OXYCONTIN 20MG Tableta s prodlouženým uvolňováním

OxyContin je indikován u dospělých a dospívajících (od 12 let) k léčbě silné bolesti, kterou lze

přiměřeně zvládat pouze pomocí opioidních analgetik.

Dávkování

Dospělí a dospívající od 12 let:

Tablety přípravku OxyContin se užívají ve 12hodinových intervalech.

Dávka má být přizpůsobena intenzitě bolesti a pacientově individuální vnímavosti. Správná dávka pro konkrétního pacienta je nejnižší dávka, která dostatečně potlačuje bolest s žádnými nebo

tolerovatelnými nežádoucími účinky.

Vyšší stupeň bolesti vyžaduje zvýšené dávkování tablet přípravku OxyContin. Pro dosažení útlumu bolesti můžeme využít síly 10, 20, 40 a 80 mg, buď jednotlivě, nebo jejich vzájemné kombinace.

Pokud se kromě tablet s prodlouženým uvolňováním použije jako záchranná medikace léková forma opioidu s okamžitým uvolňováním, potřeba více než dvou „záchran“ denně může být známkou toho, že dávka s prodlouženým uvolňováním vyžaduje titraci směrem nahoru.

Dávky se mají zvyšovat maximálně o 25 % - 50 % jedenkrát denně. Zvýšená potřeba dávek více než dvakrát denně signalizuje, že by se jednotlivé dávky tablet přípravku OxyContin měly zvýšit.

Obvyklá počáteční dávka je 10 mg 2krát denně ve 12hodinových intervalech. Toto dávkování je určeno pro pacienty, kteří dosud neužívali opioidy nebo pro pacienty se silnou bolestí, kterou nelze

zvládnout slabšími opioidy. Pokud toto dávkování nezmírní dostatečně bolest, je třeba dávku opatrně zvyšovat. Podle potřeby pacienta se má zvýšit pouze jedna dávka, a to buď ranní nebo večerní.

U některých pacientů může být přínosná počáteční dávka 5 mg, aby se minimalizoval výskyt

nežádoucích účinků. V tomto případě je třeba užít přípravek jiného držitele rozhodnutí o registraci.

U pacientů, užívajících před terapií přípravkem OxyContin morfin p.o., má být jejich denní dávka založena na následujícím poměru: 10 mg oxykodonu užitých p.o. je ekvivalentní 20 mg morfinu užitých p.o. Je však třeba zdůraznit, že se jedná pouze o základní vodítko pro dávkování tablet

přípravku OxyContin. Variabilní odpověď pacientů na léčbu vyžaduje, aby každý z nich byl šetrně nastaven na optimální dávkování.

Prázdnou matrici tablet s prodlouženým uvolňováním je možné vidět ve stolici; toto zjištění však nemá žádný klinický význam.

Starší pacienti

Kontrolní farmakologické studie u starších pacientů (věk nad 65 let) prokázaly, že clearance oxykodonu je v porovnání s mladšími dospělými pacienty pouze mírně snížená. Nebyly pozorovány žádné rozdíly ve výskytu nežádoucích účinků v závislosti na věku. Z tohoto důvodu se doporučuje u starších pacientů stejné dávkování ve 12hodinových intervalech jako u mladších dospělých

pacientů.

Pacienti s poruchami funkce ledvin a jater

Na rozdíl od morfinových přípravků nedochází při podávání tablet přípravku OxyContin

k významnému zvýšení hladiny aktivních metabolitů. Nicméně koncentrace oxykodonu v plazmě může být u těchto pacientů zvýšená v porovnání s pacienty, kteří mají normální funkce ledvin a jater, proto má být počáteční dávkování u těchto pacientů velmi opatrné. Doporučuje se snížit počáteční dávku pro dospělé o 50 % (např. celková denní dávka 10 mg perorálně u pacientů dosud neléčených opioidy) a dávka má být titrována u každého pacienta s ohledem na adekvátní potlačení bolesti

v závislosti na klinickém stavu.

Pediatrická populace

Děti do 12 let

Bezpečnost a účinnost oxykodonu u dětí do 12 let nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Perorální podání.

