FIRMAGON 120MG Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - FIRMAGON 120MG
FIRMAGON je antagonista gonadoliberinu (GnRH) indikovaný:
-
k léčbě dospělých mužů s pokročilým hormonálně závislým nádorovým onemocněním prostaty.
-
k léčbě vysoce rizikového lokalizovaného a lokálně pokročilého hormonálně závislého karcinomu prostaty
v kombinaci s radioterapií.
-
jako neoadjuvantní léčba před radioterapií u pacientů s vysoce rizikovým lokalizovaným nebo lokálně pokročilým hormonálně závislým karcinomem prostaty.
Dávkování
| Úvodní dávka | Udržovací dávka – podávaná jednouměsíčně |
| 240 mg aplikovaných ve dvou po sobějdoucích subkutánních injekcích po 120 mg | 80 mg aplikovaných v jedné subkutánní injekci |
První udržovací dávku je třeba podat jeden měsíc po úvodní dávce.
FIRMAGON lze u vysoce rizikového lokalizovaného a lokálně pokročilého karcinomu prostaty použít v kombinaci s radioterapií jako neoadjuvantní nebo adjuvantní terapii.
Terapeutické účinky degarelixu je nutno monitorovat podle klinických parametrů a podle sérových hladin
prostatického specifického antigenu (PSA). Jak vyplývá z klinických studií, dochází k poklesu hladin
testosteronu (T) bezprostředně po podání úvodní dávky; přitom 96 % pacientů má sérové hladiny testosteronu odpovídající medikamentózní kastraci (T≤0,5 ng/ml) už po třech dnech a 100% pacientů po uplynutí jednoho měsíce. Dlouhodobá léčba formou udržovacích dávek v celkovém trvání až jeden rok ukazuje, že hladiny testosteronu zůstávají setrvale potlačeny u 97 % mužů (T≤0,5 ng/ml).
V případě nedostatečné klinické odovědi je nutno se ujistit, že hladiny sérového testosteronu zůstávají dostatečně nízké.
Vzhledem k tomu, že degarelix nevede k prudkému vzestupu hladin testosteronu, není na začátku léčby ani
nutné podávat navíc antiandrogen jako ochranu proti jeho náhlému zvýšení.
Zvláštní skupiny populace
Starší pacienti, osoby s poruchou funkce jater nebo ledvin:
Starším osobám či pacientům s mírně nebo středně poškozenou funkcí jater nebo ledvin není nutno dávkování upravovat (viz bod 5.2). Pacienti se závažným poškozením jater či ledvin nebyli předmětem zkoumání, a proto je na místě opatrnost (viz bod 4.4).
Pediatrická populace
Neexistuje žádné relevantní použití přípravku FIRMAGON u dětí a dospívajících při léčbě dospělých mužů
s pokročilým hormonálně závislým nádorovým onemocněním prostaty. Způsob podání
FIRMAGON je nutno před podáním rozředit. Pokyny pro rozředění a aplikaci přípravku jsou uvedeny v bodě 6.6.
FIRMAGON se aplikuje POUZE subkutánně, nesmí se podávat intravenózně. Nedoporučuje se podávat ho intramuskulárně, protože tento způsob aplikace není vyzkoušen.
FIRMAGON se aplikuje formou subkutánní injekce v oblasti břicha. Místa vpichu je třeba periodicky střídat. Pro aplikaci léku je nutno vybírat taková místa na těle pacienta, která nejsou vystavena tlaku, např. nepříliš blízko pasu, opasku a také nikoli v blízkosti žeber.
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Účinky na interval QT/QTc
Dlouhodobá léčba formou androgenní deprivace může vyvolat prodloužení intervalu QT. V registrační studii, která srovnávala FIRMAGON s leuprorelinem bylo pravidelně (měsíčně) měřeno elektrokardiogramem (EKG); obě terapie ukázaly QT/QTc intervaly překračující 450 ms u přibližně 20 % pacientů a 500 ms u 1 % pacientů léčených degarelixem a 2 % pacientů léčených leuprorelinem (viz bod 5.1).
FIRMAGON nebyl zkoumán u pacientů, kteří mají v anamnéze prodloužení intervalu QT na více než 450 ms nebo torsades de pointes, kteří mají rizikové faktory pro torsades de pointes, a u pacientů, kteří současně užívají léky, jež by mohly QT prodlužovat. Proto u těchto pacientů se musí důkladně zhodnotit poměr přínos/riziko pro FIRMAGON (viz body 4.5 a 4.8).
Z detailní studie intervalu QT vyplynulo, že degarelix nemá žádný skutečný účinek na interval QT/QTC (viz
bod 4.8).
