MIRZATEN 30MG Potahovaná tableta

Přípravek Mirzaten je indikován k léčbě epizod depresivní poruchy u dospělých.

Dávkování

Dospělí
Účinná denní dávka je obvykle mezi 15 a 45 mg; počáteční dávka je 15 nebo 30 mg.

Přípravek Mirzaten o síle 15 mg není na trhu k dispozici. Pro toto dávkování jsou na trhu k dispozici jiné přípravky obsahující mirtazapin.

Účinek mirtazapinu se začne projevovat obyčejně po 1-2 týdnech léčby. Léčba dostatečnou dávkou má navodit příznivou odpověď během 2-4 týdnů. Nedostaví-li se dostatečná odpověď, je možno dávku zvýšit až na dávku maximální. Nedostaví-li se odpověď během dalších 2-4 týdnů, má být léčba ukončena.

Pacienti s depresí mají být léčeni dostatečnou dobu trvající nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že jsou bez příznaků.

Je doporučeno ukončovat léčbu mirtazapinem postupně, aby se předešlo příznakům z vysazení (viz bod 4.4).

Starší pacienti

Doporučená dávka je stejná jako dávka pro dospělé. U starších pacientů je třeba dávku zvyšovat pod pečlivým dohledem, aby bylo dosaženo uspokojivé a bezpečné odpovědi.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin může být clearance mirtazapinu snížena (clearance kreatininu < 40 ml/min). To je nutno brát v úvahu při předepisování přípravku Mirzaten této skupině pacientů (viz bod 4.4).

Porucha funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater může být clearance mirtazapinu snížena. To je nutno brát v úvahu při předepisování přípravku Mirzaten této skupině pacientů, zejména u těžké poruchy funkce jater, neboť pacienti s těžkou poruchou funkce jater nebyli studováni (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Přípravek Mirzaten nemají užívat dětí a dospívající do 18 let, jelikož ve dvou krátkodobých klinických studiích nebyla jeho účinnost prokázána (viz bod 5.1) a z důvodu obav ohledně bezpečnosti (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Způsob podání

Biologický poločas mirtazapinu je 20-40 hodin, a proto je přípravek Mirzaten vhodný pro podávání jednou denně. Přípravek Mirzaten se má užívat pokud možno v jedné večerní dávce před spaním. Přípravek Mirzaten je možno podávat také ve dvou rozdělených dávkách (jednou ráno a jednou večer, kdy vyšší dávka má být užita večer).

Tablety se mají užívat perorálně, zapít tekutinou a polknout bez rozkousání.

(^*pouze pro sílu 45 mg: Tablety přípravku Mirzaten jsou dostupné ve dvou lékových silách, 30 mg a 45 mg, aby se usnadnilo správné dávkování.)

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Užívání mirtazapinu společně s inhibitory monoaminooxidázy (MAO) (viz bod 4.5).

Pediatrická populace

Přípravek Mirzaten nemá být používán k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je na základě klinické potřeby přesto rozhodnuto o léčbě, pak má být pacient pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu

Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhody související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává, dokud nenastane významná remise. Jelikož zlepšení nemusí nastat během prvních několika nebo více týdnů léčby, mají být pacienti pečlivě sledováni, dokud takové zlepšení nenastane. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stádiích uzdravování zvýšit.

Pacienti s příhodami vztahujícími se k sebevraždě v anamnéze nebo ti, kteří vykazují významný stupeň sebevražedných myšlenek před zahájením léčby, jsou vystaveni vyššímu riziku sebevražedných

představ nebo sebevražedných pokusů, a mají být během léčby pečlivě sledováni. Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých trpících psychickými poruchami prokázala vyšší riziko sebevražedného chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy ve srovnání s placebem.

Pacienti, a zvláště ti se zvýšeným rizikem mají být pečlivě sledováni v průběhu léčby, zejména pak na počátku léčby antidepresivy a následně při změnách dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být poučeni o nutnosti sledovat jakékoliv zhoršení klinického stavu, sebevražedné chování nebo myšlenky a neobvyklé změny v chování a vyhledat lékařskou pomoc okamžitě, jakmile se tyto symptomy objeví.

Vzhledem k riziku sebevraždy by zvláště v počátcích léčby má být vydáno pacientovi, v souladu se správnou péčí o pacienta, pouze malé množství přípravku Mirzaten, aby se snížilo riziko předávkování.

