MYFENAX 250MG Tvrdá tobolka
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC

Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - MYFENAX 250MG
Přípravek Myfenax je v kombinaci s cyklosporinem a kortikosteroidy indikován k profylaxi akutní rejekce transplantátu u dospělých a pediatrických (ve věku od 1 roku do 18 let) pacientů po alogení transplantaci ledviny, srdce nebo jater.
Léčba má být zahájena a dále vedena specialistou náležitě kvalifikovaným v transplantologii.
Dávkování
Dospělí
Transplantace ledviny
Léčba má být zahájena během 72 hodin po transplantaci. Doporučená dávka u pacientů po
transplantaci ledviny je 1 g podávaný dvakrát denně (denní dávka 2 g).
Transplantace srdce
Léčbu je třeba zahájit během 5 dnů po transplantaci. Doporučená dávka u pacientů po transplantaci
srdce je 1,5 g podávaná dvakrát denně (denní dávka 3 g).
Transplantace jater
První 4 dny po transplantaci jater se podává intravenózní léčba mofetil-mykofenolátem, perorální
léčba mofetil-mykofenolátem má být zahájena co nejdříve, jakmile ji pacient začne tolerovat. Doporučená perorální dávka u pacientů po transplantaci jater je 1,5 g podávaných dvakrát denně (denní dávka 3 g).
Pediatrická populace (ve věku od 1 roku do 18 let)
Informace o dávkování u pediatrických pacientů uvedené v tomto bodu se vztahují na všechny perorální formy mofetil-mykofenolátu. Různé perorální formy nemají být nahrazovány bez klinického dohledu.
Doporučená úvodní dávka u pediatrických pacientů po transplantaci ledvin, srdce a jater je 600 mg/m2 (plochy povrchu těla) perorální formy mofetil-mykofenolátu podávaná dvakrát denně (maximální úvodní denní dávka nesmí být vyšší než 2 g nebo 10 ml perorální suspenze [1 g/5 ml]).
Dávka a forma přípravku mají být individualizovány na základě klinického hodnocení. Pokud je doporučená úvodní dávka dobře tolerována, ale nevede u pediatrických pacientů po transplantací srdce a jater k adekvátní imunosupresi, může být dávka zvýšena na 900 mg/m2 plochy povrchu těla dvakrát denně (maximální celková denní dávka 3 g nebo 15 ml perorální suspenze [1 g/5 ml]). Doporučená udržovací dávka pro pediatrické pacienty po transplantaci ledvin zůstává 600 mg/m2 dvakrát denně (maximální celková denní dávka 2 g nebo 10 ml perorální suspenze [1 g/5 ml]).
Mofetil-mykofenolát prášek pro perorální suspenzi (1 g/5 ml) má být používán pacienty, kteří nejsou schopni spolknout tobolky a tablety a/nebo mají plochu povrchu těla menší než 1,25 m2, a to z důvodu zvýšeného rizika udušení. Pacientům s plochou povrchu těla od 1,25 do 1,5 m2 můžou být tobolky mofetil-mykofenolátu předepsány v dávce 750 mg dvakrát denně (denní dávka 1,5 g). Pacientům
s plochou povrchu těla větší než 1,5 m2 můžou být předepsány tobolky nebo tablety mofetil-mykofenolátu v dávce 1 g dvakrát denně (denní dávka 2 g). Vzhledem k tomu, že v této věkové skupině (viz bod 4.8) dochází k častějšímu výskytu některých nežádoucích účinků ve srovnání s dospělými, je v některých případech nezbytné přistoupit k dočasnému snížení dávky nebo k přerušení léčby; proto je třeba brát v úvahu příslušné klinické projevy včetně závažnosti účinků.
Použití u zvláštní populace
Starší pacienti
Doporučená dávka 1 g podávaná dvakrát denně po transplantaci ledvin a 1,5 g dvakrát denně po
transplantaci srdce nebo jater je vhodná pro starší pacienty.
Porucha funkce ledvin
Pacienti po transplantaci ledvin s těžkou chronickou nedostatečností ledvin (glomerulární filtrace < 25 ml/min/1,73 m2) po uplynutí akutního posttransplantačního období nemají překročit dávku 1 g podávanou dvakrát denně. Tyto pacienty je třeba také pečlivě sledovat. Při opoždění nástupu funkce transplantovaného orgánu není nutno zvláště upravovat dávkování (viz bod 5.2). K dispozici nejsou žádné údaje týkající se pacientů po transplantaci srdce nebo jater s těžkým chronickým postižením ledvin.
Těžká porucha funkce jater
U pacientů po transplantaci ledvin s těžkým postižením jaterního parenchymu není potřeba úprava dávkování. K dispozici nejsou žádné údaje týkající se pacientů po transplantaci srdce s těžkým postižením jaterního parenchymu.
Léčba v průběhu rejekce transplantátu
Dospělí
Kyselina mykofenolová (MPA) je aktivním metabolitem mofetil-mykofenolátu. Rejekce renálního transplantátu nevede ke změnám farmakokinetiky MPA; redukce dávky nebo přerušení léčby není nutné. Podobně není také třeba úprava dávkování po rejekci transplantovaného srdce. K dispozici nejsou žádné farmakokinetické údaje týkající se pacientů s rejekcí transplantovaných jater.
Pediatrická populace
Nejsou dostupné žádné údaje týkající se léčby pediatrické populace po první nebo refrakterní rejekci transplantátu.
Způsob podání
Perorální podání.
Opatření, která je nutno učinit před zacházením s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním Protože byl u mofetil-mykofenolátu prokázán teratogenní efekt u potkanů a králíků, nemají se tobolky otvírat nebo drtit, aby se zabránilo vdechování nebo přímému kontaktu prášku v tobolkách s kůží nebo sliznicemi. Pokud k takovému kontaktu dojde, důkladně omyjte zasažená místa mýdlem a vodou a vypláchněte oči čistou vodou.
Přípravek Myfenax se nesmí podávat pacientům s hypersensitivitou na mofetil-mykofenolát, kyselinu mykofenolovou nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Byly pozorovány hypersenzitivní reakce na tento léčivý přípravek (viz bod 4.8).
Léčbu nesmějí užívat ženy ve fertilním věku, které nepoužívají vysoce účinné antikoncepční metody
(viz bod 4.6).
Léčba nesmí být zahájena u žen ve fertilním věku bez provedení negativního výsledku těhotenského
testu k vyloučení neúmyslného použití v průběhu těhotenství (viz bod 4.6).
Léčba se nesmí užívat během těhotenství s výjimkou případů, kdy není k dispozici jiná alternativní
léčba pro zabránění rejekce transplantovaného orgánu (viz bod 4.6).
Léčba nesmí být podávána kojícím ženám (viz bod 4.6).
Novotvary
Pacienti léčení imunosupresivy včetně kombinací léčivých přípravků, zahrnujících přípravek Myfenax jsou vystaveni zvýšenému riziku výskytu lymfomů a dalších malignit, především na kůži (viz
bod 4.8). Míra tohoto rizika je zřejmě spíše ve vztahu k intenzitě a trvání imunosuprese než k typu použitého přípravku. Tak jako u všech pacientů, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku rakoviny kůže, doporučuje se omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému (UV) záření nošením ochranných oděvů a používáním opalovacích krémů s vysokým ochranným faktorem.
Infekce
Pacienti léčení imunosupresivy, včetně mofetil-mykofenolátu, mají vyšší riziko vzniku oportunních infekcí (bakteriálních, mykotických, virových a protozoárních), fatálních infekcí a sepse (viz bod 4.8). Tyto infekce zahrnují reaktivaci latentních virů, jako je reaktivace viru hepatitidy B nebo hepatitdy C a infekce způsobené polyomaviry (s virem BK asociovaná nefropatie a s JC virem asociovaná progresivní multifokální leukoencefalopatie, PML). Případy hepatitidy v důsledku reaktivace hepatitidy B nebo hepatitdy C byly hlášeny u pacientů léčených imunosupresivy. Tyto infekce jsou často spojené s vyšší celkovou imunosupresivní zátěží a mohou vést k závažným, nebo fatálním stavům, které má lékař zvažovat v diferenciální diagnóze u imunosuprimovaných pacientů s poruchou renálních funkcí nebo neurologickými symptomy. Kyselina mykofenolová má cytostatické účinky na B- a T-lymfocyty, proto může dojít ke zhoršení závažnosti průběhu onemocnění covid-19 a má být zvážen vhodný klinický postup.
