FERRIPROX 100MG/ML Perorální roztok
Preskripční informace
Vykazovací limit
Režim výdeje
Doporučení
Specializace předepisujícího lékaře
Indikační omezení úhrady
Další informace
Název LP
Složení
Léková forma
Držitel registrace
Poslední aktualizace SmPC
Používejte aplikaci Mediately
Získávejte informace o léčivech rychleji.
Více než 36k hodnocení
SPC - FERRIPROX 100MG/ML
Monoterapie přípravkem Ferriprox je indikována k léčbě nahromadění železa u pacientů s talasemií
major v případě, že je současná chelační léčba kontraindikována nebo neadekvátní.
Ferriprox v kombinaci s jiným chelátem (viz bod 4.4) je indikován u pacientů s talasemií major, pokud je monoterapie jiným chelátem železa neúčinná nebo pokud prevence nebo léčba život ohrožujících důsledků nahromadění železa (zejména srdeční přetížení) vyžaduje rychlou nebo intenzivní úpravu stavu (viz bod 4.2).
Terapii deferipronem může zahájit a vést lékař se zkušenostmi z léčby nemocných s talasemií. Dávkování
Deferipron se obvykle podává v dávce 25 mg/kg tělesné hmotnosti, perorálně, třikrát denně, celková denní dávka je 75 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávka na kilogram tělesné hmotnosti by měla být vypočítána se zaokrouhlením na nejbližších 2,5 ml. Doporučené dávky dle tělesné hmotnosti po 10 kg jsou v níže uvedené tabulce.
Dávky nad 100 mg/kg/den se nedoporučují vzhledem k potenciálně zvýšenému riziku nežádoucích účinků; chronické podávání dávky převyšující 2,5krát maximální doporučenou dávku bylo spojené s neurologickými poruchami
K získání dávky asi 75 mg/kg/den použijte objem perorálního roztoku doporučený v následující
tabulce pro tělesnou hmotnost pacienta. Uvedeny jsou příklady tělesných hmotností po 10 kg.
Tabulka 1: Tabulka dávek pro Ferriprox 100 mg/ml perorální roztok
| Tělesná hmotnost(kg) | Celková denní dávka (mg) | Dávka(mg/třikrát denně) | ml perorálního roztoku(třikrát denně) |
| 20 | 1 500 | 500 | 5,0 |
| 30 | 2 250 | 750 | 7,5 |
| 40 | 3 000 | 1 000 | 10,0 |
| 50 | 3 750 | 1 250 | 12,5 |
| 60 | 4 500 | 1 500 | 15,0 |
| 70 | 5 250 | 1 750 | 17,5 |
| 80 | 6 000 | 2 000 | 20,0 |
| 90 | 6 750 | 2 250 | 22,5 |
Vzhledem k možnému zvýšení rizika nežádoucích účinků se nedoporučuje překračovat celkovou denní
dávku 100 mg/kg tělesné hmotnosti. (viz body 4.4, 4.8 a 4.9).
Úprava dávky
Účinek přípravku Ferriprox na snížení obsahu železa v těle je přímo závislý na dávce a stupni zvýšené zátěže železem. Po zahájení léčby přípravkem Ferriprox se doporučuje monitorování sérových koncentrací feritinu či jiných ukazatelů zátěže těla železem každé dva až tři měsíce ke zhodnocení dlouhodobé účinnosti chelační léčby na kontrolu zátěže těla železem. Úpravy dávky by měly být přizpůsobeny odpovědi u individuálního pacienta a terapeutickým cílům (udržení či snížení zátěže těla železem). Jestliže hladina feritinu v séru klesne pod 500 µg/l, mělo by být uvažováno o přerušení léčby deferipronem.
Úprava dávky při použití s jinými cheláty železa
U pacientů, u kterých je monoterapie nedostatečná, lze Ferriprox použít s deferoxaminem ve
standardní dávce (75 mg/kg denně), která by však neměla překročit dávku 100 mg/kg denně.
V případě srdečního selhání způsobeném vysokou hladinou železa by měl být k léčbě deferoxaminem přidán Ferriprox v dávce 75-100 mg/kg denně. Je třeba si prostudovat informace o přípravku deferoxamin.
