CONCOR COR 5MG Potahovaná tableta

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí levé komory spolu s ACE inhibitory, diuretiky a případně srdečními glykosidy (další informace viz bod 5.1)

Standardní léčba chronického srdečního selhání zahrnuje ACE inhibitor (nebo blokátor receptoru pro angiotenzin v případě nesnášenlivosti ACE inhibitoru), beta-blokátor, diuretika a v případě potřeby srdeční glykosidy. Pacienti by měli být při zahájení léčby bisoprolol-fumarátem stabilní (bez akutního srdečního selhání).

Je doporučeno, aby ošetřující lékař měl zkušenosti s léčbou chronického srdečního selhání.
Během titrační fáze a následně se může objevit přechodné zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie.

Titrační fáze

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprolol-fumarátem vyžaduje titrační fázi. Léčba bisoprolol-fumarátem má být zahájena postupnou titrací dávky podle následujících kroků:

• 1,25 mg denně po dobu 1 týdne; v případě dobré tolerance zvýšit na
• 2,5 mg denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na
• 3,75 mg denně další týden; v případě dobré tolerance zvýšit na
• 5 mg denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na
• 7,5 mg denně další 4 týdny; v případě dobré tolerance zvýšit na
• 10 mg denně jako udržovací dávka

Maximální doporučená dávka je 10 mg denně.

Během titrační fáze je doporučováno pečlivé monitorování životních známek (srdeční frekvence, krevní tlak). Příznaky se mohou objevit již během prvního dne po zahájení léčby.

Úprava léčby

Pokud není maximální doporučená dávka dobře tolerována, může být zváženo postupné snížení dávkování.

V případě přechodného zhoršení srdečního selhání, hypotenze nebo bradykardie je doporučeno přehodnocení dávkování současné léčby. Může být také nutné dočasně snížit dávku bisoprolol-fumarátem nebo zvážit jeho vysazení.
Znovuzahájení a/nebo titrace dávky bisoprolol-fumarátu má být zváženy vždy po stabilizaci pacienta. Pokud je zvažováno vysazení léčby, je doporučeno snižovat dávku postupně, protože náhlé vysazení může vést k akutnímu zhoršení stavu pacienta.

Způsob podání

Tablety bisoprolol-fumarátu se polykají celé ráno, mohou se užívat zároveň s jídlem, zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. Tablety se nežvýkají.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce jater nebo ledvin
Nejsou dostupné informace o farmakokinetice bisoprolol-fumarátu u pacientů s chronickým srdečním selháním a poruchou funkce jater nebo ledvin. Zvyšování dávky u těchto pacientů by mělo být tedy prováděno se zvláštní opatrností.

Starší pacienti
Není nutná úprava dávkování.

Pediatrická populace
Není zkušenost s podáváním bisoprolol-fumarátu u dětí, proto není doporučeno podávat přípravek dětem.

bisoprolol-fumarát je kontraindikovaný u pacientů s chronickým srdečním selháním u následujících stavů:

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• akutní srdeční selhání nebo dekompenzace srdečního selhání vyžadující i.v. inotropní terapii

• kardiogenní šok

• AV blok druhého nebo třetího stupně (bez zavedeného kardiostimulátoru)

• syndrom chorého sinu

• sinoatriální blok

• bradykardie pod 60 tepů/min před zahájením léčby

• hypotenze (systolický tlak pod 100 mmHg)

• těžké astma bronchiale,

• pozdní stadia ischemické choroby dolních končetin a Raynaudův syndrom

• neléčený feochromocytom (viz bod 4.4)

• metabolická acidóza

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprolol-fumarátem má být zahájena

postupnou titrační fází dávkování.

bisoprolol-fumarát musí být podáván s opatrností u těchto stavů:

• tendence k bronchospasmu (astma bronchiale, obstrukční choroba bronchopulmonální)

• diabetes mellitus s vysokým kolísáním hladin krevního cukru; mohou být maskovány příznaky

  hypoglykémie

• přísná redukční dieta

• probíhající desenzibilizační terapie

• AV blok prvního stupně

• Prinzmetalova angina pectoris. Byly pozorované případy koronárního vazospazmu. Navzdory vysoké beta-1 selektivitě, není možné úplně vyloučit záchvaty anginy, pokud se bisoprolol-fumarát podává pacientům s Prinzmetalovou anginou.

• ischemická choroba dolních končetin (zhoršení obtíží se může objevit zvláště na začátku léčby)

• celková anestézie

  U pacientů podstupujících celkovou anestézii snižuje betablokáda výskyt arytmií a myokardiální ischemii během indukce a intubace a pooperační fáze. V současné době se doporučuje pokračovat v udržování betablokády v průběhu operace. Anesteziolog musí být informován o betablokádě z důvodu možnosti interakcí s jinými léky, které vyvolávají bradyarytmie, zeslabení reflexní tachykardie a snížení reflexní kompenzace krevních ztrát. Pokud je vysazení betablokátorů považováno za nutné před operací, mělo by to být provedeno postupně a mělo by být dokončeno 48 hodin před anestézií.

