NIDRAZID 100MG Tableta

Léčba všech plicních i mimoplicních forem tuberkulózy a profylaxe plicních forem tuberkulózy.

Před nasazením přípravku doporučujeme provedení testu citlivosti.

Přípravek Nidrazid je indikován k léčbě dospělých a dětí ve věku od 3 let.

Dávkování

Terapeutické dávky pro dospělé jsou 5 mg/kg tělesné hmotnosti/den s maximem 300 mg/den, pro děti 5-10 mg/kg tělesné hmotnosti/den, s maximem 300 mg/den.

Při podávání 2x týdně se zvyšuje denní dávka u dospělých i dětí na 15 mg/kg tělesné hmotnosti

s maximem 900 mg 2x týdně.

Při profylaktickém užívání se podává dospělým 300 mg/den, dětem 5 –10 mg/kg tělesné hmotnosti/den až do celkové dávky 300 mg.

Pro prevenci neuropatie se současně podává 10 mg pyridoxinu denně, při neuritidě se tato dávka

zvyšuje až na 50 mg denně.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují snížení dávek, pokud hladina kreatininu v plazmě nepřekročí 530,5 µmol/l. U pacientů s clearance kreatininu pod 10 ml/min a při anurii se podávají dávky poloviční.

Pacienti s poruchou funkce jater

Přípravek Nidrazid je kontraindikován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater.

Způsob podání

Doporučuje se podávání 1x denně nalačno (alespoň 30 minut před jídlem nebo 2 hodiny po jídle).

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Těžká porucha funkce jater, poškození jater způsobené léky.

Zvýšený dohled vyžadují pacienti s epilepsií, psychózou, s výrazným sklonem ke zvýšené krvácivosti, s neuritidami, s dřívější poruchou funkce jater, s AIDS, pacienti vysokého věku.

Vzhledem k možným nežádoucím účinkům se doporučuje pravidelná kontrola jaterních testů zejména při subjektivních potížích.

V souvislosti s léčbou přípravkem Nidrazid byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky, jako je Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN), léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky (DRESS) a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo fatální.

Pacienty je třeba při předepsání přípravku upozornit na známky a příznaky těchto kožních reakcí a je třeba pečlivě sledovat, zda se u nich tyto kožní reakce neobjeví.

Jestliže se objeví známky a příznaky naznačující tyto reakce, je třeba přípravek Nidrazid okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu.

Pokud se u pacienta v souvislosti s podáváním přípravku Nidrazid objeví závažná reakce, jako je Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky nebo akutní generalizovaná exantematózní pustulóza, nesmí být léčba

přípravkem Nidrazid u tohoto pacienta již nikdy znovu zahájena.

Je nutné si uvědomovat, že časné projevy hypersenzitivity, jako jsou horečka, lymfadonopatie nebo biologické abnormality (včetně eozinofilie, abnormality jaterních funkcí), se mohou objevit i přesto, že není patrný výskyt vyrážky. Pacient musí být poučen, že pokud se vyskytne takový příznak, musí neprodleně informovat lékaře.

Pokud není stanovena jiná etiologie příznaků, je třeba léčbu přípravkem Nidrazid ukončit. Po dobu léčby přípravkem Nidrazid není vhodné pít alkoholické nápoje.

Při léčbě vyššími dávkami přípravku Nidrazid může dojít k nedostatku pyridoxinu (vitaminu B⁶) v organismu, a tím ke zvýšenému výskytu některých nežádoucích účinků, proto doporučujeme současné užívání pyridoxinu. Pyridoxin snižuje toxicitu přípravku Nidrazid.

Toxicitu isoniazidu zvyšuje alkohol.

Isoniazid inhibuje metabolismus léků v játrech, a tím zvyšuje účinek a toxicitu např. antiepileptik (fenytoin, primidon, karbamazepin, ethosuximid), perorálních antikoagulancií, některých benzodiazepinových derivátů. Doporučujeme upravit dávku těchto souběžně podávaných léků.

Rifampicin v kombinaci s isoniazidem zvyšuje incidenci hepatotoxicity (rifampicin jako silný induktor jaterních enzymů ovlivňuje metabolismus isoniazidu).