Porucha funkce jater
Pacienti se známou poruchou funkce jater nebo s podezřením na ni nebyli zařazováni do dlouhodobých
klinických studií s degarelixem. Byly sice pozorovány menší, přechodné vzestupy hodnot ALT a AST, ty
však nebyly doprovázeny vzestupem hodnot bilirubinu ani klinickými příznaky. V průběhu léčby se doporučuje sledovat jaterní funkce u pacientů se zjištěnou jaterní poruchou nebo s podezřením na ni. Farmakokinetika degarelixu byla zkoumána po jednodávkovém intravenosním podání u osob s mírným až středně závažným postižením jater (viz bod 5.2).
Porucha funkce ledvin
Degarelix nebyl testován u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, a proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti u této skupiny pacientů.
Hypersenzitivita
Degarelix nebyl zkoumán u pacientů s anamnézou těžkého neléčeného astmatu, anafylaktických reakcí nebo
závažné kopřivky či angioedému. Změny v hustotě kostní hmoty
V lékařské literatuře se uvádějí případy snížené hustoty kostní hmoty u mužů, kteří prodělali orchiektomii nebo se léčili některým z agonistů hormonu GnRH. Dá se předpokládat, že dlouhodobá suprese testosteronu u mužů ovlivňuje hustotu kostní hmoty. Při léčbě degarelixem nebyla hustota kostní hmoty měřena.
Glukózová tolerance
Snížená glukózová tolerance byla pozorována u mužů, kteří podstoupili orchiektomii nebo byli léčeni některým z agonistů GnRH. Vzhledem k tomu, že v takových případech může dojít k rozvoji nebo zhoršení cukrovky, mohou diabetici léčení metodou androgenní deprivace vyžadovat častější kontroly hladin cukru v krvi. Vliv degarelixu na hladinu insulinu a glukosy nebyl zkoumán.
Kardiovaskulární onemocnění
Kardiovaskulární onemocnění, jako jsou cévní mozkové příhody a infarkt myokardu byly hlášeny v lékařské literatuře u pacienta s léčbou androgenní deprivace. Z tohoto důvodu je třeba vzít v úvahu všechny rizikové faktory kardiovaskulárního onemocnění.
Žádné studie interakcí nebyly provedeny.
Vzhledem k tomu, že léčba metodou androgenní deprivace může prodlužovat interval QTc, je třeba důkladně zvažovat podávání degarelixu současně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že tento interval prodlužují, nebo s léčivými přípravky schopnými vyvolat torsades de pointes, jako jsou antiarytmika třídy IA (např.chinidin a disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), metadon, moxifloxacin, antipsychotika atd. (viz bod 4.4).
Degarelix není substrátem pro lidský systém CYP450 a neprokázalo se, že by in vitro ve větší míře indukoval nebo tlumil CYP1A2, CYP2C8, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP2E1 či CYP3A4/5. Proto není pravděpodobné, že by vzhledem k těmto isoenzymům docházelo v metabolismu ke klinicky významným farmakokinetickým lékovým interakcím.
Těhotenství a kojení
Pro podávání přípravku FIRMAGON ženám nejsou žádné odpovídající indikace. Fertilita
FIRMAGON může inhibovat fertilitu u mužů, pokud je potlačena tvorba testosteronu.
FIRMAGON nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Nicméně únava a závratě jsou běžné nežádoucí účinky, které mohou ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nežádoucí účinky nejčastěji pozorované při léčbě degarelixem v registrační studii fáze III (n= 409) byly důsledkem očekávaného fyziologického působení suprese testosteronu; patřily mezi ně např. návaly horka a přibývání na váze (u 25 %, resp. 7 % pacientů léčených po dobu jednoho roku) nebo nežádoucí reakce v místě vpichu. Až několik hodin po podání léku byly hlášeny případy přechodné třesavky (u 3 % pacientů), horečky (u 2 % pacientů) nebo chřipku připomínajících onemocnění (u 1 % pacientů).
Nežádoucí reakce v místě vpichu, převážně v podobě bolesti nebo zarudnutí, se vyskytovaly u 28 %, resp. 17
% pacientů; méně časté byly případy otoku (6 %), indurace (4 %) a zduření uzlin (3 %). K těmto příhodám docházelo především po podání úvodní dávky, zatímco při udržovací terapii s dávkou 80 mg byla incidence na každých 100 injekcí: 3 případy bolesti a <1 případ erytému, otoku, zduření uzlin a indurace. Hlášené příhody byly vesměs přechodného rázu, malé nebo střední intenzity, a vyžadovaly jen málokdy přerušení léčby (<1 %). Velmi vzácně byly hlášeny závažné reakce v místě vpichu, jako je infekce v místě vpichu, absces v místě vpichu nebo nekrózy v místě vpichu, které by mohly vyžadovat chirurgický zákrok /drenáž.
Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky jsou podle četnosti klasifikovány takto: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10);
méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1000) a velmi vzácné (<1/10 000).
Uvnitř každé skupiny četnosti jsou nežádoucí účinky uváděny v pořadí klesající závažnosti.
Tab. 1: Četnost nežádoucích účinků léčivého přípravku hlášených u 1259 pacientů léčených po dobu celkem
1781 pacientoroků ( studie fáze II a III) a z postmarketingových hlášení.
| Třídy orgánových systémů databázeMedDRA | Velmi časté | Časté | Méně časté | Vzácné |
| Poruchy krve a lymfatického systému | Anémie* | Febrilní neutropenie | ||
| Poruchy imunitníhosystému | Hypersenzitivita | Anafylaktickéreakce | ||
| Poruchy metabolismu a výživy | Zvýšení tělesnéhmotnosti* | Hyperglykemie/diabetes mellitus, zvýšený cholesterol, pokles tělesné hmotnosti, snížená chuť k jídlu, změny hladin vápníku vkrvi | ||
| Psychiatrické poruchy | Insomnie | Deprese, pokles libida* | ||
| Poruchy nervového systému | Závratě, bolestihlavy | Mentální porucha,hypestezie | ||
| Poruchy oka | Rozmazané vidění |
| Srdeční poruchy | Srdeční arytmie (včetně fibrilace síní), palpitace, prodloužení QT* (vizbody 4.4 a 4.5) | Infarkt myokardu, srdeční selhání | ||
| Cévní poruchy | Návaly horka* | Hypertenze, vazovagálníreakce (včetněhypotenze) | ||
| Respirační, hrudní amediastinální poruchy | Dušnost | |||
| Gastrointestinální poruchy | Průjem, nauzea | Zácpa, zvracení, bolest břicha, abdominální diskomfort, sucho vústech, | ||
| Poruchy jater ažlučových cest | Zvýšené jaterní transaminázy | Zvýšený bilirubin,zvýšená alkalická fosfatáza | ||
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | Hyperhidróza(včetně nočníhopocení)*, vyrážka | Kopřivka, kožní uzliny, alopecie, svědění erytém | ||
| Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | Muskuloskeletální bolest a diskomfort | Osteoporóza/osteopenie, artralgie, svalová slabost,svalové křeče, otok/ztuhlost kloubů | Rabdomyolýza | |
| Poruchy ledvin amočových cest | Polakisurie, urgentní mikce, dysurie, nykturie, renální porucha,inkontinence | |||
| Poruchy reprodukčního systému a prsu | Gynekomastie*, testikulární atrofie*, erektilní dysfunkce* | Bolest varlat, bolest prsu, bolest v oblasti pánve, podráždění genitálu, selhání ejakulace | ||
| Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | Nežádoucí reakce v místě vpichuinjekce | Třesavka, pyrexie, únava*, onemocněnípodobné chřipce | Malátnost, periferní edém |
*Známý fyziologický následek snížené hladiny testosteronu Popis vybraných nežádoucích účinků
Změny laboratorních ukazatelů
Změny laboratorních hodnot zjištěné při jednoleté léčbě v rámci konfirmační studie fáze III (n= 409) se pohybovaly ve stejných mezích u degarelixu i u agonisty GnRH (leuprorelinu) použitého pro srovnání. U 2 – 6 % pacientů, kteří vykazovali před léčbou normální hodnoty, byly po léčbě oběma léky zjištěny výrazně abnormální (>3násobek horní meze normy) hodnoty jaterních transamináz (ALT, AST a GMT). Výrazný pokles hematologických hodnot - hematokritu (≤0,37) a hemoglobinu (≤115g/l) byl nalezen u 40 %, resp. 13
– 15 % pacientů, s normálními hodnotami naměřenými před léčbou, po léčbě oběma léky. Není známo, do jaké míry byl tento pokles hematologických ukazatelů způsoben přítomností rakoviny prostaty a do jaké míry byl důsledkem terapie formou androgenní deprivace. U pacientů léčených degarelixem a leuprorelinem, kteří vykazovali před léčbou normální hodnoty, byly zjištěny výrazně abnormální hodnoty draslíku (≥5,8 mmol/l) u 6 % léčených degarelixem a u 3 % léčených leuprorelinem, kreatininu (≥177 μmol/l ) u 2 % léčených degarelixem a u 2 % léčených leuprorelinem a močovinového dusíku v krvi (≥10,7 mmol/l) u 15
% léčených degarelixem a u 14 % léčených leuprorelinem.