U pacientů, kteří užívali mofetil-mykofenolát v kombinaci s jinými imunosupresivy, byla hlášena hypogamaglobulinémie v souvislosti s opakujícími se infekcemi. V některých z těchto případů, vedla změna léčby z mofetil-mykofenolátu na alternativní imunosupresivum k návratu hladin IgG v séru do normálního referenčního rozpětí. U pacientů užívajících mofetil-mykofenolát, u kterých dochází ke vzniku opakujících se infekcí, je třeba stanovovat hladiny imunoglobulinů v séru. V případě přetrvávající, klinicky významné hypogamaglobulinémie má být zvážen vhodný klinický postup s ohledem na silné cytostatické účinky, které má kyselina mykofenolová na T- a B-lymfocyty.
U dospělých a dětí, kteří užívali mofetil-mykofenolát v kombinaci s jinými imunosupresivy, byla publikována hlášení případů bronchiektázie. V některých případech vedla změna léčby z mofetil-mykofenolátu na jiné imunosupresivum ke zlepšení respiračních příznaků. Riziko bronchiektázie může souviset s hypogamaglobulinémií nebo s přímým účinkem na plíce. Byly také hlášeny izolované případy intersticiální plicní nemoci a plicní fibrózy, některé končící úmrtím (viz bod 4.8). Je doporučeno, aby pacienti, u kterých dojde ke vzniku přetrvávajících plicních příznaků, jako je například kašel a dyspnoe, byli urychleně vyšetřeni.
Krevní a imunitní systém
U pacientů léčených mofetil-mykofenolátem je třeba monitorovat možný rozvoj neutropenie, která může být důsledkem samotné léčby, současně podávaných přípravků, virových infekcí nebo kombinací těchto vlivů. Pacientům užívajícím mofetil-mykofenolát je třeba vyšetřit kompletní krevní obraz jednou týdně v průběhu prvního měsíce, dvakrát za měsíc ve druhém a třetím měsíci léčby a dále jednou za měsíc do konce prvního roku. Pokud dojde k rozvoji neutropenie (absolutní počet neutrofilů < 1,3 x 103/μl), může být vhodné přerušení nebo ukončení léčby mofetil-mykofenolátem.
U pacientů léčených mofetil-mykofenolátem v kombinaci s jinými imunosupresivy byly popsány případy čisté aplazie červených krvinek (PRCA). Mechanismus vzniku PRCA indukovaného mofetil-mykofenolátem není znám. Snížení dávky mofetil-mykofenolátu nebo jeho vysazení může být řešením PRCA. Změna terapie mofetil-mykofenolátem se má provést pouze pod přísným dohledem příjemců transplantátu, aby se minimalizovalo riziko odhojení štěpu (viz bod 4.8).
Pacienti užívající mofetil-mykofenolát musí být upozorněni, že je třeba okamžitě hlásit lékaři, pokud se objeví známky infekce, nečekané hematomy, krvácení nebo jakékoli další příznaky selhání kostní dřeně.
Pacienti mají být poučeni, že v průběhu léčby mofetil-mykofenolátem může být vakcinace méně účinná a že nemá být prováděno očkování živými oslabenými vakcínami (viz bod 4.5). Očkování proti chřipce se může provádět. Lékař se má řídit národními směrnicemi vakcinace proti chřipce.
Gastrointestinální trakt
Podávání mofetil-mykofenolátu je spojeno se zvýšením incidence výskytu nežádoucích účinků
v gastrointestinálním traktu, včetně velmi vzácných případů ulcerace, krvácení a perforace. Léčbu je
nutno podávat velmi opatrně pacientům s vážným aktivním onemocněním gastrointestinálního traktu.
Mykofenolát je inhibitor inosinmonofosfátdehydrogenázy (IMPDH). Proto nemá být podáván pacientům se vzácným dědičným deficitem hypoxanthin-guanin-phosphoribosyl-transferázy (HGPRT) jako jsou Leschův-Nyhanův syndrom a Kelley-Seegmillerův syndrom.
Interakce
Je třeba dávat pozor při přechodu z režimu kombinované terapie, jejíž součástí jsou imunosupresiva, která ovlivňují enterohepatální recirkulaci MPA, např. z cyklosporinu na jiná imunosupresiva, která tento účinek postrádají, např. takrolimus, sirolimus, belatacept nebo naopak, což může vést ke změnám expozice MPA. Léky, které ovlivňují enterohepatální cyklus MPA, (např. kolestyramin, antibiotika), mají být vzhledem k jejich potenciálnímu vlivu na snížení plazmatických hladin mykofenolátu a jeho účinnosti (viz též bod 4.5) používány s opatrností.
Je doporučeno, aby mofetil-mykofenolát nebyl podáván spolu s azathioprinem, protože tato kombinace dosud nebyla studována.
Poměr rizika k prospěchu současného podávání mofetil-mykofenolátu se sirolimem nebyl stanoven (viz též bod 4.5).
Sledování hladiny léků
Sledování hladiny MPA během léčby může být vhodné při změně kombinované terapie (např.
z cyklosporinu na takrolimus nebo naopak) nebo k zajištění adekvátní imunosuprese u pacientů
s vysokým imunologickým rizikem (např. riziko rejekce transplantátu, léčba antibiotiky, přidání nebo
vysazení interagujícího přípravku).
Zvláštní populace
Pediatrická populace
Velmi omezené údaje z doby po uvedení na trh naznačují vyšší četnost výskytu následujících nežádoucích příhod u pacientů mladších 6 let ve srovnání se staršími pacienty:
-
lymfomy a jiné malignity, zejména posttransplantační lymfoproliferativní poruchy u pacientů po
transplantaci srdce.
-
poruchy krve a lymfatického systému včetně anemie a neutropenie u pacientů po transplantaci srdce. To platí pro děti mladší 6 let ve srovnání se staršími pacienty a ve srovnání
s pediatrickými pacienty po transplantaci jater/ledvin.
U pacientů užívajících mofetil-mykofenolát je třeba vyšetřit kompletní krevní obraz jednou týdně během prvního měsíce, dvakrát měsíčně během druhého a třetího měsíce léčby a poté každý měsíc během prvního roku. Pokud se objeví neutropenie, může být vhodné přerušit nebo ukončit podávání mofetil-mykofenolátu.
-
gastrointestinální poruchy včetně průjmu a zvracení.
Léčba má být podávána s opatrností u pacientů s aktivním závažným onemocněním trávicího
systému.
Starší pacienti
U starších pacientů může být, ve srovnání s osobami mladšími, zvýšené riziko nežádoucích účinků, jako jsou některé infekce (včetně invazivních onemocnění tkání způsobené cytomegalovirem) a gastrointestinální krvácení a plicní edém (viz bod 4.8).
Teratogenní účinky
Mykofenolát je silný lidský teratogen. Spontánní potraty (četnost 45 % až 49 %) a vrozené malformace (odhadovaná četnost 23 % až 27 %) byly hlášeny následně po expozici mofetil-mykofenolátu v průběhu těhotenství. Z tohoto důvodu je léčba kontraindikována během těhotenství
s výjimkou případů, kdy není k dispozici jiná alternativní léčba k prevenci rejekce transplantovaného orgánu. Pacientky ve fertilním věku musí být upozorněny na rizika před, v průběhu a po ukončení léčby mofetil-mykofenolátem musí být poučeny o doporučeních uvedených v bodě 4.6 (např. metody antikoncepce, těhotenský test). Lékaři se musí ujistit o tom, že ženy užívající mofetil-mykofenolát rozumí rizikům poškození dítěte, nutnosti účinné antikoncepce a nutnosti informovat okamžitě lékaře, pokud je zde riziko otěhotnění.
Antikoncepce (viz bod 4.6)
Vzhledem k silným klinickým důkazům o vysokém riziku potratů a vrozených vad je třeba zabránit těhotenství během léčby. Ženy ve fertilním věku tak musí před zahájením léčby mofetil-mykofenolátem, v průběhu léčby a po dobu šesti týdnů po ukončení léčby používat alespoň jednu spolehlivou formu antikoncepce (viz bod 4.3); pokud abstinence není zvolena jako metoda antikoncepce . Dvě spolehlivé formy antikoncepce současně jsou upřednostňovány, aby byla minimalizována možnost selhání antikoncepce a neúmyslného těhotenství.
Pokyny ohledně antikoncepce pro muže jsou uvedeny v bodě 4.6.
