CEFOTAXIME HAMELN 2G Prášek pro injekční/infuzní roztok

Cefotaxim je indikován k léčbě níže uvedených závažných infekcí, o nichž je známo, nebo se s vysokou pravděpodobností předpokládá, že jsou způsobené bakteriemi citlivými na cefotaxim (viz body 4.4 a 5.1):

• bakteriální pneumonie

• komplikované infekce močových cest včetně pyelonefritidy

• závažné infekce kůže a měkkých tkání

• infekce genitálií včetně kapavky

• intraabdominální infekce (jako je např. peritonitida)

• bakteriální meningitida

• endokarditida

• borrelióza

  Léčba pacientů s bakteriemií související s některou z výše uvedených infekcí nebo se taková souvislost předpokládá.

  Perioperační profylaxe. Při chirurgických operacích se zvýšeným rizikem infekcí anaerobními patogeny, např. u kolorektálních operací, se doporučuje kombinace s vhodným léčivým přípravkem účinným proti anaerobům.

  Je nutno vzít v úvahu oficiální doporučení k náležitému použití antibakteriálních látek.

Dávkování

Přípravek Cefotaxime hameln může být po rekonstituci roztoku podán injekcí intravenózního bolusu, intravenózní infuzí nebo intramuskulární injekcí.

Dávkování, cesta a frekvence podání mají být stanoveny podle závažnosti infekce, citlivosti původce a stavu pacienta. Léčbu lze zahájit dříve, než jsou známy výsledky vyšetření citlivosti.

Dospělí a dospívající starší 12 let

Dospělým a dospívajícím se obvykle se podává cefotaxim v dávce 2 až 6 g denně. Denní dávka má být rozdělena do dvou dílčích dávek podaných po 12 hodinách.

• Běžné infekce s přítomností citlivých bakterií (nebo při podezření na ně): 1 g po 12 hodinách.

• Infekce s přítomností několika citlivých nebo středně citlivých bakterií (nebo při podezření na takové infekce): 1–2 g po 12 hodinách.

• Závažné infekce nebo infekce, které nelze lokalizovat: 2–3 g jako jednotlivá dávka po 6 až 8 hodinách (maximální denní dávka: 12 g).

U závažných infekcí je indikována kombinace cefotaximu a dalších antibiotik. Pediatrická populace

Děti: Obvyklé rozmezí dávky je 100–150 mg/kg/den ve 2 až 4 dílčích dávkách. U velmi závažných infekcí však mohou být nutné dávky až 200 mg/kg/den.

Novorozenci: Doporučené dávkování je 50 mg/kg/den ve 2 až 4 dílčích dávkách. U závažných infekcí se podává 150-200 mg/kg/den v dílčích dávkách.

Starší pacienti

Není nutná úprava dávky, pokud jsou funkce ledvin a jater normální.

Další zvláštní doporučení

Gonorea

U gonorey se podává jednorázová injekce 0,5–1 g cefotaximu (intramuskulárně nebo intravenózně). U

komplikovaných infekcí je nutné vzít v úvahu dostupná oficiální doporučení. Před zahájením léčby je nutné vyloučit syfilidu.

Bakteriální meningitida

Dospělí: Denní dávka 6–12 g cefotaximu rozdělená do dílčích dávek podávaných po 6–8 hodinách (2 až 3 g 3–4krát denně).

Děti: 150–200 mg/kg/den rozdělených do dílčích dávek podávaných po 6–8 hodinách. Novorozenci: 0–7 dnů: 50 mg/kg po 12 hodinách, 7–28 dnů: 50 mg/kg po 8 hodinách.

Perioperační profylaxe

1–2 g jako jednorázová dávka co nejblíže před zahájením operace. V případech, kdy doba operace překračuje 90 minut, má být podána další dávka profylaktického antibiotika.

Intraabdominální infekce

Intraabdominální infekce mají být léčeny cefotaximem v kombinaci s dalšími antibiotiky s účinkem na anaerobní bakterie.

Dávkování při poruše funkce ledvin

U pacientů s clearance kreatininu nižší než 10 ml/min mají být po normální úvodní dávce udržovací dávky sníženy na polovinu normální dávky beze změny dávkovacího intervalu.

Dávkování u pacientů léčených hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou

1 až 2 g denně podle závažnosti infekce; v den hemodialýzy musí být cefotaxim podán po dialýze.

Délka léčby

Délka léčby cefotaximem závisí na klinickém stavu pacienta a liší se podle vývoje bakteriologického nálezu.

V podávání cefotaximu se má pokračovat, dokud neodezní příznaky nebo dokud není prokázána eradikace bakterií. U infekcí způsobených bakterií Streptococcus pyogenes je nutná léčba po dobu nejméně 10 dnů (před koncem 10denního období je možné přejít z parenterální na adekvátní perorální léčbu).