Současné použití chelátů železa se nedoporučuje u pacientů, jejichž hladina feritinu v krevním séru
klesne pod 500 µg/l z důvodu rizika nadměrné eliminace železa.
Porucha funkce ledvin
Nevyžaduje se úprava dávky u pacientů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 5.2). Bezpečnost a farmakokinetika Ferriproxu u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním stádiu nejsou známy.
Porucha funkce jater
Nevyžaduje se úprava dávky u pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater (viz bod 5.2). Bezpečnost a farmakokinetika Ferriproxu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou známy.
Pediatrická populace
O použití deferipronu u dětí mezi 6 a 10 lety věku jsou k dispozici jen omezené údaje a informace o jeho použití u dětí do 6 let zcela chybí.
Způsob podání
Perorální podání.
-
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
-
Opakované epizody neutropenie v anamnéze.
-
Agranulocytóza v anamnéze.
-
Těhotenství (viz bod 4.6).
-
Kojení (viz bod 4.6).
-
Vzhledem k tomu, že mechanismus vyvolání neutropenie deferipronem není znám, pacienti nesmí používat léčivé přípravky, o nichž je známo, že vyvolávají neutropenii nebo které mohou vyvolat agranulocytózu (viz bod 4.5).
Neutropenie/agranulocytóza
Deferipron prokazatelně způsobuje neutropenii včetně agranulocytózy (viz bod 4.8 „Popis vybraných nežádoucích účinků“). Během prvního roku terapie je třeba absolutní počty neutrofilů (ANC) u pacienta kontrolovat každý týden. Pokud léčbu Ferriproxem nebylo nutno během prvního roku přerušit kvůli poklesu počtu neutrofilů, lze interval kontrol ANC po prvním roce prodloužit tak, aby odpovídal intervalu krevních transfuzí (každé 2–4 týdny).
Přechod z týdenních kontrol ANC na kontroly shodné s intervalem krevních transfuzí po 12 měsících terapie Ferriproxem je třeba posoudit individuálně podle toho, jak pacient podle zhodnocení lékaře chápe nutnost opatření k minimalizaci rizika během terapie (viz bod 4.4 níže).
V klinických studiích se tyto týdenní kontroly počtu neutrofilů osvědčily při detekci neutropenie a agranulocytózy. Agranulocytóza a neutropenie po vysazení Ferriproxu obvykle ustoupí, byly však hlášeny i fatální případy agranulocytózy. Pokud se u nemocného během léčby deferipronem vyvine infekce, přerušte neprodleně terapii a zkontrolujte ANC. Počet neutrofilů je pak třeba sledovat častěji.
Pacienty je třeba informovat, aby svému lékaři hlásili veškeré příznaky infekce (jako je horečka, bolest v krku a chřipkové příznaky). V případě infekce podávání deferipronu ihned přerušte.
Doporučený postup pro případ neutropenie je nastíněn níže. Doporučujeme tento protokol připravit dříve, než zahájíte jakoukoli léčbu deferipronem.
Léčba deferipronem nesmí být zahájena, jestliže má pacient neutropenii. Riziko agranulocytózy a neutropenie je vyšší, pokud je počáteční ANC nižší než 1,5 x 109/l.
Výskyt neutropenie (ANC < 1,5 x 109/l a > 0,5 x 109/l):
Poučte pacienta, aby ihned vysadil deferipron a veškeré léčivé přípravky, které mohou vyvolat neutropenii. Požádejte nemocného, aby omezil kontakty s jinými osobami a snížil tak riziko potenciální infekce. Ihned po zjištění a následně denně je potřeba vyšetřovat komplexní krevní rozbor, počet leukocytů, korigovaný na přítomnost erytrocytů s jádry, počet neutrofilů a trombocytů.
Doporučuje se po úpravě neutropenie kontrolovat týdně komplexní krevní rozbor, počet leukocytů, neutrofily a trombocyty po dobu tří po sobě následujících týdnů, aby byla získána jistota, že se pacient úplně vyléčil. Pokud by se současně s neutropenií objevily známky infekce, zajistěte patřičné kultivace a diagnostická vyšetření a nasaďte vhodný terapeutický postup.
Výskyt agranulocytózy (ANC < 0,5 x 109/l):
Postupujte podle výše uvedených pokynů a aplikujte vhodnou terapii jako např. granulocytové růstové faktory, a to ode dne, kdy byly potíže zjištěny; aplikujte denně do obnovení normální hladiny neutrofilů. Zajistěte ochrannou izolaci, a pokud je to klinicky indikováno, nemocného hospitalizujte.