Edukační materiály
Z důvodu pomoci pacientům zabránit působení mykofenolátu na plod a poskytnutí dalších důležitých informací o bezpečnosti bude držitel rozhodnutí o registraci poskytovat edukační materiály
zdravotnickým pracovníkům. Edukační materiály zdůrazní upozornění týkající se teratogenity mykofenolátu, poskytnou doporučení týkající se způsobu antikoncepce před započetím léčby a nutnosti těhotenských testů. Souhrnná informace pro pacienta o teratogenním riziku a opatřeních k prevenci početí má být lékařem poskytnuta ženám ve fertilním věku a dle potřeby pacientům – mužům.
Dodatečná opatření
Pacienti nesmějí darovat krev v průběhu léčby a po dobu nejméně 6 týdnů po ukončení léčby mofetil-mykofenolátem. Muži nesmějí darovat sperma v průběhu léčby a po dobu 90 dnů po ukončení léčby mofetil-mykofenolátem.
Pomocná látka
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tvrdé tobolce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Acyklovir
Při podání mofetil-mykofenolátu současně s acyklovirem byly pozorovány vyšší plazmatické koncentrace acykloviru v porovnání s acyklovirem samotným. Změny farmakokinetiky MPAG (fenolický glukuronid MPA) byly minimální (zvýšení koncentrace MPAG o 8 %) a nejsou považovány za klinicky významné. Protože plazmatické koncentrace MPAG stoupají při renální nedostatečnosti stejně tak jako koncentrace acykloviru, mohou obě látky nebo jejich prekursory, např. valacyklovir, soutěžit o tubulární sekreci a tím navzájem ještě zvyšovat svoje koncentrace.
Antacida a inhibitory protonové pumpy (PPIs)
Pokud byla antacida, jako hydroxidy hliníku a hořčíku, a inhibitory protonové pumpy, včetně lansoprazolu a pantoprazolu, podávána současně s mofetil-mykofenolátem, byla pozorovaná snížená expozice MPA. Pokud byl srovnáván výskyt rejekce transplantátu nebo ztráty štěpu u pacientů užívajících mofetil-mykofenolát s inhibitory protonové pumpy s pacienty užívajícími pouze mofetil-mykofenolát, nebyly zaznamenány významné rozdíly. Tyto údaje podporují extrapolaci tohoto nálezu na všechna antacida, neboť snížení expozice v případech, kdy byl mofetil-mykofenolát podáván společně s hydroxidy hliníku a hořčíku, je významně nižší v porovnání s podáváním mofetil-mykofenolátu společně s inhibitory protonové pumpy.
Léčivé přípravky interferující s enterohepatální recirkulací (např. kolestyramin, cyklosporin A, antibiotika)
Při současném podávání mofetil-mykofenolátu s léčivými přípravky interferujícími s enterohepatální
recirkulací je třeba zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému snížení účinnosti mofetil-mykofenolátu.
Kolestyramin
Při jednorázovém podání mofetil-mykofenolátu v dávce 1,5 g normálním zdravým subjektům léčeným
po 4 dny dávkou 4 g kolestyraminu (třikrát denně), došlo ke 40% redukci AUC MPA (viz bod 4.4 a bod 5.2). Při současném podávání obou látek je třeba zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému snížení účinnosti mofetil-mykofenolátu.
Cyklosporin A
Farmakokinetika cyklosporinu A (CsA) není ovlivněna podáním mofetil-mykofenolátu. Naopak, pokud je zastaveno současné podávání CsA, je nutné očekávat vzestup AUC MPA přibližně o 30 %. CsA ovlivňuje enterohepatální recirkulaci MPA, u pacientů po transplantaci ledvin vedlo souběžné podávání mofetil-mykofenolátu a CsA ke snížení expozice MPA o 30-50 % ve srovnání s pacienty,
kteří dostávali kombinaci sirolimu a obdobných dávek mofetil-mykofenolátu (viz též bod 4.4). Naopak změny expozice MPA se očekávají při přechodu pacientů z CsA na některé z imunosupresiv, které neovlivňují enterohepatální cyklus MPA.
Antibiotika eliminující bakterie produkující β-glukuronidázu ve střevě (například skupiny aminoglykosidů, cefalosporinů, fluorochinolonů a antibiotik penicilinového typu) mohou reagovat s enterohepatální recirkulací MPAG / MPA, což vede ke snížení systémové expozice MPA.
K dispozici jsou informace týkající se následujících antibiotik:
Ciprofloxacin nebo amoxicilin s kyselinou klavulanovou
U příjemců renálního transplantátu bylo ve dnech bezprostředně následujících po zahájení perorální terapie ciprofloxacinem nebo amoxicilinem s kyselinou klavulanovou zaznamenáno snížení koncentrace (minimální koncentrace v rovnovážném stavu) MPA o přibližně 50 % ve srovnání
s koncentracemi před zahájením léčby těmito antibiotiky. Při pokračování v terapii antibiotiky mají
tyto účinky tendenci se snižovat a ustanou během několika dnů po jejím přerušení. Změny hladin
v období před podáním dávky nemusí přesně znázorňovat změny v celkové expozici MPA, proto změna dávkování mofetil-mykofenolátu nemá být obvykle nutná v nepřítomnosti klinických známek dysfunkce štěpu. Nicméně během kombinované terapie a krátce po ukončení antibiotické terapie by mělo být prováděno pečlivé klinické sledování.
Norfloxacin a metronidazol
U zdravých dobrovolníků nebylo pozorováno žádné významné ovlivnění při podání mofetil-mykofenolátu souběžně s norfloxacinem nebo metronidazolem. Při podávání kombinace norfloxacinu a metronidazolu byla po jedné dávce mofetil-mykofenolátu snížena expozice MPA přibližně o 30 %.
Trimethoprim/sulfamethoxazol
Nebyl pozorován žádný vliv na biologickou dostupnost MPA.
Léčivé přípravky, které ovlivňují glukuronidaci (např. isavukonazol, telmisartan)
Současné podávání léků ovlivňujících glukuronidaci MPA může změnit expozici MPA. Při současném podávání těchto léků s mofetil-mykofenolátem je doporučeno postupovat s opatrností.
Isavukonazol
Při současném podávání isavukonazolu byl pozorován nárůst expozice MPA (AUC0-∞) o 35 %.
Telmisartan
Souběžné podávání telmisartanu s mofetil-mykofenolátem vede ke snížení koncentrace MPA přibližně o 30 %. Telmisartan mění eliminaci MPA zvýšením exprese PPAR gama (peroxisome proliferator-activated receptor gamma), což vede ke zvýšené expresi a aktivitě uridin-5´-difosfoglukuronosyltransferázy 1A9 (UGT1A9). Při porovnání míry odmítnutí transplantátu, ztráty štěpu nebo profilu nežádoucích účinků mezi pacienty léčenými mofetil-mykofenolátem s nebo bez souběžného podávání telmisartanu, nebyly pozorovány žádné klinické následky na farmakokinetiku lékové interakce.
Ganciklovir
Na základě výsledků studie s podáním jednotlivých doporučených dávek perorálního mofetil-mykofenolátu a intravenózního gancikloviru a na základě známého vlivu renální nedostatečnosti na farmakokinetiku mofetil-mykofenolátu (viz bod 4.2) a gancikloviru, lze předpokládat, že současné podání obou látek (které soutěží o mechanismus renální tubulární sekrece) povede ke zvýšení koncentrace MPAG a gancikloviru. Nepředpokládá se podstatné ovlivnění farmakokinetiky MPA a není nutná úprava dávek mofetil-mykofenolátu. U pacientů s renálním postižením, kterým je současně podávána kombinace mofetil-mykofenolátu a gancikloviru nebo jejich prekursorů např. valgancikloviru, má být doporučené dávkování gancikloviru sledováno a pacienti mají být pečlivě monitorováni.
Perorální kontraceptiva
Při současném podávání mofetil-mykofenolátu nebyla farmakodynamika a farmakokinetika
perorálních kontraceptiv ovlivněna v klinicky relevantní míře (viz bod 5.2). Rifampicin
U pacientů neužívajících současně cyklosporin, vedlo současné podávání mofetil-mykofenolátu a rifampicinu k poklesu expozice MPA (AUC0-12h) o 18–70 %. Proto se při současném podávání rifampicinu doporučuje monitorovat hladiny MPA a vhodně upravit dávky mofetil-mykofenolátu tak, aby při současném podávání obou látek klinický účinek zůstal zachován.