Změny v EKG měřeních
Změny v EKG měřeních pozorované během jednoroční léčby v rámci konfirmační studie fáze III (n= 409) byly ve stejném rozsahu pro degarelix a agonistu GnRH (leuprorelin) použitého pro srovnání. Tři (<1 %) z 409 pacientů léčených degarelixem a čtyři (2 %) z 201 pacientů léčených leuprorelinem 7,5 mg mělo QTcF
≥ 500 ms. Od zahájení studie až do jejího ukončení byla střední změna QTcF pro degarelix 12,0 ms a pro
leuprorelin 16,7 ms.
Nedostatek skutečného účinku degarelixu na repolarizaci myokardu (QTcF), srdeční frekvenci, AV vedení, depolarizaci myokardu, či na morfologii vlny T nebo V potvrdila důkladná studie QT u zdravých probandů (n= 80) po i.v. infuzi degarelixu v trvání 60 minut, kdy bylo dosaženo 222 ng/ml střední hodnoty Cmax, tedy hodnoty 3 až 4 krát větší než Cmax při léčení karcinomu prostaty.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Farmakologické vlastnosti - FIRMAGON 120MG
Farmakoterapeutická skupina: hormonální léčiva používaná v onkologii, jiní antagonisté hormonů a příbuzné
látky, ATC kód: L02BX02
Mechanismus účinku
Degarelix je selektivní antagonista gonadoliberinu (GnRH), který se kompetitivně a reverzibilně váže na hypofyzární receptory GnRH, a tím rychle redukuje uvolňování gonadotropinů, luteinizačního hormonu (LH) a folikulostimulačního hormonu (FSH), čímž snižuje sekreci testosteronu (T) ve varlatech. Je známo, že karcinom prostaty je citlivý na androgeny a reaguje na léčbu, která zdroj androgenů odstraňuje. Na rozdíl od agonistů GnRH nenavozují antagonisté GnRH po zahájení léčby náhlý vzestup LH s následným prudkým vzestupem hladin testosteronu provázeným stimulací nádoru a potenciálním vzplanutím symptomů.
Jedna dávka 240 mg degarelixu následovaná udržovací dávkou 80 mg měsíčně rychle vyvolá pokles hladin LH, FSH a poté i testosteronu. Podobně jako hladiny testosteronu klesají v séru i koncentrace dihydrotestosteronu (DHT).
Degarelix efektivně dosahuje a udržuje snížené koncentrace testosteronu bezpečně pod hladinou medikamentozní kastrace 0,5 ng/ml. Podávání měsíční udržovací dávky 80 mg vedlo u 97% pacientů k setrvale sníženým hladinám testosteronu po dobu nejméně jednoho roku. Během léčby degarelixem nebyly po reinjekci pozorovány žádné náhlé vzestupy hladin testosteronu. Střední hladiny testosteronu po jednoroční léčbě byly 0,087 ng/ml (v interkvartilním rozsahu 0,06-0,15) n=167.
Výsledky registrační studie fáze III:
Účinnost a bezpečnost degarelixu byly hodnoceny v otevřené, multicentrické, randomizované, aktivním komparátorem kontrolované studii s paralelními skupinami. Studie zkoumala účinnost a bezpečnost degarelixu podávaného ve dvou různých režimech při zahajovací dávce 240 mg (40 mg/ml), po níž každý měsíc následovaly subkutánně aplikované dávky 160 mg (40 mg/ml) nebo 80 mg (20 mg/ml) oproti měsíčním, nitrosvalovým dávkám 7,5 mg leuprorelinu u pacientů s rakovinou prostaty vyžadující léčbu metodou androgenní deprivace. Celkem 620 pacientů bylo randomizovaně rozděleno do tří terapeutických
skupin; z tohoto počtu 504 (81 %) mužů studii dokončilo. Ve skupině léčené degarelixem 240/80 mg přerušilo studii 41 (20 %) pacientů ve srovnání s 32 (16 %) pacienty ve skupině užívající leuprorelin.
Z těchto 610 léčených pacientů
-
31 % mělo lokalizovanou rakovinu prostaty
-
29 % mělo místně pokročilou rakovinu prostaty
-
20 % mělo metastatickou rakovinu prostaty
-
7 % mělo neznámý stav metastatického postižení
-
13 % už dříve prodělalo kurativně cílenou operaci nebo ozařování a mělo stoupající PSA
Základní demografické údaje byly u všech podobné. Střední věk byl 74 let (v rozmezí 47 až 98). Primárním cílem bylo doložit, že degarelix je během 12 měsíců léčby účinný se zřetelem na dosažení a udržení suprese tvorby testosteronu pod hladinou 0,5 ng/ml. Zvolena byla nejnižší účinná udržovací dávka 80 mg degarelixu.