O opakování terapie jsou k dispozici jen omezené údaje. V případě neutropenie proto opakování terapie nedoporučujeme. V případě agranulocytózy je opakování terapie kontraindikováno.
Karcinogenita/mutagenita
Vzhledem k výsledkům předklinických testů genotoxicity nelze kancerogenní potenciál deferipronu nelze vyloučit (viz bod 5.3).
Koncentrace zinku (Zn2+) v plazmě
Doporučujeme také sledování plazmatických hladin Zn2+ a v případě nedostatku tohoto prvku jeho
dodání.
Pacienti pozitivní na virus lidské imunodeficience (HIV) či jinak imunitně oslabení
O použití deferipronu u HIV pozitivních či jinak imunitně oslabených nemocných nejsou k dispozici žádné údaje. Vzhledem ke spojitosti deferipronu se vznikem neutropenie a agranulocytózy nezahajujte tuto terapii u imunitně oslabených pacientů, pokud potenciální přínos nepřevýší potenciální rizika.
Porucha funkce ledvin nebo jater a jaterní fibróza
Údaje o použití deferipronu u pacientů s terminálním stádiem onemocnění ledvin či těžkou poruchou
funkce jater nejsou k dispozici (viz bod 5.2). Musí být věnována zvýšená pozornost pacientům
s terminálním stádiem onemocnění ledvin a s těžkou poruchou funkce jater. U těchto skupin pacientů při léčbě deferipronem mají být monitorovány funkce ledvin a jater. Pokud přetrvává zvýšení sérové hladiny alaninaminotransferázy (ALT), má se zvážit přerušení terapie deferipronem.
U nemocných s talasemií existuje spojitost mezi jaterní fibrózou a nadměrnou zátěží železem, resp. hepatitidou typu C. Zvlášť pečlivě zajistěte optimální chelaci železa u pacientů se hepatitidou typu C. U těchto nemocných doporučujeme pečlivě sledovat histologii jater.
Zabarvení moči
Informujte nemocné, že může dojít k zabarvení moči dohněda až dorezava vzhledem k vylučování komplexu železa a deferipronu.
Neurologické poruchy
U dětí léčených po dobu několika let dávkou převyšující více než 2,5krát maximální doporučenou dávku byly pozorovány neurologické poruchy, ale byly pozorovány také u standardních dávek deferipronu. Předepisující osoby jsou upozorněny, že používání dávek vyšších než 100 mg/kg/den se nedoporučuje. Pokud jsou pozorovány neurologické poruchy, je třeba užívání deferipronu přerušit (viz body 4.8 a 4.9).
Kombinované použití s jinými cheláty železa
Použití kombinované léčby je třeba zvažovat případ od případu. Odpověď na léčbu je třeba pravidelně vyhodnocovat a je třeba přísně sledovat výskyt nežádoucích účinků. Úmrtí a život ohrožující stavy (způsobené agranulocytózou) byly hlášeny při užívání deferipronu v kombinaci s deferoxaminem.
Kombinovaná léčba s deferoxaminem se nedoporučuje v případech, kdy je monoterapie kterýmkoliv chelátem dostatečná nebo když hladina feritinu v krevním séru klesne pod 500 µg/l. O kombinovaném použití Ferriproxu a deferasiroxu jsou k dispozici omezené údaje a při zvažování této kombinace je třeba postupovat obezřetně.
Pomocné látky
Ferriprox perorální roztok obsahuje barvivo oranžovou žluť (E 110), které může vyvolat alergické
reakce.
Vzhledem k tomu, že mechanismus vyvolání neutropenie deferipronem není znám, pacienti nesmí používat léčivé přípravky, o nichž je známo, že vyvolávají neutropenii nebo které mohou vyvolat agranulocytózu (viz bod 4.3).
Vzhledem k tomu, že se však tato sloučenina váže na kationty kovů, existuje možnost interakce mezi deferipronem a trojmocnými kation-dependentními léčivými přípravky jako např. antacidy na hliníkové bázi. Z tohoto důvodu se nedoporučuje současné užívání antacid na bázi hliníku a deferipronu.