Sevelamer
Při současném podávání mofetil-mykofenolátu a sevelameru byl pozorován pokles Cmax a AUC0-12h MPA o 30 %, resp. o 25 %, bez jakýchkoli klinických následků (t.j. rejekce štěpu). Doporučuje se však podávat mofetil-mykofenolát nejméně hodinu před nebo tři hodiny po užití sevelameru, aby byl minimalizován vliv na absorpci MPA. Nejsou dostupné žádné údaje o podávání mofetil-mykofenolátu s jinými látkami vážícími fosfát než je sevelamer.
Takrolimus
U pacientů po transplantaci jater, u nichž byla zahájena léčba mofetil-mykofenolátem a takrolimem, nemělo současné podání takrolimu významný vliv na AUC ani na Cmax MPA, účinného metabolitu mofetil-mykofenolátu. Naproti tomu u pacientů po transplantaci jater došlo při podání opakované dávky mofetil-mykofenolátu (1,5 g dvakrát denně, ráno a večer) pacientům po transplantaci jater užívajícím takrolimus ke zvýšení AUC takrolimu o přibližně 20 %. Nicméně u pacientů po transplantaci ledvin se nezdály být koncentrace takrolimu ovlivněny mofetil-mykofenolátem (viz též bod 4.4).
Živé vakcíny
Pacientům se sníženou imunitní odpovědí nemají být podávány živé vakcíny. Protilátková odpověď na jiné typy vakcín může být snížena (viz též bod 4.4).
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Potenciální interakce
Podání probenecidu spolu s mofetil-mykofenolátem opicím zvýšilo hodnotu plasmatické AUC MPAG na trojnásobek. Další látky vylučované renální tubulární sekrecí mohou soutěžit s MPAG a tím zvyšovat plasmatickou koncentraci MPAG nebo jiných látek vylučovaných tubulární sekrecí.
Ženy ve fertilním věku
Během užívání mofetil-mykofenolátu je třeba zabránit těhotenství. Ženy ve fertilním věku tak musí před zahájením léčby, v průběhu léčby a po dobu šesti týdnů po ukončení léčby používat alespoň jednu spolehlivou formu antikoncepce (viz bod 4.3); pokud abstinence není zvolena jako metoda antikoncepce. Dvě spolehlivé formy antikoncepce současně jsou upřednostňovány.
Těhotenství
Mofetil-mykofenolát je kontraindikován v průběhu těhotenství s výjimkou případů, kdy není
k dispozici jiná alternativní léčba k prevenci rejekce transplantovaného orgánu. Léčba nesmí být zahájena dříve, než bude proveden negativní těhotenský test k vyloučení použití v průběhu těhotenství (viz bod 4.3).
Ženy v reprodukčním věku si musí být na začátku léčby vědomy zvýšeného rizika potratu a vrozených malformací a musí být poučeny o prevenci těhotenství a jeho plánování.
Před zahájením léčby musí být u žen ve fertilním věku provedeny dva negativní těhotenské testy se sérem nebo močí s citlivostí nejméně 25 mIU/ml k vyloučení expozice embrya mykofenolátu. Je doporučeno provést druhý test 8-10 dní po prvním testování. U transplantací od zemřelých dárců, pokud není možné před zahájením léčby provést dva testy v rozmezí 8-10 dnů (kvůli načasování dostupnosti transplantačních orgánů), musí být bezprostředně před zahájením léčby proveden těhotenský test a další test o 8-10 dní později. Těhotenské testy mají být opakovaně prováděny dle klinické potřeby (např. po jakémkoli ohlášení selhání antikoncepce). Výsledky všech těhotenských testů mají být projednány s pacientkou. Pacientky mají být upozorněny, aby se v případě otěhotnění okamžitě poradily s ošetřujícím lékařem.
Mykofenolát je silný lidský teratogen se zvýšeným rizikem výskytu případu spontánních potratů a vrozených malformací v případě expozice během těhotenství:
-
Bylo hlášeno 45 až 49 % spontánních potratů u těhotných žen po expozici mofetil-mykofenolátu
ve srovnání s hlášenou četností mezi 12 a 33 % u pacientek po transplantaci orgánu léčených
jinými imunosupresivy než je mofetil-mykofenolát.
-
Dle lékařské literatury byl výskyt malformací u 23 až 27 % živě narozených dětí žen po expozici mofetil-mykofenolátu v těhotenství (ve srovnání s 2 až 3 % živě narozených dětí z celkové populace a přibližně 4 až 5 % u pacientek po transplantaci orgánu léčených jinými imunosupresivy než je mofetil-mykofenolát).
U dětí žen, které byly během těhotenství vystaveny mykofenolátu v kombinaci s dalšími imunosupresivy, byly v postmarketingovém sledování zaznamenány kongenitální malformace, včetně hlášení vícečetných malformací. Nejčastěji byly hlášeny následující malformace:
-
Abnormality ucha (např. abnormálně tvarované nebo chybějící vnější ucho), atrézie zevního
zvukovodu (střední ucho).
-
Malformace obličeje jako jsou rozštěp rtu, rozštěp patra, mikrognácie a hypertelorismus orbity.
-
Abnormality očí (např. kolobom).
-
Vrozená srdeční vada jako je defekt síňového a komorového septa.
-
Malformace prstů (např. polydaktylie, syndaktylie).
-
Tracheoezofageální malformace (např. atrézie jícnu).
-
Malformace nervového systému jako jsou spina bifida.
-
Renální abnormality.
Kromě toho byla zaznamenána ojedinělá hlášení následujících malformací:
-
Mikroftalmie.
-
Vrozená cysta plexus chorioideus.
-
Ageneze septum pellucidum.
-
Ageneze čichového nervu.
Studie se zvířaty prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Kojení
Podle omezených údajů je kyselina mykofenolová vylučována do lidského mateřského mléka. Vzhledem k možnosti výskytu závažných nežádoucích účinků způsobených kyselinou mykofenolovou u kojených dětí, je léčba u kojících matek kontraindikována (viz bod 4.3).
Muži
Omezené dostupné klinické důkazy nepoukazují na zvýšené riziko vrozených vad nebo potratu po
expozici otce mofetil-mykofenolátu.
MPA je silný teratogen. Není známo, zda je MPA přítomen ve spermatu. Výpočty na základě informací získaných od zvířat ukazují, že maximální množství MPA, které může být potenciálně přeneseno na ženu je tak nízké, že je nepravděpodobný jakýkoli účinek. Ukázalo se, že mykofenolát je ve studiích se zvířaty genotoxický při koncentracích překračujících expozice u lidí během léčby pouze o malé rozpětí, takže riziko genotoxických účinků na spermatické buňky nemůže být zcela vyloučeno.
Doporučuje se proto následující opatření: sexuálně aktivní muži nebo jejich partnerky mají během léčby pacienta a po dobu 90 dní po ukončení léčby mofetil-mykofenolátem užívat spolehlivou antikoncepci. Muži v reprodukčním věku mají být informováni kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem o možných rizicích při zplození dítěte.
Fertilita
Mofetil-mykofenolát v perorálních dávkách do 20 mg/kg/den neměl žádný účinek na fertilitu samců potkanů. Systémová expozice při této dávce představuje 2 až 3násobek klinické expozice při doporučované klinické dávce 2 g/den u pacientů po transplantaci ledvin a 1,3 až 2násobek klinické expozice při doporučované klinické dávce 3 g/den u pacientů po transplantaci srdce. Ve studii samičí fertility a reprodukce prováděné na potkanech způsobily perorální dávky 4,5 mg/kg/den malformace (včetně anoftalmie, agnatie a hydrocefalu) v první generaci potomků, ale bez toxicity pro matku.
Systémová expozice při této dávce představovala polovinu klinické expozice při doporučované klinické dávce 2 g/den u pacientů po transplantaci ledvin a přibližně 0,3násobek klinické expozice při doporučované klinické dávce 3 g/den u pacientů po transplantaci srdce. U mláďat ani v následující generaci nebyly patrny žádné účinky na fertilitu ani reprodukční parametry.
Mofetil-mykofenolát má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Léčba může vyvolat somnolenci, zmatenost, závrať, třes nebo hypotenzi, pacientům se proto doporučuje opatrnost při řízení nebo obsluze strojů.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími a/nebo nejzávažnějšími nežádoucími účinky v souvislosti s podáním mofetil-mykofenolátu v kombinaci s cyklosporinem a kortikosteroidy byly průjem (až 52,6 %), leukopenie (až 45,8 %), bakteriální infekce (až 39,9 %)a zvracení (až 39,1 %). Také je průkazně zvýšená frekvence výskytu některých druhů infekcí (viz bod 4.4).
