MITOMYCIN MEDAC 1MG/ML Prášek pro injekční/infuzní nebo intravezikální roztok

Intravenózní podání

Mitomycin se používá k paliativní protinádorové terapii.

Intravenózní použití mitomycinu je indikováno jako monochemoterapie nebo v kombinované cytostatické chemoterapii u dospělých s:

• pokročilým kolorektálním karcinomem

• pokročilým karcinomem žaludku

• pokročilým a/nebo metastazujícím karcinomem prsu

• pokročilým ezofageálním karcinomem

• pokročilým karcinomem děložního hrdla

• nemalobuněčným bronchiálním karcinomem

• pokročilým karcinomem pankreatu

• pokročilými nádory hlavy a krku Intravezikální podání

  Mitomycin je indikován k intravezikálnímu podání k prevenci relapsu u dospělých s povrchovým karcinomem močového měchýře po transuretrální resekci.

Dávkování

Mitomycin má být podáván pouze lékaři se zkušenostmi s touto léčbou v případě přísné indikace a v případě intravenózního podání za stálého sledování hematologických parametrů.

Intravenózní podání

Je nezbytné injekci podávat intravenózně. V případě perivaskulární injekce léčivého přípravku dochází v postižené oblasti k rozsáhlé nekróze.

Pokud není předepsáno jinak, dávkování mitomycinu je následující:

Při cytostatické monochemoterapii je mitomycin obvykle podáván intravenózně jako bolusová injekce.

Doporučené dávky jsou 10 – 20 mg/m² plochy povrchu těla každých 6 – 8 týdnů, 8 – 12 mg/m² plochy povrchu těla každé 3 – 4 týdny nebo 5 – 10 mg/m² plochy povrchu těla každých 3 – 6 týdnů,

v závislosti na používaném léčebném schématu.

Při kombinované terapii je dávka značně nižší. Vzhledem k riziku aditivní myelotoxicity nesmí být ověřené léčebné protokoly bez zvláštního důvodu měněny.

Intravezikální podání

Existuje mnoho režimů intravezikálního podání mitomycinu, které se liší používanou dávkou mitomycinu, frekvencí instilace a délkou léčby.

Pokud není určeno jinak, podává se dávka 40 mg mitomycinu instilovaná do močového měchýře jednou týdně. Lze také používat režimy s instilacemi každé 2 týdny, každý měsíc nebo každé

3 měsíce.

O optimálním režimu, frekvenci a délce léčby by měl rozhodnout odborný lékař individuálně u každého pacienta.

Zvláštní populace

Dávka musí být snížena u pacientů, kteří podstoupili rozsáhlou předchozí cytostatickou léčbu,

v případě myelosuprese nebo u starších pacientů (platí pouze pro intravenózní podání mitomycinu).

Starší pacienti

O použití mitomycinu u pacientů ≥ 65 let nejsou dostupné dostatečné údaje z klinických studií.

Porucha funkce ledvin nebo jater

Tento léčivý přípravek má být používán s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Mitomycin medac u dětí nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Mitomycin je určen pouze k injekci nebo infúzi do krevní cévy (intravenózní podání) nebo

k intravezikální instilaci po rozpuštění. Částečné použití je možné (platí pouze pro intravenózní podání mitomycinu).

Intravenózní podání

Opatření, která je nutno učinit před zacházením s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním

• Mitomycin medac se nesmí používat ve smíšených injekcích.

• Jiné injekční roztoky nebo infuzní roztoky musí být podávány samostatně.

• Je nezbytné injekci podávat intravenózně.

Intravezikální podání

Doporučuje se používat tento léčivý přípravek při jeho optimálním pH (močové pH > 6) a udržovat koncentraci mitomycinu snížením příjmu tekutin před, během a po instilaci. Před instilací musí být močový měchýř vyprázdněn. Mitomycin se aplikuje do močového měchýře pomocí katétru a při

nízkém tlaku. Délka individuální instilace má být 1–2 hodiny. Během tohoto období má mít roztok dostatečný kontakt s celým slizničním povrchem močového měchýře. Proto je třeba pacienta co

nejvíce mobilizovat. Po 2 hodinách má pacient vymočit instilovaný roztok, nejlépe v poloze vsedě. Návod k rekonstituci a naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

• Kojení

Systémová terapie

Pancytopenie, izolovaná leukopenie nebo trombocytopenie, hemoragická diatéza a akutní infekce jsou absolutní kontraindikace.

Restrikční nebo obstrukční poruchy plicní ventilace, porucha funkce ledvin, porucha funkce jater

a/nebo celkově špatný zdravotní stav jsou relativní kontraindikace. Časová souvislost s radioterapií nebo jinými cytostatiky může být další kontraindikací.