Dosahování sérových hladin testosteronu (T) ≤ 0,5 ng/ml
Doba Degarelix 240/80 mg Leuprorelin 7,5 mg Den 1 52 % 0 % Den 3 96 % 0 % Den 7 99 % 1 % Den 14 100 % 18 % Den 28 100 % 100 % FIRMAGON účinně a rychle potlačuje tvorbu testosteronu, viz Tab.2 Tab. 2: Procento pacientů dosahujících T≤0,5 ng/ml po zahájení léčby.
Prevence náhlého vzestupu testosteronu
Náhlý vzestup byl definován jako stav, kdy hladina testosteronu přestoupila během prvních dvou týdnů výchozí hodnotu o ≥15 %. U žádného z pacientů léčených degarelixem k náhlému vzestupu testosteronu nedošlo; v den 3 byl zaznamenán průměrný pokles testosteronu o 94 %. U většiny pacientů užívajících leuprorelin k náhlému vzestupu hladiny testosteronu došlo; v den 3 byl zaznamenán průměrný vzestup hladiny testosteronu o 65 %. Tento rozdíl byl statisticky významný (p<0,001).
Obr.1: Změna hladiny testosteronu v jednotlivých léčebných skupinách (v %) během prvních 28 dnů (střední
hodnota s interkvartilními rozsahy).
Změna hladiny testosteronu (v %) ode dne 0 do dne 28
Doba od první dávky (dny)
Léčebná skupina Degarelix 240@40/80@20 Leuprorelin 7,5 mgZměna v procentech
Primární end-point studie bylo potlačení hladiny testosteronu po jednoroční léčbě degarelixem nebo leuprorelinem. Klinický přínos pro degarelix ve srovnání s leuprorelinem plus antiandrogenem v počáteční fázi léčby nebyl zjištěn.
Reverzibilita testosteronu
Ve studii s pacienty, u nichž po lokální léčbě (zejména radikální prostatektomii a ozařování) došlo ke zvýšení antigenu PSA, byl po dobu sedmi měsíců podáván FIRMAGON; poté následovalo dalších sedm měsíců monitorování. Střední čas obnovení hladin testosteronu (>0,5 ng/ml, nad úroveň kastrace) po vysazení léčby byl 112 dnů (počítáno od začátku monitorovacího období, tj. od doby 28 dnů po poslední ínjekci). Střední čas pro dosažení hladiny >1,5 ng/ml (nad dolní hranici normálního rozmezí) byl 168 dnů.
Dlouhodobý účinek
Za úspěšnou léčebnou odpověď bylo v klinickém hodnocení považováno dosažení medikamentózní kastrace
Degarelix 240/80 mg n=207 Leuprorelin 7,5 mg n=201 Počet respondentů 202 194 Četnost odpovědí(intervaly spolehlivosti)* 97,2 %(93,5; 98,8 %) 96,4 %(92,5; 98,2 %) ke dni 28 a její udržení až do dne 364, kdy ani jednou hladina testosteronu nepřestoupila hodnotu 0,5 ng/ml. Tab. 3: Kumulativní pravděpodobnost udržení testosteronu ≤0,5 ng/ml ode dne 28 do dne 364.
* Odhad ve skupině podle Kaplana a Meiera
Dosažení redukované hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA)
Velikost nádoru se neměřila přímo v rámci programu klinického hodnocení, nicméně nádor nepřímo vykazoval příznivou odezvu na léčbu, jak naznačuje po 12 měsících 95% redukce střední hodnoty PSA u degarelixu.
Výchozí hodnoty PSA (medián) ve studii činil:
-
u skupiny léčené degarelixem 240/80 mg - 19,8 ng/ml (interkvartilní rozmezí : P25 9,4 ng/ml, P75 46,4 ng/ml)
-
u skupiny léčené leuprorelinem 7,5 mg – 17,4 ng/ml (interkvartilní rozmezí: P25 8,4 ng/ml, P75 56,5 ng/ml)
Změna v procentech
in 7,5 mgZměna PSA ode dne 0 do dne 56 (v %)
Obr. 2: Změna PSA (v %) v jednotlivých léčebných skupinách v prvních 56 dnech terapie.
Tento rozdíl byl při předběžné analýze ke dni 14 a ke dni 28 statisticky významný (p<0,001).
Hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) byly po dvou týdnech léčby degarelixem sníženy o 64 %, po jednom měsíci o 85 %, po třech měsících o 95 % a zůstaly potlačené (přibližně o 97 %) po celou dobu jednoho roku léčby.
Pokud jde o snížení oproti výchozím hodnotám (v %) nebyly ode dne 56 do dne 364 zjištěny žádné
významné rozdíly mezi degarelixem a komparátorem (srovnávací látkou).