Shrnutí nežádoucích účinků do tabulky
Nežádoucí účinky z klinických hodnocení a po uvedení přípravku na trh jsou uvedeny v tabulce 1 podle tříd orgánových systémů (SOC) MedDRA a kategorií četnosti. Četnost nežádoucích účinků se definuje následujícím způsobem: velmi časté (≥ 1/10 pacientů); časté (≥ 1/100 až < 1/10 pacientů); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100 pacientů); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000 pacientů); velmi vzácné (< 1/10 000 pacientů) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). Četnost výskytu se uvádí zvlášť pro pacienty po transplantaci ledvin, jater a srdce kvůli velkým rozdílům v četnosti výskytu některých nežádoucích účinků v různých transplantačních indikacích.
Tabulka 1. Nežádoucí účinky ve studiích zkoumajících léčbu mofetil-mykofenolátem
u dospělých a dospívajících nebo během sledování v době po uvedení na trh
| Nežádoucí účinek(MedDRA)Třídy orgánových systémů | Transplantace ledvin | Transplantace jater | Transplantace srdce |
| Četnost | Četnost | Četnost | |
| Infekce a infestace | |||
| Bakteriální infekce | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Mykotické infekce | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Protozoární infekce | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Virové infekce | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (zahrnující cysty a polypy) | |||
| Kožní benigní novotvar | Časté | Časté | Časté |
| Lymfom | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Lymfoproliferativní porucha | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Novotvar | Časté | Časté | Časté |
| Kožní nádorovéonemocnění | Časté | Méně časté | Časté |
| Poruchy krve a lymfatického systému | |||
| Anemie | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Čistá aplázie červené řady | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Selhání kostní dřeně | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Ekchymóza | Časté | Časté | Velmi časté |
| Leukocytóza | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Leukopenie | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Pancytopenie | Časté | Časté | Méně časté |
| Pseudolymfom | Méně časté | Méně časté | Časté |
| Trombocytopenie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Poruchy metabolismu a výživy | |||
| Acidóza | Časté | Časté | Velmi časté |
| Hypercholesterolemie | Velmi časté | Časté | Velmi časté |
| Hyperglykemie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hyperkalemie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hyperlipidemie | Časté | Časté | Velmi časté |
| Hypokalcemie | Časté | Velmi časté | Časté |
| Hypokalemie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hypomagnezemie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hypofosfatemie | Velmi časté | Velmi časté | Časté |
| Hyperurikemie | Časté | Časté | Velmi časté |
| Dna | Časté | Časté | Velmi časté |
| Snížení tělesné hmotnosti | Časté | Časté | Časté |
| Psychiatrické poruchy | |||
| Zmatenost | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Deprese | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Insomnie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Agitovanost | Méně časté | Časté | Velmi časté |
| Úzkost | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Abnormální myšlení | Méně časté | Časté | Časté |
| Poruchy nervového systému | |||
| Závrať | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Bolest hlavy | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hypertonie | Časté | Časté | Velmi časté |
| Parestezie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Somnolence | Časté | Časté | Velmi časté |
| Třes | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Křeče | Časté | Časté | Časté |
| Dysgeuzie | Méně časté | Méně časté | Časté |
| Srdeční poruchy | |||
| Tachykardie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Cévní poruchy | |||
| Hypertenze | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hypotenze | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Lymfokéla | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Žilní trombóza | Časté | Časté | Časté |
| Vazodilatace | Časté | Časté | Velmi časté |
| Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | |||
| Bronchiektázie | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
| Kašel | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Dušnost | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Intersticiální plicníonemocnění | Méně časté | Velmi vzácné | Velmi vzácné |
| Pleurální výpotek | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Plicní fibróza | Velmi vzácné | Méně časté | Méně časté |
| Gastrointestinální poruchy | |||
| Břišní distenze | Časté | Velmi časté | Časté |
| Bolest břicha | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Kolitida | Časté | Časté | Časté |
| Zácpa | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Nechutenství | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Průjem | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Dyspepsie | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Ezofagitida | Časté | Časté | Časté |
| Říhání | Méně časté | Méně časté | Časté |
| Nadýmání | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Gastritida | Časté | Časté | Časté |
| Gastrointestinální krvácení | Časté | Časté | Časté |
| Gastrointestinální vřed | Časté | Časté | Časté |
| Hyperplazie dásně | Časté | Časté | Časté |
| Ileus | Časté | Časté | Časté |
| Vředy v ústech | Časté | Časté | Časté |
| Nauzea | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Pankreatitida | Méně časté | Časté | Méně časté |
| Stomatitida | Časté | Časté | Časté |
| Zvracení | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Poruchy imunitního systému | |||
| Hypersenzitivita | Méně časté | Časté | Časté |
| Hypogamaglobulinemie | Méně časté | Velmi vzácné | Velmi vzácné |
| Anafylaktické reakce | Není známo | Není známo | Není známo |
| Poruchy jater a žlučových cest | |||
| Zvýšená koncentrace alkalické fosfatázy v krvi | Časté | Časté | Časté |
| Zvýšená hladina krevní laktátdehydrogenázy | Časté | Méně časté | Velmi časté |
| Zvýšené jaterní enzymy | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hepatitida | Časté | Velmi časté | Méně časté |
| Hyperbilirubinemie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Žloutenka | Méně časté | Časté | Časté |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | |||
| Akné | Časté | Časté | Velmi časté |
| Alopecie | Časté | Časté | Časté |
| Vyrážka | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hypertrofie kůže | Časté | Časté | Velmi časté |
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | |||
| Artralgie | Časté | Časté | Velmi časté |
| Svalová slabost | Časté | Časté | Velmi časté |
| Poruchy ledvin a močových cest | |||
| Zvýšení hladiny kreatininu v krvi | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Zvýšení hladinymočoviny v krvi | Méně časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hematurie | Velmi časté | Časté | Časté |
| Poškození ledvin | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | |||
| Astenie | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Mrazení | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Edém | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Hernie | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Malátnost | Časté | Časté | Časté |
| Bolest | Časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Horečka | Velmi časté | Velmi časté | Velmi časté |
| Akutní zánětlivý syndromspojený s inhibitory denovo syntézy purinů | Méně časté | Méně časté | Méně časté |
Popis vybraných nežádoucích účinků
Malignity
Pacienti v imunosupresivních režimech zahrnujících kombinace léčivých přípravků včetně mofetil-mykofenolátu, jsou vystaveni zvýšenému riziku výskytu lymfomů a dalších malignit, především na kůži (viz bod 4.4). Údaje o bezpečnosti ze tříletého sledování u pacientů po transplantaci ledvin nebo srdce neprokázaly žádné neočekávané změny incidence malignit ve srovnání s údaji z ročního sledování. Pacienti po transplantaci jater byli sledováni déle než rok, ale méně než 3 roky.
Infekce
Všichni pacienti léčení imunosupresivy jsou vystaveni vyššímu riziku vzniku bakteriální, virové
a mykotické infekce (z nichž některé mohou vést k úmrtí) včetně infekcí způsobených oportunními agens a reaktivací latentních virů. Riziko se zvyšuje s celkovou imunosupresivní zátěží (viz bod 4.4).
Nejzávažnějšími infekcemi byly sepse, peritonitida, meningitida, endokarditida, tuberkulóza
a atypická mykobakteriální infekce. Nejčastější oportunní infekce zaznamenané u pacientů užívajících mofetil-mykofenolát (2 g nebo 3 g denně) s dalšími imunosupresivy v kontrolovaných klinických hodnoceních u pacientů po transplantaci ledvin, transplantaci srdce nebo jater při sledování po dobu nejméně 1 roku byly kandidóza kůže a sliznic, cytomegalovirová (CMV) virémie/syndrom a herpes simplex. CMV virémie/syndrom byly zaznamenány u 13,5 % pacientů. U pacientů léčených imunosupresivy včetně mofetil-mykofenolátu byly hlášeny případy nefropatie spojené s infekcí
BK virem a případy progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) spojené s infekcí JC virem.