Útlum kostní dřeně

Během léčby mirtazapinem byl zaznamenán útlum kostní dřeně, který se obvykle projevoval granulocytopénií či agranulocytózou. Reverzibilní agranulocytóza byla také ve vzácných případech zaznamenána v průběhu klinických studií s mirtazapinem. V postmarketingovém období byl u mirtazapinu hlášen výskyt agranulocytózy, většinou reverzibilní, ale v některých případech fatální. Většina případů fatální agranulocytózy byla zaznamenána u pacientů starších 65 let. Ošetřující lékař má věnovat pozornost výskytu příznaků jako je horečka, bolest v krku, stomatitida nebo jiné příznaky infekce; při výskytu těchto příznaků je třeba léčbu ukončit a vyšetřit krevní obraz.

Žloutenka

Při výskytu žloutenky je třeba léčbu přerušit.

Stavy vyžadující sledování

Opatrné dávkování, stejně jako pravidelné a pečlivé sledování, je nezbytné u pacientů s:

• epilepsií a organickým mozkovým syndromem; i když klinická zkušenost ukazuje, že epileptické záchvaty jsou při léčbě mirtazapinem, stejně jako u jiných antidepresiv, vzácné. Přípravek Mirzaten má být nasazován s opatrností u pacientů s anamnézou záchvatů. Léčba má být přerušena u pacientů, u kterých se záchvaty objevily, nebo kde došlo ke zvýšení frekvence záchvatů.

• poruchou funkce jater: po jednorázové perorální dávce 15 mg mirtazapinu byla u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater clearance mirtazapinu snížena přibližně o 35 %, v porovnání s osobami s normální jaterní funkcí. Průměrná plazmatická koncentrace mirtazapinu byla zvýšena přibližně o 55 %.

• postižením ledvin: po jednorázové perorální dávce 15 mg mirtazapinu pacientům se středně těžkou (clearance kreatininu < 40 ml/min) a těžkou (clearance kreatininu ≤ 10 ml/min) poruchou funkce ledvin byla clearance kreatininu snížena přibližně o 30 % a 50 % v porovnání s normálními pacienty. Průměrná plazmatická koncentrace mirtazapinu byla zvýšena přibližně o 55 % a 115 %. Nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly mezi pacienty s lehkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) v porovnání s kontrolní skupinou.

• onemocněním srdce, jako např. poruchy převodního systému srdečního, angina pectoris a infarkt myokardu v nedávné době. V tom případě je třeba učinit běžná opatření a pečlivě podávat souběžně užívané léčivé přípravky.

• nízkým krevním tlakem.

• diabetem mellitem: U pacientů s diabetem mohou antidepresiva změnit kontrolu glykemie. Dávka insulinu a/nebo perorálních antidiabetik může vyžadovat úpravu a je doporučováno pečlivé monitorování.

  Stejně jako v případě jiných antidepresiv, je zapotřebí vzít v úvahu následující:

• Při podání antidepresiv pacientům se schizofrenií nebo jinou psychotickou poruchou může dojít ke zhoršení psychotických příznaků; možný je nárůst intenzity paranoidních myšlenek.

• Při léčbě depresivní fáze bipolární poruchy může dojít k přechodu do manické fáze. Pacienti s anamnézou mánie/hypománie mají být pečlivě monitorováni. U pacientů, kteří vstoupí do manické fáze, má být léčba mirtazapinem ukončena.

• Přestože přípravek Mirzaten není návykový, postmarketingová zkušenost ukázala, že náhlé ukončení léčby po dlouhodobém podávání může vést někdy k příznakům z vysazení. Většina příznaků z vysazení je mírná a spontánně mizí. Mezi příznaky z vysazení, které byly nejčastěji hlášeny, patří závrať, neklid, úzkost, bolest hlavy a nauzea. Přestože byly označeny za příznaky z vysazení, má být na paměti, že mohou být příznaky probíhajícího onemocnění. Jak bylo uvedeno v bodě 4.2, je doporučováno vysazovat léčbu mirtazapinem postupně.

• Pozornost má být věnována pacientům s poruchami močení, jako je hypertrofie prostaty, a pacientům s akutním glaukomem s úzkým úhlem a zvýšeným intraokulárním tlakem (přestože je zde malá šance výskytu potíží, protože přípravek Mirzaten má jen velmi slabé anticholinergní účinky).

• Akatizie/psychomotorický neklid: Užívání antidepresiv je spojováno s vývojem akatizie, charakterizované subjektivně nepříjemným nebo úzkostným neklidem a potřebou pohybu, často doprovázenou neschopností vydržet sedět nebo stát v klidu. Toto se často vyskytuje během několika prvních týdnů léčby. U pacientů, u kterých se objeví tyto příznaky, může být zvýšení dávky škodlivé.