Intravezikální terapie

Perforace stěny močového měchýře, cystitida

Extravazace po systémovém podání

Je nezbytné, aby byla injekce podána intravenózně. Pokud je léčivý přípravek podán perivazálně, nastává rozsáhlá nekróza v postižené oblasti. Pro zabránění nekróze platí následující doporučení:

• Vždy podávejte injekci do velkých žil na pažích.

• Nepodávejte injekci přímo intravenózně, ale spíše do linky v rámci zabezpečené a dobře fungující infuze.

• Před odstraněním kanyly po podání do centrální žíly ji propláchněte po dobu několika minut pomocí infuze, aby se uvolnil veškerý zbývající mitomycin.

  Pokud dojde k extravazaci, doporučuje se okamžité lokální použití dimethylsulfoxidu (DMSO 99%), opakované každých 4–8 hodin, a také použití suchých, studených obkladů. V počáteční fázi (do

  72 hodin) je třeba se poradit s (plastickým) chirurgem. Systémová injekce 200 mg vitaminu B6 může mít určitý přínos při podpoře opětovného růstu poškozených tkání.

  Extravazace po intravezikálním podání

  Příznaky extravazace po intravezikálním podání mitomycinu se mohou objevit hned po aplikaci nebo o několik týdnů či měsíců později. Nemusí být jasné, zda k extravazaci došlo v důsledku

  nepozorované perforace, ztenčené muscularis propria nebo zda nebyl léčivý přípravek podán správně.

  První příznaky se projevují jako pánevní nebo břišní bolest, která je refrakterní vůči jednoduché analgezii. Ve většině případů byla jako důsledek extravazace pozorována nekróza (tukové) tkáně

  v okolní oblasti. Hlášena byla rovněž perforace močového měchýře nebo rozvoj píštěle a/nebo abscesu (viz bod 4.8).

  Lékaři proto mají zvážit možnost extravazace, pokud si pacient stěžuje na bolest pánve nebo břicha, aby se předešlo závažným následkům.

  Obecné zásady hygieny pro pacienta po instilaci

  Po močení se doporučuje umýt si ruce a oblast genitálií. To platí zejména pro první močení po podání mitomycinu. Mitomycin je mutagenní a potenciálně kancerogenní látka pro člověka. Je třeba zabránit styku s kůží a sliznicemi.

  Pokud se vyskytne cystitida, má být podána symptomatická léčba lokálními antiflogistiky a

  analgetiky. Ve většině případů lze v léčbě mitomycinem pokračovat, v případě potřeby ve snížené dávce. Byly hlášeny ojedinělé případy alergické (eozinofilní) cystitidy, které vyžadovaly přerušení terapie (viz bod 4.8).

  Starší pacienti

  U starších pacientů se často vyskytuje snížení fyziologických funkcí a útlum kostní dřeně, což může být déletrvající, proto je u této skupiny pacientů nutno mitomycin podávat se zvláštní opatrností a za pečlivého sledování pacientova stavu.

  Toxicita pro kostní dřeň

  Vzhledem k toxickým účinkům mitomycinu na kostní dřeň se musí jiné modality myelotoxické terapie (zejména jiná cytostatika, ozařování) podávat se zvláštní opatrností, aby se minimalizovalo riziko

  aditivní myelosuprese.

  Dlouhodobá terapie může vést ke kumulativní toxicitě na kostní dřeň. Útlum kostní dřeně se může projevit pouze až s odstupem, v nejvyšší míře se projevuje po 4 – 6 týdnech, akumuluje se po

  prodlouženém používání, a proto často vyžaduje individuální úpravu dávky.

  U pacientů současně léčených intravenózně mitomycinem a jinými cytostatiky byl hlášen výskyt akutní leukémie (v některých případech po preleukemické fázi) a myelodysplastického syndromu.

  V případě výskytu plicních příznaků, které nelze připsat základnímu onemocnění, je nutno léčbu okamžitě zastavit. Plicní toxicitu lze dobře léčit steroidy.

  Léčba má být také okamžitě zastavena, pokud jsou přítomny příznaky hemolýzy nebo známky renální dysfunkce (nefrotoxicita). Výskyt hemolyticko-uremického syndromu (HUS: ireverzibilní renální

  selhání, mikroangiopatická hemolytická anémie [syndrom MAHA] a trombocytopenie) je často fatální.

  Při intravenózních dávkách > 30 mg mitomycinu/m² tělesného povrchu byla pozorována mikroangiopatická hemolytická anémie. Doporučuje se pečlivé sledování renálních funkcí. Dosud nebyly po intravezikálním podání mitomycinu pozorovány žádné případy MAHA.

  Nové nálezy naznačují, že k odstranění imunitních komplexů, které podle všeho hrají významnou roli v nástupu příznaků, může být vhodný terapeutický pokus za použití imunoadsorpce s kolonami

  obsahujícími stafylokokový protein A.