Tablety OxyContin se musí užívat vcelku a nesmí se kousat. Cíle léčby a ukončení léčby

Před zahájením léčby přípravkem OxyContin má být s pacientem v souladu s metodickými pokyny pro léčbu bolesti dohodnuta strategie léčby včetně délky léčby a cílů léčby a plán ukončení léčby. Během léčby má být lékař v častém kontaktu s pacientem, aby mohl vyhodnotit potřebu další léčby, zvážit její ukončení a v případě potřeby upravit dávkování. Když pacient již léčbu oxykodonem

nepotřebuje, může být prospěšné snižovat dávku postupně, aby se předešlo příznakům z vysazení.

Není-li dosaženo dostatečné kontroly bolesti, má se zvážit možnost hyperalgezie, tolerance a progrese

primárního onemocnění (viz bod 4.4). Délka léčby

Oxykodon se nemá podávat déle, než je nezbytné. Viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití týkající se potřeby pečlivého sledování rozvoje závislosti a zneužívání.

• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• závažná chronická obstrukční plicní nemoc

• cor pulmonale

• závažné bronchiální astma

• závažná respirační deprese s hypoxií a/nebo hyperkapnií

• paralytický ileus

Oxykodon musí být podáván s opatrností u starších a oslabených pacientů a u pacientů:

• s těžkou poruchou respirační funkce

• se spánkovou apnoí

• užívajících benzodiazepiny a jiné léky tlumící CNS (viz níže a bod 4.5)

• užívajících inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, viz níže a bod 4.5)

• s tolerancí, fyzickou závislostí a abstinenčními příznaky (viz níže)

• s psychickou závislostí, zneužíváním a anamnézou zneužívání návykových látek (viz níže)

• s poraněním hlavy, intrakraniální lézí nebo zvýšeným intrakraniálním tlakem, sníženou úrovní ^{vědomí nejasného původu}Chyba! Záložka není definována.

• s hypotenzí

• s hypovolémií

• s pankreatitidou

• s onemocněním žlučových cest

• s poruchou funkce jater

• s poruchou funkce ledvin

• s myxedémem

• s hypotyreózou

• s Addisonovou chorobou

• s adrenokortikální nedostatečností,

• se zánětlivým střevním onemocněním

• s hypertrofií prostaty

• s toxickou psychózou

• s deliriem tremens

• se zácpou

  Poruchy jater a žlučových cest

  Oxykodon může způsobit dysfunkci a spazmus Oddiho svěrače, a tím zvýšit riziko příznaků

  postihujících žlučové cesty a pankreatitidy. Proto se musí oxykodon podávat s opatrností pacientům s pankreatitidou a onemocněním žlučových cest.

  Přípravek patří do skupiny návykových látek s možným rizikem vzniku lékové závislosti a jeho používání se řídí podle zákona o návykových látkách.

  Poruchy dýchání ve spánku

  Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání ve spánku včetně centrální spánkové apnoe (CSA) a hypoxemie ve spánku. Používání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce. U pacientů, u kterých se vyskytne CSA, zvažte snížení celkové dávky opioidů.

  Riziko plynoucí se současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky Současné užívání přípravku OxyContin a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné

  předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.

  V případě rozhodnutí předepsat přípravek OxyContin současně se sedativy, je nutné předepsat nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.

  Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.

  V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech věděli (viz bod 4.5).

  Inhibitory MAO

  Oxykodon má být podáván s opatrností u pacientů užívajících inhibitory monoaminooxidázy (IMAO)

  nebo v průběhu 14 dnů od jejich vysazení.

  Porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)

  Při opakovaném podávání opioidů, jako je oxykodon, se může vyvinout tolerance a fyzická a/nebo psychická závislost.

  Opakované užívání přípravku OxyContin může vést k poruše z užívání opioidů (opioid use disorder,

  OUD). Vyšší dávkování a delší léčba opioidy mohou zvýšit riziko vývoje OUD. Zneužívání nebo

  úmyslné nesprávné použití přípravku OxyContin může vést k předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou (rodiče nebo sourozenci) zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z užívání alkoholu), u současných uživatelů tabáku nebo

  u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví v osobní anamnéze (např. deprese, úzkost a poruchy osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.

  Před zahájením léčby přípravkem OxyContin i během ní je třeba s pacientem dohodnout cíle léčby

  a plán jejího ukončení (viz bod 4.2). Před léčbou i během ní má být pacient také informován o rizicích a známkách OUD. Pokud se tyto známky objeví, musí být pacienti poučeni, aby kontaktovali svého

  lékaře.