Poruchy krve a lymfatického systému
Známými riziky spojenými s mofetil-mykofenolátem, které mohou vést nebo přispívat ke vzniku infekcí a krvácení, jsou cytopenie včetně leukopenie, anemie, trombocytopenie a pancytopenie (viz bod 4.4). Byly hlášeny agranulocytóza a neutropenie; doporučuje se proto pravidelné sledování pacientů užívajících mofetil-mykofenolát (viz bod 4.4). U pacientů léčených mofetil-mykofenolátem byly hlášeny případy aplastické anémie a selhání kostní dřeně; některé případy končily úmrtím.
U pacientů léčených mofetil-mykofenolátem byly zaznamenány případy čisté aplazie červené řady (PRCA) (viz bod 4.4).
Ojedinělé případy abnormální morfologie neutrofilů, včetně získané Pelger-Huetovy anomálie, byly pozorovány u pacientů léčených mofetil-mykofenolátem. Tyto změny nejsou spojovány s poruchou funkce netrofilů. Tyto změny mohou připomínat posun doleva (left shift) zralosti neutrofilů při hematologických vyšetřeních které pak mohou být chybně interpretovány jako příznaky infekce u imunosuprimovaných pacientů, mezi něž patří i pacienti užívající mofetil-mykofenolát.
Gastrointestinální poruchy
Nejzávažnějšími gastrointestinálními poruchami byly vředy a krvácení, která představují známá rizika
spojená s mofetil-mykofenolátem. Během pivotních klinických hodnocení byly často hlášeny vředy v ústech, jícnu, žaludku, dvanáctníku a střevech, často komplikované krvácením, a hemateméza, meléna a krvácivé formy gastritidy a kolitidy. Nejčastějšími gastrointestinálními poruchami byly ale průjem, nauzea a zvracení. Při endoskopickém vyšetření pacientů s průjmem spojeným s mofetil-mykofenolátem byly zjištěny ojedinělé případy střevní vilózní atrofie (viz bod 4.4).
Hypersenzitivita
Byly hlášeny hypersensitivní reakce včetně angioneurotického edému a anafylaktické reakce.
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Byly hlášeny případy spontánních potratů u pacientek vystavených mofetil-mykofenolátu, především
v prvním trimestru, viz bod 4.6.
Kongenitální poruchy
Po uvedení přípravku na trh byly pozorovány vrozené malformace u dětí žen, vystavených
mykofenolátu v kombinaci s dalšími imunosupresivy, viz bod 4.6.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
U pacientů léčených přípravkem obsahujícím mofetil-mykofenolát v kombinaci s dalšími imunosupresivy byly ojediněle hlášeny případy intersticiálního plicního onemocnění a plicní fibrózy, z nichž některé byly fatální. U dětí a dospělých byla také hlášena bronchiektázie.
Poruchy imunitního systému
Hypogamaglobulinémie byla hlášena u pacientů, kteří užívali mofetil-mykofenolát v kombinaci s jinými imunosupresivy.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Během pivotních klinických hodnocení byl velmi často hlášen edém včetně periferního edému, edému obličeje a skrota. Dále byla velmi často hlášena bolest pohybového aparátu, jako je myalgie a bolest v zátylku a zádech.
Akutní zánětlivý syndrom spojený s inhibitory de novo syntézy purinů byl popsán v době po uvedení přípravku na trh jako paradoxní prozánětlivá reakce spojená s mofetil-mykofenolátem a kyselinou mykofenolovou, charakterizovaná horečkou, artralgií, artritidou, bolestí svalů a zvýšenými zánětlivými markery. Případy z literatury ukázaly rychlé zlepšení klinického stavu po ukončení léčby.
Zvláštní populace
Pediatrická populace
Druh a četnost výskytu nežádoucích účinků byly hodnoceny v dlouhodobé klinické studii, do které bylo zařazeno 33 pediatrických pacientů po transplantaci ledviny ve věku od 3 do 18 let, kterým bylo podáváno 23 mg/kg mofetil-mykofenolátu perorálně dvakrát denně. Celkově byl bezpečnostní profil u těchto 33 dětí a dospívajících podobný profilu pozorovanému u dospělých příjemců alograftů solidních orgánů.
Podobná pozorování byla provedena v další klinické studii, do které bylo zařazeno 100 pediatrických
pacientů po transplantaci ledviny ve věku od 1 roku do 18 let. Druh a četnost nežádoucích účinků
u pacientů, kterým bylo podáváno 600 mg/m2, až 1 g/m2 mofetil-mykofenolátu perorálně dvakrát denně, byly srovnatelné s těmi, které byly pozorovány u dospělých pacientů, kterým byl podáván 1 g mofetil-mykofenolátu dvakrát denně. Přehled častěji se vyskytujících nežádoucích účinků je uveden v tabulce 2 níže:
Tabulka 2. Souhrn nežádoucích účinků pozorovaných častěji ve studii zkoumající mofetil-mykofenolát u 100 pediatrických pacientů po transplantaci ledviny (dávkování podle věku/plochy povrchu těla [600 mg/m2, až 1 g/m2 dvakrát denně])
| Nežádoucí účinek(MedDRA)Třídy orgánových systémů | < 6 let(n = 33) | 6-11 let(n = 34) | 12-18 let(n = 33) |
| Infekce a infestace | Velmi časté(48,5 %) | Velmi časté(44,1 %) | Velmi časté(51,5 %) |
| Poruchy krve a lymfatického systému | |||
| Leukopenie | Velmi časté(30,3 %) | Velmi časté(29,4 %) | Velmi časté(12,1 %) |
| Anemie | Velmi časté(51,5 %) | Velmi časté(32,4 %) | Velmi časté(27,3 %) |
| Gastrointestinální poruchy | |||
| Průjem | Velmi časté(87,9 %) | Velmi časté(67,6 %) | Velmi časté(30,3 %) |
| Zvracení | Velmi časté(69,7 %) | Velmi časté(44,1 %) | Velmi časté(36,4 %) |
Na základě omezených údajů z podskupiny pacientů (tj. 33 ze 100 pacientů) byla u dětí mladších 6 let
zaznamenána vyšší četnost výskytu těžkých průjmů (časté; 9,1 %) a mukokutánní kandidózy (velmi
časté; 21,2 %) ve srovnání se starší pediatrickou skupinou, u kterého nebyly hlášeny žádné případy těžkých průjmů (0,0 %) a výskyt mukokutánní kandidózy byl častý (7,5 %).
Na základě dostupné lékařské literatury o pediatrických pacientech po transplantaci jater a srdce odpovídá druh a četnost hlášených nežádoucích účinků těm, které byly pozorovány u pediatrických a dospělých pacientů po transplantaci ledvin.
Velmi omezené údaje z doby po uvedení na trh naznačují vyšší četnost výskytu následujících
nežádoucích účinků u pacientů mladších 6 let ve srovnání se staršími pacienty (viz bod 4.4):
-
lymfomy a jiné malignity, zejména posttransplantační lymfoproliferativní poruchy u pacientů po
transplantaci srdce
-
poruchy krve a lymfatického systému včetně anemie a neutropenie u pacientů ve věku do 6 let ve srovnání se staršími pacienty po transplantaci srdce a ve srovnání s pediatrickými pacienty po transplantaci jater/ledvin
-
gastrointestinální poruchy včetně průjmu a zvracení.
Pacienti ve věku do 2 let po transplantaci ledviny mohou být ve srovnání se staršími pacienty vystaveni vyššímu riziku infekcí a respiračních příhod. Tyto údaje však mají být interpretovány s opatrností vzhledem k velmi omezenému počtu hlášení z doby po uvedení na trh týkajících se stejných pacientů trpících vícečetnými infekcemi.
V případě výskytu nežádoucích účinků může být nutné dočasné snížení dávky nebo přerušení léčby dle klinické potřeby.
Starší pacienti
U starších pacientů (≥ 65 let) je obecně zvýšené riziko rozvoje nežádoucích účinků v důsledku imunosuprese. Starší pacienti, a to především ti, kteří užívají mofetil-mykofenolát jako součást imunosupresivní léčby, jsou ve srovnání s mladšími pacienty vystaveni zvýšenému riziku vzniku některých infekcí (včetně cytomegalovirových invazivních onemocnění tkání) a zvýšenému riziku krvácení do gastrointestinálního traktu a plicního edému.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Předávkování mofetil-mykofenolátem bylo hlášeno v klinických hodnoceních i po uvedení přípravku na trh. V naprosté většině těchto případů buď nebyly hlášeny nežádoucí příhody, nebo byly v souladu se známým bezpečnostním profilem léčivého přípravku a měly příznivý průběh. Po uvedení na trh však byly pozorovány ojedinělé závažné nežádoucí příhody včetně fatálního případu.