Bezpečnost současného použití deferipronu a vitaminu C nebyla dosud oficiálně sledována. Vzhledem k hlášeným nežádoucím interakcím mezi deferoxaminem a vitaminem C postupujte při současném podávání deferipronu a vitaminu C opatrně.
Ženy ve fertilním věku / antikoncepce u mužů a u žen
S ohledem na genotoxický potenciál deferipronu (viz bod 5.3) se ženám ve fertilním věku doporučuje používat účinnou antikoncepci a vyvarovat se otěhotnění po celou dobu léčby přípravkem Ferriprox
a ještě 6 měsíců po dokončení léčby.
Mužům se doporučuje používat účinnou antikoncepci a nepočít dítě po dobu užívání přípravku
Ferriprox a ještě 3 měsíce po dokončení léčby. Těhotenství
Adekvátní údaje o podávání deferipronu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech
prokázaly toxický vliv na reprodukci (viz bod 5.3). Potenciální riziko u lidí není známé. Těhotné ženy musí být poučeny, aby léčbu deferipronem ihned ukončily (viz bod 4.3). Kojení
Není známo, zda deferipron přechází do mateřského mléka u člověka. Prenatální a postnatální reprodukční studie na zvířatech nebyly provedeny. Kojící matky nesmí deferipron používat. Je-li léčba nevyhnutelná, kojení musí být ukončeno (viz bod 4.3).
Fertilita
U zvířat nebyly zaznamenány žádné účinky na plodnost či raný vývoj embrya (viz bod 5.3).
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky zaznamenanými během léčby deferipronem v klinických studiích byly nauzea, zvracení, bolest břicha a chromaturie, které se vyskytly u více než 10 % pacientů.
Nejzávažnějším nežádoucím účinkem zaznamenaným v klinických studiích s deferipronem byla agranulocytóza, definovaná jako absolutní počet neutrofilů nižší než 0,5 x 109/l, která se vyskytla přibližně u 1 % pacientů. Přibližně u 5 % pacientů byly zaznamenány méně závažné epizody neutropenie.
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Četnosti nežádoucích účinků: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), není známo (z
dostupných údajů nelze určit).
Tabulka 2: Seznam nežádoucích účinků
| Třída orgánových systémů | Velmi časté (≥ 1/10) | Časté(≥ 1/100 až < 1/10) | Frekvence není známa |
| Poruchy krve a lymfatického systému | Neutropenie Agranulocytóza | ||
| Poruchy imunitního systému | Hypersenzitivníreakce | ||
| Poruchy metabolismu a výživy | Zvýšená chuť k jídlu | ||
| Poruchy nervového systému | Bolesti hlavy | ||
| Gastrointestinální poruchy | Nauzea Bolest břicha Zvracení | Průjem | |
| Poruchy kůže a podkožní tkáně | VyrážkaKopřivka | ||
| Poruchy svalové a kosterní soustavya pojivové tkáně | Artralgie | ||
| Poruchy ledvin a močových cest | Chromaturie | ||
| Celkové poruchy a reakce v místěaplikace | Únava | ||
| Vyšetření | Zvýšení jaterních enzymů |
Popis vybraných nežádoucích účinků
Nejzávažnějším nežádoucím účinkem terapie hlášeným z klinických studií deferipronu je agranulocytóza (neutrofily < 0,5 x 109/l), s výskytem 1,1 % (0,6 případu na 100 pacientoroků léčby) (viz kapitola 4.4). Souhrnné údaje z klinických studií u pacientů se systémovým přetížením železem ukázaly, že 63 % epizod agranulocytózy se objevilo během prvních šesti měsíců léčby, 74 % během prvního roku a po prvním roce 26 %. Medián doby do prvního výskytu agranulocytózy byl
v klinických studiích 190 dní (rozsah 22 dní až 17,6 roku) a medián délky výskytu činil 10 dní. Fatální vyústění bylo zaznamenáno u 8,3 % výskytů agranulocytózy hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh.
Pozorovaný výskyt méně závažné formy neutropenie (neutrofily < 1,5 x 109/l) je 4,9 % (2,5 případu na 100 pacientoroků). Tuto četnost je třeba mít na paměti v souvislosti s primárně zvýšeným výskytem neutropenie u pacientů s talasemií, zejména u pacientů s hypersplenismem.