  Doporučené kontroly a bezpečnostní opatření v případě intravenózního podání:

  Před zahájením léčby

  • Úplný krevní obraz

  • Vyšetření funkce plic, existuje-li podezření na existující plicní dysfunkci

  • Vyšetření funkce ledvin za účelem vyloučit renální insuficienci

  • Vyšetření funkce jater za účelem vyloučit jaterní insuficienci

    Během léčby

  • Pravidelné sledování krevního obrazu

  • Pečlivé sledování funkce ledvin

Možná interakce při systémové terapii

Jsou možné myelotoxické interakce s jinými léčebnými modalitami toxickými pro kostní dřeň (zejména s jinými cytotoxickými léčivými přípravky, ozařováním).

Kombinace s vinka alkaloidy nebo bleomycinem může zvýšit plicní toxicitu.

U pacientů dostávajících současnou léčbu intravenózním mitomycinem a fluoruracilem nebo tamoxifenem bylo hlášeno zvýšené riziko hemolyticko-uremického syndromu.

V pokusech na zvířatech vedlo podávání pyridoxin-hydrochloridu (vitamínu B6) ke ztrátě účinku mitomycinu.

Ve spojení s léčbou mitomycinem se nemají podávat žádné injekce živých vakcín, protože by to mohlo vést ke zvýšenému riziku infekce živou vakcínou.

Mitomycin může zvýšit kardiotoxicitu doxorubicinu.

Těhotenství

Mitomycin je genotoxický a může mít nepříznivý vliv na vývoj embrya (viz bod 5.3). Přípravek Mitomycin medac se během těhotenství nemá podávat. Pokud je léčba těhotné pacientky vitálně

indikována, mělo by být poskytnuto lékařské poradenství týkající se rizika škodlivých účinků na dítě spojených s léčbou.

Kojení

Mitomycin se vylučuje do lidského mateřského mléka. Vzhledem k jeho prokázaným mutagenním, teratogenním a kancerogenním účinkům musí být kojení během léčby přípravkem Mitomycin medac přerušeno (viz bod 4.3).

Fertilita

Ženy nesmí během léčby mitomycinem otěhotnět. V případě těhotenství během léčby musí být poskytnuto genetické poradenství. Ženy ve fertilním věku musí během chemoterapie a 6 měsíců po ní používat účinnou antikoncepci nebo sexuálně abstinovat.

Mitomycin je genotoxický. Mužům léčeným mitomycinem se proto doporučuje nepočít dítě během léčby a 6 měsíců po ní a poradit se o konzervaci spermií před zahájením léčby vzhledem k možnosti ireverzibilní neplodnosti způsobené terapií mitomycinem.

I při používání podle pokynů může tento léčivý přípravek vyvolat nauzeu a zvracení, a tak snížit

reakční dobu do takové míry, že schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje je narušena. To platí ještě více, pokud je současně konzumován alkohol.

Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže podle třídy orgánových systémů a frekvence. Frekvence uvedené níže jsou definovány takto:

Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Možné nežádoucí účinky při systémové terapii

Nejčastějšími nežádoucími účinky systémově podávaného mitomycinu jsou gastrointestinální příznaky, jako je nauzea, zvracení, útlum kostní dřeně s leukopenií a zpravidla dominující trombocytopenií. Útlum kostní dřeně se vyskytuje až u 65 % pacientů. Jelikož účinek při

prodlouženém podávání je kumulativní, útlum kostní dřeně často omezuje dávku.

Až u 10 % pacientů se musí očekávat závažná orgánová toxicita v podobě intersticiální pneumonie nebo nefrotoxicity.

Mitomycin je potenciálně hepatotoxický.

Možné nežádoucí účinky při intravezikální terapii

Nežádoucí účinky mohou být způsobeny buď roztokem k intravezikální instilaci nebo být následkem hluboké resekce.

Nejčastějšími nežádoucími účinky intravezikálně podaného mitomycinu jsou alergické kožní reakce v podobě lokálního exantému (např. kontaktní dermatitida, také v podobě palmárního a plantárního erytému) a cystitida.

Po intravezikálním podání se do systémového oběhu dostává jen malé množství mitomycinu. Nicméně ve velmi vzácných případech byly hlášeny následující systémové nežádoucí účinky:

Možné systémové nežádoucí účinky vyskytující se velmi vzácně po intravezikálním podání

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

V případě předávkování se musí očekávat závažná myelotoxicita nebo až myeloftíza, přičemž plně vyvinutý klinický účinek se objevuje přibližně až za 2 týdny.

Doba, za kterou počet leukocytů klesne na nejnižší hodnotu, může činit 4 týdny. Při podezření na předávkování musí být proto také provedeno prodloužené pečlivé hematologické sledování.

Doposud však nebyly hlášeny žádné případy předávkování při intravezikálním podání mitomycinu.

Vzhledem k tomu, že není k dispozici žádné účinné antidotum, je při každém podání nutné dbát zvláštní opatrnosti.