  Pacienti budou vyžadovat sledování zaměřené na známky chování vedoucí k vyhledávání léku (např. příliš časté žádosti o doplnění). To se týká i kontroly souběžně podávaných opioidů a psychoaktivních léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD se má zvážit konzultace se specialistou na léčbu závislostí.

  Lze očekávat, že zneužití perorálních lékových forem na parenterální podání povede k závažným nežádoucím účinkům, které mohou být fatální.

  Abstinenční příznaky

  Abstinenční příznaky se mohou vyskytnout při okamžitém přerušení terapie. Pokud již léčba přípravkem OxyContin není nutná, je žádoucí snižovat denní dávky postupně, aby se zabránilo abstinenčním příznakům. Abstinenční příznaky mohou zahrnovat zívání, mydriázu, slzení, rhinoreu, třes, hyperhidrózu, úzkost, neklid, křeče a nespavost.

  Opioidy nejsou léčbou první volby u chronické nemaligní bolesti, ani nejsou doporučovány jako

  jediná léčba. Opioidy mají být používány jako součást komplexního léčebného programu zahrnujícího jiné léky a léčebné modality. Pacienti s chronickou nemaligní bolestí mají být vyšetřeni a sledováni

  z hlediska závislosti a zneužívání návykových látek.

  Tablety s prodlouženým uvolňováním se musí polykat celé, nesmí se lámat, kousat ani drtit. Podání

  rozlomené, rozkousané nebo rozdrcené tablety oxykodonu s prodlouženým uvolňováním vede

  k rychlému uvolnění a vstřebání potenciálně fatální dávky oxykodonu (viz bod 4.9).

  Souběžné užívání alkoholu a přípravku OxyContin může zvýšit nežádoucí účinky přípravku; je třeba se vyvarovat jejich souběžného užívání.

  Přípravek OxyContin se nedoporučuje pro předoperační použití ani pro pooperační použití v průběhu prvních 12-24 hodin.

  Podobně jako u jiných opioidních přípravků má být přípravek OxyContin užíván se zvýšenou

  opatrností u stavů po břišních operacích, protože přípravek může výrazným způsobem ovlivnit střevní motilitu, a nemá být užíván, dokud se lékař neubezpečí o normální funkci střevního traktu.

  Opioidy, jako například oxykodon, mohou ovlivnit hypotalamo-hypofýzo-adrenokortikální nebo - gonádovou osu. Některé změny mohou zahrnovat zvýšení sérového prolaktinu a snížení plazmatické hladiny kortizolu a testosteronu. Klinické příznaky mohou vyplývat z těchto hormonálních změn.

  Při podávání vysokých dávek přípravku OxyContin se může vyskytnout hyperalgezie bez odezvy na

  další zvýšení dávky. V tomto případě je třeba snížit dávku nebo změnit opioid. Přípravek OxyContin obsahuje laktózu.

  Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4).

Mezi léky, které tlumí CNS, patří mimo jiné: další opioidy, gabapentinoidy (např. pregabalin),

anxiolytika, hypnotika a sedativa (včetně benzodiazepinů), antipsychotika, antidepresiva, fenothiaziny

a alkohol.

Současné podávání oxykodonu a anticholinergik nebo léků s anticholinergní aktivitou (například tricyklická antidepresiva, antihistaminika, antipsychotika, myorelaxancia, antiparkinsonika) může vést ke zvýšení anticholinergních nežádoucích účinků. Inhibitory MAO jsou známy svou interakcí

s narkotickými analgetiky vedoucí k excitaci CNS nebo depresi s hyper- nebo hypotenzní krizí (viz bod 4.4). Oxykodon má být používán s opatrností u pacientů užívajících inhibitory MAO, nebo u těch, kteří užívali inhibitory MAO v průběhu posledních dvou týdnů (viz bod 4.4).