Účinek na objem prostaty, mortalitu související s onemocněním a prodloužení doby přežití bez onemocnění
Ukázalo se, že neoadjuvantní androgen-deprivační terapie před radioterapií má vliv na zmenšení objemu prostaty, snížení mortality související s onemocněním a prodloužení doby přežití bez onemocnění u pacientů s vysoce rizikovým lokalizovaným nebo lokálně pokročilým karcinomem prostaty (RTOG 86-10, TROG 96-01, RTOG 92-02 a Manson M et al. Clinical Oncology 2013).
V randomizované, aktivně kontrolované, otevřené studii s paralelním ramenem provedené u 244 mužů s UICC karcinomem prostaty TNM kategorie T2 (b nebo c)/T3/T4, N0, M0, Gleasonovým skóre> 7 nebo specifickým prostatickým antigenem > 10 ng/ml a celkovým objemem prostaty > 30 bylo po třech měsících léčby degarelixem (v dávkovacím režimu 240/80 mg) dosaženo 37% redukce objemu prostaty, měřené metodou TRUS (transrektální ultrazvukové snímkování), a to jak u pacientů vyžadujících hormonální léčbu před ozařováním, tak u pacientů vybraných za kandidáty farmakologické kastrace. Zmenšení objemu prostaty bylo podobné hodnotám dosaženým při podávání goserelinu spolu s prevencí androgenního flare-up fenoménu pomocí antiandrogenů (Mason M et al. Clinical Oncology 2013).
Kombinace s radioterapií
Účinek degarelixu v kombinaci s radioterapií je založen na nepřímém srovnání s údaji o účinnosti agonistů LHRH za použití náhradních cílových parametrů klinické účinnosti; suprese testosteronu a redukce PSA prokazující noninferioritu vůči agonistům LHRH a nepřímo stanoví účinnost.
U pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty poskytuje několik randomizovaných dlouhodobých klinických studií důkaz prospěšnosti androgen-deprivační léčby (ADT) v kombinaci s radioterapií (RT) ve srovnání s RT samotnou (RTOG 85-31, RTOG 86-10, EORTC 22863).
Údaje z klinické studie fáze III (EORTC 22961) u 970 pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty (hlavně T2c-T4 s některými pacienty s T1c až T2b s patologickým regionálním uzlinovým onemocněním) ukázala, že radioterapie následovaná dlouhodobou terapií (3 roky) je vhodnější než krátkodobá terapie (6 měsíců). Celková úhrnná mortalita po 5 letech ve skupině s krátkodobou hormonální léčbou byla 19 % a ve skupině s dlouhodobou hormonální léčbou byla 15,2 %, s relativním rizikem 1,42 (horní jednostranný 95,71% CI = 1,79; nebo oboustranný 95,71% CI = [1,09; 1,85], p = 0,65 pro noninferioritu a p = 0,0082 pro post-hoc test rozdílu mezi skupinami léčby). Pětiletá mortalita specificky související s rakovinou prostaty ve skupině s krátkodobou hormonální léčbou byla 4,78 % a ve skupině s dlouhodobou hormonální léčbou 3,2 %, s relativním rizikem 1,71 (95% CI = [1,14 až 2,57], p = 0,002).
Doporučená délka androgen-deprivační léčby v lékařských doporučeních pro pacienty s T3-T4 léčených
radioterapií je 2–3 roky.
Důkazy pro indikaci vysoce rizikového lokalizovaného karcinomu prostaty jsou založeny na řadě publikovaných studií radioterapie kombinovaných s analogy GnRH. Byly analyzovány klinické údaje z pěti publikovaných studií (EORTC 22863, RTOG 85-31, RTOG 92-02, RTOG 86-10 a D'Amico et al., JAMA 2004), které všechny prokazují přínos pro kombinaci analoga GnRH s radioterapií.
V publikovaných studiích nebyl jasný rozdíl příslušných populací studie pro indikace lokálně pokročilého
karcinomu prostaty a vysoce rizikového lokalizovaného karcinomu prostaty.. Vliv na QT/QTc intervaly
V rámci registrační studie porovnávající FIRMAGON s leuprorelinem byly periodicky pořizovány elektrokardiogramy. U obou terapií se ukázalo, že u zhruba 20 % pacientů byly QT/QTc intervaly delší než 450 ms. Počítáno od výchozí hodnoty do konce klinického hodnocení, činila střední hodnota změny u přípravku FIRMAGON 12,0 ms, u leuprorelinu 16,7 ms.
Protilátky proti degarelixu
Po jednoroční léčbě přípravkem FIRMAGON byl u 10 % pacientů pozorován rozvoj tvorby protilátek proti degarelixu a u 29 % pacientů léčených FIRMAGONEM po dobu až pěti a půl roku. Nic však nenaznačuje, že tvorbou protilátek je nějak dotčena účinnost či bezpečnost léčby přípravkem FIRMAGON po pěti a půlleté léčbě.