Způsob podání

Cefotaxime hameln 1 g může být podáván intramuskulární injekcí, intravenózní injekcí nebo intravenózní infuzí.

Cefotaxime hameln 2 g může být podáván intravenózní injekcí nebo infuzí.

Intravenózní infuze

Aby se zabránilo jakémukoli riziku infekce, má se rekonstituce infuzního roztoku provádět za přísně aseptických podmínek. Po rekonstituci roztoku podání infuze neodkládejte.

Krátká intravenózní infuze: Po rekonstituci má být roztok podáván po dobu 20 minut.

Déletrvající intravenózní infuze: Po rekonstituci má být roztok podáván po dobu 50–60 minut.

Intravenózní injekce

U intermitentních i.v. injekcí musí být roztok po rekonstituci podáván po dobu 3–5 minut. Během

surveillance po uvedení na trh byla hlášena v ojedinělých případech potenciálně život ohrožující arytmie u pacientů po rychlém intravenózním podání cefotaximu centrálním žilním katétrem.

Intramuskulární injekce (doporučuje se pouze u 1g injekčních lahviček –)

Intramuskulární způsob podání je omezen na výjimečné klinické situace (např. na gonoreu). Není indikován u závažných infekcí a má mu předcházet zhodnocení přínosu a rizik. Doporučuje se unilaterálně injekčně

nepodávat více než 4 ml. Pokud denní dávka přesahuje 2 g cefotaximu, nebo pokud se cefotaxim injekčně podává častěji než 2krát denně, doporučuje se intravenózní cesta podání. V případě závažných infekcí se intramuskulární podání nedoporučuje.

Roztok má být podáván hlubokou intramuskulární injekcí. Roztoky s lidokainem se nesmí podávat

intravenózně. Cefotaxim rekonstituovaný lidokainem se nemá podávat dětem mladším než 30 měsíců. Je nutno věnovat pozornost informacím o přípravku pro přípravek obsahující lidokain.

Návod k rekonstituci a naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6. Cefotaxim a aminoglykosidy se nemají mísit v jedné injekční stříkačce nebo v perfuzní tekutině.

• Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné cefalosporiny.

• Předchozí, okamžité a/nebo závažné hypersenzitivní reakce na penicilin nebo na kterékoli beta- laktamové antibiotikum.

Stejně jako u jiných antibiotik může mít podávání cefotaximu, zejména pokud je déletrvající, za následek přerůstání necitlivých organismů. Nezbytné je opakované hodnocení stavu pacienta. Dojde-li během léčby k superinfekci, mají být přijata odpovídající opatření (viz bod 4.8).

· Anafylaktické reakce

U pacientů léčených cefotaximem byly hlášeny závažné včetně fatálních hypersenzitivních reakcí (viz body 4.3 a 4.8).

Pokud se vyskytne hypersenzitivní reakce, musí být léčba ukončena.

Použití cefotaximu je přísně kontraindikováno u pacientů s hypersenzitivitou okamžitého typu na cefalosporiny v anamnéze.

Vzhledem k tomu, že mezi peniciliny a cefalosporiny existuje zkřížená alergie, má být podávání cefotaximu u pacientů s hypersenzitivitou na penicilin prováděno s mimořádnou opatrností. Hypersenzitivní reakce

(anafylaxe) vyskytující se u těchto dvou skupin antibiotik mohou být závažné, nebo dokonce fatální.

· Závažné kožní reakce

V souvislosti s léčbou cefotaximem byly po uvedení na trh hlášeny závažné kožní nežádoucí reakce (SCAR) včetně akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), Stevensova-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), lékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS), které mohou být život ohrožující nebo fatální. Před jeho nasazením mají být pacienti poučeni o známkách a

příznacích kožních reakcí. Pokud se objeví známky a příznaky připomínající tyto reakce, cefotaxim má být okamžitě vysazen. Pokud se u pacienta při podávání cefotaximu vyvine AGEP, SJS, TEN nebo DRESS,

léčba cefotaximem nesmí být znovu zahájena a nesmí se již nikdy použít.

U dětí může být výskyt vyrážky omylem pokládán za projev základního onemocnění nebo za alternativní infekční proces. U dětí, u nichž se během léčby cefotaximem vyvinou příznaky vyrážky a horečka, musí lékaři vzít v úvahu možnost reakce na cefotaxim.

· Onemocnění související s bakterií Clostridioides difficile (např. pseudomembranózní kolitida)

Průjem, zejména pokud je závažný a/nebo perzistentní, vyskytující se během léčby nebo v prvních týdnech po léčbě, může být příznakem onemocnění souvisejícího s bakterií Clostridioides difficile (CDAD). CDAD může mít různou závažnost od mírného po život ohrožující; jeho nejzávažnější forma je pseudomembranózní kolitida.