U pacientů léčených deferipronem byly hlášeny epizody průjmu, vesměs mírného a přechodného. Gastrointestinální účinky byly častější na začátku léčby a u většiny pacientů zmizely v průběhu několika týdnů bez přerušení léčby. U některých pacientů může pomoci snížení dávky deferipronu a poté její postupné zvýšení až na původní množství. U pacientů léčených deferipronem byly rovněž zaznamenány artropatie – od mírných bolestí jednoho nebo více kloubů až po těžkou artritidu s efuzí a signifikantním snížením pohyblivosti. Mírné artropatie jsou obvykle přechodné.
U některých pacientů léčených deferipronem byly zaznamenány zvýšené hladiny jaterních enzymů
v séru. U většiny z těchto pacientů bylo zvýšení asymptomatické a přechodné a vrátilo se na původní hodnoty bez přerušení nebo snížení dávky deferipronu (viz bod 4.4).
U některých nemocných došlo k rozvoji fibrózy spojené se zvýšenou zátěží železem či se žloutenkou
typu C.
U menší části nemocných byly s užíváním deferipronu spojeny nízké hladiny zinku v plazmě. Tyto hladiny se upravily při perorálním podávání zinku.
Byly pozorovány neurologické poruchy (např. cerebelární symptomy, diplopie, laterální nystagmus, psychomotorické zpomalení, pohyby rukou a axiální hypotonie) u dětí, kterým byly po dobu několika let dobrovolně podávány dávky převyšující 2,5krát maximální doporučenou dávku 100 mg/kg/den. V poregistračních podmínkách se standardními dávkami deferipronu byly hlášeny epizody hypotonie, nestability, neschopnosti chodit a hypertonie s poruchou chůze. Neurologické poruchy progresivně ustupovaly po vysazení deferipronu (viz body 4.4 a 4.9).
Bezpečnostní profil kombinované léčby (deferipronu a deferoxaminu) pozorovaný v klinických studiích, známý z postmarketingových zkušeností nebo z publikované literatury byl konzistentní s charakteristikou pro monoterapii.
Data získaná z bezpečnostní databáze z klinických studií (expozice monoterapii Ferriproxu u
1 343 pacientů-let a expozice kombinaci Ferriproxu a deferoxaminu u 244 pacientů-let) ukázala statisticky významné (p < 0,05) rozdíly ve výskytu nežádoucích účinků založených na třídě orgánových systémů „Srdeční poruchy“, „Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně “ a
„Poruchy ledvin a močových cest“. Výskyt „Poruch svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně“ a
„Poruch ledvin a močových cest“ byl nižší během kombinované léčby než u monoterapie, zatímco výskyt „Srdečních poruch“ byl vyšší během kombinované léčby než u monoterapie. Vyšší míra
„Srdečních poruch“ hlášených během kombinované léčby ve srovnání s monoterapií byla pravděpodobně způsobena vyšším výskytem dřívějších srdečních poruch u pacientů, kteří dostávali kombinovanou léčbu. Je zaručeno přísné sledování srdečních nežádoucích příhod u pacientů s kombinovanou léčbou (viz bod 4.4).
Výskyty nežádoucích reakcí u 18 dětí a 97 dospělých s kombinovanou léčbou se mezi těmito dvěma věkovými skupinami významně nelišily, kromě výskytu artropatie (11,1 % u dětí versus žádný případ u dospělých, p = 0,02). Vyhodnocení míry reakcí při expozici u 100 pacientů-let ukázalo, že pouze míra průjmu byla významně vyšší u dětí (11,1) než u dospělých (2,0; p = 0,01).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.
Nebyly hlášeny žádné případy akutního předávkování. Byly však pozorovány neurologické poruchy (např. cerebelární symptomy, diplopie, laterální nystagmus, psychomotorické zpomalení, pohyby rukou a axiální hypotonie) u dětí, kterým byly po dobu několika let dobrovolně podávány dávky
převyšující 2,5krát maximální doporučenou dávku 100 mg/kg/den. Po vysazení deferipronu došlo k postupnému ústupu těchto neurologických poruch.
V případě předávkování je nutno pacienta bedlivě klinicky sledovat.