• Po uvedení mirtazapinu na trh byly hlášeny případy prodloužení QT intervalu, torsade de pointes, ventrikulární tachykardie a náhlé smrti. Většina těchto hlášení se objevila v souvislosti s předávkováním nebo u pacientů s dalšími rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu, včetně souběžného podávání přípravků prodlužujících QT interval (viz body 4.5 a 4.9). Je třeba opatrnost, pokud je přípravek Mirzaten předepsán pacientům se známým kardiovaskulárním onemocněním nebo prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze a při souběžném užívání jiných léčivých přípravků, o kterých se soudí, že prodlužují QT interval.

  Závažné kožní nežádoucí účinky

  1. souvislosti s léčbou mirtazapinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky, včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), bulózní dermatitidy a erythema multiforme, které mohou být život ohrožující či fatální.

  Pokud se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce, je třeba mirtazapin okamžitě vysadit. Pokud se u pacienta v souvislosti s užíváním mirtazapinu vyskytne některý z těchto nežádoucích účinků, nesmí být léčba mirtazapinem u tohoto pacienta již nikdy znovu zahájena.

  Hyponatremie

  Hyponatremie, pravděpodobně z nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH), byla velmi vzácně hlášena ve spojení s užíváním mirtazapinu. Je nutná opatrnost u rizikových pacientů, jako jsou starší pacienti nebo pacienti souběžně léčeni léčivými přípravky, o nichž je známo, že způsobují hyponatremii.

  Serotoninový syndrom

  Interakce se serotonergními léčivými látkami: serotoninový syndrom se může objevit, pokud jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) podávány v kombinaci s ostatními serotonergními léčivými přípravky (viz bod 4.5). Příznaky serotoninového syndromu mohou být hypertermie, rigidita, myoklonus, autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny mentálního stavu, které zahrnují zmatenost, podrážděnost a extrémní agitovanost s vývojem k deliriu a kómatu. Obezřetnost a důsledné klinické monitorování je potřeba v případě, že jsou tyto léčivé látky kombinovány s mirtazapinem. Pokud se uvedené příznaky objeví, léčba mirtazapinem se má přerušit a má být zahájena podpůrná symptomatická léčba. Z postmarketingové zkušenosti vyplývá, že serotoninový syndrom se jen velmi vzácně objevuje u pacientů, kteří jsou léčeni pouze mirtazapinem (viz bod 4.8).

  Starší pacienti

  Starší pacienti jsou často citlivější, zvláště k nežádoucím účinkům antidepresiv. Během klinických studií s mirtazapinem nebyly u starších pacientů zaznamenány nežádoucí účinky častěji, než u jiných věkových skupin.

  Laktosa

  Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

  Sodík

  Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jednotce dávky, to znamená, že je

  v podstatě „bez sodíku“.

Farmakodynamické interakce

• Mirtazapin se nemá podávat souběžně s inhibitory MAO nebo v průběhu dvou týdnů po skončení terapie inhibitory MAO. Na druhou stranu musí uplynout dva týdny, než pacienti léčeni mirtazapinem mohou být léčeni inhibitory MAO (viz bod 4.3).

• Navíc, shodně jako u SSRI, společné podání spolu s dalšími serotonergními léčivými látkami (L-tryptofan, triptany, buprenorfin, tramadol, linezolid, methylenová modř, SSRI, venlafaxin, lithium a přípravky s třezalkou tečkovanou – Hypericum perforatum) může vést k výskytu nežádoucích účinků spojených se serotoninem (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). V případě, že jsou tyto léčivé látky užívány společně s mirtazapinem, doporučuje se opatrnost a je nutné pečlivé klinické sledování.

• Mirtazapin může zvyšovat sedativní účinky benzodiazepinů a dalších sedativ (zejména antipsychotik, antagonistů antihistaminu H1, opioidů). Při předepisování těchto léčivých přípravků spolu s mirtazapinem je nutná opatrnost.

• Mirtazapin může zvyšovat depresivní účinek alkoholu na centrální nervovou soustavu. Proto je pacientům doporučeno vyhýbat se alkoholickým nápojům, pokud užívají mirtazapin.

• Mirtazapin dávkován po 30 mg jednou denně způsobuje malé, ale statisticky významné zvýšení INR u osob léčených warfarinem. Jelikož nemůže být vyloučeno, že s vyšší dávkou mirtazapinu dochází ke zřetelnějšímu účinku, je vhodné monitorovat INR v případě společné léčby warfarinem a mirtazapinem.