Lze předpokládat, že předávkování mofetil-mykofenolátem se může projevit nadměrnou supresí imunitního systému a zvýšením vnímavosti k infekcím a supresí kostní dřeně (viz bod 4.4). Dojde-li k výskytu neutropenie, má být podávání mofetil-mykofenolátu přerušeno nebo má být snížena dávka (viz bod 4.4).
Nelze očekávat, že je klinicky významné množství MPA nebo MPAG možno odstranit hemodialýzou. Sekvestranty žlučových kyselin, např. kolestyramin, mohou napomoci odstranění MPA snížením enterohepatální recirkulace léku (viz bod 5.2).
Farmakologické vlastnosti - MYFENAX 250MG
Farmakoterapeutická skupina: imunosupresiva, ATC kód: L04AA06
Mechanismus účinku
Mofetil-mykofenolát je 2-morpholinoethyl ester mykofenolové kyseliny (MPA). MPA je selektivní, ne-kompetitivní a reversibilní inhibitor IMPDH, který inhibuje de novo syntézu guanosinových nukleotidů, které tak nemohou být v dostatečné míře inkorporovány do molekuly DNA. Zatímco jiné buňky mohou využít tzv. záchrannou syntézu purinových nukleosidů, proliferace T a B lymfocytů je kriticky závislá na de novo syntéze purinů. Proto má MPA silnější cytostatický efekt na lymfocyty než na jiné buňky.
MPA kromě blokování IMPDH a výsledné deprivace lymfocytů zároveň působí na kontrolní body buněk odpovědné za metabolické programování lymfocytů. Pomocí lidských CD4+ T lymfocytů bylo prokázáno, že MPA posouvá transkripční aktivity v lymfocytech z proliferativního stavu na katabolické procesy relevantní pro metabolismus a přežití vedoucí k anergnímu stavu T lymfocytů, ve kterém buňky přestávají odpovídat na specifický antigen.
Absorpce
Po perorálním podání dochází k rychlé a intenzívní absorpci mofetil-mykofenolátu a úplné presystémové metabolizaci na aktivní metabolit, MPA. Jak prokazuje potlačení rejekce transplantátu po transplantaci ledvin, imunosupresivní aktivita mofetil-mykofenolátu odpovídá koncentraci MPA. Průměrná biologická dostupnost perorálně podaného mofetil-mykofenolátu počítaná z AUC MPA byla 94 % v porovnání s intravenózně podaným mofetil-mykofenolátem. Potrava neměla žádný vliv na míru absorpce (MPA AUC) mofetil-mykofenolátu, když byl podán v dávce 1,5 g dvakrát denně pacientům po transplantaci ledvin. Hodnota Cmax MPA však poklesla o 40 % v přítomnosti potravy.
Mofetil-mykofenolát není po perorálním podání měřitelný v systémovém oběhu.
Distribuce
V důsledku enterohepatální cirkulace se přibližně 6-12 hodin po podání objevují sekundární vzestupy plazmatické koncentrace MPA. Podání kolestyraminu (4 g 3krát denně) je spojeno s přibližně 40 % snížením hodnoty AUC MPA. To svědčí o značné enterohepatální recirkulaci. MPA je v klinicky odpovídajících koncentracích vázána z 97 % na plazmatický albumin.
V době krátce po transplantaci (< 40 dnů po transplantaci) byly u pacientů po transplantaci ledvin, srdce nebo jater průměrné hodnoty MPA AUC přibližně o 30 % nižší a hodnoty Cmax o 40 % nižší ve srovnání s obdobím delším po transplantaci (3 – 6 měsíců po transplantaci).
Biotransformace
MPA se metabolizuje především enzymem glukuronyl transferázou (izoforma UGT1A9) na inaktivní fenolový glukuronid MPA (MPAG). MPAG je in vivo konvertována zpět na volnou MPA enterohepatální recirkulací. Také se tvoří menší acylglukuronid (AcMPAG). AcMPAG je farmakologicky aktivní a předpokládá se, že je zodpovědný za některé nežádoucí účinky mofetil-mykofenolátu (průjem, leukopenie).
Eliminace
Zanedbatelné množství látky je vylučováno močí jako MPA (< 1 % dávky). Při perorálním podání radioaktivně značeného mofetil-mykofenolátu, kdy bylo dosaženo kompletního záchytu látky, bylo zjištěno, že 93 % z podané dávky je vyloučeno močí a 6 % stolicí. Většina (kolem 87 %) z podané dávky je vylučována močí ve formě MPAG.
V klinických koncentracích nejsou MPA a MPAG odstranitelné hemodialýzou. Při velmi vysokých plazmatických koncentracích MPAG (> 100 µg/ml) však lze malé množství MPAG hemodialýzou odstranit. Sekvestranty žlučových kyselin, např. kolestyramin, snižují AUC MPA (viz bod 4.9) ovlivněním enterohepatální recirkulace léku.
Distribuce MPA závisí na několika transportérech. OATP (organic anion-transporting polypeptides) a MRP2 (multidrug resistance-associated protein 2) jsou zapojeny do distribuce MPA; OATP izoformy, MRP2 a protein rezistence karcinomu prsu (BCRP) jsou transportéry spojené s vylučováním glukoronidů žlučí. MDR1 (multidrug resistance protein 1) je také schopen transportovat MPA, ale jeho podíl se zdá být omezen na vstřebávání. MPA a jeho metabolity v ledvinách účinně interagují
s renálními organickými transportními anionty.
Enterohepatická recirkulace brání přesnému určení dispozičních parametrů MPA; lze stanovit pouze zdánlivé hodnoty. U zdravých dobrovolníků a pacientů s autoimunitním onemocněním byly zjištěny přibližné hodnoty clearance 10,6 l/h, resp. 8,27 l/h a poločasy 17 h. U pacientů po transplantaci byly střední hodnoty clearance vyšší (rozmezí 11,9 – 34,9 l/h) a střední hodnoty poločasu kratší (5 – 11 h) s malým rozdílem mezi pacienty s transplantací ledvin, jater nebo srdce. U jednotlivých pacientů se
tyto parametry eliminace liší podle typu souběžné léčby jinými imunosupresivy, doby po transplantaci, plazmatické koncentrace albuminu a funkcí ledvin. Tyto faktory vysvětlují sníženou expozici mykofenolátu při souběžném podání mofetil-mykofenolátu s cyklosporinem (viz bod 4.5) a tendenci plazmatických koncentrací k postupnému vzestupu ve srovnání s hodnotami bezprostředně po transplantaci.
Zvláštní populace
Ledvinná nedostatečnost
Ve studii s jednorázovým podáním (6 pacientů v každé skupině) byly hodnoty plazmatické AUC MPA u pacientů s těžkou chronickou nedostatečností ledvin (glomerulární filtrace < 25 ml/min /1,73 m2) vyšší o 28 – 75 % než u zdravých subjektů nebo u lehčího stupně nedostatečnosti ledvin. AUC MPAG po jedné dávce byla 3 - 6krát vyšší u subjektů s těžkou ledvinnou nedostatečností, než u lehčích forem anebo u zdravých subjektů. Tento nález byl v souladu s předpokládaným mechanismem vylučování MPAG ledvinami. Opakované dávkování u pacientů s těžkou chronickou ledvinnou nedostatečností nebylo testováno. Nejsou dostupné žádné údaje týkající se pacientů po transplantaci srdce nebo jater
s těžkou chronickou ledvinnou nedostatečností.
Opožděný nástup funkce renálního transplantátu
U pacientů s opožděným nástupem funkce renálního transplantátu byla průměrná AUC0-12h MPA srovnatelná s hodnotou u normálního nástupu funkce. Průměrná hodnota AUC0-12h MPAG byla 2-3krát vyšší než u pacientů s normálním nástupem funkce. U pacientů s opožděným nástupem funkce transplantátu může dojít k přechodnému zvýšení volné frakce a plazmatických koncentrací MPA. Nezdá se však, že by byla nutná úprava dávkování mofetil-mykofenolátu.
Jaterní nedostatečnost
U dobrovolníků s alkoholickou cirhózou jater byla funkce jaterní glukuronidace relativně neovlivněna postižením jaterního parenchymu. Vliv jaterního onemocnění na tyto procesy závisí pravděpodobně na typu onemocnění. Nicméně jaterní onemocnění s poruchou tvorby a vylučování žluče, jako je primární biliární cirhóza, může mít na tento proces odlišný vliv.