Současné podávání oxykodonu s látkami ovlivňujícími serotonin, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo inhibitory zpětného vychytávání serotoninu

a norepinefrinu (SNRI), může způsobit serotoninovou toxicitu. Příznaky serotoninové toxicity mohou zahrnovat změny v psychickém stavu (např. agitovanost, halucinace, kóma), nestabilitu autonomního nervového systému (např. tachykardie, nestálý tlak krve, hypertermie), neuromuskulární abnormality (např. hyperreflexie, ztráta koordinace, ztuhlost) a/nebo gastrointestinální příznaky (např. nauzea, zvracení, průjem). U pacientů užívajících tato léčiva je třeba používat oxykodon s opatrností a může být nutné snížení dávky.

Oxycodon je primárně metabolizován přes CYP3A4 izomery a částečně přes CYP2D6 izomery. Aktivita těchto metabolitů může být inhibována nebo indukována podáním různých léčiv nebo potravinových doplňků. Může být proto nutné upravit dávky oxykodonu.

Inhibitory CYP3A4 jako makrolidová antibiotika (např. klarithromycin, erythromycin, telithromycin), azolová antimykotika (např. ketokonazol, vorikonazol, itrakonazol, posakonazol), inhibitory proteáz (např. boceprevir, ritonavir, indinavir, nelfinavir, sachinavir), cimetidin a grepfruitová šťáva mohou způsobit snížení clearance oxykodonu, což může vést ke zvýšení koncentrací oxykodonu v plazmě.

Některé konkrétní příklady jsou uvedeny níže:

• itrakonazol, silný inhibitor CYP3A4 v dávce 200 mg perorálně po dobu pěti dnů zvýšil AUC perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 2,4krát vyšší (v rozmezí 1,5-3,4).

• vorikonazol, inhibitor CYP3A4 v dávce 200 mg dvakrát denně po dobu čtyř dnů (400 mg podáno v prvních dvou dávkách), zvýšil AUC perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 3,6krát vyšší (v rozmezí 2,7-5,6).

• telithromycin, inhibitor CYP3A4 v dávce 800 mg perorálně po dobu čtyř dnů, zvýšil AUC

  perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 1,8krát vyšší (v rozmezí 1,3-2,3).

• grapefruitový džus, inhibitor CYP3A4 v dávce 200 ml třikrát denně po dobu pěti dnů, zvýšil AUC perorálního oxykodonu. V průměru byla AUC přibližně 1,7krát vyšší (v rozmezí 1,1-2,1).

  CYP3A4 induktory, jako je rifampicin, karbamazepin, fenytoin a třezalka tečkovaná, mohou indukovat metabolismus oxykodonu a způsobit zvýšenou clearance oxykodonu vedoucí ke snížení plazmatických koncentrací oxykodonu. Může být nezbytné upravit dávku oxykodonu.

  Některé konkrétní příklady jsou uvedeny níže:

• třezalka tečkovaná, induktor CYP3A4 v dávce 300 mg třikrát denně po dobu patnácti dní,

  snížila AUC perorálního oxykodonu. V průměru bylo AUC přibližně o 50 % nižší (v rozmezí

  37-57 %).

• rifampicin, induktor CYP3A4, v dávce 600 mg jednou denně po dobu sedmi dnů, snížil AUC perorálního oxykodonu. V průměru bylo AUC přibližně o 86 % nižší.

Léky, které inhibují aktivitu CYP2D6, např. paroxetin a chinidin, mohou způsobit sníženou clearance oxykodonu, která může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací oxykodonu.

Použití tohoto léčivého přípravku je třeba se vyhnout v maximální možné míře u těhotných nebo

kojících žen.

Těhotenství

K dispozici jsou pouze omezené údaje o podávání oxykodonu těhotným ženám. Dlouhodobé

používání oxykodonu během těhotenství může způsobit syndrom z vysazení léku u novorozenců.

Kojení

Oxykodon proniká placentou a přechází do mateřského mléka. Oxykodon může u kojence způsobit útlum dýchání. Z tohoto důvodu nemá být OxyContin podáván kojícím matkám.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné údaje o účincích oxykodonu na fertilitu člověka. U potkanů nebyl při léčbě oxykodonen pozorován žádný účinek na fertilitu samců nebo samic (viz bod 5.3).

Oxycontin může zhoršit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. To platí zejména na počátku léčby, po zvýšení dávky nebo změně přípravku. Pacienti, u nichž je konkrétní dávka stabilizována, nemusí být nutně omezováni. Proto se pacienti musí vždy poradit se svým lékařem, zda mohou řídit vozidlo nebo obsluhovat stroje.