• Při souběžném užívání léčivých přípravků, které prodlužují QT interval (např. některá antipsychotika nebo antibiotika), může být zvýšené riziko prodloužení QT intervalu a/nebo ventrikulárních arytmií (např. torsade de pointes).

  Farmakokinetické interakce

• Karbamazepin a fenytoin, induktory CYP3A4, zvyšují clearance mirtazapinu přibližně dvojnásobně s následným snížením průměrné plazmatické koncentrace mirtazapinu o 60 % resp.

  45 %. Při přidání karbamazepinu nebo jiného induktoru jaterního metabolismu (jako je rifampicin) k léčbě mirtazapinem, může být nutné zvýšit dávku mirtazapinu. Jestliže je léčba těmito léčivými přípravky ukončena, může být nutné snížení dávky mirtazapinu.

• Souběžné podávání vysoce účinného inhibitoru CYP3A4 ketokonazolu zvyšovalo maximální plazmatické hladiny mirtazapinu zhruba o 40 % a AUC (plochu pod křivkou plazmatické koncentrace) mirtazapinu zhruba o 50 %.

• Pokud je cimetidin (slabý inhibitor CYP1A2, CYP2D6 a CYP3A4) podáván spolu s mirtazapinem, může průměrná plazmatická koncentrace mirtazapinu vzrůst více než o 50 %. Při souběžném podávání mirtazapinu s vysoce účinnými inhibitory CYP3A4, inhibitory HIV proteázy, azolovými antimykotiky, erythromycinem, cimetidinem nebo nefazodonem je nutná opatrnost a dávka má být snížena.

• Ve studiích interakce neovlivňovala souběžná léčba mirtazapinem farmakokinetiku souběžně podávaného paroxetinu, amitriptylinu, risperidonu nebo lithia.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Těhotenství

Omezené údaje o podávání mirtazapinu těhotným ženám nenaznačují zvýšené riziko kongenitálních malformací. Studie na zvířatech neprokázaly žádné klinicky významné teratogenní účinky, nicméně byl pozorován rozvoj toxicity (viz bod 5.3).

Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu, může zvýšit riziko vzniku perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Ačkoliv nebyly provedeny studie zkoumající souvislost mezi léčbou mirtazapinem a rizikem vzniku PPHN, nelze vzhledem k podobnému mechanismu účinku (zvýšení koncentrace serotoninu) riziko vzniku PPHN vyloučit.

Je nutná opatrnost, pokud je mirtazapin předepsán těhotným ženám. Pokud je přípravek Mirzaten užíván do porodu nebo krátce před porodem, je doporučeno postnatální sledování novorozence pro možné příznaky z vysazení.

Kojení

Studie na zvířatech a limitovaná data z klinických studií prokázaly, že je mirtazapin vylučován do mateřského mléka jen ve velmi malém množství. Rozhodnutí, zda pokračovat/nepokračovat v kojení nebo pokračovat/nepokračovat v léčbě přípravkem Mirzaten, má být učiněno na podkladě zvážení přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby přípravkem Mirzaten pro ženu.

Fertilita

Neklinické studie reprodukční toxicity na zvířatech neprokázaly žádný vliv na fertilitu.

Přípravek Mirzaten má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Přípravek Mirzaten může zhoršovat soustředění a pozornost (zejména na počátku léčby). Léčení pacienti se mají vyhýbat potenciálně nebezpečným činnostem vyžadujícím pozornost a náležitou koncentraci, jako je řízení motorových vozidel nebo obsluha strojů, kdykoli tyto účinky pociťují.

Pacienti s depresí mají řadu příznaků souvisejících se samotnou chorobou. Proto je někdy obtížné určit, které symptomy jsou výsledkem této choroby samotné a které vyplývají z léčby přípravkem Mirzaten.

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky v randomizovaných placebem kontrolovaných studiích vyskytující se u více než 5 % pacientů léčených mirtazapinem (viz níže) jsou ospalost, sedace, sucho v ústech, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšení chuti k jídlu, závrať a únava.

V souvislosti s léčbou mirtazapinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky, včetně Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), bulózní dermatitidy a erythema multiforme (viz bod 4.4).

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Všechny randomizované placebem kontrolované studie (včetně indikací jiných než depresivní porucha) byly zhodnoceny na nežádoucí účinky mirtazapinu. Meta-analýza zahrnovala 20 studií, s plánovanou délkou léčby do 12 týdnů, zahrnující 1501 pacientů (134 pacient-roků, „person years“) užívajících dávky mirtazapinu do 60 mg a 850 pacientů (79 pacient-roků, „person years“) užívajících placebo.