Farmakologické vlastnosti - FERRIPROX 100MG/ML
Farmakoterapeutická skupina: Všechny jiné terapeutické přípravky, látky tvořící cheláty se železem,
ATC kód: V03AC02
Mechanismus účinku
Léčivou látkou je deferipron (3-hydroxy-1,2-dimethylpyridin-4-on), dvojvazný ligand, který váže železo v molárním poměru 3:1.
Farmakodynamické účinky
Klinické studie prokázaly účinnost přípravku Ferriprox při stimulaci vylučování železa a celková dávka 75 mg/kg denně může zabránit progresi ukládání železa, které se hodnotí podle hladiny feritinu v séru u pacientů s talasemií vyžadujících transfuzi. Data z publikované literatury o studiích rovnováhy železa u pacientů s talasemií major ukázala, že současné použití Ferriproxu s deferoxaminem (společné podávání obou chelátů během stejného dne, ať už současně nebo po sobě, např. Ferriprox během dne a deferoxamin během noci) podporuje vyšší vylučování železa než u kteréhokoliv léčivého přípravku samostatně. Dávky Ferriproxu v těchto studiích byly v rozmezí od 50 do 100 mg/kg denně a dávky deferoxaminu od 40 do 60 mg/kg denně. Chelační terapie však nemusí nutně chránit před poškozením orgánů železem.
Klinická účinnost a bezpečnost
Studie hodnotící klinickou účinnost byly provedeny s potahovanými tabletami 500 mg.
Studie LA16-0102, LA-01 a LA08-9701 porovnávaly účinnost přípravku Ferriprox s účinností deferoxaminu na kontrolu sérové hladiny feritinu u pacientů s talasemií závislých na transfuzích. Ferriprox a deferoxamin měly stejný účinek na vyvolání stabilizace či snížení zátěže těla železem bez ohledu na kontinuální přísun železa do těla transfuzemi u těchto pacientů (regresní analýza neukázala žádný rozdíl v podílu pacientů s negativní tendencí vývoje sérového feritinu mezi oběma terapeutickými skupinami; p > 0,05).
Ke kvantifikaci zátěže myokardu železem byla též použita metoda magnetické rezonance (MRI), T2*. Nadměrná zátěž železem vyvolává ztrátu signálu MRI T2* závislou na koncentraci, tudíž zvýšený obsah železa v myokardu vede ke snížení hodnot MRI T2* v myokardu. Hodnoty MRI T2* v myokardu nižší než 20 ms představují nadměrnou zátěž srdce železem. Zvýšení hodnot MRI T2* v myokardu během léčby ukazuje, že dochází k odstraňování železa z myokardu. Byla prokázána pozitivní korelace mezi hodnotami MRI T2* a srdeční funkcí (měřenou pomocí ejekční frakce levé komory /EFLK/).
Studie LA16-0102 porovnávala účinnost přípravku Ferriprox s účinností deferoxaminu na snížení zátěže srdce železem a zlepšení srdeční funkce (měřené pomocí EFLK) u pacientů s talasemií závislých na transfuzích. Šedesát jedna pacientů s nadměrnou zátěží srdce železem, kteří byli dříve léčeni deferoxaminem, bylo randomizováno k pokračující léčbě deferoxaminem (průměrná dávka 43 mg/kg/den; N = 31) nebo k převedení na přípravek Ferriprox (průměrná dávka 92 mg/kg/den;
N = 29). Během 12 měsíců trvání studie byl Ferriprox účinnější na snížení nadměrné zátěže srdce železem. U pacientů léčených přípravkem Ferriprox došlo ke zlepšení hodnoty T2* v srdci o více než 3 ms ve srovnání se změnou asi o 1 ms u pacientů léčených deferoxaminem. Ve stejném časovém
bodě se EFLK zvýšila proti počátku o 3,07 ± 3,58 absolutních jednotek (%) ve skupině léčené přípravkem Ferriprox a o 0,32 ± 3,38 absolutních jednotek (%) ve skupině léčené deferoxaminem (rozdíl mezi skupinami; p = 0,003).