Pediatrická populace
U 33 pediatrických příjemců alograftu ledviny bylo zjištěno, že dávka, u níž se předpokládá, že zajistí AUC0-12h MPA nejblíže cílové expozici 27,2 h⋅mg/l, je 600 mg/m2 a že dávky vypočtené na základě odhadované plochy povrchu těla snižují interindividuální variabilitu (variační koeficient, CV) přibližně o 10 %. Proto se dávkování na základě plochy povrchu těla upřednostňuje před dávkováním na základě tělesné hmotnosti.
Farmakokinetické parametry byly vyhodnocovány až u 55 pediatrických pacientů (ve věku od 1 roku do 18 let) po transplantaci ledviny, kterým byl perorálně podáván mofetil-mykofenolát v dávce
600 mg/m2, až 1 g/m2 dvakrát denně. Při této dávce bylo dosaženo hodnot AUC MPA podobných těm, které byly zaznamenány u dospělých pacientů po transplantaci ledviny, kteří dostávali mofetil-mykofenolát v dávce 1 g dvakrát denně v časném a pozdějším období po transplantaci, jak je uvedeno v tabulce 3 níže. Hodnoty AUC MPA u všech pediatrických věkových skupin byly podobné v časném i pozdějším období po transplantaci.
Otevřená studie bezpečnosti, snášenlivosti a farmakokinetiky perorálního mofetil-mykofenolátu u pediatrických pacientů po transplantaci jater zahrnovala 7 hodnotitelných pacientů, kteří byli současně léčeni cyklosporinem a kortikosteroidy. K dosažení expozice 58 h·mg/l byla odhadnuta dávka předpokládaná ve stabilním potransplantačním období. Průměrná hodnota ± SD AUC0-12 (upraveno na dávku 600 mg/m2) byla 47,0 ± 21,8 h·mg//l, upravené Cmax bylo 14,5 ± 4,21 mg/l,
s mediánem doby do dosažení maximální koncentrace 0,75 h. K dosažení cílové AUC0-12 58 h·mg/l v pozdním posttransplantačním období by proto byla v hodnocené populaci nutná dávka v rozmezí 740-806 mg/m2 dvakrát denně.
Porovnání hodnot AUC MPA normalizovaných na dávku (na 600 mg/m2) u 12 pediatrických pacientů mladších 6 let 9 měsíců po transplantaci ledviny s hodnotami u 7 pediatrických pacientů [medián věku 17 měsíců (rozmezí: 10-60 měsíců při zařazení)] 6 měsíců a později po transplantaci jater odhalilo, že při stejné dávce byly hodnoty AUC v průměru o 23 % nižší u pediatrických pacientů po transplantaci jater ve srovnání s pediatrickými pacienty po transplantaci ledvin. To je v souladu s potřebou vyšších dávek u dospělých pacientů po transplantaci jater ve srovnání s dospělými pacienty po transplantaci ledviny k dosažení stejné expozice.
U dospělých pacientů po transplantaci, kterým byla podávána stejná dávka mofetil-mykofenolátu, je podobná expozice MPA u pacientů po transplantaci ledviny a srdce. V souladu se zjištěnou podobností v expozici MPA u pediatrických pacientů po transplantaci ledviny a dospělými pacienty po transplantaci ledviny v jejich příslušných schválených dávkách lze ze stávajících údajů vyvodit závěr, že expozice MPA v doporučeném dávkování bude podobná u pediatrických pacientů po transplantaci srdce a dospělých pacientů po transplantaci srdce.
Tabulka 3. Průměrné vypočtené PK parametry MPA podle věku a doby po transplantaci (ledvin)
| Věková skupina (n) | Upravené Cmax mg/lAPrůměrná hodnota ± SD | Upravené AUC0-12 h⋅mg/lPrůměrná hodnota ± SD (CI)A | |
| Den 7 | |||
| < 6 let | (17) | 13,2 ± 7,16 | 27,4 ± 9,54 (22,8-31,9) |
| 6-< 12 let | (16) | 13,1 ± 6,30 | 33,2 ± 12,1 (27,3-39,2) |
| 12-18 let | (21) | 11,7 ± 10,7 | 26,3 ± 9,14 (22,3-30,3)D |
| p-hodnotaB | - | - | |
| < 2 rokyC | (6) | 10,3 ± 5,80 | 22,5 ± 6,68 (17,2-27,8) |
| > 18 let | (141) | 27,2 ± 11,6 | |
| Měsíc 3 | |||
| < 6 let | (15) | 22,7 ± 10,1 | 49,7 ± 18,2 |
| 6-< 12 let | (14)E | 27,8 ± 14,3 | 61,9 ± 19,6 |
| 12-18 let | (17) | 17,9 ± 9,57 | 53,6 ± 20,2F |
| p-hodnotaB | - | - | |
| < 2 rokyC | (4) | 23,8 ± 13,4 | 47,4 ± 14,7 |
| > 18 let | (104) | 50,3 ± 23,1 | |
| Měsíc 9 | |||
| < 6 let | (12) | 30,4 ± 9,16 | 60,9 ± 10,7 |
| 6-< 12 let | (11) | 29,2 ± 12,6 | 66,8 ± 21,2 |
| 12-18 let | (14) | 18,1 ± 7,29 | 56,7 ± 14,0 |
| p-hodnotaB | 0,004 | - | |
| < 2 rokyC (4) | 25,6 ± 4,25 | 55,8 ± 11,6 |
| > 18 let (70) | 53,5 ± 18,3 |
AUC0-12h = plocha pod křivkou plazmatické koncentrace-čas od 0 h do 12 h; CI = interval spolehlivosti; Cmax = maximální koncentrace; MPA = kyselina mykofenolová; SD = standardní odchylka; n = počet pacientů.
A U pediatrických věkových skupin jsou Cmax a AUC0-12h upraveny na dávku 600 mg/m2 (95% intervaly spolehlivosti pro AUC0-12h pouze pro den 7); ve skupině dospělých je AUC0-12h upraveno na dávku 1 g.
B p-hodnota představuje kombinované p-hodnoty pro tři hlavní pediatrické věkové skupiny a je uvedena pouze v případě, že
je signifikantní (p < 0,05).
C Věková skupina < 2 roky je podskupinou věkové skupiny < 6 let: nebyla provedena statistická srovnání.
D n = 20.
E Data jednoho pacienta nebyla k dispozici kvůli výběrové chybě.
F n = 16.
Starší pacienti
Nebyla zjištěna žádná změna farmakokinetiky mofetil-mykofenolátu a jeho metabolitů u starších
pacientů (≥ 65 let) ve srovnání s mladšími pacienty po transplantaci.
Pacientky užívající perorální kontraceptiva:
V klinické studii, do níž bylo zařazeno 18 žen (které nepodstoupily transplantaci a neužívaly žádná další imunosupresiva), prováděné po dobu 3 po sobě následujících menstruačních cyklů, byly současně podávány mofetil-mykofenolát (1 g dvakrát denně) a kombinovaná perorální kontraceptiva obsahujících ethinylestradiol (0,02 mg-0,04 mg) a levonorgestrel (0,05 mg-0,20 mg), desogestrel (0,15 mg) nebo gestoden (0,05-0,10 mg). Výsledky této studie neprokázaly žádné klinicky významné ovlivnění funkce orálních kontraceptiv (suprese ovulace) mofetil-mykofenolátem. Sérové koncentrace luteinizačního hormonu (LH), folikuly stimulujícího hormonu (FSH) a progesteronu nebyly významně ovlivněny. Farmakokinetika perorálních kontraceptiv nebyla společným podáváním s mofetil-mykofenolátem ovlivněna v klinicky relevantní míře (viz též bod 4.5).
Farmaceutické údaje - MYFENAX 250MG
Obsah tobolky
Předbobtnalý škrob (kukuřičný) Sodná sůl kroskarmelózy Povidon K30
Magnesium-stearát
Vlastní tobolka
Víčko:
Indigokarmín (E 132) Oxid titaničitý (E 171) Želatina
Tělo:
Červený oxid železitý (E 172) Žlutý oxid železitý (E 172) Oxid titaničitý (E 171) Želatina
Černý inkoust obsahuje: šelak, černý oxid železitý (E 172), propylenglykol a hydroxid draselný.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Průhledné PVC/PVdC/Al blistry
Velikost balení 100, 300 nebo 100 x 1 tobolka a vícečetné balení obsahující 300 (3 balení po 100) tobolek.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.