Diagnózu tohoto vzácného, ale případně fatálního onemocnění, lze potvrdit endoskopicky a/nebo

histologicky. Je důležité zvážit tuto diagnózu u pacientů s průjmem během podávání cefotaximu nebo po něm. Při podezření na pseudomembranózní kolitidu má být cefotaxim okamžitě vysazen a bez

prodlení má být zahájena odpovídající specifická antibiotická léčba. Vznik onemocnění souvisejícího s bakterií Clostridioides difficile může být usnadněn fekální stázou. Nesmí se podávat léčivé přípravky inhibující peristaltiku.

· Poruchy krve

Během léčby cefotaximem se mohou vyvinout leukopenie, neutropenie a, vzácněji, dřeňový útlum,

pancytopenie nebo agranulocytóza. Při léčbě trvající déle než 7–10 dnů má být monitorován počet leukocytů a při výskytu neutropenie má být léčba ukončena.

Bylo hlášeno několik případů eozinofilie a trombocytopenie, které byly po ukončení léčby rychle reverzibilní. Byly také hlášeny případy hemolytické anémie. (viz bod 4.8).

• Pacienti s renální insuficiencí

  Dávkování může být upraveno podle vypočtené clearance kreatininu.

  Opatrnost je nutná, pokud je cefotaxim podáván spolu s aminoglykosidy nebo jinými nefrotoxickými léky (viz bod 4.5). U těchto pacientů, u starších pacientů a pacientů s preexistující poruchou funkce ledvin musí být monitorována funkce ledvin.

• Encefalopatie

  Beta-laktamy včetně cefotaximu, jsou predispozičním faktorem pro riziko encefalopatie (která může

  zahrnovat záchvaty křečí, zmatenost, poruchu vědomí, poruchy hybnosti), zejména v případě předávkování nebo poruchy funkce ledvin (viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni, že v případě, že se takové reakce vyskytnou, mají okamžitě před pokračováním v léčbě kontaktovat svého lékaře.

• Bezpečnostní opatření při podání

  Během sledování po uvedení na trh byla hlášena v ojedinělých případech potenciálně život ohrožující arytmie u pacientů po rychlém intravenózním podání cefotaximu centrálním žilním katétrem. Má se dodržovat doporučená doba podání injekce nebo infuze (viz bod 4.2).

• Bezpečnostní opatření při podání přípravku rekonstituovaného lidokainem

Nepodávejte jej v případě:

• známé hypersenzitivity na lidokain nebo na jiná lokální anestetika amidového typu

• srdeční blokády bez srdeční stimulace

• závažného srdečního selhání

Vliv na laboratorní vyšetření

Stejně jako u ostatních cefalosporinů byl u některých pacientů léčených cefotaximem zjištěn pozitivní Coombsův test. Tento jev může interferovat s křížovou zkouškou krve. Vyšetření glukózy v moči

nespecifickými redukčními činidly může dávat falešně pozitivní výsledky. Tento jev nebyl pozorován při použití specifické metody s glukózo-oxidázovou reakcí.

Sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje 48 mg sodíku v 1 g prášku, což odpovídá 2,4 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Přípravek Cefotaxime hameln je považován za přípravek s vysokým obsahem sodíku. To je nutné vzít v úvahu zvláště u pacientů s dietou s nízkým obsahem sodíku.

Tento léčivý přípravek se podává pouze po rekonstituci – viz bod 6.6.

Při výpočtu celkového obsahu sodíku v připraveném naředěném přípravku je nutné vzít v úvahu obsah

sodíku v rozpouštědle. Podrobné informace o obsahu sodíku v roztoku použitém k naředění tohoto přípravku jsou uvedeny v souhrnu údajů o přípravku použitého rozpouštědla.

Probenecid v terapeutické dávce interferuje s renálním tubulárním transportem cefalosporinů; tím zvyšuje přibližně 2krát expozici cefotaximu a snižuje renální clearance přibližně na polovinu. Vzhledem k širokému terapeutickému indexu cefotaximu není u pacientů s normální funkcí ledvin nutná úprava dávkování.

U pacientů s poruchou funkce ledvin může být potřebná úprava dávkování (viz body 4.4 a 4.2).

Aminoglykosidová antibiotika a diuretika: Stejně jako ostatní cefalosporiny může i cefotaxim potencovat nefrotoxické účinky nefrotoxických léčivých přípravků, jako jsou aminoglykosidy nebo silná diuretika (např. furosemid). U těchto pacientů musí být monitorovány renální funkce (viz bod 4.4).