  Neexistují terapeutické zkušenosti s léčbou bisoprolol-fumarátu u pacientů se srdečním selháním při

  následujících stavech:

• inzulin dependentní diabetes mellitus (typ I)

• závažná porucha funkce ledvin

• závažná porucha funkce jater

• restriktivní kardiomyopatie

• vrozené srdeční vady

• hemodynamicky významná organická vada chlopní

• infarkt myokardu během posledních 3 měsíců

Kombinace bisoprolol-fumarátu s blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu, s antiarytmiky třídy I a s centrálně působícími antihypertenzívy není obecně doporučována; pro podrobnosti viz bod 4.5

Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní betablokátory (stejně jako všechny ostatní betablokátory), měli bychom se vyhnout jejich používání u pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový důvod existuje, je možno přípravek Concor Cor s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí by měla být léčba bisoprolol-fumarátem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti by měli být pečlivě monitorování s ohledem na nové příznaky (např. dušnost, netolerance zátěže, kašel). U astma bronchiale nebo jiné symptomatické chronické obstrukční plicní choroby by měla být indikována současná bronchodilatační terapie. Občas se u pacientů s astma bronchiale může vyskytnout zvýšení odporu v dýchacích cestách, což může vést k nutnosti zvýšení dávky β2-mimetik.

Jako ostatní β-blokátory může bisoprolol-fumarát zvýšit citlivost na alergeny a zhoršit projevy anafylaktických reakcí. Léčba adrenalinem neposkytne vždy žádoucí terapeutický efekt.

Pacienti s lupénkou nebo s anamnézou lupénky by měli být léčeni β-blokátory (např. bisoprolol-fumarátem) pouze po pečlivém zvážení poměru rizika k prospěchu léčby.

Pacientům s feochromocytomem nesmí být bisoprolol-fumarátem podán bez předchozího podání

alfa-blokátorů.

Při léčbě bisoprolol-fumarátem mohou být maskovány příznaky thyreotoxikózy.

Zahájení léčby bisoprolol-fumarátem vyžaduje pravidelné monitorování (Přesné dávkování a způsob

podání viz bod 4.2)

Ukončení léčby bisoprolol-fumarátem nemá být náhlé, pokud to není nutně indikováno (další

informace viz bod 4.2)

Nedoporučené kombinace

Blokátory kalciového kanálu typu verapamilu a v menším rozsahu diltiazemu: negativní vliv na kontraktilitu a AV vedení. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených betablokátorem může vést k prohloubené hypotenzi a AV bloku.

Antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): možné zesílení účinků na AV převod a zesílení negativně inotropního účinku.

Centrálně působící antihypertenziva, jako je klonidin a další (např. methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné užívání centrálně působících antihypertenzív může zhoršit srdeční selhání snížením centrálního tonu sympatiku (snížení srdeční frekvence a srdečního výdeje, vasodilatace). Náhlé vysazení, zvláště před ukončením léčby betablokátory, může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.

Kombinace, které je nutné používat s opatrností

Blokátory kalciového kanálu typu dihydropyridinu, jako je felodipin a amlodipin: současné užívání může zvýšit riziko hypotenze a není možné vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komor. Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): možné zesílení účinku na AV převod.

Lokálně používané betablokátory (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou mít aditivní systémové účinky.

Parasympatomimetika: možné prodloužení AV vedení a riziko bradykardie.

Inzulin a perorální antidiabetika: zesílení hypoglykemického účinku; blokáda β-adrenoreceptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.

Anestetika: oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (pro další informace o celkové

anestézii viz také bod 4.4).

Srdeční glykosidy (digitalis): snížení srdeční frekvence, prodloužení AV převodu. Nesteroidní antiflogistika: mohou snižovat hypotenzívní účinek bisoprolol-fumarátu.

Beta sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): kombinace s bisoprolol-fumarátem může snižovat účinek obou látek.

Sympatomimetika, která aktivují jak beta, tak alfa adrenoreceptory (např. noradrenalin, adrenalin): kombinace s bisoprolol-fumarátem může odmaskovat vasokonstriční účinky těchto látek zprostředkované alfa adrenoreceptory, což vede ke zvýšení krevního tlaku a exacerbaci intermitentní klaudikace. Takovéto interakce jsou považovány za pravděpodobnější u neselektivních betablokátorů.

Současné užívání s antihypertenzívy a rovněž s dalšími léky snižujícími krevní tlak (např. tricyklická antidepresíva, barbituráty, fenothiazin) může zvyšovat riziko hypotenze.

Kombinace, které je třeba zvážit Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.

Inhibitory monoaminooxidázy (kromě MAO-B inhibitorů): zesílení hypotenzního účinku β-

blokátorů, ale rovněž riziko hypertenzní krize.