Studie LA12-9907 porovnávala přežití, výskyt srdeční choroby a progresi srdeční choroby u
129 pacientů s talasemií major léčených po dobu nejméně 4 let přípravkem Ferriprox (N = 54) nebo deferoxaminem (N = 75). Srdeční parametry byly hodnoceny echokardiogramem, elektrokardiogramem, klasifikací dle Newyorské srdeční společnosti (NYHA) a dle úmrtí na srdeční chorobu. Při prvním hodnocení nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v procentu pacientů se srdeční dysfunkcí (13 % Ferriprox vs. 16 % deferoxamin). U pacientů se srdeční dysfunkcí při prvním hodnocení nedošlo u žádného z pacientů léčených deferipronem ke zhoršení stavu srdce, na rozdíl od 3 pacientů (33 %) ve skupině léčené deferoxaminem (p = 0,245). Nově diagnostikovaná srdeční dysfunkce byla zaznamenána u 13 (20,6 %) pacientů léčených deferoxaminem a u 2 (4,3 %) pacientů léčených přípravkem Ferriprox, kteří při prvním hodnocení nevykazovali srdeční chorobu (p = 0,013). Celkově došlo u menšího počtu pacientů léčených přípravkem Ferriprox ke zhoršení srdeční funkce od prvního do posledního hodnocení ve srovnání s pacienty léčenými deferoxaminem (4 % vs. 20 %,
p = 0,007).
Údaje z publikované literatury odpovídají výsledkům ze studií zadaných společností a prokazují nižší výskyt srdečních chorob a/nebo delší přežití u pacientů léčených přípravkem Ferriprox než u pacientů léčených deferoxaminem.
Randomizovaná, placebem kontrolovaná, dvojitě zaslepená klinická studie hodnotila účinek současné léčby Ferriproxem a deferoxaminem u pacientů s talasemií major, kteří dříve dostávali standardní chelační monoterapii se subkutánně podávaným deferoxaminem a u kterých byla mírná až střední zátěž srdce železem (T2* myokardu z 8 na 20 ms). Po randomizaci dostávalo 32 pacientů deferoxamin (34,9 mg/kg denně po dobu 5 dnů týdně) a Ferriprox (75 mg/kg denně) a 33 pacientů dostávalo monoterapii deferoxaminu (43,4 mg/kg denně po dobu 5 dnů týdně). Po jednom roce léčby v rámci studie bylo u pacientů se souběžnou chelační léčbou větší snížení feritinu v krevním séru (1 574 µg/l na 598 µg/l se souběžnou léčbou versus snížení z 1 379 µg/l na 1 146 µg/l u monoterapie deferoxaminem, p < 0,001), významně výraznější snížení přetížení myokardu železem dle hodnocení podle zvýšení MRI T2* (11,7 ms na 17,7 ms u souběžné léčby versus 12,4 ms na 15,7 ms u monoterapie deferoxaminem, p = 0,02) a významně větší snížení koncentrace železa v játrech, také hodnoceno zvýšením MRI T2* (4,9 ms na 10,7 ms u souběžné léčby versus 4,2 ms na 5,0 ms u monoterapie s deferoxaminem, p < 0,001).
Studie LA37-1111 byla provedena k vyhodnocení účinku monoterapeutických (33 mg/kg) a supraterapeutických (50 mg/kg) perorálních dávek deferipronu na délku srdečního QT intervalu u zdravých subjektů. Maximální rozdíl mezi průměrem LS terapeutické dávky a placeba byl 3,01 ms (95% jednostranná horní mez spolehlivosti UCL: 5,01 ms) a mezi průměrem LS supraterapeutické dávky a placeba byl 5,23 ms (95% jednostranná horní mez spolehlivosti UCL: 7,19 ms). Závěr byl takový, že Ferriprox nezpůsobuje žádné významné prodloužení intervalu QT.
Absorpce
Deferipron je rychle absorbován z horní části gastrointestinálního traktu. Maximální sérové koncentrace je dosaženo u pacientů nalačno v době 45 až 60 minut po podání jednorázové dávky. To může trvat až 2 hodiny po podání jídla pacientovi.
Po dávce 25 mg/kg byly zaznamenané nižší minimální sérové koncentrace u pacientů po jídle (85 µmol/l) než u pacientů nalačno (126 µmol/l), ale nedošlo k poklesu množství absorbovaného deferipronu, byl-li užit po jídle.
Biotransformace
Deferipron se metabolizuje hlavně na konjugát glukuronidu. Tento metabolit nemá schopnost vázat železo vzhledem na inaktivaci 3-hydroxy skupiny deferipronu. Maximální sérové koncentrace glukuronidu se vyskytují 2 až 3 hodiny po užití deferipronu.