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem FIRMAGON u všech podskupin pediatrické populace (viz bod 4.2 Pediatrická populace).
Absorpce
Poté, co v pivotní studii CS21 bylo pacientům s rakovinou prostaty podkožně aplikováno 240 mg degarelixu při koncentraci 40 mg/ml, byla zjištěna hodnota AUC0-28dnů 635 (602-668) den*ng/ml, hodnota Cmax 66,0 (61,0-71,0) ng/ml byla naměřena při tmax 40 (37-42) hodin. Střední minimální hodnoty byly přibližně 11-12 ng/ml po zahajovací dávce a 11-16 ng/ml po udržovací dávce 80 mg při koncentraci 20 mg/ml. Cmax plasmatické hladiny degarelixu se dvoufázově snižuje tak, že střední terminální poločas (t1/2) při udržovací dávce je 29 dnů.Dlouhý poločas u podkožní aplikace je důsledkem velmi pomalého uvolňování degarelixu z úložiště, které se vytvoří na místě vpichu /místech vpichů. Farmakokinetické chování léku je ovlivňováno jeho koncentrací v injekčním roztoku. V důsledku toho mají Cmax a biologická dostupnost tendenci klesat s rostoucí koncentrací dávky za současného prodlužování poločasu. Z toho důvodu se nemá používat jiných než doporučených koncentrací.
Distribuce
Distribuční objem u zdravých starších mužů je přibližně 1 l/kg. Vazba na plasmatické proteiny je odhadem
asi 90 %. Biotransformace
Při průchodu hepatobiliární soustavou podléhá degarelix obvyklé peptidové degradaci a vylučuje se převážně v podobě peptidových fragmentů stolicí. Po subkutánní aplikaci se ve vzorcích plasmatu neobjevily žádné významné metabolity. Jak vyplývá ze studií in vitro, degarelix netvoří substrát pro lidský CYP450 systém.
Eliminace
U zdravých mužů se zhruba 20-30 % jednotlivé nitrožilně podané dávky vyloučí močí; z toho plyne, že 70- 80 % se vyloučí přes hepatobiliární soustavu. Bylo zjištěno, že clearance degarelixu podaného zdravým starším mužům v jednotlivých intravenózních dávkách (0,864-49,4µg/kg) je 35-50 ml/h/kg.
Zvláštní skupiny populace
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Nebyly uskutečněny žádné farmakokinetické studie u pacientů s renálním postižením. Pouze asi 20-30 % aplikované dávky degarelixu se v nezměněné podobě vylučuje renální cestou. Z populačně farmakokinetického rozboru údajů z registrační studie fáze III. vyplývá, že pacienti s mírným až středně závažným postižením funkce ledvin mají clearance degarelixu sníženou o přibližně 23 %; z toho důvodu se u pacientů s mírným až středně závažným postižením ledvin úprava dávkování nedoporučuje. Vzhledem k tomu, že údajů o pacientech se závažnými poruchami renálních funkcí je málo, je u této skupiny pacientů na místě opatrnost.
Pacienti s poruchou funkce jater
Degarelix byl zkoumán v rámci farmakokinetické studie u pacientů s mírným až středně závažným postižením funkcí jater. Ve srovnání se zdravými osobami nebyly u pacientů s postižením jaterních funkcí pozorovány žádné známky zvýšené expozice. U pacientů s mírným nebo středně závažným postižením funkcí jater není nutno dávkování upravovat. Pacienti se závažným postižením jaterních funkcí nebyli předmětem zkoumání, a z toho důvodu je u této skupiny na místě opatrnost.
Farmaceutické údaje - FIRMAGON 120MG
Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky.
3 roky.
Po naředění
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po otevření před použitím byla prokázána na dobu 2 hodin při 25 ºC. Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob rekonstituce nevyloučí riziko mikrobiální kontaminace, přípravek má být použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.
Tento léčivý přípravek nevyžaduje zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku viz bod 6.3.
FIRMAGON 80 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
Injekční lahvička ze skla (třída I) s bromobutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým odtrhovacím (flip-off)
uzávěrem obsahující 80 mg prášku pro injekční roztok.
Předplněná injekční stříkačka ze skla (třída I) s elastomerovým pístovým uzávěrem s víčkem a ryskou
označující 4 ml obsahující 4,2 ml rozpouštědla. Táhlo pístu.
Adaptér pro injekční lahvičky. Injekční jehla (25G 0,5 x 25 mm).