Nežádoucí účinky uvedené níže jsou klasifikovány podle orgánových systémů v závislosti na jejich frekvenci výskytu. Pro klasifikaci frekvence nežádoucích účinků se používá následující stupnice:

Poruchy imunitního systému

Méně časté: Hypersenzitivita

Není známo: Anafylaktická reakce, anafylaktoidní reakce

Poruchy metabolismu a výživy Časté: Snížená chuť k jídlu Méně časté: Dehydratace

Psychiatrické poruchy

Časté: Úzkost, zmatenost, deprese, insomnie, nervozita, abnormální myšlení

Méně časté: Agitovanost, citová labilita, euforie, halucinace, snížené libido, drogová závislost

(viz bod 4.4)

Není známo: Agresivita

Poruchy nervového systému

Velmi časté: Závratě, bolest hlavy, ospalost

Časté: Třes, letargie

Méně časté: Amnézie, křeče, zvýšené svalové napětí, hypestezie, mimovolní svalové kontrakce,

porucha řeči, synkopa, parestezie, změna chuti Není známo: Hyperalgesie, syndrom spánkové apnoe

Poruchy oka

Méně časté: Poruchy zraku, mióza

Poruchy ucha a labyrintu

Méně časté: Vertigo

Srdeční poruchy

Méně časté: Palpitace (v souvislosti s abstinenčním syndromem)

Cévní poruchy

Méně časté Vazodilatace

Vzácné: Hypotenze, ortostatická hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté: Dušnost

Méně časté: Respirační deprese

Není známo: Syndrom centrální spánkové apnoe

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: Zácpa, nauzea, zvracení

Časté: Bolest břicha, průjem, sucho v ústech, dyspepsie

Méně časté: Dysfagie, plynatost, říhání, ileus

Není známo: Zubní kaz

Poruchy jater a žlučových cest

Méně časté: Zvýšení hodnot jaterních enzymů

Není známo: Cholestáza, žlučová kolika, dysfunkce Oddiho svěrače

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté: Svědění

Časté: Kožní reakce (vyrážka), hyperhidróza Méně časté: Suchá kůže

Vzácné: Urtikarie

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté: Retence moči

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Méně časté: Erektilní dysfunkce, hypogonadismus

Není známo: Amenorea

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté: Astenie, únava

Méně časté: Zimnice, abstinenční syndrom, celkový pocit nemoci (malátnost), edém, periferní edém, léková tolerance, žízeň

Není známo: Syndrom z vysazení léku u novorozenců

Závislost

Opakované používání přípravku OxyContin a to i v terapeutických dávkách, může vést k závislosti. Riziko závislosti se u jednotlivých pacientů může lišit podle rizikových faktorů, dávkování a délky léčby opioidy (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Frekvence, typ a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících (12 až 18 let) se zdají podobné jako

u dospělých (viz bod 5.1).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

V případě akutního předávkování se mohou vyskytnout následující symptomy: respirační deprese, ospalost progredující do strnulosti nebo kómatu, hypotonie, mióza a hypotenze. V závažných

případech může nastat porucha krevního oběhu, strnulost, kóma, bradykardie a nekardiogenní plicní edém a smrt.

Při předávkování oxykodonem byla pozorována toxická leukoencefalopatie.

Předávkování lze léčit podáním čistých opioidních antagonistů (např. naloxonu 0,4-2 mg

intravenózně). V případě potřeby lze podání opakovat v intervalech 2-3 minut nebo podat infúzi 2 mg v 500 ml 0,9% roztoku chloridu sodného nebo 5% roztoku glukózy (0,004 mg/ml naloxonu). Infuze má být podávána rychlostí odpovídající předchozím podávaným dávkám tablet a má být přizpůsobena reakci pacienta.

Je třeba zvážit výplach žaludku.

Je třeba zabezpečit volné dýchací cesty. V případě oběhového šoku při předávkování je třeba provést podpůrná opatření (včetně řízené ventilace, podávání kyslíku, vazopresorů a infuzí tekutin). Srdeční zástava nebo arytmie vyžadují srdeční masáž nebo defibrilaci. V případě potřeby je třeba použít

umělou plicní ventilaci. Je nutno udržovat metabolismus tekutin a elektrolytů.