádoucí účinky. Tyto nežádoucí účinky nebyly u přípravku AMGLIDIA pozorovány, ale mohou se vyskytnout:

Poruchy oka

Přechodné poruchy zraku (rozmazané vidění nebo porucha akomodace) byly hlášeny zejména v časném období léčby, bez kolísání glykemie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

V ojedinělých případech se může objevit fotosenzitivita.

U dospělých byla příležitostně hlášena kožní vyrážka, pruritus, urtikarie, alergická kožní reakce, bulózní erupce, exfoliativní dermatitida a erythema multiforme.

Poruchy imunitního systému

Byla hlášena anafylaktická reakce včetně dyspnoe, hypotenze a šoku.

Poruchy krve

Poruchy krve byly pozorovány a jsou obvykle po ukončení léčby reverzibilní.

Byla hlášena hypereozinofilie, leukopenie, mírná či těžká trombocytopenie, která může vést k purpuře. Byly také hlášeny vzácné případy agranulocytózy, hemolytické anémie, aplazie kostní dřeně a pancytopenie.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

Předávkování sulfonamidy může vést k hypoglykemii.

Příznaky středně těžké hypoglykemie bez ztráty vědomí či neurologických příznaků je nutné kompletně korigovat užitím cukru, úpravou dávky a/nebo změnou stravování. Než si budou rodinní příslušníci či lékař, pokud byl kontaktován, jisti, že pacient je mimo nebezpečí, je nutné, aby rodina pacienta pečlivě monitorovala glykemii.

Jsou možné i závažné hypoglykemické reakce s kómatem, křečemi nebo dalšími neurologickými poruchami. Jedná se o akutní zdravotní problémy vyžadující okamžitou léčbu, jakmile je diagnostikována příčina nebo stanoveno podezření na příčinu, a to ještě před přijetím pacienta do nemocnice.

Pokud je diagnostikováno hypoglykemické kóma nebo pokud je na něj vysloveno podezření, musí pacient rychle dostat intravenózní injekci koncentrovaného roztoku glukózy (0,5 g/kg tělesné hmotnosti ve formě 30% roztoku glukózy). Poté musí následovat kontinuální infuze naředěnějšího roztoku glukózy (10%) rychlostí nutnou k udržení glykemie nad 100 mg/dl (100 mg/dl = 5,5 mmol/l). Pacient musí být pečlivě monitorován po dobu minimálně 48 hodin a po 48 hodinách lékař v závislosti na stavu pacienta rozhodne, zda je nezbytné další monitorování.

Plazmatická clearance glibenklamidu může být prodloužena u pacientů s onemocněním jater. Vzhledem k silné vazbě glibenklamidu na proteiny není pro pacienty přínosná dialýza.