Rozšířené fáze těchto studií byly vyloučeny pro zachování komparability s léčbou placebem.

Tabulka 1 ukazuje kategorizaci výskytu nežádoucích účinků, které se vyskytly v klinických studiích statisticky významně častěji během léčby mirtazapinem, oproti placebu a doplněné o nežádoucí účinky ze spontánního hlášení. Frekvence nežádoucích účinků ze spontánního hlášení, je založeno na hlášení

těchto účinků během klinických studií. Frekvence nežádoucích účinků ze spontánního hlášení, které nebyly pozorovány v randomizovaných placem kontrolovaných pacientských studiích s mirtazapinem, byly klasifikovány jako „není známo“.

Tabulka 1: Nežádoucí účinky mirtazapinu

• Útlum kostní dřeně (granulocytopénie, agranulocytóza, aplastická anémie, trombocytopénie)

• Eozinofilie

• Nárůst tělesné hmotnosti¹

• Zvýšená

• Zmatenost

• Úzkost^2,5

• Noční

• Mánie

• Halucinace

• Sebevražedné představy⁶

• Sebevražedné

• Somnambulismus

• Ospalost^1,4

• Sedace ^1,4

• Bolest hlavy²

• Letargie¹

• Závrať

• Třes

• Amnézie⁷

• Parestézie²

• Pocit

• Synkopa

• Křeče (poranění)

• Serotoninový syndrom

• Orální parestézie

• Dysartrie

• Nauzea³

• Průjem²

• Zvracení²

• Zácpa¹

• Otok v ústech

• Zvýšená tvorba slin

• Stevensův-

• Bulózní

• Erythema

• Toxická

• Léková reakce s eozinofilií a systémovými

• Artralgie

• Myalgie

• Bolest zad¹

• Periferní otok¹

• Únava

• Generalizovaný edém

• Lokalizovaný edém

1 V klinických studiích se tyto účinky vyskytly statisticky významně častěji při léčbě mirtazapinem než

u placeba.

2 V klinických studiích se tyto účinky vyskytly častěji během léčby placebem než mirtazapinem, nicméně ne statisticky významně častěji.

3 V klinických studiích se tyto účinky vyskytly statisticky významně častěji během léčby placebem než mirtazapinem.

4 Redukce dávky obecně nevede k nižší ospalosti/sedaci, ale může ohrozit účinnost antidepresiva.

5 Obecně se při léčbě antidepresivy mohou rozvinout nebo zhoršit úzkost a nespavost (což můžou být známky deprese). Během léčby mirtazapinem byl hlášen rozvoj nebo zhoršení úzkosti a nespavosti.

6 Případy sebevražedných představ a sebevražedného chování byly hlášeny během léčby mirtazapinem nebo časně po ukončení léčby (viz bod 4.4).

7 Ve většině případů se pacienti zotavili po vysazení léčivého přípravku.

V laboratorním hodnocení klinických studií bylo pozorováno přechodné zvýšení transamináz a gamma-glutamyltransferázy (asociované nežádoucí účinky však nebyly hlášeny statisticky významně častěji při léčbě mirtazapinem, než ve skupině s placebem).

Pediatrická populace

Následující nežádoucí účinky byly často pozorovány v klinických studiích u dětí: přírůstek tělesné hmotnosti, kopřivka a hypertriglyceridemie (viz také bod 5.1).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Symptomy

Současné zkušenosti týkající se předávkování mirtazapinem samotným ukazují, že symptomy jsou obvykle mírné. Byl zaznamenán útlum centrální nervové soustavy s desorientací a prodlouženým sedací, spolu s tachykardií a mírnou hypertenzí či hypotenzí. Avšak je zde možnost závažnějších následků (včetně úmrtí) při dávkách mnohem vyšších, než je terapeutická dávka, zejména při kombinovaných případech předávkování. V těchto případech bylo také hlášeno prodloužení intervalu QT a torsade de pointes.

Léčba

Pacienti s předávkováním mají pro udržení vitálních funkcí dostat příslušnou symptomatickou a podpůrnou léčbu. Má být sledováno EKG. Doporučuje se zvážit podání živočišného uhlí nebo výplach žaludku.

Pediatrická populace

V případě předávkování u pediatrické populace má být dodržena stejná opatření jako v případě předávkování dospělých.