Bakteriostatická antibiotika: Cefotaxim se nemá kombinovat s bakteriostatickými antibiotiky (např. s tetracykliny, erythromycinem a chloramfenikolem), protože je možný antagonistický účinek.

Interference s laboratorními vyšetřeními: Stejně jako u ostatních cefalosporinů byl u některých pacientů

léčených cefotaximem pozorován pozitivní Coombsův test. Tento jev může interferovat s křížovou zkouškou krve.

Falešně pozitivní reakce na glukózu může nastat u redukčních látek (např. Fehlingova roztoku), nikoli však u specifických glukózo-oxidázových metod.

Těhotenství

Bezpečnost cefotaximu nebyla u lidského těhotenství stanovena.

Studie na zvířatech neukazují na přímé ani nepřímé škodlivé účinky z hlediska reprodukční toxicity. Neexistují však žádné adekvátní a dobře kontrolované studie u těhotných žen.

Cefotaxim překračuje placentární bariéru. Po intravenózním podání 1 g cefotaximu při porodu byly za

90 minut po podání naměřeny v séru z pupečníku hodnoty 14 µg/ml, které do konce druhé hodiny po podání poklesly na přibližně 2,5 µg/ml. V plodové vodě byla nejvyšší koncentrace 6,9 µg/ml naměřena za 3–

4 hodiny. Tato hodnota překračuje MIC většiny gramnegativních bakterií. Proto nemá být cefotaxim podáván v těhotenství, pokud předpokládaný přínos nepřeváží všechna potenciální rizika.

Kojení

Cefotaxim prochází do lidského mateřského mléka.

Nelze vyloučit účinky na fyziologickou střevní flóru kojeného dítěte vedoucí k průjmu, kolonizaci kvasinkovitými mikroorganismy a senzibilizaci dítěte. Proto je nutné rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit léčbu s ohledem na přínos kojení pro dítě a přínos léčby pro ženu.

V případě nežádoucích účinků, jako jsou závratě nebo encefalopatie (která může zahrnovat é záchvaty křečí, zmatenost, poruchu vědomí, poruchy hybnosti) pacient nesmí obsluhovat stroje ani řídit dopravní prostředky. Vysoké dávky cefotaximu, zejména u pacientů s renální insuficiencí, mohou způsobit encefalopatii (např. poruchu vědomí, abnormální pohyby a záchvaty křečí) (viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni, že v případě výskytu takových příznaků, nesmí řídit ani obsluhovat stroje.

* Beta-laktamy včetně cefotaximu jsou predispozičním faktorem pro riziko encefalopatie (která může

zahrnovat záchvaty křečí, zmatenost, poruchu vědomí, poruchy hybnosti), zejména v případě předávkování nebo poruchy funkce ledvin.

** zkušenosti po uvedení na trh

Jarischova-Herxheimerova reakce

Při léčbě borreliózy se během prvních dnů léčby může rozvinout Jarischova-Herxheimerova reakce.

Po několika týdnech léčby borreliózy byl hlášen výskyt jednoho nebo více z následujících příznaků: kožní vyrážka, svědění, horečka, leukopenie, zvýšení hladin jaterních enzymů, dýchací potíže, kloubní potíže.

Poruchy jater a žlučových cest

Bylo hlášeno zvýšení hladin jaterních enzymů (ALT, AST, LDH, gama-GT a/nebo alkalické fosfatázy) a/nebo bilirubinu. Tyto laboratorní abnormality mohou zřídka překročit dvojnásobek horního limitu normálního rozmezí a dosáhnout hodnoty jaterního poškození, obvykle cholestatického a nejčastěji asymptomatického.

Superinfekce

Stejně jako u jiných antibiotik může mít podávání cefotaximu, zejména pokud je déletrvající, za následek přerůstání necitlivých organismů. Nezbytné je opakované hodnocení stavu pacienta. Dojde-li během léčby k superinfekci, mají být provedena odpovídající opatření.

Přípravky k i.m. podání

Pokud rozpouštědlo obsahuje lidokain, mohou se vyskytnout systémové reakce na lidokain, zejména v případě neúmyslné intravenózní injekce nebo injekce do vysoce vaskularizované tkáně nebo v případě předávkování.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Příznaky předávkování mohou ve značné míře odpovídat profilu nežádoucích účinků.

V případech podání beta-laktamových antibiotik včetně cefotaximu existuje riziko encefalopatie, zejména v případě předávkování nebo poruchy renálních funkcí.

V případě předávkování musí být cefotaxim vysazen a musí být zahájena podpůrná léčba, která zahrnuje opatření k urychlení eliminace a symptomatickou léčbu nežádoucích reakcí (např. záchvatů křečí).

Neexistuje žádné specifické antidotum. Cefotaxim lze odstranit hemodialýzou. Peritoneální dialýza je při odstraňování cefotaximu neúčinná.