Těhotenství:

bisoprolol-fumarát může svými farmakologickými účinky negativně působit na organismus během těhotenství a/nebo přímo na plod/novorozence. Všeobecně betablokátory snižují placentární perfúzi, což je spojené s retardací růstu, intrauterinním úmrtím plodu, potratem nebo předčasným porodem. Nežádoucí účinky (např. hypoglykémie a bradykardie) se mohou objevit u plodu nebo novorozence. Jestliže je léčba betablokátory nezbytná, je upřednostněn beta1-selektivní blokátor. bisoprolol-fumarát nemá být podáván během těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Jestliže je léčba bisoprolol-fumarátem považována za nutnou, musí být monitorován uteroplacentární průtok a růst plodu. V případě negativního účinku na těhotenství nebo plod musí být zvážena alternativní léčba. Novorozenec musí být pečlivě monitorován. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle objevují během prvních 3 dnů.

Kojení:

Není známo, zda bisoprolol-fumarát přechází do mateřského mléka. Proto není během užívání přípravku kojení doporučeno.

Ve studii u pacientů s ischemickou chorobou srdeční léčených bisoprolol-fumarátem nedošlo k narušení schopnosti řídit motorové vozidlo. Avšak vzhledem k individuálním odchylkám v reakci na přípravek může být schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje ovlivněna. To je třeba zvážit zvláště při zahájení léčby a při změně dávkování a rovněž v kombinaci s alkoholem.

Následující definice se týkají frekvence výskytu nežádoucích účinků:

Velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000

až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Srdeční poruchy

Velmi časté: bradykardie

Časté: zhoršení srdečního selhání Méně časté: poruchy AV převodu

Vyšetření

Vzácné: zvýšení hladiny triglyceridů, jaterních enzymů (ALT, AST)

Poruchy nervového systému Časté: závratě, bolest hlavy

Vzácné: synkopa

Poruchy oka

Vzácné: snížená produkce slz (nutno zvážit při aplikaci kontaktních čoček)

Velmi vzácné: konjunktivitida

Poruchy ucha a labyrintu Vzácné: poruchy sluchu

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté: bronchospasmus u pacientů s astma bronchiale nebo obstrukční chorobou

bronchopulmonální v anamnéze Vzácné: alergická rinitida

Gastrointestinální poruchy

Časté: gastriontestinální potíže, jako je nausea, zvracení, průjem a zácpa

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vzácné: reakce z přecitlivělosti (svědění, zčervenání, vyrážka a angioedém)

Velmi vzácné: betablokátory mohou vyvolat nebo zhoršit průběhu lupénky nebo způsobit psoriaziformní vyrážku, alopecie

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Méně časté: svalová slabost a křeče

Cévní poruchy

Časté: pocit chladu nebo necitlivosti v končetinách, hypotenze Méně časté: ortostatická hypotenze

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté: astenie, únava

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: hepatitida

Poruchy reprodukčního systému a prsu Vzácné: erektilní dysfunkce

Psychiatrické poruchy

Méně časté: poruchy spánku, deprese Vzácné: noční můry, halucinace

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Příznaky

Zatím nejsou zkušenosti s předávkováním bisoprolol-fumarátem u pacientů s chronickým srdečním selháním. Nejčastější příznaky předávkování betablokátory jsou bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykémie. Dosud bylo zaznamenáno několik případů předávkování bisoprolol-fumarátem (maximální dávka 2 000mg) u pacientů s hypertenzí a/nebo ischemickou chorobou srdeční projevující se bradykardií a/nebo hypotenzí. U všech těchto pacientů došlo k úpravě stavu. Existuje široká individuální variabilita v citlivosti na jednotlivou vysokou dávku bisoprolol-fumarátu a pacienti se srdečním selháním jsou pravděpodobně velmi

citliví. U těchto pacientů je tedy nutné zahájit léčbu postupným zvyšováním dávek podle schématu

uvedeného v bodě 4.2. Léčba

Všeobecně v případě předávkování musí být léčba přerušena a zahájena podpůrná a symptomatická léčba. bisoprolol-fumarát je obtížně dialyzovatelný.

Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro ostatní betablokátory jsou

v případě klinických známek předávkování doporučené následující postupy:

Při bradykardii: i.v. atropin; jestliže nenastane zlepšení stavu, může se s opatrností podat isoprenalin nebo jiný pozitivně chronotropně působící přípravek. Za určitých podmínek může být nutné zavedení transvenózního kardiostimulátoru.

Při hypotenzi: i.v. tekutiny a vasopresorické látky, vhodné může být i podání i.v. glukagonu

AV blok (II. nebo III. stupeň): pečlivé monitorování a léčba isoprenalinem v infúzi nebo zavedení

transvenózního kardiostimulátoru.

Akutní zhoršení srdečního selhání: i.v. diuretika, inotropně působící přípravky, vasodilatancia. Bronchospasmus: bronchodilatační terapie (isoprenalin, beta2-sympatomimetika a/nebo aminofylin) Hypoglykémie: i.v. glukóza