FIRMAGON 120 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
Injekční lahvička ze skla (třída I) s bromobutylovou pryžovou zátkou a hliníkovým odtrhovacím (flip-off)
uzávěrem obsahující 120 mg prášku pro injekční roztok.
Předplněná injekční stříkačka ze skla (třída I) s elastomerovým uzávěrem s víčkem a ryskou označující 3 ml
obsahující 3 ml rozpouštědla. Táhlo pístu.
Adaptér pro injekční lahvičky. Injekční jehla (25G 0,5 x 25mm).
Velikost balení
FIRMAGON 80 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
Balení s 1 tvarovanou plastovou vložkou obsahuje 1 injekční lahvičku s práškem, 1 předplněnou stříkačku s
rozpuštědlem, 1 táhlo pístu, 1 adaptér pro injekční lahvičku a 1 jehlu.
Balení s 3 tvarovanými plastovýni vložkami obsahuje 3 injekční lahvičky s práškem, 3 předplněné stříkačky s rozpouštědlem, 3 táhla pístu, 3 adaptéry pro injekční lahvičky a 3 jehly.
FIRMAGON 120 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok
Balení s 2 tvarovanými plastovými vložkami obsahuje 2 injekční lahvičky s práškem, 2 předplněné stříkačky s rozpouštedlem, 2 táhla pístu, 2 adaptéry pro injekční lahvičky a 2 jehly.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Návodem pro rozředění je třeba se pečlivě řídit.
Podávat lék v jiných koncentracích se nedoporučuje, protože tvorbu depotního gelu ovlivňuje právě koncentrace. Rozředěný roztok musí být čirá tekutina bez nerozpuštěného prášku.
POZNÁMKA: INJEKČNÍMI LAHVIČKAMI SE NESMÍ TŘEPAT
Balení obsahuje jednu injekční lahvičku prášku a jednu předplněnou stříkačku rozpouštědla, které je nutno
připravit pro podkožní injekci.
| 1. Odstraňte uzávěr z balení adaptéru injekční lahvičky. Adaptér na injekční lahvičky s práškem nasaďte stlačením adaptéru, dokud špička neprojde gumovým uzávěrem a adaptér nezapadne na místo. | |
| 2. Připravte předplněnou stříkačku nasazením zapuštěného pístu. | |
| 3. Odstraňte víčko z předplněné stříkačky. Našroubujte injekční lahvičku na adaptér injekční lahvičky s rozpouštědlem. Rozpouštědlo přemístěte do injekční lahvičky s práškem. | |
| 4. S lahvičkou, stále připevněnou na adaptér opatrně kružte, dokud tekutina není čirá a bez nerozpuštěného prášku nebo částic. Pokud prášek přilne ke sklu nad hladinou, lze lahvičku mírně naklonit. Netřepejte, aby se roztok nezpěnil.Kroužek vzduchových bublin na hladině tekutiny nevadí. Rozředění injekčního roztoku může v některých případech trvat několi minut, ale v některých případech může trvat až 15 minut. | |
| 5. Obraťte injekční lahvičku dnem vzhůru a natáhněte k rysce na předplněné stříkačce.Vždy se ujistěte, že odebíráte přesné množstvíbez vzduchových bublin.FIRMAGON 80 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok: natáhněte k vyznačené rysce 4 ml.FIRMAGON 120 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok: natáhněte k vyznačené rysce 3 ml. | |
| 6. Oddělte stříkačku od adaptéru lahvičky a na stříkačku nasaďte jehlu pro aplikaci hluboké podkožní injekce. Opatrně vytlačte vzduchové bublinky. | |
| 7. Pokračujte hlubokou podkožní injekcí. Uchopte kůži na břiše, povytáhněte podkožní tkáň a zasuňte jehlu hluboko pod úhlem alespoň 45 stupňů.FIRMAGON 80 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok: Bezprostředně po rekonstituci pomalu injikujte 4,0 ml přípravku FIRMAGON 80 mg .FIRMAGON 120 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok: Bezprostředně po rekonstituci pomalu injikujte 3,0 ml přípravku FIRMAGON 120 mg. | |
| 8. Injekce se nemá aplikovat do míst, která jsou vystavena tlaku např. kolem pasu, opasku nebo blízko žeber.Neinjikujte roztok přímo do žíly. Opatrně povytáhněte píst stříkačky a ujistěte se, že se nenasála krev. Objeví-li se ve stříkačce krev, je přípravek dále nepoužitelný. Přerušte proceduru a stříkačku i s jehlou zlikvidujte (rekonstituujte pro pacienta novou dávku). | |
| 9. FIRMAGON 120 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční roztokPro přípravu druhé dávky opakujte rekonstituci. Zvolte jiné místo vpichu a injikujte 3,0 ml. | |
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.