Eliminace
U lidí je deferipron vylučován hlavně prostřednictvím ledvin. Podle hlášených údajů se 75 % až 90 % požité dávky objeví v moči v prvních 24 hodinách, a to ve formě volného deferipronu, glukuronidového metabolitu a komplexu železo-deferipron. Bylo také hlášeno vylučování variabilního množství látky stolicí. Poločas vyloučení je u většiny nemocných 2 až 3 hodiny.
Porucha funkce ledvin
Bylo provedeno otevřené, nerandomizované klinické hodnocení s paralelními skupinami k vyhodnocení účinku vlivu poruchy funkce ledvin na bezpečnost, snášenlivost a farmakokinetiku jednorázové perorální dávky potahovaných tablet Ferriproxu 33 mg/kg. Subjekty byly rozděleny do 4 skupin podle odhadované míry glomerulární filtrace (eGFR): zdraví dobrovolníci (eGFR
≥ 90 ml/min/1,73 m2), lehká porucha funkce ledvin (eGFR 60-89 ml/min/1,73 m2), středně těžká
porucha funkce ledvin (eGFR 30–59 ml/min/1,73 m2) a těžká porucha funkce ledvin (eGFR 15–
29 ml/min/1,73 m2). Systémová expozice deferipronu a jeho metabolitu deferipron 3-O-glukuronidu
byla hodnocena podle FK parametrů Cmax a AUC.
Bez ohledu na míru poškození funkce ledvin se většina dávky Ferriproxu vyloučila močí během prvních 24 hodin ve formě deferipron 3-O-glukuronidu. Nebyl pozorován žádný významný vliv poruchy funkce ledvin na systémovou expozici deferipronu. Systémová expozice inaktivnímu
3-O-glukuronidu byla vyšší se snižující se eGFR. Na základě výsledků tohoto hodnocení se nevyžaduje žádná úprava dávky Ferriproxu u pacientů s poruchou funkce ledvin. Bezpečnost a farmakokinetika Ferriproxu u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním stádiu není známa.
Porucha funkce jater
Bylo provedeno otevřené, nerandomizované klinické hodnocení s paralelními skupinami k vyhodnocení vlivu poruchy funkce jater na bezpečnost, snášenlivost a farmakokinetiku jednorázové perorální dávky potahovaných tablet Ferriproxu 33 mg/kg. Subjekty byly rozděleny do 3 skupin na základě skóre Childovy-Pughovy klasifikace: zdraví dobrovolníci, lehká porucha funkce jater (Třida A: 5–6 bodů) a středně těžká porucha funkce jater (Třída B: 7–9 bodů). Systémová expozice deferipronu a jeho metabolitu deferipron 3-O-glukuronidu byla hodnocena podle FK parametrů Cmax a AUC. Plochy pod křivkou (AUC) deferipronu se nelišily mezi léčebnými skupinami, ale hodnota Cmax se snížila o 20 % u subjektů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Plocha pod křivkou (AUC) deferipron-3-O-glukuronidu byla nižší o 10 % a hodnota Cmax o 20 % u pacientů s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Závažná nežádoucí příhoda akutního poškození jater a ledvin byla pozorována u jednoho subjektu se středně těžkou poruchou funkce jater. Na základě výsledků tohoto hodnocení se nevyžaduje žádná úprava dávky Ferriproxu u pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater.
Vliv těžké poruchy funkce jater na farmakokinetiku deferipronu a deferipron 3-O-glucuronidu nebyl vyhodnocen. Bezpečnost a farmakokinetika Ferriproxu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou známy.
Farmaceutické údaje - FERRIPROX 100MG/ML
Čištěná voda Hyetelosa Glycerol (E 422)
Koncentrovaná kyselina chlorovodíková (pro úpravu pH)
Umělé třešňové aroma Silice máty peprné Oranžová žluť (E 110) Sukralosa (E 955)
Neuchovávejte při teplotě nad 30 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Jantarové polyethylentereftalátové (PET) lahve s dětským bezpečnostním uzávěrem (polypropylen) a odměrkou (polypropylen).
Jedno balení obsahuje lahev o objemu 250 ml nebo 500 ml perorálního roztoku.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.