Současné podání cykloserinu a disulfiramu zvyšuje výskyt nežádoucích účinků ze strany CNS. Současné podávání dalších antituberkulotik omezuje vznik rezistence mykobakterií na léčbu.

Vstřebávání isoniazidu je sníženo antacidy s obsahem hliníku, proto doporučujeme podání isoniazidu 1 hodinu před požitím těchto antacid.

Silné induktory jaterních enzymů (např. barbituráty) mohou zvýšit rychlost odbourávání isoniazidu , a tím snižovat jeho plazmatické hladiny. Proto se jejich podávání během léčby isoniazidem nedoporučuje.

Isoniazid může snížit sérovou hladinu ketokonazolu.

Delší předoperační podávání isoniazidu může prodloužit dobu účinku alfentanilu inhibicí jaterních enzymů.

Zkřížená rezistence mezi isoniazidem a dalšími antituberkulotiky (rifampicin, ethambutol) neexistuje.

Pacienti užívající isoniazid se mají vyvarovat potravinám s obsahem tyraminu a histaminu (sýry, ryby,

červené víno).

Těhotenství

Při příznivém poměru prospěchu a rizika je možné podávat přípravek Nidrazid i v těhotenství, doporučuje se však současné užívání pyridoxinu.

Kojení

Přípravek Nidrazid proniká do mateřského mléka, jeho koncentrace v mléku je však nízká. Podávání isoniazidu není důvodem k přerušení kojení, kojenci by však měli být monitorováni kvůli možným příznakům toxicity isoniazidu.

Při doporučeném dávkování přípravku Nidrazid nedochází k ovlivnění pozornosti, při předávkování však může dojít k nepozornosti způsobené bolestí hlavy a závratěmi.

Nejčastěji bývá postižena nervová soustava a jaterní funkce. Výskyt a závažnost účinků jsou závislé na velikosti podané dávky a je častější u nemocných v celkově špatném stavu (např. při podvýživě), s poruchou látkové přeměny (např. u diabetu mellitu), při hypertyreóze, selhávání ledvin apod. Vyšší incidence nežádoucích účinků bývá u „pomalých acetylátorů“.

V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky isoniazidu rozdělené do skupin podle terminologie MedDRA s uvedením frekvence výskytu: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit):

Jaterní poškození se projevuje zvýšením hladin transamináz v séru, hyperbilirubinemií, rozvojem ikteru, vzácně až k různě závažné hepatitidy. Nejčastější příznaky jsou anorexie, nauzea, zvracení, únava a slabost. Mírné zvýšení sérových hladin aminotransferáz se vyskytuje u 10 - 20 % pacientů užívajících isoniazid. Nejčastěji k zvýšení dochází během 4. - 6. měsíce léčby, ale může se objevit kdykoli během terapie. Je přechodné a dochází k úpravě bez nutnosti vysadit medikaci. Vzácně dochází k progresivnímu jaternímu poškození s odpovídajícími symptomy, někdy až s fatálním průběhem.

V těchto případech klinicky manifestní formy hepatitidy, provázené např. nauzeou, zvracením

a únavou, je třeba další podávání přípravku okamžitě vysadit.

Incidence hepatotoxicity stoupá s věkem. Je vzácná u pacientů mladších 20 let a stoupá na 2,3 % u pacientů nad 50 let věku.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového

formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky

případně na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48

100 00 Praha 10

e-mail: farmakovigilance@sukl.gov.cz

Isoniazid snižuje hladinu pyridoxinu a následkem toho také kyseliny gama-aminomáselné, což vede ke křečím. Ke klinickým projevům dochází během 30 minut až 3 hodin. U lehčích forem jde o nauzeu, zvracení, kožní vyrážky, u těžších forem postižení centrálního nervového systému s křečemi, závratí a ataxií, metabolickou acidózou a hyperglykemií.

Léčba předávkování zahrnuje výplach žaludku, podpůrnou léčbu a intravenózní podání pyridoxinu v dávce obdobné množství požitého isoniazidu. Ke zvládnutí křečí lze podat diazepam intravenózně, metabolická acidóza je korigována bikarbonátem sodným. U těžších případů je indikována hemodialýza (isoniazid je rychle odstraněn jak peritoneální dialýzou, tak hemodialýzou).

Specifické antidotum není známo.